autor: mohanrocks
O tři měsíce později
Víkendy byly to, co drželo Billa při smyslech. Byl zcela pohlcen školou a nově získanou praxí. Ačkoliv, upřímně, ve skutečnosti trávil většinu svých víkendů děláním domácích úkolů a vyplňováním papírů. Ale sobotní večery byly osvobozením z jeho monotónního života, jaký v poslední době měl.
Poté, co zkontroloval svůj odraz v zrcadle naposled, popadl kabát a pokynul svému spolubydlícímu tím, že na něj zacinkal svými klíči, jako by byl pes. Dělal to právě proto, že to jeho spolubydlící nenáviděl.
„Zatraceně, nejsem tvůj domácí mazlíček, chlape,“ rozzlobil se Gustav, ale vypnul své videohry a přizpůsobil se Billovu ponižujícímu předvolání.
„Jsi malý a dostatečně roztomilý. Jsi prakticky kapesní, Gusi,“ lichotil mu Bill se smíchem.
„Jen proto, že ty jsi vysoký jako obr, který žije na vrcholku stonku fazole…“ zabručel Gustav.
„A teď odkazuješ na pohádky! Ááách. Nemyslel jsem, že bys mohl být ještě roztomilejší,“ škádlil ho Bill a zmizel mu z cesty, když se jej Gustav snažil praštit do ramene.
„Kam vlastně dneska jdeme?“ Zeptal se Gustav, když si do kapsy zastrčil klíče a telefon.
„Sejdeme se s Natálií a Georgem a pak se zřejmě vydáme do jednoho ze starších klubů ve městě. Mělo by to tam být naprosto super. Je opravdu kurva těžké se tam dostat, ale Natálie má své způsoby,“ pokrčil Bill rameny a otevřel dveře.
„Ty vole. Georg, opravdu? Ten chlap je zatracený hulič,“ zakňučel Gustav.
„Ty kouříš!“ Odsekl Bill.
„Jo, ale alespoň nezapadám mezi tento typ lidí. Myslím tím, ten chlap má dlouhé vlasy.“
„Oh, jistě, protože to stačí k tomu, aby člověk vypadal jako hulič. Jsi pošetilý,“ Bill ho strčil dozadu a málem ho tím shodil ze schodů, po kterých mířili dolů.
„Taky mluví pomalu,“ odvětil Gustav nedůtklivě.
„Podle tvého hodnocení huličů je jedním z nich i moje chůva,“ rozesmál se Bill.
„Jak myslíš. Máš peníze na taxi?“ Gustav i Bill se zachvěli, když je zasáhl noční vzduch.
„Jo, minule jsi platil ty, takže dneska je to na mně. Ale myslím, že mi budeš muset koupit něco k pití,“ zakřenil se Bill a natáhl ruku, aby přivolal taxi.
„Koupím ti pití, pokud si přestaneš objednávat drinky s hloupými jmény.“
„Ale ty chutnají nejlíp!“ Našpulil Bill rty.
„Ty jsi taková dáma,“ zasmál se Gustav.
„Taková, která by ti snadno nakopala zadek,“ odsekl Bill, když nastoupili do čekajícího taxíku, ve kterém to bylo cítit cigaretami a kávou.
Pro jednou, Bill nekecal o své síle. Od té nepříjemné zkušenosti měl několikrát týdně hodiny sebeobrany. Čím víc vzpomínal na to, jak Tom musel zasáhnout, aby ho ubránil, tím víc byl naštvaný, že se nedokázal bránit sám. Alespoň ne fyzicky. Bill dokázal vrhat urážky, které se mohly vyrovnat hození pytle s pískem na hlavu. Bohužel, urážky neochrání něčí počestnost před hrubým zacházením.
„Až na to, že jsem dost malý na to, abych ti podklouzl pod rukama. Tvoje ruce a nohy jsou tak dlouhé, kámo. Jsi hubený. Sledovat tě, jak útočíš na boxovací pytel, je jako sledovat žirafu, jak se snaží žonglovat,“ opáčil Gustav.
Bill jej loktem šťouchl do žeber. „Alespoň dokážu praštit! A výška je výhoda. Vidím kolem sebe a můžu odhalit své nepřátele.“
„A jíst z nejvyšší větve stromu,“ škodolibě se zachechtal Gustav.
