autor: Yuki-chan
Ahoj lidičky. Chtěla bych vám hrozně moc poděkovat za vaše komentáře. Musím přiznat, že jsem byla ohledně své povídky celkem nervózní a rozhodně jsem nečekala takové kladné odezvy. Nehorázně mě to potěšilo. No, nebudu vás zdržovat a tady je druhý díl 🙂 Y-chan.
Bill měl položenou hlavu na hrudníku svého milence a poslouchal pravidelný tlukot Tomova srdce. Nikdy nad tím nepřemýšlel, ale byl opravdu rád, že je na živu. Zrovna teď. V tuhle chvíli. Stejně jako Tomovo, tak i Billovo srdce bije. Jen kdyby mohli žít tak, jak oni sami chtějí.
Tenhle kluk ho něčím očaroval. Jestli svým hlasem, svýma očima nebo úsměvem, to nevěděl. Ale bylo mu líto, že bude muset Tomovi odepřít i ten zbytek svobody, co má, i když o tom nebude vědět. Pokud ale najde značení, které Bill vytvoří na jeho těle, bude Billa nenávidět. A pokud to zjistí někdo z Tomova gangu, můžou ho potrestat, vyhodit nebo v nejhorším případě… zabít. Ale Bill tohle musel risknout. Kvůli svému svědomí a loajalitě ke svému gangu.
Bill zvedl nejdříve hlavu z Tomova hrudníku a poté se pomalu celý narovnal a Toma chvíli sledoval. Vypadal tak uvolněně, když spal. Byl tak krásný. Mohl by ho sledovat i hodiny, ale na to teď nebyl čas.
Bill s Tomem mírně zatřásl. Když nejevil žádné známky vědomí, zatřásl víc. Až když si byl jistý, že ho nevzbudí ani výbuch atomovky, slezl z postele, chytil Toma za zápěstí, zatáhl a přetočil ho na břicho. Teď ležel na posteli jak široký tak dlouhý a Billovi se naskytl pohled na Tomova záda, která vypadala, jako by ho napadly divoké kočky. Při troše štěstí si Tom té značky nikdy nevšimne.
Bill se vrátil do kuchyně a začal hledat vše potřebné. Z šuplíku vytáhl nůž, a z jemu už známého boxu vzal desinfekci a vatové tampónky. Se vším se vrátil zpět do ložnice a pohodlně se na Tomovi usadil. Desinfekci prozatím odložil stranou a hledal na Tomových zádech nejvíce vhodné místo pro značku.
Většina gangů, především ti nejznámější, se jmenují podle zvířat. Každý gang se ve městě značí jinak. Tak například Dragons, gang kam patří i Tom, označuje své členy tetováním draka na levou stranu hrudi. Blízko srdce.
Jiný berlínský gang, například Scorpions, mají červené tetování na zadní straně krku. Je to horoskopické označení štíra.
A členové Billova gangu, Wolfs, mají jizvy. Členové si vyberou místo na těle, kde chtějí značku mít, a nožem se vyryje do oné části těla písmeno „W“. Je jedno jak velké. Někteří chtějí, aby bylo vidět, a proto ho mají třeba přes celé rameno. Jiní mají sice značku malou, ale nechají si ji vytvořit na tvář. Na první pohled většinou nepatrnou, ale po chvíli si jí všimne každý.
A stejné „W“ má i Bill. Obrovská jizva hyzdí kdysi hladká záda a neustále Billovi připomíná jeho minulost, přítomnost i budoucnost. Místo, kam patří a kde našel domov. Je to největší jizva, kterou kdo v gangu má. To ale není jediná jizva, která se na Billových zádech nachází. Téměř celé dvě třetiny kůže na Billových zádech jsou pokryty spáleninami, jizvičkami a šrámy. Jizvami, které se staly Billovou součástí.
„Promiň, Tome.“ Zašeptal Bill, přiložil chladnou čepel kousek pod Tomovu levou lopatku a mírně zatlačil. Tom sebou nepatrně škubnul, jinak se ale nepohnul a Bill mohl pokračovat ve své práci. Musel být opatrný. Nechtěl Tomovi ublížit, ale zase si musel být jistý, že po ráně zůstane stopa, i kdyby třeba skoro neviditelná.
