Pretty Little Secrets 8.

autor: Saline A.

Připadal si jako v sedmém nebi. Místnost byla provoněná nejrůznějšími citrusovými plody, mezi něž byl v malé dávce propašován kokos. Teplota sice šplhala ke třiceti stupňům, ale chlapci to vůbec nevadilo, naopak. Smysly mu mírně mámila tichá relaxační hudba, stejně jako tlak vody vířící kolem něj. Mnohem víc ho ale omamovaly silné paže, které měl omotané kolem ramen, zatímco prsty mu čechraly vlasy. Opíral se o pevnou a vypracovanou hruď muže s pokožkou, jež perfektně kontrastovala s tou jeho, alabastrovou.

Nedokázal reálně uvažovat. Bushido si nemohl pomoct, ale při pohledu na chlapcův blažený úsměv se neubránil vlastnímu úsměvu. Držel ho blízko u sebe, jako kdyby měl každou chvíli vyklouznout a zmizet. Vypadal tak křehce, tak nevinně… byla to stránka Billa, kterou ještě neznal. Do té chvíle ho znal jen jako ďábla, postelového ďábla, a divu. Samozřejmě věděl, že Bill umí být i citlivý, ale tohle… Bože, tenhle kluk byl boží. Z každého póru jeho těla na vás křičela jeho křehkost a nevinnost. Kdyby ho neznal, tvrdil by, že volá o ochranu. Nicméně ale věděl, že ačkoliv je Bill silný, i on občas potřeboval obejmout a schovat. Proč jen mu to nikdy neposkytl už dřív?

„Jsem idiot, viď?“ hlesl Bushido, jemně přejíždějíc bříšky prstů po chlapcově tváři.

„Mhm,“ zavrněl Bill, sotva ho vnímajíc.

„Měl jsem si tě víc všímat, když jsem mohl,“ zamumlal tiše.

„Anisi, o čem to mluvíš?“ vydechl Bill zmateně, když začal konečně plně vnímat. Zvedl hlavu, aby na svého společníka viděl, a dlaní přejel přes jeho hrudník. „Moc ti nerozumím.“

„Říkám, že jsem se choval jako idiot a teď si to uvědomuju. Nezasloužil sis, abych se tak k tobě choval. Zasloužil sis něco víc,“ Bushido palcem přejížděl přes jeho ostře řezanou čelist.

Bill si povzdechl. „Anisi… Nemáš důvod si něco vyčítat. Mezi námi šlo od začátku o sex, navíc původně to měla být jen jednorázovka. To, že jsme se pak vídali dál, je… naše hloupost,“ znovu si opřel hlavu o jeho hrudník a pevněji ho objal. „Je logické, že jsme si k sobě vytvořili nějaký vztah. Dokázali jsme spolu chodit na akce, stali se z nás přátelé. I tak jsem ale od tebe nikdy nic neočekával, víš? Kdysi jsem takový býval, ale pak už ne. Přistupoval jsem k tobě jako ke svému sexuálnímu partnerovi, milenci.“

„Nikdy jsi ke mně necítil nic víc?“

„Já nevím,“ přiznal Bill nejistě. „Možná ze začátku, když jsme se teprve začínali vídat, jsem nad tebou přemýšlel a napadlo mě, že bych možná zkusil něco víc, ale…“ znovu tiše povzdechl. „Zakázal jsem si nad tím přemýšlet.“

„A když se nad tím zamyslíš teď?“ Bushido na něj se zájmem pohlédl.

„Anisi,“ Bill zakňučel. Nechtěl na tuhle otázku odpovídat, ale když na něj Bushido vrhl pobavený prosebný pohled, jen ho pevněji objal kolem pasu. „Možná… Já nevím. Když ses rozhodl to ukončit, podivně mě to bolelo, bylo mi smutno. Chyběl jsi mi. I teď, i když mě štveš, tak jsem rád za každou chvíli, kdy tě vidím. Včera v noci, já…“ zčervenal. „Opravdu jsem byl rád, že jsi se mnou právě ty. A moc ti za to děkuju, opravdu.“

„Myslel jsem, že si to nebudeš pamatovat,“ zamumlal Bushido.

