autor: Cherie
Bill seděl na křesle a pohupoval nohama. Kolem něj sedělo několik lidí, on je však nevnímal, a když na něj někdo promluvil, jen nepřítomně zamručel na náznak odpovědi.
Jeho myšlenky byly jinde, stále se točily kolem záhadného řetízku. Když zjistil, že Gabriel ví, komu patří, jako by mu v žilách začala proudit nová krev, když však Gabriel místo odpovědi na jeho otázku se zamračeným obočím řetízek stiskl ve dlani a zmizel v pokoji, Billovi se usadil v srdci velice zvláštní pocit, který nedokázal pojmenovat.
Prohrábl si blond vlasy a se zívnutím nechal hlavu položenou v dlaních. Poslední dobou toho na něj bylo moc, byl opravdu unavený. Vyhoupl se z křesla na nohy a protáhl si krk, ozvalo se několik křupnutí.
Gustav vešel do místnosti a zamával novinami nad hlavou. „Ta naše včerejší akcička se dostala do novin,“ prohlásil se smíchem a hodil noviny na starý provizorní stolek. Všichni se dychtivě pustili do čtení. Bill jim nakoukl přes rameno, a když přečetl titulek, který hlásal cosi o poničení nově opravené zdi, odrfknul si a číst přestal. Takové blbosti ho teď nezajímaly, a to ani dokonce i když se těch blbostí účastnil.
Přehodil si přes ramena starou koženou bundu, která už měla nejlepší léta dávno za sebou, a vyšel ven. Seskočil z rampy, která dříve sloužila k zásobování nemocničního skladu, a vydal se kolem boku skladu až k jeho samotnému konci, kde ho obháněla vysoká betonová zeď. Zastrčil nohu do díry ve zdi a vyhoupl se na ni. Pohodlně se usadil a vytáhl si z krabičky cigaretu, kterou si zapálil. S každým vyfouknutím dýmu si připadal lehčí a lehčí, jako by z něj všechny problémy a starosti poslední doby odpadávaly a zůstávaly jen ty hezké vzpomínky. Blaženě přivřel oči a nadechl se.
„Takhle hezky už dlouho nebylo,“ vedle Billa se opřel pár rukou. Bill sebou leknutím trhnul.
„Mexi, tohle mi sakra nedělej!“ Sjel ho přísným pohledem a hlasitě si oddychnul. Mex zastrčil nohu do téže díry jako Bill a posadil se vedle něj.
„Pamatuju si, jak mi bylo šestnáct. V takový dny, jako je tenhle, jsme se s celým gangem jen tak poflakovali po parku a nic nedělali,“ Bill se nad tou vzpomínkou usmál.
„Jo, byl to úžasný bezstarostný život,“ Mex přikývl a z Billovy krabičky si vytáhl cigaretu, kterou si vložil do úst. Ani se neptal, věděl, že Bill by mu to dovolil i tak. Dřív než stihl z kapsy vytáhnout zapalovač, se Bill natáhl a cigaretu mu podpálil. Mex si z ní dlouze potáhl a po chvíli vyfoukl našedlý dým kouře, který pozvolna stoupal k obloze, než se úplně rozplynul.
„Moc rád bych to vrátil a byl zase ten malý bezstarostný kluk,“ Bill sklopil pohled.
„To každý, Bille, to každý. Ty ale nemusíš, vždyť se na sebe podívej.“ Bill k němu zmateně zvedl hlavu.
„Jak to myslíš?“ Mex ho poplácal po rameni.
„Sám jsi řekl, že jsi byl ještě malý kluk. A podívej se, co jsi teď. Vypracoval ses z bezbranného usmrkance na chlapa, který budí strach na několik metrů daleko, na někoho, ke komu všichni s respektem shlíží a na někoho, kdo pro svoji rodinu udělá vše a nestáhne ocas, když se objeví nějaký problém, ty na sebe jako jeden z mála lidí tady můžeš být hrdý, Bille, ty ano,“ položil mu ruku na rameno a Bill se usmál. I přes to, že mu Mex úsměv oplatil, si však Bill všiml v jeho očích něčeho, co tam dříve nebývalo.
„Děje se něco Mexi?“ Starostlivě si jej prohlédl, Mex okamžitě uhnul pohledem. Bill čekal na jakoukoliv odpověď, ale Mex několik minut zarytě mlčel.
„Mexi? Ptal jsem se, jestli se něco stalo.“
„Kdyby se se mnou něco stalo, postaral by ses o mě, Bille?“ Mex k němu s ledovým klidem zvedl oči.
„Cože? Co by se ti mělo stát?“
„Odpověz mi, Bille. Postaral by ses o gang?“ Chytil jej za loket a pohlédl mu do očí.
„Samozřejmě, že bych se o něj postaral, ale co by se ti sakra mělo stát? Děsíš mě, Mexi.“ Bill nechápavě zamrkal. Mex najednou zatřepal hlavou a odvrátil se.
„Ale to nic, já jenom, abych měl jistotu. Víš, člověk nikdy neví, co se stane,“ pokrčil rameny a nuceně se usmál. Bill jenom přikývl, i když věděl, že mu neříká všechno. Mex mu něco tají.
