autor: Janule
Loitsche 1. ledna 2014
0:30
Bill celou cestu domů mlčel. Sledoval z okýnka staré Georgovy dodávky důvěrně známou krajinu a snažil se srovnávat s tím, co si pamatoval, když tady byl naposledy. Už je to pár let. Dům nechali prázdný, když se odstěhovali s Tomem a rodiči do Hamburku, a jen magdeburská babička tam občas dojela poklidit a zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku. Nikdo tam po nájezdech šílených fanynek nechtěl bydlet a čelit tak nejen jejich organizovaným výletům, ale taky neustálému osočování zastupitelstva obce kvůli zničenému mobiliáři vesnice. Nebýt toho, ani by Bill nevěděl, že se tak všem těm lavičkám a cedulím říká, kdyby je jejich fanynky nepočmáraly, a tím nezničily. Obec je chtěla zaplatit po nich, což samozřejmě udělali, v jejich rozpočtu to byla jen kapka v moři. Dokonce i tu novou budku zaplatila obec z jejich velkorysého daru.
Když se blížili k Nádražní ulici 19, s napětím očekával, jak autobusová zastávka vypadá. To bylo snad to poslední, na co čekal, aby konečně uvěřil té šílené teorii, kterou si mezitím v hlavě poskládal. Byla tam. Bohužel… ta původní. Sice trochu počmáraná, ale určitě na ní nebyl ani jeden nápis Tokio Hotel, Bill nebo Tom, prostě nic, co by nasvědčovalo, že by někomu za tu námahu stáli. Bill sklopil hlavu. Už mu nezbyla žádná naděje, že se mohl splést. Všechno to, na čem tak usilovně léta pracovali a čím ještě nedávno začínal málem pohrdat, bylo v háji.
„Tak, panstvo, vystupovat,“ zahlaholil Georg, když zastavil na plácku před domem. „Andy, pojď mi pomoct s tou motorkou.“ Tom otevřel dveře, podal Billovi ruku, aby mu pomohl vystoupit. Štěrk pod jejich botama zaskřípal přesně stejně, jako když kdysi každý den vystupovali z autobusu při návratu ze školy. Billovi se točila hlava. Nevěděl, jestli je to tím nárazem nebo šokem, ale nejspíš to bylo všechno dohromady. Chytil se bratrovy ruky ještě pevněji a nechal se vést, když vykročili k jejich starému přízemnímu domku. Vysoká dřevěná ohrada, kterou tu kdysi postavil Gordon, aby jim fanynky nečuměly do oken, tu nebyla, vrzla jen stará plechová branka, když do ní Tom kopnul, aby mohli projít.
Vešli do domu. Bill už to tak nějak čekal, ale přesto to byl šok. Všechno vypadalo stejně, jako když jim bylo patnáct. Nic nového. Svým způsobem to na něj působilo jako návrat do dětství, což nebylo zase tak úplně negativní, zvlášť když se proti němu zpoza rohu vyřítil Scotty. Vrhl se na něj svým obvyklým způsobem, vždycky to vypadalo, že je půl roku neviděl, když je vítal, ať už byli venku jakkoliv dlouho.
„Scotty,“ téměř zakňoural Bill radostí, když se sehnul k černému kříženci, aby se nechal olízat, „ty žiješ,“ zašeptal mu do ucha s úsměvem, skrz který se už zase tlačily slzy. Tak moc se mu po jejich starém chlupáčovi stýskalo, když umřel, a teď byl zpátky. Pořádně ho objal a prodrbal mu starý černošedý kožich, a spíš podvědomě čekal, až se v chodbě objeví další psi, aby se s nimi taky přivítal. Bohužel, nedočkal se. Žádný další pes v domě nebyl.
