autor: BrokenMirror
Ozbrojen
„Vole, dneska na večeři to bylo fakt šílený! Měli jste to vidět.“
Tom zvedl pohled od papíru, co četl, a podíval se na Georga.
„815, víte,“ řekl, když si všiml Tomova a Gustavova nechápajícího pohledu. „Dnes jsem v něm fakt viděl hrůzu.“ Zavrtěl dramaticky hlavou a trochu se otřásl, Tom skoro protočil oči. „Vypadal nasraně a pořád mě probodával pohledem. Bylo to děsivý; nevím, proč na mě zíral. Zajímalo by mě, co mu vlezlo do prdele, obvykle si hledí svého, mračí se na svůj talíř a tak, ale teď děsil celou místnost víc než obvykle.“ Georg vypadal přehnaně nadšeně, když svůj příběh vyprávěl.
„Je blázen, nemusí mít důvod, proč se chová divně,“ poznamenal Gustav a promnul si zápěstí.
„Vím, chci říct, slyšeli jste o jeho včerejším záchvatu?“
„Jo, to bylo šílený, chlape,“ Gustav vypadal mnohem víc zainteresovaně a Tom se na ně oba mračil. „Škoda, že jsem to neviděl.“
„Lucy říkala, že jí vyhrožoval smrtí, už do čtvrtýho patra nikdy nepůjde.“
„Chudák holka,“ řekl Gustav soucitně.
„Slyšel jsem, že ji vzal za krk a pokusil se ji uškrtit.“
„Já slyšel-„
Tom měl dost. Postavil se, praštil rukama do stolu. „Bože, už držte hubu!“
Georg a Gustav se na něj vykuleně podívali.
„Nemluvte o něčem, o čem nic nevíte,“ sykl Tom, oba je probodával pohledem. „Takhle začínají všechny stupidní pomluvy.“
„Jak víš, co je pomluva a co ne?“ zeptal se Georg. „Je to zajímavé, jen se bavíme.“
„Je to člověk,“ syčel Tom dál. „Nezaslouží si, abyste o něm takhle mluvili.“
„Šílený člověk.“ Založil Georg ruce.
„A znovu, jak víš, co jsou pomluvy a co ne? Před chvílí jsi ani nevěděl, kdo 815 je.“
„Vím dost na to, abych věděl, že má všechny zuby v pořádku, že se nepokusil oběsit a že se rozhodně včera nepokusil uškrtit tu holku.“
Georg a Gustav zírali. „Jak…?“ začal Georg, ale Gustav ho přerušil.
„Tome, ty… jsi s ním mluvil?“
Georg si odfrkl, ale pak na chvíli ztuhl. „Pokaždé, když jsi zmizel…“ řekl pomalu. „Pokaždé jsme tě viděli přijít od cel…“
Oh, kurva. Tomovi srdce tlouklo jako šílené a začaly se mu potit dlaně. Rozhlédl se po místnosti, zoufale hledat řešení svého problému. „Uh,“ vydechl. „Ne, já… já jen…“ nakonec vydechl. Byl opravdu špatný lhář na to, aby se z tohohle dostal, takže pak vydechl znovu. Možná mu to projde. Georg a Gustav byli horší než důchodkyně, když přišlo na pomluvy a drby. Bude lepší, když od něj uslyší pravdu, než aby chodili a říkali lidem lži. „Jmenuje se Bill,“ řekl a neopovažoval se jim podívat do očí. „Bill Kaulitz.“
„Vojeď mě…“ řekl Georg skoro neslyšitelně.
„Navštěvoval jsem ho, jeho reputace je přehnaná.“ Zvedl pohled a podíval se na něj, jejich oči byly velké jako tenisáky.
„Jak… chci říct proč…?“ koktal Georg, nebyl schopný vytvořit větu.
„Já, na rozdíl od vás,“ zamračil se na něj Tom, „jsem byl zvědavý, co je pravda a co jen lži. Takže jsme si to šel sám zjistit.“
Tom nevěděl, jestli obličeje jeho kolegů jsou překvapené, hrdé nebo vyděšené. Gustav vypadal, jako by ho uctíval a Georg se na něj díval jako na šílence.
