Paranormal Perversity 32. (konec)
autor: Dietřisko & Kentaur Tom Bill se naštval a odešel. Zůstal jsem stát s papírkem v ruce a snažil se pochopit, co se tu právě stalo. Uvědomil jsem si, že je to moje vina. Neměl jsem se s ním hádat. Povzdechl jsem
autor: Dietřisko & Kentaur Tom Bill se naštval a odešel. Zůstal jsem stát s papírkem v ruce a snažil se pochopit, co se tu právě stalo. Uvědomil jsem si, že je to moje vina. Neměl jsem se s ním hádat. Povzdechl jsem
autor: Dietřisko & Kentaur …O měsíc později… Bill „Takže půjdeme do Tesca.“ „Ne! Do Kauflandu,“ zavrčel jsem. Zase jsme se hádali. Jako každý den. O všem. „Tak půjdeme do toho Kauflandu, když tak chceš!“ Vyštěkl Tom a práskl za sebou dveřmi. Sedl
autor: Dietřisko & Kentaur Bill Necítil jsem se nějak jinak než před chvílí. Zdálo se, že se nic nezměnilo. Podíval jsem se na Toma. Vypadalo to, že myslí na to samé. Cítil jsem se podvedený. „Mathi?“ zavolal jsem podrážděně. Ale dům byl
autor: Dietřisko & Kentaur Tom Bill mě přišel vzbudit. „Co se děje?“ šeptl jsem zmateně. „Vím, jak se odsud dostaneme,“ řekl. Zůstal jsem na něj nechápavě zírat, a proto pokračoval: „Pamatuješ si ještě na ten řetízek?“ Váhavě jsem přikývl. „Musíme ho zničit.
autor: Dietřisko & Kentaur Přitiskl jsem se ke zdi. Mathi se ke mně pomalu přibližoval a probodával mě rudýma očima. „Co… Co to děláš?“ vyjekl jsem. „Chci si hrát,“ řekl s úšklebkem, ale nebyl to jeho hlas. Divně skřípal a zněl, jako
autor: Dietřisko & Kentaur Tom Tiskl jsem Billa v náručí, když v tom do pokoje vtrhnul Georg. „Neumíš klepat?!“ obořil jsem se na něj. Co kdybychom se líbali? „Uh… Promiňte,“ bylo vidět, že je trochu v rozpacích. Copak nikdy neviděl dva bratry,
autor: Dietřisko & Kentaur Bill Za dveřmi stál Georg. „Co tady děláš?“ vyhrkli jsme s Tomem současně. „Já… No… To je dlouhá historie. Můžu dovnitř?“ Díval se na nás dost divně. Co se mě týče, bylo mi jasné, co vidí. Rozcuchané vlasy,
autor: Dietřisko & Kentaur Seděl jsem v obýváku a chtěl jsem se dívat na televizi. Najednou jsem za sebou uslyšel kroky. Otočil jsem se a vykřikl jsem. Za mnou stál muž – nebylo mu vidět do obličeje. Přišel ke mně a bolestivě
autor: Dietřisko & Kentaur Bill Odtáhnul jsem se od něj. „Teď nemám náladu…“ Znovu jsem se otočil k oknu. Co se stalo v našem životě? Jsme v domě obývaném duchy, nemůžeme se dostat ven, někde za domem se válí mrtvá Angela… A
autor: Dietřisko & Kentaur Bill Tom mi sundal tričko. Stáhl jsem mu ho taky, aby mu to nebylo líto. Položil mě na gauč a začal mě vášnivě líbat na hruď a na břicho. Pak mu sundal kalhoty. Po nich následovaly i moje
autor: Dietřisko & Kentaur Tom Celý záchod včetně koupelny byl jako nový. Zoufale jsem se to snažil pochopit. Jenže to prostě nešlo. „Já… já jdu na vzduch,“ vykoktal jsem a vycouval z koupelny. Seběhl jsem schody a vyšel ven na zahradu. Postavil
autor: Dietřisko & Kentaur Bill Kdo lže? Mathi nebo Tom? Nebo dokonce oba? Plánoval jsem, že projdu celý dům, ale zarazil jsem se u záchodu. Dveře totiž byly vylomené a ležely na zemi. A uvnitř… Ty vole. Ten záchod vybouchnul! Jáj, Tom
autor: Dietřisko & Kentaur Bill Posadil mě na mou postel. Pak sáhnul do kapsy a vytáhl nějakou krabičku. Otevřel ji a vyndal… Tanga. „Jé, to je špatná krabička. Sorry,“ zamumlal a trochu zrudnul. Vytáhnul jinou krabičku. Z ní vyndal… Karty. Počkat, cože?
autor: Dietřisko & Kentaur Tom Probudil mě slabý déšť. Hele, chčije, uvědomil jsem si. No nekecej, odpověděla mi druhá část mé osobnosti. Pohladil jsem Billa po vlasech a opatrně jsem se začal soukat ze spacáku. Nechtěl jsem ho budit. Byl tak sladký,
autor: Dietřisko & Kentaur „Mathi?“ vydechl jsem. „Co… Co tu děláš? Co chceš?“„Napadlo mě, že budeš chtít helfnout,“ mrknul na mě záhadný kluk. Povytáhl jsem obočí. „Spravit umyvadlo snad ještě zvládnu.“„Ale kámoš není na škodu…“ Zářivě se usmál. Rozhodl jsem se ho