„Scotty, dej pokoj,“ okřikl psa vlídně Tom, když mu připadalo, že samou radostí Billa srazí na zem, ale pak jen stál a chvilku se díval, jak se ti dva vítají. „Půjdu pomoct Andymu s tou motorkou,“ omluvil se a zmizel ve vchodových dveřích. Bill se zvedl a rozhlídl se po předsíni. Uvědomoval si, že musí všechno o svém novém životě zjistit sám, protože si prostě nedovedl představit, jak si Toma posadí naproti sobě a začne mu vykládat ztřeštěnou teorii o svém příchodu z paralelního světa. Nejenže by mu nevěřil, ale ještě by ho nejspíš litoval a považoval za cvoka, což by Bill nepřenesl přes srdce. Vzhledem k tomu, že si dovedl představit, jak by on sám reagoval, kdyby na něj s něčím takovým přišel Tom, se rozhodl mlčet.
Podle oblečení na věšáku a bot pod ním to vypadalo, že tady bydlí sami. Nikde neviděl nic vyloženě ženského, co by svědčilo o matčině přítomnosti, nebo snad o nějaké Tomově přítelkyni. Že on sám žádnou nemá, to předpokládal s téměř stoprocentní jistotou, ale u Toma si nebyl jistý vůbec ničím. Vešel do kuchyně, kde se všechno jevilo stejně. Pár neumytých hrnků a talířů, na kterých pomalu ale jistě zasychaly zbytky, bylo jak na stole, tak na kuchyňské lince, ve dřezu hrnec plný vody, zřejmě k odmočení. Po nové kuchyňské lince s myčkou, kterou mámě koupili hned, jak se proslavili, nebylo ani stopy, jen dřez a vedle odkapávač na nádobí, momentálně prázdný. Mytí nádobí nejspíš stále nebylo jejich hobby, ušklíbl se. Otevřel zvědavě lednici. Pár vajec, nějaký tavený sýr, pivo, mléko a půl šišky trvanlivého salámu tady byly. Cože, salámu?! Ježišikriste…
„Mám hlad jako herec,“ ozvalo se ze dveří, kde se objevili Tom s Andreasem. „Udělám nějakou rychlovku, než půjdeme chrnět,“ došel Tom k právě zavřené lednici a vytáhl salám. Odsunul pár hrnků na lince, ze spodní skříňky vyndal prkýnko a začal krájet úhledná kolečka. Bill na něj zíral s otevřenou pusou a jen polkl, když jedno z křivějších koleček zmizelo v Tomově puse. „Jo, ještě chleba,“ zašklebil se Tom, když položil talíř s kolečky salámu na stůl. Vytáhl balíček krájeného chleba, po kterém se jim oběma v LA tak strašně stýskalo, a posadil se ke stolu. „Je ti blbě, Bille?“ zeptal se starostlivě, když si všiml civějícího dvojčete. Andreas už seděl a ládoval se salámem a chlebem stejně jako Tom.
„Ne,“ zavrtěl jeho bratr hlavou a pomalu se posadil na třetí židli. Vzal mezi prsty plátek chleba a opatrně si kousl a pomalu přežvykoval, aby se vyhnul dalším otázkám.
„Salám nebudeš?“ zeptal se po chvíli Tom. „Máš to suchý, nechceš k tomu aspoň okurku?“
„Ne, to je dobrý,“ zavrtěl hlavou Bill. Vlastně vůbec neměl chuť.
„Nech ho, Tome, aspoň neubyde,“ usmál se Andy s plnou pusou. „Radši ať nejí, co kdyby se ještě ukázalo, že má vážně otřes mozku,“ zdůvodnil rychle svou zjevnou nenasytnost.
„Hmm,“ přikývl Tom, „máš pravdu,“ uzavřel tím celou záležitost a lehce pohladil Billa po ruce položené na stole.
Chvilku bylo ticho, nikdo nic neříkal, jen Scotty seděl poslušně vedle Billovy nohy a snažil se čmucháním směrem k talíři na stole naznačit, že by nepohrdl trochou té voňavé pochoutky. Bill se usmál a vzhledem k tomu, že se počítalo i s jeho podílem, vzal jedno kolečko salámu a pustil mu ho do neomylně připravené a pohotové tlamy. Zaprášilo se po něm, aniž by si Tom nebo Andy něčeho všimli.
