autor: Janule
Los Angeles, nemocnice
1. ledna 2014 10:00
„Ne, mami. Doktor říkal, že když to půjde dobře, zítra by nám Billa mohli dát do domácího ošetřování. Starej se o babičku, my to tady s Riou zvládneme, vážně,“ mluvil Tom do telefonu, zatímco chodil sem a tam po nemocniční chodbě. „Opravdu nemusíš, já se o to postarám. Kdyby bylo potřeba, najmeme nějakou zdravotní sestru nebo něco, to bude dobrý,“ přesvědčoval matku, že není třeba, aby sem teď hned letěla. „Jo, bude to drahý, ale peníze jsou to poslední. A jak je babičce?“ chtěl aspoň na chvilku změnit téma, aby vyplašenou matku trochu uklidnil. Bill znovu usnul asi deset minut poté, co se probral, a doktor byl s jeho zdravotním stavem prozatím spokojený. Ještě jim znovu zdůraznil, že nehoda vypadala daleko hůř, než jak se nakonec ukázaly její následky. Tom se zatím matce nezmínil, že její mladší syn nejspíš ztratil paměť, ani že se po ní ptal, protože mu bylo jasné, že by ji v Magdeburku u nemocné babičky neudržel už ani minutu. Nějak mu připadalo, že bude lepší, když bude informace filtrovat, chtěl se o Billa postarat sám.
„To je dobře, moc ji pozdravuj,“ nervózně přecházel chodbou a podvědomě se snažil šlapat jen na černé dlaždice. Bílé překračoval, jako to dělávali s Billem kdysi ve škole, když soutěžili, kdo první šlápne vedle. „Neboj se, budu ti volat, když bude něco nového,“ ujistil matku. „Bill bude teď hodně spát, říkal doktor, dávají mu léky proti bolesti, tak až mu bude líp, určitě ti zavolá sám. Pozdravuj Gordona a všechny, už budu muset končit. Jo, jo, tak ahoj,“ konečně se mu podařilo dovést hovor k závěru. Měl před sebou ještě telefon Andymu, který zůstal někde v hotelu a možná ani pořádně neví, co se stalo. Měl dnes večer odlétat zpátky do Berlína a věci měl u nich v domě. Bylo třeba zařídit, aby ho někdo pustil do domu a dovezl ho na letiště. Nejspíš to zbude na Riu. Taky by měl zavolat Gustavovi a Geovi, aby se tu zprávu nedozvěděli jako první z fanouškovských stránek nebo z bulváru. Tomovi bylo jasné, že taková nehoda nemohla zůstat bez povšimnutí a jejich fanynky už teď nejspíš šílí, co se jejich miláčkovi stalo. Jediné vydavatelství mu bylo v tuhle chvíli ukradené, ještě na ně byl pořád naštvaný za tu kritiku jejich práce a nehodlal se s nimi bavit, pokud to nebude vyloženě nutné. Teď bylo víceméně jasné, že nové album bude muset počkat.
~*~
„Kdo jste?“ zeptal se Bill, když dnes podruhé otevřel oči a usmívala se na něj zase ta zrzavá holka s šikmýma očima. „A kde je Tom?“
„Jsem Ria,“ představila se mu, aniž by blíž vysvětlila cokoliv dalšího. Věděla, že to teď nemá cenu. „Tom je na chodbě. Telefonuje,“ zmáčkla mu povzbudivě ruku, za kterou ho předtím držela. „Zavolám ho,“ zvedla se ze židle a odešla. Bill se snažil oteklýma očima rozhlídnout kolem sebe, ale jeho pohybové schopnosti byly omezené bolestí hlavy, žeber a ramene, proto to raději vzdal.
„Bille, no konečně,“ zjevila se nad ním za okamžik usměvavá tvář jeho dvojčete. „Jak ti je?“ chytil ho Tom za ruku.
„Všechno mě bolí,“ zašeptal Bill. „Hlava nejvíc,“ dodal a zavřel oteklé oči. Světlo mu nedělalo dobře, bylo moc ostré.
