autor: BrokenMirror
První z mnoha
Tom neměl ani ponětí, co dnešek přinese. Nevěděl, jestli to, co plánoval, byl dobrý nápad nebo ne, ale musel
nějak uspokojit svou zvědavost a nikdo tady mu nechtěl dát odpovědi. Snažil se ještě mluvit s Andreasem o 815, ale ten ho odbyl a řekl mu, aby se neptal.
Takže se do toho musel Tom pustit sám, musel to vědět a vidět toho člověka sám. Tom byl vždycky takový, lidé mu mohli říct o čemkoliv, kolik detailů chtěli, a on si to vždycky musel ověřit sám. Nevěřil v informace z druhé ruky.
I když možná mluvit s vězněm nebyl dobrý nápad. Vzhledem k tomu, že Georg říkal, že není mentálně stabilní a Tom nechtěl riskovat tím, že by udělal něco špatně, kdyby s ním mluvil. Nejspíš se na něj jen podívá skrz mříže.
Třicetiminutová pauza na oběd dala Tomovi čas lehce vyjít až nahoru, aniž by si ho někdo všiml. Prošel dveřmi po schodech do druhého patra a pokračoval dál. Když došel do třetího patra, musel si dát pauzu na dýchání. Tahle stará budova by měla opravdu investovat do výtahu, pomyslel si, když pokračoval.
Když došel do čtvrtého patra, dýchal hůř, než si přiznal. Otevřel těžké dveře a vešel do chodby. Nebyla moc dlouhá, na každé straně bylo jen patero dveří a všechny byly od sebe celkem daleko. Stěny byly natřené šedou lesklou barvou a nevypadaly zrovna sympaticky, i když asi ani nemusely.
Vzpomněl si, že cela čísla 815 byla daleko, poslední nebo předposlední dveře.
Na každých dveřích od cely bylo malé okénko chráněné pěti tlustými mřížemi a Tom do nějakých z nich při chůzi nakukoval.
Vězni uvnitř spali, četli si, nebo se dívali na televizi. Pod některými z dveří viděl blikající světla.
Tom byl překvapený, jak
uvolněná atmosféra panovala uvnitř. Byl si jistý, že kdyby byl zamčený v tak malé místnosti třeba na rok, určitě by se zbláznil a lezl po zdech. Ale tihle lidé vypadali, jako by s tím byli naprosto v pohodě.
Brzy došel ke dveřím 32, k těm s extra zámkem. Zhluboka se nadechl a podíval se přes mříže dovnitř. Nebyla zapnutá televize ani světla, jen přirozené světlo, které skrz záclony vcházelo dovnitř.
Tomovy oči si pomalu zvykly na stříbřité světlo, které bylo uvnitř místnosti, a jeho oči spočinuly na shrbené siluetě sedící na židli u malého dřevěného stolu. 815 přejížděl prostředníčkem po vzoru ze dřeva, druhou rukou si podpíral bradu. Vypadal neuvěřitelně znuděně a nezdálo se, že by věděl o tom, že tu Tom stojí a pozoruje ho. Vlasy mu visely přes obličej, blokovaly Toma z jeho periferního vidění.
Tom tam jen stál, prostě zíral. Nedokázal vidět, co bylo to nebezpečí. Ten mladík byl vysoký, ale přesto tak malý, křehký, nemohl vážit víc než 45 kilo. Sakra. Tom skoro zřetelně viděl jeho páteř prokukující skrz slabý materiál oranžové košile, kterou měl na sobě. Takže pokud nebyl mistr v jedech a jejich tajném podávání lidem, Tom nechápal, co s ním tak mohlo být.
Byl násilně vytržen ze svých myšlenek, když 815 praštil levou rukou do stolu, ostrý zvuk se rozlehl celou místností.
„Plánuješ tam stát celý den? Začíná mi to jít na nervy.“
Tom se musel rozhlédnout, jestli 815 opravdu promluvil na něj, protože se ani o kousek nepohnul. Hlavu měl stále skloněnou a ruce položené na stole. Jeho jediný pohyb bylo pomalé zvedání a klesání zad, když dýchal. Nikdo jiný tu nebyl, žádní jiní vězni koukající ven, takže to muselo být na něj. Tom přistoupil trochu blíž ke dveřím, znepokojený.
Než mohl vymyslet, co by řekl, 815 trochu otočil hlavu, ukázalo se jedno jeho oko zpod ofiny. V tom šeru vypadalo naprosto černé.