„Co to vůbec, kurva, je. Jen počkej, až budeš potřebovat zachránit zadek. Pak uvidíme, kdo se bude smát. Zřejmě na mou výšku žárlíš a kompenzuješ si tím své nedostatky,“ Bill zvedl nos nahoru.
„Přestaň mě analyzovat, Freude,“ Gustav zvedl obočí.
„Opravdu by ses měl naučit nějaká nová jména psychologů. Nemůžeš pořád používat Freuda. Vypadáš potom neinteligentně, jako bys nečetl nic, kromě zadních stran krabic od cereálií a Archie komiksů,“ ušklíbl se Bill.
„Jak myslíš, Freude,“ uchechtl se Gustav.
„Blbče.“
Klub rozhodně nezklamal svou pověst. Bylo to opravdu zatraceně cool. Tlumená světla a moderní kožený nábytek, zdi zdobily art deco výtvory a reflexní skleněný bar se táhl téměř po celé délce místnosti. Hudba vyřvávala a nápoje tekly proudem. Bill miloval chaos, vítal nepravidelné směsi rytmu hudby a povídání lidí. Oceňoval, že to tam bylo příliš hlasité na klábosení s cizími lidmi.
„Chceš další drink?“ Zakřičel Gustav na Billa, i když seděli vedle sebe na gauči.
Bill zvedl sklenici, aby ukázal, že je ještě napůl plná a zavrtěl hlavou.
„Já si jdu pro další,“ vstal Gustav.
„Pravděpodobně jde sbalit támhletu zrzku,“ smála se Natálie z druhé strany Billa.
„Zrzavou? Ne, Gusti z nich má strach. Však víš, z nedostatku jejich duše a tak dále,“ usmál se Bill.
„On tomu doopravdy nevěří, nebo ano?“ Vytřeštila Natálie oči.
„Ten pitomec věří všemu, co vidí na youtube. Je to mimo kontrolu, opravdu,“ pokrčil rameny Bill.
„Heeej, lidi.“ Před nimi se ukázal Georg a vypadal tak potěšeně, jako by právě prošel skrz pole světlušek.
„Kde jsi byl, člověče?“ Bill se rozesmál nad Georgovýma skleněnýma očima.
„Já ani nevím! Mluvil jsem s tím klukem, který vypadal jako zatracený Will Smith, chlape. Byl to vůl.“ Georg se posadil na obdélníkový stůl naproti pohovce.
„Jsi si jistý, žes neměl rande s Mařenkou?“ Odfrkla si Natálie.
Georg se široce zašklebil. „Ty víš, že vždycky prokážu trochu lásky svému děvčeti.“
„Jsi ochotný se rozdělit?“ Zvedl Bill obočí.
„Chceš taky? Nevěděl jsem, že hulíš, Bille! To je kurva skvělý. To můžeš přijít na mou párty dvacátého dubna (světový den marihuany). Děláme marjánkové cookies, brownies, muffiny…“ Georg zaškrtával na prstech další věci ve svém seznamu a Bill se ošil, když se uvedené dezerty stávaly méně a méně mísitelné s drogou.
„Jen občas,“ uchechtl se Bill, hlavně proto, aby jej zarazil. „Kam bychom měli jít?“
„Byl jsem v průchodu, chlape. Je to tam zatraceně strašidelný, ale prázdný.“ Georg si protřel oči a poté z kapsy vylovil lahvičku očních kapek a nakapal si do obou očí. Ten člověk byl připraven.
„Ty chceš?“ Zeptal se Bill Natálie.
„Já jsem v pohodě. Mám ráno práci, takže opravdu nechci míchat pití a hulení. Zůstanu s Gustavem. Pokud ovšem on nechce hulit?“ Natálie i Bill se podívali k baru, kde Gustav viditelně couval před zrzavou dívkou, která se s ním snažila mluvit.
„V žádném případě. Nebudu dnes v noci tahat domů jeho sjetý zadek.“ Bill zavrtěl hlavou a vstal. Vrátíme se za chvilku, krásko.“ Mrkl na Natálii a popadl Georga, který zíral na barevná světla na stropě, aby jej vytáhl z klubu.
