autor: Mischy & Turmawenne
BILL
Když jsme došli ke dveřím, hned kartou odemkl. Nechal jsem ho vejít jako prvního, až jsem za námi nakonec dveře zavřel.
„Chceš jít do sprchy první?“ zeptá se.
„Běž napřed ty,“ odpovím mu šeptem a rozejdu se ke křeslu, kde jsem měl tašku.
„Dobře, budu rychlej, jen se opláchnu,“ pokývá hlavou, ještě popotáhne nosem a zajde do koupelny, kde se zavře. Nahlas jsem oddechnul a poté se začal přehrabovat v tašce. Složil jsem si tam pár věcí, dal si tam i peníze společně se slunečními brýlemi. Upřímně jsem uvažoval o tom, že bych teď měl opravdu odejít. Přeci jen jsem u něj v pokoji a nechci ho tu obtěžovat. Na druhou stranu, proč dělat tu samou chybu dvakrát, když to bohatě stačilo jednou. Jak jsem řekl, dokud mě nevykopne sám, zůstanu tady. I přes tuhle situaci s ním chci být, dokud mi to dovolí.
Vyšel jsem potom ven na terasu, opřel se o zábradlí a díval se dolů. Vlastně jsem na nic nebyl ani přesně zaměřený, spíš jsem koukal do prázdna a přemýšlel. Dokonce by se nedalo ani říct, že jsem přemýšlel. Hlavou mi totiž běhalo tisíce myšlenek, které stejně k ničemu nevedly, a po tvářích mi tekla jedna slza za druhou. Ani jsem ho nezaslechl, dokud se kolem mne neovinula jeho vůně a nepohladil mě po zádech. Jak za tohle jsem vděčný, kdyby jen tušil. Čekal bych spíše, že mi řekne, abych už raději šel. Přivřel jsem oči a rychle si tváře otřel hřbetem ruky. Pomalu jsem se zábradlí pustil, načež jsem se zvolna narovnal. Sjel mi dlaní po žebrech na bok a objal mě rukama zezadu kolem pasu. Trhaně jsem se nadechl, jak jsem byl ještě ubrečený a uvolnil se. Když jsem měl jeho dlaně už na břiše, jemně jsem jej po nich pohladil.
„Promiň, jak jsem na tebe vyjel na tý pláži. Je… toho na mě teď moc,“ pošeptá a položí mi hlavu na rameno. Vzápětí se ke mně víc přivinul a stáhl silněji paže kolem mého pasu. Tohle jsem od něj v tenhle okamžik opravdu nečekal. Zřejmě o tom přemýšlel a hlavně se uklidnil. Byl vynervovaný, nemohl za to. Vůbec nechci, aby se mi omlouval. Jsem idiot, že jsem udělal, co jsem udělal.
„Vůbec se neomlouvej, nemáš proč,“ šeptnu mu a trošku jsem se přikrčil, jako bych se k němu tímhle činem chtěl více dostat. Schoulil jsem se mu do náruče a stiskl jemně jeho ruce ve svých dlaních. Měl na sobě pouze chundelatý bílý župan, který mě šimral na holé kůži.
„Už tam můžeš jít,“ dá mi drobný polibek na krk. Je najednou jemný, něžný a plný citu a lásky. Kéž by se ta bolest a žal z jeho duše vytratily.
„Děkuju,“ pošeptám a pootočím se k němu. „Děkuju, Tomi,“ pohladím ho zezadu po boku a přivřu oči.
„Za co?“ zeptá se nechápavě. Otočil jsem se k němu bokem a pohladil ho po paži. Stále jsem se jím nechával objímat.
„Už jen za to, že jsi za mnou přišel a objal mě,“ vydechnu.
„Nechci se hádat. Chci si tě užít, dokud můžu,“ pošeptá. To i já tebe. Pohladí mě po zádech a přitiskne se ke mně. Hlavičku si mi položil na rameno a klidně mi oddechoval na krk. Nechci ho pustit, už nikdy.
„Strašně jsi mi chyběl, Billy…“ Ah… tohle mě tolik bolí, ale na druhou stranu mě těší, že jsem mu chyběl, stýskalo se mu po mně.
„Ty mně taky,“ přivřu oči a pohladím ho jemně po hlavičce. Opatrně jsem se k němu otočil úplně, abych k němu stál čelem. Stáhl jsem kolem něj paže a přitiskl si jej k sobě. „Chci být s tebou,“ zašeptám.
„Tak tu se mnou zůstaň,“ vydechne prosebně. Jak rád bych zůstal. Jenže já mám v Německu dceru, rodiče i firmu. Vzdám se všeho, ale Nicki ne. Kéž by se vrátil se mnou zpátky.
„Lásko,“ pošeptám mu do ouška a víc ho k sobě přivinu. Pohladil jsem ho po zádech a nakonec prsty zatnul do té jemné látky županu. „Miluju tě, miluju a mám chuť ti to stále opakovat, protože se bojím, že to víš málo.“
„Mám zaplacený ještě tři noci, tak… tu můžeš zůstat se mnou. Alespoň si odpočineš, bude to naše malá dovolená,“ usměje se a pohladí mě po tváři. Opravdu by tohle chtěl? Mohl bych si ho užít, být s ním, užívat si s ním moře a sluníčka. Možná bych spal tady a mohl ho v noci pozorovat, jako jsem to rád dělal. „Vypadáš ztrhaně a pohuble. Prospěje ti to. Tady se jí běžně kolem deseti večer, takže jsem si jistý, že ti to zas nabude,“ uculí se na mě. Tím si jistý nejsem. Žaludek mám stažený a nedostanu do sebe nic, i kdybych chtěl, ale kvůli němu do sebe snad něco nacpu i heverem.
„Opravdu-opravdu bys chtěl?“ podívám se mu do očí a sjedu mu palcem přes čelist na bradičku.
„Řekni, že tu zůstaneš, dokud jsem si to ještě nerozmyslel,“ zasměje se. Miláček můj milovaný, dá se mu snad odolat? Ne.
„Zůstanu,“ řeknu snad i radostně a obejmu ho pevněji, přičemž se k němu nakloním. „Budeme mít svou malou dovolenou a budeme jen a jen spolu,“ pošeptám mu a pohledem přitom těkám mezi jeho rty a čokoládkami. Našpulil pusinku a dal mi dlouhý polibek. Opatrně jsem se mu do rtů vpil a věnoval mu dlouhý procítěný polibek. Kéž by se zase všechno obrátilo v dobré. Byl bych snad ten nejšťastnější člověk pod sluncem. Krátce mi ho oplatil a popleskal mě po zadku.
„Tak utíkej do tý sprchy, ať můžeme jít na večeři,“ odtáhne se s úsměvem. „Nakonec byl dobrý nápad koupit víc oblečení, hm?“ ušklíbne se nevinně a odejde se oblékat do ložnice. Nad tím jsem se pousmál a zakroutil hlavou. Je dokonalý, a to mi nikdo na světě nevymluví. Jeho nejde nemilovat.
„Zlobidlo moje milovaný,“ houknu na něj, přičemž zaběhnu do koupelny. Zaslechl jsem už jenom jeho smích. Což je to, co slyším nejraději. Pro jeho smích bych udělal snad všechno. Když se směje, udělají se mu na tvářičkách roztomilé dolíčky, je překrásný. Zavřel jsem se v koupelně a rychle se osprchoval, umyl si vlasy a oholil se na tvářích, v podpaží i v intimních partiích. Jakmile jsem byl vysprchovaný a svěží, otřel jsem se a jen si trošku pročesal vlasy. Navoněl jsem se a porozhlédl se kolem. Nevzal jsem si s sebou ani boxerky. Mmm, do čeho já se jen zabalím. Nakonec jsem si okolo boků omotal bílý ručník, jako to udělal Tom.
Tiše jsem se pak vydal za ním do obýváku. Seděl v křesle s nohama na stole a četl si nějaký časopis.
„Já se jen obléknu,“ pousměju se a dojdu si pro věci. Vzal jsem si čisté boxerky, kalhoty, které mi vybral a k tomu černé tílko.
„Až budeme dole, tak mi připomeň, abych ti přepsal to jídlo,“ houknul na mě. Pořád se mnou má nějakou starost.
