Brothers War 6.

autor: T-KAY

Snad mi odpustíte tu prodlevu, ale od tohoto dílu už povídku píšu sama… Ale trochu jsem se rozepsala a kdo ví, možná budu Janulku zásobovat častěji. Kdo ví 🙂

Zvuky z kuchyně byly stále divnější. Jako by někdo zvracel nebo něco podobného. Hmátl do skříně a doufal, že tam jeho pálka ještě je. Kupoval ji před několika roky, když měli strach ze zlodějů. Byl rád, když ji tam našel. Vzal ji do ruky a připravoval se na nejhorší. Nejvíc ho děsily Billovy boty rozkopané po celé chodbě. Rukojeť pálky svíral pevně v rukách, zatímco nahlížel do obýváku. Všude byly rozházené věci, takže to v bytě vypadalo jako po velmi neférovém zápasu. Pomalu se blížil ke kuchyni. Měl snad ještě větší strach z toho, co uvidí.

Stále se kolem sebe rozhlížel, ale jakmile vkročil do dveří kuchyně, stisk jeho rukou povolil a pálka padala přes jeho záda k zemi. Vytřeštil oči a nemohl popadnout dech. Tohle nečekal.

Bill ležel stále přivázaný ke stolu, ale byl v bezvědomí. Na stole byly vidět stopy od krve a zvratků, které opustily Billova ústa. Jeho stehna byla od krve a spermatu, který vytékal z jeho zadečku.

„Proboha,“ vydechl zaskočeně a několika rychlými kroky přešel ke stolu.

Hned začal hledat něco, čím by přeřezal provazy, které Billa držely na stole. Do očí se mu z toho pohledu na svého brášku nahrnuly slzy a začaly pomalu stékat po tvářích. Když konečně našel v kuchyni něco ostrého, uvolnil Billovi nejdříve nohy a pak i ruce. Musel si dávat pozor, aby ho nepořezal, jak se mu příšerně klepaly ruce.

Jakmile přeřezal provazy držící Billovy ruce natažené, svezlo se jeho bezvládné tělo po stole a Tom rychle odhodil nůž někam stranou a chytil ho. Držel jeho bezvládné tělo v náruči a nevěděl, co dělat. Kdyby s ním jel do nemocnice, určitě by se vyptávali, jak se mu to stalo, Bill by se pak probral a stejně by nic neřekl, to věděl jistě. Zabalil ho do své mikiny a zvedl se s ním.

Rychle zamířil k jeho pokoji, kde ho položil do postele. Odešel do koupelny, kde si vzal lékárničku a vrátil se zpět do pokoje. Byl to nepříjemný pohled na bratrovo zubožené tělo. Klekl si k posteli, vzal vatový tampon, ale podle třasu své ruky věděl, že to nezvládne. Připadal si naprosto neschopný, když nedokázal ošetřit vlastního bratra. Ale když se díval na bratrovo zubožené tělo, bál se, že mu ještě přitíží. Nakonec ho napadla jediná možnost. Zavolat jejich kamarádovi, který studoval kdysi doktořinu. Doufal, že ho neodmítne, protože jinak by musel Billa opravdu odvést do nemocnice.

Vzal do ruky telefon, hledal to správné číslo, ale jak se mu potily ruce, bylo to těžší než předpokládal. Nakonec se mu to přeci jen podařilo, přiložil telefon k uchu a poslouchal monotónní tón oznamující vyzvánění.

„Prosím?“ ozval se z telefonu rozespalý hlas.

„Ahoj Andy, Tom. Prosím tě, mohl bys přijet k nám do bytu? Je to moc důležitý,“ řekl rychle rasta, přičemž mu několikrát přeskočil hlas.

„Tome, proboha… je půl třetí ráno. Co se děje?“ zeptal se Andy rozespale, protože se ještě nestačil pořádně probudit.

„Jde o Billa. Je na tom zle. Hodně zle,“ odpověděl Tom a při tom měl co dělat, aby se znovu nerozbrečel.

„Dobře, že jste to vy dva, tak mi dej půl hodiny. Zatím na něj dej pozor. Já se jen oblíknu a vyrazím,“ řekl Andy, a aniž by čekal na Tomovu odpověď, ukončil hovor.

Tom se snažil zůstat klidný, ale nedařilo se mu to. Nevěděl, co si má počít, tak zatím jen kontroloval bratrův dech. Stejně se mu ale nepovedlo uklidnit své pocuchané nervy a občasné škubnutí černovláskova těla mu nijak nepřidalo. Až po nějaké chvíli mu došlo, že před ním bráška leží úplně nahý, tak se natáhl pro lehkou deku, která byla na zemi, a po pás ho přikryl.

Andy opravdu do půl hodiny dorazil, za což byl Tom opravdu rád. Nevěděl, jak bráškovi pomoct a to ho trápilo. Ani se mu nelíbilo, že od něj musí na chvíli odejít, aby mohl Andyho pustit do bytu.

„Tak mi řekni, co se děje,“ řekl mu Andy hned mezi dveřma.

„Já… nedokážu ti to říct… víš… pojď za mnou,“ vydal ze sebe ztěžka Tom a blonďák ho tedy následoval do Billova pokoje.

Jen co vstoupili do pokoje, musel se blondýn chytit rámu dveří, když uviděl černovláskův zubožený obličej.

„Co se mu proboha stalo?“ vyjekl a pomalými kroky přišel k posteli.

„To není to nejhorší,“ řekl tiše rasta a pomalu stahoval přikrývku z bratrova těla.

Andyho pohled sledoval pohyb Tomovy ruky, a jakmile uviděl krev na Billových stehnech, vytřeštil oči zděšením.

„Pomoz mu, Andy. Já… takhle jsem ho našel… bože, jsem idiot, že jsem odtud odešel.“

Tom snad ještě nikdy v životě nikoho nežádal o pomoc jako teď Andyho. Už zase nedokázal udržet slzy, nechával je stékat po tvářích.

„Řekni mi, co se stalo. A jak jsi to myslel, že jsi odtud odešel?“ řekl mu tichým a zdánlivě klidným hlasem, i když klidný opravdu nebyl.

„Všechno ti řeknu… jen tě prosím, postarej se nejdřív o něj,“ slíbil rasta, klekl si k posteli a chytil bratra za ruku.

Blondýn jen přikývl a byl rád, že si vzal svoje věci, které nosíval, když měl pochůzky po pacientech. Požádal Toma, aby mu přinesl teplou vodu a nějakou látku na otření Billova těla od krve a spermatu. Ten jen přikývl a udělal, oč byl požádán. Byl opravdu rád, že se jeho kamarád pustil do práce s příslibem toho, že mu pak vše vysvětlí.

Zaběhl do kuchyně, kde vzal nějakou větší mísu, co tu měli, natočil do ní teplou vodu a začal se shánět po nějaké látce. Nakonec i tu našel, i když musel obětovat svoje triko. Všiml si ho totiž, když procházel chodbou do bytu. Vůbec se nestaral o to, zda přijde o nějaký kus oblečení, protože v tu chvíli pro něj byl bráška přednější. Všechno pak odnesl Andymu do pokoje a zase se vrátil na místo u postele. Chtěl být u něj. Chtěl, aby jeho bráška cítil jeho přítomnost, i když jen pouhým držením ruky.

Andy se kupodivu rychle pustil do práce. Opatrně omýval černovláskovo drobné tělíčko, které záhy ošetřil. Stále mu vrtalo hlavou, jak se tohle všechno stalo, ale rychle to vypustil ze své hlavy, aby při ošetření neudělal nějakou chybu. To by si neodpustil.

Celý proces trval ani ne hodinu. Andy Billovi ošetřil rozseknutý ret i obočí, vyčistil škrábance od nehtů na zádech a pečlivě ošetřil okolí vstupu do jeho těla. Tom celou dobu raději pozoroval bratrův obličej, protože měl pocit, že by se asi složil, kdyby se podíval na zbytek jeho tělíčka. Jelikož Andy skončil, vzal do ruky přikrývku a opatrně svého černovlasého kamaráda přikryl.

Pak se společně s Tomem přesunuli do obýváku, přičemž nechali dveře do černovláskova pokoje otevřené, aby měli možnost slyšet dění v pokoji, které bylo zatím jen nádechy a výdechy samotného Billa.

„Neřeknu ti hned, jestli bude stoprocentně v pořádku a kdy se probere, protože ti, kteří tohle udělali, ho znásilnili do bezvědomí. Musela to být muka podle toho, co jsem mu ošetřil. Ale teď mi řekni všechno, co víš,“ řekl blondýn a posadil se do křesla.

Tom se pomalu posadil na pohovku, kousek od křesla, nadechl se a začal.

„Už je to dýl, co přijel Bill z nějaký vyjížďky s rozteklým líčením, trochu kulhal a celkově vypadal zuboženě. Tenkrát jsme se poprvý pohádali, protože jsem si s nim nedal náš závod. Pak ale mizel z domu častěji a častěji. Přišlo mi to divný, jenže pak když jsem ho jednou sledoval, tak mi po pár minutách zmizel z dohledu. Nevím, kam zmizel, tak jsem jel domů. Počkal jsem na něj, ale přijel až později. Tak přibližně po pár hodinách jsem slyšel jeho auto, tak jsem vyšel ven. Jenže on se mi vyhnul a zase se zamknul v pokoji. Nechal jsem ho chvíli, aby se uklidnil, a pak jsem šel za ním. Měl zamčeno…“ vyprávěl Tom se smutným výrazem ve tváři.

„Počkej… vždyť jste se nezamykali, nebo se mýlím?“ zeptal se Andy, když se Tom odmlčel.

