autor: mohanrocks
Dalších několik dní probíhalo stejným stylem. Bill se vzbudil nahý v
centru, šel cvičit (samozřejmě poté, co se oblékl), měl nějaké techtle mechtle s Tomem, dával si pozor na zatracený opice, pohrál si se svým trenérem ve sprše (samozřejmě poté, co se oba svlékli) a pak se vrátil domů, kde zalezl zpátky do
centra a tam vzpomínal na uplynulé události. S láskou myslel na všechno – pochopitelně kromě opic. Myšlenky na primáty mu způsobovaly noční můry. Za vše mluvilo to, že by se raději zaobíral dokonce i veverkami. A těch se taky dost děsil.
S Tomem se nesešel od té noci, kdy si spolu přečetli všechno o slonech. Bill už se od toho dne stihl naučit o hrabáčích a ptakopyskovi. Ačkoliv ho fascinovalo, že ptakopyskové umí plavat se zavřenýma očima, ušima i nosem a že tuk skladují v ocasech, neužíval si učení tolik, jako když seděl Tomovi na klíně. A hrabáči se ukázali jako dost stupidní zvířata.
Tom byl zaneprázdněný rodinnými záležitostmi, a i když Bill předstíral, že mu nechybí, opak byl pravdou. Stýskalo se mu strašně.
Černovlásek protočil nad sebou samým panenky. Nikdy nic takového k nějakému člověku necítil a očividně se mu prostě míchal stesk po Tomovi s něčím jiným. Pravděpodobně byl hladový. Došlo mu, že jediná věc, kterou za celý den snědl, byl pytlík s ovocnými karamelkami, jež někdo zapomněl na lavičce v tělocvičně. Vlastně ten pytlík nebyl tak úplně opuštěný a Bill to věděl. Zaslechl, jak se nějaké dítě ptalo svojí matky, kde jsou jeho karamelky, zrovna když mu poslední bonbón zmizel v puse. Pak předstíral nevinného a deset minut dělal, že společně s chlapečkem cukrovinky hledá, aby na něj nepadlo podezření. Tom naštěstí něco domlouval na recepci, když se to dělo. Dredáč nepotřeboval vědět, jak slabý Bill je, když se jedná o ovocné karamelky.
Takže – bylo páteční odpoledne a černovlasý chlapec neměl žádné plány, natož s Tomem. Ale jistě, bylo mu to jedno. „Ne, nestárám se o tebe, Tome,“ rozzlobil se a založil si ruce na hrudi.
„Cože to, kurva?“ ozval se hlas zvenčí.
Bill se polekaně posadil. Byl sám doma a neměl ohlášenou žádnou návštěvu. Ve strachu si přitáhl kolena k hrudníku.
„D-d-duch?“ zeptal se šeptem s vyvalenýma očima. Neodvažoval se vykouknout z centra.
„Jo. Jsem zasranej duch Vánoc, přišel jsem, abych tě vyplísnil za všechny tvoje průsery a tak,“ odpověděl hlas se smíchem. Duch měl britský přízvuk. Musel tedy urazit pěkný kus cesty.
Chlapec zalapal po dechu. „Ale, ale… Vánoce už jsou dávno pryč.“
„Duch“ byl potichu. Pak se ozvalo: „Oukej, teď se nesměju, protože si myslím, že to bereš fakt vážně. Kurva, Bille, to jsem já, Nat. Co? Nemluvíme spolu pár dní a ty zapomeneš můj hlas?“
Bill si oddechl a vyběhl ze svého úkrytu. „Doprdele. Omlouvám se. Jenom jsem včera byl dlouho vzhůru a koukal na maraton Lovců duchů a byl jsem si jistý, že ten duch z domku ve stromě se kouká se mnou a asi mi prostě straší ve věži,“ zachichotal se, ačkoliv byl trochu nervózní, protože nevěděl, jestli lesní duch není momentálně přítomný.
Nat se kousla do rtu, aby skryla úsměv. „A ten duch z domku ve stromě by tady byl jako proč? Víš, že zůstává jenom v tom domku. Není žádný způsob, jak by se mohl ocitnout tady,“ řekla, aby svého kamaráda uchlácholila.