„Já vím. Nechtěl jsem o tom mluvit, ale když ses teď zeptal… Všechno to spolu souvisí a já ti poděkování dlužil,“ políbil ho na rameno. „Zvládnul jsem to jen díky tobě.“

„Hrozně jsem se o tebe bál. A zlobil se, Nyzeho jsem chtěl ráno zabít. Ale pak mě napadlo, že za to možná můžu já.“

„To je přeci hloupost,“ Bill tiše odfrknul a zamračil se. „Jediný, kdo za to může, jsem já. Nechal jsem se rozhodit, neustál jsem, že jsem najednou zůstal sám. I přes to, že jsem byl víceméně sám vždycky, ale teď jsem byl zvyklý na naše tajnůstkaření před Tomem. Najednou jsem ale neměl ani tajnůstkaření s tebou, ani Toma a připadal jsem si hrozně opuštěný. Jako kdybych za to nikomu nestál, kdybych nebyl dost dobrý. Ale ty nemůžeš za to, že jsem pitomec. Už dávno vím, že drogy jsou špatné a stejně si je vezmu,“ protočil očima. „Ty se obviňovat nemusíš.“

„Ty ses bál, že nejsi nikomu dost dobrý?“ Bushido na něj pohlédl v naprostém šoku. „Bože, Bille! Kdybych nebyl tak natvrdlý, nejspíš bych tě do vztahu nalákal sám!“

Bill se mírně pousmál. „Opravdu?“

„Opravdu,“ Bushido mu jemně zvedl hlavu za bradu. „Jsi neuvěřitelně krásný a talentovaný chlapec, Bille. Jsi chytrý, charismatický a okouzlující. Touží po tobě desítky tisíc mužů a žen po celém světě. Jsi citlivý. Ačkoliv jsem tě já sám zkazil natolik, abys to dokázal velmi dobře maskovat,“ jemně ho pohladil prsty po čelisti. „Za to se omlouvám.“

„Nemůžeš za to,“ zopakoval Bill. „Naučil jsem se to maskovat už před tebou, u tebe jsem jen… Víc jsem si to všechno užíval. Bavilo mě to. Až teď vidím, že jsem možná přeci jen nějaké city projevovat měl. Možná by bylo něco jinak,“ s pokrčením ramen se mírně zavrtěl, zabořil Bushidovi hlavu ke krku. Chtěl se schovat.

„Projevoval jsi je,“ Bushido mu jemně stiskl boky. „Jen já to vidím až teď. Když je pozdě.“

Bill se silně kousl do rtu v hlubokém pokušení. Nakonec se ale přeci jen nadzvedl a, chytajíc Bushidův obličej do dlaní, přitiskl rty na jeho. „Nikdy není pozdě,“ zašeptal do polibku.

*

Seděli v autě před Billovým domem. Bill si pohrával s lemem trička, pohled sklopený k zemi. Ani jeden nic neříkal, panovalo mezi nimi nervózní ticho.

„Bille, já…“ začal Bushido tiše, ale zarazil se.

„Nemusíš nic říkat,“ Bill se pousmál, ale pohled nezvedl. „Nic od tebe neočekávám, nežádám. Dnešek byl hezký, ale ty jsi zadaný, já vím.“

„Bille,“ Bushido povzdechl.

„Měj se, Anisi,“ Bill k němu vzhlédl a jemně ho políbil na tvář. „Třeba se zase někde potkáme,“ usmál se, ale jeho úsměv postrádal radost. Než by ho starší muž stihl zastavit, popadl kabelku a vystoupil z auta, míříc k sobě domů. Jenže Bushido se ani nesnažil zastavit ho. Ať už během dne řekl cokoliv, teď neudělal nic. Jen seděl v autě a mlčky sledoval, jak chlapec odchází. Zklamání, které se mu usadilo v očích, už ale neviděl.

*

Seděl ve svém obýváku se sklenkou skotské a nepřítomným pohledem z okna. Anna poletovala po domě, ale jemu to bylo jedno. Možná už i šla spát, nebyl si jistý. Myslí se neustále vracel k událostem posledních hodin. Dřív by si to jen sotva přiznal, ale Bill…

„Miláčku, je všechno v pořádku?“ drobná žena mu stiskla rameno.
Mlčky k ní vzhlédl. Dlouhé černé vlasy, velké tmavě hnědé oči a široký oslňující úsměv. Jak to, že si nikdy nevšiml, jak moc podobná Billovi je? „Samozřejmě,“ nepřítomně se usmál, když mu znovu jemně stiskla rameno. „Běž si lehnout, já ještě… přijdu později.“

„Nemám tu s tebou raději zůstat?“ starostlivě ho pohladila po tváři, ale když Bushido mlčky zavrtěl hlavou, pochopila. Jemně ho políbila a tiše zamířila do ložnice, dopřávajíc tak muži soukromí.

