autor: Janule
Loitsche 1. ledna 2014 ráno
„Konečně je pryč,“ zašeptal Tom předtím, než opatrně políbil Billovu fialovou bouli na čele, pak se přesunul na nos a Bill se málem zalkl překvapením, když Tom nakonec přitiskl své rty na jeho a spojil je tak v hlubokém mileneckém polibku.
Bill už dávno přestal doufat, že se tohle někdy stane. Nic, co si kdy představoval ve svých fantaziích, se skutečnosti nemohlo rovnat, ale zároveň byl v takovém šoku, že se zmohl jen na slabé překvapené vyheknutí. Krom té uslintané holky, kterou mu v páté třídě Tom vyloženě vnutil, aby se taky něco naučil, se takhle líbal jen s pár lidmi, ale vždycky to bylo pod vlivem alkoholu a nikdy se mu to nelíbilo, takže to pro něj bylo celkem nové. Překvapila ho intenzita pocitu, který mu v ústech způsobil Tomův jazyk. Husí kůže se mu rozeběhla po celém těle a zároveň cítil, jak ho zaplavuje vlna horka, bylo to neuvěřitelné. Netušil, jak moc se toho dá vyjádřit jen polibkem, kolik sexuální energie v něm je, aniž by člověk dělal cokoliv jiného. Moc rád by na Toma reagoval, vyšel mu vstříc, ale byl tak zatuhlý, že si sotva dokázal uvědomit, co se děje. Nechával bratra dělat si, co se mu líbí, a až po chvíli se pomalu začal uvolňovat. Objal Tomova široká záda, přejížděl prsty přes triko po jeho napjatých svalech a téměř se do polibku usmíval, když si uvědomil, že to nakonec přece jen vyšlo. Je ve správném paralelním světě, v tom, kde Tom řekl jejich lásce ANO. Nemohl uvěřit svému štěstí!
Zaplavila ho taková vlna euforie, že si ze začátku téměř neuvědomil, jak se na něm bratrovo tělo začíná pomalu, ale pravidelně pohybovat. I přes džíny, které měl na sobě, najednou ucítil tvrdou erekci, jak se tře o jeho rozkrok. Tomovo líbání se stávalo naléhavějším, a když přerušil hluboký polibek a přešel rty na bratrovu bradu a následně krk, začínal se k životu probírat i Billův junior. Sakra! Bill opět ztuhnul a vytřeštil oči do ranního šera Tomova pokoje. Uvědomil si, že tohle je úplně jiná liga! Líbání prosím, to ještě zvládne, ale co dál? Je panic. Totální panic, jehož penis v životě v ruce nedržel nikdo jiný než on sám. Jenže co když bude Tom chtít víc? Co pak?
„Tome,“ zašeptal vyděšeně, když mu bratr vkleče mezi stehny rozepnul péřovku a rovnou se mu začal dobývat pod mikinu a tričko. Mimoděk vzdychl, když ucítil Tomovy vlhké rty na svém podbřišku, spolu s okolním studeným vzduchem mu znovu způsobily husí kůži, ale v panickém strachu, co bude následovat, zatlačil na bratrova ramena, aby mu dal najevo, že má skončit. „Tome, ne,“ zopakoval hlasitěji, když k němu bratr zvedl překvapený pohled. Ačkoliv ho k smrti miloval, nedovedl si představit, jak by ustál to, co se Tom nejspíš chystal dělat. Absolutně na to nebyl připravený. Teorie a fantazie je krásná věc, ale praxe… ne, to opravdu nemohl dopustit, na to bylo příliš brzy. Potřeboval čas. Alespoň trošku času.
