Necítil jsem se nějak jinak než před chvílí. Zdálo se, že se nic nezměnilo. Podíval jsem se na Toma. Vypadalo to, že myslí na to samé. Cítil jsem se podvedený.
„Mathi?“ zavolal jsem podrážděně. Ale dům byl tichý. „Mathi?“ zkusil jsem to ještě jednou. Nic. Byl pryč. Roztřásl jsem se. Takže je opravdu konec… Tom přešel ke mně a objal mě. „Půjdeme zkusit, jestli se dostaneme ven?“ zeptal se.
Pomalu jsme otevřeli branku a vyšli na ulici. Úlevou mi stékaly slzy po tváři. Tom mě objal a hladil mě po zádech. V tu chvíli mi zazvonil mobil. Georg. Rychle jsem to zvedl.
„No, uznávám, že jsem se včera trochu… Pobavil, ale z toho baru jsem jel rovnou domů. A když už jsme u toho – pěkně dlouho jste se neozvali.“ Zmateně jsem se podíval na Toma, ale ten se tvářil stejně. „A co Angela?“ zeptal jsem se.
Položil jsem telefon.
Tom
Vešel jsem do obýváku a uviděl Billa, jak stojí uprostřed a zadumaně kouká do okna. Potichu jsem k němu došel a zezadu ho objal.
„Copak je, zlato?“ zeptal jsem se a položil mu hlavu na rameno.
„Jo a Bille,“ začal jsem, když jsem si na něco vzpomněl.
„Tak kam půjdeme jako první?“ zeptal se Georg.
„Nezdá se ti, že se chovají nějak divně?“ naklonil se Gustav ke Georgovi.
Kdybys tak věděl, kámo, že je to pravda, pomyslel jsem si. S Billem jsme zapluli do autíčka, pak jsme šli na kolotoč a nakonec došlo i na Gustavův vysněný strašidelný hrad. Chovali jsme se jako malí, ale mě to vůbec nevadilo. Stačil mi Billův veselý smích a to, jak se ke mně ve strašidelném hradu tisknul, a byl jsem nejšťastnější člověk na světě. Něco mě napadlo. S úsměvem jsem se od nich odplížil. Došel jsem až ke střelnici a vystřelil Billovi růžičku. Odtáhl jsem si ho stranou a věnoval mi ji. Něžně ji promnul mezi prsty.
„Tomi…“ vydechl. Šťastně jsem se zaculil a natáhl se k němu, abych si ukořistil několik láskyplných polibků. Bylo to perfektní. Možná až moc. Bill se ke mně spokojeně přitulil a vycházel mi vstříc. Užíval jsem si jeho polibků a nějak neřešil, že by nás kdokoliv mohl vidět. Nasál jsem jeho spodní ret a do polibku jsem se usmál. Už jen pro něho má smysl žít, pomyslel jsem si. Cítil jsem, jak mě Bill hladí po zádech. Trochu jsem se od něj poodtáhl a zadíval se do těch jeho nádherných čokoládových očí.
autor: Dietřisko & Kentaur
A teraz ich odhalia Georg s Gustavom! 😀 ale inak tie Georgove nápady, čo spolu robia po nociach… ako bolo napísané.. ani netuší, akú má pravdu 😀
Tak jsem moc ráda, že se klukům vrátil normální život 🙂 Ale vzhledem k tomu, že ještě není konec, bojím se, co za strasti jim ještě připravíte :/
Těším se na další díl 🙂
Som rada, že sa im to naozaj podarilo a že vlastne žiadna tá ženská nikomu nechýba:)Dúfam, že sa už nebudú trápiť. Mám trochu obavy, či to neskončí ako horory obvykle končievajú. Dúfam, že nie:)
Je fajn že už jsou v reálu.
Kdyby tak chudák Geo věděl!! :DD..teď už jsen chybí aby je tam ti dva načapali :DD..to doufám ne…a mám pocit že se ještě něco stane kvůli Mathimu..nemůžu si pomoct :DD
Pomalu jsem ani nemohla uvěřit tomu, že se kluci z jejich domu dostali! Že Mathi vážně nekecal a vážně všechno přestalo. Jsem za to tak ráda! Tolik jsem se o kluky bála! Ale taky je pravda, že i teď mám strach, aby se něco nepokazilo a Mathi se zas někde neobjevil 😀
Strašně klukům závidím ty kolotoče 😀 Já je totiž miluju a už dlouho jsem nikde nebyla! 🙂 A jsem ráda, že si kluci užívají, jsou šťastní a hlavně že jsou pořád spolu :))
A Georg mě fakt pobavil 😀 ty jeho úvahy nad tím, co spolu kluci po nocích vyvádí 😀 no ten kdyby věděla 😀
Moc děkuji za další díl :))
Som fakt strašne rada, že sa Billovi a Tomovi vrátil ich starý život, ale celú časť som čakala kedy sa zase stane niečo divné 😀 ja proste neverím, že je Mathi preč 😀 a nepáči sa mi ako nad ním Bill furt rozmýšľal, veď on mu prakticky celý ten čas len ubližoval… Som zvedavá na pokračovanie, naozaj moc 😀 v tomto príbehu fakt neviem čo mam čakať, vždy ma tu niečo prekvapí 😀