autor: Dietřisko & Kentaur
Výcvik
Bill
Tak jsme ho našli. Nenapadlo mě, že by se mohl schovávat tady. Nebo jsem si to spíš nechtěl připustit. Dostal jsem hrozný vztek na neznámého čaroděje. Znesvětil místo, které jsem považoval za domov, a ublížil mým přátelům. Hajzl.
„Měli bychom to říct Odinovi a-„
„Ne.“ Mitsuki se zarazil a překvapeně se na mě díval. „Chci to udělat sám.“ Můj bývalý učitel si povzdechl.
„Musíš přemýšlet, Bille. To je to, co jsem tě bohužel nikdy nenaučil.“ Pak si prohrábl vlasy. „Ale věděl jsem, že tam budeš chtít jít. Takže… Počkáme, až se k nám připojí tvoji bývalí spolužáci a tvůj kamarád bude schopný boje.“ Pomalu jsem se usmál. To se mi líbilo.
Tom
Seděl jsem a posteli se zkříženýma nohama. Odvedle jsem slyšel tlumené hlasy. Po chvíli jsem se zvedl a šel za nimi. Loki se válel v křesle s nohama na stole a Mitsuki spořádaně pobýval na dřevěné židli.
„Tak co?“ zeptal jsem se, abych na sebe upozornil. Oba dva se otočili.
„Asi jsme našli čórku Ničitelů…“
„Cože?!“ vyjekl jsem.
„Tuším, kde se nachází,“ řekl Mitsuki.
„Tak jdeme?“ Lokiho učitel se rozesmál. Nechápavě jsem se na něj zadíval.
„Koukám, že na tebe má Loki vliv. Musíme se nejprve připravit.“
„Jak?“ zajímal jsem se.
„Vzpomínáš si, jak jsem předtím mluvil o tvých schopnostech?“ Přikývl jsem. „Tak už chápeš v jakém smyslu připravit?“ Znovu jsem přikývl. Mitsuki se usmál. „To je dobře, že nejsi tak natvrdlej, jak vypadáš.“
„Děkuju,“ řekl jsem sarkasticky.
„Děkuju,“ řekl jsem sarkasticky.
„Na to bych ještě nespolíhal,“ vložil se do toho Loki.
„Ty drž hubu,“ zavrčel jsem na něj.
„Zapomeň, štěně, “ zašklebil se. Radši jsem zmlkl a sklopil hlavu.
„Už nemáš slov?“ zasmál se Loki.
„Já mám takovejch slov, že by ses z toho posral!“ vztekal jsem se. Na chvíli vypadal dost zaraženě. Pak se ušklíbl.
„Ty jsi nám nějak zdivočel…“
„Hmm…“ zamumlal jsem rajcovně.
„Klid, kluci,“ brzdil nás Mitsuki.
„Ty drž hubu,“ zavrčel jsem na něj.
„Zapomeň, štěně, “ zašklebil se. Radši jsem zmlkl a sklopil hlavu.
„Už nemáš slov?“ zasmál se Loki.
„Já mám takovejch slov, že by ses z toho posral!“ vztekal jsem se. Na chvíli vypadal dost zaraženě. Pak se ušklíbl.
„Ty jsi nám nějak zdivočel…“
„Hmm…“ zamumlal jsem rajcovně.
„Klid, kluci,“ brzdil nás Mitsuki.
„My jsme úplně v klidu,“ řekl jsem naráz. Oba jsme se po sobě podívali a uraženě našpulili rty. Ne, já se mu přece nebudu vždycky podřizovat a omlouvat, pomyslel jsem si naštvaně.
„Radši využijeme vaši energii efektivněji a začneme s výcvikem,“ snažil se situaci zachránit Lokiho bývalý učitel.
„Já nikam nejdu. Možná se pak přijdu podívat,“ mrkl na nás Loki a plácnul se k televizi.
„Dobrá. Pojď, chlapče,“ usmál se na mě Mitsuki. Přikývl jsem a chytil se jeho natažené ruky. V tu chvíli jsme zmizeli a objevili se přímo na vrcholku hory u chrámu.
„Uh,“ vydechl jsem překvapeně.
„Promiň, měl jsem tě varovat, moje chyba,“ omlouval se nyní už i můj učitel.
„To nic,“ ujistil jsem ho. Odvedl mě na nějaké prázdné prostranství, kde se měl konat náš trénink. Na druhém konci plochy stála dřevěná figurína.
„Takže, nejdřív bych rád věděl tvé pravé jméno,“ začal Mitsuki.
„Co?!“ Trochu poplašeně jsem couvl.
