autor: Dietřisko & Kentaur
Trápení s láskou
Bill
Potom, co se Tom rozhodl pozvat někam Chrise, se na mě otočil. Asi si myslel, že mi to bude vadit.
„Hlavně se zase neožer, potřebuju, abys byl použitelnej,“ řekl jsem mile. Zamračil se, odešel a práskl za sebou dveřmi. Dál už jsem to neřešil a šel si po své práci. Měl jsem v plánu ještě jednou vyslechnout Jumpera. Následující události mi trochu zkazily radost. Chtěl jsem si nejdřív zajít pro kafe, ale automat byl rozbitý. Rozhodl jsem se tedy, že si uvařím kafe ručně, ale konvice nedosáhla k zásuvce a nemohl jsem najít prodlužku. Rezignovaně jsem vyrazil najít si zapisovače, ale jediný, kdo byl volný, byl Tom.
O chvíli později jsme i s Jumperem seděli ve výslechovce.
„Takže… Jak dlouho jste bydlel u pana Marvella?“ zeptal jsem se.
„Měsíc.“ Vypadal jako trucující dítě.
„A jak je to dlouho, co se rozešel se svým přítelem?
„Dva týdny.“
„Proč jste se k němu přestěhoval?“
„Rozváděl jsem se a ta… moje exmanželka vysoudila barák.“ Odpornej chlap, pomyslel jsem si. Ani se tý ženský nedivím. „Nezabil jsem ho,“ řekl najednou. „Ale takoví jako on si zaslouží zemřít.“ Vrazil jsem mu facku. Nepřemýšlel jsem, bylo to automatické. Stál jsem tam a třásl se po celém těle.
„Budu si stěžovat,“ zasyčel Jumper a chytil se za tvář.
„Klidně můžete,“ řekl jsem chladně. „Nezapomeňte se zmínit o tom, co jste před chvíli řekl.“ Otočil jsem se k němu zády. Spíš jsem cítil, než viděl, že po mně skočil. Jednou rukou jsem ho srazil k zemi. „Tohle je napadení veřejného činitele,“ oznámil jsem mu nevzrušeně. „Posedíte si. A teď zmizte, nechci vás už vidět.“ Jumper se pomalu zvedl ze země. Tom, který dosud seděl s otevřenou pusou, k němu přiskočil a dal mu pouta. Odvedl ho pryč a já se mezitím snažil zhluboka dýchat. Po chvíli se Tom vrátil.
„To bylo… Fakt dobrý,“ řekl uznale.
„Ne, to nebylo. Kdyby ještě chvíli mluvil, tak…“ Zaryl jsem nehty do dlaní.
„Nerozčiluj se, můžeš dostat infarkt,“ dodal starostlivě. Probodl jsem ho pohledem.
„Pojedeme za tím jeho přítelem… A jestli bude mít blbý kecy, tak mě drž,“ požádal jsem ho.
„Dobře… A máš někoho extra podezřelého?“ zeptal se.
„Hm. Motiv je jednoznačně homofobie.“
„Ale Jumper má alibi… Byl u soudu. A Grenta s Forrestovou ani neznal.“
„Hm,“ zahučel jsem a znovu nasedl do auta. Zasranej den.
Tom
Zastavili jsme na adrese Michaelova bývalého. Podle všeho se měl jmenovat John Green. Otočil jsem se na Billa.
„Třetí vchod vpravo,“ oznámil jsem mu.
„Já to vím,“ řekl ne zrovna milým tónem a rozešel se ke dveřím, ze kterých právě vycházel hubený hnědovlasý mladík.
„Dobrý den, znáte John Greena?“ zeptal jsem se.
„Ano, to jsem já. Co potřebujete?“ Prohlédl si nás rychlým pohledem. Vytáhl jsem odznak a on se na něj vyděšeně podíval.