„Doktor ti přijde dát něco proti bolesti, vydrž chvilku. Chceš zatáhnout žaluzie?“ zeptal se Tom, když si všiml bratrova nepohodlí, a aniž by čekal na souhlas, udělal to. „Chceš napít nebo něco?“ staral se dál, jako by tak chtěl vykoupit svou vinu, kterou neustále cítil.
„Kafe, to bych si dal,“ zašeptal Bill.
„Jo, no, to zrovna nemůžeš, povídal doktor,“ pokrčil rameny Tom, „ale je tady džus, kdybys chtěl,“ vzal připravenou skleničku s brčkem, aby se pacient nemusel zvedat do sedu.
„Tak jo,“ rezignoval zklamaně Bill a nechal si strčit do pusy umělohmotné brčko.
Když Tom položil prázdnou skleničku zpátky na stolek, sedl si na židli k Billovi. Chytil ho za ruku a usmíval se, ačkoliv se v duchu obával okamžiku, kdy ho Bill požádá o zrcadlo. Věděl, že to určitě přijde. Znal bratra jako sám sebe a bylo mu jasné, že dřív nebo později bude chtít vidět škody, které schody na jeho tváři napáchaly. Dovedl si představit jeho zděšení. Radši se rozhodl prověřit, jak je na tom momentálně Billova paměť.
„Ehm, tak… pamatuješ si, co se stalo?“ začal potichu, přestože byli v místnosti sami. Ria šla taktně na chodbu, aby si ti dva mohli nerušeně promluvit. Za ta léta už se naučila, kdy je vítaná a kdy ne, a teď jasně cítila, že bude lepší, když nechá dvojčata o samotě.
„No… říkals, že jsem spadl ze schodů, ne?“ odpověděl Bill otázkou. Pořád tak trochu chraptěl, přestože se před chvilkou napil džusu. „Ale to si fakt nepamatuju. Poslední, na co si vzpomínám, je Silvestr v kulturáku,“ dodal.
„No když myslíš, že je hotel Roosevelt kulturák,“ uchechtl se Tom Billovu pojmenování honosného hotelu v LA. „Jo, byli jsme tam slavit.“ Nevěděl, co dál říct. Jestli přiznat, jak se celá nešťastná událost seběhla, nebo to zatím přejít a počkat, co si Bill pamatuje a co ne. Rozhodl se to prozatím nevytahovat.
„Odkdy se našemu starýmu kulturáku říká hotel?“ podivil se Bill. „Vždyť víš, jak to tam při takovýhle akci vypadá. Všude binec, rozlitý pivo,“ odfrkl pohrdavě Bill. „Pořád vám říkám, že bysme tam těm vidlákům neměli hrát, ale vy mě vždycky přehlasujete,“ rozpovídal se malinko Bill.
„Co to?“ zamrkal Tom poté, co chvilku uvažoval nad bratrovými slovy. Nechápal z toho skoro nic. „Kdo tě přehlasuje?“
„No ty a Géčka přece,“ odpověděl Bill a zavřel vysílením oči. „Už léta vám říkám, abysme to zkusili aspoň do Magďáku, ale vy jste líný vystrčit frňáky z tý naší zaprděný vesnice,“ vysvětloval Bill už asi po stopadesáté šesté svému staršímu dvojčeti. „Takhle nikdy nikam neprorazíme, když se budeme pořád držet jistoty, musíme trochu riskovat,“ otevřel oči a malinko zvedl hlavu, co mu krční límec dovoloval. Tom na něj civěl s pootevřenou pusou a vykulenýma očima, v duchu přemýšlel, co na tohle všechno říct. Vypadalo to, že je situace daleko horší, než si myslel. Bill mluvil, jako by se tu ocitl z nějaké úplně jiné doby.
„Ehmm… chceš říct… teda…“ koktal, nevěděl, co odpovědět. „Kde si myslíš, že teď jsi?“ nakonec se dohrabal k souvislejší větě.
„Vždyť jsi říkal, že v nemocnici,“ vydechl Bill unaveně, bylo vidět, že ho bolí každé slovo.
„Jo, to jsem říkal, ale kde přesně.“
„V Magdeburku, kde jinde?“ odsekl Bill, už mu začínalo připadat divné, jak se Tom pořád vyptává. „Nebo jste mě snad s rozbitou hlavou odvezli na zubní kliniku ke starýmu Listingovi?“ div si nezaťukal na čelo Bill. Nechápal smysl Tomova divného vyptávání.