Když Bill skončil, Tomova záda zdobilo malé, téměř nepatrné písmeno „W“. Teď Tom patřil k Billovi do gangu, aniž by o tom věděl. Dragon a zároveň Wolf. To tu ještě nebylo. Jestli na to někdo přijde, budou ho považovat za zrádce a zabijí ho. Je jedno, jestli to bude někdo od Billa nebo od Toma. Výsledek bude stejný. Smrt.
Bill odložil nůž a jal se očišťovat Tomova záda desinfekcí. Precizně ošetřil každý centimetr kůže, a když skončil, vložil dlouhý polibek přímo do středu Tomových zad a vstal. Nůž omyl, uklidil vše na své místo a zakrvácené tampónky vyhodil do záchodu a spláchl.
Vrátil se do ložnice a sledoval nahé tělo na posteli, které na první pohled vypadalo jako mrtvé. Ani jeden záchvěv nebo pohyb. Ležel tam tak, jak ho Bill zanechal a nepohnul se ani o milimetr.
Pocit viny tlačil Billa na hrudi jako balvan. Právě Tomovi zničil život, a pokud to Tom zjistí, je jedno, že už se pravděpodobně neuvidí, stejně bude Billa nenávidět. Dříve nebo později to praskne a Tom se bude chtít Billovi pomstít. Bill to věděl, ale jiná možnost nebyla.
Oblékl se zpět do svého oblečení a udělal krok ke dveřím s úmyslem se neohlížet. Stejně se však vrátil, přikryl Toma dekou, naposledy pohladil jeho krásnou tvář a poté opustil byt, kde spolu porušili jedno z nejdůležitějších pravidel jejich světa.
Ranní paprsky se prodraly skrz žaluzie a donutily hnědé oči k probuzení. Tom chvíli zmateně mrkal a snažil se vzpomenout na každý detail z včerejšího večera. Kocovina s ním mávala a útržky vzpomínek mu proletovaly hlavou jedna za druhou, nemoci najít své místo. Jen jediná myšlenka byla stálá. Čokoládové oči a nejkrásnější úsměv, jaký kdy viděl.
O tři roky později
Byl klidný říjnový večer. Jemný vítr se odrážel od stěn domů, pouličních lamp a stromů, jejichž podzimem zbarvené listí se pomalu snášelo k zemi. Dešťové kapky vyťukával rytmus na střechy budov a jemný šum zaplňoval okolí. Zaštěkání psa nebo zvuk motoru čas od času narušily ticho a dodávaly tak večeru tu správnou atmosféru.
Na jednom konci Berlína však byl tento klid rušen výstřely, hvízdáním brzd a křikem. Sotva dvaadvacetiletý Tom Kaulitz se snažil ze všech sil vyhýbat kulkám a autům, které se někdy až nebezpečně blížily k jeho nohám. Skrýval se ve stínech a utíkal, jak nejrychleji mohl. Adrenalin v krvi tomu sice pomohl, ale ať se snažil sebevíc, dvě rány si ho stejně našly.
V pravém rameni ho ostře zapálila rána po kulce a sotva deset vteřin na to ho škrtla kulka do levého boku. Zatmělo se mu před očima neustálým během a ztrátou krve. Z posledních sil nečekaně zahnul a skryl se pod železniční most, snažíc se ukrýt před svými pronásledovateli.
Poté, co si byl jistý, že ho minuli, dovolil si z plic vypustit vzduch, který nevědomky zadržoval. Už pomalu ztrácel vědomí, adrenalin pomalu opouštěl jeho žíly spolu s krví, která nechtěla přestat téct, a ledové kapky se mu zařezával do kůže jak milion nožů.
„Teď umřu. A všem to bude jedno!“ Tom v duchu křičel a jeho srdce se trhalo na kusy.
Když zahlédl světla přijíždějícího auta, dostal strach. Ale už neměl sílu vstát a i kdyby to dokázal, stejně by neutekl daleko. Jeho oči se pomalu zavíraly a už jen stěží dokázal vnímat dění kolem něj.
Černé auto zastavilo těsně u Tomova unaveného těla, a vystoupili z něj tři lidé. Chvíli o něčem diskutovali, ale Tom jim skoro nerozuměl. Jeden nakonec opatrně přišel blíž a vyhrnul mu triko, kde se mu na hrudi pyšnil vytetovaný drak. Muž okamžitě couvnul a namířil na Toma zbraň.
„Já věděl, že ho znám. Šéfe!“ zavolal dotyčný směrem k autu. „Je tady Dragon. Myslím, že se jmenuje Terry nebo Thomas. Teď nevím, ale má to asi za sebou. Mám ho dodělat?“ zeptal se a nabil zbraň.
