autor: Sapere Aude
Krok za krokem
„Pamatuješ, co jsem ti řekl?“ zeptal se Tom, když se taxík rozjel pryč.
Bill přikývl. „Nejsme dobří přátelé, ale neznáme se příliš dlouho.“
Tom se zasmál. „Ne tak docela,“ usmál se. „Neznáme se příliš dlouho, ale jsme dobří přátelé.“
„Neznáme se příliš dlouho, ale jsme dobří přátelé,“ zopakoval Bill nervózně.
Tom přikývl a chlácholivě položil ruku na Billova bedra. Bill se pod tím dotekem mírně napjal, ale okamžitě se uklidnil, když ucítil Tomovu dlaň, kterou se jej snažil krouživými pohyby uklidnit.
„A potkali jsme se na tenisovém zápase,“ řekl Tom a Bill přikývl.
„Tenis je, když si dva lidé přehazují malý míček přes síť za pomoci těch divných raket, správně?“
Tom přikývl.
„A míček jde vždy tam a zpět, že ano?“
Tom se tiše zasmál a opět přikývl, Bill se zachvěl nervozitou. „Zvládneš to, slyšíš?“ řekl Tom tiše, poněkud konejšivě.
Bill přikývl. „Ano.“
„Tak pojďme na to,“ Tom se usmál a stiskl Billovo rameno předtím, než vykročili.
Bill jej následoval po dlouhé cestě vedoucí k veliké vile před nimi. Tomovi rodiče musejí být bohatí, pomyslel si, užasle zírajíc na obrovskou budovu.
Jak se pomalu blížili k veliké terase a zahradě, k uším jim dolehla ozvěna hlasů a smíchu. Před očima se jim zjevovalo pořád větší množství lidí postávajících venku a Bill se přitiskl k Tomovu boku, pozorujíc dav velikýma očima. Tom mu věnoval rychlý, uklidňující stisk předtím, než došli k deseti velkým schodům vedoucím na terasu.
Všichni se otáčeli a šeptali mezi sebou, jakmile spatřili Toma ve společnosti mladého, neznámého muže postávat na vrcholu schodiště. Nikdo nečekal, že se Tom dostaví, a už vůbec ne, že nebude sám.
Bill nervózně polkl, bodavé pohledy těch lidí jej děsily, žádný z nich nevypadal přátelsky, ani jeden.
„Jak se jmenuješ?“ zaslechl vedle sebe Tomův šepot.
„Bill,“ odpověděl šeptem.
Tom se uchechtl. „Ne, tvé falešné jméno.“
„Ou, Peter.“
„Příjmení?“
„Pan.“
Tom si odfrkl. „Bille, pamatuješ vůbec, o čem jsme spolu mluvili?“
„Jo,“ povzdechl si. Byl trochu otrávený z toho, že mu Tom nedovolil představit se jako Peter Pan. „Peter Harris,“ šeptl.
Tom přikývl a vedl jej do domu, ignorujíc hosty, které cestou míjeli. Shodli se na tom, že pro jistotu bude lepší, když se Bill představí pod falešným jménem. Možná už o jeho zmizení hlásili ve zprávách, nebo o tom někdo slyšel, kdo ví. Raději byli opatrní, než by měli později litovat.
„Tome!“ Masivním salónkem se rozlehl hlas jeho matky a překvapil několik hostů, zejména Billa.
„Ahoj, mami,“ usmál se Tom a rozpačitě jí zamával.
Simone se přiblížila k synovi s otevřenou náručí, vtahujíc si jej do těsného objetí. „Už je to tak dlouho!“
„Jo,“ souhlasil Tom a rozpačitě opětoval její objetí. S rodiči si nebyli příliš blízcí, vždy se cítil poněkud trapně, když se k němu chovala máma až příliš emotivně.
„A kdopak je tento pohledný, mladý muž,“ usmála se na Billa a konečně od Toma ustoupila.
„To je Peter,“ řekl a pečlivě položil ruku na Billovo rameno.
„Jsem Simone, Tomova maminka,“ řekla mu Simone.
„Dobrý den,“ Bill se mile usmál.
