Teach me 28.

autor: Muckátko :o*

Tom přemýšlel celý zbytek středečního odpoledne a ještě dlouho do noci zíral na strop svého pokoje s rukama složenýma pod hlavou. V jedné chvíli dokonce hmátl po mobilu, že napíše Billovi zprávu, ačkoli nevěděl, co přesně by do ní naťukal, ale nakonec to neudělal. Bill by asi neocenil, kdyby mu Tom napsal uprostřed noci, stejně jako to tenkrát neocenil Tom.

To ani netušil, že Bill na druhé straně města ležel v téměř identické poloze a díval se na svůj strop. Když se Bill nad celou věcí zamyslel, zjistil, že bylo nad slunce jasné, že dříve či později se do celé jejich věci vmísí city. Něco, co vším zamíchá a posune na úplně jinou rovinu. Byla jen otázka času, než vše vypluje na povrch a dá to o sobě vědět. Oba museli být hloupí, pokud si chtěli myslet, že spolu budou moct provozovat intimní věci a ani jeden z nich v tom po čase neuvidí něco víc. V tomhle případě to byl Bill, protože pokud se porovnal s Tomem, měl pocit, že on je ten, který je více citově založený. Tom vypadal, že ledacos dokáže překousnout, odsunout nebo zahodit, což Bill občas obdivoval, ale zrovna teď by potřeboval, aby byl Tom ten dospělejší a rozumnější.

Podíval se na tmavý displej svého telefonu a povzdychl si. Tom zřejmě považoval odpolední události za uzavřené. Lekl se, když mu mobil začal v ruce vibrovat a na displeji se objevilo Tomovo jméno. Bill zmáčkl zelené tlačítko a přiložil si mobil k uchu.

„Tome?“

„Ne.“

„To je dobrý. Stejně jsem nespal. Uhm koukal jsem dlouho na televizi,“ zalhal Bill, aby si Tom nemyslel, že se trápil a přemýšlel.

„Aha no… nechci tě zdržovat od spánku. Mohl bych s tebou zítra mluvit? Dejme tomu ve dvě hodiny v parku u náměstí?“ Bill chvíli nic neříkal.

„Jo. To by asi šlo,“ svolil nakonec.

„Tobě taky,“ popřál Tomovi nazpět a zavěsil.

Byly jen dvě možnosti, jak jejich schůzka mohla dopadnout. Buď se Tom rozhodne veškeré kontakty s Billem přerušit a skončit tak i jejich výuku kytary, nebo mu nabídne opravdový vztah? Bill si nechtěl dělat falešné naděje. Věděl, že Tom není fanouškem celé té výuky už od začátku, ale něco drobného v něm si přálo, aby dostal šanci to s Tomem zkusit se vším všudy.

*

Tom nechtěl přijít pozdě. Koneckonců byl to on, kdo se chtěl sejít, tudíž by zrovna on měl přijít přesně. Přicházel k bráně vedoucí do parku. Lehce se poškrábal na hlavě, když vcházel. Neřekl Billovi, kde přesně se sejdou a jestli na něj Bill už někde čeká, bude muset projít celý park, než jej najde. Kráčel písčitou cestou do útrob parku, vytahujíc z kapsy mobil, aby Billovi napsal.

„Jsem tady!“ ozvalo se nedaleko něj. Tom vzhlédl od displeje a natočil hlavu doleva. V rohu lemovaném zelení seděl Bill na opěradle lavičky, nohy položené na prkně, na kterém se obvykle sedělo. Lokty měl zapřené o svá hranatá kolena, dlaně sepnuté k sobě. Díval se na Toma, jak strká mobil zpět do kapsy, otáčí se a jde k němu. Na rozdíl od rebelského Billa se posadil jako každý normální člověk a nechal nohy volně spuštěné na zemi.

„Čekáš dlouho?“ zeptal se Tom.

„Ne. Měl jsem blízko ještě něco na práci,“ pronesl Bill a uhnul trochu pohledem, protože lhal. Nechtěl Tomovi přiznat, že už tam seděl nějakou dobu, protože se nemohl dočkat, co mu Tom chce. Ať už to bylo špatné, nebo dobré, Bill to chtěl vědět. Chtěl vědět, na čem je.