Po chvilce vystoupila z auta další postava a krátké ticho, kdy čekal na svůj verdikt, se Tomovi zdálo jako věčnost.
„Ne! Vezměte ho do auta. Pojede s námi. Může se hodit,“ uslyšel nakonec.
„Třeba se ještě dožiju pár dnů.“ řekl si Tom a bolesti ho konečně zbavila uklidňující tma.
Tom pomalu otevřel oči a zaskuhral bolestí. Cítil se, jako by ho přejel parní válec, v uších mu hučelo, oči ho z nějakého důvodu štípaly, jako by mu do nich někdo nasypal sůl a v puse měl pocit, jako by kloktal písek.
Pomalu se posadil a hned se se zaúpěním chytil za pravé rameno. Podíval se na prsty, na kterých mu zůstalo pár kapek krve z mírně protékajících obvazů. Poté, co vydýchal bolest a jeho hlava se přestala alespoň trochu točit, se podíval, kdeže se to vlastně nachází. A svým způsobem neviděl vůbec nic.
Místnost byla vymalovaná tmavě šedou barvou. Tom ležel v obrovské, čtvercové posteli s černým povlečením, která byla přesně na centimetr zasazená do výklenku ve zdi, takže to vypadalo jako samostatná místnost s velkými dveřmi, které zajistil černý,nyní roztaženýzávěs.
Tom se pomalu vysoukal z postele a neobešlo se to bez občasného usyknutí nebo zasténání. Když se konečně postavil na své vratké nohy, zjistil, že na sobě má jen volné tepláky, které určitě nebyly jeho. Tričko neměl. Jediné, co zakrývalo jeho trup, byly bílé obvazy sem tam zašpiněné krví.
Zmateně se rozhlédl po celé místnosti a došel k závěru, že divnější pokoj v životě neviděl. Připadal si trochu jako Alenka v Říši divů.
Všechen nábytek byl zařízen v černé a šedé. I když kompletní vybavení místnosti byl pouze černý masivní stůl s jedním šuplíkem přímo naproti posteli a velká černá kožená sedačka u pravé zdi. Když se Tom otočil na druhou stranu, uviděl jedinou světlou část místnosti.
Levé stěně trůnila kartotéka. Do zdi bylo vestavěných osm čistě bílých šuplíků bez popisků. Tom přišel blíž a pokusil se jeden otevřít, bohužel bez úspěchu.
Pokračoval tedy v podrobném zkoumání tajemného pokoje. Celou místnost pokrýval světle šedý měkký koberec, který ho příjemně lechtal na jeho holých chodidlech. Co ho však zarazilo nejvíc, bylo to, že v celé místnosti nebylo ani jedno okno a pouze jedny dveře, které vypadaly, že na jejich otevření by byly potřeba nejméně dvě bedny dynamitu. Vedle dveří se nacházel zámek na číselný kód. Světlo v místnosti zajišťoval jen malý lustr přímo nad Tomovou hlavou. V celé místnosti nebyla jediná věc, která by připomínala výzdobu. Pokoj to byl velmi luxusní, všechno vypadalo kvalitně, ale tmavé barvy všude okolo tomu dodávaly velmi deprimující vzhled. Nikde ani jedna kytka, ani jeden obraz.
Otočil se zpět k posteli s myšlenkou posadit se, když si všiml dalších dveří. Z pravé strany postele byly velké černé vysouvací dveře, které vypadaly jako od vestavěné skříně. Nalevo byly obyčejné černé dveře. Tom je otevřel a naskytl se mu pohled na malou koupelnu překvapivě nikoliv v černé, nýbrž celou v rudém provedení. Tom sešel jediný schod a vešel dovnitř.
Po krátkém rozhlédnutí po místnosti přešel k umyvadlu, nahnul se nad kohoutek a pořádně se napil. Když se ale na sebe podíval do zrcadla, málem vykřikl leknutím. Barva jeho obličej nápadně připomínala barvu křídy a pod očima se mu pyšnily velké tmavé kruhy. Vypadal jak chodící mrtvola a s místy zakrvácenými obvazy, odřeninami a podlitinami nápadně připomínal postavu z hororu.
Chvíli na sebe zíral do zrcadla. Když se však chtěl vrátit do ložnice, zesekl se ve dveřích. Tělem mu projel chlad a začal se potit. Dostal strach.