Už když vešli do dveří, si Bill všiml šíleně obrovských švédských stolů a nyní na ně hladově zíral, ne příliš nenápadně.
„Posluž si, zlatíčko,“ Simone se na něj usmála a ukázala směrem ke stolům.
Billova tvář se okamžitě rozzářila a on pospíchal k velkému, dlouhému stolu s jídlem a pitím. Tom se ušklíbl a pozorně Billa sledoval; nemohl si pomoct, ale musel se pobaveně usmívat při pohledu na Billův užaslý výraz.
Simone pozdvihla obočí a přistoupila k Tomovi. „Takže, kdo je ten… Peter?“ zeptala se zvědavě.
Tom odtrhl pohled od Billa a obrátil oči zpět ke své matce. „Oh, jen můj dobrý přítel,“ řekl.
„Zdá se být milý.“ Simone se otočila a podívala se na Billa. „Ale… je bosý.“ Zmateně svraštila obočí.
Tom potlačil úsměv a odkašlal si. „Uhm, jo, no, cestou sem jsme měli menší nehodu a přišli jsme o všechno oblečení,“ lhal. „To je také důvod, proč jsem oblečený takhle.“ Sklonil hlavu a zadíval se na sebe. Měl na sobě staré špinavé kalhoty, tenisky a obyčejné černé tričko, dost tmavé na to, aby pohltilo veškeré skvrny, které se na něm vytvořily od začátku jejich cesty.
„Och, zlato,“ vydechla Simone a otočila se zpět k Tomovi. „Můžeš si půjčit smoking svého bratra a jsem si jistá, že se tady najdou i boty pro Petera! Jeho oblečení je poměrně hezké, nemyslím si, že se potřebuje převlékat, nebo si myslíš, že by chtěl?“
„Ne, myslím, že je spokojený.“
Simone přikývla a otočila se, téměř vrazila do svého manžela. „Ach, Gordone!“ zvolala s úsměvem. „Podívej, kdo je tady!“
Gordon si odkašlal a arogantně vystrčil bradu. „Tome,“ řekl prostě.
Tom protočil očima a zkřížil ruce na prsou. „Gordone,“ posměšně ho napodobil.
Gordon byl připraven zasyčet něco nepříjemného, když se najednou po Tomově boku zjevil Bill. „Tomi, tohle je skvělé, musíš to ochutnat!“ vykřikl vzrušeně s pusou plnou jídla, ukazujíc na švédské stoly.
Gordon pozdvihl obočí. „A kdo je tohle?“
Bill se otočil a rychle polkl sousto. „Já jsem Bi-Peter Harris,“ odpověděl s úsměvem.
Gordon na něj jen zíral, zřejmě se mu nelíbilo, co vidí.
„Takže,“ zasáhl Tom předtím, než se Bill mohl začít cítit nepříjemně. „Kdy bude svatba.“
„Přišel jsi pozdě,“ Gordon okamžitě odpověděl s náznakem uspokojení v hlase.
Tom v duchu zaklel, ale snažil se zachovat klid, odmítal před svým nevlastním otcem vykazovat jakékoliv známky slabosti.
„Co to máš proboha na sobě,“ Gordon si nečekaně odplivl a díval se na Toma s jakýmsi odporem.
„Oh lásko, měli nehodu a přišli o své oblečení, to není Tomova vina,“ Simone se mu to snažila vysvětlit, ale Gordon se nad ní bavil. Nevěřil tomu ani jedinou vteřinu. „Pojďme tě obléknout do něčeho hezkého,“ Simone raději změnila téma a popadla Toma za ruku. „Pojď, srdíčko,“ řekla Billovi s úsměvem.
Bill popadl lem Tomova trička a následoval je po vyleštěném schodišti do velké, spíše nudné místnosti. Simone otevřela další dveře a Bill byl překvapen tím, že se ocitl v šatníku a ne v jednom z pokojů.
„David má spoustu obleků a smokingů, jsem si jistá, že tady něco najdeš,“ řekla Simone a vstoupila do šatníku.
Tom si povzdechl. „No, jsem vyšší než on; nejsem si jistý, jestli mi budou sedět.“
Bill vstoupil do šatníku hned po Tomovi, zíraje na všechen ten prostor.