Tom si Billa prohlédl. Měl na sobě tenké tílko, na něm oblečenou huňatou mikinu a na ní tenkou koženou bundu. Nohy měl uvězněné v přiléhavých džínách, na nohách tenisky, o kterých Tom nevěděl, jestli jsou spíše elegantní nebo sportovně ležérní.

„Uhm-uhm,“ uvolnil si Bill hrdlo, aby Toma upozornil, že by možná mohl otevřít pusu a začít mluvit. Tom si otřel dlaně a natočil se k Billovi. Složil si nohy do tureckého sedu a bokem se opřel o opěradlo lavičky. Natáhl pravou dlaň a opatrně sundal Billovi sluneční brýle, které měl na očích. Bill chtěl protestovat, ale Tom byl rychlejší. Během chvíle byla odhalena v jeho očích nejistota a možná i malý strach, že ztratí jedinou osobu, která se k němu kdy chovala tak hezky.

„Vím, že se trápíš kvůli tomu, že jsem ti v návalu radosti řekl, že tě miluju,“ pronesl Tom, složil Billovy brýle a odložil je mezi ně na lavičku.

„Netrápím se,“ vyvrátil mu Bill. „Jen to nebylo vhodné.“

„Na tom nezáleží. Co chci říct, je, že jsem to tak nemyslel, ale zároveň pravděpodobně myslel.“

„Nerozumím.“

„Jo tak to nejsi sám,“ zamumlal Tom a protřel si čelo. „Myslím tím, měl jsem strašnou radost a možná to bylo tak silné, že jsem si uvědomil něco, co bych za normálních okolností odsouval pryč a nepřemýšlel nad tím. Probůh, Bille, vždyť my spolu už nějaký čas prakticky chodíme! Trávíme spolu čas, líbáme se a tyhle věci. Jen to do teď ani jeden z nás neřekl nahlas.“ Bill sjel z opěradla vedle Toma a otočil se k němu.

„Chceš říct, že ty a já…“

„Tohle je tak zatraceně divné! V životě jsem nikomu nenabízel plnohodnotný oficiální vztah tak neromantickou cestou! I když s tebou to prakticky jen konstatuji. My už vztah dávno máme.“

„Takže spolu chodíme? Opravdově?“ ujišťoval se Bill roztřeseným hlasem plným očekávání.

„Nejspíš,“ přikývl Tom a v tu ránu měl Billa plnou náruč. Začal se smát.

„No moc se neraduj. Moc nového už nepřijde,“ pohladil Billa po zádech. Bill se usmál a odklonil se.

„Projdeme se?“ zeptal se Bill.

„Jo, proč ne,“ vstal Tom z lavičky a pomohl na nohy i Billovi.

Prošli celým parkem za Billova neustálého poskakování a štěbetání.

„Takže opravdu tu není nic, co bychom ještě nedělali?“ zeptal se Bill. Tom se zamyslel. Hmátl po Billově ruce a propletl s ním prsty.

„Za ruku jsi mě už držel,“ připomenul mu Bill, ale nepouštěl se jej.

„To ano. Ale ne na veřejnosti,“ pohodil hlavou ke všem lidem kolem. Bill se zaculil a nepatrně Tomovu dlaň stiskl. Lidé po nich koukali. Samozřejmě. Ačkoli byla už dávno jiná doba a drtivá většina lidí si na vztah mezi stejným pohlavím zvykla, stejně se pokaždé skepticky zadívali na spojení rukou dvou chlapců nebo dvou dívek. Tahle věc zřejmě nikdy nebude zcela normální. Minimálně v očích společnosti ne. Bill se však usmíval. Cítil se pyšně. Nebyl to Tom, kdo se cítil pyšně, že se může držet za ruku s chlapcem, který je nejen krásný, chytrý a bohatý, ale má také prestižní společenské postavení a je tedy velmi dobrá partie. Ne. To Bill se cítil poctěn. To on byl ten, kdo k Tomovi vzhlížel a cítil se najednou tak malinký vedle něj.

