autor: Dietřisko & Kentaur
Tom
Tiskl jsem Billa v náručí, když v tom do pokoje vtrhnul Georg.
„Neumíš klepat?!“ obořil jsem se na něj. Co kdybychom se líbali?
„Uh… Promiňte,“ bylo vidět, že je trochu v rozpacích. Copak nikdy neviděl dva bratry, jak se objímají?
„No a co ten kluk ve vaně?“ pokračoval Georg. Neochotně jsem se od Billa zvedl a následoval Gea do naší koupelny. Nikde ani živáčka.
„A jsi si jistý, že tu někdo byl?“ ujistil jsem se, i když na fotce byla nezpochybnitelně naše koupelna. Georg to potvrdil a já jsem jen pokýval hlavou. Asi jsem si na paranormální jevy v našem domě pomalu začínal zvykat.
„A jak dlouho tu jste vlastně zavření?“ vyzvídal hnědovlasý kamarád.
„Em… Já nevím. Začínám ztrácet pojem o čase. Ale tak dva týdny? No, asi nějak tak,“ povzdechl jsem si. Georg se na mě jen vyděšeně díval.
Najednou se ve dveřích objevil Bill. Usmál jsem se na něj a odolával jsem chuti ho políbit. Kvůli Georgovi jsem nemohl. Tvářil by se hodně divně? Přijal by to, nebo by nás za naši lásku odsoudil? přemýšlel jsem.
Bill
Zoufale jsem se podíval na Toma. Bylo mi jasné, že s příchodem Georga končí ta příjemnější část našeho uvěznění.
„Půjdeme?“ zeptal jsem se tiše Toma. Mlčky přikývl. Obešli jsme Georga a šli do Tomova pokoje. Znovu jsem ho objal a doufal, že tentokrát už Georg nepřijde.
„Co budeme dělat?“ zeptal jsem se.
„Já nevím,“ vydechl bezradně. Najednou jsem si uvědomil, že ještě něco důležitého jsem mu neřekl.
„Já… Zapomněl jsem ti něco říct. Asi vím, co… Kdo za to naše… uvěznění může.“
„Cože?“ odtáhl se ode mě. Neviděl jsem, jak se tváří, protože jsem se upřeně díval na zem.
„Je to… Asi duch… Jmenuje se Mathi. Je to můj kamarád…“ Dodal jsem tiše.
„Kamarád?“ zeptal se Tom a hlas se mu trochu třásl zlostí. „Drží nás tu, ubližuje ti a je to tvůj kamarád?“
„Ne,“ vyhrkl jsem. „On za ty sny nemůže!“
„Jak to víš?“ zeptal se tiše.
„Řekl mi to.“
„To neznamená, že je to pravda.“
„Já mu věřím. Je hodný,“ bránil jsem ho.
„Nemá nejmenší důvod být hodný!“ vykřikl Tom. Škubnul jsem sebou. „Takže,“ zhluboka dýchal, ale už nekřičel. „Vždycky když jsi někam šel a choval se divně… Za to mohl on, že? Byl jsi s ním.“ Mlčel jsem. Tom se na mě podíval. „Proč?“ zeptal se s bolestí v hlase. Nedokázal jsem mu odpovědět.
„Nevím,“ dostal jsem ze sebe.
„Tak až… Až si to ujasníš, dej mi vědět. Teď můžeš jít.“ Pomalu jsem vyšel z jeho pokoje. Na chodbě jsem se srazil s Georgem. Jeho otázku: „Stalo se něco?“ jsem ignoroval a zavřel jsem se v pokoji. Ani mě nepřekvapilo, když se odněkud objevil Mathi.
„Bille…“
„Vypadni!“ vyštěkl jsem. „Všechno jsi zničil.“ Sednul jsem si na postel a vložil hlavu do dlaní. Pokusil se mě obejmout, ale já ho odehnal. Po chvíli to vzdal a odešel. Zůstal jsem sám.
Tom
Zvedl jsem se a došel k oknu. Opřel jsem se o něj a díval se ven. Pomalu jsem se uklidnil a tak různě jsem o tom přemýšlel. Mrzelo mě, že mi Bill nevěřil natolik, aby mi to řekl hned.
Najednou mě něco napadlo. Vyběhl jsem z pokoje. „Mathi?“ Bill byl asi ve svém pokoji. Sešel jsem schody. „Mathi?“ V tu chvíli ze zdi vylezl černovlasý hnědooký kluk.
„Ahoooj,“ zamával mi a koketně mrkl.
„Ježiši!“ ztuhl jsem.
Takže Bill nekecal… Zíral jsem na Mathiho jako zjara.
„Co chceš?“ zeptal se po chvíli.
„Spíš co tu chceš ty?!“
„Billa,“ odpověděl jakoby nic. Radši jsem to přešel a rovnou se zeptal: „Tak proč mu ubližuješ?“
„To ty mu ubližuješ!“
„Ne. Já ho rozhodně neděsím a neznásilňuju.“ Snažil jsem se zůstat klidný. Mathimu zmizel úsměv z tváře.
„Jak to víš?“ zeptal se pomalu.
„To je jasný. Nikdo jiný tu není, a navíc… Nejsem blbej!“ řekl jsem. „Jen by mě zajímalo, proč jsi Billovi lhal,“ pokračoval jsem.
„Já jsem mu nelhal,“ bránil se.
„Tak proč jsi mu neřekl, že ty můžeš za ty sny?“ Chvíli na mě zíral. Najednou se nezdál tak jistý jako předtím.