„Co se děje, je ti zima?“ zeptal se starší z dvojčat. Bill se zmohl jen na chabé přikývnutí, kterým ale svého bratra sotva mohl odradit. „To přežiješ, zahřeju tě,“ ujistil ho Tom s úsměvem a nahmatal peřinu, jíž sebe a své dvojče přikryl. Zmizel pod ní a Bill jen strnule zíral do stropu, zatímco cítil, jak mu Tomovy hbité prsty rozepínají džíny. Jeho mužství díky téhle jednoznačné manipulaci poměrně rychle tvrdlo a Bill věděl jistě, že jestli to neukončí hned teď, už to neudělá nikdy. Představa toho, co by po něm Tom mohl chtít, ho tak vyděsila, že zmobilizoval veškerou svou vnitřní sílu, třesoucí se rukou našel okraj peřiny a odhodil ji na stranu zrovna ve chvíli, kdy se mu Tom chystal stáhnout džíny.
„Tome, ne, já nemůžu,“ našel konečně tolik duchapřítomnosti, aby svá slova okořenil trochou rozhodnosti. Tom se zarazil a zvedl k němu tázavý pohled.
„Proč?“ zvedl překvapeně obočí. „Víš, jak jsem se těšil, až Andy vypadne. Tři dny jsou děsně dlouhá doba. Podívej,“ pohlédl významně ke svému napjatému rozkroku.
„Já… mně není… moc dobře,“ vydechl Bill při pohledu na bouli v Tomově klíně. „Víš, jak jsem včera spadl a-“ koktal pod spalujícím pohledem svého dvojčete, jako by mu bylo pět a omlouval se, že mu rozšlápl bábovičku.
„Ježiš promiň,“ zatvářil se Tom téměř vylekaně. Billovi se ulevilo, vůbec nevěděl, jak bude jeho dvojče na odmítnutí reagovat. „Bolí tě něco? Myslím víc než včera?“ rychle Tom zpátky zapínal zip jeho džínů. „Myslel jsem, že až na tu bouli je všechno v pohodě,“ starostlivě stahoval zpátky Billovu mikinu a tričko, div mu nezačal zapínat i péřovku. Bill ho ale zarazil a chytil jeho ruce do svých.
„Jen… asi jsem si narazil žebra a bolí mě rameno,“ upřeně zíral Tomovi do očí. Doufal, že přišel na něco, co dokáže na chvíli odvrátit další Tomovy pokusy o sex. Bylo mu jasné, že tím získá jen trochu času, ale nutně ho potřeboval. Musel se na tuhle novou situaci nějak připravit, ačkoliv vůbec netušil jak. Přestože byl slavný, bohatý a obdivovaný, ve věcech týkajících se sexu byl totálně nejistý.
„Tak třeba můžeš jen ležet a nic nedělat, o všechno se postarám,“ nechtěl se zase tak lehce nechat odbýt Tom, přimhouřil oči a s nadějí v hlase pohladil přes džíny Billovu stále zřetelnou erekci. „Nech to na mně,“ svůdně se na své zraněné dvojče usmíval, sklonil se a líbal přes džíny jeho nadutý poklopec. „Nebudeš litovat…“ přimáčkl trochu víc, aby pod tuhou látkou cítil jasnou odezvu. „Víš, že dobrej sex léčí.“
„Ne, vážně ne, Tome,“ znovu chytil jeho ruku do své Bill. „Bolí mě hlava,“ uchýlil se k té nejčastější ženské lži, kterou si lze pro odmítnutí sexu představit, ale naštěstí to Tomovi nepřišlo divné. Fialová boule se na jeho hlavě rýsovala zcela jasně, o tom nebylo nejmenších pochyb.
„No tak dobře,“ rezignoval konečně Tom zklamaně, když mu došlo, že své dvojče nesvede, a vstal. „Je tady fakt kurevská zima,“ vydrkotal skrz zuby, když na sebe urychleně soukal kalhoty. Bill se zatím přikryl peřinou. „Lež, invalido, já jdu zatopit a pak tě zavolám na nějakou dobrou snídani, jo?“ změnil se rázem Tom na téměř zdravotního bratra.
„Děkuju,“ pousmál se vděčně Bill, oddechl si, že jeho lži zabraly.
