autor: Dietřisko & Kentaur
Tom
Celý záchod včetně koupelny byl jako nový.
Zoufale jsem se to snažil pochopit. Jenže to prostě nešlo.
„Já… já jdu na vzduch,“ vykoktal jsem a vycouval z koupelny. Seběhl jsem schody a vyšel ven na zahradu. Postavil jsem se doprostřed trávníku a chvíli jen tak tupě zíral. Najednou jsem na zahradě zahlédl našeho kančího souseda. Když si mě všiml, utíkal pryč.
„Hej, počkejte!“ vykřikl jsem a utíkal za ním. Soused zmizel za rohem jeho domu. Přeskočil jsem plot – alespoň jsem se o to pokusil – když vtom mě něco zarazilo a odhodilo zpátky. Zůstal jsem bezvládně ležet.
Bill
„Díky Mathi.“
YOUR WELCOME.
„Proč mi píšeš anglicky?“ zeptal jsem se.
I DON’T KNOW.
„Dobře.“ Pak jsem se zamyslel. „Ale Toma jsi děsit nemusel.“ To, že mi Mathi už neodpověděl, bylo víc jak výmluvné. Sebral jsem se a šel za bráškou na zahradu. Tom ležel na zemi a nehýbal se.
„Ježiši, Tome!“ Klekl jsem si k němu. „Sakra, Tome! Vstávej!“ Propleskl jsem ho po tváři. Nereagoval. Zmocnil se mě strach.
Najednou mě něco napadlo. Dám mu umělý dýchání! Naklonil jsem se k němu a… V tu chvíli jsem si uvědomil, že nevím, jak se to dělá. Sakra, sakra, sakra! Přitiskl jsem své rty na jeho a nesměle mu dýchnul do úst. Pořád nic. Zkusil jsem to znovu.
Tom pomalu otevřel oči. V návalu štěstí jsem na něj skočil. „Já už myslel, že… že…“
„Špatně se mi dýchá.“
„Co?“
„Asi potřebuju umělý dýchání.“ Usmál jsem se a opět spojil naše rty. Do polibku jsem vložil všechnu úlevu, která mě zaplavila. Po chvíli mě od sebe odstrčil.
„Půjdeme? Ožužlávat mě můžeš i jinde a mně začíná bejt docela zima. A mám hlad.“
„Dobře,“ přikývl jsem. Zvednul jsem se a pomohl mu na nohy.
Ruku v ruce jsme šli do našeho – nyní poněkud nepřátelského – domu. Ve verandě jsem se přitiskl k Tomovi.
„Půjdu pro to jídlo,“ zašeptal jsem se rty těsně u jeho ucha. Přitiskl si mě k sobě blíž.
„Nevím, jestli se mi chce tě teď někam pouštět…“
„Měl jsi hlad,“ vykroutil jsem se mu se smíchem. V dobré náladě jsem vyrazil do kuchyně. Otevřel jsem ledničku. Prázdná. Úplně prázdná. Roztřásly se mi ruce. Otevíral jsem všechny skříně, stále rychleji.
Prázdné, prázdné, prázdné.
Zoufale jsem se rozvzlykal a klesl jsem na zem. Nemáme jídlo, my tu umřeme!
Za mnou se ozval zvuk, jak když spadne něco měkkého na zem. Vrávoravě jsem vstal a otočil se. Málem jsem spadl zpátky na zem. Musel jsem se opřít o linku. Uprostřed kuchyně stál švédský stůl. Abych byl přesný, byl z Ikey, ale to jsem teď nemyslel. Byl to švédský stůl – jakože s tím jídlem, no. Chytl jsem se za hlavu. Já jsem šílenec, totální magor…!
„Dík Mathi!“ dostal jsem ze sebe a doufal, že to neznělo ironicky.
YOU’RE WELCOME, DARLING.
Špatná nálada už ho zřejmě přešla. Aspoň nehrozí, že nám v nejbližší době zase rozbije záchod. Potřásl jsem hlavou a vyrazil nějak šetrně sdělit Tomovi, že máme jídlo. Čekal na mě v obýváku.
Když jsem procházel kolem zdi, rozsvítil se na ní ještě jeden nápis.
HI, BILL.
