autor: BrokenMirror
Zábava
„Pak mi věříš.“
V těch slovech bylo něco, co dělalo Tomovi starosti, ale Billovy oči vypadaly tak upřímně, jak jen vypadat mohly. V hluboké temnotě byla jemnost, která skoro jako by žadonila, aby mu Tom věřil. Mohl?
Podíval se na Billa a ten vypadal upřímně, jeho úšklebek byl pryč a sotva se na něj díval. Jeho oči stále hořely, ten oheň v nich byl zřejmě permanentní, ale byly jaksi jemnější.
Co mohl Bill udělat?, zeptal se sám sebe už asi po desáté. Byl v dobře hlídané cele, a kdyby chtěl utéct, město bylo tak malé, že by ho lidé poznali nebo ho našli ještě dřív, než by se někam dostal.
„Budeš? Budeš mi věřit? Nic neudělám,“ zopakoval Bill.
„Co neuděláš?“ zeptal se Tom zvědavě. „Nezmlátíš mě a neutečeš?“
„Jo, to,“ řekl Bill a koutky jeho rtů se znovu zvedly. „Neudělám to. To je to, čeho se bojíš, že?“
„Nebojím,“ přitlačil Tom. Alespoň ne tohohle. „Jsem si stále jistý, že bys toho nebyl schopný.“
„A já si jsem stále jistý, že bych to zvládl.“
Tom byl v pokušení říct vsadíme se?, stejně jako řekl Bill dříve, ale měl pocit, že by Bill odpověděl ano, a tak to neřekl.
Tom Billovi sílu záviděl. Byl si jistý, že kdyby byl zamčený a měl šanci utéci, tak by toho okamžitě využil. To že se o to Bill nepokusil, ani když byly dveře otevřené, bylo úžasné.
I když nevěděl, co znamenalo to, že to Bill ani nezkusil. Znamenalo to, že si myslel, že si tu zaslouží být, nebo to prostě znamená, že ví, že je nemožné se odsud dostat? Možná trochu obojí?
Bylo těžké věřit, že si to Bill zaslouží. Nezdálo se, že byl předurčen být násilný, ale násilí byla jediná věc, která Tomovi připadala jako důvod pro ten extra zámek na dveřích.
„Ah, chápu to,“ řekl Tom nakonec, než se ticho stalo až moc dlouhým a on by se ztratil v jejich rozhovoru. „Propíchal by ses mým břichem svými ostrými lokty, že?“
„Možná,“ řekl Bill a šťouchl lokty Toma do boků, jako by to zkoušel. „To by šlo.“
„Oh, ne, radím ti tu,“ vydechl Tom a předstíral, že je v pohodě.
Ve skutečnosti si dělal víc než starosti. Nelíbilo se mu, jaký byl Billův dotek. Nelíbily se mu ty malé vlny elektriky, které jím procházely. Neměl by tu být.
Bill se ušklíbl. „Možná ano,“ řekl lehce a seskočil ze stolu. „Takže, chyběl jsem ti?“ zeptal se, jeho hlas byl tak nevinný, jak jen to šlo, prohrábl si prsty své ještě mokré vlasy.
Tom se chtěl zbavit povinnosti odpovídat, a tak namísto toho odpověděl další otázkou. „A já tobě?“
„No.“ Bill natočil hlavu napravo a nasál si spodní ret do úst, nakrčil čelo. „Bylo to tu bez tebe nuda, musím přiznat. Jsi zábavný.“
„Jsem zábavný?“ zopakoval Tom a uchechtl se. „Ta televize, co tady máš, není na ozdobu, abys věděl.“
Bill obešel stůl a posadil se naproti Tomovi, jednu ruku položil na stůl a začal s ní jemně bubnovat o dřevo. „Televize se nepodělá, když se na ni podívám periferním viděním,“ řekl Bill s úšklebkem, a než Tom dokázal odpovědět, Bill zvedl obě ruce a strčil je proti němu, „Baf!“
Tom nadskočil, srdce mu bušilo jako šílené a z vězňových rtů unikl tichý smích, který se snažil zadržovat kousáním se do rtu. Oči mu svítily jasným pobavením.
