autor: Dietřisko & Kentaur
Bill
Posadil mě na mou postel. Pak sáhnul do kapsy a vytáhl nějakou krabičku. Otevřel ji a vyndal… Tanga.
„Jé, to je špatná krabička. Sorry,“ zamumlal a trochu zrudnul. Vytáhnul jinou krabičku. Z ní vyndal… Karty. Počkat, cože?
„Zahrajeme si prší?“ Upřel na mě pohled plný naděje.
„Tak… Jo. Dobře. Jo.“
Mathi rozdal karty. Od té chvíle se ozývaly už jen zvuky hry.
„A žaludy!“
„Ne, koule!“
„Lízni si!“
„Stojí ti!“
Ano, Mathi si klasické hlášky z prší poněkud upravil. Hra mě docela bavila. Plně jsem se do ní ponořil a zapomněl na všechno ostatní.
Tom
Bill mi řekl, že si zajde pro něco k pití, ale moc dlouho se nevracel. Zvedl jsem svůj obří sexy zadek z pohovky a šel ho do kuchyně trochu popohnat. Jenže tam nebyl. Nepadlo mě, že možná šel do svého pokoje. A prostě mě tu nechal… Vyběhl jsem schody a bez zaklepání vešel. Bill seděl na zemi a zrovna pokládal eso na kupičku karet prší.
„Stojí ti!“ prohlásil. Cože?!
„Co blbneš?“ zeptal jsem se vyjeveně.
„Hraju karty, nevidíš?“ odpověděl, aniž by se ohlédl.
„Jako sám se sebou?“
„Ne, s…“ Konečně zvedl hlavu. „Sakra,“ zamumlal a sklidil karty. Co to má být? Nechápal jsem a jen tak jsem na něj hleděl jako babi bez brejlí.
„Co tak čumíš?“ vyštěkl a nervózně se ošil. „Můžeš jít?“
„Tak… dobře,“ přikývl jsem zaskočeně.
Co jsem mu udělal, že je na mě takový? Copak jsem tak špatný? Honilo se mi hlavou, když jsem odcházel z jeho pokoje. Bez rozmýšlení jsem zaplul do toho svého.
Skočil jsem na postel a v tu chvíli se ozvalo křupnutí. A do prdele, pomyslel jsem si. Slezl jsem z postele a nadzvedl jsem matraci. Jedno prkno bylo trochu nakřupnuté, ale nebylo to nic hrozného. Vrátil jsem matraci na původní místo a zlehka jsem dosedl do peřin.
Schoval jsem si tvář do dlaní a zadržoval jsem slzy, které se mi sbíhaly v očích. Co jsem udělal špatně? Vyhodil mě hned den poté, co mi řekl, že mě miluje… Nešťastně jsem popotáhl. Taky mě vyděsilo to, že hrál karty sám se sebou. Poslední dobou se choval vážně divně. Bál jsem se, že začíná šílet. A v tu těžkou chvíli, kdy má problémy, nemůžu být s ním, protože mě vyhodil… vyrazil mě z pokoje.
Proč mi to pořád dělá? Je pravda, že mě miluje? Nebo to řekl jenom proto, že mě nechtěl ranit? Proč mě pořád ničí? Všechno se ve mně svíralo a křičelo bolestí… Zoufale jsem si zaryl nehty do tváří. Ne, musím to vydržet, nesmím brečet…
Kurva Bille, pochop už, že tě miluju!
Bill
Vložil jsem hlavu do dlaní. Proč ho od sebe pořád odháním?Možná je to dobře. Možná mu beze mě bude líp.
Ucítil jsem ruku na svém rameni. Zvedl jsem hlavu. Vedle mě klečel Mathi. Díval se na mě tak něžně a starostlivě, že bych mu na chvíli byl schopný odpustit všechno, co mi udělal. Počkat… Za co všechno vlastně může?
„Kdo jsi?“ zašeptal jsem.
„Jsem duch.“
„Ne ne,“ řekl jsem tvrdohlavě. „Jsi… hmotnej.“
„To umím. Být hmotný.“
„Aha…“ vydechl jsem.
„Jsem Mathi a jsem duch. Píšu ti vzkazy na zeď. Nic víc.“
„Dobře.“ Mathi nebyl zlý. Ale byl děsivý i tak. Jenže jedna otázka tu ještě byla: Kdo nebo co může za ten zbytek? Ale abych řekl pravdu, v tuhle chvíli mi to bylo jedno. Bez Toma mě nezajímalo vůbec nic.
„Měl bych se mu omluvit,“ řekl jsem nešťastně a ani mi nebylo divné, že se svěřuji zrovna Mathimu.
„On na tebe sere,“ řekl vážně.
„Ale on… To není pravda…“ Bránil jsem ho chabě.