Když se Tom dooblékl a vyrazil do kotelny v zadní části domku, Bill zavřel úlevou oči a po tváři se mu rozlil ten nejspokojenější úsměv na světě. Povedlo se to. Jo! Tady dostane to, co vždycky chtěl. Svého Toma! A taky to, o čem ani neuvažoval, že by chtít mohl. V jeho představách byl sex s Tomem vždycky bezbolestný, plný vášnivých polibků, a vlastně to byly spíš orální věci, které si představoval. Než k těm „hlubším“ věcem mohl ve své fantazii vůbec dojít, dávno se udělal. Připadalo mu to tak nereálné, že nikdy o ničem víc nepřemýšlel, takže na to ani nebyl nijak připravený. Tohle bylo teda o fous. Ale tak nádherné. Bože, Tom tak úžasně líbá. Nikdy si ani v nejmenším neuměl přestavit, jak krásné to ve skutečnosti může být. A což teprve, když ho líbal na břicho, dotýkal se ho. Bill měl dojem, že se v tu chvíli rozplyne blahem, zima nezima, ale jeho rozum to celé zkazil. Možná, kdyby to nechal proběhnout, už by měl pár zkušeností za sebou, jenže jeho strach byl prostě větší.
Nedalo se nic dělat, na sex je ještě moc brzy, musí si zvyknout jen na ten pocit, že je Tom jeho… co je vlastně jeho? Milenec? Asi jo… a je třeba zjistit, jak to mezi nimi je. Tom je tady takový mužnější, liboval si v duchu. Víc chlap, připadalo mu. Má daleko větší svaly než jeho starý Tom v LA. Jeho vousy při líbání trochu lechtají, ale není to nepříjemné, uvažoval a přejel si po svém vlastním strništi, které mu přes noc na bradě vyrašilo. Bude se muset oholit, evidentně tady vousy nenosí, což je svým způsobem škoda, ale k těm černým dlouhým vlasům se to nehodí, musel by si vousy dobarvovat na černo a vypadal by jako santus. Myšlenky mu létaly od čerta k ďáblu. Rozhodně byl neskutečně šťastný. Má, co chtěl, i když si na to bude muset chvilku zvykat.
„Snídaně!“ ozvalo se po chvíli odněkud z kuchyně. Scotty okamžitě vyrazil za hlasem svého druhého páníčka, jako by přesně věděl, že jde o jídlo. Nejspíš už dávno cítil vůni z kuchyně, která k Billovu nosu ještě nedorazila. Do té doby se jen spokojeně válel na koberci a pochrupoval. Zřejmě ho postelové hrátky jeho páníčků ani trochu nezajímaly. Bill mu záviděl jeho hustý psí kožich, díky kterému si mohl lehnout na studenou zem a neklepat se jako ratlík. Ačkoliv by mělo být jeho tělo na zimu zvyklé, soukal se z vyhřáté postele za jemného drkotání zubů a připadalo mu, jako by byl i zdejší Bill zhýčkaný kalifornským teplem. Vlastně byl odjakživa zimomřivý, takže se vůbec nic nezměnilo. Napadlo ho, co asi dělá teď jeho americký Tom. Jak snáší to, že mu umřelo dvojče? Riuška ho určitě utěšuje, seč může, ušklíbl se v duchu. Asi je to pro Toma těžké, ale bohužel s tím nemohl vůbec nic udělat. Byl jednou tady, tak bude muset přestat řešit, co by kdyby, a soustředit se na zcela nový život s novým, láskyplným Tomem. Vtom mu něco došlo. Tenhle život předtím už někomu patřil… existoval tady nějaký Bill, který tu teď evidentně není. Kdyby byl, určitě už by se o tom dozvěděl. Kam se teda poděl? Nevzpomínal si, že by o tomhle Tesla něco psal ve svých poznámkách. Vždycky se ze svých krátkých výletů vrátil zpět do svého vesmíru. No… třeba se to ještě ukáže…
Když dorazil do kuchyně, zdálo se mu, že tady už není taková zima jako v pokoji, nejspíš i proto, že Tom něco kuchtil na plynovém sporáku. Míchal s tím jako o život a podle barvy a vůně to vypadalo na vajíčka. Na stole už byly připraveny dva talíře a uprostřed ošatka s chlebem, z modrobílých puntíkatých hrnků voněla čerstvě uvařená káva. Scotty seděl poslušně u stolu a čekal, jestli na něj aspoň troška té voňavé dobroty nezbude. Bill ho pohladil po šedočerné hlavě a usadil se na jednu ze židlí.