„Já to když tak nějak zařídím,“ brouknu a začnu se v ložnici převlékat. Oblékl jsem si boxerky. Jsou mi perfektně, jsou hezky těsné. Má mě přeměřeného.
„V pohodě. O nic nejde,“ brouknul náhle za mnou, aniž bych ho slyšel přijít. Pohyboval se tu neustále jako duch. Trošku jsem sebou cuknul, jak jsem se lekl.
„Tebe není ani slyšet,“ pousměju se a obléknu si tílko.
„Vždycky jsem byl tichý, zvlášť když jsi pracoval ve vedlejší kanceláři,“ zasmál se a lehce mě plácnul po zadku. To si vzpomínám, jak si tam házel s tím míčem. S úsměvem jsem nadskočil a pootočil se na něj.
„Pravda,“ pokývám hlavou a dám si lem boxerek o trošku níž, jak jsem byl zvyklý. „Máš mě přeměřeného, sedí mi perfektně,“ usměju se.
„Léta zkušeností,“ zazubí se. „Sluší ti.“
„Děkuju,“ pousměju se a potom se nasoukám i do kalhot, které byli tříčtvrteční.
Tom tam zatím postával s rukama za zády a vrtěl se, přičemž si mě prohlížel. Jakmile jsem si kalhoty zapnul, jen jsem se uculil.
„Hotovo,“ pohladím ho po paži.
„Fajn, tak můžeme?“ zeptá se a strčí si do kapsy iPhone s peněženkou.
„Jo, jo, jen si taky vezmu peníze a tak,“ přikývnu a rozejdu se s ním do obýváku, kde jsem si nechal tašku.
„Nemusíš si nic brát. Peníze nepotřebuješ,“ přichytí mě za ruku, čímž mi zabrání dojít až k tašce. „Pojď, šup, šup.“ Nebude to za mě platit. S tím ať nepočítá.
„Ale já potřebuju peníze,“ kváknul jsem a už jsem za ním cupital.
„Nepotřebuješ vůbec nic. Já ti stačím, dělej,“ zasmál se. Lumpík jeden, tentokrát mu teda nebudu v tomhle vzdorovat. Usmál jsem se a jednou rukou ho objal kolem pasu, přičemž jsem za ním už bez keců šel. Došli jsme pomalu dolů. Tentokrát už byla situace uvolněnější, povídali jsme si, smáli se a byli spokojení, že jsme spolu.
Tom do mě nakonec nacpal nějaké to jídlo. Nebylo ho příliš, ale přeci jen jsem se najedl. Nebyl bych to já, abych ho sem tam nekrmil. Snažil jsem si s ním opravdu užívat každou minutku i vteřinku. Společně jsme se najedli a napili. Ještě jsme u stolu posedávali a nechali si jídlo slehnout, protože jsme se docela přejedli. Potom mě ale Tom vytáhl ven z hotelu a někam si mě vedl. Ulice byly plné lidí. Všude pobíhaly děti a hrála španělská hudba. Kolem břehu se táhla dlouhá promenáda, po níž se procházeli lidé, rodiny i páry za ruce. Jedli zmrzliny, cukrové vaty a smáli se. Vyložená pohoda, klid a radost, tak nějak bych to popsal.
„Pokaždé, když jsem tudy šel, přál jsem si, abych tu mohl jít s tebou mezi nimi,“ řekl mi náhle Tom, zatímco si kolem ramen omotával moji ruku a tulil se ke mně. Je to hezké slyšet, že zrovna vy jste ten, koho by chtěl mít po svém boku na tak pěkném místě. Přivinul jsem se k němu, jak jsem jen dokázal a usmál se.
„Splnilo se ti to,“ šeptnu s úsměvem. „A těší mě, že sis to přál,“ vyložím mu své pocity. Objal mě spokojeně rukama kolem pasu a pomalým krokem jsme se procházeli s ostatními. Nešlo se nám v téhle pozici zrovna nejlépe, ale nebylo kam spěchat. Nahnul jsem se k němu a políbil ho na tvářičku. Bylo mi hezky, cítil jsem se uvolněný, spokojený a stále víc zamilovaný. Ten pocit zamilovanosti ze mě neopadal, ba naopak. Miluju ho snad den ode dne více, pokud to vůbec jde. Tom se zastavil u stánku s cukrovou vatou. Jednu nám koupil, s úsměvem se ke mně znovu přivinul a začal mě krmit. Je rozkošný, úžasný a mnohem sladší než ta cukrová vata.
„Mmm, papej taky. Víš, jak jsem byl přecpaný,“ zasměju se, ale poslušně otevřu pusu a vezmu si od něj. Olíznul jsem si potom rty.
„Pamatuješ si, jak jsme si kupovali cukrovou vatu, když jsme spolu šli jednou z oběda? Bylo to všechno ještě tak strašně nevinný,“ zasmál se a také si strčil kousek do pusy. „Chybí mi to.“
Tyhle časy mi taky chybí, ale jsem spokojený i teď, spíš hlavně momentálně. Ale je pravda, že ty časy, kdy jsme spolu jen flirtovali, nám už nikdo nevrátí. Nelituju toho, protože tohle nebyl jenom flirt, tohle byl jen vývoj překrásného vztahu a lásky.
„Jo, to bylo. Tehdy jsem tě kousnul,“ zasměju se tiše. „Bylo to nádherný, ale pro mě je to nádherný i teď,“ podívám se na něj a pohladím ho volnou rukou po tvářičce.
„Ne, to já tě kousnul, trubko,“ začal se smát. Vážně? No jednoduše jsme se pokousali.
„Opravdu? Měl bych to napravit,“ zasměju se a nahnu se k němu, přičemž jsem se s ním zastavil. Dal jsem mu jemnou pusinku na rty, které jsme oba měli ulepené a sladké od vaty, a potom mu spodní ret skousnul.
„Kousnul jsem tě do prstu. Hovno si pamatuješ,“ plácnul mě vatou přes obličej a poté mě políbil. Au, au, to není pravda.
„Já vím, že to bylo do prstu, ale já netrval teď na tom, že ti to oplatím na prstu,“ usměju se a políbím ho také. Ukousnul si kus cukrové vaty a se smíchem mi ji jazykem nabídnul ze své pusy. Hračička moje. Miluju tyhle jeho hry a legrácky.
„Mhh,“ zasmál jsem se a rychle ji jazykem přijal, než se stačila rozpustit. Jakmile se mi v ústech rozpustila, dlouze jsem ho i s jazykem políbil, a tak mu předal tu sladkou chuť. Pohladil mě volnou rukou po tváři, načež se ke mně přivinul a s oddechnutím mě začal líbat. Okamžitě jsem zavřel oči a začal mu to oplácet. Opatrně jsem si po chvilce pokusil vydobýt cestu do jeho úst jazykem. Pohladil jsem ho přitom po boku a nahnul o trošku víc hlavu k levé straně. Ani nedokážu popsat, jak se cítím. Jsem si vědom toho, že mám v podbřišku miliony motýlků, polévá mě horko a zároveň zima, ale je mi krásně.
„Hmmm,“ zabručel, ale poddal se mi a sám si můj jazyk vyhledal. Nad tím jsem se pousmál a začal si s ním jemňoučce hrát. Hladil jsem ho přitom bříšky prstů pod tílkem na boku. Líbilo se mu to, což mi dal najevo svým tichým vzdechem. Omotal mi ruku kolem krku, čímž se ke mně víc přitáhl. Líbal mě něžně, avšak zároveň láskyplně. Prožíval to se mnou. Sjel jsem mu dlaní na bedra, čímž jsem ho k sobě přímo tiskl. Když byl těsně u mě, pohladil jsem ho po zadečku a v dlani ho stiskl. Potom jsem ho ale zase jen hladil, nepřestávajíc ho líbat. Nechci, aby si to nějak špatně vyložil. Tom mi však zavlnil boky pod dlaněmi a zafuněl pobaveně nosem. Přinutilo mě to zaposlouchat se do hudby. Hrála jedna z písniček, na kterou jsme spolu tančili v baru na pláži, když jsme si spolu poprvé někam vyšli. Nikdy na to snad nezapomenu. Byla to sranda, i když to nemělo dobrý konec. Na okamžik jsem se od něj odtrhl.
