Paranormal Perversity 9.

autor: Dietřisko & Kentaur



Bill

Rozklepal jsem se. Už jsem nekřičel. Písmo zmizelo, ale vzápětí se objevil další nápis. DO YOU WANT TO PLAY A GAME WITH ME?

„Ne, děkuju,“ řekl jsem rozechvěle.
HARM, SO THE NEXT TIME. A tím zeď skončila.

Pomalu jsem se svlékl a umyl. Celou dobu jsem ignoroval zdi, zrcadla a podobné věci. Šel jsem si do kuchyně udělat něco k pití. Nejlépe něco alkoholického. Ale něco mi opět překazilo plány. Uslyšel jsem šramotivý smýkavý zvuk. Přímo proti mně se rozjelo křeslo, nabralo mě a jelo se mnou až ke schodům. To mi stačilo. Rozběhl jsem se nahoru, rozrazil dveře Tomova pokoje a skočil k němu do postele. Jestli mu to vadilo, jeho problém. Mně to bylo příjemné.


Tom

Dovalil jsem se do svého pokoje a pokoušel se znovu usnout. Doufal jsem, že už mě dneska nikdo nevzbudí a v tu chvíli na mě skočil Bill.

„Co děláš?“ vyjekl jsem překvapeně, div mi srdce nevylítlo z hrudi.
„S-s… sejmulo mě k… křeslo,“ vylezlo z něj. To je fakt magor, napadlo mě, ale nahlas jsem to radši neříkal. Přivinul jsem si Billa k sobě do náruče a začal ho utěšovat.
„Ššš… křesla nejezděj,“ chlácholil jsem ho.
„Tak ty mi nevěříš?“ zavzlykal mi do trička. Ne, odpověděl jsem si v duchu.
„Ale jistě, že ti věřím,“ pokusil jsem se pousmát.
„Já vím, že mi nevěříš, já to poznám,“ řekl nešťastně. Docela jsem se zastyděl. Najednou se otevřelo okno. Bill sebou škubnul. A do hajzlu, pomyslel jsem si. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Můj mozek odmítal zpracovat to, co jsem právě viděl.
„Dobře, už ti věřím,“ zašeptal jsem šokovaně. Bill jen němě přikývl. „Pojď radši spát,“ řekl jsem a objal ho pevněji. Tohle není normální…

Bill

Chvíli jsem jen tak ležel v Tomově objetí.

„Spíš?“ zeptal jsem se najednou.
„Ne,“ odpověděl. Povzdechl jsem si. Měl jsem spoustu otázek, ale nevěděl jsem, jak se ptát a stejně by mi na většinu neuměl odpovědět. „Můžu se tě na něco zeptat?“ zeptal se tiše. Pousmál jsem se.
„Jistě.“
„Co… Co tu dneska dělala Angela? A proč mám rozházenej pokoj?“ Potřásl jsem hlavou. „Já… Já vážně nevím. Mluvila o nějaký věci, cos jí ukradl… Pak si odnesla přívěšek, či co to bylo. S hvězdou.“ Tom se zamyslel.

Tom

flashback

Šel jsem domů. Bylo už docela pozdě večer, a tak jsem spěchal. Na chodníčku u vstupních dveří se něco zalesklo… Zaujalo mě to, tak jsem se sehnul. Vzadu jsem ucítil takový divný pocit, jako když seru, jenomže obráceně. Nevšímal jsem si toho a vzal si tu třpytící věc. Byl to náhrdelník s pentagramem. Nechal jsem si ho. Řekl jsem si, že ho dám Billovi k narozkám. Bude mít radost.
Časem jsem na to však jaksi zapomněl.

konec flashbacku

Bill

„Aha,“ řekl jenom. Odhodlal jsem se.

„Tome… Já a Angela… My jsme se rozešli.“ Ucítil jsem, jak ztuhl.
„Cože? Kdy?“
„Asi tři dny před tím, než sem přišla poprvé.“
„Proč jsi mi to neřekl?“
„Nevím,“ vydechl jsem smutně. Trochu víc si mě přitiskl k sobě.
„Radši už spi,“ zašeptal mi do ucha.
„Dobře. Dobrou noc.“
„Dobrou…“

O chvíli později usnul. Vypadalo to, že dost tvrdě. Asi ještě vyspával tu kocovinku. Chudák, zvlášť když přišla velká, zlá, hnusná Angela a probudila ho. Pozoroval jsem jeho obličej, prohlížel jsem si ho, velmi důkladně, i když jsem ho znal do všech detailů. Opatrně jsem zvedl ruku, abych ho neprobudil. Něžně jsem se dotkl jeho tváře. Spal dál. Něco mě napadlo. Trochu jsem se naklonil a něžně přiložil své rty na jeho. Přivřel jsem oči. Bylo to nádherné, úžasné, skvělé. Pak mi došlo, co jsem udělal.