„Takže teď jste kamarádi?“ zeptal se nevěřícně. Slyšel žárlivost? Přál si snad Georg, aby to byl on, kdo je tak statečný a promluvil si s Billem? Tom měl neuvěřitelnou dětinskou touhu se ušklíbnout a vmrštit mu jeho přátelství s Billem do tváře.
„Rád bych byl,“ řekl a pokrčil rameny, předstíral, že to nic není. Líbily se mu jejich šokované výrazy. „Není pravidlo, že bychom s vězni nemohli mluvit.“
„Ne, ale…“ Georg na něj zíral. Tom si byl jistý, že od chvíle, co jim řekl pravdu, ani jednou nemrkl. „To je… ty… to je 815!“ rozhodil ruce. „Nemáš-„
„Nemám co?“
„Mluvit s ním, víš. Nemůžeš s ním mluvit.“
Tom začínal být celkem naštvaný. „A proč sakra ne? Vždyť mi ani nic neudělal.“ Až na to, že mi držel zbraň u krku. A líbal mě. A ukradl mi klíče. A…
„Takže tam jen sedíte a povídáte si?“ Gustav opravdu vypadal ohromeně, jeho obočí skoro zmizelo ve vlasech.
„Přesně tak.“
„Jsi šílený,“ bylo jediné, co Georg řekl, zavrtěl hlavou. „Je nebezpečný.“
„Nemyslím si.“
„Nevíš, co udělal, ty-„
„Taky to nevíte!“ rozkřikl se Tom, nejradši by je praštil. „Nic o něm nevíte; znáte jen hloupé pomluvy, které ani nejsou pravda.“
Georg semknul rty a Tom si byl jistý, že je víc naštvaný, že mu zničil jeho dokonalý strašidelný příběh, než z toho, že Tom potají několikrát týdně navštěvuje Billa.
„Pak nejspíš taky víš, co mu dali u soudu,“ uchechtl se Georg, a když Tom řekl, že ano, že věděl, Georg vykulil oči.
„Cože? Víš? Řekl ti to?“
„Jo, dali mu doživotí.“ Nedokázal držet zlost pryč ze svého hlasu, když to řekl. Byl si jistý, že se mu už nejspíš kouří z uší.
„Nevypadáš, že by tě to těšilo,“ řekl Gustav, byl všímavý.
„Netěší. Není to fér, to si nezaslouží.“
„Nevíš, co si zaslouží,“ řekl Georg. „Nevíš, co udělal, takže nemůžeš vědět, co si zaslouží. Jestli mu dali doživotí, tak si doživotí zaslouží.“
„Všechno není černobílé, Georgu,“ řekl Tom, zamračil se. „Ať už udělal cokoliv, myslím, že toho lituje.“
Georg nevypadal přesvědčeně, ani Gustav ne, ale Tom už se s nimi nechtěl hádat.
***
„Máš pravdu, chtěl jsem je pryč.“
Tom zvedl pohled. Bill se díval zpříma na něj, přes jedno oko mu padaly vlasy, ale dal je pryč. „Ty psychiatry,“ vysvětlil. „Chtěl jsem je pryč, a tak jsem je svedl. Byla to legrace, takže to bylo dobré.“
„Ale oni stejně posílali další, tak proč se obtěžovat?“ zeptal se Tom, snažil se skrývat, jak nadšený je z toho, že mu tohle Bill říká.“
„Přeci to nakonec vzdají, ne?“
„Nevzdají,“ usmál se Tom a Bill protočil oči.
„Toho jsem si všiml, děkuju.“ Položil ruce na stůl a propletl prsty.
„Annu jsi nesvedl,“ poukázal Tom a Bill trochu vykulil oči, rozpletl prsty a položil na stůl dlaně.
