autor: BrokenMirror
Slovo na K
Když Tom vešel na stanici, cítil na sobě oči a věděl proč.
„Páni!“ vykulil Georg oči, když ho uviděl. „Vole!“
Tom se zazubil a hrdě si zatahal za svoje nové copánky. Myslel, že je to dobrý nápad, chtěl nějakou změnu už dlouho a byl celkem rád, jak to dopadlo. Když si měnil vlasy, tahalo ho to za hlavu jako blázen a bolelo to a štípalo jako svině.
Ušklíbával se nad myšlenkou na svou matku, která tak strašně moc chtěla, aby se zbavil dredů, přemýšlel, co si asi bude myslet o tomhle. Nejspíš asi, že je to ještě horší a jemu to bylo jedno. Brzy jí dojde, že mu nemá co mluvit do života.
„Je to úžasný!“ vykřikl Georg, když překonal prvotní šok a ukázal mu dva palce vzhůru. „Vypadáš drsně.“
„Díky,“ řekl Tom a zubil se ještě víc.
„Vypadáš jako lidi, který sem zavíráme,“ promluvil Gustav a Tom mu ukázal prostředníček. Opravdu ho nezajímalo, co si o tom myslí Gustav, jemu záleželo na názoru jen jednoho člověka.
***
Nestávalo se často, že by měl Bill sezení jinde než u sebe v cele, ale tentokrát řekl Anně, že si chce promluvit, a tak jim zamluvila místnost v jiném patře, místnost s pohodlnými židlemi a uklidňujícími barvami na zdech. Také mu nabídla, že udělá nějakou kávu a on to okamžitě přijal.
Bill semknul prsty kolem hrnečku, aby skryl to, jak se mu třásly ruce. Oddechoval celkem roztřeseně a vypadalo to, že chtěl něco strašně moc říct, ale nevěděl, jak to téma načít. Nechtěla na něj tlačit, ale mohla ho popíchnout tím správným směrem.
„Trápí tě něco?“ zeptala se ho jemně, pozorně ho sledovala, když nasál spodní ret. Nedíval se na ni, zíral na hrneček. Nakonec ale přikývnul.
„Jde o to…“ nadechl se zhluboka a sevřel hrneček ještě pevněji. Podrážděně vydechl a začal znovu. „Nemám rád muže,“ přiznal. „Pravda je, že je kurva nenávidím.“
„Oh.“ Přikývla Anna, překvapilo ji to, ale byla schopná to zamaskovat. „Aha.“ Tohle bylo něco, o čem si nikdy nepomyslela, že řekne. Podezřívala ho z toho, ale nikdy si nemohla být jistá. Byla na něj neuvěřitelně pyšná.
„A já…“ Bill polkl a trvalo mu několik vteřin, než pokračoval. „Myslím, že zase šílím.“
Anna zavrtěla hlavou. „Ne, ne, nešílíš.“ Natáhla se přes stůl a položila mu dlaň na křehké zápěstí. „Zlepšuješ se, ano? Nešílíš.“
Bill si odfrkl. „Nepřijde mi to tak.“
„A jak ti to přijde?“ zeptala se.
„Na hovno.“
Přikývla. „To chápu,“ řekla tiše a dívala se na něj, jak se drží. Seděl trochu předkloněný, svíral hrnek tak silně, až měl bílé kloubky. Vypadal dost zmateně a jí ho bylo líto. Tolik se pral se svými pocity, strávil tolik let jejich potlačováním, a teď když něco z toho vyšlo na povrch, nevěděl, co to znamená. „Co jsi myslel tím ‚zase‘, Bille? Řekls ‚zase šílím‘.“
Bill ztuhl. „Nic jsem tím nemyslel.“
„Bille, nemůžeš vzít v potaz možnost, že bys-„
„Ne,“ sykl a ona cítila, jak se stahuje zpátky, to nemohla připustit.