„Vzpomínáš?“ zašeptám mu do rtů, načež ho hned políbím a rukama si ho za boky chytím pevněji a zavrtím se u něj. Chtěl jsem mu ten taneček připomenout. Ještě jednou mě políbil, strčil vatu do ruky nějakému dítěti a už se hnal k parketu, na němž tančili opodál lidi. Mě samozřejmě táhnul za sebou. Rozesmál jsem se a šel rychle za ním.
„Ne, Tome,“ zasměju se a chytnu se ho pevněji. Nemůžu tancovat. Určitě mu pošlapu nohy, chudákovi.
„Ale ano,“ smál se se mnou. Hned se kolem mě zatočil, přitisknul se ke mně a ovinul mi ruce kolem krku. S úsměvem zavřel oči a začal se svíjet do rytmu hudby.
„Nejsem ani opilý, abych se uvolnil, pomoz mi, hm?“ zasměju se a sjedu mu rukama hezky po bocích. Přitisknul jsem se k němu a začal se vlnit podle hudby. Chtělo to jen chvilku a vcítil jsem se do toho.
„Předtím jsi taky nebyl a šlo ti to. Jsi přirozený talent,“ šeptal už unešeně. Kroutil boky a otíral se o můj rozkrok, přičemž slastně přivíral oči. „Tohle mě vzrušuje skoro stejně jako výtahy,“ zasmál se. Bože můj. Má zajímavé způsoby vzrušení, ale mně se líbí.
„Mhh, to se mi líbí,“ přiznám a zasměju se. Víc jsem ho k sobě natisknul a svíjel se u něj. Opravdu jsme se o sebe pěkně otírali. „Dovolíš mi to dneska?“ pošeptám, přičemž se k němu pomalu otočím zády a přitisknu se k němu zadkem. Minule to nebylo dobré, uvidíme dnes.
„Když se nebudeš moc otírat, tak jo,“ zasmál se, avšak i přesto mě chytil něžně za boky. Přivinul se ke mně a společně se mnou tančil. Ruku jsem mu ovinul kolem krku a byl dál natisknutý na něm. Políbil mě několikrát na šíji a pohladil mě dlaní po stehně. Přitiskl jsem se k němu o trošku víc a začal se i více pohybovat, hudba zrychlila. Spokojeně jsem pod jeho doteky a polibky přivíral oči. Nechci, aby tyhle okamžiky skončily. Je mi s ním dobře, přímo skvěle. Neustále mě hladil a líbal, hýčkal si mě, ačkoli jsme se neustále bavili tancem. Užíval jsem si to, ale chybělo mi to, že jsem si nemohl příliš hýčkat já jeho. Proto jsem se k němu otočil zase čelem a usmál se. Okamžitě jsem přitiskl své rty k těm jeho a dlouze jej políbil. Nasál jsem mu spodní ret a jazykem si pohrál s jeho ocelovou ozdůbkou. Miluju tuhle jeho hračku. Hrál bych si s ní nejraději celý den. Vyjel mi dlaněmi po žebrech až na ramena, kde se zachytil a začal mě naléhavě líbat. Jeho polibky byly opravdu náruživé a procítěné, jako by to mělo být naposledy. Já ovšem věděl, že to naposledy není. Už jsem okusil jeho polibky, když to mělo být naposledy. Tentokrát mi pouze dával najevo svoji náklonnost plnými doušky. Snažil jsem se mu také ukázat, jak moc se mi to líbí. Líbal jsem ho s láskou a citem. Byl jsem opatrný a něžný, zároveň ovšem mé polibky byly dychtivé a vzrušující. Držel jsem si ho za boky a hladil ho. Miloval jsem jeho pokožku, a proto jsem ji prsty neustále zkoumal. Tom mě pohladil po hrudi, přičemž prsty podráždil moji bradavku a s úsměvem mi obkroužil jazykem rty. No to radši ne, nebo se budu muset taky klidnit. Ještě jednou mě dlouze políbil a odtrhl se. Oddechl jsem a usmál se na něj. Mazlivě jsem se nosem otřel o ten jeho a pohladil ho po páteři.