„Michaela Marvell je mrtvý,“ špitl jsem hlasem plným lítosti. Věděl jsem, kolik smutku a neštěstí tato věta způsobuje a i nyní způsobí. John šokovaně otevřel pusu. „Je mi to líto…“ Trochu zavrávoral a opřel se o stěnu domu. „Nechcete si jít někam sednout?“ John neodpověděl a jen zavřel oči. Vypadalo to, že i přes jejich rozchod měl Michaela pořád rád, takže ho to vzalo. Smutně jsem sklonil hlavu. Musíme ten případ vyřešit. Jak jsem slíbil Jacku Dareovi. Už jenom kvůli blízkým zavražděných. Najdeme tady toho vraha a pak začnu nový život… Někde v Evropě.
„Budeme vám muset položit pár otázek,“ ozval se Bill. John němě přikývl. „Jak dlouho jste ho znal?
„Dva a půl roku,“ odpověděl tiše.
„Proč jste se rozešli?“
„My… Já… Měli jsme se rádi, ale pak… jsem to zkazil. Všechno jsem zničil. Opil jsem se, pozvedl ho a on to zjistil. Já… jsem nechtěl. Ještě ten den se se mnou rozešel…“ Pozorně jsem ho sledoval. V jeho tváři byla vidět bolest a velké slzy se mu po ní kutálely dolů. Možná se s ním neměl rozcházet, uvažoval jsem, ale pak mi došlo, že nemám právo se v tom šťourat.
„Řekněte nám, jaký Michael byl?“
„Veselý a hrozně hodný. Výborně vařil, proto taky pracoval v restauraci. Jmenovala se Colloseum 22. A… Seznámili jsme se v jednou gay baru, Blue Star. Čas od času tam chodil.“
„Neměl nějaké nepřátele?“
„Eh… ne. O nikom nevím. Se všemi vycházel dobře. Jen jednou se na ulici připletl k nějaké rvačce. Ale to už je asi měsíc a byl to jen nějaký opilec…“ Když jsem viděl jeho nešťastný výraz, chtěl jsem ho jít nějak utěšit, ale zadržela mě Billova ruka.
„Ne, nech ho. Třeba něco řekne,“ sykl ke mně. Ale John už mlčel.
„Ne, nech ho. Třeba něco řekne,“ sykl ke mně. Ale John už mlčel.
„M-mohl bych být chvíli sám?“ zeptal se tiše.
„Dobře, kontaktujeme vás později.“
Po návratu zpět jsem se usadil na své židli. Dostal jsem za úkol zjistit něco o Michaelově práci a o tom baru.
O dvě hodiny později jsem se unaveně protáhl. Prokřupal jsem si prsty a prošel se tam a zpět po kanceláři. Chris po mně hodil nějakým papírkem. Rozbalil jsem ho a přečetl si vzkaz. Stálo tam: „Platí to teda dneska?“ Tiše jsem se zasmál. Tohle vypadalo jako tajné milenecké dopisování.
„Jo, jasně, ty svůdníku,“ zavolal jsem na něj. Chris se pobaveně ušklíbl.
„Já nevím, kdo mě pozval,“ popíchl mě.
Když nás Bill konečně pustil, rozhodli jsme se, že zajdeme na pivo do jedné vyhlášené hospody. Sedli jsem si ke stolu, který stál úplně vzadu v rohu, a nechali si milou servírkou donést něco k pití.
„Máš teď někoho, Chrisi?“ zeptal jsem se se zájmem. Rozpačitě si prohrábl tmavé vlasy.
„Ne. Líbí se mi Kate, ale ta jde po Billovi, takže je to dost na pytel,“ povzdechl si.
„To jo,“ přikývl jsem.
„Tak mě napadá, co se vlastně stalo mezi tebou a Billem?“ Překvapeně jsem sebou trhl.
„Cože?“ Jak? Mohl by vědět…
„No, chováte se nějak jinak, divně. Vždycky jste si hodně povídali… no, spíš tys povídal jemu a teď… Přijde mi, jako byste se snažili vyhnout se. Stalo se něco?“ Nechápavě jsem se na něj díval.
„Ne, nic. Já…“ vykoktal jsem.