„Dobře,“ řekla. „Dobře, nebudeme o tom mluvit, omlouvám se, že jsem o tom začala. Chci ale, abychom si promluvili o něčem jiném,“ řekla a doufala, že mu nezkazila náladu. „O tvém otci.“
Bill viditelně zbledl. „Ne,“ řekl tiše.
„Sotva o něm něco vím,“ naléhala. Bylo jí zle z toho, že na něj tlačila, ale věděla, že když to ze sebe všechno dostane, bude mu o moc líp, o moc volněji. Musí to sám nechat jít.
„Byl to kretén, to je všechno, co potřebujete vědět.“
„A proč byl kretén?“ Bill pokrčil rameny, ale Anna věděla, že ví, jen o tom nechtěl mluvit. Nikdy na tohle téma nemluvili, ale někdy o tom bude muset mluvit, bude muset znát celou jeho minulost, nebo mu nebude schopná pomoci. „Myslíš, že by mohl být důvodem, proč nenávidíš muže?“
Sklopil pohled se zamyšleným výrazem a Anna se s malou nadějí nadechla. „O tom jsem nikdy nepřemýšlel,“ přiznal.
„Takže to je možné?“
Bill pokrčil rameny a to jí pro teď stačilo.
„Myslíš si, že jsi spíše podobný své matce nebo otci?“
Bill zavřel oči, svěsil hlavu. Zůstal v téhle pozici celkem dlouho, ruce se mu třásly. „Vypadám jako ona,“ zašeptal nakonec. „Každý to říká. Já to ale nikdy neviděl.“
„Proč ne? Viděla jsem její fotky a musím souhlasit.“ Opravdu vypadal hodně jako jeho matka; ty samé oči, stejný nos a stejně husté vlasy.
Bill sebou viditelně trhl, ale tohle bylo nejdál, co kdy zašel. Nikdy ji nenechal jít tak hluboko, aniž by naplno nezapnul svůj obranný mechanismus. Musela toho tedy využít, možná by z něj mohla konečně dostat nějaké odpovědi na otázku, která ji držela vzhůru už pět let.
Proč.
To byla její jediná otázka. Ne jak, kdy nebo kde, ale proč.
„Protože,“ řekl Bill tiše. „Protože je hodná.“
„Nechceš se s ní srovnávat?“
Zavrtěl hlavou.
„A tvůj otec?“
„Nebyl dobrý,“ řekl se zlostí a odhodláním v hlase, zatnul zuby. „A já taky nejsem.“
Její obličej zjihnul, protože si byla jistá, že tomu opravdu věří. „Nejsi zlý člověk, Bille.“
Neodpověděl; bylo jasné, že tomu nevěří.
„Proč tohle vůbec děláte?“ zeptal se a podíval se na ni. „Proč se se mnou ještě bavíte, jen plýtvám vaším časem.“
„Neplýtvám časem,“ ujistila ho. „Dělám to, protože si myslím, že hluboko v sobě o tom chceš mluvit, a vím, že kdyby ses opravdu snažil, máš v sobě dobrý potenciál.“
Něco si zamumlal pod nos, znělo to jako ‚ale není tu kurva důvod‘ a ona to slušně ignorovala. Namísto toho se na něj usmála.
„Mluvil bys o tom s Tomem?“ neodpověděl, čekala to, a tak pokračovala. „Dost jste se sblížili, že?“ stále žádná odpověď. „Bille, musím si s tebou promluvit o tvém vztahu s ním.“ Bill sebou při tom slovu trhl. „Je dobře, že máš kamaráda, nepochop mě špatně, ale… jsi v tom pro správné důvody?“
„Jaké důvody?“ zeptal se monotónně.
„Musím vědět, jestli si s ním jen hraješ,“ řekla Anna. „Protože jestli ano, jestli s ním chceš udělat to, co jsi udělal vloni s tím chlapcem, pak ti budu muset zakázat se s ním vídat. A já to nechci udělat, protože ti prospívá. Bille, chápeš, co ti říkám?“
Bill těžce polkl. „Rozumím,“ řekl tiše, trochu se zamračil a díval se na stůl.
