autor: Sapere Aude
Nepotřebuju tě
Bill škubl obočím a zamrkal, pomalu otevírajíc ztěžkla oční víčka. Brzy si uvědomil, že je v autě, ale to se nehýbalo – uvízli v dopravní zácpě.
„No ahoj,“ zaslechl hlas vedle sebe a otočil hlavu, aby se mohl podívat na Toma, který hleděl před sebe s oběma rukama na nehybném volantu.
„Ahoj,“ odpověděl Bill tiše a otočil se, aby se podíval z okna. Okamžitě se mu ulevilo, konečně byli pryč od všech těch lidí a nemohl si pomoct, ale byl Tomovi vděčný za to, že jej odtamtud vzal pryč. Bez ohledu na to, co mu Rachel řekla, se cítil s Tomem příjemně, dokonce bezpečně. Rachel to přehnala, pomyslel si Bill náhle. Koneckonců, Tom jí nikdy doopravdy nelhal, nakonec se vrátil a Bill nerozuměl tomu, proč na něj jednoduše nepočkala tak, jak by to udělal on.
„V pohodě?“ Tom se nyní díval na něj a Bill přikývl.
„Kam jedeme?“ zeptal se ho Bill, všímajíc si deště, který začal bušit do oken.
Tom polkl, odvracejíc pohled, aby se mohl podívat z okna na své straně. Povzdechl si, pokládaje si ruce do klína; nezdálo se, že by je měl v blízké době použít.
„Zpátky,“ zachraptěl, otočil hlavu a podíval se před sebe.
„K tobě domů?“ zeptal se Bill naivně s drobným úsměvem na rtech.
Tom zavrtěl hlavou a konečně se na Billa podíval. „Zpátky,“ zopakoval tiše a odvrátil pohled hned, jakmile si všiml, že Billův úsměv povadl.
„Ne,“ zavrtěl Bill hlavou, uvědomujíc si, co tím Tom myslel. „Ne, to ne.“
„Bille,“ povzdechl si Tom. V té chvíli opravdu neměl náladu na jeho záchvaty; vlastně neměl náladu vůbec na nic. „Už ti nezbyly žádné léky, dokonce ani v kufru, díkybohu tohle nebylo tak vážné zhroucení, jinak… jinak bych netušil, co mám udělat, a potřeboval bys své léky nejrychleji, jak by to bylo možné.“
„Ne,“ opakoval Bill a silně polkl. „Já nechci jet, Tome, nechci! Chci zůstat s tebou!“
„Posloucháš mě vůbec? Nemůžeš se mnou zůstat! Potřebuješ své léky a zatraceně, já-„
„Nepotřebuju, s tebou jsem v bezpečí!“ přerušil ho Bill tvrdohlavě.
Tom svraštil obličej, vrtíc hlavou. „Ne, Bille, potřebuješ pomoc. Profesionální pomoc, potřebuješ lékaře, potřebuješ prášky-„
„Potřebuju tebe!“ vykřikl Bill chraplavě, svíraje látku své košile.
„Ale já tebe nepotřebuju,“ odpověděl Tom stroze s očima upřenýma na zadní světla auta stojícího před nimi.
Bill na něj zíral, jeho ruka pustila lem košile. Čekal, že Tom řekne ještě něco jiného, cokoli, ale brzy mu došlo, že Tom řekl vše, co mělo být řečeno. Nosem roztřeseně vydechl a všiml si, že se slabě chvěje po celém těle.
Tom slyšel, jak se dveře na straně spolujezdce otevřely a dřív, než stihl reagovat, se zabouchly a Bill byl pryč.
„Kurva,“ zaklel a pěstí udeřil do volantu. „Kurva!“ zopakoval, tentokrát hlasitěji.
Rozepnul si bezpečnostní pás a vystoupil z auta, ignorujíc troubení, které se za ním okamžitě spustilo. Běžel podél cesty a nadával na hustý déšť smáčející jeho tenké tričko. Vyhýbal se nehybným vozidlům, až dokud nedošel na druhou stranu dálnice, kde našel Billa sedět na malém obrubníku.
Chlapcovy černé mokré vlasy se lepily na obličej, který ukrýval v dlaních. Jeho ramena se třásla, ale ne zimou. Tom si uvědomil, že je to poprvé, co vidí Billa plakat a nelíbilo se mu to.
