Denial 26.

TOM

Zašli jsme si se Sandrou do nedaleké pizzerie, kde jsem již jednou byl i s Billem. Usadili jsme se dozadu do jednoho rohu, kde jsme si vytvořili trochu soukromí. Hodně jsme si povídali, dozvídali se o sobě spoustu věcí. Já se hlavně dozvěděl, že to táhne s Markem Freudem, který mimochodem také pracuje u nás ve firmě, což jsem předtím ani v nejmenším netušil. Říkala ale, že už ji přestává bavit a ne jednou už selhal ve svých povinnostech v posteli. Ještě aby ne, vždyť tomu chlápkovi je snad už dobrých 50 let. Narovinu mi řekla, že nešlo o vážný vztah, ale jen o sex a hlavně o jeho prachy. Tak trochu jsem v ní shledával klasickou sekretářku prahnoucí po kabelce od Gucciho a vlastně… i sám sebe. Měli jsme toho přespříliš společného, až se mi to zdálo nemožné. Hm, a to jsem o ní říkal, jaká to je coura. Co jsem pak já, hm? Jenomže pak najednou…

Byli jsme pomalu na odchodu, měli jsme zaplaceno, akorát jsme dopíjeli naše drinky a povídali si, když jsem náhle zacítil něco teplého mezi stehny. Co to sakra… Hned na to se mi Sandřino chodidlo přitisklo k rozkroku a začalo mě masírovat.

„Ahm…“ vydám ze sebe zaskočeně a shlédnu dolů.

„Co? Nemáš chuť?“ olízne si mlsně rty, načež si je skousne. Oh, sakra. Co mám dělat?

„No, já…“ polknu nasucho. Promne mi poměrně silně penis zároveň s varlaty. V ten okamžik mě polilo horko a zachvěl jsem se.

„Počkám na tebe na dámách,“ šeptne šibalsky. Vezme si kabelku, zvedne se a odejde.

No do prdele! Utéct nebo běžet za ní? Jak může ta její nožka napáchat škody za takovou chvilku, do háje? Když… ona není ošklivá, naopak je dost pěkná a přitažlivá. Má pěkný prsa. A upřímně? Už docela dlouho jsem si neprojel žádnou vlahou kundičku. Rozhlédnu se a poklepu prsty do stolu. Jebu to, jdu si zamrdat. Ihned jsem se zvedl a došel jsem k záchodům. Jakmile jsem vešel dovnitř, uviděl jsem postávající Sandru u dveří od jedné kabinky s uzavřeným kondomem mezi rty. Hned se na mě usmála.

„Nikdo tu není?“ ujišťuji se. Jen se na mě zazubila a zatáhla mě do kabinky, načež roztrhla obal od kondomu. „Seš na rychlovky, hm?“ brouknu pobaveně a už si rozepínám kalhoty.

„Neříkej, že nejsou vzrušující,“ vyhrne si s úsměvem minisukni.

„Jsou. Jsou nejlepší,“ přimáčknu ji ke stěně svým tělem. Hned mě začala vášnivě líbat a strkat mi mrštný jazyk hluboko do úst. Já jí přitom se vzrušeným funěním zatím sundal sáčko a rozepnul halenku. Vzápětí na to jsem jí stáhl trochu podprsenku a začal mačkat její objemná prsa v dlaních.

„Mhh,“ vzdychne mi do pusy a uchopí do dlaně moji chloubu, po níž začne prudkými pohyby přejíždět. Proboha, vzrušuje mě to tu jako prase. Už chci šukat, mhhh. Zakňučel jsem jí do úst a pohladil ji ve vlasech. Potom jsem se sklonil k jejímu krku, jejž jsem začal zaplavovat polibky. Snad každou ženskou to zatím rajcovalo. Nebyla jiná. Hned mi nadrženě začala vzdychat do ucha.

„A to jsem myslela, že seš jen na chlapy,“ zasměje se udýchaně, přičemž mi přejede bříškem prstu po vlhkém žaludu.

