Vyvolení 17.

číst celé: http://bit.ly/15QTUDH

statistika: http://bit.ly/15QTUDH+

autor: T-KAY

Mám tu pro vás další díl a pokusím se co nejdříve poslat další díly… myslím, že přes noc bych mohla něco napsat… možná i u ostatních povídek. Budu se co nejvíce snažit 🙂

„To už tě ale nemusí trápit. Je to minulost a já už se k tomu nechci vracet. Byl to ten nejhorší zážitek ve Vile, a tak bych rád zapomněl. Navíc jsem moc rád, že jsme si to vyjasnili,“ Bill se na něj stále usmíval.

Byl rád, že tu s Tomem může sedět, držet ho za ruku, nebo ho hladit po tváři. Chtěl ho políbit, ale nevěděl, jestli je na to po takové době připravený, i když už znal pravdu. Kdyby ji neznal, asi by teď na Toma koukal vraždícím pohledem a možná by i křičel.

Tom na tom byl stejně. Když mu Bill řekl, že to nebylo dobrovolně, spadl mu ze srdce takový balvan, že to nejspíš slyšeli až v Číně. Užíval si každého Billova doteku. Sám si toho moc nedovolil, protože ho nechtěl vylekat. I tak mu ale bylo jako tenkrát, když si spolu začali.

„Proč jsi tak nervózní a napjatý?“ zeptal se ho černovlásek, když bylo mezi nimi nepříjemné ticho.

„Já ani nevím… všechno mi to připadá, jako když jsem tě viděl vstoupit do vily. Hned ses mi líbil, ale nevěděl jsem, jestli jsi jako já,“ odpověděl mu tiše dred.

„Opravdu jsem se ti líbil od první chvíle?“ zeptal se ho překvapeně Bill a bylo vidět, že ho to zaskočilo.

„No… jo…“ přikývl Tom a sklopil hlavu.

Bill ho ale vzal za bradu a hlavu mu zvednul.

„Nemusíš se koukat do země. Jsem rád, že to vím,“ šeptl Bill s úsměvem a přisunul se k němu blíž, div si mu nesedl do klína.

„Billy… já… je to bláznivý říct, že i když jsem si myslel, že jsi mě podvedl, když to nebyla pravda, tak jsem tě nepřestal milovat?“ podíval se do černovláskových čokoládových očí.

„A je šílený říct, že i když jsem si myslel, že jsi mi to provedl ty, když to nebyla pravda, jsem tě stále miloval?“ odpověděl mu Bill otázkou téměř podobnou.

„Mrzí mě to, Billy,“ řekl Tom tak tiše, že to mohl slyšet jen Bill, a zároveň ho pevně objal.

Bill mu objetí opětoval a oddechl si, když iniciativu přebral Tom. Položil si hlavu na dredáčovo rameno a usmíval se. Tolik mu takové objetí scházelo. Sice ho maminka kolikrát objala po tom, co se vrátil z Vily, ale toužil právě po Tomově objetí, které mu dodávalo klid.

Tom ho opatrně hladil po zádech a vdechoval vůni jeho vlasů, které voněly úplně jinak, než kdy cítil ve Vile. Zavřel oči a vůbec si ani jeden nevšiml, že se u stolu objevila servírka s jejich objednávkami a radostně se usmívala.

Byla to jedna z těch, které tu show sledovala, a mrzelo ji, když Tom odešel, a zároveň jí bylo líto Billa, že si musel zažít tak hroznou věc. Trochu nervózně si odkašlala, takže se oba chlapci nepatrně lekli a malinko se od sebe odsunuli. Podívali se na ni a usmáli se.

„Nechtěla jsem rušit, ale přinesla jsem vaše jídlo,“ usmála se nervózně.

„To je v pořádku,“ odpověděl s úsměvem Bill a nepatrně se od Toma odsunul.

„Mohla bych něco říct?“ zeptala se nervózně.

„Jistě, nemusíš se nás na to ptát,“ usmál se Tom a pod stolem stiskl Billovu ruku.

„Já nechci být troufalá, ale jsem ráda, že jste se usmířili,“ řekla, otočila se na podpatku a odešla do kuchyně.

Oba chlapci překvapeně koukali na její záda, pak se podívali na sebe a rozesmáli se.

„Netušil jsem, že to lidi až tak vzalo, když jsme se, dá se říct, rozešli,“ řekl Bill, když uklidnil svůj smích.

„To já taky ne, ale včera jsem četl ty noviny, co nám ukázala tvoje mamka, a náš vztah lidi hodně rozebírali. Navíc se mi kolikrát stalo, že po mně lidi pokřikovali, že jsem idiot,“ odpověděl dred, popřál Billovi dobrou chuť a pustil se do své pizzy.

Bylo jim po celou dobu jídla moc dobře. Občas se navzájem krmili a smáli se tomu. Ale i čas se krátil, a než se nadáli, tak už byla za okny restaurace tma a na hodinách visících na zdi ukazovaly ručičky deset hodin večer.

„Páni… netušil jsem, že je tak pozdě. To jsme tu fakt seděli celou dobu?“ podivil se Tom, který až teď cítil, jak mu dřevění zadek.

„Jo seděli,“ zasmál se černovlásek a začal se zvedat.

„Fíha. Docela mě bolí zadek,“ ušklíbl se dred a taky vstal. Trochu si promasíroval zadek, jako by ho ani necítil.

„Kam vyrazíme. Myslím, jestli má ještě něco cenu,“ zeptal se Bill před restaurací, oblíkajíc si bundu.

„To asi ne… co takhle jít ke mně? Zvu tě na kafe,“ usmál se Tom a pomalu oba mířili k jeho autu.

„No… nevím, jestli se to hodí, ale klidně,“ usmíval se Bill a pomalu nasedal do Tomova auta.

Tom se jen usmál, nastartoval a vyjeli k jeho bytu.

To, že si zabouchl klíče doma, zjistil až před bytem. Nadávek, které opustily jeho ústa, bylo požehnaně. Nejvíc nadával sám sobě. A jelikož bylo už pozdě, domovník rozhodně nepatřil mezi obdivovatele noci. Bill to celé pozoroval a tiše se smál.

„Tak přespíš u mě,“ řekl po chvíli Tomova rozčilování Bill.

„To se nehodí, Billy,“ zakroutil nesouhlasně hlavou dred.

„Ale no tak. To bys radši přespal na chodbě?“ zeptal se ho Bill s úsměvem.

„To asi ne, ale nechci tě využívat,“ řekl mu Tom.

„Nevyužíváš. Navrhnul jsem to já, tak nemel a pojď,“ řekl rozhodně černovlásek, a tak zamířili ven z paneláku, došli k autu, a hned vyjeli k Billovu novému bydlišti.

Vlastně byl Bill rád, že se přestěhovali do toho vyhraného bytu, protože až teď byl nadšený, že je Tomovi tak blízko a ne přes půlku republiky.

autor: T-KAY