„Nosíš jídlo nebo léky?“ zeptal se, zněl stejně znuděně, jak vypadal.
Tom zavrtěl hlavou.
„Ne, jsem…“
Vězeň pomalu přikývl.
„Chápu. Přišel ses na mě podívat, co? Prohlídnout si mě.“ Opřel se a zvedl hlavu, pomalu se podíval na Tomův obličej. Tom byl překvapený, když viděl, že má oči černě orámované. Jak to bylo možné, to netušil. „Oh, to jsi ty,“ řekl 815 pomalu, na tváři se mu zjevil úšklebek. „A je to uhlí, mimochodem,“ dodal, jako by četl jeho mysl. „Občas se mi nějaké dostane pod ruku. Musím si s tím vystačit.“ Pokrčil rameny.
Tom tam jen stál, díval se na něj. Otázky v něm hořely jako oheň, hořel touhou vědět. Tomovi ten kluk nepřipadal jako psychopat, ale pak tu bylo něco v jeho hlase, z čeho mu stály chloupky na krku hrůzou. Ale kdyby přeci byl mentálně nemocný, nebyl by ve vězení, ale v blázinci, ne?
„Takže?“ řekl 815, nakrčil obočí. „Půjdeš dál?“
Tomovi spadla čelist. Nemohl… neudělal by to… nemohl jít prostě dovnitř. To bylo proti morálním i pracovním pravidlům. Nebyl návštěvník, neznal ho. Nevěděl čeho je schopný, šeptal mu hlas v hlavě, ale rozhodl se ho ignorovat.
Proti tomu všemu, Tom byl překvapen, když sám sebe přistihl při tom, jak se probírá klíči, dokud nenašel ten správný; než si to uvědomil, byl odemčený zámek, pak ten extra a nakonec ten nejtěžší.
Dveře byly otevřené, ale on nepřekročil práh. Bylo nejlepší držet si odstup, dokud se nedozví, co přesně od něj chce.
815 se velmi pomalu zvedl na nohy. Zdálo se, jako by všechno, co dělal, dělal pomalu a uváženě, s lehkostí a sebejistotou. Přešel k Tomovi, hlavu zvědavě nakloněnou. Nejspíš tu byla zvědavost na obou stranách. Jak přišel blíž, malá část Tomovy mysli si musela přiznat, že na kluka vůbec nevypadá špatně. Měl dlouhé, černé vlasy a vypadaly, že je o ně dobře postaráno, i když je ve vězení. Nebyly uhlazené, ale ani špinavé.
Jeho makeup zblízka opravdu vypadal jako uhlí, rozmazaný a neprecizní.
„No,“ řekl 815. „Ty jsi Tom?“
„Jak si…?“ začal Tom, než si vzpomněl na svou jmenovku na hrudníku a připadal si hloupě. „Oh.“
„Nejsme ta nejostřejší pastelka v penále, co?“ řekl 815 s úšklebkem. Oči mu probleskly kolem Toma skrz otevřené dveře a na chvíli se jeho oči zalily zájmem, ale pak zamrkal a bylo to pryč. „Necháš dveře takhle otevřené? Uvědomuješ si, že bych tě mohl napadnout a utéct?“
Tom urychleně zavřel dveře a zablokoval je svým tělem. Bože, byl idiot.
„Dobře,“ přikývl 815. „Nechtěl bys to mít v záznamech hned první týden. Představ si ty titulky: Nový strážník nechal psychopata utéct z vězení.“ Protočil oči. „Ne moc dobré pro kariéru, řekl bych.“
„Nezdáš se mi jako psychopat.“
815 se uchechtl a otočil se, přešel dál do místnosti k oknu. Tom zůstal stát tam, kde byl, byl připravený složit ho k zemi, kdyby se rozhodl běžet ke dveřím.
„Jsi se svým úsudkem rychlý,“ řekl 815 a znovu se otočil, obočí měl zvednuté překvapením nebo pobavením. „Neměl by sis být tak jistý, Tome.“
Tom se ostře nadechl, když se obličej 815, nebo spíš jeho výraz, ve vteřině změnil. Drasticky. Od překvapeně pobaveného do temného a hrozivého. Hlavu měl nahnutou dopředu, vlasy mu padaly přes půlku obličeje a Tom uviděl slabý úšklebek, ten samý, co měl předešlého dne na chodbě.
Než si Tom dokázal přivodit infarkt, 815 zvedl hlavu a všechna temnota byla pryč, nahrazena… něčím jiným. Vězeň vydechl a otočil se, založil ruce.