„Neznamená, že když je upřednostňuju, že pohrdnu pěknou ženskou,“ nasaju jí poměrně silně kůži na krku, aby ztichla. Neměl jsem rád při sexu zbytečné kecy. Řvaní bylo lepší.

„Oh, bože,“ vzdychne. Hned na to jsem ucítil, jak mi navlíkla kondom. „Seš tak velkej. Freud se může s tim svým párátkem teď už vrtat leda tak v zubech,“ zasmála se a chytila se mě kolem krku. Hm, díky, kotě. Jen jsem se zlomyslně a pyšně ušklíbl, načež jsem ji bez jakýchkoliv myšlenek na své zranění zvedl za zadeček do vzduchu. Jednou rukou si dala stranou tanga, pak mě chytila za penis a navedla si ho do sebe. Bože, já umřu. Je tak vlhká! Zase se mě chytila oběma rukama kolem krku a políbila mě na tvář. Pomalu jsem si ji na sobě usadil, až jsem do ní zajel téměř až po kořen.

„Oh, kurva, do piči,“ zasténala. Ne, do piči to teprve pořádně bude. A kurva z tebe už je, drahá. Já tě jen vošukam jako každej jinej.

„V pohodě?“ zeptám se pro jistotu. No co, zas nejsem taková svině…

„Jo, šukej mě, Tome. Pořádně,“ zakňučí. Na nic už jsem nečekal, opřel jsem ji o stěnu a začal trochu pohybovat boky. Pomalu jsem přidával, dokud jsem do ní tvrdě a rychle nepřirážel. Bolest krku mě snad ještě víc hecovala k tomu, abych přidal. Znovu jsem padnul do jiného světa, kam jsem se pokaždé dostával při sexu. Byla to pro mě jako droga, moje milovaná extáze. Už brzo přijde.

BILL

Zůstal jsem v tichosti sedět v kanceláři. Díval jsem se před sebe a snažil ze sebe vydat jedinou normální myšlenku, ale nevedlo se mi to. Cítil jsem se… hrozně. Šel s ní na oběd. S holkou, o které pořád říká, jaká je to slepice a nemá ji rád. Co když mu ta mrcha něco provede, nakecá a kdoví, co ještě? Já tu musím jen sedět a čumět! Nemůžu absolutně nic. Kdybych mohl smazat včerejší večer s Barbarou, kéž by to šlo. Mám z toho vážně výčitky svědomí, ačkoli vím, že Tom si také užívá. Jakmile mi hlava klesla do dlaní, začalo přesně to, s čím jsem počítal a nechtěl to. Rozbrečel jsem se jako nějaký malý kluk. Já vážně žárlím. Teď si položme všichni otázku, kdy člověk může žárlit – ano, když je zamilovaný. Nechtěl jsem si to přiznávat, vlastně jsem se s tím snažil i bojovat, ale ono to nejde. Prostě je to ve mně a nezruším to. A to je právě důvod téhle bolesti a žalu. Vzlykl jsem a popadl první propisku, co jsem měl po ruce. Ve vteřině skončila na pohovce. Měl jsem vztek, a to hlavně sám na sebe.

Chci ho mít zase u sebe! Chci ho hýčkat, laskat, líbat a být s ním. Nejradši bych se zahrabal a nevylezl, fakt že jo. Jak se mám asi tvářit, až přijdou? Byl by slepej, kdyby neviděl, jak mám ubrečený oči. Jenže s tím teď už nic neudělám.

Proseděl jsem tam snad celou hodinu. Chtěl jsem přestat brečet, bolela mě už hlava, oči jsem měl opuchlé a hlas ochraptělý vzlyky, ale nešlo to. Absolutně mě utišil zvuk dveří a hlas Sandry a Toma. Nevím, jak dlouho pryč byli, ale řekl bych, že něco přes hodinu. Rychle jsem si otřel tváře a oči, přičemž jsem si tiše odkašlal. Zvedl jsem se a došel pro tu odhozenou propisku. Jenže na pohovku jsem se posadil a jen po ní přejel rukou. Tady u mě spal, líbal mě tu a já si ho hýčkal, jak jsem jen mohl. Cítil jsem, jak mě už zase pálí slzy, ale to jsem si teď už nemohl opravdu dovolit.