„A Bille, nemůžeš s ním spát. Stálo by ho to jeho práci, kdyby na to někdo přišel.“
„Práskla byste to na mě, Anno?“ podíval se na ni, oči mu zářily a ona věděla, že je příliš pozdě.
Vydechla. „Víš, že bych to neudělala. Nechci, aby k tomu došlo,“ pokračovala. „Ale jestli s tím chlapcem něco zkusíš, pak tě zamknou zpátky na samotku a nebudeš moct ani vycházet na jídlo.“
„Nic neudělám,“ procedil Bill skrz zuby, oči znovu na stole.
Anna přikývla, věřila mu, musela. „To nás ale vede k další otázce,“ řekla. „Vidím, že ti dělá dobře, jsi šťastnější, když je poblíž – to vidím. Takže jde mi o to,“ řekla a všimla si, že je nedočkavý. „Říkal jsi, že nemáš rád muže. Jak do té rovnice ale zapadá Tom?“
„Nezapadá.“
„Hm?“
„Nezapadá.“
„Líbí se ti?“
Vyhnul se jejímu pohledu, a to byla ta informace, kterou potřebovala.
„Mluvil jsi někdy s Tomem o své minulosti?“ řekla pak a opřela se s pohled na svém klientovi.
Bill zavrtěl hlavou a bylo lehko vidět, že je tou myšlenkou zhrozen.
„Myslím si, že bys měl,“ pokračovala. „Ne moc, jen malé kousky, kousky, které ti nebude vadit říct.“
„Takže chcete, abych se mu přiznal, aby on pak mohl běžet za vámi a všechno to vykecat?“ zamračil se, nelíbilo se mu to.
„Tom by tohle neudělal, nebo si myslíš, že ano?“
Bill pokrčil rameny, vypadal podrážděně. „A k čemu by to bylo?“ Anna se jen usmála a Bill si odfrkl. „Neřeknu mu ani hovno,“ řekl a založil ruce. „Mimo to, on to nechce vědět. Sám to řekl.“
„Nechce?“ nakrčila Anna obočí; to jí přišlo zvláštní. Tom ji pronásledoval kvůli informacím od chvíle, kdy Billa poprvé spatřil. Jestli se ale najednou dostal na místo, kde mu bylo jedno, co Bill udělal, pak nevzal v potaz její radu, aby nezašel až moc daleko. No, nejspíš si byli až moc blízko, pomyslela si, Bill jí právě potvrdil, že se spolu vyspali, ale Tom byl také o dost víc emocionálně zapojený, než by měl být. „Jen malé kousky,“ řekla. Musí si s Tomem pak promluvit. Bill si povzdychl, nejspíš si uvědomil, že ona tohle nevzdá. „Možná mu nic nemusíš říkat, možná mu to můžeš ukázat?“
„Ukázat…?“ zamračil se Bill. Co tím myslela? Jak by to asi mohl Tomovi ukázat? Byl ve vězení, neměl co ukazovat. Už mu ukázal všechna svoje tetování, pomyslel si s úsměvem, co víc než tohle měl?
Zřejmě toho bylo ale mnohem víc.
***
Bill a Anna měli tu nejdelší schůzku za celou dobu, co se znali. Bill si nebyl jistý, jak dlouhá byla, ale museli tam sedět alespoň tři nebo čtyři hodiny. Musel přiznat, že mu bylo mnohem lépe, ale nechtěl si přiznat, že ta terapie funguje.
Věděl ale, že se mu Tom líbí, ať už má orientaci jakoukoliv. Jeho nenávist k mužům nejspíš pocházela od nenávisti k Jorgovi, alespoň podle Anny. Jeho potřeba svádět… no to probírali snad hodinu. Nazvala to sebepoškozováním a on se tomu zprvu vysmál, ale pak mu to dávalo čím dál tím větší smysl, když o tom mluvila déle.