„A jsi také mnohem hubenější! Málo jíš!“ Prohrabávala se Davidovým oblečením, zřejmě pátrala po něčem konkrétním.
Tom se v duchu ušklíbl, jak mohl víc jíst, když měl sotva dost peněz na placení nájmu?
„No tak, kdepak to je,“ mumlala Simone.
„Co?“ zeptal se Tom a prohlížel si bratrovu sbírku bot.
„Tady je smoking, který je mu příliš dlouhý, myslím, že tobě bude akorát.“
Bill zalapal po dechu, jakmile spatřil svůj odraz ve vysokém zrcadle na konci malé místnosti. Ještě neměl možnost vidět se v těsných tmavě modrých kalhotách a bílé košili, kterou měl na sobě, a musel uznat, že vypadá hezky.
„Líbí se ti, co vidíš?“ zeptal se jej Tom s úsměvem.
Bill spokojeně přikývl a prohlížel se ze všech stran; dokonce i jeho vlasy vypadaly hezky.
Simone pozdvihla obočí nad zvláštním chováním obou chlapců, ale rozhodla se to ignorovat, už zjistila, že Bill je celkově poněkud zvláštní, ale působil jako naprosté zlatíčko.
„Oh, tady je!“ náhle vykřikla, vytahujíc černý smoking a bílou košili. „Bude ti sedět,“ usmála se a podala ho Tomovi.
„Dík,“ zamumlal Tom, vzal si oblek a prohlížel si ho. Zdálo se, že je to jeho velikost, ale byl si jistý, že v něm bude vypadat jako číšník.
„A teď ty, Petere, jaká je velikost tvých bot?“
Billovy oči se rozšířily a Tom rychle zakašlal. „Uhm, nemyslím si, že mu budou některé z nich dobré.“
„Takže, jakou má velikost? V domě snad bude jeden pár, který mu padne,“ zasmála se.
Bill poslal Tomovi prosebný pohled a jemně zavrtěl hlavou. Tom se zhluboka nadechl, jeho oči zběsile těkaly po šatníku, dokud nespatřily pár sandálů.
„Uhm, myslím, že pro něj budou nejlepší otevřené boty jako tyto sandály!“ Sehnul se a popadl otevřené boty, které se mu houpaly na prstu.
Bill svraštil obočí, trochu zmateně, ale neprotestoval.
„Ale… myslíš, že se sandály hodí na takovou akci?“ zeptala se Simone s pohledem upřeným na boty a poté pohlédla na Billa.
Tom přikývl. „Hodí se k jeho oblečení, a kromě toho si cestou sem trochu zranil nohu, proto jsme přišli o jeho boty. Neměl je na sobě, když jsme ztratili oblečení, protože ho to bolelo, takže se boty ztratily taky,“ pokoušel se o nějakou omluvu.
„Hm,“ Simone naklonila hlavu na stranu. „Máš pravdu; dotvoří jeho outfit a ještě ke všemu se na léto hodí,“ usmála se.
Tom si vydechl úlevou a také se usmál. „Jo,“ řekl a podíval se na Billa.
Bill pořád vypadal trochu zmateně, nebyl nadšený myšlenkou, že by měl mít na sobě boty, jakékoliv boty.
„Tak, nechám vás, abyste se mohli převléknout, až budete hotoví, přijďte dolů, alespoň jednou spolu hezky společně povečeříme!“ usmála se předtím, než opustila šatník, a když vycházela z pokoje, zavřela za sebou dveře.
Tom hlasitě vydechl, došel k posteli a svalil se na ni. Nečekal, že to bude tak stresující, a to ještě neviděl svého bratra nebo ex-přítelkyni.
„Tome,“ Bill plaše opustil šatník.
„Hm?“ zabručel Tom.
„Nechci mít na sobě boty,“ řekl tiše.
Tom v duchu zasténal a posadil se tváří k Billovi. „Pojď sem,“ řekl a poklepal na prázdné místo vedle sebe.
Bill se pomalu přiblížil a posadil se vedle něj.