„Mně to můžeš říct,“ usmál se na mě mile Chris. Jemu jsem věřil, ale i tak jsem se toho bál. Nikdy jsem se s ničím nikomu nesvěřoval. Byl jsem zvyklý všechno zvládat sám. Přesně tak mě to učili doma. Na nikoho se nespoléhat.
„Víš… Já jsem gay.“ Sklopil jsem pohled. Chrisovi zaskočil lok piva. Trochu se rozkašlal.
„To jako vážně?“
„Jo.“ Nedokázal jsem se mu podívat do očí. Bál jsem se, že mě teďka odsoudí.
„To je teda hustý. Nečekal jsem to, do tebe bych to neřekl, ale to nevadí,“ řekl povzbudivým hlasem.
„Takže ti to nevadí?“ ujistil jsem se.
„Ne, proč by mělo.“
„Děkuju,“ zašeptal jsem. Chris mě obdařil úsměvem. „No a líbí se mi Bill, už dlouho,“ pokračoval jsem. „Taky kvůli němu jsem do téhle práce nastoupil. Chtěl jsem mu být nablízku a pomoct mu vyřešit každý případ. A pak… Jak byl nemocný, se něco stalo. Opili jsme se a vyspali se spolu. Druhý den ráno mi ale řekl, že to nic neznamenalo…“ Cítil jsem, že mě znovu pálí slzy v očích. Vzhlédl jsem ke Chrisovi a spatřil jsem jeho chápavý výraz.
„To je mi líto.“
„Proto jsem se rozhodl, že dám výpověď. Vlastně už jsem ji dal,“ řekl jsem nakonec.
„Co? To myslíš vážně?“ vykulil oči.
„Já už kolem něj nezvládnu jen tak chodit a dělat jakoby nic. Plánuju trochu cestovat a usadit se někde mimo New York. Nejlépe i někde mimo USA. Přemýšlel jsem o Evropě.“
„Ale co tvoje rodina a přátelé? A co práce, my tě tu potřebujeme,“ vyhrkl Chris. Smutně jsem se pousmál.
„Budu je navštěvovat. A neboj, někdy tě určitě k sobě pozvu.“ Nadechl jsem se a odpověděl i na druhou otázku. „Logicky o tom ví, když je to můj šéf a během výpovědní lhůty si určitě najde náhradu.“
„Takže už to ví?“
„Jo.“ Vzal jsem skleničku a trochu se napil. „Byl bych rád, kdybys to dál nerozšiřoval. Však to znáš, drby. A teď pojď řešit něco veselýho, dneska se chci bavit,“ mrkl jsem na něj.
„Jo, jasně.“ A tak jsme si dvě hodiny povídali. Rozhodně jsme nezůstali jen u jednoho piva, takže o dobrou náladu nebyla nouze. Večer jsem si užil a byl jsem rád, že jsem našel někoho, kdo mě vyslechl.
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Povedala by som, že toto bola taká neutrálna kapitola. Páčilo sa mi, ako Bill odrovnal toho Jumpera 😀 Avšak sa začínam báť, že tento príbeh neskončí dobre… teda medzi Billom a Tomom a Tom nakoniec fakt odíde.. No uvidíme, každopádne sa teším na ďalšiu časť. 🙂
Já jenom pevně doufám, že je na Chrise vážně spolehnutí 🙂 A ne že začne hnedka další den v práci všechno slepičit. Tom si zaslouží alespoň jednoho fajn kamaráda 🙂
A nějak jsem doufala, že dnešní ´rande´ Toma s Chrisem Billa nějak popíchne a třeba se mu to všechno rozleží v hlavě…ale jak tak koukám, tak mu to je naprosto jedno 😀 No, teď se celkem směju..ale sklapne mi ve chvíli, kdy povídka skončí a ti dva fakt spolu nebudou!
Děkuji za díl! 🙂
Bože, já doufám, že se nakonec všechno v dobré obrátí, že kluci všechno vyřeší a že i ten případ bude nakonec objasněn 🙂
Těším se na pokračování 🙂