„Dělat něco, co nenávidíš, je něco, co si myslíš, že si zasloužíš,“ řekla. „Způsobuješ si tím bolest a tím se trestáš. Jediná bolest, kterou dokážeš přijmout, je ta, kterou si způsobíš sám. Když ti to způsobí někdo jiný, vypneš, nesneseš ji. Nezní ti to povědomě?“
Bill si složil obličej do dlaní a nahlas vydechl. Byl unavený, mozek měl jako želé. Myšlenky mu poletovaly hlavou a on musel pevně zavřít oči.
Také byl vyděšený z Annina nápadu, že by to měl Tomovi
ukázat. To neudělá. Nepochopil, co by měl udělat, proč by to mělo pomoct. Také ho prosila, aby s ním mluvil o minulosti. Odfrkl si, leda tak v jejím snu. Nemohl mluvit o své minulosti, vždyť o tom skoro ani nemohl přemýšlet. Bylo to nemožné, fyzicky
cítil zeď, kterou měl v mysli, vysokou a silnou zeď, která obklopovala všechny roky strávené mimo vězení. Bylo skoro nemožné dostat se skrz, ale když se to povedlo, nebylo to hezké.
***
Tom viděl, jak Anna zmizela na schodech směrem nahoru ne dlouho po tom, co přijel, a Sophia mu později řekla, že byla za vězněm 815 a že spolu byli v pokoji, kde se podává káva a je určen pro čekající rodinné příslušníky, a že odtamtud vyšli až o pár hodin později.
Tom byl překvapen tím, že si Bill vzal jeho radu nejspíš k srdci a chtěl říct terapeutce problém, který měl, a jak se zdálo, měli spolu opravdu dlouhou konverzaci. Přemýšlel, jestli byla Anna schopná to rozlousknout.
Zdržoval se od toho, aby šel za Billem, jelikož měl pocit, že si po tak dlouhé terapii bude chtít odpočinout, ale když se začalo stmívat a jeho směna skoro končila, musel jít nahoru. Snažil se to nedělat, ale ukázalo se, že se nedokáže držet zpátky.
Bral schody po dvou a vešel do chodby. Byl klid až na pár televizí, které tiše hrály v pokojích, potichu šel směrem k jeho cele. Byl natěšený, že se s Billem uvidí a těšil se, až se dozví, o čem se s Annou bavili. Tedy pokud se Bill rozhodne mu to říct, nebude z něj vymáhat odpovědi, pokud mu o tom Bill nebude chtít říct.
Když se ale podíval skrze mříže dveří do cely 32, sevřelo se mu srdce nad tím, co viděl. Bill ležel na boku na posteli, oči zavřené a pusu trochu otevřenou. Peřinu měl nataženou až k bradě a trochu i přes temeno hlavy. Spal a dost hluboce. Tom ho nechtěl budit, vypadal unaveně.
Trochu se usmál a opřel se čelem o chladné mříže.
O pár minut později si nejspíš Billovo nevědomí všimlo, že ho Tom sleduje, protože se začal mlít a zamrkal, otevřel oči. Zdál se zmatený tím, proč se vzbudil, ale pak pohledem zabloudil k Tomovi. Tom se nejistě usmál. „Ránko,“ řekl a Bill se posadil.
„Co to máš, sakra, na hlavě?“ zeptal se a mžoural na něj. „Pojď dovnitř. Chci se podívat.“
Tom se zasmál, otevřel dveře a vešel. Bill vykulil oči hned, jak byl schopen Toma plně vidět.
„Cos to, sakra, udělal?“ vylezl z postele a přešel k Tomovi, zvědavě zvedl jeden z copánků, aby si ho blíže prohlédl.
„Ne?“ zeptal se Tom, díval se pobaveně na Billa, jak přejel rukou po Tomově hlavě, jeho nehty ho trochu škrábaly na hlavě mezi copánky a bylo to podivně uklidňující pro jeho bolavou hlavu.
„Velmi zajímavé,“ řekl nakonec a Tom se zazubil ještě víc. Billovi se to líbilo.
„Ahoj,“ řekl Tom jen proto, že byl jen pár milimetrů od jeho obličeje a Bill protočil oči. „Mluvil jsi s Annou?“ zeptal se a Bill přikývl. „A?“ ptal se.
