autor: Dietřisko & Kentaur
Tom
Uběhlo dalších několik hodin. Pochodoval jsem po pokoji tam a zpět a strachy se skoro až třásl. Mezitím jsem Billovi volal snad stokrát, ale nebral to. Do háje, kde je tak dlouho? Byl jsem tak vynervovaný, že to vypadalo, že se za chvíli zhroutím. Ještě nikdy jsem takový strach necítil. Bill nikdy nechodil na dlouho pryč. A už vůbec ne sám.
Co když se mu něco stalo?
Už už jsem chtěl volat policii, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Akorát by z toho byly problémy a tisk by si na tom taky smlsnul.
Najednou někdo zabušil na dveře. Úplně jsem ztuhl. Uslyšel jsem nějaký řev a poznal jsem Billův hlas.
„Myška… Muška… Mickymouse!“
Rychlostí světla jsem doběhl ke dveřím a zprudka jsem je otevřel. Nikoho jsem ale neviděl a díky tomu jsem Billa rozvaleného na zemi málem zašlápl. Když jsem si ho všiml, sklonil jsem se k němu a silně, div jsem ho nerozmáčkl, jsem ho obejmul.
„Bille… já měl takový strach,“ zašeptal jsem a po tváři mi sjela slza úlevy. „Jsi pořádku?“ ptal jsem se ustaraně a on zamručel:
„Kdo jinému jámu snědl, sám do ní trolejbus.“ Podíval jsem se na něj a zhodnotil jsem, že po svých do pokoje asi nedojde.
S trochou obtíží jsem si ho urovnal do náruče a nohou za námi zabouchnul dveře. Bill nijak neprotestoval. Asi byl už dost zřízený. Nějak ztloustnul, je docela těžkej, napadlo mě, když jsem ho táhnul nahoru do schodů. Měl by zhubnout, za chvíli ho neunesu, přemýšlel jsem dál, i když byl Bill hubený jako tyčka. Nohou jsem nešikovně otevřel dveře od Billova pokoje a opatrně ho položil na postel.
„Tome, někde jsem zapomněl zeď,“ zaúpěl Bill.
„To bude dobré, jen spi, budu tu s tebou,“ zašeptal jsem a něžně ho pohladil po tváři. Najednou mi bylo jedno, co si o mně potom bude myslet. Potřeboval jsem být s ním a vědět, že je v pořádku. Chtěl jsem se o něj starat. Trvalo to pouze několik vteřin, než jsem podle změny v pravidelném oddechování poznal, že usnul. Podíval jsem se na dveře a pak na Billovy třepotající se řasy. Proseděl jsem u něj celou noc.
Bill
Když jsem se ráno vzbudil, bylo mi tak zle, že mě ani nenapadlo otevřít oči. Jen tak matně jsem cítil Tomovu přítomnost. Bylo mi jedno, že asi čeká, až se vzbudím, že chce vědět, co jsem včera dělal. Popravdě řečeno jsem to nevěděl ani já. Poslední, co jsem si pamatoval, byl ten sen. Naštěstí jsem teď spal tak tvrdě, že se mi-asi-nic nezdálo. Zhluboka jsem se nadechl, a… To jsem neměl dělat.
„Bille?“
Dej mi pokoj, pomyslel jsem si. „Chceš něco? Prášek…? Mě…?“ To mě probudilo.
Cože?!
Tom
No do prdele, asi jsem se trochu přeřekl…
Bill
„No, aby sis nemyslel, že ti dělám neslušné návrhy,“ prohodil lehce a já zase zavřel oči. „Myslel jsem… Ehm… No… Jestli mě nepotřebuješ…“
„Prášky nejsou,“ zavrčel jsem. Hlavou mi projela šílená bolest, až mi po tváři stekla slza bolesti.
„Já jdu pro ty prášky!“ vyhrkl Tom. A už jsem jen slyšel, jak běží dolů. Nakonec nějakou ránu a pár nadávek. Po chvíli se vrátil… S prášky a vodou.
