Takže, v tomto díle už se nám konečně dají věci trochu do pohybu. Doufám, že se bude líbit. Jinak mockrát děkuji za komentáře u minulého dílu. :)) Enjoy 😉
Vyšel na chodbu a zaposlouchal se, celá chata byla ponořena do mučivého ticha. To si mohl myslet, Tom vždy rád vyspával, nejlépe do oběda. Zakroutil hlavou a rozhodl se, že on už tedy vstávat bude.
Jeho první počínání začalo v koupelně, dal si rychlou sprchu a jen s osuškou okolo pasu se vydal zpět do pokoje. Přešel k posteli, vedle které měl svou cestovní tašku. Rozepnul zip, a zatímco se přehraboval v oblečení, už si v duchu nadával, proč si to dávno nevybalil.
Odebral se znovu do koupelny, tentokrát k zrcadlu. Pohlédl na svůj odraz a zašklebil se na sebe. Dlouhé černé vlasy s bílými prameny měl rozcuchané tak, že vypadaly jako vrabčí hnízdo. Párkrát je prohrábl hřebenem, nechtěl se párat s nějakým vyčesáváním, nechal je volně splývat podél hlavy. Vytáhl tužku na oči a pečlivě s ní obtáhl linii svých hnědých kukadel. Ještě nanesl na svá oční víčka stříbrné stíny. Svůj výtvor v zrcadle pečlivě shlédl, provedl pár drobných úprav, aby byl s výsledkem úplně spokojen.
Šel vzbudit bratra. Tiše otevřel dveře Tomova pokoje a došel k posteli, kde jeho dvojče spalo. Pozorně se na svého bratra zadíval, netušil, co se to děje. Dalo by se říct… že mu v tu chvíli Tom přišel… krásný? Ale vždyť takhle vypadal vždy, tak co řeší? Teď tak Billa napadlo… chodí Tom vůbec s někým? Ještě si domů žádnou dívku nepřivedl a ani se o žádné nezmiňoval. Docela to Billovi uvázlo v hlavě. Zeptá se na to Toma později, rozhodl se, a konečně bratrem lehce zatřásl, aby ho probudil.
Evidentně spal Tom jako špalek, protože až na Billovo hlasité ‚Vstávej‘, se probral. Zmateně se posadil na posteli.
Zbytek rána už probíhal v klidnější atmosféře, dvojčata dojedla, a potom se Tom odebral k sobě do pokoje s tím, že jde ze sebe udělat člověka. Během patnácti minut byl zpět.
Bill se za ním díval ve dveřích, dokud modrý Wolksvagen jejich matky nezmizel mezi stromy. Zašel zpět do chaty a naskytla se otázka. Co teď bude dělat? Hlavou se mu mihla vzpomínka na ráno a vzpomněl si, že si chtěl původně vybalit. Vydal se směrem do svého pokoje a dal se do toho.
Ačkoliv se Bill snažil vyplnit den všemi možnými činnostmi, neustále myslel na Toma. Kde tak dlouho vězí? Jestli měl vyřídit jen nějaké papírování, tak co mu na tom tak trvá? Žralo ho neblahé tušení, že Tom za tím majitelem ani nejel, ale co by tu potom dělal? Jsou daleko od domova, tak by tu nikoho neměl znát.
Bill už přecházel nervózně po obýváku. Jsou to už dvě hodiny, co Tom odjel, a pořád nic. Zkoušel mu volat už třikrát, naposledy před patnácti minutami, ale nebral to.
Tom právě vycházel z budovy, kde poslední půlhodinu proseděl v malém bytě patřícím vlastníkovi jejich letní chaty. Hlavou se mu ovšem honily úplně jiné myšlenky, než je vyúčtování za vodu, elektřinu apod. Takže prakticky jenom seděl na židli a přikyvoval na vše, co mu podsaditý chlapík okolo čtyřicítky vykládal.
Vyšel z domovních dveří a byl velice rád, že už je to za ním. Pohlédl na mobil, neztratil tu moc času, teď se bude moct konečně vrátit za Billem a užívat si společné léto. Tahle nádherná myšlenka naprosto zahalila jeho mysl, takže nevnímal dění na ulici. I když toho vlastně moc k pozorování nebylo, nacházel se na předměstí, čili jediné, co tu stálo za zlomek pozornosti, byl pes honící kočku na sousedovic zahradě, nebo velice pěkná dáma opalující se ve své zahradě nahoře bez. Ničemu z toho však nevěnoval Tom nejmenší pozornost.
Rychle seběhl z chodníku na silnici a naskočil do auta. Nastartoval a vyrazil klidnou ulicí pryč, rovnou do centra. Projížděl ulicemi, když v tom upoutal jeho pozornost malý krámek s oblečením. Ne, že by se nějak zajímal o módu, ale Billovi by se to určitě mohlo líbit. Rozhodl se promarnit ještě chvilku svého času a zaparkoval auto na kraji silnice. V rychlosti přeběhl silnici, na které byl tady daleko hustší provoz než na předměstí.
Nahlédl do výlohy obchodu, už z dálky měl Tom tušení, že to nebude jen tak nějaký obchod, a když stál u něj, tak se jeho domněnka jen potvrdila. Výloha se chlubila několika kousky extravagantního oblečení, které prakticky muselo upoutat pozornost každého, kdo kolem obchodu prošel. Tom se rozhodl, že o tom obchodu Billovi určitě poví a zajdou sem, Bill oblečení miluje a něco hezkého si určitě vybere.
Tom se otočil, že půjde zpět k autu, jakmile však udělal pár kroků po silnici, ozvala se strašná rána, zvuk brzdících pneumatik, a potom ztratil vědomí.
„Ach Tome… kde jsi?“ povzdychl si Bill při pohledu z okna na příjezdovou cestu. Znovu ve svém telefonu vytočil Tomovo číslo, píplo to jednou… dvakrát… třikrát… srdce Billovi poskočilo, dotyčný to zvedl.
autor: Kiro
Na začiatku som bola rada, že Bill trošku ožil (ako si napísala, že bol ako vymenený), ale potom … ach, nie. Toto bolo niečo fakt neočakávané. Ani prázdniny na chate si nemôžu normálne užiť. 🙁 a dúfam, že Tomovi nebude nič vážne, inak neviem, ako by to Bill zvládal.
No ďakujem za kapitolku a budem nedočkavo čakať na ďalšiu.
Najprv som sa bala, ze niekto na tej samote prepadne Billa, takze sa mi vlastne ulavilo ale strasne ma Tomova nehoda mrzi. Tesila som sa ako si budu na samote uzivat:(
Och ne 🙁
A to začátek dílu začal tak hezky a pohodově! Byla jsem za Billa šťastná, že se ničím netrápí a je mu fajn a dokonce se i směje. Ale pak? Já jsem teda chvíli čekala, že se Tomovi něco stane, ale když objevil ten krámek s oblečením, tak jsem si myslela, že šel dovnitř a vybíral nějaké oblečení pro Billa, proto se tak zdržel. Takže ze mě veškeré napětí ohledně toho, že by se Tomovi mohlo něco stát, opadlo. A pak se to stalo! 🙁 Opravdu doufám, že Tom není v nějakém vážném stavu. Nemám ani ponětí, jak se teď Bill z té samoty vůbec dostane za Tomem 🙁
Ryhcle další díl!!!
To snad ne.. Ani v nejmensim me nenapadlo, ze by se mohlo stat neco takoveho. Doufala jsem, ze si ty prazdniny poradne uzijou, ale zatim to tak nevypada. Snad to bude v poradku.
Chudák Bill co teď bude dělat.