Tom také vydechl, úlevou. Bože, tohle bylo fakt děsivé. Co to bylo? Nechal to být a zaměstnal se prohlížením si cely, snažil se zapomenout na všechno, co se stalo. U pravé zdi v rohu byla postel. Byla malá a její rám byl ze stejného dřeva jako stůl a židle. Zeď s oknem byla z načervenalých cihel, zatímco ostatní byly stejné barvy jako chodba. Kromě postele, stolu a židlí, jediný další nábytek byla dřevěná šatní skříň a stará televize.
Když se blíže zadíval na postel, Tom cítil, jak se mu chloupky na krku znovu naježily. Rám postele a čelo bylo pokryté škrábanci, ne jen nějakými, ale něco odpočítávaly. Dny, uvědomil si. A bylo jich tady
tak mnoho. Byly po celé posteli, vypadalo to, jako by ji napadlo nějaké divoké zvíře. Tom se chtěl zeptat, jak dlouho tu je, protože byl tak
mladý.
Vězeň se otočil a následoval Tomův pohled k posteli. Oba se na ni chvíli dívali, než se Tom otočil čelem k vězni.
„Kolik jich tam je?“
Vězňovy temné oči byly stále na posteli. „949,“ řekl. „Dva roky, sedm měsíců a šest dní. Přemýšlím o tom, že si řeknu o dort, až jich bude tisíc. Co myslíš? Chceš přijít na můj večírek?“
Tom se na něj tupě díval. Připadal mu s tím vším tak v pohodě, že ho to vlastně až děsilo. Nevěděl přesně, jak to je; myslel to vážně, nebo jen žertoval? Tom začínal chápat, proč si na něj lidé dávali pozor, kapala z něj hrůza. Stále si ale nebyl jistý, proč by měl být 815 nějak nebezpečný pro ostatní.
„Oh, no tak,“ řekl vězeň a založil ruce. „Alespoň mě pobav.“
Tom neměl ponětí, co tomu člověku říct. Ukončil to s „Jo, jasně.“
„Skvěle!“ zazubil se 815, i když se jeho úsměv k očím nedostal.
autor: BrokenMirror
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
Ano, jsem definitivně rozhodnutá, že Bill je psychopat 😀 Neumím si vůbec představit být 949 a víc dní zavřená v malé místnosti – okamžitě by mi hráblo a vezli by mě do blázince 😀 Tomův zájem o Billa mě docela těší, jelikož mám pocit, že ho Bill nějak zneužije -> to by se mi to mohlo i líbit 😀
Skvělá povídka 😉
Tak to je iné psycho 😀 to, že Tom hneď Bilovi vlezie do cely som fakt nečakala, preboha chlapče, buď trochu opatrnejší :D… Mňa tak strašne zaujíma čo je Bill zač, čo spravil, prečo je údajne psychopat a to všetko, oh mňa z tej nedočkavosti asi porazí :D… Inak ja by som sa Billa asi pekne bála, tie jeho úškrny by ma fakt desili :D… Strašne sa teším na pokračovanie, hrozne ma to baví 🙂 ďakujem za úžasný preklad 🙂
Aj mňe začína pripadať, že Bill to nemá v hlave v poradku, ale presne ako Tomovy mi nejde do hlavy prečo je vo väzený a nie v liečebny. Som neskutočne zvedavá čo Bill spravil.
Dúfam, len že Tom bude opatrný.
Ďakujem za preklad.
jsem zvědavá co s ním Bill na tom "večírku" udělá 😀
Musím se přiznat, že jsem nevydržela a začala jsem číst tuto povídku v originále, ale bohužel na tom nejsem s angličtinou tak dobře, abych si ji mohla vychutnat tak, jak bys chtěla. Takže sem k překladu se vracím a určitě se vracet budu, abych si povídku o trochu víc užila a pořádně ji pochopila. U minulého dílu jsem se zabývala otázkou, jestli Bill opravdu nebude nějaký úchyl, když se ho všichni tak bojí, ale po dnešním přečtení mě napadla i myšlenka, jestli není nevinný. Že vlastně vůbec nic neudělal, jen byl oběť okolností, jen byl ve špatnou chvíli na špatném místě. S originálem nepokračuji moc rychle, tak se těším na další díl překladu, myslím, že ať už je Billova minulost jakákoliv, bude to určitě pořádné překvapení. Plus, moc se mi líbí, jak autorka pomalu pomaličku přibližuje Toma k Billovi.
