autor: BrokenMirror
Pokud už jste někdo povídku četl v originále, zdržte se prosím v komentářích zmínek o tom, jak už všechno víte o tom, jaké má Bill k čemu důvody… mohlo by se totiž velice lehce stát, že nechtěně prozradíte něco důležitého. Myslím, že by to bylo nefér vůči ostatním čtenářům, kteří nic nevědí a ještě dlouho vědět nebudou. 😉 Díky, J. :o)
Důvěra
Tom si myslel, že bude nejlepší se od Billa držet pár dní dál. Měl pocit, že pokaždé, když byl blízko vězně, něco se v něm změnilo, bylo to, jako by ho Bill nějak kontroloval a on se chtěl teď alespoň pár dní cítit sám sebou.
Samozřejmě, že nebylo možné, aby ho Bill opravdu kontroloval, a to ho děsilo ještě víc, protože to znamenalo, že Billa nechával to dělat; že nechal Billovu silnou a děsivou osobnost hrát si s ním na loutku a pána.
Tomovi se posledně povedlo vzít si zpátky trochu kontroly a bylo hezké vidět pro změnu Billa se podřídit. Ta vlna moci, která jím probíhala, když sledoval, jak se Bill poddal, byla šílená a v tu samou chvíli ho i děsila.
Někdy měl pocit, že všechno, co Bill dělal, bylo propočítané, naplánované do posledního detailu a nemohl setřást pocit, že si s ním hraje. I proti jeho myšlenkám, Tom byl jako na trní.
„Co je s tebou?“
Tom zvedl pohled od papíru, u kterého předstíral, že ho čte, a podíval se na svého spolupracovníka Gustava.
Byly to už tři dny, co naposledy navštívil Billa. Vyhýbal se jak jídelně, tak i celému čtvrtému patru, kde byla cela 32. Takže ho neviděl celé tři dny a dělalo mu starosti, že se cítil provinile.
„Jsi jak na jehlách,“ pokračoval Gustav.
Tom si položil ruku na svoje nadskakující koleno, aby ho zastavil. Tolik se chtěl jít podívat za Billem, jen se podívat skrz mříže a zjistit, co dělá, jestli je v pořádku.
„Jsem jen unavený, snažím se zůstat vzhůru.“ To byla napůl pravda. Bylo šest ráno, jejich šichta zrovna začala a on ještě neměl žádnou kávu.
„Georg mi říkal, že poslední dobou hodně mizíš během oběda, občas i během práce,“ řekl Gustav, i když nezněl, jako by ho obviňoval, spíš byl jen zvědavý.
„Uh, jo, no,“ řekl Tom a nervózně si promnul krk, snažil se vymyslet dobrou výmluvu.
„Už je ti špatně z našich obličejů nebo něco?“ zeptal se Gustav, směšně našpulil rty a Tom se zasmál.
„Jo, to je ono. Nemůžu vás vystát, tak radši jím v cele.“
„Hah!“ vykřikl Gustav a ukázal na něj. „Věděli jsme, že někoho navštěvuješ! Je to Laura?“
„Laura?“ nakrčil Tom obočí.
„Znáš Lauru? Ta jediná hezká ženská vězeňkyně? Ta, kterou neustále zavírají za to, že řídí opilá?“
„Oh, jo, tahle,“ řekl Tom a protočil oči. „Kdo?“
Jestli ona byla jediná hezká, tak nikdo nikdy neviděl Billa zblízka.
Počkat, cože?
Gustav dramaticky vydechl a promnul si obličej. „Vím, že jsme nový a tak, ale touhle dobou bys ji už měl znát.“
„Neznám. Hanba mi.“
„Tak za kým chodíš?“
„Za nikým nechodím,“ řekl Tom a letmo se podíval Andreasovým směrem. Ten seděl na druhé straně pokoje, poslouchal, záda ztuhlá. Tom doufal, že nic neřekne.
Andreas vypadal, že dělá papírování, ale když jste se podívali pozorněji, bylo lehké vidět, že si kreslí a odposlouchává je.
„Jsi si tím jistý?“ zeptal se Gustav, zahýbal obočím a Tom protočil oči, doufal, že to Gustav vezme jako ano, ty debile. Gustav pokrčil rameny a vrátil se ke svým papírům. To bylo to, co na něm měl Tom rád. Zeptal se, ale když nedostal odpověď, nechal to být.
Kdyby to tak jen měl také Tom.