„Je mi s tebou krásně.“
„To proto, že mě miluješ,“ dá mi pusinku. „Kdybys mě nemiloval, tak bys to tolik neprožíval…“
„Od začátku jsem se s tebou cítil hrozně dobře,“ vyjedu mu rukou výš a pohladím ho přes krční obratle.
„Já s tebou taky. Hrozně jsi mě přitahoval. Byl jsi pro mě skvělej šéf,“ usměje se sladce. Sklopil jsem oči, ačkoli jsem se usmíval. Co vlastně plánuje dál? Kde chce být a kde chce pracovat? Kdyby se vrátil ke mně, byl bych nejšťastnější.
„To moc děkuju, to mě těší,“ šeptnu mu. „A co teď plánuješ s prací?“
„Ještě nevím. Přemýšlel jsem o striptérovi nebo pasákovi místních děvek,“ začal se smát a dal mi pusu. „Zatím nevím,“ pokrčí rameny. Nemůžu ho nutit, ale přál bych si, aby se ke mně vrátil. Vždyť to tam zná, já bych mu dopřál, cokoli by si přál, ale chápu, že se do toho prostředí možná nechce vrátit.
„Ty jsi blázínek,“ zasměju se a pohladím ho. „Nechci tě nutit, ale chci jen, abys věděl, že tvoje místo je stále volné.“
„Hah, asi jsi zapomněl, že už jednou jsem prošel zkušební lhůtou s dvěma dovolenýma, pozdními příchody a sexem s personálem. Navíc máš naší fotku na stole a k tomu seš teď můj, takže bych asi nesnesl, abys mi šéfoval i v práci,“ pronese pobaveně, přičemž mi sjede prsty po čelisti. Stalo se to, stejně to člověk už nevrátí, tak proč to řešit.
„Já bych byl hodnej šéfíček,“ zaculím se a nechám se jím hladit. „Ale jak chceš, nenutím tě, jen ti to nabízím.“
„Lidi by na to koukali přinejmenším blbě,“ pousměje se chmurně. Jako by lidé byli důležití. Kašlu na ně.
„Víš co já na lidi? Seru,“ brouknu. „Nezajímají mě lidi, jejich názory ani pohledy. Zajímáš mě ty, víš?“ líbnu ho něžně na rty. „Jak chceš ty, nech si to projít hlavičkou, hm?“
„Dobře, ale zatím tě můžu ujistit, že ke konkurenci se nechystám, protože s mým talentem bych ti brzy potopil agenturu,“ začal se roztomile smát. No páni, ten by mi ale dával. Stejně bych mu to přál, je šikovný, tak ať to kouká využít.
„Ty jeden,“ zasměju se s ním a polechtám ho na bocích. „Klidně mi konkurenci dělej, já bych byl i rád, že se ti dobře vede, víš,“ dám mu pusinku.
„Jenomže já bych ti to neudělal. A víš proč?“ zaculí se. „Protože tě miluju, šéfe,“ přitáhne si mě k sobě za tváře a znovu mě začne vášnivě líbat.
Byl jsem šťastný, znovu jsem ho měl u sebe a slyšel od něj, že mě miluje. Tahle slova jsem si přál slyšet ze všeho nejvíce a splnilo se mi to. Srdce se mi v ten okamžik rozbušilo neuvěřitelnou rychlostí. Cítil jsem v hrudi nádherný hřejivý pocit, a to jen díky němu.
Ještě dlouhou dobu jsme spolu tancovali, pořádně jsme se u toho vyblbli. Stále jsme se něčemu smáli, jeden druhého škádlili. Vše probíhalo za téměř stálého líbání. Užívali jsme si jeden druhého, na tom nebylo přece nic špatného.
Nakonec jsme zašli na bar, kde nám Tom objednal nějaké dobré pití. Alespoň tu jednu sklenku jsme si dali, povídali si přitom a stále si všímali jeden druhého, ať už doteky či polibky. Po nějaké době jsme se ovšem už vydali zpět na hotel.
autor: Mischy & Turmawenne
betaread: J. :o)
No hurá!!! Snad už se jim tam nic nepokazí. Škoda, že tam s nima není Nicki…
A zas Tom zmenil náladu! Ja už na tie jeho zmeny nálad prestávam mať náladu 😀 (pekne blbá veta, ale tak čo už :D) Ale inak to bola taká nežná kapitolka plná smiechu a radosti.. tá bitka s cukrovou vatou bola zlatá. A teším sa na tú ich mini dovolenku.. som zvedavá, či sa Tom po tých troch dňoch s Billom vráti.