„Bille,“ řekl a všiml si, jak se chlapcovo tělo při tom oslovení napjalo.
Povzdechl si, posadil se vedle něj a přehodil si několik zbloudilých dredů přes rameno, takže mu nepřekážely v obličeji.
„Bille,“ zopakoval. „Podívej se na mě.“
Bill popotáhl nosem a spustil ruce z obličeje, pohled nyní upíral do země.
„Opravdu chceš zůstat se mnou?“ zeptal se ho Tom.
Na to Bill konečně otočil hlavu, aby se podíval na Toma a pomalu přikývl. Bylo by zbytečné utěšovat se tím, že jeho slzy jsou jen kapky deště, jeho oči byly rudé a mírně oteklé a to stačilo na to, aby se Tom cítil provinile. Dredáč se natáhl a dal mokré prameny vlasů pryč z Billova obličeje.
„Ani mě neznáš,“ řekl mu tiše, potěšen tím, že se Bill neodtáhl.
Bill polkl, potlačujíc vzlyk. „To není pravda,“ zachraptěl a zamrkal, jak mu déšť smáčel tvář. „Tančil jsi se mnou, spal jsi ve stejné posteli jako já… dotkl ses mě.“
Tom spustil ruku z Billova obličeje, ale chlapec ji zachytil, proplétaje své jemné prsty s Tomovými mozolnatými.
„Proč na sobě nemám boty?“ zeptal se tiše, tisknouc prsty na nohách zimou.
„Sundal jsem je, protože… protože nemáš rád boty,“ zachraptěl Tom, pevně svíraje Billovu ruku.
Bill se usmál a zahleděl se na své ztuhlé prsty. „Vidíš, i ty znáš mě,“ řekl mu tiše.
Tom polkl a rychle zamrkal, aby se zbavil kapek deště ulpělých na řasách.
„Už ani tolik nekleješ.“
„Huh?“ Tom k Billovi vyslal tázavý pohled, zmaten náhodným prohlášením.
„Říkal jsi ´kurva´ téměř neustále.“
Tom se zděsil, z Billových úst to znělo příšerně.
„Už jsem tě to dlouho neslyšel říct, možná je to tím, že už se nerozčílíš tak rychle,“ chlapec se usmál a Tom se tiše zasmál.
„Myslím, že jsem se až s tebou naučil, co je to trpělivost,“ usmál se.
„Jsi rád, že jsi mě poznal?“
Tom si prohlížel Billův obličej, teprve tehdy si uvědomil, jak blízko u sebe po celou dobu byli. Utápěl se v Billových upřímných očích a než si to stačil uvědomit, jejich oříškový pohled ho zcela pohltil. Cítil, jak mu déšť dopadá na hlavu i záda, cítil Billovu ledovou ruku svírající tu jeho a poté ucítil něco, o čem se mu nikdy ani nezdálo.
Bylo to krátké a sladké, nebyl si dokonce vůbec jistý tím, jestli se to doopravdy stalo, ale odkdy měl tak živou představivost?
Otevřel oči, jen aby před sebou viděl ty Billovy zavřené. Billovy rty byly mírně našpulené, jak se zkroutily do jemného úsměvu a Tom je chtěl znovu ochutnat. ´Tome´ vyslovily neslyšně.
„Jo,“ vydechl dredáč, sledujíc, jak Bill otevírá oči.
„Tome,“ zopakoval Bill, tentokrát hlasitě a Tom polkl.
„Pojďme zpět,“ nečekaně vstal a vytáhl Billa s sebou. „Nastydneš,“ pousmál se a omotal paži kolem Billových třesoucích se ramen.
Bill přikývl. „Dobře,“ zářivě se usmál, následujíc dredáče zpět k autu.
Tom chtěl plakat.
autor: Sapere Aude
překlad: B-kay
betaread: J. :o)
original
Jestli jsem to pochopila tak Bill dal Tomovi pusu no to je krása a hlavně musí Tom pro Billa moc znamenat.
Ta hádka byla smutná, ale chápu oba dva…Na Tomově místě bych vlastně vůbec nevěděla, co mám dělat.
Ale ta pusa byla krásná. Jsem moc ráda, že Bill Tomovi tak věří.
Moc děkuju za překlad.