„Právě že ne. Proto mi to přišlo divný. Tak jsem se snažil najít klíč od jeho pokoje v tom svým bordelu. Našel jsem ho, tak jsem odemkl, vešel, ale on tam nebyl. Po několika minutách vylezl z koupelny a hned po mně vystartoval. Zase jsme se pohádali a on mi řekl, ať táhnu z jeho života. Koukal jsem na něj a čekal, že to řekl jen ze srandy, ale on vypadal tak vážně, až mě zamrazilo. Nechtělo se mi věřit, že chce, abych odešel, ale vypadal tak neoblomně. Zabolelo to. Ten večer jsem si sbalil věci a chvíli po balení jsem usnul. Druhý den se zase zdejchl… neřešil jsem to, protože by mi stejně neřekl, co se děje. Když se vrátil, zmizel do koupelny, kde strávil hodinu, a já na něj čekal u něj. Tentokrát jsme mluvili klidně a já mu oznámil, že se stěhuju. Doufal jsem, že mě zastaví, ale nic neudělal.

Našel jsem si práci malou garsonku v centru a začal tam chodit do práce. Když jsem se tam nastěhoval, zjistil jsem, že jsem si tu něco zapomněl, tak jsem nasedl do auta a přijel. Dveře byly pootevřené, tak jsem rychle vběhl dovnitř a našel Billa zmlácenýho a plačícího na zemi. Pomohl jsem mu, umyl jsem ho a snažil se z něj dostat, co se mu stalo. Podle něj mi do toho nic není a mně se začala zase vařit krev. Řekl jsem mu, co si myslím, ale ani to nepomohlo. Mlčel. Myslel jsem, že si říkáme všechno, ale asi jsem se zmýlil.
Sebral jsem se a odjel. Po pár dnech myšlenek na to, co se asi děje Billovi, mě kolegyně vytáhla do jednoho klubu, kde jsme si dali pár skleniček. Potřeboval jsem si odskočit, tak jsem zamířil dozadu, kde měli toalety, jenže jsem tam nedošel. Zaslechl jsem nějakýho chlapa, jak mluví o Billovi a že něco zažije. Zapomněl jsem na všechno, vyběhl z klubu a utíkal sem. Našel jsem ho v bezvědomí a přivázanýho k jídelnímu stolu. Bože… kdybych nebyl takovej idiot, tak se mu nemuselo nic stát,“ dovyprávěl rasta a pohled zabodl do koberce pod sebou.

„Myslíš, že by se to nestalo, kdybys tu byl? Jako máš pravdu, že jsi idiot a odešels, ale ani se nedivím, když ti řekl, že máš táhnout z jeho života. Je to těžké, a rozhodně tě nemůžu odsuzovat za to, žes odešel od bratra, kterej se stal jasnou obětí opakovaného psychického i fyzického týrání. Možná mu i vyhrožovali, proto nic neřekl. Klidně tu s tebou zůstanu, dokud se neprobere, a pak i chvíli po tom, když to bude potřeba. Snad to konečně řekne,“ řekl Andy a v Tomovi by se krve nedořezali, když od Andyho slyšel, že byl Bill týraný.

Nechápal, jak to mohl dovolit. Vždycky poznal, že se něco děje, ale tentokrát nic nepoznal. Nebo možná poznal, ale těmi hádkami mezi nimi to pohřbil v paměti tak hluboko, že ho to nijak netrápilo. Byl vysloveně mimo, takže si ani nevšiml, že Andy zmizel v kuchyni, kde jim udělal silné kafe, a přitom se koukal na místo, kde byl jeho černovlasý kamarád brutálně znásilněný. Provazy stále ležely na podlaze tak, jak je tam Tom nechal. Ani se nedivil, že je neuklidil. Chápal jeho starost o bratra.

Nalil vodu do obou připravených hrníčků s kávou a pomalu je odnesl do obýváku, kde byl rasta stále v té samé poloze s pohledem na stejné místo, jako když odcházel. Ten se probral ve chvíli, kdy před něj Andreas postavil hrníček. Párkrát zamrkal, aby zahnal další slzy, které se snažily dostat ven.

„Díky,“ vydechl tiše Tom a upil trochu z hrníčku.

„Vrtá ti to hlavou?“ zeptal se ho blonďák.

„A ty se divíš? Ukázal jsem se jako naprosto neschopnej brácha, když jsem ho nedokázal ochránit. Byl jsem prostě blbej, když jsem odešel,“ povzdech si rasta.

„A ty si myslíš, že náš tvrdohlavej Bill by něco řekl? Zvlášť kdyby mu někdo vyhrožoval…“ Andreas se podíval na kamaráda svýma modrýma očima a věděl, jaká přijde odpověď.

„Neřekl, bohužel,“ odpověděl Tom a znovu si povzdechl.

V tu chvíli se ale oba otočili za zvukem z Billovy ložnice. Podívali se na sebe, vstali a šli se podívat, co se děje.

autor: T-KAY