Opatrně, abych ho nevzbudil, jsem se vymanil z Tomova náručí a utíkal do svého pokoje. Ty hovado jedno prasácký, co si myslíš, že děláš?! Křičela jedna část mého podvědomí, ta, která nebyla úplně paralyzovaná prožitým zážitkem. Lehl jsem si do postele a do rána pozoroval strop. Hruď se mi svírala strachem a… ano, touhou. Tenhle pocit jsem nemohl dlouho poznat. Ale teď už o něm vím. A nedokázal jsem říct, jestli je to dobře, nebo špatně.

Tom

Pootevřel jsem oči a otočil se na Billa, jenže tam nebyl. V tu chvíli jsem se probral úplně. Napadla mě spousta hrozných věcí, které se mohly stát… A pak mi došlo, že zřejmě jenom nechtěl být se mnou v jedné posteli. Znovu jsem klesl na polštář a zavřel oči. Neříkám, že to nebolí. Že zmínka o jeho rozchodu mě nerozechvěla zvláštní nadějí. Ale prostě jsem měl smůlu, tohle mi nikdy nemělo být dovoleno.

autor: Dietřisko & Kentaur

betaread: J. :o)

8 thoughts on “Paranormal Perversity 9.

  1. Oh, to bola pekná kapitola. Konečne sa Tom nechoval ako magor. Dúfala som, že sa z toho bozku zobudí a Billovi ho vráti… No ale tak, asi inokedy.
    Ďakujem za kapitolu:) napriek tým strašidelným veciam bola krásna.

  2. No konečne! Konečne Tom Billovi verí. Škoda, že až keď to videl na vlastné oči, dovtedy si o Billovi stále myslel, že je magor. Ách jaj, niekedy by sa ti zišla facka Tom :D… Strašne sa mi páčilo ako tí dvaja spolu ležali v posteli 🙂 a to ako Bill Toma pobozkal bolo skvelé, škoda, že spanikáril a odišiel k sebe do izby. A to by nebol Tom aby si to zase nevyložil po svojom a nemyslel si, že s ním Bill nechce byť v jednej posteli 😀 mňa z neho fakt porazí… Inak konečne Bill Tomovi povedal, že sa s Angelou rozišli. A čo ten jej prívesok? Pentagram? Ona bude určite spriahnutá so satanom 😀 xD ani by ma to neprekvapilo, je to fakt divná ženská :D… Som zvedavá na ďalší diel 😀 🙂

  3. Som rada, že Tom konečne Billovi uveril, že sa niečo deje. A s tým príveskom to bude ešte isto zaujímavé (aspoň si myslím :D). Pekná kapitolka.

  4. Bože to je dům hrůzy toto :D…ať příště Bill odpoví že chce hrát 😀 hrozně mě to zajímá :D..a to jak skočil k Tomovi do postele…a ten polibek!! uáá :D…moc pěkné :))

  5. Tak z jejich domu bych prchala hned! 😀 Celkem se divím, že ti dva dokáží v tom domě spát, já bych prostě nemohla 😀 radši bych šla spát někam do parku na lavičku, ale tam by mě neudržel nikdo 😀
    Pořád je mi z toho zle, jak se tam dějí divné věci, i když je fakt, že to křeslo, které Billa srazilo, mě fakt rozesmálo 😀 😀
    Ale jedno pozitivum to má, a to to, že Tom konečně Billovi uvěřil 🙂 S tím přívěškem to určitě bude ještě hodně zajímavé a myslím, že právě on zařídil to, co se teď uvnitř jejich domu děje. A nebo to na ně nějak Angela narafičila, no, každopádně vidím, že i ona je do toho lehce zapletená. Vůbec nevím, jakým směrem se povídka může ubírat dál a proto se strašně moc těším na další díly 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics