autor: Muckátko :o*
Po sobotním obědě Tom postával u kuchyňské linky a dodělával nádobí. Melissa si upravovala vlasy a kontrolovala, zda má všechny věci, které potřebuje. Odcházela hlídat děti jako každou sobotu. Tom utíral talíře a přemýšlel, co dělal Bill, protože se těsně po obědě ztratil nahoře a od té doby se neukázal. Neměl z toho vůbec dobrý pocit, protože už jenom to, že byl Bill o samotě, znamenalo jen malé popostrčení ke zkáze.
„Tome, tak já půjdu. Zvládnete to tady?“ zeptala se Melissa a přehodila si tašku přes rameno, tisknout v dlani klíče od domu.
„Jo, mami, neboj,“ odpověděl Tom a odložil už nejmíň podesáté utřený talíř.
„Buď slušný!“ napomenula jej Melissa a pohrozila mu ukazováčkem jako malému dítěti. Tom si odfrkl a protočil očima. Houkl na matku pozdrav, aby jí došlo, že už tu dávno není vítaná.
„Kdyby se cokoli stalo, mám telefon u sebe, takže si můžeme zavolat,“ připomenula mu.
„Neboj, mami, dodělám to tady a jdu se podívat, kde je Bill, jestli zas nevymýšlí nějaký blbosti. To by mu bylo podobný,“ zabručel.
„Tak ahoj.“
„Ahoj,“ zamával Tom matce na pozdrav i s utěrkou v ruce, aniž by se na ni otočil. Během chvíle slyšel klapnutí dveří a zamykání. Sklidil utřené nádobí, a když zavíral poslední dvířka od skříňky, ozval se hlasitý nadšený řev.
„Tome! Našel jsem ti skvělou práci!“ zakřičel Bill radostně a seběhl polovinu schodů jen tak, aby na Toma viděl, ale nemusel až dolů. Tom odložil utěrku a pomalu se na Billa otočil.
„Nepamatuju si, že bych tě něčím takovým pověřil,“ podotkl.
„Pojď rychle!“ zamával Bill rukama, jak jej popoháněl k sobě. Tom protočil očima a ležérně se rozešel za tím třeštidlem.
Bill jakmile zaregistroval první vstřícný krok k němu, otočil se na patě a v mžiku zmizel v Tomově pokoji. Tom vystoupal schody a došel k pokoji. Dveře byly rozlítnuté dokořán a u Tomova notebooku seděl usměvavý Bill.
„Co děláš s mým notebookem?“ zamračil se Tom a vešel do místnosti.
„Půjčil jsem si ho,“ zavrtěl se Bill.
„No to vidím. Kde jsi vzal povolení?“
„Nebylo tam heslo. To už je samo o sobě povolení,“ zasmál se Bill.
„O co jde?“ zeptal se Tom, aniž by se jakkoli vzrušoval ohledně Billových odpovědí.
„Jsi zvědavý?“ zamručel Bill škádlivě.
„K věci,“ šťouchl do něj Tom a čekal, co z něj vyleze.
„Našel jsem inzerát. Jedna starší paní miluje hudbu, a především strunné nástroje. Platila by ti obrovskou částku jen za to, že bys chodil k ní domů a hrál její oblíbené písně. Není to skvělé?“
„Zní to celkem dobře,“ připustil Tom váhavě.
„No jenom…“
„Jenom co?“ podíval se Tom na Billa nedůvěřivě.
„Má takovou malinkou podmínku, která pro tebe ale určitě nebude problém,“ ujišťoval jej Bill.
„Jakou podmínku?“
„Víš, její manžel před lety zemřel a ona je pořád sama v tom svém velkém domě a neužije si ani trošku radosti, takže její podmínkou je, že musíš hrát nahý a ležet přitom v její posteli,“ dokončil Bill a kousl se silně do jazyka.
„To má být vtip? Nebudu chodit k nějaké staré úchylačce, aby se na mě ukájela pohledem. A je vůbec povolený dát na internet takový inzerát?“ rozohňoval se Tom.
„Jak vidíš…“ pokrčil Bill rameny.
„Děláš si ze mě srandu?“ zeptal se Tom vážně. Bill se mu podíval do očí a vyprskl smíchy.
„Jo,“ přitakal a rozesmál se na celé kolo. Tom se naklonil, aby se podíval na originální inzerát, ve kterém šlo o něco úplně jiného, než řekl Bill.
„Ty seš vážně skrček!“ lípl Billovi malou ránu a odebral se na postel.
„No, když se ti nelíbí tohle, ještě bys mohl točit porno, nebo oblíkat mrtvoly na pohřeb. Však víš, když si pozůstalí donesou oblečení, ve kterém chtějí nebožtíka pohřbít,“ vyskočil Bill rozesmátě od notebooku a skočil na postel k Tomovi, který hrál uraženého.