„A,“ začal Bill a šel si znovu sednout na postel. „Zdá se, že jsem naprosto zkurvený. I když ne, že bychom to už dávno nevěděli.“
„Oh?“ Tom se posadil vedle něj, díval se na jeho profil.
Bill přikývl a těžce vydechl. Ignoroval jednu věc, o kterou ho Anna hlavně prosila, a to protože to byl hloupý nápad a on to prostě neudělá, ale také mu řekla, spíše nařídila, aby Tomovi řekl, co přesně od něj chce. Problém ale byl, že to Bill nevěděl. Přestal to vědět po tom, co si uvědomil, že se přestal bránit a že Tom ho donutil zapomenout scénář. Co to vůbec dělal? Už nevěděl.
Stále tu byla zeď, která před ním hodně schovávala. Měl pocit, že by měla zůstat nahoře. Měl velmi špatné pocit z toho, kdyby se složila, ale oba, Tom i Anna, se snažili skrz ni projít. Byla zamčená už roky, ale teď začínala praskat.
„Mám…“ začal Bill a díval se z okna, tiše proklínal to, jak ztěžka se mu o tom mluvilo. Nemělo by to být tak těžké, ne? Ne, ne kdyby byl normální, ne kdyby měl trochu míň hrdosti. „Problémy,“ dokončil skrz zatnuté zuby a viděl, jak Tom přikývl. „Problémy s… tím, kdo jsem a…“ další proklínání. „A s tím, co jsem udělal.“ Tady chtěl přestat mluvit, chtěl křičet sám na sebe, aby držel hubu, ale pak mu Tom položil ruku na koleno. Slova se uvolnila, jako by za to mohla Tomova ruka. Vyšlo to ven automaticky, dřív, než to dokázal zastavit. „Myslím, že chci, abys byl můj kamarád.“
Bill byl stejně v šoku nad tím přiznáním jako Tom, ale nedával to najevo, nechal si svou stoickou fasádu a Tom vydechl: „Dobře,“ a přikývl.
Bill byl překvapený. Skončilo to? Udělal to? Podíval se na Toma a viděl, jak se na něj dívá s výrazem, který nebyl schopen přečíst. Dívali se na sebe zřejmě celé minuty. Ruka na jeho koleni pálila jako horké plameny, a když Tom vydechl: „Dělají přátele tohle?“, Bill musel zmatením zamrkat.
„Co?“ zeptal se, jeho hlas byl jen o setinu nad hlasitostí šepotu.
„Tohle.“
Bill nechápal, co Tom myslel, dokud si za pár vteřin neuvědomil, jak moc blízko u sebe byli. Sdíleli spolu vzduch, dýchali kyslík toho druhého, který byl tak horký jako Tomova ruka na jeho noze. „Ano,“ rozhodl a potřeboval jen trochu naklonit hlavu, aby dokončil tu půlku centimetru mezi nimi.
V tuhle chvíli se rozhodl. Hned jak se jejich rty oddělily, Bill se naklonil k Tomovu uchu a pošeptal mu do něj svou žádost. Tom se zostra nadechl a vykulil oči nad tím, co mu Bill šeptal.
„Chceš, abych ti sehnal co?“ zeptal se hned, jak se Tom odtáhl.
„Přesně to, co jsem řekl.“
„Žertuješ.“ Odfrkl si Tom, založil ruce a nakrčil obočí. Čekal, že mu Bill řekne, že je to vtip, ale když se Billův výraz nezměnil, vykulil oči. „Nežertuješ,“ vydechl nevěřícně.
„Ne.“
„Proč?„
„Musím,“ řekl Bill. „Teď budeš následovat rady mé terapeutky nebo ne? Máš jen tuhle jednu šanci, nebudu tě o to žádat víckrát, protože věř mi, já to dělat nechci.“ Tak proč to děláš, blázne?