„Tak tady to je,“ zjevil se nad ním Tom s horkou pánví plnou míchaných vajec. „Zastav mě,“ vydal pokyn, když začal shrnovat žlutou hmotu na Billův talíř.
„Dost,“ zarazil ho Bill, když měl na talíři téměř polovinu. „Děkuju,“ usmál se na své dvojče. Tom zbylá vejce vyklopil na svůj talíř a pánvičku vrátil na sporák.
„Dobrou chuť,“ pronesl těsně předtím, než plná lžíce míchaných vajec zmizela v jeho ústech následovaná půlkou krajíce chleba. Jí jako dělník, napadlo v tu chvíli Billa, když své dvojče přes stůl sledoval. Zatímco Bill se snažil vyhýbat kouskům salámu, ve kterém identifikoval ten včerejší půlnoční, Tomova porce zmizela během chvilky.
„Nechutná ti to?“ zeptal se, když si všiml, že Bill skoro nejí.
„Ne, ne, je to dobrý, jen… já nejím salám ani nic podobnýho.“ Na důkaz jeho tvrzení zmizely kousky vyšťouraného salámu ve Scottyho bezedné tlamě.
„Jak nic podobnýho?“ podivil se Tom, když sypal do svého hrnku s kafem dvě lžičky cukru.
„No… jako třeba maso nebo tak,“ vysvětlil Bill opatrně. „Jsem vegetarián.“
„A to jako odteď nebo… co je to za hovadinu?“
„Jo, odteď,“ přikývl Bill bezradně. Jak mu má vysvětlit, že už maso nejí pár let, když nejspíš ještě včera ráno s ním bez problémů jedl všechno? To by ho ten blázinec nejspíš neminul.
„Poslyš…“ ozval se Tom po chvilce mlčení. „Neměli bychom vážně zajet do toho Magdeburku? Stejně jedem v poledne k našim, tak bychom se tam pro sichr stavili, že by tě trochu proklepli,“ zvedl oči k Billovi. „Mám takovej dojem, že se ti včera stalo něco víc než jen ta boule na hlavě. Celý je to takový podivný,“ uvažoval nahlas.
„Ne, vážně ne, já jen… viděl jsem v poslední době pár dokumentů o týrání zvířat, a tak… víš, rozhodl jsem se, že se na těch krutých věcech už nechci podílet,“ snažil se zažehnat hrozbu Bill.
„Prosím tě… a že ses nezmínil,“ zvedl udiveně obočí Tom. „Kdes ty filmy viděl?“
„No na Youtube,“ pokrčil rameny. Chvilku čekal, jak na to Tom zareaguje, ale nezdálo se, že by to slovo bylo pro něj cizí, internet nejspíš mají i tady na vsi. „Bylo to vážně otřesný, můžeme se na to podívat spolu… třeba…“ nesměle navrhl. Nebylo by špatné, kdyby se mu zdejšího Toma podařilo obrátit na vegetariánství. Nedovedl si představit, jak by to tu společně vedli, kdyby se Tom cpal od rána do večera masem.
„Vegetariáni jsou divný,“ pronesl Tom zcela v klidu. „Krom toho, co budem dělat s tou půlkou prasete, co jsem objednal u družstva? Sám to sníst nezvládnu.“
„Nedá se to zrušit?“ nesměle pípnul Bill, zatímco dával Scottymu další vyšťourané kousky salámu, teď už z téměř studených vajec. Představa poloviny prasete u nich v kuchyni ho celkem vyděsila.
„To nevím,“ pokrčil rameny Tom. „Já mám maso rád,“ snažil se obhájit svůj postoj. „Potřebuju ho kvůli svalům,“ zapumpoval s úsměvem svým bicepsem.