„Jedno lepší než druhý,“ odfrkl si Tom.
„No a kdyby v tom inzerátě nebyla stará babička s klapacími zuby a dioptrickýma brýlema, ale dejme tomu třeba mladý, dobře vypadající, zámožný a sexy muž? Uvažoval bys o tom?“ zeptal se Bill a všemožně se před Tomem nakrucoval.
„Jestli myslíš tím mladým, dobře vypadajícím, zámožným sexy mužem sebe, nenamáhal bych se ani dočíst ten inzerát do konce!“ vrátil Billovi jeho předešlou lest. Bill stiskl čelist.
„Oprava! Skrček jsi ty!“ zahalekal a snažil se dostat se svýma rukama k Tomově obličeji, který ale odolával.
„Máš nějak moc energie! Měli bychom ji vybít,“ chytl obě Billovy ruce, aby jimi už nemohl šermovat všude kolem. Bill se zastavil.
„No teda! Takovou přímou nabídku k sexu jsem ještě nedostal,“ zamrkal Bill a sklonil se k Tomovým rtům.
„To protože jsi v životě ještě nedostal žádnou, a nemyslel jsem sex!“
„Fajn, ty puritáne, co jsi myslel?“ zakoulel Bill očima.
„Já jsem puritán? To říká ten pravej!“
„Bla bla. Tak co jsi myslel?“
„Já nevím třeba jít do města, procházka, cokoli,“ navrhl. Bill se zatvářil otráveně.
„Mně se nikam nechceeee,“ pronesl táhle a uvelebil se vedle Tomova těla tak, aby k němu pohodlně zapadl. „Nemůžeme zůstat doma? Myslím jako tady,“ opravil se, kdy se přistihl, že Tomův domov nazval i svým domovem.
„Můžeme zůstat tady, ale nemáš toho už dost? Jsi zavřený v domě pořád,“ argumentoval Tom. „Potřebuješ přece trochu vzduchu!“ dal mu Tom další bod, který jasně hlasoval pro opuštění domu. Bill roztáhl koutky do úsměvu a vyskočil z postele. Došel k oknu, otevřel jej dokořán, spravil závěsy a znovu se uvelebil u Tomova hrudníku, nos zabořený přesně doprostřed, ruce schoulené mezi jejich těly.
„Když nemůžeme my na vzduch, může vzduch za námi,“ zafilosofoval.
„My na vzduch můžeme, jen se jednomu z nás nechce,“ šťouchl do Billa prstem, aby si jej tak moc nepřivlastňoval.
„Toooomiiiii,“ zakňučel Bill.
„Dobře. Fajn! Jak myslíš. Můžeme se celý den válet a nic nedělat.“
Nějakou dobu bylo ticho. Bill se dvakrát nadechl, že něco řekne, ale vždy se včas zarazil. Tom vypadal, že nad něčím přemýšlí a on jej nechtěl rušit, ale ani nechtěl být potichu.
„Tome?“ oslovil jej opatrně. Tom se usmál. Moc dlouho to Bill nevydržel.
„Hm?“
„Uvažovals někdy nad tím, že bys šel na vysokou?“ zajímal se Bill, když si uvědomil, o co Tom přichází.
„Ještě na střední jsem se dušoval, že jakmile dostanu maturitní vysvědčení, tak už mě ve škole nikdo neuvidí, ale jo. Po tom, co jsem tu šanci ani nedostal, bych to chtěl zkusit,“ přikývl Tom.
„Nechtěj. Je to pěkná otrava,“ pronesl Bill naprosto nepochopitelně. Tom nakrčil čelo.
„No, zněl jsi, jako by ti to bylo líto, že nemůžu studovat, a teď plácneš tohle?“ divil se Tom.
„Možná bychom si to mohli na týden vyměnit,“ navrhl Bill pobaveně.
„To bys nesměl sabotovat výuku na kytaru, protože to je moje hlavní činnost během týdne. Hra na kytaru.“
„Okey. Blbej nápad,“ přiznal Bill a zavrtěl se. „Mohl bys mě alespoň trochu obejmout? Špatně se mi leží,“ zakňučel Bill nepohodlně a bouchal do Tomova těla, aby se trochu pohnul. Tom protočil očima, otočil se na záda, vyjel na matraci trochu výš, aby pololežel poloseděl, a pak počkal, dokud se Bill neuvelebí. Někdy měl sto chutí jej něčím praštit a z toho se mu sevře žaludek takovou silou, že má chuť na Billa skočit a sevřít jej silně v náruči. Momentálně balancoval mezi.