Tom si to dobře uvědomoval. Cítil občasný stisk Billovy dlaně, jeho pohled, který k Tomově tváři utíkal čím dál častěji a hlavně široký nenucený úsměv, který mu pohrával na rtech. Tom se šibalsky usmál, když procházeli kolem stánku s květinami na rohu ulice. Tom se rozhlídl, a když viděl, že květinář zrovna nalévá vodu do kyblíku s liliemi, otočený k nim zády, nenápadně se nahrbil, přikrčil a ze spodního kyblíku ukradl jednu oranžovou růži. Chvíli ji držel těsně u své nohy, a jakmile zašli za roh, strčil ji Billovi před nos. Ten se trochu polekal, ale poté květinu uchopil do prstů. Mračil se, protože si nepamatoval, že by zastavovali, nebo že by si jí předtím všiml.

„Tome!“ zašeptal pohoršeně a ostražitě se otáčel, jestli za nimi neběží květinář s pometlem v ruce.

„No co?“

„Tys ji ukradl,“ konstatoval Bill.

„Pro tebe.“

„Nebudu chodit se zlodějem,“ ušklíbl se Bill, ale vůbec to tak nemyslel. Tom si Billa přitáhl do náruče, růže zůstávajíc uvězněná mezi jejich těly pod bradami.

„A co chodit s někým, kdo umí být romantický, hm?“ pozvedl Tom machrovsky pravý koutek a lišácky na Billa mrkl.

„Uuuch! Dostals mě,“ zakňučel Bill. „Děkuji,“ usmál se drobně a k růži přičichl.

„Mmmm,“ zamručel Tom nazpět, a když se Billova tvář vrátila na stejnou úroveň proti té jeho, natáhl se a zachytil Billův spodní ret. Hravě jej oždiboval a dlaní, kterou měl položenou na Billových bedrech, si jej přitahoval k sobě. Bill uvolnil jednu ruku, omotal ji kolem Tomova krku a přinutil Toma přestat si hrát a prohloubit polibek. Tom se nemotorně usmál do Billových úst a po pootevření Billových rtů na tuto pozvánku zareagoval vklouznutím svým jazykem do Billových úst. Pár olíznutí patra, omotání jazyka kolem druhého, navlhčení rtů toho druhého a oba se po chvíli odklonili, slízávajíc ze rtů chuť toho druhého.

„Oh!“ vydechl Bill, když začal zase vnímat realitu.

„Hm?“

„Já jen… oh…“ mrkal Bill trošku zmateně.

„Bolí to tady?“ zeptal se Tom vševědoucně a přitiskl dlaň na Billův žaludek.

„U-hu,“ přikývl Bill a překryl Tomovu dlaň tou svojí.

„Mě taky a víš proč?“

„Proč?“ podíval se Bill Tomovi do očí. Tom Billa objal, což Bill malinko nechápal, ale objetí mu vrátil a uvelebil se v jeho náruči. Tom natočil hlavu a otřel se rty o Billovo ucho.

„To protože tě miluju a ty mě zřejmě taky,“ pošeptal mu a na ucho jej líbl. Bill přivřel víčka pod návalem emocí, schoval tvář do Tomova ramena a jeho krk stiskl ve smrtelném objetí jeho rukou.

„Nevím to jistě, ale…“ odmlčel se na chvíli, „tohle je asi ten pocit, který normálně nahrazuje rodičovskou lásku, kterou jsem nepoznal, a na který já čekám celý svůj život,“ přiznal Bill.

„Všichni jednou dostanou vše, co si opravdu přejí,“ usmál se Tom.

„Půjdeme ke mně? Máma bude ještě v práci, můžeme si popovídat,“ navrhl Tom.

„Moc rád,“ přikývl Bill, propletl s Tomem prsty a zamířili k Tomovu domu.

*

Ticho v Tomově domě jen potvrzovalo jeho slova. Melissa byla opravdu ještě v práci a dnes to dokonce vypadalo na přesčas. Tom za oběma zavřel dveře a zamkl. Bill skopl své tenisky hned u vchodu a jen v ponožkách si to trajdal k Tomovi do pokoje.

„Chceš něco k pití nebo k jídlu?“ zavolal na něj Tom a rozhodil rukama. Rychle mu spadl hřebínek. Asi si myslí, že když je Tomův oficiální partner, slušné chování jde stranou.

„Ne! Chci tebe tady,“ ozvalo se z pokoje. Tom protočil očima a houpavou chůzí došel až za Billem.

„Co se stalo s tvým zdvořilým chováním?“ zeptal se Tom a drcl do dveří, aby se alespoň přivřely. Bill nakrčil obočí.