„Podívej se na ně,“ řekl a podal jednu botu Billovi. „Jsou kompletně otevřené, tvoje nohy budou stále odkryté, obklopené čerstvým vzduchem a tím vším,“ zkoušel.
Bill si skousl vnitřek tváře a pozoroval boty, opravdu byly spíš otevřené a v podstatě ani nevypadaly jako boty. Alespoň ne jako boty, které Bill znal.
„Co kdyby sis je zkusil, a když se nebudeš cítit příjemně, prostě je sundáš, souhlasíš?“
Bill přemýšlel, prsty se dotýkal podrážky.
„Kvůli mně?“ zeptal se Tom a naklonil se k Billovi s trochu dětinsky našpulenými rty.
Bill na něj vrhl kradmý pohled a nedokázal potlačit smích. „Dobře,“ usmál se, pokládaje obě boty na podlahu před sebe.
„Skvělé!“ vykřikl Tom. „Děkuju.“ Rychle stiskl Billovo koleno předtím, než vstal a položil si smoking na postel. „Nemůžu uvěřit, že budu mít na sobě tuhle… věc,“ znechuceně se zašklebil.
„Vsadím se, že budeš vypadat dobře,“ řekl Bill tiše a usmíval se sám pro sebe.
„Myslíš?“ usmál se Tom a sundal si bundu.
Bill přikývl a šťouchl prsty do sandálů. Nebyl si zcela jistý, jak by si je měl obout.
„Tak se podívejme,“ řekl Tom, přetáhl si tričko přes hlavu a odhodil ho na postel.
Bill téměř zalapal po dechu nad nečekanou nahotou, a vzápětí se přistihl, že zírá na Tomův hrudník. Následovaly Tomovy boty a kalhoty a najednou byly boxerky tím jediným, co zakrývalo jeho tělo.
Bill polkl a přinutil se odvrátit zrak. Prsty se dotýkal okraje polštářku ležícího vedle něj, zkoumajíc jeho vzor. Tom se při pohledu na Billa nemohl zbavit pobaveného úšklebku, dokonce si všiml, že se Billovi mírně zbarvila líčka.
Tom si začal broukat melodii, zatímco vklouzl do bílé košile. Bill poznal skladbu, na kterou tančili na pouti. Usmál se a otočil se na Toma, který se na něj taky usmíval.
Bill se začervenal ještě víc a díval se, jak se Tom obléká; už se nedokázal přinutit odvrátit pohled.
„Takže si je obuješ?“ zeptal se Tom, ukazujíc na boty.
Bill pokrčil rameny. „Nevím jak,“ přiznal stydlivě.
Tom si zapnul kalhoty a klekl si na kolena před Billa. „Pomůžu ti,“ usmál se, rozepínajíc první botu.
Bill si složil ruce do klína, cítil se směšně dětinsky.
„Můžu?“ zeptal se Tom a ukázal směrem k Billově bosé noze.
Bill přikývl. Tom opatrně vzal Billovo chodidlo do jedné ruky a zasunul ho do sandálu, který zapnul tak volně, jak jen bylo možné, aby mu bota nespadla při chůzi z nohy. Bill si zaujatě pozoroval nohu. Byl příjemně překvapen; sotva cítil botu na noze.
„Teď druhá,“ řekl Tom tiše a natáhl se po Billově levé noze.
Tentokrát si ji podržel Bill a díval se, jak mu na ni Tom nazouvá botu.
„Hotovo,“ dredáč se usmál a vstal.
Bill kroutil prsty u nohou, potěšen tím, kolik volnosti měly i přesto, že měl na sobě boty. „Líbí se mi,“ přiznal tiše.
Bill kroutil prsty u nohou, potěšen tím, kolik volnosti měly i přesto, že měl na sobě boty. „Líbí se mi,“ přiznal tiše.
Tom se na něj pouze usmál a Bill už se začínal divit, proč nic neříká. Když se najednou natáhl a jemně prohrábl Billovy vlasy.
„Jsem na tebe hrdý.“
autor: Sapere Aude
překlad: B-kay
betaread: J. :o)
original
Tak toto bola krásna časť. 🙂 Strašne sa mi páčilo, aký bol Bill nadšený z tých švédskych stolov a ta jeho túžba po mene Peter Pan 😀 Simone to úplne vystihla, že aj keď je zvláštny, tak zároveň pôsobí ako úplne zlatíčko (čo aj je).