Na stole seděl muž, rukama se opíral o jeho hranu a nohy měl zkřížené v kotnících. Černé vlasy měl po stranách hlavy ostříhané a ty dlouhé měl tvarované do elegantní vlny. Na sobě měl pouze tmavé kalhoty a rozepnutou mikinu, která odhalovala tenký proužek bledé kůže.
Za normálních okolností by se Tom nebál. Byl by to jen chlap, se kterým by se možná dalo vyjednávat, při nejhorším by ho přepral, jelikož onen muž zrovna neoplýval svalovou hmotou. Strach dostal proto, že neviděl mužův obličej, jelikož byl schován pod maskou.
V každém gangu, pokud jde šéf do akce se svými lidmi nebo na sraz s bossem z jiného gangu, má nasazenou masku. Neví se, kdy přesně se tohle pravidlo zavedlo. Šéf tím ochraňuje jak svůj život na ulici, tak celý gang. Všichni totiž vědí, že pokud zemře boss, celý gang truchlí a trvá dlouho, než se celý tým opět vzchopí. Každý zná jména bossů každého gangu, ale nikdo nezná obličej ani jednoho z nich.
Bylo tu ale pár zrádců, kteří svého šéfa zaprodali za vidinou peněz, ale stejně na to doplatili životem. Je jasné, že se gang pomstí. Většina je ale své partě loajální a takové zrady se nestaly už několik let.
A před Tomem teď seděl chlap v masce, hlavu otočenou jeho směrem, zíral na Toma a neřekl ani slovo. Tom hlasitě polknul a váhavě se vydal k posteli, na kterou se posadil, nespouštějíc pohled z muže na stole.
„Ahoj Tome.“
Jemný hlas prořízl ticho a Tom sebou škubnul, což donutilo muže k zasmání. Toma překvapilo, jak jemný smích to byl. Krásně se poslouchal.
„Buď v klidu. Nehodlám ti trhat ruce. Zatím.“ promluvil znovu muž a zahoupal nohama ve vzduchu jako malé dítě.
„To mi ke klidu moc nepomohlo,“ špitl Tom. „Kde to jsem? Co jste zač?“
„Na to přijde řada později. Překvapuje mě ale, že tě nezajímá, proč jsi stále naživu,“ naklonil muž hlavu na stranu.
Pravda. Co si Tom pamatoval, mířili na něj zbraní.
„No k tomu dojdeme taky později.“ pokračoval muž svým jemným hlasem. „Teď bych měl s dovolením pár otázek já.“ Muž se na chvíli odmlčel, jako by čekal na Tomovo svolení. Když se však nedočkal žádné reakce, pokračoval.
„První, co mě zajímá, je to, že nechápu, proč po tobě stříleli tví vlastní lidi.“
Tom sevřel látku kalhot v pěst a svěsil hlavu. Začal se silně třást a musel se párkrát zhluboka nadechnout, aby přemohl nenávist a smutek, které zaplavily jeho nitro, než opět zvedl hlavu.
„Co je vám do toho? Proč bych vám to měl vůbec říkat? A jak vůbec víte, že to byli lidi z mého gangu?“ zeptal se pochybovačně Tom.
„Popravdě to byla jen teorie. Ty jsi mi ji ale svými dotazy právě potvrdil. A řekneš mi to proto, že bych ti možná mohl pomoci tuhle situaci vyřešit. Napravit škody a vrátit ti tvůj starý život,“ řekl muž a rukou si projel vlasy.
„A proč byste mi chtěl pomáhat? Jaký máte důvod? Co když to ani vyřešit nejde?“
„Všechno jde vyřešit. Vždycky. Můj důvod je jednoduchý. Protože vždycky může kápnout něco pro mě. Jsem trochu sobecký, a tohle mi přijde jako dobrá příležitost získat trochu informací pro nás.“
Tom váhal. Možná by byl schopný tohle vyřešit. Byl to boss a ti mají prsty snad všude. Ale stále nevěděl, o koho se vlastně jedná. Mohl být od kohokoliv a nerad by pomáhal nepříteli, ale vidina starého života se mu zamlouvala. Povzdechl si a spustil.