Líbí se mi, žě to kluci urovnali a Tom se umoudřil..ale stejně se děsím dalších dílů, kdy Tomovi zase přeletí něco přes nos a bude na Billa hnusný. I tím, jak byl na Billa teď hodný, tak si to u mě nevyžehlil.
Vypadá to nadějně jen do ty doby než něco přelítne Tomovi přes nos.
Tak a máme tu zase toho druhého dobrého Toma. On je ako Dr. Jekyll a Mr. Hyde. Škoda, že tu nezostane len tento Tomi. Alebo už konečne poslali toho druhého niekam do pekla?
Bola to krásna kapitola. Užila som si ju ale s takým napätím a zlosťou, že čo to zase Tomi nacvičuje a na koho sa hrá.
Já nestačím zírat. Tom mi přijde neuvěřitelně náladový a že jsem si o sobě myslela, že se mě střídají nálady jako blázen, on je daleko horší než jsem já. Přijde mi, jako by to byla rozpolcená osobnost. Opravdu je mi to líto, protože ze začátku vypadal tak sebevědomě a jistě, že jsem si říkala, super, to je prostě kluk, co ví, co chce, jenomže s posledními díly si říkám, jestli to není přehnané…:(
Bill dává, Bill dělá, Bill tohle a tamto. Je to jenom o Billovi, který investuje do vztahu, který pokud se takhle bude dál Tom chovat, tak ani nebude mít budoucnost, protože to nebude partnerství, ale jenom nějaký kontakt mezi nimi… Jakože tohle ne…
Je mi Billa neuvěřitelně líto… Ono si to asi Tom pořádně neuvědomuje, ale on pořád řeší sebe. (Že se zachoval hrdinsky a utekl od Billa? :O Ale prosím tě…) Bill už od začátku prostě hrál s jasnými kartami, řekl, co chce a jak to celé má. Potom Tomovi nabídl svou nejdůležitější část a to bylo Srdce… a co s ním udělal? Říká sice, jak Billa miluje, ale já mu to nevěřím! A co dělá Tom? Věděl, že Bill měl manželku, moc dobře, a stejně si hrál na ublíženého. Když se to potom mezi nimi vyjasnilo, tak se choval jako egoistický floutek, co si myslel, že mu to všechno projde a svět se točí jenom kolem něho! A jako vrchol všeho, když mu Bill chce pomoc, je nepříjemný, nafoukaný, že bych se na něho z fleku vykašlala a jela bych zase pěkně domů! Tohle není láska. Tohle je peklo a Bill se stále zvedá na vratké nohy a opět za ním přichází a nabízí mu ty střípky srdce, které z toho celku dokázal Tom nadělat.
Nikdy bych si nemyslela, že napíšu nějaký podobný komentář a je mi to neskutečně líto, ale… Tom… prostě ho v téhle povídce nemám ráda a Billa je mi neuvěřitelně líto…. Vždy pro něho svitne nějaká naděje, kterou Tom zahodí, utípne a ponoří ji do tmy… 🙁
Chápu, že Bill má taky nějaké chyby, ale Tom jich má podle mě daleko víc a jeho osobnost je komplikovaná! Hlavně by si měl uvědomit, že svět není jenom JÁJOVSTVÍ (Já, Já, Já jenom já!) a netočí se kolem něho, ale také o tom druhém člověku. Když někoho přeci miluje, tak by to měl sdílet. Mělo by to být oboustranné a ne že do toho bude investovat jenom jeden přeci. Měli by si být rovnocennými partnery. Tom měl za Billem hned přijít a říct mu to a nedělat, vím, je to smrtelná nemoc, ale ten tiátr si mohl odpustit…. 🙁
Omlouvám se za komentář, ale jenom těžko hledám slova a je mi to neskutečně líto, co se mnou postava Toma dokázala… 🙁