Nakonec Bill skončil zády natlačený na Tomově hrudníku, sám položil Tomovy dlaně na své břicho a spokojeně se zavrtěl, když cítil jeho paže kolem svého těla. S mírným úsměvem na rtech začal pomalu přejíždět po hřbetě Tomovy ruky. Musel uznat, že měl krásné ruce. Nikdy si toho pořádně nevšímal. Až dnes. Měl je velké, opálené a sem tam mu vystupovala nějaká žíla, což Bill shledával velice atraktivním. Tom sledoval, jak si Bill pohrává s jeho dlaněmi. Poté naklonil hlavu a prohlédl si Billa z profilu.
„Ty vlasy ti rostou neuvěřitelně rychle,“ poznamenal, když sledoval dost neurčité roští na Billově ještě nedávno holé hlavě.
„Já vím. Za chvíli budu mít ty vlasy zpátky a budu muset zase vymyslet, co s nima,“ projel si Bill prsty krátkými vlasy.
„Dělá tě to mladším. Myslím.“
„Chceš říct, že jsem před tím vypadal jako starý dědek?“ podíval se Bill Tomovi do tváře.
„Samozřejmě, že ne. Slušelo ti to tehdy a sluší ti to i teď. Vypadáš prostě roztomile. Takové malé ještě ne moc opeřené kuře,“ drkl do Billa povzbudivě.
„Mmmch,“ vydal Bill neurčitý zvuk a projel si vlasy oběma dlaněmi.
„No tak. Nechtěl jsem tě naštvat,“ stáhl Tom jeho ruce dolů a schoval je do svých, pokládajíc je zpět na Billovo horké bříško.
„Nejsem naštvaný,“ oponoval Bill a díval se, jak do sebe jejich dlaně krásně zapadají.
„Tome?“
„Ano?“ odpověděl Tom zvědavě. Čekal nějakou další všetečnou otázku, které měl Bill v zásobě.
„Napadlo mě… chtěl bys… přemýšlel jsi někdy… no… že bychom spolu chodili?“ dokončil svou myšlenku a opatrně vzhlédl k Tomovi, který vypadal, že vybírá slova, která by použil, aniž by Billa nějak ranil nebo urazil. To byla vlastnost, které si Bill vzhledem ke své nedávné totální nezkušenosti neuvěřitelně vážil. Nikdy nevypálil z pusy nic, co by si nepromyslel, takže se ještě nestalo, že by Billa citově nějak ranil.
„Upřímně?“ Bill přikývl. „Ani ne,“ odpověděl popravdě. Vždycky přemýšlel jen nad tím, jestli to, co dělají, je správné. Nikdy nezauvažoval, že by právě díky tomuhle posunuli jejich vztah o stupeň výš.
„Ohh…“
„Tím samozřejmě nechci říct, že bych byl zásadně proti nebo že by se mi nedejbože ta představa příčila, ale ne. Neuvažoval jsem nad tím,“ pověděl.
„Jo dobře,“ sklopil Bill pohled k jejich rukám.
„Hey, podívej se na mě,“ pustil Tom Billovu ruku a za bradu si natočil jeho tvář k sobě. Nemohl definovat, jestli výraz v Billově tváři byl zklamaný. „Chtěl jsi pravdu, Bille, tak jsem ji řekl,“ obhajoval se.
„Ne je to v pořádku. Já to beru. Raději upřímnost než milosrdnou lež. Já jen…“
„Ty jsi nad tím přemýšlel, že ano?“ pochopil Tom velice rychle.
„Hm,“ přiznal Bill.
„Kdy poprvé?“
„Asi… asi včera. Když jsi mě políbil na dobrou noc,“ rozvzpomínal se Bill. Znovu si vybavil svoje pocity a znovu se utvrdil, že to včera cítil jinak. Nějak se vytratila ta hravost, která jejich hrátky doprovázela, a nahradilo ji něco mnohem silnějšího.
„Chceš si o tom promluvit?“
„Asi ne,“ zavrtěl Bill hlavou.
„Nechci, aby ses trápil, takže jestli potřebuješ…“
„Nebudu se trápit, když…“ odmlčel se a vstal z Tomovy náruče. Došel do rohu místnost pro kytaru a nesl ji k Tomovi. „Když mi zahraješ,“ usmál se Bill a vlezl si za Tomem nahoru. Zůstal se na něj dívat. Tom však místo, aby uchopil kytaru a hrábl do strun, odložil nástroj vedle na matraci a svlékl si tričko. Odložil jej vedle sebe a chystal se přesunout ke gumě od svých tepláků, když jej Bill s překvapeným smíchem zastavil.
„Co to děláš?“ zeptal se.
„No nebudu sice ležet ve tvé posteli a ty nebudeš ta stará babička s protézou, ale nahý budu, a to se počítá, ne?“ zatáhl za lem a sjel jím pod své mužství, skryté pod spodním prádlem. Bill jej se smíchem znovu zastavil.