„Neboj se. Já ti neublížím. Je to taková tradice, když někoho vyučuješ. Navíc znám i Lokiho pravé jméno i všech ostatních žáků,“ vysvětlil mi s úsměvem.
„Tak… Tak dobře,“ souhlasil jsem nakonec. „Jmenuju se T-Tom.“
„Dobře, Tome,“ povzbudivě po mně mrkl.
„Říkal jste, že znáte jména všech svých bývalých studentů?“
„Přesně tak.“
„V tom případě ale znáte i pravé jméno toho Andyho. Mohl byste ho použít proti němu.“ Mitsuki se mi vážně zahleděl do očí.
„To bych nikdy neudělal,“ řekl vážně. „A teď se prosím soustřeď. Zaútočím na tu figurínu a ty se ji pokusíš ochránit, dobře?“ Podíval se na mě. Téměř nepatrně jsem kývl.
„Fajn… takže tři, dva, jedna…“ Zavřel jsem oči. „Teď!“ Podařilo se mi před panákem vytvořit chabý štít, kterým ale Mitsukiho moc ihned prošla a odmrštila model daleko odsud. Takhle se to opakovalo ještě několikrát. Snažil jsem se myslet na slova, která mi kdysi říkal Colla, ale nepomáhalo to.
„Mám nápad,“ prohlásil najednou Mitsuki. Odklidil figurínu a postavil mě místo ní.
„Co-co se bude dít?“ zeptal jsem se roztřeseně.
„Je to trochu nebezpečné, Tome, ale věřím, že ty to zvládneš. Nevím, jak jinak ti pomoct. A pokud se dostaneš do nebezpečí, mohl by tvůj štít posílit. Jdeš do toho?“ Chvilku jsem se na něj vystrašeně díval, ale pak jsem se rozhodl, že to udělám. Jinak se nebudu moci pohnout kupředu…
„Připrav se,“ upozornil mě učitel. Semkl jsem ruce v pěst. Mitsuki vyslal svoji sílu. Objevil se přede mnou štít, který ji držel těsně ode mě. No, tak, prosím! Říkal jsem si v duchu. Prosím! Vtom se štít prolomil a já odlétl několik metrů dozadu. Praštil jsem se hlavou o strom a svezl se po něm dolů. Hlasitě jsem zasténal.
„Jsi v pořádku, Tome?“ vykřikl Mitsuki.
„Jsem,“ zachraptěl jsem a s námahou se zvedl ze země. Bolelo mě celé tělo a sotva jsem se mohl hýbat. „Znovu,“ poprosil jsem ho.
„Jsi si jistý?“
„Ano.“ A tak to pokračovalo ještě nějakou chvíli. Už jsem měl modřiny a naraženiny snad úplně po celém těle.
„Nestačilo to už?“ ozval se náhle Loki, který se už nějakou dobu opíral o menší kamennou zídku. Doteď jsem si ho nevšiml. Mitsuki se na něj podíval, pak na mě a nakonec zpátky na něj. Zářivě se usmál.
„To je dobře, že jsi tu, Loki.“ Už teď jsem se bál toho, s čím přijde. Tvářil se tak nějak podezřele. „Posloužíš Levimu jako figurína,“ mrkl na něj Mitsuki.
„To ne,“ vydechl jsem. „Já to nezvládnu. Nechci mu ublížit, prosím ne,“ protestoval jsem.
„Žádný takový,“ zamítl.
„Hele, to není zrovna fajnovej nápad,“ podotkl Loki. Mitsuki ho ignoroval a dostrkal ho na značku.
„Uděláš to pro něj?“ zeptal se učitel.
„Tak dobře… Stejně se v nejhorším můžu vykrýt sám,“ zamumlal Loki.
„To nedělej. Chtěl bych tě důrazně požádat, abys nepoužíval magii. Slíbíš mi to? Nebo pro tebe budu muset vytvářet magickou bariéru?“
„Slibuju,“ protočil očima. Jen jsem zoufale sledoval Mitsukiho záda. Vtom se Loki otočil na mě. „Jestli mě to zabije, tak tě přijdu osobně usmrtit,“ pronesl ledově.
„To nedává smysl,“ namítl jsem.
„To je fuk.“
„Tak jdem na to.“
Nemůžu dopustit, aby se mu něco stalo, běželo mi hlavou. Mitsuki vyslal první útok. Zatnul jsem zuby a vytvořil nejpevnější krytí, jakého jsem byl schopný. První vlna útoku se od něj odrazila, ale zanechala na něm drobné prasklinky.