„Aha, ne… ne,“ odtušil Tom a složil nešťastně hlavu do dlaní. No potěš. Tak Bill žije stále ještě v Německu. To proto asi zapomněl anglicky, začínaly se Tomovi spojovat body jako v dětské obrázkové hádance.
„Co… co to máš s vlasama?“ Ozvalo se vzápětí z lůžka. Když Tom sklopil hlavu, jeho bratr si náhle uvědomil, že něco není v pořádku. „Kde máš dredy?“ natáhl pravou ruku k Tomovým hladkým hnědým vlasům uvězněným v culíku. Dřív si toho vůbec nevšiml, nejspíš díky světlu.
„Vždyť je nemám už rok,“ zvedl Tom hlavu. „Přece jsem…“ zarazil se. Nemělo cenu Billovi vysvětlovat, jak to probíhalo, když neměl představu o posledních měsících, možná i letech jejich života. „Přestaly se mi líbit,“ dodal a chytil Billa za ruku.
„Co… co to máš proboha v uších?“ div nevypískl překvapením Bill, když si všiml, jak ušními lalůčky jeho dvojčete najednou prosvítá světlo. Viděl skrz ně okenní žaluzie.
„To jsou tunely,“ s povzdychem odpověděl Tom.
„To vidím, ale vždyť… proboha… to přece trvá léta, než se něco takovýho docílí…“ vyděšeně vydechl Bill. „Jak… jak dlouho tady jsem?“
„Jen pár hodin,“ snažil se Tom uklidnit své pomalu ale jistě vyšilující dvojče. „Neboj se, nebyl jsi v kómatu nebo tak něco,“ rychle dodal, když viděl Billův vyděšený výraz. „Jen jsi… prostě jsi tím nárazem do hlavy zřejmě ztratil paměť,“ konečně to dokázal říct.
Nastalo hrobové ticho. Bill jen zmateně zíral na bratra před sebou, neustále ho fascinovaly světlem naplněné díry v jeho ušních lalůčcích a nějak ztratil k té paměti ještě řeč. Nevěděl, co na to říct, protože on si byl naprosto jistý, že neztratil ani kousek paměti, a to, co mu tady Tom tvrdil, se mu zdálo jako nějaká podivná hra, kterou na něj bratr zkouší.
„Ty ses vsadil s Listingem, že jo?“ vyhrkl, když ho napadla ta nejpravděpodobnější možnost, na jakou přišel. Tomovy neustálé šarvátky a hrátky s Georgem byly v kapele proslulé a jejich sázky byly pomalu na denním pořádku. „Co vyhraješ, když ti to spolknu i s navijákem?“ zeptal se Bill zaraženého Toma, který takovouhle reakci na tragické oznámení absolutně nečekal. „Jen nechápu, jak jsi zvládl za tak krátkou dobu udělat do uší ty díry,“ uvažoval nahlas Bill. „To je nějakej trik?“
„Ne, Bille, to není žádnej trik, sáhni si,“ naklonil se blíž k Billově pravé ruce, aby si mohl osahat jeho ušní lalůčky, i když to normálně nesnášel. Lidi měli pořád tendenci se jeho uší dotýkat, aby se přesvědčili, že ty díry jsou skutečné. „A nevsadil jsem se s Georgem, protože ten tady vůbec není. Jsou s Gustavem doma v Německu,“ odpověděl víceméně mechanicky, vůbec nevěděl, jak to všechno Billovi říct, aby mu ještě nepřitížil.
„Doma v Německu?“ zašeptal Bill udiveně, když pustil bratrovo ucho. „A kde jsme my, když oni jsou doma v Německu?“
„V Americe, Bille. Žijeme už tři roky v Los Angeles,“ zadíval se svému dvojčeti do očí Tom a čekal, jaká bude jeho reakce. Chvíli bylo ticho.