„Vidíš? Právě ses podělal.“
„Nepodělal,“ zabručel Tom a znovu si odsunul židli, byl na sebe naštvaný za to, že mu na to skočil. „A už to nedělej.“
„Nebo co? Vytáhneš svou velkou zbraň?“ jeho hlas byl zastřený, obočí mu vystřelilo a Tomovi začal hořet obličej. „Vidíš?“ řekl Bill a opřel se, založil ruce na hrudníku. „Jsi zábavný.“
„Oh, to jdi do prdele.“ Zabručel Tom, ale stejně se trochu zasmál. „Ne, ani na to nemysli,“ dodal rychle, když viděl, jak Bill otevírá pusu. Oči se mu leskly, když ji znovu zavřel, udělal pohyb jako se zipem u svých rtů. „Takže, používáš vůbec někdy televizi?“ zeptal se Tom, aby zažehnal ten nepříjemný moment. Stupidní narážka.
„Jednou týdně.“
„Na co se díváš?“ zeptal se Tom zvědavě, když se snažil představit si pořad, na který by se někdo, jako je Bill, díval. Nejspíš něco opravdu šíleného a zvráceného, pomyslel si.
„CSI.“
Tom zamrkal. „To vážně?“
„Jop.“
Znovu zamrkal a díval se na vězně, který se na něj také díval. „A proč bys to dělal?“
Dívat se na CSI, když jste vězeň, je jako dávat si sůl do otevřené rány.
To bylo jako dívat se na Queer as Folk, zatímco jste se zoufale snažili nevyjít s homosexualitou na povrch, jako dívat se na Chirurgy, zatímco jste měli vážnou fázi rakoviny.
„Je to zajímavý pořad.“
„Fakt?“ zeptal se Tom nevěřícně.
„Jo, je.“
Tom se díval na Billa a snažil se najít zkratku do jeho mysli, do jeho myšlenek, ale Bill zůstal stoický. Měl neskutečnou schopnost uzavřít všechny emoce; Tom nikdy nic takového v životě neviděl. Viděl chladné lidi, ale nikdy neviděl zmrzlé.
Opravdu si přál, aby to nebylo tak nebezpečné, věděl, že si tu koleduje o problém. Ale teď byl ve hře a nemohl odejít, dokud neprojde cílem. Chtěl odpovědi a dostane je.
Možná to tak nevypadalo, ale Tom se jen tak nenechal vyděsit.
„Vlastně,“ řekl Bill po chvíli, vytáhl ho z myšlenek. „Dnes dávají nový díl. Za-“ otočil se na židli a podíval se z okna na kostelní věž s hodinami, „-deset minut.“ Otočil se zpátky. „Dívej se se mnou.“
Ne, neměl bych. „Okay.“
Tom se o milisekundu později chtěl praštit hlavou o stůl po tom, co tohle řekl. Proč by jeho ústa něco takového říkala, když mozek nechtěl? Díval se na televizi s vězněm, rozhodně nebyl dobrý nápad. Jako sedět tady nebyl dobrý nápad.
Proč nemohl jít a být zvědavý někde jinde, jako dole v archivu nebo v kanceláři nějakého strážníka? Nebo by možná mohl znovu zajít za Annou. Ale ne, on tady seděl. Dokonce i když věděl, že z Billa nic nevytáhne.
Seděl tady, protože chtěl.
To co Bill řekl, vlastně ani nebyla otázka. Bylo to poručení. Dívej se se mnou. Jako by ani neměl na vybranou.
Ale on měl na vybranou. Tom byl ten, kdo tady měl zbraň, on měl mít vyšší moc.
Tak se tak i kurva chovej, ty debilní idiote!
Bill nic neřekl, jen se zvedl a posadil se na kraj postele, vyndal zpod polštáře ovladač. Zapnul televizi a pak se podíval na Toma.
„Odtamtud nic neuvidíš, víš,“ řekl a poklepal na postel vedle sebe, ale Tom nebyl tak hloupý. Tohle bylo až moc a on byl moc rád, že jeho tělo to taky chápalo, protože následovalo rozkazy mozku, a tak zvedl židli a postavil ji vedle postele.
Bill vydechl a zavrtěl hlavou, ale nic na to neřekl, vrátil pozornost k obrazovce s reklamou.