„Ty vole, já za to nemůžu. Si to něčim zakryj,“ zaslechl jsem Tomův smích, načež prošel dveřmi. Aspoň, že on se směje. „Tak čus,“ řekl jí ještě a pak vešel. Podíval se ke stolu, ale když si všiml, že tam nesedím, až potom se podíval sem. „Čau,“ usměje se. Snad nic nepoznal.

„Ahoj,“ brouknu a semknu rty k sobě. Vzal jsem si propisku a zvedl se z pohovky.

„Stalo se něco? Vypadáš jak džungarák,“ podiví se. Výborně, to jsem fakt potřeboval.

„Ne, to nic,“ odvětím normálním tónem hlasu. Přešel jsem ke stolu a propisku si tam položil.

„Neřekl bych, že nic,“ šeptne. „Vážně jsi v pořádku, Bille?“ ujišťuje se znovu, přičemž ke mně přijde blíž. Nedělej mi to ještě těžší, bože. Tiše jsem oddechl a zapřel se o stůl rukama.

„Jo, jen jsem přemýšlel, víš,“ pokusím se o lehký úsměv. Chvíli mě mlčky pozoroval, až nepatrně přikývl. Došlo mu to, jsem si tím snad i jistý.

„Dobře, tak… kdybys něco potřeboval nebo mi chtěl říct, co tě trápí, tak budu vedle,“ pousměje se smutně. Hah, jo, jasně. Mám ti skočit kolem krku a začít ti říkat, jak jsem se do tebe zamiloval? Nejradši bych to udělal, ale nejsem si jistý, že je to správný.

„Děkuju. Já jsem tu pro tebe taky,“ kousnu se do rtu, abych skryl, jak mi cuká brada. Ještě chvíli na mě smutně koukal, až svěsil ramena a zašel k sobě do kanceláře, aniž by zavřel. Proč najednou ten smutek? Předtím se mi zdál být spíš naštvaný. Přivřel jsem oči a zůstal tam chvíli postávat. Potom jsem si raději zasedl k notebooku, na kterém jsem odeslal několik mailů. Neměl jsem náladu na nic. Hlavně mi to nemyslelo, takže jsem tu práci nechtěl kazit. Po chvíli to stejně dopadlo, jak jsem předpokládal. Seděl jsem v křesle, díval se do prázdna a snažil se sebrat veškerou odvahu, abych mu to dokázal říct.

Náhle se ve mně všechno vzedmulo a já se zvedl. Teď, nebo nikdy. S odhodláním jsem za ním došel a stoupl si mu mezi dveře. V uších měl sluchátka a něco psal na notebooku. To pro mě bylo asi i znamením, abych se zase otočil a odešel. Proto jsem to také udělal. Asi to bude lepší, stejně nemám odvahu mu to říct, ne teď. Trvalo mi však asi jen několik vteřin, než jsem se k němu vrátil a tentokrát došel až ke stolu. Hned vzhlédl, přičemž už si vytahoval sluchátka.

„Hm?“ usměje se. „Jestli jsi volal, tak jsem tě neslyšel, promiň.“

„Ne, nevolal jsem tě,“ podíval jsem se na něj a pootevřel rty. „Já… říkal jsi, abych přišel, když… a teď,“ zakoktal jsem se. Sakra. Nakonec tady ze sebe vysoukám nějakou sračku. Měl bych mlčet.

„Když mi budeš chtít říct, co tě trápí…?“ doplní mě vlídně. Ah, ano, to je ono.

„Jo, přesně to jsi říkal,“ přikývnu a sklopím oči.

„Chceš si sednout?“ nabídne mi.