„Je stará.“
„A vadí ti to i u chlapů?“ zeptal se Tom a Bill se zašklebil. Nevadilo. „Měls ji rád, že ano?“
Bill si kousal vnitřek tváře a složil si ruce zpátky do klína. Dneska byl podivně neposedný. „Byla otravná,“ řekl, nedíval se Tomovi do očí. „To opravdu hodně, ale… nemluvila se mnou, jako kdybych byl šílenec. Bylo to… byla celkem jako ty.“ Zvedl pohled a pak se zase podíval jinam. „Měl jsem p…“ zastavil se, rozmyslel si to, co chtěl říct, a zavřel pusu.
„Měls co?“
„Nic. To nic.“
Tom se zhluboka nadechl, přemlouval se, aby na něj netlačil. „Dobře,“ řekl a přikývl. „Takže, chtěl bys, aby se vrátila?“ zeptal se opatrně.
Bill jednoduše pokrčil rameny, nechtěl to přiznat, i kdyby chtěl. „Nezáleží na tom, stejně skončila.“
Záleží ti na ní, chtěl říct Tom, chtěl se ušklíbnout, ale neudělal to. Billovi nezáleželo na ničem a na nikom, jak se od něj dozvěděl. Billovi, který se choval pořád tak chladně, na ní ale záleželo.
Nebylo by to lepší, kdyby měl Bill psychiatra, kterého dokáže tolerovat?
Zdálo se, jako by Anně na Billovi taky opravdu záleželo, možná by si to rozmyslela, kdyby slyšela, že Bill chce, aby se vrátila.
„Ať už plánuješ cokoliv,“ řekl Bill a přísně se na Toma podíval, „přestaň s tím.“
***
„Má vás rád.“
Anna se opřela o židli, překvapeně krčila obočí. „To ti řekl?“
„Ne přímo, samozřejmě,“ řekl Tom. „Ale říkal, že vy jste mu vadila ze všech nejmíň.“
„To je ten nejhezčí ne-kompliment, který jsem kdy dostala,“ zasmála se trochu.
„Nemůžete se vrátit?“ zeptal se Tom žadonivě. „Nebylo by pro něj lepší, kdyby měl někoho, koho má rád?“
„To by opravdu velmi pomohlo, ano.“ Zamračila se Anna, kousala se trochu do rtu, jak přemýšlela. „Jak se k tobě chová?“ zeptala se nakonec. „Mluví s tebou?“
„Ne o věcech, které bych rád věděl,“ vydechl těžce Tom. „Když se zeptám, odpálkuje mě, takže jsem se už přestal snažit.“
„Jsi ale opatrný, že ano?“ zeptala se a pozorovala ho takovým způsobem, jak to vždycky dělala jeho máma, když chtěla zjistit, jestli nejedl před večeří sušenky. „Jak jsem řekla, navštěvuj ho a mluv s ním, ale buď opatrný, ať s tebou neskončí jako s tím strážníkem před tebou.“
Tom polkl. Vždycky byl špatný lhář, ale musel si zachovat tvář. Byl si jistý, že ho už Bill dávno k sobě zlákal. „Jsem opatrný,“ řekl, nebyl si jistý, jestli je to pravda nebo ne. Možná nebyl tak opatrný, jak by měl být, ale nemohl si pomoci, prostě se ho jen nebál tak moc jako každý jiný.
„Dobře.“ Přikývla Anna. „Máš pravdu; popřemýšlím o tom, že bych se možná vrátila.“
Tom byl velmi vděčný.
***
Další den byl opravdu hektický. Ve městě došlo k ozbrojené loupeži a majitele banky drželi jako rukojmí a Toma vybrali k tomu, aby tam jel pomoct. Nasadil si neprůstřelnou vestu a společně s Gustavem, Andreasem a nějakým ze starších strážníků, které Tom neznal, vyjeli do banky.
Když šli dovnitř, pulzoval jím adrenalin, zbraně měli připravené, byli ve střehu, kdyby se ozval nějaký zvuk nebo byl nějaký pohyb.
Bylo to velmi vyčerpávající a Tom byl stále ještě napumpovaný, když se vrátili na stanici. Všechno bylo v pořádku, ten lupič byl jen amatér, bylo mu sotva devatenáct a vzdal se hned, jak viděl tolik policistů.