„Víš, co mi chybí nejvíc?“ zeptal se Bill najednou, oči stále na televizi, a Tom se na něj zvědavě podíval. Bill pokračoval, aniž by zvedl pohled od reklamy na H&M, kde tancovala hubená děvčata v květovaných šatech na nějakou chytlavou píseň, která vám pak v hlavě hraje celý den. „Chybí mi se hezky oblékat. To byla vždycky zábava.“
„Můžeš nosit něco jin-„
„Já vím,“ přerušil ho Bill. „Ale to není to samé, takže se neobtěžuju. K čemu to je, když mě nikdo nevidí? Když nemůžu nikoho vytáčet tím, co nosím; když nikdo nekrčí obočí, pak v tom nevidím žádný cíl. Zábava je pryč, když mě nikdo nevidí.“
„Já bych tě viděl,“ vyhrkl Tom, než sám sebe dokázal zastavit, a koutek Billových rtů se zvedl.
„Odfrkával by sis, říkal mi buzno a jednou ránou mě skládal k zemi?“
„Uh…“ Tom se podrbal na krku a bylo mu divně. „To lidi dělali?“
„Ano.“
„A tobě to nevadilo?“
„Ne.“
„Proč ne? To je-“ šílené. Skoro to řekl, ale pak si uvědomil, že to přesně by Bill mohl být. Šílený; jak říkal Georg. Bill přeci jen byl v blázinci. Ale už tam nebyl, takže Tom nevěděl, jestli to znamenalo, že už je v pořádku, nebo jestli ho prostě jen nezvládali.
„Byla to zábava.“
Zábava.
Jasně.
„Jednou na střední mi někdo strčil hlavu do záchodu,“ řekl Tom, sledoval Billův profil, zatímco mluvil. „Nepamatuju si proč, ale myslím, že proto, že jsem se podíval na přítelkyni jednoho kluka, nebo tak. Nevím.“
„Hezké,“ odfrkl si Bill. „Díky, že ses se mnou podělil.“
„Jde o to, že jsem to nenáviděl. Jak se ti mohlo líbit-„
„Nejsem ty, jasný?“ odsekl Bill a jeho výraz viditelně ztemněl. „Líbilo se mi provokovat. Líbilo se mi, že mě lidi nechápou.“
„Nebo jsi jen chtěl pozornost,“ řekl Tom opatrně. „Možná jsi chtěl, aby si tě lidé všímali a-„
„Možná,“ zavrčel Bill, oči jako štěrbiny, „měl bys zmlknout. Co seš, můj psychiatr?“
„Opravdu tě seru, co?“ zeptal se Tom tentokrát pobaveně, protože na to byl připravený. Kdyby Bill vybuchl jako minule, byl připravený hodit ho na zem.
„Ano.“ Vězňovy zuby byly semknuté a pomalu dýchal nosem, bylo jasné, že se snaží nevybuchnout jako minule. „Tak drž hubu a dívej se na ten zatracenej pořad, nebo vypadni.“
„Fajn.“ Tom věděl, že už má být zticha, a tak se opřel a čekal, až to začne. Uprostřed další trapné reklamy s holkama, co vypadaly jako děvky, se znovu otočil k Billovi s další otázkou. Doufal, že Bill nevyjede. „Jak je možný, že můžeš mít piercing?“ mluvil o tom, který viděl v Billově puse – v jazyku.
„Snažil ses někdy otevřít zámek piercingem?“ zeptal se Bill. „Já teda ne, nejde to.“
„Ale… stejně,“ řekl Tom. „Myslel jsem, že je na to nějaký zákon.“
„Ano, to je,“ řekl Bill a chytil kuličku mezi zuby, hrál si s ní. Tom nemohl odvrátit pohled. „Víš, udělal jsem si ho těsně, než jsem přišel sem. Nemohl jsem ho vyndat, kdyby ano, musel bych dostávat doktora, a to by je stálo tolik peněz.“
„Takže tě nechali?“
„Jo, i když to mělo být jen pár týdnů, než se to zahojí. Myslím, že na to pak zapomněli.“
Tomu se Tom zasmál. „Tak to máš dobré.“
Bill souhlasně zamručel a pak show začala, takže se už Tom dál neptal.