„To jsou jen pověry, maso k tomu vůbec nepotřebuješ,“ odmítl tenhle starý argument rozhodně Bill. „Najdu ti o tom pár videí, uvidíš, že je to blbost, bílkoviny můžeš získat i jinak.“
„Stejně si ale myslím, že bychom se v tom špitálu měli stavit.“
~*~
Gordonova stará hudební místnost vypadala pořád stejně, až na to, že teď byla jejich. Ve stojanech tu trůnily tři Tomovy kytary, dvě elektrické, jedna akustika; nic moc značky, ale nebyly to zase ty nejlevnější kousky, co se daly koupit. Počítač byl na stejném místě, kde ho míval Gordon, a jak Bill zjistil, byl nejspíš ještě po něm. Symbol nakousnutého jablka by na něm rozhodně nenašel, zrovna tak jako na starém mobilním telefonu, který našel v kapse své péřovky. Bill si povzdychl. Luxusní život byl v háji, teď se bude muset vyrovnávat s úplně jinými věcmi. Tom zapnul počítač a šel pro druhou židli, aby mohli sedět vedle sebe. Bill zíral na to, jak se ta stará herka probírá k životu, systém nabíhal neskutečně pomalu. Už se téměř zeptal, jestli vůbec mají internet, když si všiml modemu blikajícího vedle obrazovky. Včas se zarazil a musel sám sobě připomínat, že se nesmí prozradit nějakou nejapnou otázkou, jinak ho Tom sebere a opravdu ho do té nemocnice dopraví. Znal svého bratra a věděl, že by toho byl schopen.
„Konečně,“ prohodil, když se přesýpací hodiny přestaly otáčet a objevila se místo nich šipka. Otevřel prohlížeč, zadal adresu a pokračoval na kanál videí. Pamatoval si jeden obzvlášť hrozný dokument, který s Tomem viděli před pár lety a díky němuž se vlastně rozhodli stát vegetariány. Spoléhal na to, že se to podaří znovu. Po několika pokusech video konečně našel a spustil.
„Dívej se, já půjdu zatím umýt nádobí,“ rozhodl se, než video spustil. Pamatoval si, jak emotivní to byl napoprvé zážitek, a čím víc času od té doby uplynulo, tím hroznější mu to připadalo. Nechtěl to vidět znovu, potřeboval jen Toma dostat na svou stranu. Doufal, že to bude jeho dvojče vnímat stejně a z té poloviny prasete nic nebude.
Když nádobí domyl, byl už celkem rozehřátý a sundal si bundu. Rozhodl se projít domem. Chtěl zjistit, kde se co změnilo, aby pak nebyl překvapený. K jeho úlevě bylo všechno na svém původním místě. V kotelně přihodil do kotle pár lopatek uhlí, aby se domek dřív prohřál, do sklepa jen informativně nakoukl, už jako kluk se té hluboké tmy bál, a skončil v obýváku, kde snad jediné, co se změnilo od jejich dětství, byla novější televize. Pod ní stále ještě trůnil starý videopřehrávač a kazety byly vyrovnány na poličce vedle. Četl si jejich názvy, a když narazil na tu s nadpisem „Dvojčata I. 1992 – 2001“, nedočkavě po ní sáhl. Měl jedinečnou příležitost se dozvědět něco o tom, co ve skutečnosti nezažil.
Zasunul videokazetu do přehrávače a doufal, že všechno bude fungovat bez jeho většího přičinění. Tuhle starou techniku už neviděl léta, bůhví, jestli to vůbec ještě funguje. Naštěstí se kazeta spustila bez problémů a obraz na televizi naskočil. Posadil se na sedačku. Prvních pár narozenin a Vánoc sledoval s úsměvem na rtech, připadalo mu, že tohle všechno zná, že to zažil, ale kazeta byla dlouhá, a jediné, co se měnilo, byl počet svíček na dortu. Ani ty vánoční stromky nebyly od sebe rozeznatelné, jen oni dva s Tomem pomalu rostli. Po sedmých narozeninách začal přetáčet, až se dostal ke dvanáctým, kde kazeta skončila. Zvláštní bylo, že měl pocit, jako by tyhle věci všechny zažil. Pamatoval si některé okamžiky, i když spíš jen matně, jakoby z vyprávění. Od té doby, co se stali slavnými, nebyl čas dívat se na staré kazety, ačkoliv je matka určitě někde pečlivě schovávala, tím si byl jistý.