Tom se na něj podíval zblízka, podezřívavě mhouřil oči, ale nakonec se zasmál a zavrtěl hlavou „Fajn,“ řekl. „Okay, dobře, seženu ti to.“
„Dobře.“ Pousmál se Bill, zdráhavě a utrápeně.
Co to udělal?
Tom si připadal jako idiot, že kupuje věci pro Billa. Vyhýbal se pohledu pokladní, když za to zaplatil, červenal se až ke kořínkům vlasů. Nemohl uvěřit, že tohle kupuje; nechtěl vědět, co se honí hlavou té ženě za pultem. Když zvedl pohled, aby se rychle rozloučil, všiml si, jak se na něj vševědoucně dívá, začal se tak červenat ještě víc a prakticky utekl z obchodu, nechtěl být viděn poblíž.
Přemýšlel, jestli s tím bude Bill dělat to, co s tím lidé běžně dělají, ale nějak si nedovedl představit, jak Bill něco takového dělá. Bylo to prostě… divné. Velmi divné. Měl podezření, že by to mohl být vtip, ale byl velmi zvědavý, co se stane, až o dva dny později přijde nahoru s malou taškou věcí, kterou přinesl pod bundou.
Rychle a zručně odemkl Billovy dva zámky a vešel do cely.
„Bré ráno,“ řekl Bill, seděl u stolu, bradu opřenou o ruce.
„Je jedna odpoledne, Bille,“ zasmál se Tom a zavřel dveře nohou.
Bill pokrčil rameny a podíval se na tašku, kterou Tom vyndal zpod bundy. „Je to…?“
Tom přikývl a podal mu ji, Bill si ji opatrně vzal, nedíval se dovnitř.
„Víš, že si to nemůžeš nechat, viď? Nemůžu ti nosit věci.“
Bill přikývl a přitiskl si malý balíček k hrudníku. Vypadal nervózně a možná i trochu vystrašeně.
„Sedni si,“ řekl Tomovi a sám se zvedl. Přešel ke koupelně a Tom se posadil, se zájmem se na něj díval. „Dej mi patnáct minut.“
Tom se snažil neodfrknout si, ale zazubil se na něj a Bill to ignoroval. „Nechoď za mnou,“ řekl varovným tónem a tvrdě se na Toma podíval, než za sebou zavřel dveře koupelny.
Tom bubnoval prsty o stůl a čekal, víc natěšený na to, co uvidí za patnáct minut, než si myslel, že bude. Broukal si melodii a nedočkavě se díval na hodinky.
Když uběhlo sedmnáct minut, Tom měl problém tvářit se normálně.
„Jsi tam v pohodě?“ zavolal, zněl dost pobaveně a byl si jistý, že to Billovi neunikne.
Odpověď byla jednoduchá.
„Zmlkni.“ Tom se ušklíbl ještě víc.
„Uh huh.“ Řekl naprosto pobavený. „Až budeš připravený, počkám. Budu tu prostě sedět… a dívat se, jak šedivím.“
Bill se velmi nepobaveně uchechtl a o tři minuty později se dveře pomalu otevřely a Bill vystoupil dvěma kroky ze dveří, pohled přilepený na zemi.
Tomovi vypadla čelist z pantů. „No kurva,“ vydechl nad tím, co viděl. Chvíli přemýšlel, kdo je ten člověk před ním, jak se tento člověk dostal do Billovy cely, než mu jeho mozek řekl, že právě tohle je Bill. „No kurva,“ zopakoval, nebyl schopný říct nic jiného. Jeho srdce bilo jako o závod a vysychaly mu oči, tak musel rychle mrkat, aby se uklidnil.
Bill na sobě měl džíny, tmavě modré skoro černé džíny a tmavé triko, které obepínalo jeho útlé tělo. Bylo zvláštní vidět ho v něčem jiném než v oranžové, takže měl Tom problém spojit si ho s Billem, který zalezl do koupelny před dvaceti minutami. Ale jeho obličej byl ještě víc ohromující.