Díval se, ale nemohl si pomoci a během epizody pokukoval po Billovi.
Bill navenek vypadal bez výrazu jako vždy, tedy ne vždy, nevypadal tak, když byl naštvaný. Nezdálo se, že ho obtěžuje to, že v televizi zrovna vyslýchali člověka pod jasným světlem za to, že prodával drogy.
Vězeň pod tím světlem také musel jednou být. Jak to, že mu nevadilo se na to dívat?
Ale když se podíval blíž, viděl, jak Billovy ruce svírají lem trika tak tvrdě, že jeho kloubky jsou bílé, žíly na jeho ruce modře svítí skrze bílou kůži.
autor: BrokenMirror
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
opravdu by me zajimalo, co ma bill v umyslu .. protoze tohle neni snad ani normalni takove jeho chovani .. on musi byt vazne blazen .. prost takovy obycejny blazen ..
ale kazdy clovek ma svou trinactou komnatu, kterou treba Bill taky Tomovi otevre .. no kdo vi 🙂
no Tome to ses nemohl posadit k němu na postel? Ty jsi trouba fakt.
Bála som sa, že ich tam niekto prichytí a Tom bude mať problém. Som rada, že sa to nestalo.
Toto bola krásna oddychová kapitola. V tej minulej som lapala po dychu, iné by to ale bolo, keby si Tom na tú posteľ prisadol:) Teraz Bill pôsobil tak skoro normálne chlapčensky 🙂 démona v sebe uložil spať.
Veľmi pekne ďakujem za preklad 🙂
A stále zůstává, že musím začít číst povídky až po jejich dokončení.. Protože to čekání na další díl (ačkoliv tady je to chvilka) je mučení 🙂
Toto je vážne čoraz záhadnejšie. Strašne som zvedavá, čo ma Bill v úmysle. Ale inak to bola taká celkom oddychová časť, takže sa teším na ďalšiu časť.
Ále…tak přeci jenom trochu poodhalení :))…dalo by se říct že Billa chápu když říkal že rád provokoval..mám to tak nějak podobně :D…už se těším na pokračování :))
Teda, Tome, příště okamžitě na postel, žádná židle. 😀 A zas jsem napnutá jak kšandy a to čekání do čtvrtka mě zabije. 😀
ja to snad nevydrzim a prectu to original :DD ale to bych pak zase na sebe byla nastavana protoze to ocekavani napjaty e proste uzasny. Miluju tu povidku. vyvolava ve me tolik emoci. pokazdy kdyz uz neco cekam a pak se to cele zmeni tak mi az huci v hlave a nevim jesti si kousat nehty nebo tahat si vlasy. opravdu ani nevim co vvyjadrit k samotnemu dilu. K samotne povidce. porad se jen opakuju a to me irituje, ze nedokazu popsat co presne cititm. proste jen poklona autorce. A ja se uz ted nemuzu dockat dalsiho dilu, dalsiho napeti a dalsi vlny zvedavosti 🙂
Bill je prostě jako z jiného světa a za to, že sem nezapadá a nedokáže tu žít, je ve vězení. tak mi to příjde. je hezké, že mu alespoň Tom dělá společnost, ale je mi divný, že na to ještě někdo nepřišel nebo ho neprásknul, z toho bude mít ještě problém.
Aaaaa, ten Bill je tak strašne záhadný, mňa z toho raz klepne 😀 prečo pozerá práve CSI? Prečo sa mu páčilo, keď mu ľudia nadávali a bili ho? To je tak strašne nepochopiteľné, určite má na tie všetky zvláštne veci svoje dôvody a ja sa už nemôžem dočkať kedy sa ich dozviem :)… Inak, ja stále nemôžem z toho ako je Tom z Billa mimo, stále ma to strašne baví 😀 a hrozne ma pobavilo "Propíchal by ses mým břichem svými ostrými lokty, že?" xD z toho som fakt nemohla :D… Ách, milujem to! Neviem sa dočkať pokračovania 🙂 naozaj ďakujem za preklad 🙂
Bill sa s Tomom zahráva alebo je to naozaj :O.. škoda, že si Tom nelahol 😀 Bill by to určite nečakal:D Je to super, velmi sa teším na ďalšie diely