Tomov nápad s otvorený topánkami – také niečo ma absolútne nenapadlo. Som rada, že aj Billovi topánky vyhovujú a nemá pocit uväznených nôh. A ako si Toam obzeral, keď sa prezliekal 😀
Vážne super časť, akurát ju trochu kazil Gordon, ale k nemu sa ani nedá vyjadrovať – totálny snob.
Ďakujem za preklad.
to je tak roztomileeeeeeeee ja se snad rozpustim ♡♥♡♡♡♡♡♡♡♥♥♡♡ MOC DEKUJU ZA PREKLAD
Pokaždé, když čtu tuhle povídku, mám na tváři stejný výraz jako při pohledu na fotku roztomilého štěňátka. Prostě je to tak strašně moc sladký a roztomilý, že bych se rozpustila něhou :))) Bill je takové zlatíčko a jak se červenal když se Tom svléknul 🙂 Dokonce si kvůli Tomimu vzal i boty! To je posun! 🙂 Jsem opravdu zvědavá, jaká bude reakce Toma na jeho bratra a ex… být na jeho místě, vyškrábu mu oči a hned potom udělám to samé i jí.
Moc děkuji za krásný překlad! 🙂
To bylo krásné! 🙂
Moc se mi líbilo, jak se Tom celou dobu k Billovi choval. Zato Gordon se mi nelíbí ani trošku, s tím ještě budou problémy…
A to převlékání a nazouvání bot…musela jsem se celou dobu usmívat 🙂
Děkuju za překlad!
To bolo také krásne 🙂 aj maminka sa zdá milá a asi má Toma naozaj rada. Gordonove správanie ma mrzí 🙁
Obúvanie Billa mi na tvári vyrylo široký úsmev a asi tam zostane poriadne dlho 😀
Veľmi pekne ďakujem za prekrásny preklad a teším sa na pokračovanie.♥♥♥
Krásna kapitolka jsem zvědava jak to dopadne až se setká z bratrem.
Takže už kluci doopravdy na svatbu dorazili. Po pravdě jsem možná čekala, že k tomu nakonec ani nedojde. Ale stejně mě pobavilo, jak si kluci museli vymyslet příběh jak se potkali. No, trochu čekám, kdy pravda vyjde najevo a kdy se Bill nechtěně podřekne. 😀 😀 Hrozně moc jsem se smála, když se Bill chtěl jmenovat Peter Pan! 😀 😀 😀 On je ten Bill vážně roztomilý za každé situace. 🙂
O Gordonovi snad nemá cenu ani cokoli psát, protože se mi zase ani trošku nelíbil!
Ale Tomova maminka vypadá velice mile. 🙂 Doufám, že taková hodná bude i nadále, Tom si zaslouží, aby alespoň jeho maminka byla občas na jeho straně. 🙂
A Tomův nápad s otevenou obuví byl dokonalý! Mě samotnou to vůbec nenapadlo! Pak jsem se trošku obávala, že to Bill nakonec nezvládne, ale ono přece! A ještě když se v nich cítil skvěle a vůbec ne uzamčeně. Mám radost! 🙂
Strašně moc se těším na další díl!
A moc děkuji za překlad téhle roztomilé povídky! ♥♥
Já se snad rozteču <.> Tohle je tak úžasná povídka. Bill je v téhle roli absolutně k sežrání, jako sedmileté dítě. A jak se Tomovi pomalu dostává pod kůži… má pravdu, měl by být na něj hrdý! Cítím, že tohle byl velký krok kupředu. Možná, že brzy bude v pořádku, celý ten psychický blok zmizí. Díky Tomovi 🙂
(A namyšlení příbuzní mě derou! Alespoň že jeho matka ho má opravdu ráda, i když nechápu, jak si mohla vzít takového krtka jako Gordon!)
Děkuju za překlad už se nemůžu dočkat dalšího dílu! 🙂
No zatiaľ to vyzerá sľubne,ale som zvedavá ako bude Bill reagovať v spoločnosti cudzích ľudí…