„Jsi si jistý, že se dostaneme zpátky?“ Zeptal se Bill trochu váhavě, když se podíval na dlouhou řadu lidí, čekajících na vstup.
„Oh, jo. Znám vyhazovače. Nechával jsem mu docela dobré věci, když jsem dealoval,“ Georg zakýval obočím.
„Ty jsi dealoval? To je zatraceně hloupé, člověče,“ povzdechl si Bill.
„Musel jsem něco dělat, abych měl jídlo na stůl,“ pokrčil rameny Georg, když zamířili za roh. „Navíc v té době jsem získal svou první ještěrku. Tyhle věci jsou dražší, než si myslíš.“ Georg vždycky mluvil o své ještěrce, jako by to bylo jeho dítě.
„Hádám, že teď, když máš solidní práci a nemusíš se bát o peníze na nákup cvrčků pro… jak se jmenuje? Leonard?“ Zeptal se Bill.
„Larry, chlape. Larry. Leonard je pitomé jméno. A jo, teď jsou věci v pohodě. Navíc, když teď můžu dělat spoustu grafické práce z domova, může si odpočinout na mém rameni, když pracuju. Je to docela pěkné,“ Georg se láskyplně usmál.
Bill se jen smál a zavrtěl hlavou. Neměl ještěrky až tak moc rád, takže by byl nejradši, aby se tímto tématem nezabývali moc dlouho, než pravda vyjde najevo. Mohl by tím ukončit své přátelství s Georgem, protože vážně, Larry byl jako Georgovo dítě.
Oba dva se rozhlédli kolem, když se opřeli o cihlovou zeď. Venku byla zima, ale s alkoholem v žaludku bylo Billovi podstatně tepleji. Georg vytáhl dýmku a zapalovač z kapsy a podal to Billovi.
„Už je to připravené, chlape. Jdi na to,“ vyzval ho Georg.
Už to bylo dlouho, co to Bill dělal, ale bylo to jako jízda na kole. Zvedl konec dýmky nahoru ke svým rtům a zapálil trávu v dýmce, když se zhluboka nadechl. Zadržel to v sobě a podal dýmku a zapalovač zpátky Georgovi, který jej následoval.
Pomalu kouř vyfoukl a vychutnával si další teplo, které mu to přineslo. „Tohle je dobré, chlape,“ Bill polkl a přikývl, ohromen.
„Já vím! Je to nějaký zvláštní druh. Fialová, myslím? Já ani nevím. Dostal jsem to jako dárek od holky ve zverimexu. Kupuju tam vždycky zásoby pro Larryho. Je to cool holka.“ Georg opět vše podal zpátky Billovi.
„To zní, jako by se mezi vámi něco dělo,“ ušklíbl se Bill.
„V žádném případě, chlape. Ona má tak trochu vousy.“ Georg se zamračil a Bill se rozesmál.
Předávali si dýmku tam a zpět a poté ji odložili, když cítili dostatečné uspokojení.
„Páni, kam to všichni jdou? Proč běží tak rychle?“ Zamžoural Bill na konec uličky, který byl vzdálenější od vchodu do klubu. Georg líně otočil hlavu stejným směrem a oba viděli dav lidí, který se shromáždil v uzavřeném prostoru, vytvořeném zadními stranami čtyř budov.
„Já, kurva, nevím. Možná našli dinosauří kosti nebo tak něco…“ protáhl Georg.
„Cože?“ Bill se rozesmál. „Proč by tam běželi, kdyby našli dinosauří kosti?“
„Protože dinosauří kosti jsou cool! Já bych běžel, chlape. Byl bych tam ve vteřině. Jurský park, brácho. Nejlepší film všech dob,“ Georg zamrkal, když se snažil navlhčit si oči, a přikývl.
„A proč by tam v první řadě byly dinosauří kosti?“ Bill zamžoural.
„Oni tuhle zkurvenou zemi vlastnili, v dřívějších dobách. Žádné hranice či omezení, člověče,“ zíral Georg do dálky.