„Nedávno mě náš šéf Jeremy pověřil jednou zakázkou. Měl jsem doručit celkem slušný množství kokainu jedný velký rybě. Dělali na tom se mnou ještě dva naši členové. V pohodě kluci, nikdy jsem s nimi neměl problém. Oni mě ale zradili. Víc jak polovinu množství ukradli a spolu s tím i dobrejch sto tisíc Euro. A ty parchanti to svedli na mě. Bral jsem Jeremyho jako svého bráchu. Byl moje jediná rodina. Jediná, kterou jsem kdy měl.“ Tom se odmlčel, aby rozmrkal slzy, které se mu draly zpod víček. „Věděl jsem, že mi uvěří. Uvěří, že jsem to neudělal. Ale spletl jsem se! Uvěřil těm pokrytcům, co to šlohli a po mně chtěl zpátky to, co jsem mu údajně ukradl. A jelikož jsem neměl, jak mu to vrátit, utekl jsem. Stejně by mě vyhnal. Ty svině mě ale našly a zbytek už znáte,“ ukončil Tom svůj monolog a setřel slzu, která mu, i přes jeho snažení, stekla po tváři. Jeremy byl jako jeho rodina a on mu neuvěřil. Zavrhl ho a pro Toma to byl jako nůž do srdce.
Muž byl chvíli ticho. Přebíral si v hlavě informace, které získal a hledal jak východisko pro Toma, tak nějaký bonus pro sebe.
„A teď bych s dovolením rád věděl, kdeže to vlastně jsem.“ Protrhl ticho Tom a v očekávání hleděl na muže před sebou.
„Jistě. Jen ještě jedna otázka. Co víš o gangu Wolfs?“
„No moc toho není. Vím, že se spolu moc nesneseme. Nemáme tušení, kolik má ten gang členů. Když si myslíme, že konečně známe přesný počet, někde se jich vyloupne dalších pět. Jejich šéf se jmenuje William, myslím, a podle mě je to cvok. Já jsem ho teda nikdy neviděl, ale podle toho, co jsem slyšel, tak pokaždé, když ho někdo zahlédl, neměl triko. A jediný důvod jsou asi jeho jizvy na zádech. Má prý celá záda zjizvená a většinou jsou některé jizvy dokonce ještě čerstvé. Pravděpodobně se s nimi rád vytahuje. Proč?“
Muž na jeho otázku neodpověděl. Místo toho seskočil ze stolu a Tom se napřímil. Muž se však nehnul z místa. Jen se k Tomovi otočil zády.
„Víš, není moc hezké říkat o někom, že je cvok, když ho neznáš. A hlavně když nevíš, co ty jizvy mohou znamenat. Čím si ta osoba prošla.“ Muž mluvil klidně, ale z jeho hlasu bylo znát podráždění. Mužova mikina spadla na zem a Tomovi se naskytl pohled na štíhlá, bledá, ale hlavně totálně zhyzděná záda.
Většina jizev už byla stará a zahojená, ale Tom si mohl všimnout i ran, které nemohly být starší jak týden. Tom němě lapal po dechu a nyní litoval slov, která pronesl. Vždyť on nazval muže před sebou cvokem. Chtěl se rychle omluvit, aby muže před sebou nenaštval ještě víc, ten mu však nedal možnost. Otočil se zpět čelem k Tomovi a vztáhl ruku k masce na svém obličeji.
Tomovo srdce začalo bít jako splašené. Právě se mu naskytla příležitost uvidět obličej šéfa z cizího gangu. Bál se. Měl strach, že jakmile si stihne prohlédnout cizincův obličej, vytáhne muž zbraň a zastřelí ho. Proč by mi jinak svůj obličej ukazoval? Navíc ho asi pěkně naštval.
Muž pomalu stahoval masku a Tomovi se naskytl pohled na cizincovu tvář. Postupně, centimetr po centimetru, se mu zjevila plná ústa, rovný nos a nakonec oči.
Ty oči!
Hnědé, uhrančivé, kouzelné. Oči orámované černou tužkou s řasami až nemožně dlouhými a odleskem, který by jim záviděla kdejaký diamant. Tom znal ty oči. Vídal je ve svých snech celé tři roky.
„To není možné.“ zašeptal. To nemůže být pravda. Přece to není… Nemůže být!
Tom nevěřícně koukal na osobu před sebou, v panice kroutil hlavou, jako by tomu nechtěl uvěřit a snažil se poskládat myšlenky, které se rozutíkaly do všech stran.
