Ptal jsem se Billa na Angelu, ale on mi odpověděl, že je to v cajku. Zadíval jsem se na něj zkoumavým pohledem a tak nějak mi přišlo, že mi lže. Už jsem to za ta léta měl vypozorované. Ač jsem si to ani za mák nechtěl přiznat, uvnitř jsem na Angelu žárlil, jenže jsem chtěl, aby byl Bill šťastný, a tak jsem se mu nikdy neodvážil přiznat. Nechtěl jsem, abych se kvůli mně trápil.
„No nevypadá to. Až budeš chtít, přijď za mnou,“ řekl jsem mu a už už jsem se chytal zvednout, když v tu chvíli Bill vykřikl a nadskočil na posteli. „Co kde bylo?“ obrátil jsem se na něj s otázkou v očích a všiml jsem si jeho vyděšeného výrazu. Rozhlédl jsem se po pokoji, ale nic tu nebylo.
„Ten stín… tam…“ vysypal ze sebe a vyděšeně ukázal na protější stěnu. Podíval jsem se tam, ale nic tam nebylo.
„Panebože Bille, nebuď paranoidní,“ začal jsem se smát. „Copak už snad věříš na duchy? Bububububu,“ dobíral jsem si ho, ale když jsem viděl jeho vyděšený výraz, nechal jsem toho. Zhluboka jsem se nadechl, abych se uklidnil, a přisunul jsem se blíž k němu. V tu chvíli jako by v něm hrklo. Anebo ne? Sakra, co si to tady zase nalhávám, usadil jsem svoje myšlenky.
„Ale tam opravdu něco bylo, přísahám,“ špitl Bill na svoji obranu. Všiml jsem si, že mu naskočila husí kůže. No jo, můj bráška šílenej, pomyslel jsem si, a než stačil cokoliv namítnout, obejmul jsem ho.
Bill
Opravdu mě to vyděsilo. Po tom snu, otevřeném okně… Když mi nějaká divná věc s ksichtem přeletí po zdi…
Tom mi nevěřil.
„Vážně tam něco bylo,“ řekl jsem, vážně jsem si přál, aby mi uvěřil. Roztřásl jsem se.
Tom mě objal.
Ztuhl jsem, pak jsem tiše vydechl a uvolnil se. Už jsem se nebál.
Ani nevím jak, ale usnul jsem.
Tom
On usnul?! Dělá si srandu?! Pak jsem si uvědomil, že se mu zdály zlé sny a určitě se nevyspal. Zastyděl jsem se. Uvědomil jsem si, že bych ho měl pustit. Ale byla to jediná příležitost, kdy jsem ho mohl držet v náručí.
Dřív to bylo normální, jako malí jsme si každý den dávali pusu na dobrou noc, ale s přibývajícím věkem tohle vymizelo a já si musel přiznat, že mi to chybí. Nejradši bych ho k sobě přitiskl víc, ale bál jsem se, že by se probudil. A nejspíš by utekl. Ušklíbl jsem se. Podíval jsem se na jeho obličej. Je tak sladký… Dovolil jsem si aspoň chvíli, kdy jsem ho mohl objímat, dotýkat se ho, hladit ve vlasech, prohlížet si ho a cítit tlukot jeho srdce. Pak jsem se donutil něžně ho položit na postel a odejít. Tiše jsem zavřel dveře a po tváři mi stekla jediná slza.
autor: Dietřisko & Kentaur
To byl krásnej díl:-) ta Tomova část super-miluju citlivýho Toma:-) těším se na pokračování:-)
Bože, Tom 🙂 to je také sladké… Tak strašne sa mi páčilo ako Billa objal :)… Som zvedavá čo sa to teda u nich doma deje. Tom si s tým asi ťažkú hlavu nerobí, ale Bill je chudák vystrašený celkom dosť. Aspoň ho Tom môže objímať :3 :D… Som strašne zvedavá na ďalší diel 😉
To bolo také krásne a nežné. A nebuď smutný, Tomi, ono sa to nejako vyrieši 🙂
Mě strašně štve, že Bill Tomovi neřekl pravdu ohledně Angely 😀 Nechápu proč mu to neřekl, ale tak nevadí 😀
Jinak jsem děsně zvědavá, co se to u nich doma děje. Nemůžu z toho Tomova ´bububu´ 😀 😀 😀 Hrozně se mi líbí, jak je Tom klidný, nad věcí a ještě si dělá z Billa prdel, zatímco je Bill vystrašený pomalu k smrti 😀 A to, jak Tom Billa objal bylo vážně krásné 🙂 Měli by se objímat pořád! 😀
Opravdu se těším na další díl 🙂
Chudák Bill Tom z něj má jenom srandu :D..ale jak ho objímal to bylo tak krásné :)) opravdu povedený díl :))
Zatim fakt dobrý 😀 uvidíme jak to dopadne 😀 doufám, že ne jako v parodii na paranormal aktivity XD
Taky nechapu, proc Bill Tomovi lhal ohledne Angely. Pekny dil.
Och, škoda, že tam nezostal, Billa by to určite potešilo a nemusel by sa báť.Som zvedavá čo za potvoru ich navštívila.
Tom by byl také viděšenej kdyby to bylo obráceně.