„Ne, děkuju,“ nasucho polknu a přejdu blíž k němu. „Chtěl jsem ti říct, že…“ zadívám se mu do očí. Ne, slova nebudou vhodná. Co mám teď dělat? Měl bych vzít nejspíš nohy na ramena a frnk pryč. V očekávání povytáhne obočí a poodsune se s křeslem o něco dál, abych se mohl zadkem opřít o jeho stůl. Toho jsem ovšem nevyužil, ba naopak. Zapřel jsem se rukou o opěrku ruky u jeho židle a v rychlosti se k němu nahnul. Dlouze, avšak jemně a procítěně jsem ho políbil. To zřejmě mluví za vše, a pokud ne, asi mu to napíšu. Nikdy jsem do toho snad nedal tolik jako právě teď. Ahm, čím to sakra voní. To není jeho vůně, tohle jsem někde už ale cítil… Sandra. No, byli spolu na obědě, tak je to pochopitelné, ale že až tolik… Ne, nebudu si vymýšlet v hlavě ještě větší horor.

„Mhh,“ zabručel trochu, ale polibek mi oplatil. Políbil jsem ho znovu a dost dlouze, ale poté jsem se odtáhl.Sice jen na pár milimetrů, ale přeci jen. Oči jsem měl přivřené. Ne, teď ne. Olíznul si rty a mlčel.

„Promiň,“ šeptnu tiše a už ho jen zlehka líbnu.

„Nemusíš se za nic omlouvat,“ pohladí mě po stehně.

„Řekl bych, že jo,“ udělám k němu o krok navíc, aby se nemusel nijak natahovat, a políbím ho znovu. Proč potřebuju jeho rty, jeho doteky a jeho samotného? Proč jsem ho jen nemohl potkat před pár lety. Polibek mi opětoval, ale potom mě pohladil po ruce, načež semknul rty k sobě.

„Dnes tu budeme dlouho, hm?“ zeptá se klidně. Posraná práce a posranej Merhaut. Mohli jsme někam jít a ne dřepět tady.

„No, uvidíme. Neměl by ses teď přetěžovat,“ opřu se mu trošku o stehno.

„Jsem v pohodě,“ zasměje se poměrně uvolněně. Ne, to ne. To je blbost. Přece by s ní…

„Dobře, to mě těší,“ shlédnu si ho a nakonec si skousnu spodní ret.

„Měli bychom začít dělat na té reklamě, co?“ zatočí se na židli.

„Bohužel jo, ale nechce se mi do toho,“ přiznám se. Chvíli mlčel.

„Tak můžeš požádat někoho jinýho, aby ti pomohl,“ semkne rty k sobě a poodjede křeslem k oknu. To je šmudla, pochopil to absolutně špatně.

„Špatně sis to vyložil. Chce se mi být s tebou, ale ne zrovna nad prací,“ dojdu až k němu a pohladím ho po ramenu. „Jsem rád, že tu s tebou budu.“

„Vždyť je to vlastně jedno,“ zvedne se pomalu. Aha, dobrý no. Vezme si ze stolu nějaké věci včetně notebooku a rozejde se ke mně do kanceláře. Povzdechl jsem si a šel hned za ním.

„Není to vůbec jedno. Nechce se mi jen do té zakázky, protože mě u toho serou ty otravný kecy Merhauta. Pozitivum je, že to děláme spolu, to mě na tom těší,“ vysvětlím mu.

„Mně nemusíš nic vysvětlovat, hm?“ řekne naprosto klidně, přičemž se na mě ještě usměje a zasedne ke stolu. Proč najednou otočil? Nemyslel jsem to nijak zle.

„Chci ti to vysvětlit,“ šeptnu a dojdu se posadit také.

„Není třeba, nic mi do toho není. Jsi můj šéf, já poslouchám,“ ušklíbne se trochu a něco odkliká na notebooku. To mi dává najevo to, že bych mu nařizoval? „Tak co, máš nějaký nápad, šéfe?“ zeptá se naprosto lhostejně, jako by se nic nedělo.

„Třeba bych se rád zeptal, proč takhle jednáš. Sice jsem tady pořád tvůj šéf, ale to spoustu věcí vůbec nemění a ty to víš. Neberu tě jen jako svého asistenta. Tvé postavení ve firmě takové je, ale pro mě znamenáš mnohem víc,“ řeknu a zapřu se rukama o stůl.