„Já… Nechtěl jsem, aby se mě bál,“ řekl tiše a sedl si. Připadal jsem si divně, když jsem stál a sedl jsem si taky. „Mám ho rád,“ pokračoval.
„Ale…“ chtěl jsem něco namítnout, ale zarazil mě mávnutím ruky.
„Nechci mu ubližovat,“ řekl zoufale. „To… To nejsem já. Krátce předtím, než jsem umřel-“ na chvíli se odmlčel a já zalapal po dechu, než jsem si uvědomil, že je to vlastně duch, „-mi diagnostikovali rozpolcení osobnosti. Pak mě zazdili.“ Rozkašlal jsem se.
„Cože?“
Smutně se usmíval.
„Byla jiná doba. Byl jsem blázen a musel jsem umřít.“ Bylo mi to líto – ale jen tohohle kluka, ne toho odporného monstra, které Billa navštěvuje ve snech. Pak si povzdechl.
„Ale to nemění nic na tom, že se pokusím Billa získat, za každou cenu.“
„Zmiz,“ zavrčel jsem. Zvedl jsem se. „Nemáš tu žádnou moc, prostě vypadni a nech nás být!“ Taky vstal.
„Mýlíš se,“ řekl. Nepatrně pohnul rukou. Odněkud přijela židle a podrazila mi nohy. Mathi zmizel. Zvedl jsem se a zůstal stát. Potřeboval jsem to vstřebat.
Najednou kolem mě prošel Georg. „Jdu se dívat a televizi.“
Bill
Seděl jsem opřený o zeď se zavřenýma očima. Nemohl jsem spát, ale aspoň jsem odpočíval. Najednou jsem uslyšel, jak se otevřely dveře. Překvapeně jsem otevřel oči. Na chvíli jsem doufal, že je to Tom, ale pak jsem zklamaně vydechl. Byl to Mathi.
Počkat, zarazil jsem se.
Mathi přišel dveřma? Pomalu se ke mně otočil a divoce se usmál. Jeho oči žhnuly rudě.
A sakra, pomyslel jsem si.
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Tak konečně aspoň nějaké vysvětlení všech těch událostí 🙂 Ještě by mě zajímalo, jak se k tomu přimotal Georg. Takže Mathi může za všechno, i za ty sny… No, mohlo mi to dojít hned, že to nebude žádnej svatoušek. Bill o něm měl říct Tomovi rovnou na začátku, teď se vůbec nedivím, že je chudák naštvanej. A Mathi si začíná docela vyskakovat. Bojím se, že Billovi teď něco opravdu provede… Ale budu věřit tomu, že ho Tom stihne zachránit. A Billovi aspoň dojde, že Mathi není žádnej hodňouš, i když za to úplně nemůže…
Jinak Georg mě tam docela rozesmívá, ani nevím proč :))
Nemůžu se dočkat dalšího dílu!
Tak sme a trochu pohli v deji:D som rada, že Bill konečne o Mathim povedal Tomovi, nedivím sa, že sa naštval ale je fajn, že to šiel riešiť, len škoda, že nič nevyriešil, skôr naopak, prebudil toho zlého Mathiho:( Kde v prdeli je teraz Tom? Dúfam, že Billa zachráni, neznášam keď to zlatíčko niekto týra. Ďakujem za kapitolu:)
Ou též je mi Mathiho líto ://…on za to že Billovi ubližuje vlastně nemůže ://..no a jsem zvědavá jak to bude pokračovat…jen doufám že teď Billovi neublíží…dobré by bylo kdyby do toho vtrhl Georg :D..zajímal by mě jeho face :DD
To "A sakra" na konci je totálne výstižné!!
Som rada, že Bill Tomovi konečne povedal o Mathim a chápem, že je teraz Tom naštvaný.
A dúfam, že ten "zlý" Mathi Billovi neublíži a Tom ho zachráni.
Tak jsem ráda, že konečně vím, kdo to ten Mathi vlastně je. Neměla jsem ho ráda a po dnešním dílu jej nemám už vůbec ráda. Poslední dobou začíná být děsně drzý a fakt se momentálně děsím toho, co Billovi provede. Budu doufat, že nic, ale moc jistá si tím teda nejsem.
A Tomovi se nedivím, že je naštvaný. já bych taky byla a to už hodně dávno 😀 Doufám, že si Bill uvědomí proč je Tom naštvaný a aspoň se mu omluví.
Děkuji za další díl 🙂
Bože, čo teraz ten psychopat asi spraví? 😀 ani si neviete predstaviť aká som rada, že konečne niečo viem! 😀 už viem čo je Mathi zač, to je asi to hlavné, ale ešte je tu dosť vecí na ktoré mám kopu otázok :D… Inak, ten Georg je otrava, ale na to, že sa zrazu ocitol uväznený v Billovom a Tomovom dome za nevysvetliteľných okolností to berie celkom dobre 😀 asi tiež nie je normálny :D… No čo 😀 som zvedavá na ďalšiu časť, snáď Mathi nespraví nejakú blbosť 🙂
Uh, chudáček Mathi… Tolik si toho prožil a stejně ho nikdo nemá rád 🙁 A ani Bill už asi ne. A stejně si myslím, že by Billovi nedokázal nějak moc ublížit. Kdyby měl chuť někoho zabít, už by to schytal Tom 🙂
G. mi strašně připomíná našeho psa, tedy v tomhle příběhu. Myslím, že i kdyby mu spadl klavír na hlavu, pořád by to bral s klidem 😀 (Ne že by našemu psu padaly klavíry na hlavu běžně… Možná.)
Btw.: Já už to četla v pondělí, přísahám, Dietřisko, ale nestihla jsem napsat koment 😀