Ano, je to tady 🙂 Poslední díl Psychologa. Tuto povídku jsem začala psát v době, kdy jsem zase měla depky. Během psaní jsem některým z Vás určitě dala naději, že Tom s Billem by mohli být spolu 🙂 Jak to dopadlo, si můžete přečíst.
Tom ve své ordinaci a měl dalšího klienta, který mu povídal o svých problémech. Zrovna byl v nejlepším, když ho přerušil.
Tom se rychle vydal pryč z ordinace za Billem. Cítil, že se něco děje. Bál se. Hrozně moc. Nevěděl, jestli si Bill něco neudělal, nebo cokoliv jiného. Ale měl hrozný strach.
Další řez na ruce. A tentokrát dost hluboký. Bill už ztratil dost krve a začínal být malátný. Ono se to nezdálo, ale když ležíte na zemi v kuchyni a řežete do sebe, tak se to nasbírá. Už neseděl… neměl na to sílu. Ale držet nůž v ruce a pořád do sebe řezat, na to sílu měl a pořád. Už měl jemnou kůži na předloktí tak zničenou, že doktoři by nad tím spráskli ruce.
Měl halucinace. Ty měl i předtím, takže nic neobvyklého se vlastně ani nedělo. Akorát viděl Toma, jak k němu vztahuje ruce a chce ho vytáhnout na nohy. Usmívá se na něj, líbá ho a chce mu pomoct. Bill se na něj také pousmál. Jako by nebyl ve svém těle, protože viděl sebe, jak leží na zemi v kuchyni.
Byl mimo své tělo?
Pak přišel trochu k sobě. Podíval se na svou ruku a musel se tomu zasmát. Byl to smích veškerého zoufalství, které v sobě měl. Jeho život stál absolutně za hovno. Nic nedokázal, nikdo ho nemiloval… lidská troska. Tak sám.
Sám se narodíš, sám také zemřeš.
Pořád mu tahle věta zněla v hlavě. A proč? Protože to byla pravda. Nemohl se dočkat toho, až chcípne a cítil, že to za chvíli bude. Nejenom, že byl malátný, ale už se mu chtělo spát. Doufal, že usne a už se nikdy neprobudí. Že konečně odejde z tohoto světa a lidi kolem něj si uvědomí, že byl opravdu troska a měli mu pomoci.
Pomalu zavřel oči a jeho dech se zpomaloval. Uvědomil si, že Toma měl jako jednoho z mála lidí opravdu rád. Nejlepší doktor, jakého kdy poznal. A nejvíc sexy…
Poslední nádech…
Poslední výdech…
Upustil nůž, který stále svíral v ruce a ten upadl na podlahu.
…
O několik minut později vtrhl do jeho bytu Tom. Neměl klíče, neměl nic… vtrhl tam totiž společně s domovníkem, kterého donutil, aby mu dal klíč.
„Bille!“ Křikl a přiběhl k němu. Přiložil mu prsty ke krku a přál si, aby cítil tep.
Domovník tam jenom tak stál a pozoroval Billa. Pak jeho pohled sklouzl na Toma. Nakonec se rozhodl zavolat záchranku a chtěl odvést Toma pryč.
„Nikam nejdu. Musím tu být s ním.“ Slzy se mu kutálely samovolně. Nedokázal to ovládat. Tak moc si chtěl udržet hranici doktor – pacient, přitom měl Billa opravdu rád. To nepoznal?
Ach, sakra. Tohle se mi rozhodně nepovedlo… neodpustím si nikdy v životě to, že jsem ráno zdrhl. Jsem srab, jsem takový hajzl… proč jsem s ním nezůstal, když jsem věděl, čeho je schopný? Že já blbec si něco vymýšlel, místo toho, abych tady byl s ním a mazlil se s ním. Dělalo mi to tak dobře… cítil jsem, že mě má opravdu rád. Kurva!
Na tato slova bylo už pozdě. Tom se bude muset smířit s tím, že udělal chybu. Možná si to bude vyčítat do konce života, možná, že ne. Snad bude jednou mít život, který by opravdu chtěl. Po boku nějakého muže.
A Bill spokojeně odpočívá v pokoji. Nic ho netrápí a může se v klidu usmívat.
KONEC
autor: Cincina
Už pri konci minulej kapitoly som mala podozrenie, že to celé neskončí dobre a nemýlila som sa. Napriek smutnému koncu to však bol pekný príbeh, ktorý ukazuje, ako dokáže láska (alebo len obyčajný záujem) človeku pomôcť. A Bill má už aspoň konečne pokoj.
No, je to škoda. Ale zase aj keby od Billa neodišiel jeho problémy by len tak nezmizli. Bolo by to liečenie na celý život. Je mi ľúto, že Tom prišiel neskoro. Škoda, keby to malo šťastný koniec, rada by som sa k tejto poviedke vrátila. Je písaná pekne. Ale ten koniec by som už viackrát čítať nechcela. Nie je trochu nasilu aby si už nemusela pokračovať? Aspoň mne to prišlo trochu ukončené nasilu. Ale možno je to len môj pocit.
[1]: Přesně tak. Bill má pokoj:)
[2]: Tak to se ti opravdu zdá. Nic jsem násilím neukončovala. Takový konec byl v plánu:)
Achjo 🙁
Tak špatného konce jsem se obávala a jak vidím, špatný konec je 🙁 Přiznám se, že jsem tenhle díl nečetla. Musela jsem se mrknout na komentáře abych věděla zda se pustit do čtení nebo ne. Bohužel bych fakt nezvládla špatný konec, takže tenhle díl vypouštím a budu si myslet svůj vlastní, krásný konec.
Každopdáně povídka se mi líbila, děkuji za ni, ale špatné konce fakt nejsou pro mě 🙂
Napsané to máš moc pěkně, působí to reálně. Smutný konec mě samozdřejmě mrzí, ale život není vždycky veselý a všechno hold nekončí šťastně. Díky za povídku:))
Ten konec mě vzal věřila jsem že to skončí dobře ale povídka byla krásně a s citem napsaná.