Myslela jsem si, ze Tom ho bude chtit vratit zpatky po tom zachvatu. Opravdu jsem rada, ze probehla ta hadka. Ackoliv nebyla prijemna a Bill byl citove raneny, nakonec pomohla klukum priblizit se k sobe. A jak! Ta pusa byla sladka 🙂 opravdu moc hezke 🙂 jen jsem zvedava na to, jak se s timhle Tom popere a co s Billem udela. Nechce se mi verit, ze by si ho mohl nechat u sebe naveky a nikdo by na nic neprisel. No uvidime 🙂
Moc dekuji za preklad ^^
Oh, to bolo ako blesk. Prečítala som to jedným dychom a… ešte si prosím…
Tomove "nepotrebujem ťa" bolo šialene boľavé, ale má to odpustené, lebo sa za Billom rozbehol a nenechal ho samého:) No a bozk… úžasné…
ďakujem za krásny preklad♥
To bolo teda rýchle. 🙂
Myslela som si, že Tom bude chcieť asi Billa odviesť naspäť a aj keď sa mi to veľmi nepáči, tak dokonale to rozhodnutie chápem.
Za tú hádku, aj keď nebola pekná, som zase vďačná, Lebo to chalanom pomohlo uvedomiť si nejaké veci a ešte viac sa zblížiť. Tomova veta "nepotrebujem ťa" bola hrozná, ale vyžehlil si to tým, že potom za Billom hneď utekal 🙂 No a ten bozk – tak niečo také som teda vôbec nečakala 🙂 A hlavne nie, že bude iniciátorom Bill 😀 Ale bol nádherný ♥
Som zvedavá, čo sa bude diať ďalej a dokedy budú tí dvaja ešte spolu, lebo raz Billa určite nájdu.
Ďakujem za preklad.
Kéž by ty díly nebyly tak krátký :'( Tu povídku mám neuvěřitelně ráda, ale vždycky to tak strašně uteče.
Vážně jsem se bála, že Tom odveze Billa zpátky. To "Nepotřebuju tě" řekl pravděpodobně jen proto, aby Billovi ublížil a ten se na něj potom přestal lepit. Mrzí mě, že to řekl, ale na druhou stranu, kdyby to neudělal, pravděpodobně by Bill neutekl a neodehrála by se ta krásná scéna venku 🙂 Moc díky za překlad.
Přidávám se k holkám, protože ta Tomova slova: "Ale já Tebe nepotřebuju", byla šíleně krutá. Úplně se mi stáhlo hrdlo a měla jsem strach, co bude. Ani se nedivím, že se Bill zvedl a utekl z auta pryč. Co jiného měl dělat? Nejhorší je, že naprosto chápu oba dva a opravdu Toma obdivuju, jak to všechno zvládá. Sama nemám ponětí, co bych na jeho místě dělala, protože starost o Billa je opravdu velká a hlavně se pořád děsím momentu, až se přijde na to, kde Bill vlastně je a jaký to bude mít postih na Toma. Nemluvě o tom, že si nemyslím, že by Bill zvládl být už více bez Toma. Tak moc se na něj upnul, zvyknul si na něj a tak moc jej začal mít rád, že si nemyslím, že by to bez něj zvládnul.
Moc se mi ulevilo, když se Tom vydal za Billem, a nakonec se usmířili. 🙂 Bylo to moc hezké a hlavně ten polibek! ♥ Bill mě tedy opravdu překvapil! Vůbec bych nečekala, že něco takového udělá a ono přece! Bylo to tak krásně roztomilé, že jsem měla pocit, že se rozteču na místě!
Mooooc děkuji za dokonalý překlad! ♥
Tom chcel plakať,ale ja som to čítala so slzami v očiach,je to prekrásne napísaná kapitola a úžasne preložená,vďaka B-kay:)
tak tohle je ten díl, co ze mě konečně vykuchal snad všechny možné pocity. neumím si ani představit, jak musí Tomovi být, když neustále bouje s morálním přesvědčením, že musí Billa vrátit do léčebny a zároveň s city, které mu brání se ho vzdát. mě by z toho v hlavě švíklo asi taky..
nejvíc emotivně na mě zapůsobila věta: "Koneckonců, Tom jí nikdy doopravdy nelhal, nakonec se vrátil a Bill nerozuměl tomu, proč na něj jednoduše nepočkala tak, jak by to udělal on." v tu chvíli jsem se rozbulela jak malá. Bill vždycky počkal a Tom se vždycky vrátil. krásný 🙂