„Měli jsme si s sebou sbalit něco z tý jezeďácký hostiny,“ poznamenal do ticha Tom. „Jsme blbý, v tom zmatku jsem na to úplně zapomněl,“ dodal zklamaně. „Starej Werner povídal, že se jim letos excelentně povedly klobásky,“ zůstalo viset jako výčitka ve vzduchu.
„Mohl bych tam skočit,“ nabídl se Andy, ale Tom zavrtěl hlavou.
„Teď už to bude stejně sežraný, znáš ty hladovce, každej si nabere, jako kdyby měsíc nejedl. Když to platí někdo jinej, jsou jako kobylky.“ Na to už nikdo nic neřekl.
„Co budeme dělat?“ zeptal se Andy, když všechen salám a chleba zmizel. „Máte tady aspoň něco k pití?“ zvedl se a šel rovnou zkontrolovat lednici. Takhle zvláštního Silvestra ještě nikdo z nich nezažil.
„Nic moc, počítal jsem, že se napijem po půlnoci tam,“ kývl Tom bradou někam směrem k místnímu kulturáku. „Je tam jenom pivo.“ Billovi proběhl hlavou počet drahých koktejlů, které za dnešní večer vypil, ale na tohle tělo, ve kterém teď byl, to nemělo vůbec žádný vliv. Byl totálně střízlivý.
„Já nechci,“ odmítl nabízenou láhev nějakého místního piva, jehož značku v životě neviděl, „co kdyby…“
~*~
Bill nemohl usnout. Bolela ho pořád hlava, ale zamáčknutí lžící, které Tomovi tak vtipně radil Gustav, striktně odmítl. Studený obklad nakonec od Toma přijal, protože jeho bratr byl ve své ochotě nějak pomoci až otravně neodbytný. Praštil se při pádu do ramene a na kolenou bude mít nejspíš taky modřiny, ale jinak to celkem slušně ustál.
Totální tma, která ho vždycky znovu překvapila v jeho starém dětském pokoji, zalévala místnost jako inkoust. Nepronikalo sem žádné světlo z ulice, protože okno vedlo do zahrady, za jejímž plotem začínal pozemek místního povrchového dolu, takže sem občas posvítil jen měsíc, když byl zrovna v úplňku. V LA ani předtím v Hamburku, kde bydleli, nebyla nikdy v noci úplná tma, tu si pamatoval jen z dětství. Na vedlejší posteli už dávno klidně oddychoval Andy, občas trochu chrápl, jak spal na zádech, ale po Billově jemném zamlaskání na chvilku přestal.
Tom tu s nimi nebyl. Měl svůj pokoj, stejně jako když byli malí. Billa to trochu zklamalo, další z důkazů o tom, že zřejmě přistál v úplně jiném světě, než po kterém toužil, ale na druhou stranu si říkal, že je to pořád lepší, než být mrtvý. I když… co to vlastně ten Tesla tvrdil? Že přechod do paralelního světa je vlastně ta smrt, které se celé lidstvo už celá tisíciletí tak bojí. Takže vlastně umřel. Akorát ten bílý tunel si vůbec nepamatoval. Pokud se tedy ještě neprobudí z divně živého a barevného snu, bude tohle brát jako nový začátek, nic jiného mu nezbývá. Dokáže sám sobě i tomu nahoře, co si s ním tak krutě zahrává, že si svoji slávu a peníze zasloužili, že to nebylo jen nějaké štěstí nebo osud, ale tvrdá práce a odříkání. Nezůstane přece nadosmrti v téhle přízemní chajdě v zakopané prdeli jménem Loitsche?! A s Tomem, to se uvidí… třeba to ještě není tak úplně ztracené. Možná tu není žádná místní nanyka, které by slíbil manželství, a Bill bude mít ještě nějakou šanci. Kdo ví.