Bill se rozchechtal ještě více. „Chceš se podívat, co se tam děje?“
„Jasně! Jestli tam budou nějaké zkameněliny, dlužíš mi, kurva, koláč,“ zvolal Georg a odstrčil se od zdi.
„Proč koláč?“ Bill mířil dozadu a ušklíbl se na něj.
„Mám rád koláč,“ pokrčil rameny Georg.
Dav, jak se později ukázalo, nebyl nadšený z objevu dinosauřích kostí. Namísto toho se zdálo, že se lidé shromáždili v kruhu, aby byli svědky rvačky. Alespoň to Bill předpokládal, s ohledem na skutečnost, že všichni skandovali ´Boj, boj, boj!´
„Vole, rvačka je nuuudná,“ zívl Bill. „Pravděpodobně se porvou kvůli nějaké holce nebo podobné sračce.“
Georgovy oči se rozšířily, když si prohlížel scénu. „Ty vole! Tohle není žádná barová rvačka. To je, kurva, legitimní pouliční boj. Poznal jsem jednoho z těch kluků. Je v kampusu slavný.“
„Lidi tohle dělají? Proč?“ Bill přimhouřil oči.
„Vítěz dostane peníze. A není to jen pár drobných. Jde o tisíce, chlape. Dělal bych to sám, ale nechci si posrat tuhle hezkou tvář.“ Zdůraznil Georg své stanovisko značným úsměvem.
„Pořád je to blbost. Rekreační rvačka? Ne. Jak se jmenuje ten kluk, kterého jsi poznal?“ Bill se snažil nahlédnout přes dav, ale bylo tam příliš mnoho lidí, kteří byli ještě vyšší než on, překvapivě. „Nikoho nevidím. Jak jsi je mohl vidět?“
„Ach, dívám se pod paží té holky přede mnou. Vyplatí se být malý!“ Ušklíbl se Georg.
„Ty a Gustav…“ zabručel Bill.
„Tomu klukovi říkají Flesheater (Masožrout), mimochodem. Neznám jeho pravé jméno.“
„To je nechutné. Opravdu jí lidské maso a podobně?“ Zděsil se Bill.
„Ne. Myslím, možná. Kdo ví! Ne před někým, pokud je mi známo,“ pokrčil rameny Georg.
„Uklidňující…“ ušklíbl se Bill. „Zajímalo by mě, s kým bojuje.“
Georg znovu nakoukl dívce pod paži. „Nevím, kdo ten druhý je. Ačkoliv vypadá celkem schopně. Ne tak silně jako Flesheater, ale zdatně. Ale má šátek kolem hlavy, jako nějaký punker.“
Bill okamžitě pomyslel na Toma, protože opravdu neznal nikoho jiného, kdo nosil šátek. Bill opravdu neměl žádné dobré vzpomínky zahrnující Toma, byl to opravdu docela znepokojující zážitek. Ale občas na toho tajemného muže myslel, protože byl nezapomenutelný.
„Znal jsem kluka, který nosil šátek a měl cornrows. Vypadal jako totální punker,“ řekl Bill.
„Ten chlap má cornrows. Vypadá trochu jako pitomec, člověče,“ zasmál se Georg.
Bill zamrkal. Mohl by to být? „Musím se dostat blíž,“ Bill se začal prodírat davem.
„Ty vole, ne. Slyšel jsem, že když se na Flesheatera nějak divně podíváš, přijde a jednu ti vrazí,“ volal za ním Georg.
Bill neměl v úmyslu dostat se tak blízko. Jen dost blízko na to, aby setřásl ten hloupý názor, že druhý rváč je Tom. Pokud by se nepřesvědčil, pořád by o tom přemýšlel. Ale šance byly mizivé. Tom žil hodinu cesty daleko a nikdy dřív na něj ve městě nenarazil.
Bill musel použít svou nově nalezenou sílu, aby si vynutil cestu kolem poněkud korpulentního džentlmena, který prostě nechtěl ustoupit. Ale nakonec se dostal blíž dopředu a spatřil dva soupeře, ačkoliv pouze záda toho s cornrows.
Flesheater byl velký, jeho tvář byla zjizvená a neměl tričko. Jeho svaly byly velké a vyklenuté. Jistě, asi byl v boji dobrý, ale Bill si myslel, že vypadal jako lidská opice.