„Co třeba růžový pozadí?“ usměje se pobaveně. To bude dneska hodně zajímavé. Jestli hodlá takhle pokračovat, asi se neudržím a řeknu něco, co mě nakonec bude mrzet.

„Fajn,“ šeptnu a zatnu zuby.

„Fakticky růžovou?“ ohrne nos.

„Ne,“ řeknu o něco klidněji a uvelebím se na křesle.

„Hm… tak barvy uvidíme pak. Co motto?“ zahledí se na mě. Zastřelte mě někdo, prosím. A takhle to pokračovalo. Stále jsme řešili tu podělanou reklamu. Cítil jsem mezi námi nepříjemné napětí, které jsem nedokázal bohužel nijak zažehnat. Stále jsme jen řešili barvy, motto, všechny detaily a postupy. Nedokázal jsem se na to plně soustředit, ačkoli jsme nad tím strávili už několik hodin. Pořád mě žrala jen myšlenka, proč se tak chová, co Sandra, co jsem to já provedl a jak všechno bude. To bylo to, co mě udržovalo při vědomí a nedalo mi to spát. Snažil jsem se soustředit, nechtěl jsem nám přidělávat ještě více práce, a proto jsem stále hloubal jen nad tou pitomou reklamou.

Zhruba až po pěti hodinách jsme se oba narovnali a vydechli. Bylo sedm večer a my měli první část návrhu hotovou. Bylo to minimum, ale alespoň to. Každý kousek se cenil. I atmosféra se trošku zlepšila, za což jsem byl snad nejraději.

„Díky, ten začátek se vážně povedl,“ brouknu.

„To teda jo, je to dobrý,“ zasměje se. „Ale všechno už mě docela bolí,“ promne si krk, načež se zvedne. Už před nějakou dobou si sundal límec. Chudák, sedí tu se mnou kolik hodin v téhle bolesti.

„A nechceš to namasírovat? Já bych byl opatrný,“ nabídnu mu.

„Hmm, to je dobrý. Už musíš bejt taky určitě unavenej,“ pousměje se. Na mě ať se neotáčí, to nechci.

„Tome,“ podívám se na něj přísně, přičemž podzvednu obočí. „Můžu ti to namasírovat?“

„…můžeš,“ usměje se sladce. No sláva.

„Díky,“ pousměju se a vstanu od stolu. Sundal jsem si sáčko a jen v tílku k němu došel. „Co nejvíc se uvolni, hm?“ pošeptám a přiložím dlaně na jeho ramena.

„Vždycky se uvolním, když na mě šaháš,“ pošeptá a opravdu se naprosto uvolní, až mu poklesnou ramena. Nad tím se trošku pousměju a začnu ho opravdu jemně a s citem masírovat. To bych měl brát jako kompliment. A beru to tak. Těší mě to. Přesouval jsem se pomaličku z ramen na krční páteř. Nechtěl jsem tyhle důležité body vynechat.

„Křič, kdyby to bolelo, ano?“ sklonil jsem se mu k oušku.

„Nebolí to, jsi něžnej,“ přivine se ke mně trochu, čímž se mi zadečkem natiskne na rozkrok. Uhm. Trošku jsem se proti němu také natiskl a vydechl mu na krk.

„S tebou to jinak nejde, aspoň teď,“ pohladím ho po šíji a pokračuju.

„Nebylo by lepší to triko sundat?“ navrhne mi klidně. Dotýkat se jeho nahé pokožky? Neodolám.

„No, asi jo,“ skousnu si spodní ret. „Sundám ti ho, ano?“

„Dobře,“ přichytil si lem a sám si ho začal pomalu hrnout nahoru.

„Ne, ne, bude tě to bolet,“ šeptnu a sám mu ho stáhnu, aby si páteř a krk příliš nenamáhal.

„Děkuju,“ pošeptá mi vděčně, přičemž mě zepředu pohladí po stehně, jak je lehce předkloněný nad stolem, o nějž se opírá. Mmm, jsem vděčný za každý dotyk. Asi jsem se vážně zbláznil.