~*~
Vzbudil ho sousedovic kohout svým odporným kokrháním. „Panebože,“ zamumlal z polospánku, na tohle si vážně bude muset zase zvykat? „Zavři zobák, potvoro,“ zamumlal a přikryl si polštářem uši. Jenže stejně to dlouho nevydržel. Andy se na vedlejší posteli začal převalovat zřejmě ze stejného důvodu. Bill se posadil, ale hned se zase pevně obalil peřinou, když se zachvěl zimou. No jistě, mají zřejmě stále ten starý hnusný kotel, co vždycky v noci chcípne a ráno jde člověku od pusy pára. Doprčic, tohle je jako mučení. Zlaté kalifornské slunce. Jak rád by se teď vyvalil s dekou na ranní rosou pokrytou terasu a dal si cigárko a kafe z toho nejlepšího, a taky samozřejmě nejdražšího kávovaru, který se dal zrovna na trhu sehnat. Jenže tady nemá ani teplou vodu, aby si dal po ránu sprchu na zahřátí. Zakňučel, padl na postel a schoval se celý pod peřinu. Jak tohle přežije? Panebože, to je tak příšerná situace!
„Něco se děje?“ ozvalo se z vedlejší matrace rozespale.
„Co?“ nadzvedl Bill trochu peřinu, aby viděl na svého souseda. S potěšením už včera v noci konstatoval, že má aspoň novou velkou postel, kterou momentálně sdílel s Andym, a ne tu starou dřevěnou mrchu, která ho vždycky tak tlačila. Aspoň něco.
„Žes tak zakňučel, tak se ptám, jestli se něco neděje, bolí tě něco novýho?“ osvětlil Andy svůj zájem. „Bože, tady je tak příšerná kosa. Kdy už si konečně s Tomem pořídíte novej kotel,“ drkotal zubama, když vystrčil ruce zpod peřiny.
„Netuším,“ zahuhňal Bill, koukal mu ven sotva nos. „Zeptej se Toma,“ přesměroval ho na své dvojče, jako to dělal vždy, když se mu nějaká otázka nehodila do krámu.
„Vždycky když tu jednou za uherák spím, na to zapomenu, a místo abych si vzal do postele bundu, já blbec se ještě svlíknu,“ nadával Andy, když na sebe honem rychle soukal všechno své oblečení. „Kolik je hodin?“ zeptal se, aniž by očekával od toho zakuklence vedle odpověď. „Půl devátý,“ zkonstatoval, když se podíval na svůj mobil. „To ještě v pohodě stihnu autobus, máma dělá novoroční oběd. Lepší, než tady s váma dvěma o hladu zmrznout.“ Mluvil spíš sám pro sebe. Bill opatrně vystrčil hlavu.
„Jedeš k vašim do Wolmirstedtu?“ zeptal se, aby řeč nestála. Uvědomoval si, že by měl o svém kamarádovi zjistit nějaké aktuální informace. Včera šli hned po nočním jídle spát, takže se toho moc nedozvěděl.
„Jo,“ přikývl Andy, zatímco si natahoval ponožky. Bill nikdy nechápal, proč si je oblíkal až jako poslední. Přece největší zima byla vždycky od nohou. Aspoň tak je to učila babička.
„Autobusem?“ pokračoval nesměle, uvědomoval si, že to je úplně stupidní otázka, ale nevěděl, jak jinak cokoliv zjistit.
„Máš snad lepší nápad? Že by mě tam hodil Tom tou svou starou hajtrou, ne?“ uchechtl se Andy.
„Co?“
„Ale nic,“ mávl rukou. Bill byl evidentně ještě mimo z té včerejší rány. „Možná by měl spíš tebe hodit k doktorovi, aby se ti podíval na tu modrofialovou bouli, co máš na čele.“
„Cože?“ Bill se vymrštil do sedu. Zima nezima, tahle informace ho nadzvedla. Vůbec ho nenapadlo, že jeho boule by mohla zfialovět. Bude vypadat jako idiot! Takhle nebude moct mezi lidi, sakra. I když… možná to tak bude zatím lepší. Rychle na sebe naházel oblečení, které měl pečlivě složené na židli, a vyběhl směrem ke koupelně.