„Ne, ne, ne, prosím ne,“ opakoval jsem si pro sebe a snažil se vytrvat. I druhou vlnu štít ustál. Ještě chviličku… Ozvalo se křupnutí, jako když praská sklo, a moje obrana se rozsypala na kousíčky. Loki klopýtl a upadl na zem. Naštěstí neodlétl jako figurína a vypadalo to, že se ani nikde nepraštil. „Loki!“ vykřikl jsem a vrávoravě se odbelhal k němu.
„Hm, zajímavé. Vypadá to, že tvoje obrana sílí s touhou ochránit tvé přátele,“ pronesl zamyšleně Mitsuki, ale já ho nevnímal.
„Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se starostlivě Lokiho a pohladil ho po hrudi.
„Myslím, že jo,“ usmál se.
***
Druhý den jsme se opět přemístili z Tokia na Mt. Odake. Měla následovat další část mého výcviku. Došli jsme na prostranství, ale nebyli jsme tam jediní. Naproti nám stála skupinka tří lidí. Dva muži a jedna žena.
„Oh, tak jste tady,“ usmál se Mitsuki. „Tohle jsou Lokiho bývalí spolužáci,“ vysvětlil mi. Podíval jsem se vedle na Lokiho. Netvářil se příliš nadšeně.
„Čau,“ prohodil směrem k nim.
„Já jsem Leverett,“ představil jsem se jim. První mi odpověděla ta žena.
„Těší mě. Jmenuju se Ally,“ řekla mile.
„Mně říkají Kyle,“ usmál se ten, co z nich vypadal nejobyčejněji. „A tohle je Nou,“ ukázal na kluka vedle sebe. Podle mě vypadal drsně už od pohledu. Chtěl bych být jako on.
„Nouman,“ opravil ho Nou rozmrzele. Loki si povzdechl.
Bill
No to snad ne. Štvaly mě už jen ty vzpomínky, ale teď, když se celá moje minulost vrací naživo… Zavrtěl jsem hlavou.
Taky mě dost překvapil Levi s tou svojí štítovou superschopností, či co to mělo být. Nikdy bych si nemyslel, že něco takového dokáže.
Všiml jsem si obdivného pohledu, který hodil po Noumanovi. Ten chlap tak působil odjakživa. Byl druhým nejlepším Mitsukiho studentem – hned po Andym. Skoro nemluvil, všem se vyhýbal. Jeho přesným opakem byla Ally. Přátelila se snad se všemi. Pamatuji si, že než jsem se dal dohromady s Andym, pomáhala mi s úkoly. Kyle byl docela sympatický, ale občas postrádal vlastní názor. Moc často se podřizoval ostatním.
„Jak se máte?“ zajímal jsem se nejen ze slušnosti – přece jen jsem s nimi strávil pár let.
„Jde to… Jsem u jedné čarodějnické skupiny v Austrálii. Možná se tam trvale usadím, založím rodinu a tak,“ usmála se Ally.
„Pokud je porazíme,“ zamumlal jsem a vůbec poprvé zapochyboval o pokračování světa jako takového.
„My jsme teď s Nouem na Islandu,“ přidal se Kyle. Čí to byl asi nápad…? Ale překvapuje mě, že Noumana přemluvil, aby cestovali společně. „Je fajn vrátit se sem,“ dodal.
„A co ty, Loki?“ zeptala se Ally.
„No, očividně mě z Asgardu ještě nevyrazili,“ pokrčil jsem rameny.
„Docela tě obdivuju,“ prohlásil Kyle. „Dotáhl jsi to z nás nedál.“ Zamrkal jsem. Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel
„A taky dělá největší průsery,“ zavrčel Nouman.
„Ostatně jako vždycky,“ uzavřela to Ally. Skupinou projela vlna smíchu.
„Promiňte, já… Ještě něco musím udělat,“ vyhrkl Levi a odešel. Všichni se za ním překvapeně dívali.
„Půjdu za ním,“ povzdechl jsem si. Uviděl jsem ho stát na místě, které mi kdysi ukázal Andy, když… Potřásl jsem hlavou. Nechci na to myslet.
Došel jsem až k Levimu a zezadu ho objal. „Jsi v pořádku?“
„Jo… Jen… Mi přijde hrozný dělat normální věci, zatímco Olie… Olie může…“
„Ššš…“ Objal jsem ho pevněji. „Snaž se na to nemyslet. Všechno bude dobrý, slibuju.“
„Věřím ti,“ řekl prostě. Otočil jsem ho čelem k sobě.
„To jsem moc rád.“
***
Tohle místo ve mně vzbuzovalo sentimentální vzpomínky. Požádal jsem proto Mitsukiho, aby mě propustil z ceremoniálu přivítání a nechal mě vrátit se do Tokia. Levi se ke mně i přes přemlouvání všech přidal.