Bill si začal druhého muže prohlížet od nohou. Pohlédl na jeho tenisky, volné džíny a těsné bílé tílko, které zobrazovalo štíhlé, ale svalnaté paže. Pak následovaly cornrows, které muži visely až na záda a přes které byl uvázaný červený šátek. Zezadu určitě vypadal jako Tom. Ale opět, jaké byly šance?
„Dobře, vy mizerové,“ vystoupil muž z davu a vykřikl. „Musíme to dokončit dříve, než se objeví policie a zničí nám veškerou zábavu,“ zasmál se a dav se k němu připojil. Bill předpokládal, že je to hlasatel a svraštil nos, nechápal, jak v tom mohli lidé vidět nějakou zábavu. „Dnes večer tady máme nechvalně známého a děsivého FLESHEATERA!“ Zařval a dav šílel. „Proti člověku, který je ve hře relativně nový, ale rychle se stává známým pro jeho mrštnost, práci nohou a schopnost pořádně praštit… STRIKER!“
Bill otevřel pusu. Striker
(Útočník). Byl to Tom.
„Ty vole, proč jsi mě tam nechal? Ukázal se tam ten Will Smith chlap a začal mě balit,“ rozzlobil se Georg, když se objevil vedle Billa.
„Já znám toho druhého kluka, Georgu.“ Billova ústa byla stále dokořán, jak zíral na Tomovu tvář. Stále vypadal stejně pozoruhodně, jeho modřina se za ty měsíce zahojila a jeho tvář byla hladká a klidná, i když Bill věděl, že se to může v každém okamžiku změnit.
„Cornrows? Nebo myslím, že mu říkali Striker, že? Hm. No, myslím, že mu ten druhý nakope prdel. Sorry, brácho.“
„Já nevím… je docela drsný,“ Bill si vzpomněl na způsob, jakým si Tom poradil se svým otcem, aby ubránil Billa. „Možná, že obstojí.“ Bill se přistihl s náhle velkým zájmem o nadcházející boj. Nervozita a předběžné brnění se mu šířilo v žaludku.
„Chceš zůstat a dívat se?“ Georg překvapeně zvedl obočí.
Bill se na chvíli zamyslel. Sledování lidí, kteří se rvou, nebyl způsob, jakým si představoval, že se bude vyvíjet jeho noc. Ale vyhlídka na sledování bojujícího Toma v něm probudila vzrušení, o kterém nevěděl, že se v něm vůbec nachází.
„Jo, chci se dívat,“ přikývl Bill a sledoval nestydatě Toma, který se rozhlédl po davu s jistým úšklebkem zobrazeným na jeho propíchnutém rtu, a zvedl ruce v reakci na jásot a skandování.
„BOJ!“
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
A jest z najvyššej vetvy stromu? No rehot! :-p Ten zvyšok má nijako neprekvapil / tá "Tom je zápasník" vec /, o to viac som zvedavá na pokračovanie. 🙂
Wauč … Tak to je mazec .. Honem honem další dílek :3
Dobre 🙂 zápasník je lepší než prostitút:D som zvedavá či si Billa všimne 🙂
Tá opica ma pobavila, aj Georg ako nakúkal medzi tým davom 😀 Ktovie ako dobadol Gustav s tou nebezpečnou ryšaňou, čo mu ukradla dušu:)
Ďakujem za kapitolu:)
Zirafak Bill se nevratil za pozoruhodnym Tomem sam od sebe? Velke.zklamani… Ale jsem rada, ze aspon nejakou nahodou ho znovu potkal. Doufam, ze ten souboj Tom vyhraje, pripadne ze mu Bill nejak helpne ldyz je ted takovy vycviceny bojovnik 🙂 nejak si nedokazu Billa predstavit, jak nekoho prasti 😀 opravdu jsem na pokracovani tehle povidky zvedava. Jo a Bill ma u me vroubek. Trava? To jako vazne? Fuj…
Moc dekuji za preklaaaaad :-*
Jsem zvědava jestli budou spolu mluvit.
Toma ako bitkára som tak akosi očakávala 🙂
Ale Bill ma sklamal, že sa s Tomom nestretol už skôr (aj keď je to pochopiteľné) a že aj teraz ho stretol v podstate náhodou.