Jakmile osaměl, Bushido utopil svůj pohled ve sklence zpola naplněné skotskou, zatímco myšlenky se mu znovu rozutekly k černovlasému chlapci. Přesně si vybavil plachý úsměv, který mu věnoval. Bylo to těsně po jejich… milování. Vždycky to byl sex, ale tentokrát to bylo milování. Třásl se mu v náručí a tisknul se k němu. Dal najevo všechny emoce, o kterých do té doby nejspíš sám nevěděl.

S povzdechem si promnul kořen nosu, věci se začínaly komplikovat. Vždycky si myslel, že s Billem je to jen o sexu, ani by ho nenapadlo přemýšlet nad vztahem s ním. Tak proč teď, když měl přítelkyni, černovlasý chlapec trávil tolik času v jeho mysli? Copak mu opravdu tolik chyběl sex s ním? To je přeci hloupost.

A to, že je to hloupost, mu došlo hned, jak dnes chlapce spatřil. Jak tam stál u stojanů s oblečením, na tváři zamyšlený výraz s blaženým úsměvem na rtech. Měl chuť přivinout si ho k hrudi a jen mu něžně čechrat vlasy. Namísto toho si ho ale musel vzít, nemohl dát najevo svou slabost.

Nechápal, co se to s ním děje. Byla v něm tahle slabost k chlapci celou dobu? To proto byl jediný, ke komu se stále s nadšením vracel? Nejspíš ano… Ale co teď měl dělat?

Proboha, vždyť má přítelkyni, se kterou už se baví o jejím možném nastěhování!

Se zaúpěním zavřel oči. Hned jak to ale udělal, zjevil se mu Bill na sto způsobů. Když má oči ztmavlé touhou, když má pootevřené rty a uniká z nich sten, když má rozcuchané vlasy po sexu, když při spánku vypadá jako porcelánová panenka, když je naštvaný, když se chce mazlit, když se dnes loučil… Znal Billa v tisíci podobách a za každé situace mohl říct, že je absolutně překrásný.

Na kolik způsobů znal Annu? Ačkoliv ji znal poměrně dlouho a budil se vedle ní podstatně častěji než vedle Billa, nedokázal si vybavit, jak vypadá hned po probuzení, natož jak se cítí. Samozřejmě mu s ní bylo dobře. Byla milá, starostlivá, něžná a láskyplná. Dokázala v něm nabudit pocit domova, ale Bill…

Ten černovlasý ďábel ho přiváděl k šílenství. Jeho porcelánová pokožka, havraní vlasy, čokoládové studánky. Jeho zvonivý smích, který Bushida vždy dokázal zahřát u srdce. Jeho hubené tělo, útlé boky… Vyloženě křičelo, že po boku potřebuje někoho silného, kdo by ho dokázal za každé situace ochránit. Rty volající po polibku. Přál si, aby vedle něj mohl usínat. Tak dobře, byl do něj zamilovaný.

Ale nebylo mu to k ničemu, vztah nepřipadal v úvahu. Dokud spolu jen spali, bylo to v pořádku. Ale pokud by spolu chodili, jak by to proboha dokázali utajit? Kromě toho, že by je oba (a Bushida obzvlášť) Billův management zaškrtil, nemohl dopustit, aby se na něj přilepil tisk ještě víc. Už teď na něj byli přilepení a poměrně ho týrali. Nechtěl, aby musel trpět ještě víc jen kvůli tomu, že by chodil právě s ním. Navíc Tom by ho s největší pravděpodobností taky zabil. Zakázal mu stýkat se s ním už po jejich první schůzce. Vztah by asi nepřekousnul už vůbec. A Bushido nechtěl, aby Bill kvůli němu trpěl. Chtěl, aby byl šťastný. A to po jeho boku očividně nebylo možné. Bylo jen jediné možné rozhodnutí.

Zůstat s Annou a dovolit Billovi, aby byl šťastný… I když on tím rozhodnutím bude z velké části trpět.

autor: Saline A.