Oči měl černě orámované jako obvykle, ale tentokrát úhledně, měl tak skvěle nalíčené oči, že to vypadalo, jako by mu je nalíčil nějaký expert. Měl neuvěřitelně dlouhé řasy prodloužené řasenkou, kterou Tom koupil, vytvářely stín na jeho lícních kostech.
Bill polkl a zdálo se, že sbírá odvahu, protože se zhluboka nadechl a pak zvedl pohled. Ten pohled byl ohromující. Jeho oči byly tak intenzivní. Dokonce i vlasy měl hebčí, i když určitě neudělal nic jiného, než že si je pročesal.
„Vypadáš…“ Tom měl sucho v puse. Sotva mohl mluvit a slyšel, jak těžce dýchá. „Bože, jsi překrásný.“
Bill si odkašlal. „Ano? Pořád to v sobě mám?“ zdálo se, že dostal odvahu, kterou potřeboval, protože zvedl hlavu trochu výš a dal si vlasy z očí.
Tom k němu pomalu přišel. „Oh ano.“ Zvedl ruku a dal prsty Billovy pramínky vlasů pryč. Temné stíny pod jeho očima byly pryč; jeho kůže byla hebká jako kůže dítěte. „Jak víš, jak tohle dělat?“
„Tohle jsem já,“ zašeptal Bill. „Byl jsem.“ Opravil se. „Předtím jsem vždycky vypadal takhle.“
„Je to nádherné.“ Tom nikdy nemluvil pravdivěji v celém svém životě.
Bill se usmál. „Je to divné.“
Tom přejel palcem po Billově spodním rtu. Vždycky věděl, že je v Billovi schovaná krása, ale nikdy si nedovolil představit tak drastickou změnu. Ty šminky ho činily tak delikátním, zvýrazňovaly jeho rysy, dělaly jeho oči tak živými. Vypadal o tolik zdravěji.
Tom měl teorii, že tohle Bill dělal, když byl mladší. Bill nenáviděl muže a jedním byl, tudíž se snažil vypadat co nejvíce jako dívka, aby mohl tolerovat svůj vlastní odraz v zrcadle. Alespoň to teď z jeho teorie zbylo.
„Je opravdu škoda, že si to nemůžeš nechat,“ zamumlal, nebyl schopný odvrátit pohled od Billových kouřových očí. Jestli ho Bill předtím hypnotizoval, bylo to nic proti tomu, jak vypadal teď. Nejspíš by ho teď mohl klidně požádat, aby ho protáhl ven, a Tom by to udělal.
Bill pokrčil rameny. „Eh. Stejně není důvod něco takového tady nosit, ne?“
„Asi…“
Bill se trochu usmál a pak si prsty začal pohrávat s Tomovými copánky. „Vypadá to, že jsme oba dva prošli proměnou. Není to zlé.“
Tom se usmál, stále skoro neschopen mrkat, a než si to uvědomil, líbal ho. Položil mu ruku na temeno hlavy a druhou na jeho záda, a přitáhl si ho k sobě, potřeboval ho mít blíž.
Bill se nechal lehce opřít o stěnu vedle dveří do koupelny. „Líbí se ti to?“ zeptal se proti jeho rtům, hladově se držel na zádech Tomovy uniformy.
„Kurevsky se mi to líbí.“
Bill zaúpěl. „Miluju, když jsi sprostý.“
„Oh ano?“ Tom se odtáhl, držel ho za boky přišpendleného na zdi. Bill se na něj díval, rty oteklé a otevřené. Trochu rychleji dýchal a nikdy nevypadal krásněji.
„Uh-huh,“ potvrdil, hladil Toma po zádech a Tom se trochu naklonil, aby ho mohl políbit na čelist, sjížděl mu polibky po krku.
Bill zaúpěl a opřel se hlavou o dveře, tahal za Tomovy nové copánky. „Jsi kurva ten nejlepší kamarád na světě,“ řekl tiše a ta slova sotva opustila jeho rty, než ho tvrdě políbil, přitisknutý tak silně na zeď, že mohl stěží dýchat.