„Blbost,“ pronesl nakonec chraptivě Bill. „Nikdy jsme nebyli dál než s tátou na Kanárech, tak jak bysme se asi dostali do Ameriky.“ Nebyla to otázka, ale konstatování. „Tolik peněz jsi nikdy nemohl vydělat, to mi nevykládej.“
Tom na svého bratra jen zíral prázdným pohledem. Nevěděl, co na tohle říct. Pomalu se mu před očima začal rýsovat rozsah katastrofy, která co nevidět nastane. Bill je úplně mimo. Neví vůbec nic, takže na nějaké vydání desky a koncertní šňůru můžou rovnou zapomenout. Až se to dozvědí z vydavatelství, tutově s nimi zruší smlouvu, už to stejně jednou chtěli udělat a co s nepoužitelným zpěvákem, který navíc neumí anglicky a nezná jejich práci za posledních pár let? Už se viděl, jak balí věci a stěhují se zpátky do Německa, protože na tenhle drahý život v LA už nebudou mít. Nebýt peněz za porotcování v Superstar, těžko by si mohli dovolit dál pracovat na desce a užívat si volnosti LA. Tohle úžasné období nejspíš končí. Kvůli němu. To on zatajil svému dvojčeti, že se chce oženit, a takhle to dopadlo. Může si za to sám.
Nechal svého bratra bez odpovědi a pomalu vstal. Došel k oknu, otevřel ho, vytáhl z kapsy kalhot svůj mobil, namířil na okolní krajinu a vyfotil ji. Pomalu zase zavřel, došel k Billovi a přidržel mu iPhone s fotografií přímo před očima. Bill chvíli zmateně zíral na drahý telefon, vyfocené palmy a daleko na kopci se rýsující bílý nápis HOLLYWOOD.
„Už mi věříš?“
~*~
„Nezoufejte, pane Kaulitzi,“ poklepal Tomovi na rameno doktor Fineman. „Doporučím vám toho nejlepšího psychoterapeuta, váš bratr bude pravidelně chodit na sezení a uvidíte, že si nakonec na všechno zase vzpomene,“ snažil se utěšit nešťastného Toma.
„On tvrdí, že si pamatuje celý svůj život od začátku do konce a odmítá připustit, že by ztratil paměť. To je taky normální?“
„No, o tom jsem ještě neslyšel, ale každý případ je individuální. Jak jsem říkal, potřebuje odbornou pomoc, aby se s tím nejdřív vyrovnal, a pak se mohl začít vracet k původnímu životu. Prozatím mu nic nového neříkejte, pokud se nebude sám vyptávat, aby se mohl postupně vyrovnat se situací. Musíte mu být oporou, jste momentálně jediná jistota, kterou má. Dávkujte mu informace po kouskách, a snažte se ho příliš nešokovat.“
„On se nenechá. Nevěří mi, že jsme v LA, myslí si, že je v nemocnici v Magdeburku a že jsem se vsadil s kolegou z kapely, abych ho napálil. Ani fotka z okna ho nepřesvědčila, prý jsem to měl připravené a jen to na něj hraju. Odmítá všechno, co mu říkám,“ povzdechl si Tom.
„Netlačte na něj, ještě je pořád pod sedativy, může se to změnit, až pomine účinek léků. Do té doby buďte trpělivý.“
„Děkuju, doktore. Kdy myslíte, že ho pustíte domů?“
„No… záleží na tom, jak se bude vyvíjet ten otřes mozku, ale pokud se nic nezmění, zítra bychom ho mohli propustit do domácího ošetřování,“ uvažoval doktor. „Musíte mi ale slíbit, že bude v klidu a nejlépe v posteli.“
Tom jen pokýval na souhlas, ačkoliv si byl jistý, že jestli Bill nebude chtít, v posteli ho doma neudrží. To ale doktorovi vykládat nehodlal, nemusí každý vědět, jak svéhlavé má dvojče. Povzdechl si a vydal se zpátky za Billem. Než stihl sáhnout na kliku, rozlétly se dveře a z nich proti němu vyrazila Ria. Vrátila se asi před deseti minutami z domova, kam se jela postarat o Andrease a psy, přivezla budoucímu švagrovi čisté oblečení a dělala mu po dobu Tomovy nepřítomnosti společnost. Hned na první pohled Tomovi došlo, že se ti dva pohádali. Nevěděl sice, o co šlo, ale byl překvapený, že se Bill v tomhle zdravotním stavu dokázal pohádat s jeho nastávající. Nejspíš konečně zabraly ty léky na bolest, které mu doktor naordinoval. Bylo to ale zvláštní, protože ti dva se neměli ve zvyku hádat, vycházeli spolu vždycky skvěle.