Som zvedavá, ako si bude Tom v boji viesť, či vyhrá a hlavne, či si potom všimne Billa alebo ho nejako osloví Bill 😀
A Gustav s Georgom – no proste Géčka – prípady na pohľadanie. 😀
Ďakujem za preklad.
Taaak napínavé! A vážně super překlad 🙂
Vím, že by to bylo vůči Tomovi zákeřné, ale mohl by prohrát a byl by se o něj postaral 😀 ale nebudu zlá
Děkuju za překlad a těším se ma další
Vzhledem k názvu povídky a toho, co malinko o Tomovi vím, mě moc nepřekvapilo, že se Tom účastní něčeho podobného. Myslela jsem si to už přo díle minulém, ale neměla jsem ponětí, jakých soubojů by se mohl účastnit a zda název povídky opravdu vypovídá o tom, co Tom dělá. I když..na mě něco takového vážně není. Vadí mi jakékoli násilí a už jen když vidím ve filmech hloupé facky, musím zavírat oči, tak nepříjemné mi to je. Proto představa toho, že se Tom živí tímhle..se mi ani maličko nezamlouvá. Asi je tohle lepší než milion jiných věcí, ale i tak. Strašně doufám, že se odsud Tom brzy dostane a tohle dělat nebude. Vždycky totiž trpím panickou hrůzou, aby se někomu něco nestalo. A hlavně tomuhle Tomovi!
Nemám ponětí, jaké bude pokračování, ani jestli si Tom teď Billa všimne a nebo se Bill bude chodit tajně na takové pouliční bitky koukat a obdivovat Toma, až jej konečně jednoho dne spatří. Rozhodně se nechá ráda překvapit a rozhodně se moc těším na další díl! 🙂 Tisíceré díky za překlad!!! 🙂
Hulic Georg byl naprosto vynikajici:D mám rád koláč…:D
Skvěle jsem se při tomhle dílu pobavila a nakonec jsem mela velkou radost, když se na scene objevil tom:) jako rvac je neskutečně sexy:P
Jsem moc zvědavá na pokračovaní a moc dekuju za preklad:)
"Mám rád koláč." 😀 😀 Bože, Georg je skvělej, řechtala jsem se celou dobu 😀 Super překlad, moc se mi to líbí!
Jak tak ctu, Mohanrocks na vtipky nezapimnela. 😀 mozna jsme si podobne, ne fyzicky nejspis a rozhodne ne talentem na psani povidek, ale zkratka nenapieme.povidku bez … no to stejne nikoho nezajima :DDD
Takze Tom je bojovnik, ja si to hned myslela 😀 je to blbe… hodne blbe, co kdyz mu masozrout neco zprelame?! :O To nein! A Bill to cgce videt?! Ja bych to radsi nevidela, ale mozna chce vedet, jestli to Tom obstoji.
Larry opet na scene? 😀 I opice a clen Smith rodinky 😀 uz je mi to jasne:D
Nejsem si jista, jak tohle bude pokracovat, ale desne se tesim! :3 Je to moooc dobra povidka! :3
Billova parta je super, cool jak by rekl Geo 😀 A Gusta je uzasnej! 😀 Boze, to je tak vtipny :DDD jeho strach ze zrzek:DDD Bille, boze nehul!!! Nenavidim to! V kolackach klidne, ale tohle je hnus! :O jen se smejes, pak jis a pak spis! :O 😀 Bozisku….
Uzasnej dil, kazdej je lepsi nez ten predchozi a to je dost co rict! 😀 <3
Moc dekuju za preklad Zuzu ♥
[12]: Gratuluju! Jsi jediná, která se všimla, že se nám tu opět objevil Larry! 😀 Mohanrocks je zřejmě na ještěrky nějaká zatížená, Larryho cpe do každě povídky! 😀
[13]: jedina urcite nejsem, pac kdo by mohl zapomenout na Larryho? :O :DD neni to treba nejaka jeji jesterka? 😀 ale ja mela Larryho vzdycky rada 😀 Debilek:D Touzil po mlade panicke krvi 😀 Doufam, ze tady je slusnejsi 😀