Téma Bill mu čím dál tím víc nedávalo spát a cítil, jak ho to táhne nahoru do čtvrtého patra. Nevěděl, co to bylo, ale po pár minutách už nemohl sedět a musel se zvednout. „Jen si půjdu protáhnout nohy,“ řekl. „Nebo tady usnu.“
„Jasně,“ řekl Gustav, skoro jako by zapomněl na jejich předchozí konverzaci, protože nezněl podezřívavě. Andreas ale zvedl hlavu od papírů, modré oči vykulené. Tom ho ignoroval, protože už byl unavený z té paranoie tady, a obzvlášť z té, která sršela z blonďáka v rohu. Bill nebyl nějaké duchy proklaté místo, byl naprosto normální člověk. Nebylo s ním nic v nepořádku, ne v tomhle směru; byl to jen velice záhadný člověk se spoustou tajemství a problémy. Nezasloužil si všechno tohle pozdvižení; nezasloužil si, aby kolem něj lidé chodili obloukem a netroufali si s ním promluvit. Tom velice dobře chápal, proč někdo nebyl v pořádku, když s ním nikdo nemluvil. Kdyby se s ním také nikdo nebavil, tak by se taky zřejmě zbláznil.
Rychle vyšel schody směrem k cele 32 a podíval se skrz mříže. Tentokrát byly záclony roztažené, osvětlovaly pokoj a Bill tam nebyl, ale byla slyšet sprcha.
Tom si skousl ret a přemýšlel, jestli by se měl vrátit později, sprcha se zastavila a o pár vteřin později vyšel Bill z koupelny, kolem pasu měl ručník.
Tomovy oči putovaly po jeho útlém těle, zaměřil se na tetování, co měl pod pasem.
Odvrátil pohled, když spatřil, jak moc viditelná byla jeho žebra pod bělavou kůží, a vzpomněl si, že si chtěl promluvit s vedoucím kuchyně o tom, jak strašná jejich jídla byla.
Bill ho zřejmě neviděl a přešel ke skříňce u postele, vyndal z ní čisté ošklivé oranžové oblečení. Teď Tom viděl, že tam má i jiné oblečení.
Vězni obvykle měli nosit oranžové oblečení na ven a uvnitř cel si mohli nosit skoro cokoliv, co chtěli, pokud jim to personál dovolil. Ale Billa to zřejmě nezajímalo.
Bill byl zády k Tomovi a vymačkával si vodu ze svých dlouhých černých vlasů.
„Jsi vřele vítán, abys tam stál,“ řekl Bill a podíval se přes rameno, překvapil Toma, který o krok ustoupil. Jak to udělal? „Chci říct, jestli si mě chceš prohlížet, až se budu převlíkat, tak mi to vůbec nevadí.“ Sundal si ručník a Tom se rychle otočil, dřív než měl šanci cokoliv vidět.
Hořel mu obličej.
Jo, měl se vrátit až později.
„Jen jsem tě sled-… ne, jen jsem se díval, teda tak to nemyslím. Díval jsem se, jestli jsi… v pořádku,“ vykoktal a praštil se dlaní. Super, koktej jako puberťák, proč ne.
Bill se zasmál. „To je sladké. Jsi rozkošný.“
Tom se podrbal na krku. „Takže… jsi? V pořádku? Jedls dneska?“
Bill se uchechtl a přešel ke dveřím. „Tak. Hotovo. Pojď dovnitř, jestli chceš.“ Dotkl se kliky na dveřích a Tom si pohrál s klíči, než odemkl oba dva zámky a vrátil si klíče do kapsy.
Bill zacouval a nechal Toma za sebou zavřít dveře.
„Dlouho jsme se neviděli,“ řekl Bill a dál si vymačkával vodu z vlasů.
„Proč tohle nosíš?“ zeptal se Tom, ukázal na oranžovou uniformu. Nechtělo se mu Billovi vysvětlovat proč tu tak dlouho nebyl. „Když můžeš nosit jiné oblečení.“
Bill mávnul rukou. „Proč se obtěžovat?“ Tom otevřel pusu, aby něco řekl, ale Bill ho předběhl. „Mimo to,“ pohladil se po hrudníku, „vypadám v oranžové dobře.“
„Jasně,“ řekl Tom, přišlo mu jednodušší hrát s ním a neukazovat, že ho to nějak poznamenává. Očima mu sjížděl dolů k pasu, jako by se snažil dívat se přes jeho oblečení na tetování. Zastavil se před tím, než si toho Bill všiml. No, stejně si toho asi všiml. Bill měl zjevně zvláštní schopnost vědět, co se kolem něj děje. Tom se bude muset někdy podívat, jestli nemá oči i vzadu na hlavě. „Jsi tak sexy. Skoro nevím, co se sebou dělat.“
To byla jen zpola lež. Bill nevypadal špatně, byl hezký na pohled a Tom neměl problém s tím, aby si přiznal, že ho shledával atraktivním. Jeho. Muže. Opravdu mu to nevadilo.
