Cítil se takhle překvapivě dobře, což bylo úlevné vzhledem k faktu, že to většinou nešlo tak hladce, když se Bill pokusil imitovat nějaké zvíře, o němž se učil. Jednou si četl o divokém grizzlym a o tom, jak si medvěd rád tře záda o strom, když se chce podrbat. Takže jednoho dne chlapce svědila záda a rozhodl se to vyzkoušet. No, skončilo to tak, že si roztrhl košili a ošklivě se poškrábal. A ještě ke všemu si nevědomky vybral „veverčí“ strom, takže byl celou dobu bombardovaný žaludy. Od té doby Bill držel záda dál od stromů, zvlášť od toho „veverčího“, a nemohl si pomoct, ale při pomyšlení na grizzlyho cítil jakousi hořkost.
Jakmile se Bill posadil, klobouk, ve kterém očividně usnul, spadl na zem. Chlapec ho sebral a podíval se na něj se smíšenými pocity. Na jednu stranu mu slušel daleko víc, než by kdy slušel tomu chlápkovi s psychickými problémy, ale na stranu druhou Bill věděl, že mu ten klobouk nepatří. A tak se s povzdechem rozhodl, že ho vezme do tělocvičny a vrátí ho muži, jehož neúmyslně rozplakal. Jen tak pro sebe si přikývl a vylezl z centra, aby se připravil na sraz s Tomem. Najednou zamrzl.
„Tom! Úplně jsem na něj zapomněl!“ zalapal po dechu. Okamžitě začal hledat telefon. Když ho našel, zjistil, že mu Tom poslal smsku. „Oh, bože dobrý!“ prohlásil Bill svým ´první hodina po probuzení´ stylem.
Zpráva zněla: -Musím to dneska zrušit. Je mi až moc zle.
Billovo srdce se sevřelo. Cítil se tak špatně ohledně Tomova stavu, ale zároveň byl trochu naštvaný, že ho trenér neposlechl ohledně toho bufetu. Ale znepokojení nad naštvaností převážilo, protože Tomovi bylo zle, a tím pádem bylo zle i Billovi.
-STARÁ SE O TEBE NĚKDO?“ odpověděl černovlásek na zprávu a šel si vyčistit zuby a dát si rychlou sprchu, zatímco čekal na Tomovu odpověď. Poté, co vylezl ze sprchy, začal házet vlasy, stejně jako to dělají tygři se svou srstí. Výsledkem bylo, že se mu zatočila hlava a opět upadl do sprchového závěsu, který se znovu utrhl z háčků a uvěznil ho v sobě jako burrito.
„Oh, to ne! TOHLE SE UŽ ZNOVU NESTANE!!“ zakřičel Bill pomstychtivě. Zaslechl, jak jeho mobil v pokoji zapípal, čímž oznamoval příchozí zprávu, a to byla motivace, kterou potřeboval k tomu, aby se probojoval na svobodu ze smrtelného sevření igelitu.
„TOHLE JE PRO TOMA!“ zařval a pak škrábal a mlátil kolem sebe, zatímco vzdychal, sténal a nechával za sebou mokrou podlahu, dokud nebyl volný. Konečně se mu to podařilo, a to bylo to, na čem záleželo. Nahý se postavil a triumfálně zkřížil ruce na prsou, dívaje se na poražený závěs. Chtěl na něj dupnout, aby ho ještě víc pokořil, ale bál se, že by se to mohlo zvrtnout v to samé, co před chvílí. Takže jenom pozdvihl obočí, dramaticky popadl ručník a vkráčel do svého pokoje.
Hned se podíval na mobil. -Ne. Jsem tu sám. Rodiče jsou pryč. Ale to je oukej.
Bill otevřel pusu. Jeho chudinka Tom je doma úplně sám, zatímco je mu zle! Jestli Billovi něco lámalo srdce, tak to, když jsou lidé sami, zatímco jsou nemocní. To, a ještě staří lidé, co jedí sami. A taky ty depresivní reklamy se zvířaty, která jsou v klecích a v očích mají smutek. Oukej, a taky někdo, komu upadne jídlo na zem během oběda, protože to je prostě smutné. Černovlásek okamžitě Tomovi odepsal.