Vstal a vyndal kazetu, vrátil ji do poličky a chtěl vzít tu s pořadovým číslem dvě, když se jeho pohled zastavil na názvu „Bill – StarSearch 2003“. Vykulil oči. Cože? On byl v téhle realitě taky ve StarSearch? Zíral na kazetu v němém úžasu, tohle přece nemůže být možné. Vždyť je to jiný život… Vyndal kazetu z obalu a nedočkavě ji zastrčil do videa. Netrpělivě přetočil začátek, a když obraz opět spustil, uviděl sám sebe v zelené batikované košili bez rukávů, jak se neuvěřitelně směšně klátí po pódiu a zpívá It’s Raining Men. Vždycky když to znovu viděl, bylo mu trapně, ale prohrál tehdy sázku s Tomem, tak mu nic jiného nezbývalo. Jenže to bylo v jeho starém životě. Jak je tohle možné?
Zrychleným přetáčením prošel kazetou až na konec, aby zjistil, že je to přesně totéž, co prožil. V osmifinále ho porazil tentýž desetiletý rapper Oliver, který se Tomovi tehdy líbil víc než on – což mu mimochodem nikdy neodpustil – a jejich kategorii vyhrál brýlatý Daniel, který zvládl vydat jen jednu desku, a tím s kariérou skončil. Bill byl vždycky hrdý na to, že on jako poražený to ze všech soutěžících dotáhl se svojí kapelou nejdál. Ale jak je potom možné, že tady nejsou slavní? Co se kde zvrtlo? Přece díky tomuhle se dostali do povědomí jejich pozdějších producentů Benznera a Hoffmanna, kteří pro StarSearch produkovali vítězovu desku, a když za nimi pak Hoffmann přijel na vystoupení do magdeburského klubu, uzavřeli smlouvu. Dokonce i natáčeli tentýž dokument o Devilish.
Chvilku jen tak seděl a přemýšlel. Bude muset vyzpovídat Toma, co se tehdy stalo, že se neproslavili jako Tokio Hotel, možná by to šlo ještě nějak napravit.
autor: Janule
betaread: Allka
Heh, zajimave by bylo, kdyby se obema Billum povedlo dovest svuj novy svet k tomu samemu – velkemu uspechu kapely a velke lasky Toma. Docela sranda sledovat to 🙂 jinak mam pocit, ze ten paralelni svet se bude odklanet az v tom okamziku kdy se dali dohromady, ne?
Je to opravdu uzasny pribeh, takove scifi 🙂 moc dekuji za dalsi dil 🙂
No tak toto bude ešte zaujímavé 😀 Bill síce dostal, čo chcel, ale ako vidno, tak to úplne nedomyslel 😀
Som zvedavá, či sa mu podarí priviesť kapelu k úspechu aj v tomto svete a či presvedčí Toma k vegetariánstvu…
Ďakujem za kapitolu a teším sa na ďalšiu časť – na Tomovu reakciu v LA 🙂
Tiež mi napadlo, tak ako Lexi, že by to mohli dotiahnuť do rovnakého konca 🙂
Veľmi dúfam, že budú obaja Billovia a samozrejme aj Tomovia šťastný, a vlastne všetci vo všetkých realitách 😀 Pobavilo ma ako Bill začal svoju misiu – Tom bude vegetarián:) myslím, že sa mu to podarí 🙂
Veľmi pekne ďakujem za kapitolu:)
Bill tady vlastne ukradl zivot Billovi z Dabliku:( Ani mu to prilis nedochazi, alespon ze si uvedomil, ze nekde musi byt Bill z teohohle sveta. Ze se tam jen tak neobjevil. Porad mi je lito Billa, ktery ted lezi v nemocnici v L.A a nema paru co se to ksakru deje a o cem to kurva ten Tom mluvi! 🙁
A jak tak koukam, tak tady si dvojcatka zijou uz i sexualne 😀 No.. tak jen doufam, ze tady Tom Billa miluje, ze to neni jen o sexu, to bych zarvala:D A to Bill miluje i tohohle Toma? Vzdyt to neni ten jeho Tom. Jasne je to Tom, ale neni… no ja jsem z toho takova vytrkana 😀
Proste porad myslim na to, ze vzal zivot Billovi a ten ted trpi:( i Tom trpi! Me by to stvalo :/ ale na druhou strqnu, Bill nevi, ze Bill z tohodle sveta trpi v L.A.