„To že jsem odmítl pití i jídlo bylo nezdvořilé?“ Tom se nadechl, že odpoví, ale nakonec to vzdal. Pouštět se do diskuse s Billem bylo jako tančit na velmi tenkém ledě.

„Ale ne. To je fuk,“ mávl nad tím rukou a vylezl za Billem na postel.

„Po obědě jsem odsud odcházel jako nezadaný a teď jsem se vrátil se vztahem na krku,“ podotkl a položil se na záda, ruce skládajíc pod hlavu.

„A radši si to dobře pamatuj, že máš vztah. Jsem totiž děsně žárlivej,“ přiznal se Bill.

„Jak můžeš být žárlivej, když jsi nikdy s nikým nechodil. Nemůžeš vědět, jaké to je, na někoho žárlit.“

„Ale vím. Možná ne v tomhle oboru, ale rozhodně vím, jaké to je žárlit. Na děti, co mají milující rodiče, kteří se starají, na děti, co si mohou vybírat své kamarády, na děti, co…“

„Dobře. Umíš být žárlivý,“ zastavil jej Tom přitisknutím dlaně k ústům. Bill sundal Tomovu ruku a po kolenou se přeplazil k Tomovi. Přehodil levou nohu přes Tomovy boky a posadil se na jeho klín. Tom si přitáhl druhý polštář pod hlavu, aby pololežel, poloseděl a levou ruku položil na Billův bok.

„Co tak koukáš?“ zeptal se Tom.

„Nevím. Jen je to zvláštní. Takové nestandardní,“ uchechtl se Bill.

„Nic s tebou nemůže být standardní, protože ty nejsi jako všichni ostatní obyčejní lidé.“

„Víš, naučil jsem se líbat,“ přiložil prst k Tomovým rtům a lehce po nich přejížděl bříškem prstů, „mazlit se,“ sjel prstem po bradě přes Tomovo tělo, „naučil jsem se ruční i ústní práci,“ pohladil Tomův klín, ale vzápětí vyjel na Tomův hrudník, „a v semifinále jsem se tě naučil milovat,“ pohladil Tomovu hruď, kde bilo jeho srdce.

„Kam tím míříš?“

„Myslím, že se blížíme do finále. Poslední lekce,“ pronesl Bill vážně.

„Bille,“ oslovil jej Tom, úplně přesně nevědíc, co by měl teď říct.

„Možná jsem na začátku vypadal, že tě nechám udělat všechno, ale nenechal bych tě si mě vzít, aniž bych věděl, že ke mně něco cítíš a že až naše lekce skončí, neskončí tím i náš nejdřív podivný vztah,“ vysvětlil mu Bill.

„Možná jsem na začátku vypadal, že tě naučím všechno až do toho nejposlednějšího, ale nikdy bych si tě nevzal, aniž bych věděl, že to někam povede. Nikdy bych si od tebe nevzal něco, co nejde vrátit, aniž bych k tobě něco cítil. Něco opravdového.“ Bill přikývl.

„Jsem rád, že to chápeš.“

„Jsem rád, že jsi nad tím přemýšlel a neskočil do toho po hlavě jako s těmi ostatními věcmi.“

„Byl to jen ten první polibek. Pak už jsem to nedělal jen tak. Myslím, že už jsem tehdy něco cítil, ale nebyl jsem si jistý, vzhledem k tomu, že to byl první polibek a já to přikládal tomu, že bych se tak pravděpodobně cítil s kýmkoli, kdo by mě poprvé políbil.“
„Proč jsi tedy pokračoval?“ zajímal se Tom.

„Protože jsem doufal, že to k něčemu povede a… viděl ses kruci někdy v zrcadle? Jen blázen by nepokračoval,“ zachechtal se a dloubl Toma do břicha.

„To mám brát jako kompliment?“ nadzvedl Tom obočí.

„Ne asi, ty blbečku!“ zakoulel Bill očima a zasmál se, když si ho Tom stáhl na sebe.

Zůstal na něm ležet a opětoval Tomovi úplně stejný pohled.

„Jsem rád, že tě mám. Však víš, oficiálně,“ ušklíbl se Bill.