To, co mu vadilo, nebyl fakt, že Bill je muž.
To, co mu vadilo, bylo, že Bill je ve vězení.
Bill byl vězeň. Tom byl policista.
Znělo to jako levné porno, a kdyby se takhle zapletl kdokoliv jiný než on, určitě by to vykecal. Ale věděl, že fakt, že s Billem tráví všechen svůj čas, nemůže být legální.
Obzvláště ne, když se na něj Bill díval tak jako teď. Tohle nebylo dobré.
„Hmm, jo,“ zamručel Bill a olízl si rty, očima bez ostychu zkoumal Tomovo tělo. „Vždy jsem miloval muže v uniformách,“ přiznal, jako by to bylo nějaké jeho velké tajemství, a semknul své hubené prsty kolem Tomova bicepsu. „A také svaly.“
„Pomyslels někdy na to, že by sis nějaké pořídil?“ popíchl ho Tom a píchl do Billovy ruky. Jestli tu byly přítomné nějaké svaly, musely se dost dobře schovávat.
„Moje jsou neviditelné,“ řekl Bill a přejel si rukou po bicepsu. „Mohl bych tě přeprat,“ informoval ho.
„Uh-huh,“ řekl Tom se smíchem. „To bych chtěl vidět.“
Billovi se zajiskřilo v očích. „To je výzva?“ zeptal se, rty se mu zkřivily do poťouchlého úsměvu, kterému se nedalo říkat úsměv.
„Ne.“ Řekl Tom jednoduše, pomalu se učil, jak zacházet s ohněm v těch černých očích. Odtáhl si jednu židli od stolu a posadil se.
„Víš,“ řekl Bill a posadil se na stůl, nohy, které mu visely dolů, se otíraly o Tomovy. Zvedl ruku a Tom ztuhl, ale Bill se konejšivě usmál, trochu ji dal dolů, ale nakonec ji znovu zvedl a sjel mu prstem po nose.
Okay…
Tom zúžil oči, připravený vyskočit a složit ho k zemi. Věděl, že by neměl vězni věřit, ani kdyby chtěl být jeho kamarádem.
Nemohl mu věřit, a tak byl připravený zaútočit.
„Něco na tobě je, Tome,“ pokračoval Bill, prstem mu přejel z nosu na čelist a ten dotyk byl skoro jako pohlazení. Tomovy předchozí přítelkyně se dotýkaly jeho obličeje úplně stejně a ten pocit byl nepříjemný. „Něco na tobě, kvůli čemu se cítím…“ prsty přejel po Tomově piercingu ve rtu a naklonil hlavu na stranu, „…zvláštně.“
„Uh, jak to?“ zeptal se Tom a znovu se cítil připoutaný k jeho pohledu. Jako králík připoutaný k pohledu lva.
„Jsi jiný.“ Řekl Bill a naklonil hlavu na druhou stranu, jako by ho studoval, prstem mu přejel po straně krku. „Nejsi jako ostatní. Ty mě nesoudíš.“ Jeho ruka teď putovala od krku k jeho rameni a pokračovala dolů po paži, dokud se nezastavila na lokti. Tom seděl jako přimražený. Kůže, kde se ho Bill dotýkal, pálila, jako by se dotýkal ohně, a ten samý oheň byl i v jeho očích. Nepříjemně se mu převrátil žaludek. „Líbíš se mi,“ uznal Bill a jemně mu loket stiskl.
„Líbím se ti?“
Proč měl Tom pocit, že je tohle past? Proč měl pocit, že prohraje, ať odpoví cokoliv?
„Neboj se,“ řekl Bill tichým hlasem, mračil se. „Prosím.“
„Uhm… já ne…“ došla mu slova, nevěděl, co říct. To, jak ho Bill držel kolem loktu, přesně tak ho mohl držet i kolem krku.
„Můžeš mi věřit.“
„Nemůžu.“
„Ale ano.“
„Můžou mě za to vyhodit,“ řekl Tom omluvně. „Omlouvám se.“ A opravdu to tak myslel. Víc než rád by mu chtěl věřit a mít i Billovu důvěru.