„Nemáš za co,“ sjedu mu jemně prsty po linii páteře a oddechnu. Tolik bych tuhle sametovou pokožku chtěl líbat. Neudržel jsem se a alespoň ho líbnul na sedmý krční obratel. Hned se mu celým tělem prohnala husí kůže, ale udržela se.

„Mmm,“ jemně jsem ho líbnul na krk a potom se dal zase do jemné masáže. Nechal si to líbit a spokojeně oddechoval, samozřejmě až na občasné zabručení, když ho něco zabolelo.

„Uvolnit,“ pošeptám s úsměvem, když napřímí trošku ramena. Jemně jsem ho po nich pohladil a políbil ho na šíji.

„Mhh,“ vydechne rozechvěle. Napnul se snad ještě víc. Ale já potřebuju pravý opak, broučku.

„Je to tak špatné, že se napínáš, hm?“ pošeptám.

„Naopak,“ skloní trochu hlavu, čímž mu všechny copánky přepadnou dopředu a naskytnou se mi celá jeho holá záda. Bože, to je přesně to, co chci.

„Dobře.“ Skloním se maličko a vyjedu mu rty zároveň s jazykem mezi lopatkami. Prsty jsem mu mnul něžně krční obratle.

„Bože,“ pošeptal rozechvěle. Cítil jsem, jak se mi zadečkem natěsno namáčkl na penis, jako by mě chtěl cítit. A já se obávám, že mě za chvíli také ucítí. Musel jsem se přemáhat a držet. Sjel jsem prsty druhé ruky po bocích a sjel mu na bříško, jak to měl rád. Schválně jsem se k němu natiskl víc a trošku po něm rozkrokem vyjel. Neudržel jsem v sobě ten tichý vzdech. Špičkou jazyka jsem mu vyjel po krční tepně a nasál mu nakonec ušní lalůček. Bille, Bille, dost! Do prdele, já se neudržím. Je tak dokonalý, krásný, jemný a sametový.

„Jsi dokonalý, tak moc dokonalý,“ zakňučel jsem.

„Ohh,“ vzdychl samou rozkoší a sjel dlaní po stole.

„Tomi,“ zašeptám a semnu jeho ušní lalůček mezi rty. Dlaněmi jsem mu vyjel po břiše až na hruď a promasíroval mu prsty bradavky. „Bože můj,“ přitisknu se k němu. Tom vzdychl, avšak ke mně se náhle otočil. Jen krátce se mi podíval do očí, otřel se něžně nosem o můj a už se přisál hladově k mým rtům. Oh, já zešílím. Vůbec mi nejde o to, že jsem vzrušený. Chci se ho hlavně dotýkat, líbat jej a laskat ho, co to jen půjde. Ten pocit, že ho mám pro sebe, je tolik krásný.

„Mhhh,“ vzdychl jsem mu poměrně nahlas do rtů a chytil ho za boky. Vysadil jsem si ho okamžitě na stůl a dlaněmi odhrnul věci a hlavně papíry, co na něm byly. Polibky jsem mu dost drze a vášnivě oplácel. Nemohl jsem se odtrhnout. On mě však chytil za lem tílka a začal ho v rychlosti hrnout nahoru. Téměř ho ze mě serval a pohodil ho po stole. Ouh, to bylo rychlé. Bude se mě teď dotýkat a já? Omdlím. Hned na to se navrátil k mým rtům a s toužebným vzdechem na ně zaútočil. Celý jsem se třásl, splašeně oddechoval a žádal si ho víc. Líbání jsem trošku zmírnil a začal jeho rty více svými polibky plenit. Chtěl jsem mu ukázat všechen ten cit a lásku. Prsty jsem mu začal vyjíždět po břiše, ale stále jsem klesal. Na podbřišku jsem ho jemně zmáčkl a dlaň na to místo slabin přitiskl.