„Hou, hou, počkej,“ zachytil svou přítelkyni do náruče, když se mu evidentně snažila vyhnout, „co se děje, miláčku?“
„Nebudu s tím bastardem v jedné místnosti už ani minutu!“ zasyčela vztekle Ria a odstrčila ho tak, že klopýtl půl metru vzad.
„No tak, zlato, je zraněný a-„
„To je mi ukradený. Je to sprosťák a egoistickej parchant,“ odsekla, aniž by ho nechala doříct větu. „Pusť!“ vytrhla se mu a než se stačil vzpamatovat ze šoku, zmizela za rohem. Stál tam a nevěřícně zíral za svou budoucí ženou. Takhle rozrušenou ji snad ještě neviděl. Co si ti dva proboha udělali?
Pomalu vešel do Billova pokoje a zvolna za sebou zavřel dveře. Jeho bratr ležel na posteli s naprosto vyrovnaným výrazem ve tváři, měl zavřené oteklé oči a vypadal, jako když usíná.
„Co se tady stalo?“ zeptal se Tom s povzdychem, když si sedal na židli u Billovy hlavy. Odpovědí mu bylo jen napjaté ticho. „No tak, Bille, co jste si s Riou udělali?“ snažil se být klidný, i když tušil, že situace nebude lehká.
Oči jeho mladšího bratra se prudce otevřely, když vztekle vyštěkl: „Nic, jen jsem té zrzavé čubce řekl, co si o ní myslím.“
„A to je co?“ téměř vyjekl Tom. Takhle sprostě o Rie Bill ještě nikdy nemluvil.
„Že je lhářka prolhaná, protože můj bratr by nikdy nechodil s tak starou a ošklivou ženskou, jako je ona, a už vůbec by si ji nikdy nevzal za manželku, protože má mě.“
„Ježíšikriste…“ vydechl Tom nešťastně a složil hlavu do dlaní. Už se nedivil jejímu rozzuřenému výrazu. Vždycky tak nějak tušil, že Bill Riu úplně nemusí, ale nikdy to nedal najevo, snažil se zachovávat mezi nimi přátelství. „To přece nemůžeš,“ zvedl hlavu a zadíval se do očí svého dvojčete. „Já ji mám rád,“ téměř šeptl, když viděl ohnivé plameny v Billových očích, kterými se ho po téhle větě snažil sežehnout.
„Tome, konec hry! Jestli ses vsadil s Listingem, že ze mě uděláš idiota, tak prosím, posluž si, ale zahrávat si s naším vztahem tím, že najmeš cizí holku, aby se mi snažila namluvit, že si ji vezmeš, to už jsi trochu přehnal!“
autor: Janule
betaread: Allka
Super kapitola 🙂 diky
O-ou. Tak jestli z této situace oba Tomové nezešílí, tak ať visím za palce v průvanu 😀 Díky za díl 🙂
Já se do toho vždycky tak zažeru, a pak zírám, že je konec… Ale ono je to napsané tak úžasně, že bych nejradši četla dál a dál a dál!!!
Chudák Bill, a to ještě pořám vlastně skoro nic neví a o tom, co ví, si myslí, že je to jen vtip. Doufám, že ho aspoň potěší, že je slavný a má peníze, protože pravda o Tomovi a Rie ho nepotěší určitě 🙁
A Ria je tu až podezřele milá, to se mi vůbec nelíbí. Jsem zvyklá ji v povídkách nemít ráda 😀
Těším se na příští díl v Německu, kde, aspoň doufám, si užije Bill tu muchlovačku 🙂
Díky za perfektní dil!