„Bille?“
autor: Yuki-chan
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Ja jsem naprosto zmatena! 😀 Tak tohle je krutoprisny! 😀 :O ♥ nikdy jsem necetla zadnou povidku nebo knizku o gangu, ale ted vidim, ze to asi byla chyba, pac se mi to strasne libi! 😀 3:D Ale nechapu, proc Bill, nebo William, musel Toma oznacit :O Ty jmena gangu jsou husty! :O Kdybych si mohla vybrat, chtela bych byt Dragon… i kdyz… Wolf taky nemusi byt spatny o.O Rozhodne jsem nemela ani tusaka o tom, ze Bill je Boss! :O Tak mlady a krehky… i kdyz 2x nevinny taky nevypada 😀 Ocividne se mu libi jizvy, nebo neco na nich. Tak Bille, prozrad, co tak duleziteho znamenaji, co mas za sebou? Nekdo ho snad bicuje, nebo si to dela sam? :O Tahle povidka, jak uz jsem psala minuly dil bude proste hardcore! Ja to vim! 😀 Strasne se mi to libi! :3 Stale mam dost otazek a jsem trochu zmatena, ale nevadi! 😀 Treba by me zajimalo, proc Bill nechal Toma zit. K cemu mu muze napul Dragon a napul Wolf byt? :O k nicemu! :O kdykoliv je prece muse zradit… i kdyz, ted uz vlastne ne. Ted uz do Dragonu nepatri. To jo, Tome, pamatuj si, Kokain je spatna vec!!
Ale na zacatku, pred 3 lety si dost rozumneli :3 Tam bude laaska ♥ stejne to nechapu 😀 To kazdy Wolf musi Dragonum a … no skorpionum 😀 udelat znacku? Aby si zajistil, ze ho zabiji, nebo proc? :O ale tak, kdyz Bill je Boss, tak si prece muze delat co chce! :O Muze spat s Dragony, ne? 😀 Netusim, asi potrebuju znat vsechna jejich pravidla, pak se vyznam 😀 Nahodou! :O na co si stezujes, Tome? :O Ten pokoj se mi zdal dost peknej! :O ♥ ja bych tam vydrzela byt 😀 Bill neco takoveho cekal, ne? Jak jinak by se tak rychle k Tomovi dostal? Nahodou projizdel.kolem? Neuveritelne…
Zacinam tehle povidce propadat, dej mi dalsich par dilku a budu ji uctivat 😀 Udelam vam oltarek 😀 Dost se ti 1. Povidka povedla Yuki-chan! Teda vede se ti! ♥
Taakze, moc dekuju za dil a budu se tesit na dalsi! :3 co to placam? 😀 UZ SE TESIM NA DALSI!! ♥
Okey, obcas se zapomenu zminit o tom nejdulezitejsim! :O 😀 Tomiho je mi lito 🙁 to je v gangu od malicka? To snad ne! :O nebo to myslel tak, ze nikdy neme plnohodnotnou rodinu? Jako ze treba otec stal za starou belu? :O 🙁 Rodina je to nejduleiztejsi! :O vzdycky me mrzi, kdyz ji nekdo nema, nebo stoji za bobek:'( A pak, kdyz uz Tom nasel sve misto mezi Dragony ho zradi a Jeremy – jeho boss, skoro bratr mu neveri :/ bylo to kvuli tomu w? Uz si ho nekdo vsiml? Nebo Tom jeste nevi, ze je oznackovany?:O i kdyby, ted uz bude wolf s Billym! Budou partneri, budou prodavat diamanty a kaviar na cernem trhu a budou si uzivat! :O 😀 moc jednoduche, ze? Dragoni to tak asi nenechaji. Tady propukne valka o mezi gangy! :O To cerne faro na banneru je Billovo? Tak.me napadlo, ze to sve 'Bosstvi' sdedil treba po tatkovi, pac tak mlady Boss… to je takove neobvykle o.O Ne, ze bych se v tom nejak vyznala! 😀 To vite, Americke filmy… clovek lecos pochyti 😀 Tak to by bylo vse, co jsem chtela! :3 Povidka zacina uzasne a verim, ze uzasna bude z do sameho … nechci to slovo psat hned na zacatku! 😀 :O Takze tak! Super, super, super… Dragoni maj bozsky tattoo! :O♥
Ja vim, uz spamuju 😀 Jen tak dal Yuki-chan! :3
Perfektní! Tenhle druhý díl se mi líbí ještě více, než ten první. Taky mám spoustu otázek o všem možném a taky úplné nechápu to značkování, ale je to skvělé. Líbí se mi, že se Bill Tomovi ukázal bez té masky, i když to je podle mě dost nebezpečné. Opravdu mě zajímá, co má s Tomem v úmyslu. Moc se těším na další díl!