„Co je?“
I MUST… I WANT TO TELL YOU…
„Co?“
Zeď se rozzářila barevnými světýlky, ozvala se hudba a zpěv: „Baby, you light up my Word like nobly else, you don’t know you’re beautiful!“
Zůstal jsem zírat s otevřenou pusou. „Ale já to vím,“ podotkl jsem. Zeď zhasla. „Ještě něco?“
YUP.
„A co?“
YOU WILL HAVE A VISITOR.
Nechápavě jsem zavrtěl hlavou a šel dál do obýváku za Tomem.
„Tady máš něco k jídlu,“ řekl jsem a podal Tomovi housku se salámem. Zatím jsem mu nevysvětloval, kde jsem to vzal.
„Děkuju,“ řekl a zvláštně se na mě usmál. Sedl jsem si vedle něj.
„Ty nic jíst nebudeš?“ zeptal se.
„Nemám hlad.“ Po chvíli položil housku na stůl. Tázavě jsem se na něj podíval.
„Já mám chuť,“ vysvětlil. „Ale ne na tu housku.“
„Tak já ti donesu něco jinýho…“ Nenechal mě dokončit větu a stáhl mě k sobě. Pevně mě objal a hladově mě políbil. Konečně mi došlo, na co má chutě. Trochu jsem se usmál a znovu spojil naše rty.
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Já nevim, mě hrozně pobavilo to: Proč mi píšeš anglicky?… I don´t know 😀 a pak písnička od One Direction 😀 A Bill: Ale já to vím. Ještě něco? 😀
Dneska jsem se opět docela pobavila, jenom škoda, že byl díl kratší 🙂
Těsím se na pokračování 🙂
Co prosím? :O…tak to už je opravdu moc to se tam děje :D…a budou mít návštěvu jo? 😀 no to jsem zvědavá co se tam zase semele :D…honem s dalším dílem!! :))
Opäť ďalšia super časť. To umelé dýchanie bolo veeelice romantické 😀 Inak som zvedavá, čo to budú mať za návštevu a mám taký divný pocit, že na začiatku ďalšej časti sa zas stane niečo, čo ich bozkávanie preruší.
Toto je stále väčšie psycho :D… Ale celkom im závidím, že sa im tam len tak znenazdania objaví švédsky stôl 😀 a ešte k tomu z Ikey xD to ma dostalo :D… Som strašne zvedavá kto k nim príde na návštevu, keď ich dom vlastne neexistuje 😀 myslím, že by som sa mala báť :D… Inak, Bill s Tomom sú takí zlatí, keď sú spolu 🙂 nech sa im tam do toho hlavne nepletie Mathi 😀 ten vie ako veci posrať :D… Som zvedavá na pokračovanie 🙂
Zase úľava:) Po tom záchode je toto krásna pohodová kapitola. Som zvedavá čo ten chudák Mathi chce.
Ďakujem za kapitolu.
Holky, vy mě úplně trápíte! Mě tak strašně štve, že pořád nic nevím a ani to nevypadá, že by se to brzy vyřešilo 😀 Nemám ponětí co si o tom všem myslet! 😀
Ale dneska jsem se skvěle zasmála, i když zase začínám mít strach, co se s klukama stane a jak to bude pokračovat dál.
Začínám mít i strach o Toma 😀 Mě přijde, že je Mathi do Billa zamilovaný a chce jej jenom pro sebe, tak aby se nechtěl zbavit Toma 🙁 Fakt nevím, co od povídky dál očekávat, takže se bojím!
Moc děkuji za další díl :))
Mathi zas po dlouhé době s dobrou náladou? 😀 A že vím jak sis, Dietřisko moje, vzpomněla na tu písničku? 😀
Okey, ja uz to zasrane chapu :DD jupiiiii takze, ten dum obyva duch, ktery miluje Billa a tak dela vse, co si Bill preje, ale hovno pro Toma jako kfyz ty leky pro Toma zmizely, ale pro Billa tam byly. Kdyz chtel kure, mel kure, kdyz brecel kvulo.. ehm srackam, vse se zazracne uklidilo! Jak Mathi umrel? :O neni mi nesympaticky 😀 to je xvlastni, vlastne je dost milej :3 je divne, ze nrjsem nasrana, co dela, ale naopak… dokonce se mi libilo, kdyz dal Billovy francouzaka… precist 15 dilu naraz vas poznamena 😀