„Já taky. Už nemusím mít výčitky svědomí, že ti lezu do kalhot, aniž bych byl tvůj přítel.“

„Můžeš do nich hned, jestli chceš,“ zamrkal Bill laškovně a provokativně se na Tomovi zavrtěl.

„Na to zapomeň, ty malá nemravo!“ zasmál se Tom a uklidnil Billovy boky.

„Takže teď co? Než jsi byl můj přítel, tak jsi do nich mohl lézt, a teď když na to máš plné právo, tak nebudeš? V tom případě s tebou chodit nechci a vrátíme se pěkně k tomu podivnému kamarádskému vztahu s výhodami,“ zamračil se Bill.

„Nepolezu ti teď do kalhot, když nevím, kdy se vrátí máma domů,“ vysvětlil Billovi a zkoušel se nezačít smát nad absurditou celé této situace.

„Dveře jsou zavřené,“ oponoval mu mladší z nich.

„Nejsou. Jsou jen přivřené,“ vyvrátil mu Tom.

„To se dá lehce napravit,“ pronesl Bill a začal se zvedat z Tomova těla.

Tom se hlasitě zasmál a než Billovo tělo stačilo opustit matraci, přetočil si jej pod sebe a zalehl, aby nemohl vstát. Vrhl se na Billovy pootevřené rty, které byly opět připraveny snést na Tomovu hlavu pořádnou dávku protestů. Hladově vnikal do Billových úst a s potěšením zaznamenal, jak se mu Bill poddává a pokorně nechává Toma brát si všechno, co chce.

„Takže budeme riskovat?“ zamručel Bill a ztěžka vydechl, když se Tomovy rty přesunuly na jeho krk.

„Ne. To bylo, jen abys dal konečně pokoj,“ vyplázl Tom na Billa jazyk a ještě jednou vzal jeho naběhlé rty mezi své.

„Tome? Jsem doma!“ ozval se z dolního patra Melissyn hlas následovaný hlukem, jak odkládala všechny věci.

„Vidíš?“ pohodil hlavou směrem ke dveřím. Bill protočil oči a Toma ze sebe shodil.

„Kdybys nekecal, ale konal, všechno by se stihlo,“ bručel Bill. Byl trochu mrzutý. Chtěl Tomovy ruce pokud možno hned ve svém klíně, ale zatím to vypadalo, že si bude muset počkat.

„Pojď se mnou, ty bručoune,“ chytil Billovu ruku a propletl s ním prsty. Ruku v ruce sešli dolů do kuchyně za Melissou.

„Ahoj mami,“ houkl Tom.

„Dobrý den,“ usmál se Bill lehce.

„Oh kluci! Ahoj. Nevěděla jsem, že dnes přijdeš, Bille. Ne že by to nějak vadilo,“ doplnila rychle.

„Mami, dovol, abych ti někoho představil,“ promluvil Tom najednou. Melissa se na chlapce otočila a nakukovala za jejich záda.

„On je tu s vámi ještě někdo?“ zeptala se zvědavě. Tom zavrtěl hlavou.

„Ale ne! Chci ti představit Billa.“

„No jsem si jistá, že Billa nějakou dobu už znám,“ rozvzpomínala se na oko.

„Neeee! Uch! Do teď jsi Billa znala jako někoho, koho učím na kytaru a kdo se stal mým kamarádem, ale dneska bych ti ho rád představil jako svého oficiálního přítele a partnera,“ podíval se na Billa zamilovaně a stiskl jeho ruku. Oba otočili pohled k Melissyně líbeznému úsměvu, plnému spokojenosti.

„A že vám to trvalo!“ zvolala z legrace. „Jsem za vás moc ráda,“ usmála se a oba chlapce na krátko objala. „A než dojde na slzy, raději se pustím do přípravy jídla. Bille, zůstaneš na večeři?“

„Moc rád, pokud to nevadí,“ přikývl.

„Ani v nejmenším!“ odpověděli Tom s Melissou unisono, avšak Tom svoji odpověď doplnil drobným něžným polibkem na Billův spánek a přidržel si jej blízko u svého těla, nedbajíc na to, že je Melissa celou dobu pozoruje. Už nebylo co schovávat. Melissa se otočila ke kuchyňské lince, aby jim poskytla trochu soukromí a široce se usmála.

Vesmír konečně zasáhl na tom správném místě.

autor: Muckátko :o*