„Já nic neudělám,“ pokračoval Bill a dal ruku pryč z Tomova lokte. „Věříš tomu, že ano?“
„Uh…“ Tom nevěděl, co odpovědět i na tohle. Bylo to jako past. „Ano…?“
Billův koutek rtů opět vystřelil trochu vzhůru. „Pak mi věříš.“
autor: BrokenMirror
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
ja mam takovy pocit, ze proste Bill si s Tomem jen hraje .. pole me ho nejak vyuzije .. enbo ja nevim, ale preci .. proc by to Bill delal ze jo ..
Tak se tesim na dalsi dil 😀 🙂
Sakra, a já už doufala, že se už konečně políbí. 😀 No nic, budu si muset počkat. 😀 Jinak, krásný díl, z toho, jak Bill jemně a lehce svádí Toma, byť jen slovy, mám husí kůži.
Háá já miluju to tajemno co tam je vždy když je Tom s Billem :3..je to něco úžasného..jak Bill všechno říká tak okličkou a tak..:D už jsem myslela že ho snad svede :D…no každopádně moc děkuji za překlad a už se moc těším na další díl :))
Ten Bill je… ách 😀 ja viem, že sa tu pri každej časti nad ním rozplývam, ale ja fakt úplne chápem Toma 😀 ja som s Billa mimo asi rovnako ako on :D… Inak, vyzerá to, že Bill sa Tomovi poriadne dostal pod kožu, stále nad ním premýšľa a je z neho úplne v prdeli 😀 tá jeho nervozita, keď je pri ňom nemá chybu :)… Len by ma zaujímalo či Tom Billovi naozaj môže veriť, ja som totálna naivka, ja by som mu verila 😀 ale neviem či to je dobré… Ja som taká zvedavá ako sa to celé bude vyvíjať ďalej, keď teraz sme prakticky iba na začiatku, neskutočne sa teším na ďalšie diely :)… Hrozne ďakujem za preklad 🙂
v originále to už mám za sebou ale stále to čítam s pocitom akokeby som to čítala prvý krát a neviem sa dočkať ďalšieho dielu
😀
Ach, to Billove jemné zvádzanie.. nemám slov na to. Ale mám pocit, že minimálne zatiaľ to Bill vážne nemyslí a berie to ako hru… vážne neviem, čo si myslieť a preto som strašne zvedavá, ako sa to bude ďalej vyvíjať!! 😀
Toto je akoby som bola zhypnotizovaná písmenkami kým to čítam, nehýbem sa a ledva dýcham. Bill je zaujímavá a silná osobnosť. Umriem od zvedavosti kým sa dozviem čo vyviedol, prečo je v tej base na tak dlho. Ďakujem za kapitolu 🙂
Především se chci omluvit za svůj předchozí komentář, nechtěla jsem nic prozrazovat. Nějak mě to nenapadlo, příště se budu krotit! 😉
Dnešní díl byl skvělý, díky za překlad :))
[8]: Nic jsi neprozradila, jen jsem chtěla varovat, aby se to náhodou nestalo 🙂 J. :o)
já se z toho zjevim 😀 jak teď mám spát? 😀 celou šichtu jsem se těšila, až si přečtu další díl a teď jsem si to hezky podělala 😀
parádička 🙂 už si věří. Tome no tak ty srabe nekoktej pořád 🙂
Hořím nedočkavostí, jak to bude pokračovat! Naprosto Tomovi rozumím, že ho to k Billovi táhne, jsem zvědavá, jak s tím Bill naloží. A děkuji překladatelce za překlad.
Bill je jak beránek a to je podezřelý. čekám, že brzy zase něco vyvede.
Tom Billovi moc podléhá ale jinak je to moc krásně přeložené.
Jak jsem zminila, i blazinek jako je Bill potrebuje nekoho, kdo by se mu venoval, mel ho rad, neodsuzoval by ho a duveroval mu ale copak se mu duverovat da? Citim z toho vseho ze je Tom pro Billa jen dalsi objet. Je to pro nej jen hra a vse co dela, delal kazdemu jinemu. :/ coz je skoda protoze jejich spolecne chvile jsou sladky :3
Asi by mu Tom nemal veriť, cítim vzrušenie a zároveň aj nepohodlie keď sú spolu v cele tak blízko …. ale chcem, aby sa viac zblížili a aby konečne vyplávala na povrch Billova minulosť . Ďakujem za skvelý diel:) ♥