I´m sorry, brother 5.

Bill už nějakou dobu sledoval mouchu, která pomateně létala těsně u stropu. Počítal, kolik zatím udělala koleček. Když napočítal přesně 300, usoudil, že je čas probudit Toma.

“Tome,“ lehce zatřásl s jeho ramenem. “Tomi,“ udělal to znovu, ale jeho bratr reagoval jen zamručením. Bill se zamračil. Jak ho jen probudit?

“Sammy Deluxe bude mít koncert v Berlíně!“ zvolal, ale ani to jeho bratra nedonutilo se probudit. Bill se kousl do rtu a podíval se na ústa svého bratra. Když byli malí, budil Toma polibkem. Billa to lákalo. Může to udělat? Bude to Tomovi vadit? Usoudil, že by nemělo.

Odsunul Tomovu ruku ze svého pasu a přemístil se nad něj. Rty se přiblížil k těm jeho a lehce jej políbil. Billa Tomova reakce překvapila. Tom se totiž pousmál a pomalu otevřel oči. Černovlásek se odtáhl.

“Tys nespal!“ řekl nevěřícně.

“Mmm…“ Tom se znovu pousmál. Bříšky prstů přejel po Billově páteři, tomu se udělala husí kůže. Modlil se, ať Tom neudělá víc, to by se pak neovládl.

“Proč jsi dělal, že spíš?“ lehce se zamračil.

“Protože jsem chtěl, abys udělal to, co jsi udělal,“ odpověděl s úsměvem Tom a rychle se vyhrabal z postele, kde byl zmatený Bill.

“J-Jak jako… chtěl?“ zeptal se. Tom se na něj jen znovu zazubil a zmizel z pokoje, zavřel se v koupelně.

“Tome!!“ vyletěl Bill za ním. “Neodpověděl jsi!“ zaječel, když stál za dveřmi koupelny. Tom mlčel, čistil si zuby a přemýšlel nad svými problémy – Billem, drogami a dluhu.

Z přemýšlení ho vytrhlo až Billovo silné bouchání na dveře.

“Huh, Tome?“ ozvalo se zpoza dveří. “Žiješ? Neděláš… no… nepícháš si?“ Tom slyšel v Billově hlasu strach a smutek. Rychle si vypláchl pusu a umyl obličej, pak pomalu odemkl a otevřel dveře.

“Včera jsem řekl, že se pokusím přestat, už jenom kvůli tobě. Jen jsem se zamyslel, trdlo,“ pousmál se Tom a pevně Billa obejmul.

Oba na sobě stále měli jen boxerky, takže plně cítili teplo toho druhého. Mladší si schoval hlavu do Tomovy prohlubně na krku a vdechl vůni, kterou tolik miloval. Tom vždy voněl po skořici. Chvíli tam ještě postávali v silném objetí, dokud se Bill trošku neodtáhl.

“Co chceš k snídani?“ zazubil se.

***

Tom, který seděl v obývacím pokoji na pohovce, se snažil potlačit bolest břicha. Jeho tělo dávalo jasně najevo, že mu chybí “zázračná“ látka. Točila se mu hlava. Věděl, že nedokáže přestat bez odborné pomoci, ale do léčebny nechtěl. Ale zřejmě bude muset, pokud nechce ublížit Billovi.

Ten se po chvíli přiřítil za Tomem, v obličeji ustaraný výraz. Posadil se vedle něj, chytil ho za ruku.

“Tome, zvládneš to, ano?“ pousmál se trošku křečovitě. “Jen si musíš zvyknout,“ dodal. Tom jen trpce přikývl. Jeho tělo se začalo chvět, pevně zavřel oči.

“Chceš si jít lehnout?“

Další přikývnutí.

“Okay,“ zamumlal Bill a pomohl Tomovi dostat se do jeho postele.

***

Když se Tom probudil, uvědomil si, že venku už je tma. Pomalu se posadil a zívnul si.

“Bille?“ zavolal do ticha jejich bytu. Nic. Neslyšel nic kromě tikání hodin, kapání vody ze špatně uzavřeného kohoutku a občasného projetí auta venku.

Zvedl se a dopotácel se do kuchyně. Jeho pohled upoutal lísteček na stole. Vzkaz, došlo mu hned. Popadl ho a začal číst:

PS: Volala mamka, ptala se na tebe, tak jsem jí řekl, že jsi nemocný. Sám moc dobře víš, že by pravdu neunesla. Když tak jí zavolej, Bill

Tom se podíval na hodiny visící na zdi a přeběhl mu mráz po zádech. Ošil se. Bylo 20:59 a jeho dvojče nikde.

autor: Chika