-Vždyť ani nevíš, kde bydlím. A mimochodem, jsem v pohodě. Jsem nechutnej a nemocnej, u toho nemusíš být.
-PŘIJDU NA TO! A NEVADÍ MI BÝT U NEMOCNÝCH LIDÍ, TOME.
Popravdě řečeno Bill nesnášel být u nemocných lidí. Ale když přišlo na Toma, bylo těžké ho posuzovat jako ostatní lidi. Ne že by byl mimozemšťan nebo tak něco… Bill se nad tím na moment zamyslel. „Ne, rozhodně ne mimozemšťan,“ kývl, aby se uklidnil.
-Oukej… ale jak zjistíš, kde bydlím?
-JAKÁ JE TVOJE ADRESA
-Haha. 6754 Chestnut Dr. Nemůžu vstát, abych ti otevřel dveře, takže pod květináčem vpravo je klíč. Napiš, až budeš na cestě.
Bill by mu ještě odpověděl, ale měl toho hodně na práci. Rychle se oblékl do bílých džínů a bílého tílka, protože zdravotní sestry se oblékají do bílé. Alespoň když jsou to ty roztomilé sestřičky. Bill si byl dobře vědom toho, že běžné sestry mají tendenci nosit obleky s kočkami, postavami z animáků nebo jiným příšerným potiskem. Ale odmítal tuhle jejich volbu outfitu brát vážně.
Když byl oblečený, bleskově si vyfoukal vlasy a nechal je jenom volně splývat. Obul si červené conversky, protože červená a bílá vypadaly jako odpovídající barvy pro někoho, kdo se chystá pečovat o nemocného. Představoval si Červený kříž a sebe jako léčitele, který jde někomu pomoct jménem téhle organizace. Pak byl připravený. Vzal si ze skříně velkou tašku a telefon a už uháněl dolů po schodech do kuchyně, kde byla lékárnička. Z ní se chystal vzít pár věcí.
„Co tu, do háje, děláš, skoro narozeninový chlapče?“ Kiranin hlas Billa polekal a způsobil, že upustil tašku. Otočil se a spatřil tetu, jak v županu líně přežvykuje cereálie u stolu.
Kiran přestala jíst. „Bille, zlato, vím, že to myslíš dobře, ale… co, kurva, plánuješ dělat s náplastí u člověka, který se otrávil jídlem?“
Neznala tohohle Toma moc dobře, ale vypadalo to, že má na Billa dobrý vliv, takže Kiran udělá, co bude moct, aby zajistila, že všechno bude, jak má. Zvlášť, když se blížily Billovy narozeniny a s nimi i výročí smrti jeho rodičů. Fakt, že obojí připadá na ten samý den, Bill jako by přehlížel, zřejmě aby chránil svoje pocity. Vždycky mluvil jenom o svých narozeninách, a když se Kiran párkrát zmínila o návštěvě hřbitova ten den nebo den poté, uzavřel se do sebe. Takže teď už znamenal ten den jen a pouze narozeniny a ona navštěvovala hrob své sestry a jejího manžela v jiný čas. Její synovec si musel projít něčím opravdu šíleným a nevypadal, že by o tom chtěl někdy mluvit… dokonce ani s ní.
Kiran se nadechla a začala balit věci, které vypadaly, že se budou hodit někomu se žaludečními problémy. Neslané krekry, pár lahví s Gatorade – energetickým nápojem, konzervy s polévkou, léky proti nevolnosti a taky prášek proti bolesti hlavy, která přichází se zvracením. Když měla hotovo, rychle se oblékla a pak popadla klíče a mobil.
„Oukej, jdeme!“ zavolala na svého synovce, jenž byl očividně zažraný do show.
***
„Takže, už víš, co bys chtěl k narozeninám?“ zeptala se Kiran, jakmile vycouvala z příjezdové cesty.
Kiran vykulila oči. „Jsi si jistý, že jsi na to připravený?“
Bill vzhlédl a vykulil oči. Dům byl obrovský. Mnohem větší, než předpokládal. „To je to, co říkala…“ zašeptal, nemohl se tomu ubránit. Zkontroloval adresu a ujistil se, že jsou tu správně. „Uhm, jo. To je ono. Měj se!“ Popadl tašku a byl ten tam.