Já se půjdu zahrabat do termitiště…! Nacpal do mě ty prášky. Vnutil mi dva. Odevzdaně jsem je spolkl. Bolest hlavy trochu povolila a já se konečně podíval na Toma.
„Děkuju,“ řekl jsem.
„Nemáš zač,“ usmál se na mě a položil mi ruku na stehno. Skousl jsem ret. Žádný úchylárny, Bille. Ani na to nemysli! Odvrátil jsem pohled a on pomalu sundal ruku.
„Promiň…“
Prudce jsem se nadechl. Nevěděl jsem, co říct – že se mi to líbí? Nechci být za úchylný prase… Ale vždyť jsem. Tak co. Usmál jsem se na Toma a vrátil jeho ruku zpět na moji nohu a přidržel si ji tam. Tak a mysli si, co chceš. Překvapeně zamrkal a pak se usmál taky. Seděli jsme naproti sobě a jen se na sebe dívali. Čas se zastavil. A pak jsem se pozvracel.
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 0
No teeda.. to čo bolo za koniec? :DDD začalo tam byť trošku napätia a zrazu… výbuch smiechu 😀
a toto sa mi páči: "Kdo jinému jámu snědl, sám do ní trolejbus." možno to niekedy použijem (aspoň mi nikto nebude rozumieť :D) Ďakujem za super časť a teším sa na ďalšiu.
tenhle díl byl fakt dobry, ne skvělí aspon se to někam hnulo tesím se na další díl 🙂
:-D:-D:-D a pak jsem se pozvracel:-D ježíši:-D já to úplně vidim. Strašně se těším na další díl a jsem ráda, že se mezi Billem a Tomem trochu někam pohnulo:-)
No tak ten konec 😀 Já z vás fakt nemůžu, co vždycky vymyslíte 😀 Člověk si čte, jak má Tom ruku na Billově stehně, dívají se na sebe a čeká kdy si dají pusu a on se Bill pozvrací 😀 😀 😀 No tak to jsem fakt nečekala 😀 Dostala jsem děsný záchvat smíchu! 😀
Vlastně celý díl byl strašně skvělý 🙂 Billově opilosti jsem se musela smát, Tom a jeho myšlenky na to, jak jeho bráška přibral a že by měl zhubnout 😀 😀 😀
Ale nejlepší ze všeho bylo stejně to, když Tom Billa objal a strachoval se o něj! To bylo strašně krásné 🙂 Nebo jak u něj seděl a hlídal ho, kdyby něco. Tom mě v tomhle díle strašně překvapil, čekala jsem, že bude Billovi nadávat nebo něco, ale on ne 🙂
Moc za tenhle díl děkuji :)))
A znovu prvotřídní ukázka vašeho stylu 'zabít každou romantickou/napínavou chvilku' 🙂
Jáj to není možné 😀 "Kdo jinému jámu snědl, sám do ní trolejbus" 😀 no to mě dostalo :D…ale proč se to na konci muselo zase pokazit 😀
Ty věci, co kluci říkají když se opijí mi nějak nesedí, nikdy jsem nepotkala nikoho opilého, co by takhle blábolil, ale ty blbosti co dělají, už sedí. Jinak mám tu povídku ráda:)
Škoda toho konca ja mám romantiku rada. Ale aspoň sa už Tom správal normálnejšie. Bill by mal utiecť z domu asi častejšie.
Mne sa tak páčilo ako sa Tom strachoval, konečne dokázal, že aj on má city 🙂 a keď Billa objal, ách :3 a bol pri ňom celú noc a staral sa, to bolo naozaj pekné :)… Inak Tomovo prerieknutie tiež nemalo chybu a ten koniec bol taký skvelý a potom tá posledná veta to úplne zabila :D… No v každom prípade som rada, že sa medzi tými dvoma čosi pekné stalo 🙂 teším sa na pokračovanie 🙂
Ten konec je fakt zabijackej 😀 Ale jeste nez se Bill pozvracelm to bylo pekny. Tesim se na dalsi dil.
Málem jsem umřela smíchy tahle kapitola nemá chybu.