Fuu, chudák Bill. Všetci okolo neho si myslia, že stratil pamäť a on si myslí, že je to celé len vtip. Som zvedavá, ako bude reagovať na ďalšie skutočnosti, ktoré sa postupne dozvie. A hlavne, že to s Riou je pravda a nie je to nejaká herečka. Ale páčilo sa mi, ako jej povedal, že čo si o nej myslí 😀 Len ako bude teraz reagovať Tom na informácie o ich vzťahu, ktorý tam nemajú. No myslím, že toto bude ešte pekne zamotané 🙂
Ďakujem za časť a teším sa na ďalšiu. Dúfam, že tam si Bill ten bozk poriadne užije 😀
😀 chudaci vsichni zucastneni. Ria musela dobre cumet, ze ji jeji skorosvagr takhle odpalkoval 😀 jsem vazne zvedava, jak Tom zareaguje na Billovu zpravu, ze spolu neco maji. Jsem vazne zvedava, tahle povidka je uzasna 🙂 moc dekuji za kapitolu 😉
Chudáčik Bill. Tak trošku som sa aj obávala časti,kedy sa Bill z Nemecka ocitne v tejto realite kde je Tom s Riou. A to si živo dokážem predstaviť,aké šoky ho čakajú po prepustení z nemocnice. Každopádne, páčilo sa mi,že povedal Rií čo si o nej myslí – ani mne neni sympatická už len z princípu 😀
Aspoň,že Bill z LA sa ocitol v lepšej realite,aj keď.. ktovie ako bude na to reagovať 🙂
Ďakujem ti za dnešnú časť a už teraz sa teším na pokračovanie 🙂
No to musel byt šok pro Toma co slyšel od Billa jsem zvědava co bude dál.
I přes to, že bych nejraději Riu z téhle povídky úplně vyšoupla, tak musím s těžkým pocitem na srdci říct, že přes to všechno je mi maličko sympatická! 😀 Není žádná fúrie, snaží se jen pomoct, chová se hezky..achjo, proč je to tak složité?! 😀 Kdyby se chovala hnusně, tak ji Tom hnedka opustí, ale takhle?! 😀
A u dnešního dílu jsem nevěděla, zda brečet smíchy a nebo zoufalstvím! Ono je to na jednu stranu totiž všechno strašně směšné, jak Bill nic neví a myslí si, že si z něj Tom jen střílí a proto říká Rie taková ošklivá slova. Ale na stranu druhou je mi líto, že je Bill totálně mimo, protože věřím, že tohle všechno pro něj bude naprostý šok. Největší ránou bude samozřejmě to, že je jeho Tom skutečně zasnouben s tou červenovlasou dívkou, které tak vynadal. Věřím, že by tenhle Bill vyměnil veškerou slávu a peníze za Tomovu lásku. Je mi fakt líto, jak to takhle skončilo, ale budu prostě doufat, že se i tomuhle Billovi nakonec povede získat Tomovu lásku a Ria už víc nebude.
Mám z celé povídky úplně rozpolcené pocity, protože pomalu ani nevím, co cítit. Každopádně povídka je to skvělá a už se zase těším na příští týden! ♥
No sakra, koho mi má být víc líto – Billa nebo Toma??? Tohle je šílenej chaos, začínám mít pocit, že minimálně jeden z nich se z toho zblázní 😀 Dvojice v Německu to má jednodušší, protože tamten Bill aspoň ví oparalelních vesmírech a ví, co se s ním stalo a kde se octnul. Kdežto tenhle, chudáček, netuší vůbec nic 🙁 Být zničehonic takhle hozen do úplně nového světa musí být šílené… i když myslím, že nejhorší pro něho bude zjištění, že vztah Tom X Ria je pravda. Moc se těším na další díl, jsemm zvědavá, jak to nakonec Bill přijme – a taky jak si ten druhý užije líbání 3:D
Já tu povídku zbožňuju! Má zkrátka všechno, co by měla správná povídka mít 🙂 Už mi pošleš další díly na betu? Mam absťák 😀
Jsi prostě paní spisovatelka 🙂
[10]: 😀 Dííík 😀 Myslíš, že už jsem to po sobě četla dostatečně mockrát? 😀 no… zkusim poslat další dva díly, ale následky při případných změnách jsou na tvý vlastní riziko ;-D Něco za něco… až pošleš to svoje, pošlu já to moje. 😛
Všem vám moc děkuju za komentáře, jste skvělí. Jsem ráda, že vám nevadí, když se to střídá ob týden, to jsem ráda. 🙂 Měla jsem z toho malinko vítr.