„Bille,“ vzdychne splašeně, načež mě stiskne mezi stehny. Jakmile mě přichytil za tvář, stáhl si mě víc k sobě a probojoval se jazykem ke mně do úst. Nejdřív můj jen něžně a laxně objel svým, ale poté do něj šťouchl a odstartoval vášnivou souhru. Druhou rukou mě přichytil za dlaň a vtlačil si ji pod své kalhoty. Tam… tam, sakra. On tvrdne a já taky, ale já ho cítím! To jsem ovšem nahlas zafuněl nosem a dlaň mu přes boxerky přitiskl k penisu. Projel mnou zatím nepoznaný pocit vzrušení a touhy. Vůbec mě to neodpuzuje, naopak chci, aby byl tvrdší a já ho mohl… mít v ruce a ochutnat ho. Chtěl bych ho vidět a dráždit ho prsty a třeba i jazykem. Když jsem cítil, jak jeho penis narůstá na objemu, bylo to pro mě jako šílenství. Rozechvěl jsem se ještě víc. Rozehrál jsem s ním hru mimo naše ústa. Hrál si se mnou vášnivě, avšak zároveň láskyplně. V každém jeho gestu bylo cítit vzrušení. Sjel mi rukou po hrudi, promnul mi bradavku mezi prsty a pak vzrušeně vzdychl. Obkroužil můj jazyk svým a následně se trochu odklonil, přičemž zaklonil s přivřenýma očima hlavu.

„Mmm,“ využil jsem toho a rty mu začal laskat krk. Líbal jsem ho a jemně dráždil jazykem a sunul se stále níž. Po chvíli jsem už jazykem a rty laskal jeho hrudník a bradavku. Dlaň jsem mu tiskl k rozkroku, jako tomu bylo dosud.

„Mhh, Bille,“ zavzdychal poměrně hlasitě. Pohladil mě bříšky prstů po podbřišku a víc se ke mně přivinul. Vjel mi rukou do vlasů, následně je něžně stiskl a trochu za ně zatahal. Jak může jen vědět, co se mi líbí. Chci, aby se mě takhle dotýkal, tahal a dožadoval se mě. Cítil jsem, jak se mu hrudník chvěl společně s nepravidelným dechem a jeho sametová pokožka byla okamžik od okamžiku víc horká. Pocit rozkoše a vzrušení v mém těle šíleným způsobem narůstal. Dlaní jsem začal pohybovat, jako bych jeho penis masíroval. Nepřál jsem si v tenhle okamžik nic jiného, než ho uspokojovat. Vzrušovalo mě, jak dýchal, vzdychal a dožadoval se mých dotyků. Skousl jsem mu bradavku mezi zuby a jemně po ní několikrát přejel jazykem.

„Ohm,“ polkl a mělce vydechl. Měl jsem pocit, jako by se mi každou chvilku měl položit na stůl. Což by mi nevadilo. Vytáhl si mě za tvář výš k sobě a hned mě začal dychtivě líbat, přičemž hlasitě funěl a pohyboval boky.

„Broučku,“ pošeptal jsem přirozeně, aniž bych se nad tím rozmýšlel a dál jej líbal. Dlaní jsem přitlačil a začal s ní i kroužit. Jazykem jsem se dostával stále hlouběji do jeho úst. Jsem si jistý tím, že se ho nikdy nenabažím. Tulil se ke mně a otíral se o mě svým polonahým tělem. Jeho vzrušení mě tlačilo do dlaně, jak už byl tvrdý. S hlasitým mlasknutím se odtrhl od mých rtů a začal mi mokrými polibky olíbávat krk.

„Oh, bože, Bille,“ šeptal mi vzrušeně do pokožky. „Vem si mě. Já tě…“ Náhle ho však přerušil můj zvonící iPhone, který vyhrával ‚I almost told you, that I loved you‘ od Papa Roach. Do prdele! Tom sebou v ten okamžik úplně cuknul. Ne, ne, ne, sakra! Ačkoli jsem nechtěl, pomaličku jsem se od něj poodtáhnul, ale dal jsem mu ještě dlouhý polibek.