„Ale já… Mně na tobě záleží, Bille.“
Potřásl jsem hlavou. Nadechl jsem se, abych něco řekl, ale Mathi už byl pryč. Ze všech sil jsem mu nevěřil, ale proč by mi to říkal? Navíc… Z jeho tváře, jeho očí bylo znát, že nelže, to jsem nemohl popřít. Nejvíc mě tížilo vědomí, že za to můžu já – tak dlouho jsem ho od sebe odháněl, že to vzdal. Jsem sobecký a bezcitný…
Ale ještě jsem něco mohl zachránit. Vstal jsem a vrávoravě zamířil k Tomovu pokoji. Opatrně jsem otevřel dveře. Ležel na posteli a měl zavřené oči. Na tváři měl stopy slz. Asi spal. Musel jsem se opřít o futra. Zavřel jsem oči, po tváři mi stékaly slzy. Pomalu jsem přešel k jeho posteli. Pohladil jsem ho po rameni.
„Omlouvám se,“ špitl jsem tiše.
Tom
Zdálo se mi, že se mě Bill dotýká, ale asi se mi to opravdu jen zdálo. Najednou jsem uslyšel tichá slova. To mě probudilo. Bill seděl u mě na posteli a hladil mě po ruce.
„Bille…“ vydechl jsem.
„Prosím, odpusť mi to,“ řekl zoufale. Zvednul jsem se a objal ho.
„Já se nezlobím.“
„Miluju tě,“ řekl naléhavě.
„Já tebe taky,“ zašeptal jsem mu do ucha. Zachvěl se.
„Dobře…“ Natáhl jsem se k němu a zlehka jsem ho políbil na rty.
Vtom se ozvala rána. Bill sebou škubl.
„Šššš… Neboj se…“ Objal jsem ho pevněji.
„Co to bylo?“ hlas mu přeskakoval.
„Nevím,“ povzdechl jsem si. Bill se ke mně natáhl a zlehka mě chytil za krkem.
„Já tě miluju,“ řekl vážně. Trochu jsem se pousmál. Vždycky když ta slova řekl, projel mnou nepopsatelně krásný pocit.
„Vždyť já tebe taky, Billi…“ Abych svá slova potvrdil, vpil jsem se do jeho rtů a procítěně jsem ho políbil. Dával jsem do toho všechen ten cit, co jsem v sobě ukrýval. Chvěl se mi v náručí. Přesto se mi zdál trochu odtažitý.
„Děje se něco, Bille?“ Zlehka jsem se prsty dotkl jeho tváře.
„Ne, ne,“ odpověděl rychle. Moc jsem tomu nevěřil. Sakra, proč mi nevěří? Trochu jsem si povzdechl a nechal ho, aby mi rty laskal krk.
„Já… já se jdu podívat, co to bylo,“ vyhrkl najednou a utekl z mého pokoje. Znovu jsem zklamaně vydechl. Byl jsem zmatený. Proč ode mě pořád utíká?
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 0
Chudák Tom:-( Bill by mu měl všechno říct. Mathi mě pěkně štve:-P takhle Billa od Toma odvádět! Honem další díl:-)
Aaargh!! ten Mathi!! 😀 za všechno může on..chudák Tom už je z toho paranoidní…no a prší? O.o to jako fakt? :D…páni…čím dál tím víc jsem překvapena 😀
Oh, pročpak ty hlášky z Prší poznávám? 😀 A myslím, že by je poznal i kdokoliv ze školy, jelikož jeden čas tuhle hru hráli… pěkně hlasitě 😀 Ale Mathi… Ughm, nemá pořád mizet, kdyby nezmizel, Bill by tam s ním určitě zůstal 😛
Mathi běž do háje dej Billovi pokoj.
Bill ma naštval. Nemusel byť tak hnusný. Vadí mi, že hneď ako sa objaví ten duch, zabudne na Toma. Ako ho teda môže milovať, keď mu ubližuje…
Tie karty ma dostali. Na chvíľku som si mohla vydýchnuť, ale potom… štve ma, že Bill pri Mathim na Toma hneď zabudne a je taký odťažitý… neviem, čo si mám o tom všetkom myslieť.
Tři slova : Bille! Ty idiote!
-__- proč furt utíká?
Billouši! Začínáš mě pěkně štvát! byl jsi teda pěkně hnusný na Toma, jak jsi jej odehnal z pokoje a teďka mu zase utíkáš? Achjo, fakt mi začíná být Toma líto. Ten by se pro Billa rozdal, pomohl by mu naprosto se vším, snaží se a Bill jej od sebe jenom odhání. Aby to pak Tom nevzdal úplně!
A Mathi ať už kouká odejít. Nechci ho, musím souhlasit se Zuzkou, protože jakmile se objeví Mathi, tak Bill dělá, jako by Tom neexistoval, což mě pěkně vytáčí :/
Bože, ja toho Billa nechápem, prečo je k Tomovi taký? Inak, zaujíma ma čo to bola za rana, prečo ma hneď pri tom napadá Mathi? 😀 možno sa im zo žiarlivosti rozhodol rozbombardovať barák, ale počkať veď ich barák je už vlastne zbúraný :D… Ja sa tak teším na to celé vysvetlenie 🙂 inak, len tak medzi nami, ten Mathi ma neskutočne sere, čo si o sebe myslí? Že si len tak vyjde zo steny, Bill sa hneď vykašle na Toma a skočí mu do náruče? Zabudni, aj keď vôbec sa mi nepáči Billove chovanie, keď je tam Mathi… Som naozaj zvedavá čo sa ešte všetko stihne udiať. Teším sa na pokračovanie 🙂