Kiran jenom zakoulela očima a couvala pryč. Už si zvykla na styl chlapcových rozloučení, ale stejně ji to pořád vytáčelo.
autor: mohanrocks
Bill je podarený – bitka zo závesom, balenie vecí (aj nepotrebných), sledovanie šou (na ktorú sa hneď vykašľal, keď počul Tomovo meno 😀 no proste treštidlo ako sa patrí 😀
A som zvedavá na Billovu minulosť, teda na smrť jeho rodičov a dané okolnosti.
Vďaka za preklad.
To třeštidlo jde dělat Tomovi sestřičku to dopadne ale jinak perfektní povídka (překlad).
Bill je vážně třída 😀 Jak se oblíkal do bílé barvy, protože jinak by Tomovi nemohl dělat zdravotní sestřičku 😀 Nebo jeho opětovná bitka se závěsem a jeho vítězství nad ní, díky Tomově sms 😀 Opět jsem měla šílené záchvaty smíchu a za to autorce i překladatelce moc moc děkuji! 🙂
Ale stejně se mi líbí, jak moc má Bill Toma rád. Dělá pro něj všechno, co jde a dokonce i když nemá rád společnost nemocných lidí, u Toma mu to nevadí 🙂 Navíc mě těšily myšlenky Kiran, že je Bill konečně šťastný! 🙂
Navíc jsem vůbec nevěděla, že Billovi rodiče umřeli právě na jeho narozeniny, o to je to pro Billa možná horší. Mít spojené narozeniny s takovým tragickým okamžikem 🙁 Ale Bill na to šel rychle, že dělá, že se na jeho narozeniny něco takového nestalo 🙂
Moc se těším na pokračování a na Billovo ošetřování Toma 😛 🙂
Tahle povídka mě vždycky dostane ze smutné nálady a proto ji miluji! 🙂 Stejně tak jako v ní miluji praštěného Billa. 😀 Jeho zápas s "igelitem", ze kterého naštěstí vyšel jako vítěz a jeho následná gesta, mě moc pobavila. Potěšilo mě, jak moc má Toma rád, že za ním jde i když mu jsou nemocní lidé proti srsti (musím se přiznat, že mně taky, takže ho obdivuju :-D!). A Tom je blbec, protože neposlechl Billa! Bych se na něj vykašlala.. 😀 I když možná…No nic. 😀
Čím dál více začínám mít ráda Kiran – je to úžasná ženská a já jsem za ní ráda. 😉
Moc děkuji na překlad a už se těším na pokračování. 🙂
Kiran je úžasná, Tom je chudáček nemocný a Bill je…..prostě Bill 😀 Už se těším, až bude toho maroda ta naše sestřička opečovávat 😀
Díky za překlad Allko!
Doufám, že se Tomovi s takovou péčí ještě něco nestane 😀 ale teda, docela lituji Kiran… nemyslím si, že je snadné poslouchat o intimním životě někoho, o koho se staráte xD nicméně jsem se opět královsky bavila a držela Billovi palce u boje se závěsem 😀 díky moc za překlad 🙂
NO TÉÉDA TEN BILL JE DOKONALE CÁKLEJ 😀 JÁ HO V TÉHLE POVÍDCE TÁÁK ZBOŽŇUJŮ :'3 :* <3 ZASEJC JSEM SE ŘECHTALA JAKO RAJČE 😀 ZBOŽŇUJU TUHLE SUPER VTIPNOU POVÍDKU<3 Děkuju za možnost číst si ji :3 A samozdřejmě za to, že vůbec existuje :3 Je to takové sluníčko, dokonale zvedne náladu :3 ^^
Bill je také zlatíčko:) myslím, že Tom ho nejakým spôsobom donúti porozprávať o tom čo sa stalo jeho rodičom:(
Strašne sa mi páčilo ako si uvedomil tú krádež klobúka. Dúfam, že ho aj vráti:) je mi toho chlapa ľúto.
Som zvedavá ako sa bude "sestrička" Bill starať o svojho pacienta. Zrejme bude mať u Toma ďalšie body navyše:)