Chvíli na sebe zíral do zrcadla a uvažoval, jestli by neměl najít v toaletní skříňce nějakou žiletku a rovnou si podřezat žíly. Vypadal snad ještě hůř než včera v noci. Fialovo modrá boule se vyklubala na jeho spánku, mastné urousané vlasy mu visely kolem vyhublých tváří začerněných od linek, které si včera zapomněl odlíčit. Byl vážně k politování. Chtělo se mu brečet, když si vzpomněl, jak na sebe takhle včera spokojeně zíral na záchodě v hotelu. „Tohle přece nejsem já,“ vzdychl si nešťastně a pustil kohoutek s teplou vodou. Až po chvíli si uvědomil, že se jí rozhodně nedočká. Ten proklatý kotel. Otevřel toaletku nad umyvadlem a s úlevou vyndal něco, co se podobalo odličovací vodě. S tichým úpěním trochu nakapal na vatový tampon, který poslušně visel v igelitové tubě na stejném místě, co si pamatoval z dětství, a začal stírat černotu kolem očí. Smrdělo to, ale kupodivu účinkovalo. S povzdechem se v duchu rozloučil se svou padesátidolarovou odličovací pleťovou vodou, co zůstala v toaletní skříňce v LA a u které měl jistotu, že je pro citlivou pleť a nebyla testovaná na zvířatech. Takhle bez černých šmouh se to trochu vylepšilo, ale boule na něj civěla pořád. Co s ní? Make-up ve skříňce žádný neviděl, takže ji nejspíš bude muset nechat, jak je.
„Tak já letím,“ zavolal odněkud z chodby Andy, „za chvilku mi to jede.“ Bill vyšel z koupelny, aby se se svým kamarádem rozloučil, ovšem div se nepřerazil o Scottyho, který na něj čekal poslušně přede dveřmi.
„Nazdar, chlupáči,“ usmál se na něj, sklonil se a nechal si olíznout čerstvě odlíčenou tvář. „No jo, ty můj pesane,“ podrbal ho za ušima. Trochu mu tohle malé setkání zvedlo náladu, aspoň nějaký klad v jeho hororové situaci. „Pojď, jdem se rozloučit,“ pobídl psa, aby ho doprovodil ke dveřím. Andy už si zavazoval boty, když tam dorazili. „Pozdravuj vaše,“ broukl Bill.
„Jasně,“ přikývl kamarád. Bill si mezitím oblékl černou péřovku, která visela v předsíni na věšáku. „Jdeš mě vyprovodit?“ zeptal se Andy.
„Blázníš?“ zatetelil se Bill. „Do takový kosy ani náhodou. Máš to před brankou.“
„Tak jo,“ objal Andy Billa. „Opatrujte se tady, ještě se stavím, než odjedu do Berlína,“ poplácal kamaráda po zádech a za chvilku za ním zapadly dveře. Bill zůstal stát na místě a rozhodoval se, co teď. Bylo potřeba zatopit, to bylo jasné. Jenže jak? Už dávno zapomněl, jak se ten pitomý kotel ovládal, takže zbývá jen jedno.
Potichu zaťukal na bratrovy dveře. Nic se neozývalo ani napodruhé, tak vzal lehce za kliku a co nejtišeji se snažil otevřít dveře. To by ovšem nesměly vrzat. Pořád ten samý zvuk. Je možné, že za celé ty roky nebyl nikdo schopen ty panty namazat? Vešel dovnitř. Tomův pokoj vypadal jinak, než jak si ho pamatoval, ale to bylo pochopitelné. Na rozdíl od něj měl Tom jen postel pro jednoho, ale byl v ní zakuklený stejně tak úporně jako Bill v té své větší.
„Tome,“ zkusil bratrovi zatřást ramenem, které spíš tušil pod peřinou. „Tome,“ zkusil to znovu, když nijak nereagoval. „Tome, vstávej,“ přitlačil malinko Bill. „Je tady zima.“
„Tak zatop,“ ozvalo se zpod peřiny tlumeně.
„Já to neumím,“ přiznal pokorně Bill.
„Nekecej, učil jsem tě to už asi stokrát, jsi na řadě,“ odsekl Tom, kterému se nechtělo z vyhřáté peřiny o nic víc než Billovi.
„Tomeee,“ zakňučel Bill, zatímco hladil Scottyho srst.
„Řekni si Andymu,“ změnil taktiku Tom.