Nicmene jsem zvedava na pokracovani! 🙂 :3
Moc dekuju za dil! Byl super, takovy lehci nez predesli:D ten byl smutny:/
Jo, vim ze jsem udelala chybu *predesly.
Jen jsem jeste chtela, ze Bill nevi, jak se vratit do sveho sveta! :O No nebudu predbihat 😀 stejne, ja byt Bill zTH asi bych to vse neprekousla, ma sveho Toma, ale proste to neni ten Tom… je a neni.. no snad me tady nekdo chape 😀 Alespon ma to, co si tak dlouho pral! :3 a to v ostatnich svetech mu Tom vzdy rekl ne na jejich lasku? :O jen tady, kdyz jsou Dablici mu rekl ano? :O Tak to je teda kruty 😀 :/ mohl mit TH i Toma, kdyby mu rekl ano jidne 😀 No to je jedno, jen spekuluji 😀
Diky za super kapitolu 🙂
užasne 😀
s tou půlkou prasete jsi mě dostala :D:D:D
Moc povedena kapitola chudák Bill nějak se v tom motá.
:DD Já se musela Billovi na začátku tak smát .D Chudák, tak nadšený, že si konečně s Tomem může užít, a zároveň tak vyděšený, že AŽ TAK moc si s ním vlastně ještě užít nechce 😀
A k tomu to vegetariánství, se kterým na Toma najednou vyrukoval… Myslím, že tenhle Tom se toho masa až tak lehce nevzdá. Přece jen, půlka prasete je půlka prasete, že 😀
Ale jinak už minule jsem přemýšlela nad tím stejným, co Sayurii. I když z ze strany Tomů. Jestli někdy přijdou na to, co se opravdu stalo, tak jak přijmou to, že tenhle Bill vlastně není ten jejich Bill… No a vlastně i obráceně… Ale nechci se do toho ještě víc zamotat, tak to nebudu více rozebírat.
Už se těším na příští týden do LA 🙂
Taky mi bylo na chvíli skoro až líto druhýho Billa, že vlastně přišel o Toma, ale tak si řikám, třeba taky toužil po jinym životě, respektive třeba po slávě?
Uf, každopádně číst sexuální scény o dvojčatech už jsem si nějak odvykla 😀 Tak jsem vlastně docela ráda za Billovo rozhodnutí s tím počkat, lol 😀
No mohl by to konečně hodit tak že by proslavil Devilish.. 🙂 Ale čekám že jestli to zvládne něco se stane a tím se vrátí..
Je smutné že i když je v tomhle paralerním světě tak mu není líto jeho LA Toma..
Ta půlka prasete mě šíleně rozesmála! 😀 To musí být pro chudáka Billa vegetariána dobrá rána, že si tam objednávají půlku prasete z družstva. 😀 😀 😀 A pak jak najednou na Toma vyrukoval s tím, že se jen tak stal vegetariánem a Tom o ničem ani nevěděl. 😀 No jsem zvědavá, jak to s Tomem a masem dopadne. 😀 Nevím proč, ale myslím, že nebude hnedka pro maso vypustit. 😀
Pořád jsem z této povídky taková trochu rozpačitá, protože nevím, zda se všemu smát a nebo brečet zoufalstvím! 😀 Neber to nijak špatně, tahle povídka je naprosto skvělá a já se vždycky těším na každý nový díl, ale ještě jsem stále nepřišla na to, jak se ohledně celé této výměny Billů cítit, protože je mi všech strašně líto! Jak Tomů, tak Billů! Pravděpodobně nad tím až moc přemýšlím jako obvykle. Mám ohledně všeho miliony otázek a na všechno bych chtěla odpověď hned, ale vím, že si musím počkat a všechno se v pravou chvíli dozvím. Jsem strašně natěšená a zvědavá na to, jak se budou jejich životy dále odvíjet, protože tohle může dopadnout opravdu všelijak!