No myslím, že dnes sa komentáru od Sayurii nevyrovná vôbec nič 😀 ale tak aspoň vyjadriť sa môžem 😀
Zaujímalo by ma, prečo musel Bill Toma označiť. Stále spomínal lojalitu gangu, ale konkrétny dôvod nikde! A to mu tým v podstate len zničil život – no teda v tom zmysle, že ho vystavil strašnému nebezpečenstvu, ak by na to ktosi prišiel.
Po 3 rokoch – Toma je mi ľúto, ako ho zaradil gang. Našiel v ňom svoj život a rodinu a takto ho tam podrazili. A Jeremy, ktorý mu bol ako brat (aspoň tak sa to tvrdí, keďže ho nepoznáme 😀 ) uveril radšej tým dvom vinníkom ako Tomovi!! To sa rodine nerobí!
A koniec – tak tá Tomova nevedomá charakteristika Billa bola super 😀 Nečudujem, že bol Bill mrzutý, keď ho Tom nazval cvokom 😀 A som strašne zvedavá, čo má Bill s tými jazvami – prečo ich má toľko a prečo mu stále pribúdajú nové.
Ďakujem za časť a teším sa na pokračovanie. A samozrejme na to, až zistím, ako teraz ďalej zareaguje Tom na Billovu totožnosť a proste všetko, čo sa bude diať 😀
Dnes už druhy koment, niečo sa so mnou deje, xi… A Kirsten ma zas predbehla, fnuk… Ale… Toto je super, sa mi to páči! Som fakt zvedavá, ako to pôjde ďalej. Sa teším, :-p
v první půlce dílu jsem měla s to chutí jít a Billovi zakroutit krkem!! a vono vlastně i v tý druhý půlce. PRoč TOmovi tak ubližuje? to je ošklivé 😀
Jsem zvědava co bude dál povídka bomba.
tak to bylo úžasný…XD chci honem další díl…!! hned jak jsem si přečetla první jsem věděla že to bude bomba…:3 už se nemůžu dočkat..:P teď tuhle stránku budu otevírat každých pět minut i když vím že tady ten 3. díl ještě nebude…:DDDDDD
Přiznám se, že tenhle díl se mi nečetl moc lehce. Nedokážu pochopit, proč musel Bill Toma označit. Nedokážu pochopit, jak do sebe může někdo dobrovolně řezat a vytvářet si tak znak gangu. Při té části, kdy to dělal Bill Tomovi, se mi dělalo špatně a normálně jsem doufala, že mu to Tom jednou pořádně oplatí! Tetování bych přežila, ale řezat do někoho je na mě prostě moc.
Stejně i tak nechápu, proč to Bill udělal. Věděl, že tím Tomovi zničí život, ale i tak neváhal a prostě si do něj řízl. Je mi z toho tak nějak divně. Nikdy bych něco podobného nikomu neudělala, proto je mi za těžko něco takového číst. Bill mi přijde jako strašný surovec! Já vím, nikdy jsem v gangu nebyla, nevím jak to tam chodí, jen vím, že to je občas drsné..ale i tak. Já osobně se přes tohle nemůžu nějak přesnést. Bill u mě tímhle maličko klesl, protože ničit někomu život jen proto, že cítí loajalitu ke svému gangu mi přijde dost hloupé. Je mi z toho nějak prapodivně smutno! 🙁
A Toma je mi chudáka líto! Nejen kvlli tomu, co mu provedl Bill, ale taky to, že jej zradil vlasní gang. Na jeho místě bych vážně nechtěla být. Taková honička a střílečka…uf, přebíhá mi z toho mráz po zádech.
Ale v závěru si to u mě Bill maličko vylepšil, a to tím, že Toma ušetřil a nzabil jej. Teď jsem rozhodně zvědavá, co má s Tomem v plánu, protože já nemám žádné ponětí. 🙂 Myslíš, že můžu brát jako klad i to, že si Bill tu masku sundal? A Tom jej poznal! To bylo strašně hezké. 🙂 I když já bych na Tomově místě asi zuřila kvůli tomu, co mi udělal na zádech! 😀
Strašně moc děkuji za další díl! 🙂