Bill vykulil oči. Když to nebyl duch z lesa, kdo se teda s ním včera díval na televizi? Ale potřásl hlavou, aby vyhnal znepokojivé myšlenky a zasmál se radostí nad tím, že vidí svou přítelkyni.
„Chybělas mi, mrško. Chystal jsem se ti volat za posledních pár dní asi čtyřikrát, ale… Nemohl jsem.“ Rozhodl se neříct, proč. Ale Nat si dala ruce v bok a vědoucně se na něj zadívala.
„Protože jsi seděl na záchodě a věděl jsi, že bych tě poslala do hajzlu,“ řekla věcně.
Černovlásek se nadechl. „Jo,“ kývl. „Nevím, co to je! Je to pro mě prostě přirozený!“
Natálie protočila panenky a Bill se dostal do ráže. Pokračoval: „Měla bys být polichocená! U nikoho jinýho necítím potřebu mu volat, když jsem na záchodě,“ trval si na svém.
Natalie byla na okamžik zticha, přemýšlela, co odpovědět. „Dobře, řeknu, kurva, asi tohle: Jsem polichocená, že se cítíš v pohodě natolik, aby sis se mnou povídal, zatímco to děláš, ale jsem taky dost zhnusená představou mít s tebou konverzaci, když sereš. Takže tyhle dvě věci se navzájem ruší.“
„To je fér,“ uznal Bill. „Dáme si sváču? Zrovna jsem myslel na to, jaký mám hlad. Dneska jsem měl jenom ovocný karamelky, Nat! A mám z toho takovej legrační pocit v žaludku, hlavě, srdci i péru,“ vydechl a vyrazil z pokoje. Byl ale zastaven kamarádčinou pevnou rukou.
Natalie byla překvapivě silná – na to, jaký byla prcek. Jednou dělali snídani a Bill hodně nahlas zpíval „It´s Raining Men“ a při tom tancoval jako idiot. Nat ho chtěla jemně přimět k tomu, aby přestal, a místo toho ho vystrčila kuchyňským oknem.
„Doprdele, zadrž. To, co cítíš, nevypadá na hlad, Bille.“ Zdvihla perfektně upravené obočí.
„Ne, fakt hlady umírám!“ stál si na okamžik za svým chlapec, ale pak najednou tu šarádu vzdal. „Ale taky cítím něco jiného, jenom si nejsem jistý, co to vlastně je. Hlad je každopádně jasný. Takže mohli bychom přemítat nad mými tajemnými skrytými pocity u sendviče nebo tak?“ zaprosil. A prosil nejen proto, že měl vážně hlad, ale i proto, že Nat mu tiskla paži nevídanou silou. Ta holka nezná míru, pomyslel si Bill s povzdechem.
„Jo, oukej. Ale jenom proto, že mám taky hlad. Moc jsem se za uplynulý týden nenajedla, protože jsem měla rande s Ericem a chtěla jsem, aby mi sedly ty zasraně upnutý šaty,“ přiznala dívka, zatímco scházeli ze schodů. „A nakonec jsem stejně zjistila, že je gay, takže…“ pokračovala, ale Bill vůbec neposlouchal. Všechno, na co mohl myslet, byl Tom. A trochu ptakopyskové. Byli to vážně poutaví savci. Ale ta hlavní věc ho vzápětí donutila vyhrknout následující.
„JÁ MÁM FAKT RÁD TOMA,“ zařval s obvyklou vášní.
Nat nehla brvou. „Jo, já vím. A?“
„A nic. To je všechno, co jsem musel říct,“ odpověděl rychle chlapec.
Natalie přikývla. „Mimochodem, má tu Kiran nějakej alkohol?“ Zahýbala laškovně obočím.
„Co s tím má co dělat alkohol? Bože, umíš být tak hloupá a mimo, Nat,“ vyštěkl Bill.
Kamarádky se jeho komentář nijak nedotkl. „Všechno s tím má co dělat. Protože vím líp než kdokoliv jiný, že alkohol tě přiměje k tomu, abys všechno vyklopil,“ usmála se zlomyslně.
Černovlásek se ušklíbl. „Jsi blbka a já nebudu pít nic, co mi dáš,“ prohlásil rozhodně.