„Ten už odjel,“ oznámil Bill stručně.
„Cože?“ vystrčil Tom hlavu zpod peřiny.
„Povídám, že už odjel. Prý k rodičům na novoroční oběd, aby tady s náma hlady nezmrznul. Vzkazuje ti, že máš pořídit novej kotel,“ rozpovídal se Bill.
„A to mi říkáš až teď?“ posadil se Tom na posteli a jemně odstrkoval Scottyho, který se mu na ranní přivítání snažil olíznout nos.
„No… jo, on to říkal před chvilkou,“ podivil se Bill náhlé Tomově aktivitě. „Prej se ještě oz-…“ nestačil už ovšem dopovědět, když ho Tom chytil za ruku a stáhl k sobě. Než se stihl vzpamatovat, ležel na posteli pod Tomem a překvapeně mu zíral do očí zhruba z pěti centimetrů.
„Konečně je pryč,“ zašeptal Tom předtím, než opatrně políbil Billovu fialovou bouli na spánku, pak se přesunul na nos a Bill se málem zalkl překvapením, když Tom nakonec přitiskl své rty na jeho a spojil je tak v hlubokém mileneckém polibku.
autor: Janule
betaread: Allka
Nevím proč, ale musela jsem se hystericky začít smát, když to úplně ze všeho nejdůležitější přišlo až na úplném konci dílu a ještě k tomu shrnuté v jedné jediné větě 😀 😀 Jsem zvědavá, jestli ten druhý Bill bude mít průšvih, když se pokusí Toma políbit, protože nebude vědět, že v tom novém životě nejsou milenci. Díky za díl 🙂
A proč by si Toma nemohl posadit před sebe a všechno mu říct? V Časoprostoru to Tom taky všech o krásně pochopil…nebo tenhle Tom je méně chápavější? 😀
Jinak celou dobu jsem čekala na nějakou tu větší náklonnost z Tomovy strany, už jsem zbystřila, když Billa u večeře pohladil po ruce (ale musela jsem se smát u toho salámu 😀 ), ale pak mi to překazil Andy, který tam zůstal… ale dočkala jsem se, tak doufám, že alespoň z toho bude Bill nadšený, když získal tu lásku, po které toužil. I když tím přišel o všechno ostatní…
Páči sa mi, ako sa Bill snaží prispôsobiť situácii a ako si predsavzal, že aj v tejto realite sa dostane preč z Loitsche. 🙂
Tá scénka so salámou – to som sa musela pekne smiať na Billovom výraze 😀 A stále som čakala, či sa nakoniec ukáže, že v tejto realite sú si viac ako bratia, ale Andy to prekazil, keď ostal na noc. 😀 Nakoniec sa to však potvrdilo tým krásnym bozkom 🙂 A tu som tak trochu rozpoltená – na jednej strane som rada za tohto Billa, ktorý konečne získal tú lásku, po ktorej túžil a nad druhej mi je strašne ľúto toho Billa, ktorý je teraz v L.A. Aj keď sa možno dostal do lepšieho prostredia, je tam slávny a má veľa peňazí – tak si ani nechcem predstaviť, ako bude trpieť, keď zistí (napríklad vo chvíli, keď sa ho pokúsi pobozkať), že v tom svete nie sú milenci a že má dokonca Bill snúbenicu.
Takže teraz neviem, ako sa má ďalej cítiť, som však strašne zvedavá, ako sa to bude v oboch svetoch vyvíjať..