Užívejte si to a bavte se stejně jako já, starej cynik… mně není líto ani jednoho z nich. ;-D Oba mají, co chtěli, i když jinak, než by si to asi bývali byli představovali. Ale je to tak, jak jsem už v povídce ústy Billa psala: Dávej si pozor na to, co chceš, aby se ti to náhodou nesplnilo. 😀 Jsou chlapi, ne? 😀 Maj fousy. 😀 Oni se s tím už nějak vyrovnaj. Pa J. :o)
Tak Tomovi tohoto Billa naozaj a skutočne zo srdca prajem:D Dúfam, že mu To zasnúbenie Bill ešte poriadne osladí:D Som strašne rada, že Rii neuveril a netrápi sa, lebo to by mi bolo neskutočne ľúto. Nad tou starou a škaredou ženskou som sa musela smiať:DDD
Ďakujem za skvelú kapitolu 😀
tak to je úžasný:D
Boží! Těším se na další díl! 🙂
Oh muj boze! Chudak Bill! Bill z TH to ma mnohem mnohem lepsi, vi kde je,ma Toma, vi o co jde, vi ze je v paralelnim nebo v jakym svete, ale Billy tady nevi nic a musi byt pekne zmateny. Ja bych se asi rozbrecela! A Ria tady mi je prekvapive sympaticka, takze mi ji je taky lito. Neni skareda, co to ten Bill keca? 😀 Ale jde o to, ze on chudak ani nevi, ze Tom s nim nechodi:( a Ria nevi, ze Bill to nevi a tak si mysli, ze je parchant, bastard a vse tohle 🙁 ach jo to je situace 🙁 tak at si Bill z Th nestezuje! 😀 Kazdopadne… umiram uz ted zvedavosti, jak tohle vse bude pokracovat. Nakonec bude Bill z Th tam kde je ted s Tomem a Bill z Dabliku si ziska Toma a poslou Riu na Mars 😛 😀 I kdyz jak uz jsem zminila, tady mi nijak zvlast nevadi, jen ze leze Billovi do zeli:D Je to takove zajimave. Jakoby Bill z Th byl ten opravdovej a tenhle byl … Bill ale ne ten 'nas' nevim, jak to nazvat:D MoC vydarena povidka! :3 miluju ji! 😀 Ale je smutna 🙁 vice mene 😀 tahle cast je smutna a ta Billova z TH je vtipna 😀 Vybrat si 😀 Kazdopadne obe jsou totalne silene uzasne napinave a ja jdu cist dalsi dil! 😀 :3 ♥
Toma brzo švihne. 😀 fakt jsem zvědavá, jak se to v LA celé vyvine. hlavně pořád přemýšlím nad tím, jestli se Bill vrátí nebo prostě zůstanou dvě linie příběhu, jako dvě alternativy jdoucí vedle sebe. já nejvíc fandím té realitě v Loitsche, fandím chudé lásce. 🙂 ♥
to je teda psycho:)to nadšenie že by sa mi takáto zmena páčila,ma celkom rýchlo opustilo,zažívať takéto stavy s chudáčikom Billom mi fakt nerobí dobre a tohto LA Billa je mi zvlášť ľúto,mal všetko čo potrebuje pre šťastný život,teda Toma a zrazu mu nejaká cudzia stará žena:)siahne na jeho lásku,som zvedavá ako to tí dvaja zvládnu.ale jednoduché to zrejme nebude…
Me je tohohle Billa strasne lito, ale nadruhou stranu na me pusobi jako roztomilej koblizek. Chudacek malej vubec nevi co se deje. Tamten Bill (co je ted v loitche) ma alespon prehleh o co jde, ale tenhle je tam jak kapr na sousi. Aby se z toho jeste chudak neslozil.
Bill v loitche asi ani netusi co svym cinen zpusobil. Ze svemu JA zpusobil takovy sok.
jen doufam ze se vse nejak vyresi a nanakonec dopadnou obe reality dobre.
(Hehe doufam ze se v tom mym komentu vyznas, je pro me tezky rozdelovat Billy… No nebudu se do toho dal motat.)