O dvě hodiny později
„A pak se ta zkurvená opice dostala do jeho mořských dredů a šplhala jako Tarzan! Nedělám si legraci!“ Bill škytl. Držel v ruce svoji třetí vanilkovou vodku s kolou. „A všechno, na co jsem mohl myslet, bylo, kurva… Kdybych mohl být ta opice… houpal bych se na těch dredech celej boží den. A ty víš, že já bych NIKDY nechtěl být opice, Nat. To jenom dokazuje, jak jsem v tom, doprdele, až po uši.“ Pokrčil rameny a přihnul si drinku. „Jakože kdybych mohl být cokoliv, asi bych si vybral slona, protože sloni mají obrovský ptáky, a to by bylo dost cool,“ zamumlal. „Nebo… ptakopysk!“ zvolal nadšeně.
Natalie, která jenom zírala a pobaveně celou dobu poslouchala, si nemohla pomoct a zeptala se: „Proč, kurva, ptakopysk?“
„Protožeeeeeeeee. Můžou si schovávat jídlo v lícních váčcích!! To bych nikdy neměl hlad! Bože. Myslel jsem, že je to jasné. Některý věci prostě jenom tak proběhnou kolem tebe,“ zavrtěl chlapec zklamaně hlavou.
Nat se jenom ušklíbla. „Jo, já jsem vždycky ta zmatená, ta nahodilá osoba, která nemá tušení, co se děje. Tohle nevystihuje tebe nebo tak. Jenom mě.“ Kousla se do rtu a zahihňala se.
„PŘESNĚĚĚĚ! Vidíš! Teď začínáš být konečně se mnou na jedné lodi! No, myslím, že jsme vždycky byli na jedné lodi. Ale byl to jeden z těch posranejch úzkejch kajaků, co se kolíbá a ty se v něm můžeš stěží hýbat. A teď jsme v kánoi a ta je větší a my se můžeme natáhnout a opalovat se. Oh! A taky můžeme najít mýho mořskýho krasavce a já můžu bojovat s mořským králem o jeho srdce!“ Bill se triumfálně usmál a dál opile blábolil. „Oh ne… Budu potřebovat větší loď než kánoi….“ Vydechl sklíčeně. „Hádám, že budu muset chvíli počkat.“ Zase škytl. „KDO MI VYPIL DRINK?“ zakřičel, když se podíval do sklenice, a pak se rozhlédl kolem s přimhouřenýma očima. „Vsadím se, že duch z domku na stromě. Nebo podělaný opice…“ zašeptal.
„Oukej, myslím, že jsi pil trochu víc, než je zdrávo,“ zasmála se Natalie. „Ale účel to splnilo. Jsi opilej jak doga. A teď se ti můžu pohrabat v hlavě.“
Bill byl znechucený. „Už nikdy mě nepřirovnávej k dogám. Jsou hnusný.“ Pak vybuchl smíchy.
Natalie ho ignorovala. „Oukej, takže máš rád Toma. Očividně hodně.“
„Jistěěěě!“ zvolal chlapec a olízl okraj skleničky, aby ani kapka alkoholu nepřišla nazmar. „A pointa je, že má ten nejkrásnější penis na světě.“ Zasněně se zadíval do dáli.
„Jo, to už vím.“ Nat protočila panenky. „Vzpomeň si, jak jsi před chvílí pro jeho penis složil písničku. Krákal jsi ji dobrých dvacet minut, Bille. Ovšem… zněla překvapivě dobře.“
„Jo,“ bylo všechno, co Bill odpověděl.
„Takže to začíná bejt vážný?“ zjišťovala Nat.
Bill vypískl: „Tak vážný, že si s ním čtu o zvířatech!“
„Ne!“ vysmála se mu přítelkyně a dělala, jak ji tahle informace pobouřila.
„No jo. Ty jsi jenom želé. Nikdy jsem si s teboooooooooooooou o zvířatech nečetl.“ Billův pohled byl čím dál zamlženější, už Natalii sotva rozeznával.
„No, no,“ ohradila se Nat. „Jednou jsme si četli o žralocích!“
Bill si olízl rty a nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Oba víme, proč jsme si o tom četli, Natalie,“ prohlásil se vší vážností. „Nebylo to zrovna čtení pro radost. Bylo to nutné k přežití. Potřebovali jsme vědět fakta, než jsme se vydali na výlet.“
Dívka se zachechtala. „Jeli jsme do nedalekého bazénu! Ne k oceánu!“
„A to je ten důvod, proč tě jednou sežere žralok a mě ne. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že se ti hajzlové s ploutví nemůžou objevit v bazénu.“ Černovlásek zakoulel vědoucně očima.