První myšlenka, která ho napadla, když se vrátili zpátky, byla, že to musí říct Billovi. Musí mu říct, co udělal a jak úžasné bylo konečně něco opravdu dělat.
Billa to ale moc nevzalo. „To je všechno?“ řekl, když mu Tom dopověděl příběh a srazil ho svým nezaujatým tónem zpátky na Zem. „Tome, to je trapný. Vždyť tam skoro žádná akce nebyla. To je jako tři hodiny předehry a žádný orgasmus. Vystřelil si vůbec?“
Tom se zamračil. „Nebylo potřeba. Bille, zničils mi příběh,“ skoro zaúpěl a Bill protočil oči.
„Trapné.“
„No jasně,“ zabručel Tom a založil ruce.
„Řekni mi, vystřelils vůbec někdy ze zbraně?“
„Samozřejmě,“ odsekl Tom a mračil se na něj. „Na tréninku.“
„Ale ne v práci.“
Tom zavrtěl hlavou. Nebylo potřeba. „Ne, já-„
„Trapné,“ řekl Bill znovu a zavrtěl hlavou.
„No a ty snad jo?“
Neuvědomil si, co řekl, dokud to neřekl, nejspíš to nebyla zrovna vhodná otázka. Billovi se okamžitě zamračil obličej.
„Jo.“
Tom nečekal, že odpoví a spadla mu čelist. Možná…?
„Proč?“ opovážil se zeptat, nevěděl, jestli se má dívat Billovi do očí nebo ne. Rozzlobenému psu se do očí nekouká, ale nechtěl se zdát vyděšený.
„Do toho ti nic není,“ řekl Bill tiše.
„Řekneš mi to někdy?“
„Ne.“ To slovo bylo tak konečné, že Tom už dál netlačil.
Ale stejně, i kdyby mu Bill nikdy neměl dát uspokojivé odpovědi, každé malé ano nebo ne ho dovádělo blíž k pravdě.
Ticho, které na ně dopadlo, bylo bolestivé a skličující, oba se dívali na jiné místo na dřevěném stole.
„Oh,“ řekl Tom po chvíli. Musel to ticho přerušit. „Georg říkal – znáš Georga, že?“
„Ten malý s vlasy?“ zeptal se Bill. Zněl divně, hlas měl temný a hluboký, ale koutky jeho rtů se zvedaly nahoru. „Viděl jsem ho.“
Tom se zasmál. „Jo, ten. No, říkal, že ses včera choval divně. Během večeře.“
Bill se zamračil, oči na stole.
„Ne?“
„Možná jsem měl špatnou náladu,“ řekl Bill a znovu rychle zvedl pohled. „Proč, sedíte snad o přestávce na kafe v kanceláři a podíváte si o mně?“ žertovala, potutelně se usmíval, ta myšlenka ho viditelně rozveselila. „Je to v pohodě, jestli to děláte, víš,“ dodal. „Vím, že se to stává.“
„Snažím se je brzdit.“ Tom se cítil provinile, ale nevěděl proč. Občas měl pocit, že je zpátky na základní škole a holky si šeptají a smějí se za zády a on je jediný, který ty kraviny musí poslouchat.
Bill si odfrkl. „Myslíš, že mi to vadí? Ať se klidně baví.“
„Víš, co o tobě říkají?“ přitlačil Tom. „Je to-„
„Je to v pořádku,“ ujistil ho Bill. „Nech je. Stejně jako já moc dobře víš, že v tomhle zatraceném místě se nikdy nic neděje. Co jiného dělat, než se o mně bavit?“ opřel se o židli a propletl si prsty na břiše. „Co bys mohl udělat…“ řekl, jako by dostal nápad. „Jo, co bys mohl udělat je, říct mi, až přijdou s něčím zajímavým. Rád si to poslechnu.“
Tom nakrčil obočí. „Opravdu? Je to hloupé.“
„Tome, co jiného tu můžu dělat, abych si krátil čas?“
To je fakt. Tom vydechl. „No, zrovna mi říkali, že ses pokusil uškrtit sestřičku, ale já tě viděl a nestalo se to, takže to bylo jen…“ došla mu slova, když si všiml výrazu v Billově obličeji, jak se trochu víc prohloubila jeho vráska. Oh bože, to ho zase naštval?