Bill se zasmál Danielovu vtipu a napil se z lahve, kterou mi Tara podala. Ručičky na hodinách ukazovaly jedenáctou hodinu večer a v nemocničním skladu se jako vždy rozjížděla veliká párty. Všude se povaloval alkohol, tráva a cigarety a z velikých repráků duněla hlasitá hudba. Většina lidí se vlnila do rytmu hudby, někteří však v silném alkoholovém opojení pospávali po křeslech a sedačkách, které zde byly. Našly se i takové páry, které se věnovaly zábavnějším věcem, než je tancování.
Bill se ušklíbl, zrovna na tohle opravdu neměl náladu. I přes to, že z jedné strany se k němu lepila Tara a z druhé Ashley, ani jedné si nijak zvlášť nevšímal. Vstal a rozhlédl se po místnosti. Chtěl si najít lepší zábavu, než sledovat Gustava s Angelicou, jak se k sobě neustále lepí, nechat se osahávat těmi dvěma anebo poslouchat Danovy vtipy. Ne, že by nebyly vtipné, u většiny se opravdu dost nasmál, ale už na to prostě neměl náladu.
Když přejel po lidech pohledem poprvé, nic ho nezaujalo, když se však podíval pozorněji, uviděl v rohu místnosti Gabriela s Tomem, jak o něčem diskutují. Dle jejich reakcí a výrazů to asi nebyl rozhovor o pěstování květin.
Bill chvíli přemýšlel, ale jelikož byl od přírody zvědavé stvoření, po chvíli už se nenápadně blížil směrem k nim. Pomalým a líným krokem šel jejich směrem se sklopeným pohledem, jako by ho jejich rozhovor vůbec nezajímal. Těsně před nimi však uhnul a schoval se za veliký reprák, který stál těsně vedle Toma. Jelikož byl v místnosti, moc toho z jejich debaty neslyšel, podle pár slov, co pochytil, mu však došlo, že jde o hádku. O pěkně drsnou hádku. Bill napínal uši, jak nejvíc to šlo, ale ať chtěl sebevíc, vždy zaslechl jen pár slov, z kterých se nedalo určit ani téma rozhovoru, natož průběh. Bill se namáčknul co nejvíc na reprák, aby byl těm dvěma blíže. Když uslyšel, že se zpoza jeho zad začal místo rytmických skladeb linout ploužák, usmál se, slyšel teď dokonale každé jejich slovo.
„Gabrieli prosím, věř mi!“ Tom byl nakloněný ke Gabrielovi a i přes to, že k Billovi byl otočený zády, si byl Bill téměř jistý, že má Tom v očích prosebný výraz.
„Jak? Jak ti mám věřit, Tome!“ Gabriel naštvaně rozhodil rukama.
„Ježiši Gabe, znáš mě několik let, sakra! Vážně si myslíš, že bych něco takového udělal?“
„Já nevím, Tome, upřímně nevím, co si o tobě mám poslední dobou myslet!“
„To co sis myslel vždycky, sakra! Nebo už si nepamatuješ, jak jsme si spolu jako malí kluci hráli a jak jsme spolu vyrůstali? Jak jsme se spolu učili balit holky a začínali pít?“ Tom s Gabrielem mírně zatřepal.
„Pamatuju, Tome, pamatuju si to moc dobře. A taky si pamatuju, jak jsem ti vždycky kryl záda, v tomhle jsi ale sám!“ Gabriel něco Tomovi naštvaně vtiskl do dlaně a odešel. Tom se otočil, a když si Bill všimnul jeho zdrceného pohledu, skoro mu ho bylo až líto. Tom rozevřel dlaň a bezmocným pohledem se podíval na věc v ní. Bill nenápadně vykouknul ze svého úkrytu a zahleděl se Tomovi do dlaně. Okamžitě se však hned stáhnul a s úděsem v očích se opřel o reprák. Instinktivně si stisknul hrudník, protože měl pocit, jako by se mu zastavilo srdce. Tom v ruce svíral onen řetízek. Bill si rukama chytil spánky a s vytřeštěnýma očima hleděl před sebe, pak se znovu ohlédl na Toma.
„Takže ten vrah je… Tom?“
autor: Cherie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
ha já jsem to věděla..:D no jsem ráda že je tu díl doufám že na další už takovou dobu čekat nebudeme muset..miluju tu povídku..:)
Já Tomovi věřím, že to neudělal…tak doufám, že mě nezklame!
Také tomu nevěřím že to byl Tom doufám že se to vysvětli.
Ja som vedela, že tá retiazka bude patriť Tomovi. Ale neverím, že to urobil on, takže som zvedavá, čo sa ešte udeje. 🙂
Hned mě napadlo, jestli ten řetízek třeba nebude Tomův. Strašně moc jsem doufala, že se mýlím, ale bohužel tomu tak je. Ale nějak Tomovi věřím, že to neudělal. Sama nevím proč, protože Tom zatím neudělal nic moc čím by mě přesvědčil o tom, že je fajn, ale v tomhle mu prostě věřím. Myslím, že se tam ten řetízek dostal nedopatřením nebo že Tomovi ten řetízek někdo ukradl? Nevím, ale doufám, že mě tentokrát moje tušení neklame.
Každpádně očekávám celkem velké problémy díky tomuhle. Trochu se bojím o to, jak budou další díly pokračovat, takže doufám, že se pokračování dočkáme brzy! 🙂
Moc děkuji za díl! 🙂 Ráda se ponořuji do téhle povídky! 🙂