„Oukej, teď potřebuješ víc alkoholu. Momentálně jsi v tom bodě, kdy začínáš střízlivět a myslíš si, že všechno víš a všechno znáš.“ Nat se postavila, aby od svého kamaráda vzala sklenici, aby mu mohla donést další pití.
Bill se na ni podíval stejně jako před chvilkou. „Já vím,“ prohlásil a zněl, jako kdyby opravdu věděl.
Dívka byla – aspoň tak to chlapci připadalo – zpátky rychlostí blesku a nesla Billovi další drink. Ten si ho vzal a zhluboka se napil.
„Tak zasraně moc ho chci vidět,“ zakňoural.
„Proč se s ním dneska nesejdeš? Pořád bys mohl! Je jenom něco málo po šesté. Ale určitě počkej, až vystřízlivíš.“
„Kde je, kurva, Kiran?“ podivil se chlapec hlasitě.
„Kámo, přišla domů asi před hodinu, zrovna když jsi zpíval. Objala tě, dala ti pusu na tvář a pak se tě zeptala, co děláš, na což jsi jí odpověděl, že zpíváš o krásným ptákovi. Krátce na to opustila dům,“ kývla Natalie.
„Jo, to zní pravdivě,“ odpověděl Bill a zašilhal. „Měl bych ho dneska vidět!! Myslím… je zasranej pátek… Pátek… Musí být párty v pátek,“ začal Bill a ta fráze mu přišla povědomá.
„Jestli, kurva, cituješ text tý písničky od Rebeccy Black, s radostí tě prohodím kuchyňským oknem – znovu.“ A černovlásek věděl, že to jeho kamarádka myslí vážně.
„Jenom to dobře znělo,“ vydechl. „Zavolám mu.“
Natalie se zasmála. „Myslím, že volat mu právě teď by byl špatný nápad.“
„Ne, neeee. Lidi milujou přijímat hovory. Takže někomu volat je vždycky skvělý nápad!“ Bill zakoulel očima nad kamarádčinou ignorancí.
„Bille, já nežertuju. Teď mu nevolej. Pokud teda nejsi připravenej totálně se ztrapnit,“ řekla Nat a podívala se Billovi zpříma do očí. Chlapec jí pohled oplácel, ale jeho oči byly příliš suché. Nevydržel je mít otevřené příliš dlouho. Musel zamrkat.
„K čertu s tebou a tvými geniálními schopnostmi v zírajících soutěžích!“ zamumlal a přihnul si ze sklenice.
„Nehrála jsem, Bille. Teď nemám náladu na hry. Nevolej mu, budeš toho litovat.“
„Jo, jo, jasně,“ opáčil chlapec znuděným tónem. Natalii začal zvonit telefon. Přijala hovor a Bill zatím uvažoval, jestli, kdyby se stal ptakopyskem, by ho Tom pořád chtěl. Ale pak si vzpomněl, že ptakopyskové mají dost malé penisy. A v té chvíli si uvědomil, že být ptakopyskem není nic pro něj.
„Kurva.“ Natin hlas ho vyrušil z přemítání. „Moje máma zjistila, že jsem si půjčila její boty od Manola na to rande a teď dost vyšiluje. Budu muset jít uhasit požár,“ řekla kamarádka, zašklebila se a pak se pochybovačně zadívala na Billa. „Nemůžu tě tu takhle nechat. Nevěřím ti.“
„Johoda pahoda!“ Bill se teď dostal do toho stádia opilosti, kdy člověk roztomile přehazuje písmena.
„Myslím, že bys měl jít se mnou,“ navrhla Natalie. Zněla naléhavě.
„Víš, že nemám ani páru o tom, jestli jsem sám doma. A vůbec, tvoje máma se vztekne, jestli se u vás ukážu opilej jak námořník.“ Chlapec zase škytl.
Natalie se nahlas nadechla. „Tak si aspoň vezmu tvůj telefon.“
„Ne, ne, ne. Potřebuju svůj telefon pro případ, že se vrátí ten duch a já budu muset zavolat lovce,“ zabrblal Bill.