Úžasný 😀 😀 😀 těším se na další díl 😀 😀 😀 😀 rychle další
Já mám vždycky radost jak z vánoc při téhle povídce :DD
Chtěla bych je vidět teď jako chude nezname muzikanty :DD
Jůů, takže jsem se přece jen spolu s Billem dočkala! ♥
Vážně mě těší, že se Bill konečně dočkal svojí lásky! Měla jsem strach, že všechny Tomovy důvěrnosti jsou jenom známkou dvojčecího spojení a bratrské lásky, ale je jasné, že i když nejsou kluci slavní, tak že to nejspíše před přáteli tají. I když nejsou slavní, dvojčata to jsou stále a je jasné, že by to jejich přátelé nemuseli vzít zrovna v pohodě. Vážně mě závěr dílu moc potěšil a já doufám, že Bill je stejně potěšený jako já! 🙂
Rozhodně jsem zvědavá, jak se bude dál prát se svojí novou identitou a zda podnikne nějaké kroky k tomu, aby žil i v tomhle životě tak, jak si vždycky přál. I když vím, že se Bill chtěl dostat do jiného světa, taki tak je mi jej líto, protože nemá ponětí, jaký za těch pár let byl a tedy jaké mají vztahy s ostatními a neví, jak fungují nějaké věci. taky jsem zvědavá, zda se vůbec kdy rozhodně Tomovi říct pravdu ohledně jeho cestování, ale upřímně. Já bych to asi nikdy nikomu neřekla! 😀
Taky jsem opravdu zvědavá na to, jak to bude zvládat ´nový´ Bill v LA a jak se bude dívat no svůj nový look.
Myslím, že se ještě máme na co těšit, protože věřím, že tohle bude pořádně vtipné! 🙂 Ovšem Ria by už z LA mohla zmizet! 😛 😀
Moc děkuji za další díl! 🙂
Heh, takze Bill ma v npve realite aspon neco z toho, co vzdy chtel 🙂 jsem opravdu zvedava, jestli Toma utne nebo ho necha se dal muchlovat. Ovsem druhy Bill to bude mit mnohem tezsi. Snad da Rie do tela a ona konecne vystreli pryc 😀 jen by me zajimalo, jestli se oba Billove nakonec dostanou zpet nebo ne. Ale na to si rada pockam 🙂
Moc dekuji za dalsi super kapitolu ^^
Ten konec krása moc se těším na další díl.
Celý čas som sa trápila nad tým, že chudák Bill prišiel o všetky tie pohodlné vymoženosti a na oplátku získal len Scottyho:) ten záver bol tak kratučký, ale urobil mi tak obrovskú radosť a padol mi zo srdca obrovský šuter:) Teraz ešte, čo ten druhý Bill, chúďatko? Získa slávu a plno hlúpych prepychových vecí ale prišiel od svoju lásku… V tejto poviedke zatiaľ stále vyvažujem radosť so smútkom:) strašne dúfam, že ten Bill, ktorý sa teraz ocitol v LA, netušiac o Tomovej snúbenici…brrr, skočí mu do krku hneď ako budú sami… len mám strach aby mu Tom neublížil:(
ďakujem za kapitolu. Ja sa v tejto poviedke tak neskutočne mocem medzi šťastím a smútkom, že sa mi z toho točí hlava:) táto poviedka má neskutočnú silu.
Chudáček Bill, takových věcí, čekám kdy si řekne že jejich songy udělají aby se proslavili.. 😀
A jinak je dobře že aspoň nějaký plus má na tom že Tom ho opravdu miluje, a jsem zvědavá co bude Bill z tohohle alternativního Já dělat na Toma v LA 😀
🙂 a já to tušila! 😀 už na začátku jsem se tetelila blahem z toho, jak byl Tom zvláštně pozorný, nepatrné náznaky.. ale byly tam. a říkala jsem si, to by bylo sakra zajímavý, kdyby v téhle realitě měl Bill a Tom vztah a Bill, co se najednou ocitl v LA byl sakra v háji z toho, že tam má Tom nabrnklou nějakou zrzinu. 😀 ale že se to fakt stane, to mě i tak překvapilo. 🙂
no nemám slov. už jsem hodně dlouho takhle něco neshltla, ale tady to žeru opět i s navijákem. 🙂 trochu jsem se bála, jak tohle skákání z reality do reality budu snášet, přeci jen to, co zažívá Bill v Loitsche, je moje nejhorší noční můra. přijít o to všechno, co jsem už vybudovala… vrátit se skoro jako do minulosti… obdivuju, jak se Bill odhodlal všechno zase získat, vykopat se z toho Zapadákova. snad to budeme moci sledovat. 🙂 neumím si těď ani trochu představit, kam budeš s příběhem směřovat a to se mi líbí. 😉
Já u toho konce vyskočila tři metry do vzduchu :DDD Tohle už jsem vážně nečekala. I když mě to napadlo, že se Tom neprojevuje jen proto, že nejsou sami, ale nakonec jsem to zavrhla, že to asi ne. A vono jo 😀
Teď asi bude pro Billa jednodušší, smířit se s těmi změnami. Věřím, že řadu z nich se mu i podaří vrátit zpátky 🙂 Například to vegetariánství. A jsem zvědavá, jestli vážně začne nějak – spolu s "Devils" 😀 – pracovat na proslavení se.