Děkuji za další díl, Janulko. ♥
PS: samozdrejme taky doufam, ze se Billovi.podari ziskat Toma na svou nejim-maso-chudaci-zviratka-stranu 😀 Ale treba to nakonec bude uplne jinak. Pulka prasete se proste neda odmitnout! Co vsechno by z toho mohli vzejit za lahudky, ze? 😀 Nakonec pretahne Tom Billa na temnou stranu pozirace veproveho :DDDDD
Ne delam si srandu. Kdybych nebyla takovej zeout masa, taky bych byla vegetarianka, navic naproti naseho baracku je obchod s masem, ktery vlastni nejaka tmava rasa s turbany na hlave, takze ta zvirata jsou zabijena (podle tatky) desnym zpusobem. Takze Billa chapu a drzim mu palce,aby Toma presvedcil! 🙂
ááá, tahle realita je vynikající. 🙂 u nich v Loitsche je taková zvláštní atmosféra, úplně reálně jí cítím.. tu vlezlou zimu, měkkost přikrývek, vůni novoroční kávy, pomalu se plíží teplo po zatopení.. až je to zvláštní. hrozně doufám, že tu Bill zůstane a že se mu podaří dostat kapelu na vrchol. 🙂
a vůbec, už jsem ti říkala, jak moc mě fascinuje, kolik faktů dokážeš do povídek nacpat? to si ty jména a události kolem TH pamatuješ a nebo si to pro povídku extra dohledáváš?
[14]: 🙂 No… dost si toho pamatuju, ale většinou hledám, dokud nenajdu. Například hned první odstavec prvního dílu… co si myslíš, že jsem tak hledala? Jaký bylo v LA počasí na silvestra 2013 😀 Pak jsem taky strávila hodiny hledáním toho správnýho baráku v LA, kde dvojčata bydlej, ale nakonec jsem si ho prostě vymyslela. 🙂 Ale třeba to StarSearch… jeden odstavec o tom, jak to dopadlo mi zabral zhruba dvě hodiny na internetu s překladačem a trpělivostí. 😀 Třeba jsem vůbec netušila, že ta soutěž byla rozdělená na několik kategorií, že to nebylo jen o zpěvu. Je to těžký, psát povídku, když máš prd fantazii… mně prostě pomáhá skutečnost, abych to nemusela vymejšlet. 🙂
Ovšm na zásadní informace z místa děje je fajn mít dobrej zdroj: http://www.loitsche.de/index.php 😀 Třeba mě překvapilo, že měli v Lotische v červnu 2013 povodně, ani jsem netušila, že jim tam protejká nějakej větší potok. Naštěstí na druhý straně vesnice, než bydleli kluci. Tom z týhle reality tam byl určitě velkej hero, maj krásnou novou požární zbrojnici a sbor dobrovlnejch hasičů, úplně vidím Toma v tý helmě a s hadicí, jak běhá a stříkááááá 😀 Ještě uvidím, jestli se mi to bude hodit do povídky. 😀 Starostka se jmenuje Bettyna a vypadá tak trochu jako basset. 😀 Všechno se hodíííí. 🙂
Internet je studna plná informací, jen holt musí mít člověk trpělivost a hledat. 🙂 A taky na to musí bejt zvlášť ujetej :-D, což já jsem.
Sama ještě nevím, jak to přesně skončí, uvidíme, kam mě to zavede. Díky za komentáře 🙂 J. :o)
Čo všetko ešte na Billa čaká to som strašne zvedavá….