„Kurva, kurva, kurva.“ Nat nakrčila obočí.
„Kráva, kráva, kráva,“ odsouhlasil to černovlásek. „Vážně, Nat. Jsem v pohodě. Nebudu volat Toma. Váááážně,“ řekl tím nejpřesvědčivějším hlasem.
Dívka se nerozhodně kousla do rtu. Ale pak její matka znovu zavolala.
„Do hajzlu s touhle ženskou,“ zařvala Nat. „Musím jít. Ale až ji uklidním, brnknu ti. A vrátím se sem. Jenom prosím… nevolej Tomovi, oukej? V tvém vlastním zájmu. Přísaháš na malíček?“ Nat natáhla malíček a čekala.
Bill zvedl ukazováček a Natalie usoudila, že to bylo docela blízko. „Přísahám, že nezavolám Tomovi!“
Černovlásek ohnul prst a pak se pokusil druhou rukou zasalutovat. V té ruce ale pořád držel svůj drink, takže se polil.
„Do háje s H-E-double hockey sticks!“ zvolal a zaplnil ho pocit frustrace. „Prostě jdi. Je mi fajn.“ Přikývl, ale pak nedokázal pohyby hlavy zastavit, takže jí pořád hýbal dopředu a dozadu.
Natalie očividně nebyla přesvědčená, ale její matka ji znovu naháněla a ona vážně musela jít.
„Brzy ti zavolám. Prosím, buď hodnej.“ Podívala se na svého kamaráda se zájmem.
„Budu veselý a hodný jako Santa – kurva – Claus!“ odpověděl rozjařeně Bill a přehlédl znepokojení v Nataliině tváři. Pak už dívka opravdu musela zmizet.
V okamžiku, kdy byla pryč, se černovlásek nepozorován přikradl ke konferenčnímu stolku, na němž ležel jeho mobil. O čem si myslel, že jsou nenápadné pohyby, bylo spíš motání, při kterém vypadal jako kotě, co vypilo moc mléka. Zvedl telefon a rychle navolil v kontaktech Tomovo číslo. A zmáčkl „Volat“.
autor: mohanrocks
překlad: Allka
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Opět pravidelná dávka dobré nálady 😀 Opilý Bill je naprosto úžasný!
K tomu ještě vedeme v hokeji, co víc si přát! 😀
Miluju Blla v téhle povídce více než Toma. 😀 Poprvé za všechny ty povídky, co jsem kdy četla. 😀 Děkuji za překlad.:)
Bill je v tyhle povídce k sežrání jsem zvědava co zas řekne Tomovi.
Tom mi v tejto kapitole chýbal:) chúďatko Bill zostal doma sám s duchom a potom ho ešte aj opila Nat:D Som zvedavá na ten telefonát. Strašne sa naň teším. To bude zase bomba:D Pri tejto poviedke sa v kuse usmievam. Fakt ako dement ale je mi z nej úžasne dobre:)
Tak to nebylo od Nat vůbec pěkný. Vůbec nevim jestli měl Bill už narozeniny nebo ne. Bill jašnééé nezavolám.."Volat" to je taky jeden vocas. To zas bude konverzace.
Souhlasím se Zuzkou, Tom mi v tomhle díle taky chyběl 🙂 Je to divný, protože normálně mi nevadí, že v některím díle chybí jedno z dvojčat, ale tady když jsou ti dva spolu, tak si užiju ještě víííc zábavy 😀 🙂
Teda ne že bych si při tomhle díly zábavu neužila. Bill dokáže pobavit naprosto vždycky 😀 To jeho učení se o zvířatech, duchové 😀 😀 A stejně nejvtipnější bylo, když se Bill dušoval, že Tomovi nezavolá a sotva Nat zmizí, už šmátrá po mobilu 😀 Ale já jsem za to ráda! 🙂 😀 Strašně se na ten jejich telefonát těším 🙂
Strašně moc děkuji za překlad 🙂
Chudák Bill, ako ho len tí duchovia trápia a nedajú mu pokoj 😀 a keď je opitý, tak je z neho ešte roztomilejšie trdlo ako zvyčajne. Juj, ja sa teraz tak nenormálne teším na ten jeho telefonát Tomovi.. táto poviedka mi proste vždy zdvihne náladu.
Vážne ďakujem za preklad takéhoto skvostu 😀