Já tuhle povídku jednoduše zbožňuju ♥
Zrovna tady tenhle díl mi nedal spát a díky němu jsem se vrhla na povídku v originále, protože mě děsně zajímala celá ta záhada s Billem. Teď, když si čtu ten díl i v češtině, tak cítím naprosto stejné vzrušení z celé té záhady a to i přes to, že už vím, jak se věci mají 😀
A možná je to k nevíře, ale Billa jsem si v téhle povídce strašně zamilovala ♥ Sama nevím čím to je, možná tím tajemnem, co se okolo něj celou povídku táhne 🙂
Strašně moc děkuji za skvělý překlad, jsem ráda, že si povídku můžu číst i v češtině a na dnešní díl jsem se strašně těšila 🙂
Tak toto je čoraz zaujímavejšie. Vážne som zvedavá, čo je vlastne ten náš Bill zač 😀 Láka ma to prečítať si originál, ale keďže momentálne ma akosi nebaví čítať anglické príbehy, tak radšej čakám na preklad. 😀 Avšak neviem, dokedy vydržím odolávať pri takomto napínaní 😀
Bože ani nevíš jak moc mě ten tajemný Bill uchvacuje 😀 Jak s Tomem jedná jakoby se nechumelilo 😀 Hlavně ať už z něj Tom dostane proč je zavřený :D..nedivila bych se kdyby to byl jeden velký omyl 😀
Ani táto kapitola, napriek tomu, že sme sa s Billom zoznámili, neprezradila nič viac ako to, čo sme vedeli na začiatku. Som tak zvedavá, že mám pokušenie pozrieť sa na originál cez google translator. Ale nebudem si kaziť dojem, počkám si na preklad. Ale bude to netrpezlivé čakanie:)
Ďakujem za túto kapitolu.
ja mam pocit, ze Bill je vazne snad psychopat .. nevim proc, ale desne mi to pripomina nejaky film .. ( jen si nemuzu vzpomenout na jmeno :D)
ale byt 949 dni ve vezeni? to by me uplne slehlo .. ale fakt sem zvedava, co Bill udelal 😀
Bože milujem to <3 nevedela som to vydržať tak som začala čítať aj originál a som už na nejakom 25 diely a zbožňujem to viac a viac <3<3 Výborná práca jak autorky tak aj prekladatelky!:)))
Z toho mám taky husí kůži .Moc děkuji za překlad 🙂
díky za překlad..no tak dlouho zavřený plus ty dny v blázinci..miluju když Bill dokáže oslnovat očima
Zajima me to cim dal vic. Libi se mi, jak je Bill temny a jde z nej hruza, byt na Tomove miste, tak za nim taky jdu a pak ho zacnu navstevovat pravidelne 😀 Ale docela me zajimaji Billovy umysly. Dekuju za preklad.
Musím povedať, že pre mňa ako maximálne zvedavú osobu je to priam mučenie.. nevedieť za čo vlastne Bill už toľko sedí v base ? Aký vlastne povahovo bude ? A ten šialený pohľad – živo som si ho vedela predstaviť ^_^ . No musím uznať, že tento temný Bill sa mi sakra pozdáva :3 Len nech je Tom aj naďalej taký zvedavý a pôjde ho pozerať aj častejšie, časom možno aj viac.. ktovie 3:-) Ďakujem za preklad . Krásny diel 🙂
Noo tak jsem po dlouhe….velmi dlouhe dobe zacla opet neco tady cist a musim rict ze zatim je to pecka. tak doufam ze to tak i zustane a nezklame to moje predstavy. ale myslim ze to nehrozi. Uplne Toma chapu. takovyhle typ cloveka by ve me taky vzbuzoval zvedavost a tokove to zvlastni cosi uvnitr tela. Ovsem asi bych nebya takovy hrdina jako Tom abych mu vlezla primo do "loznice" Billova lhostejnost a naprosty klid je vazne desivy. Jsem sama moc zvedava co vlastne provedl. a doufam, ze to nebude jako ve vetsine pripadu kdy se ukaze ze byl jen nespravedlive ukrivdenej. To by mi tam ale vubec nesedelo :DD Bill psychopat je genialni.
Tom je šílenej když tak riskuje.
To ke tak silene skvela povidka a asi se stane moji nejoblibenejsi! :33 bozicku jak mpc se mi tady postava Billa libi… ani mevim kdy ksem zacala mit uchylku na psychopaty 😀 <3
Pri tomto dieli som sa cítila dosť nervózne ! Je to velmi pútavý príbeh, bežím rýchlo na ďalšie časti 🙂