„Promiň, promiň,“ zašeptám a natáhnu se pro ten mobil, který mám chuť momentálně vyhodit z okna. Když na něm však vidím jméno volajícího, polije mě ledový pot. To se může stát opravdu jen a jen mně. Tom na mě v tichosti hleděl a snažil se uklidnit. Zhluboka jsem se nadechl, abych ukonejšil i své tělo.

„Prosím,“ přijmu hovor a sklopím oči, přičemž Toma pohladím po stehně. Radši budu dělat, jako by nic, jinak bych jí seřval asi ihned. Proč mi volá teď, sakra teď!

„Kde, sakra, jsi?!“ ozval se hned Barbařin uječený hlas. „Už je půl osmý a ty nikde! Jak kráva se ti tu dělám s večeří, umírám strachy, jestli se ti něco nestalo, malá tu div nebrečí, kde je tatínek!“ řvala na mě tak hlasitě, že to musel slyšet i Tom. Sklonil hlavu a ztěžka vydechl. Uh, to ne. Co mám asi říct a co mám dělat? Nechci od něj teď odejít, to fakt ne.

„Ahoj,“ pozdravím ji klidně. „Jsem v práci. Na-na něčem jsme tu dělali, ale… už jsme skončili,“ vydechnu potichu a zapřu se dlaní o stůl. Zabijte mě radši někdo. Ucítil jsem, že tíha na stole povolila, jelikož Tom z něj sklouznul na nohy.

„V práci?! V práci?!“ řvala na mě Barbara. „To si myslíš, že ti žeru?! Máš doma, kurva, dceru, tak se podle toho chovej!“ Jako by se ona podle toho chovala, sakra! Já jsem doma denně, denně se o malou starám, jak je třeba, tak ať drží tu svojí nevymáchanou hubu.

Tom se mezitím natáhl po triku a oblékl si ho. Sakra, to ne. Kdyby nebylo Nicki, tak se na celej domov z vysoka vyseru a budu tu s ním klidně celou noc.

„Přestaň, promluvíme si doma,“ řeknu jí dost rázně. Otočil jsem se na Toma a chytil ho za ruku. On se mi však vytrhl a v rychlosti si sebral všechny věci, aniž by se na mě podíval. To jsem tomu dal. Tohle bylo to poslední, co bych chtěl. Do hajzlu!

„Tak na to, můj milej zlatej, zapomeň!“ vyjela po mně znovu. „Myslíš si, že než přijedeš domů, tak se do tý doby zklidním a ty mě uchlácholíš jako vždycky tou svojí podělanou pusou?!“ zavrčela na mě doslova jako nějaká vzteklá hyena. Vlastně proč jako.

„Nemíním s tebou teď po telefonu cokoli řešit. Buď si klidná, nebo ne, prostě si promluvíme doma,“ řeknu rozhořčeně a otočím se na Toma. Smutně se na něj zahledím a snažím se ho zastavit. „Počkej,“ snažím se mu nějak naznačit alespoň gesty. On však popotáhnul nosem, přičemž si otřel hřbetem ruky oko a jen co popadl ze stolu límec, co nejrychleji se rozešel pryč.

„To si piš, že si promluvíme! Tak zvedni tu svojí prdel a už pojeď!“ křikne na mě do telefonu Barbara.

„Jo,“ řeknu jí naštvaně a potom už se to chystám položit. Musím za ním, nemůžu ho takhle nechat odejít. Stejně je to všechno moje vina. Jsem idiot, vážně. On už však za sebou bouchl dveřmi. Vztekle jsem hovor ukončil a vyběhl ještě za ním.

„Tome!“ skoro jsem vykřikl, ale on odešel. Nestačil jsem ho doběhnout, ani mu nic říct. Svěsil jsem nešťastně hlavu a zakňučel. Sakra, proč se všechno tohle děje. Proč nemůžeme mít klid. Já mám ale obavy, že dokud se nerozvedu, tak ten klid mít nebudeme. Já s ní nedokážu být… necítím k ní pravou lásku a tu jsme si slibovali. Tohle by nebylo fér a navíc já chci být s ním. Ovšem po tomhle nevím, jestli by se mnou chtěl být on. Nemyslel jsem to špatně…

autor: Mischy & Turmawenne