„Přijdou mi docela sympatický,“ prohodil, když jsme se rozvalili na pohovce v obýváku.
„Jo, oni jsou fajn,“ vydechl jsem.
„Muselo to být zajímavý, když jsi byl malej.“
„Hmm, byl jsem docela roztomilej.“ Rozesmál se. „Ne, fakt, já nekecám.“ Založil jsem si ruce na prsou.
„Já ti věřím,“ řekl, ale smál se dál.
„No, já vím, je těžko uvěřitelný, že někdo tak sexy jako já byl kdysi roztomilej.“
„Tak hlavně, že se máš rád.“ Na chvíli se odmlčel. „Bylo to takhle vždycky?“
„No… Budu ti vyprávět o dnu, kdy jsem zjistil, že jsem boží. Bylo to úterý. Šel jsem takhle…“ Mé skvělé vyprávění přerušil Mitsuki s mými bývalými spolužáky, kteří se právě vrátili.
„Měli bychom udělat nějakou velkou párty,“ navrhla Ally.
„Nebo se připravovat na záchranu světa,“ zabručel Levi. Objal jsem ho kolem pasu.
„Nejdřív zábava, potom možná práce,“ mrknul jsem na něj. Ally odběhla pozvat polovinu Tokya na velkou party hard.
autor: Dietřisko & Kentaur
betaread: J. :o)
Povedený díl, jak jinak 🙂 možná bych se rozepsala trochu víc jako u ostatních dílů, ale.. no, však to znáte 😀 tak snad jenom, že Olie to musí přežít, jinak…
Presne tak, Olie musi prezit, i kdyz mi neprijde tak bozi jako Levi a Loki (i kdyz ten je arogantni egoista :D) tak i tak, on uz proste patri do familie! 🙂 Chybel by mi 🙁 navsteva bordelu, jako jediny znal cesko! :/ nenechte ho zemrit! Jinak vlastnorucne uskrtim toho grazlika Andyho! Obcas si o zlodusich myslim, ze i pres krutost a stupiditou jsou vlastne geniove, jakym zpusobem vse uskutecni, to chce mozek, ale Andy je jen kreten a nic vic! Chci moc vedet, proc se rozesli s Lokim, vlastne celkove Lokiho/Andyho minulost. 🙂
Bude velka party? 😀 doufam, ze se Loki a Levi ozerou a konecne se radne sblizi 😀 Lokiho spoluzaci vypadaji zatim sympaticky, ale opravdu chybi Olie s panvickou 😀
Zaujímavé 🙂 Páči sa mi, že Tom má šancu viac trénovať svoje schopnosti. Dúfam, že sa im podarí Olieho v poriadku zachrániť.
A som zvedavá na tú ich party hard. 😀
Jsem zvědava co bude na ty party.
Ty vole:-D "Budu ti vyprávět o dnu, kdy jsem zjistil, že jsem boží…" 😀 😀 To jsem se fakt smála nahlas :))
Jsem strašně zvědavá na další díl a na to, kdo za tím vším stojím. A napadla mě taková hrozná myšlenka, kterou ani nechci psát, aby se náhodou nevyplnila :/
Díky za super povídku 🙂
Jsem ráda, že se Mitsuki tak pustil do vyučování Toma 🙂 Jsem na něj vážně pyšná, jak mu to jde 🙂 Je přeci jasný, že tyhle věci chtějí trénink a nejde to hnedka. Strašně mě pobavilo, jak bránil Tom sám sebe a byl pak chudák celý domlácený a měl samé modřiny 😀 Je hezké vidět, že i přes bolest se chce učit 🙂 A hnedka mě napadlo, že kdyby měl bránit Billa, tak že by to bylo určitě lepší. A vidím, že Mitsuki měl stejný názor jako já! A jak to šlo vidět, jak se Tom snaží 🙂 Bylo to strašně milé 🙂
Bill mě opět šíleně pobavil 😀 Ta jeho věta: "Budu ti vyprávět o dnu, kdy jsem zjistil, že jsem boží." 😀 😀 To je takový egoista, ten Billouš 😀 😀 Ale jsem za to ráda, protože díky takovýmhle větám se vždycky strašně bavím 😀 😀
Joo, a maličko mě začíná mrzet to, jak se Bill k Tomovi někdy chová. On mu taky občas řekne něco pěkně kousavého a sarkasticky škaredého a pak za ním dojde a objímá ho. Nevím jak bych to jako Tom zvládala.
A prosím prosím, smutně koukám..ušetřete Olieho! I když je to pěkné pako, nechci, aby umřel. Už do téhle povídky prostě patří!
Děkuji za super díl 🙂