Když oblečení začalo padat na zem, Georg byl dole v kanceláři, díval se do Billovy složky už asi posté. Vydechl, promnul si čelo a zavřel ji dřív, než ji dal Tomovi do tašky na notebook, aby si byl jistý, že ji tam najde, až přijde domů.
Tom tohle nemohl nevědět, protože to bylo důležitější, než si mohl myslet.
autor: BrokenMirror
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
Boze, boze boze, uz wbyvbypa dlasi nedele…jsem zvedava co v tom spis stoji…za co bill sedi…a bpjimse ze je nekdo v pristim dile nacapa pri cinu…a jde videt ze se bill zacina otevirat sve minulosti coz je uzasne…
Tak toto bralo dych, totálne. To ich nové kamarátstvo je dokonalé… Strašne dúfam, že sa Bill nejako z toho väzenia dostane a bude môcť nosiť tie veci a vyzerať tak nádherne…
Som zvedavá ako Tom zareaguje, keď si prečíta tú zložku o Billovi. A som ešte viac zvedavá na to, že čo sa dozvie…
Obrovské ďakujem za krásny preklad.
Miluju to, jak se Bill pomaličku začíná otevírat a hlavně to, jak si Toma připouští k tělu blíž a blíž 🙂 Neuvěřitelně moc to mezi nima jiskří!
Tom má pořád můj obdiv za to, že si tu Billovu složku ještě nepřečetl, já bych to prostě nevydržela. Musela bych si to přečíst ať je tam, co je tam.
Moc děkuji za překlad 🙂
Opět děkuju za úžasný překlad! Nebudu předstírat, že nevím jak to bude dál, protože takováhle povídka se prostě nedá nedočíst v originále. To bych nevydržela.
Ale je tak složitá, že mi určitě spoustu věcí uniklo a jsem moc ráda, že si to můžu přečíst v češtině. Navíc jsem z ní byla po psychické stránce dost vycucnutá a teď si to hezky pomalu užilu díl po díle pěkně česky.
Takže moc děkuju a těším se na příští neděli! 🙂
Wau.. ja to ich nové kamarátstvo zbožňujem 😀 som rada, že sa Bill Tomovi pomaličky otvára a zbližujú sa 🙂
A k tej Billovej zložke…som vážne zvedavá, čo v nej je.
Vďaka za úžasný preklad.
juhůůů. Bill a Tom tohle se mi tak strašně líbilo. Ti dva v cele. Tom v uniformě a Bill v obyčejném oblečení. MHm byla to nádhera. Bill se mi líbí, jak se konečně otvírá. Strašně moc chci poděkovat za překlad. Nedočkám se snad příštího dílu. Georg no to je prostě Georg. To tajemství by mě strašně zajímalo.
Ja jsem pořad přesvědčena že to Bill neudělal a čekám reakci Toma až otevře složku.
Nech urobil Bill čokoľvek moc som si ho tu obľúbila, páči sa mi tá jeho na povrch chladná maska no pod ňou sa skrýva dobrák 🙂
Budem sa tešiť na ďalší diel no,asi neodolám a nazriem aj do originálu. Dievčatá neviete, kde by som si mohla prečítať originál poviedky ? Ďakujem vopred 🙂
no se mnou to asi švihne 😀 🙂
Takže bychom se v příštím díle konečně dozvěděly, za co Bill sedí..? Doufám, že jo, nevydržím už déle čekat.. 😀 Jinak, krásný díl, Bill se už celkem dost otevřel, jeho postoj vůči Tomovi se mi moc líbí.. i to, že se už otevřel i Anně.. moc se těším na další díl a zvědavostí téměř nedýchám.. 😀 A moc děkuji za překlad.. 🙂
🙁 Dneska nic? Vždy se nemůžu dočkat neděle a dalšího dílu 😀
Mám isté podozrenie ohľadom toho, čo je v tej zložke a čo je take dôležité, aby tom vedel, že Bill má. Som fakt zvedavá, na koľko sú moje teórie správne. Moc moc ďakujem za každú ďalšiu časť.