„V mé hlavě ano,“ řekl Bill, podíval se Tomovi zpříma do očí. „V mé hlavě,“ pokračoval, polkl. „Jsem ji zabil.“
autor: BrokenMirror
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Ou.. ten koniec.. zaujímavé! Inak sa mi páči, ako sa Tom snažil zabrániť Georgovi v ohováraní Billa a že sa snažil presvedčiť Annu, aby sa vrátila do svojej bývalej práce.
ta povídka je jeden velkej orgasmus..
Tomé buď opatrný sakryš. Nechci, aby tě vyhodili. Já tuhle povídku tak strašně miluji. Já chci už sakra vědět co se stalo. už víme, že vystřelil na někoho, ale co dál? Achjo tohle napětí mi urve rodila.
Ou…tak ten konec nám toho hodně nového odkrývá..páni..ne..ale ať se tam Bill zdá sebevíc psychopatický..mě prostě přijde normální..asi už jsem divná nebo já nevím :D..každopádně se těším na pokračování :))
Wooooow!:)) to je zase nappýnavý jako kšandy!:D nemůžu se dočkat pokráčka!! Aaa jsem moc ráda, že se Anna asi vrází, a že Toma takhle bere a dokonce se mu prořekl o té sřelbě:3 myslím si, že mu to jednou řekne:3333333333333 😉 😀 a tobě moc moooc moooc děkují za překlad!!
Čo to má ten Bill s hlavou? A naozaj to urobil aj v skutočnosti? Alebo to na neho niekto, kto o jeho chorobe(ak je to choroba) vedel? Toľko otázok a stále skoro žiadne odpovede.
Ďakujem za preklad.
No wow.
Díky za překlad;)
Paráda, zase mám ve všem ještě větší zmatek. 😀 Tuhle povídku naprosto zbožňuji, ale už by to chtělo nějaký menší rozuzlení aspoň něčeho, jsem v jednom kuse napnutá. 😀
Oou .. takz Bill se nam pomalu zacal odhalovat? Zabil ji, ale jn v hlave? ze by ji proste nejak naboural se do mysli, enbo ze by ji prinutil aby si to myslela? Wow .. fakt sem na to zvedava 🙂
Psychooo 😀 myslím, že Bill by naozaj mal brať svoje lieky :)… Mňa neskutočne rozosmialo ako bol Tom nadšený z toho prepadnutia banky, povedal to Billovi a ten ho úplne surovo odpálkoval 😀 xD… Zdá sa mi, že Bill je čím ďalej tým viac otvorenejší, aj keď iba minimálne, ale už Tomovi aj raz za čas na seba niečo prezradí, ako napríklad to, že vystrelil zo zbrane, alebo to, že zvádzal psychológov len preto aby sa ich zbavil. Naozaj som nečakala, že to prizná, aj keď to bolo viac-menej jasné :)… Inak, naozaj sa mi páči ako si Tom vždy zastáva Billa pred Georgom a Gustavom, keď o ňom rozprávajú nezmysly 🙂 je to naozaj zlaté, ale neviem či Tom urobil dobre, keď im povedal pravdu o tom, že Billa navštevuje. No snáď sa to neotočí proti nemu :)… Som strašne zvedavá na pokračovanie, bolo by super keby sa Anna vrátila :)… Milujem tento príbeh hrozne moc a naozaj som strašne vďačná za preklad 🙂
Děkuju, žes mě donutila k tomu to číst, je to perfektní a jsem do toho hotová 😀 Andreas se teda vykousnul s Billem, no, třeba Andy žárlí 😀
Tom je taky dobrý manipulátor, přesvědčil Annu, aby se vrátila ke své práci.
Super! 🙂 Jo a ten konec mi teda nic neříká jako ostatním tady 😀 Prostě zabil sestřičku ve své hlavě, ho chápu, chudák Bill 😀
Dúfam, že sa Anna vráti a že Billovi pomôže 😉