Jen je mi teď zase líto toho druhého Billa 🙁 Bude se muset cítit hrozně, až zjistí, že mezi ním a Tomem nic není. Že je zasnoubený. Ale snad by se mu mohlo podařit Toma získat…
Moc pekny dil Janule.
I kdyz se mnohym zda, ze se Bill dostal z blata do louze, kdyz se premistil z dimenzni reality slavy a prepychu, ale i blizici se svatby Toma se silikonkou do tehle vymrzle, unyle diry, kde ho ma ale Tom opravdu rad, tak ja to tak nevidim. Urcite tohle premisteni prinese obema Billum neco pozitivniho, kdy zacnou nahlizet na veci kolem sebe treba krapet jinak a doceni to, co kdysi povazovali za normal.
Billuv sok v tomhle dile z nemytych mastnaku a fialove boule na cele urcite zase rychle prejde po poradne muchlovacce s Tomem:-) To bude vzruso:-) Tom zvykly na previdelne pridely Billova masa a tenhle Bill jeste panic:-) No uz se tesim, jak sis to na nas pripravila dal.
Tak to je paráda! Dnes jsem jedním dechem přečetla všech 5 kapitol. Opravdu úžasný nápad. Moc se těším na další kapitoly! :)))
Bozicku. Chudacci kluci :/ 'D teplo jim nebude, dvere jim vrzou, pletovou odlicovaci vodu za 50€ nemaji 🙁 😀 Kohout kokrha o deviti rano a tepla voda nefaka 😀 tak to je situace. Salam v lednici a novou linku nekoupili, pac jako Dablici.nemaji za co. To je ale situace, co? Treba si tak Bill zacne vazit malickosti, ne ze bych si myslela, ze je spratek, ktery nic neoceni, ale takove odriznuti od sveta, od luxusu a slavy muze byt nakonec super! 🙂 nebo ne? 😀 No to je jedno, ale porad prece muze zavolat Davidovi a zahrat mu nejakej ten song, ne? 🙂 Ale me se to takhle libi, abych pravdu rekla 😀 Nevim proc, je to takove… stare a mile… takove selske 😀 No ty kravicky pred Hollywoodem uz davaji rozum:D Pusobily vzdycky tak.komicky:D A ten konec! :O No ten me dostal! Takze oni jaou v tomto svete spolu? :3 ♥ tak to pak Billovi bude uplne jedno, ze je v dome zima a zw TH neexistuje. Nebo alespon z casti se s tim vyrovna ne? Kdyz ma to nejhlavnejsi – Toma! :3 Tak nejak jsem tusila, ze tu s nim bude mit twincestni pletky, driv nebo pozdeji. Snad tu nikde neni Ria! :O Ale co chudacek Bill v L.A.? Jeho Tom je zasnoubeny! :'( Ma Riu a jak pak zvladne to, ze s Tomem neni? 🙁 kazdopadne tohle je zajimave jako neco! 😀 Na tohle si rada pockam! TO BUDE BOMBA!
DEKUJU MOC ZA POVIDKU! ♥ Dokonalost! :3
konečne to začína naberať správny smer pre Billa,som zvedavá čo sa z toho vykľuje♥
Jeee to byl krasnej konec dilu. 🙂 jen tak dal.
Jen si delam starosti o Billa v LA, snad to s nim taky dobre dopadne… A treba si rpral slavu… Je skoda ze to vypada ,ze kazdej musi neco obketovat aby byl "spokojeny".