„Stop. Nech toho,“ chechtal se a vracel tepláky k Tomovu pasu. „Nesvlíkej se a hrej,“ přikázal mu a položil se k němu. Tom zamlel pusou, nechal Billa, aby se k němu přitulil a položil mu kytaru na klín. Tom ji tedy uchopil a jen pár sekund přemýšlel, co by zahrál, pak ale rozšířil úsměv a začal hrát. Bill se usmíval do doby, než si uvědomil, co Tom hraje. Překvapeně se odpíchl od Tomova těla, hledíc mu do očí. Měl podezření, že Tom umí číst myšlenky.
„Co?“ zeptal se Tom, aniž by přestával.
„Jak jsi věděl, že bych možná chtěl slyšet zrovna tuhle písničku?“
„Protože sis ji broukal celou dobu u oběda a mně už z ní bylo špatně,“ vyplázl na Billa jazyk, spokojený, jak Billa dostal.
„Proč ji teda hraješ, když ji nemáš rád?“ Tom malinko přivřel víčka a opřel se týlem o zeď za pelestí postele.
„Protože mám rád tebe.“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
To bolo super! Bill to s tým inzerátom pekne odrovnal 😀 potom síce prišla trošinku napätá scéna, keď Bill nadhodil tú otázku, že by spolu chodili.. ale som rada, že už nad tým začína uvažovať.. a určite bude teraz aj Tom 🙂 a ten koniec s tou pesničkou bol zlatý – zahral ju len preto, aby mu urobil radosť.
Při některých částech tohoto dílu jsem vážně přestávala dýchat! Tohle byl vážně božíííííí díl!♥
Bill a jeho vtípky, to je prostě něco 😀 A já jsem si fakt ze začátku myslela, že Tomovi našel skvělou práci, která by jej mohla bavit. A on si akorát vymýšlí 😀 Být Tomem bych jej nějak ztrestala 😀
Ale na druhou stranu je Bill strašné zlatíčko♥ Občas mám chuť jej umačkat, jak moc je roztomilý! Přesně tohohle Billa z povídky bych chtěla domů! 😀 🙂 Do něj se Tom musí zamilovat i kdyby nechtěl! 😉 Strašně se mi líbí, jak potřebuje mít s Tomem vždycky nějaký kontakt. Pokaždé se jej musí aspoň na chvilku dotknout nebo se jej alespoň malou částí těla dotýkat či se mu rovnou vetřít do náruče! Je to strašně krásná představa, jak tam tak spolu leží 🙂
A teda klobouk dolu před Billem! Vážně jsem byla překvapená, když se Toma ptal na jeho názor ohledně toho, že by spolu chodili. Vím, že je Bill vždycky otevřený a upřímný, ale nikdy bych nečekala, že se Toma takhle přímo zeptá 🙂 Bill je fakt odvážný a já jsem strašně ráda, že se Toma zeptal. Sice mi bylo trošku líto, když Tom řekl, že nad tím nepřemýšlel, ale bylo mi to líto spíše kvůli Billovi. Stejně si ale myslím, že teď díky Billovi nad tím Tom uvažovat bude 🙂 Teda alespoň v to pevně doufám! 😉 Ale stejně mě strašně potěšilo, když to Bill na Toma tak vyhrkl 🙂 Úplně mě to potěšilo, protože tím se zase dostáváme a kousek dál 🙂
A závěr dílu byl opět bezkonkurenční! Tom je vážně sladký, že hraje Billovi písničku, kterou nemá rád jen proto, aby Billa potěšil. Nemluvě o jeho posledních slovech ♥ Cítím, že už to nebude trvat dlouho a ti dva si plně uvědomí, jak jsou do toho druhého až po uši zamilovaní! A strašně se těším na chvíli, kdy se to stane!
Děkuji za další díl! ♥♥♥
Bill by mal byť rozmaznané alebo podľa toho akých má rodičov depresívne sebestredné a egoistické decko so sebevražednými sklonmi ale on je napriek všetkému čo má a ako žije strašne vyspelý a roztomilý. Nie len Tom sa snaží neubližovať a premýšľať nad svojimi činmi a rečami ale robí to aj Bill. Vôbec som nečakala, že by sa odvážil spýtať sa či Tom premýšľal nad tým, že by s ním chodil. Bolo to krásne a Tomove odmietnutie tiež, a potom keď to zaklincoval tou pesničkou a tým – mám ťa rád… No táto poviedka mi pravidelne vháňa slzy dojatia do očí a berie dych nad tým akí sú k sebe Tom a Bill. Neviem sa dočkať pokračovania. Za kapitolu strašne moc ďakujem.
Moc se mí líbí Billova upřímnost a že je takoví bezprostřední i když má hrozný rodiče.Tom se k němu chová moc krásně.