autor: Janule
Los Angeles, 2. ledna 2014
Od chvíle, kdy ráno vyjel Bill na vozíku z nemocnice, byl v permanentním šoku. Palmy a kaktusy nebyly totiž nic proti tomu, co viděl, když vystoupili z taxíku. Dům, který se ukázal být jejich domovem, vypadal jako malá pevnost nebo zámek z pohádky. Byl na kopci, do kterého taxi šplhalo serpentinami poměrně dlouho, a skrytý za hradbou stromů a keřů, jako by čekal na rytíře, až se sem nahoru konečně doplazí vysekat spící Růženku. Poslední sousedé, které Bill zaznamenal, byli asi o půl kilometru níž. Jejich bílou kovovou bránou silnice končila, za ní už nebylo vidět téměř nic.
Když procházeli menší postraní brankou, všiml si Bill dvou bezpečnostních kamer namířených na příjezdovou cestu. Začínal mít pocit, že jsou snad místní mafiáni, jinak si nedovedl vysvětlit, proč byl jejich dům tak pečlivě zabezpečen. Tomova dolary napěchovaná peněženka ho v jeho domnění jen utvrzovala.
Když vešli, otevřel se před nimi příjemný prostor, na jehož konci se vyjímala rozložitá jednopatrová vila. Pod botami jim chroupaly bílé kamínky, jimiž byla vysypaná cesta k jeho hlavním dveřím. Byla lemovaná květinami, jejichž jména Bill neznal a nejspíš o nich nikdy ani neslyšel. Po jejich pravé ruce se rozprostíral krátce zastřižený svěže zelený trávník, na němž byly do různých ornamentů vysazeny shluky květin a malé palmy. Kolem nich byly vkusně poskládané bílé kameny ladící s fasádou domu. Automatické zavlažování se zrovna spustilo, když vešli, a Bill nepochyboval, že tahle zahrada je v péči profesionála. Ne jako ta džungle u nich doma v Loitsche. Když se Bill podíval nalevo, jeho oči rychle spočítaly troje garážová vrata, k nimž vedla od bílé brány široká příjezdová cesta. Netušil, co je za nimi, ale podle domu soudil, že Trabanta tam asi nenajde.
Billovi se na tváři bezděčně rozlil úsměv, když uslyšel zpoza dveří štěkot psů. Konečně něco známého v téhle cizí zemi. Tom psy přes masivní dřevěné dveře uklidňoval, když vymačkával vstupní elektronický kód, ale stejně se dvojčata neubránila jejich nájezdu, když se dveře konečně otevřely. Bill se k nim kvůli zranění a krčnímu límci nemohl pořádně sklonit, jak byl zvyklý, ale pozdravil se s nimi, jak jen mohl. Z jejich chování jasně vyplývalo, že ho dobře znají, ale k jeho lítosti ani jeden z nich nebyl Scotty. Až teď mu konečně naplno došlo, že jeho život je totálně vzhůru nohama a bude se muset vyrovnávat se spoustou dalších nečekaných změn. Když se nechal řádně olízat, podrbal za ušima spravedlivě oba psy, jak většího flekatého ohaře, kterému Tom říkal Barone, tak menší fenku, jež srstí a ušima připomínala kokra, ale nejspíš se v její krvi snoubila s touhle rasou ještě minimálně jedna další. Její jméno se zatím nedozvěděl, ale to mohlo počkat.
Prostorná vstupní hala, ve které se hned po příchodu ocitli, v něm vzbudila téměř úctu, jak luxusně byla zařízená. Vzpomněl si na jejich malou předsíňku s věšákem na kabáty a botníkem plným starých křusek ještě po Gordonovi, s ošuntělou studenou dlažbou a částečně zčernalým zrcadlem, které už dávno potřebovalo vyměnit. To zdejší bylo sice nádherně čisté a skutečnost odráželo věrně, tím ale způsobilo Billovi nemalý šok, když uviděl následky svého pádu. Lekl se, když se před ním zjevila postava s bíle zafačovanou hlavou a tváří zbarvenou do modro-zeleno-fialova. Kdyby si nebyl jistý, že zde osobně stojí a zírá do zrcadla, nevěřil by jeho odrazu ani za mák. Neměl ale čas vzdychat nad skutečností, již mu zrcadlo odráželo, Tom už ho netrpělivě vedl dál do domu.
Na vstupní halu plynule navazoval obývací pokoj. Tedy… dalo by se říct, že to byl spíš salón než pokoj. Bill si připadal, jako by se najednou ocitl přímo uprostřed amerického filmu. Tak nějak byly zařízeny obýváky, které ve filmech vídal, včetně širokého schodiště s vyřezávaným zábradlím, jež vedlo nejspíš k ložnicím v prvním patře. Psi se po přivítání zase líně uvelebili každý na jednom černém koženém křesle uprostřed místnosti, jíž dominoval velký, na Billův vkus trochu moc starodávný lustr, který kdyby spadl na kulatý mahagonový stůl pod ním, nejspíš by způsobil totální katastrofu. Krb v rohu místnosti vypadal majestátně, zrovna jako obrovské francouzské okno, momentálně zatažené žaluziemi. Billovi až přecházely oči, když se snažil všechnu tu nevkusnou krásu obsáhnout jedním pohledem. Tom se tu choval samozřejmě jako doma, aniž by si uvědomil, jak moc je to pro jeho dvojče nové, tudíž bez zastávky pokračoval do kuchyně plynule napojené na obývací část přízemí, jež od sebe dělil jen barový pult s vysokými židličkami. Na jednu z nich Billa usadil.
„Dáš si?“ nabídl mu Tom přes barový pult krabici s džusem, ze které se zrovna zhluboka napil. Bill jen nepatrně přikývl, opatrně napodobil své dvojče, protože si najednou uvědomil, jak velkou má žízeň. Když postavil krabici zpět na barový pult, těkal očima po moderním vybavení kuchyně. Některé přístroje ani neznal a netušil, na co jsou. „Ria není doma,“ povzdychl si do tiché kuchyně Tom a bylo na něm vidět, že ho to mrzí.
„Doma?“ zvedl obočí Bill. „Ona tu bydlí?“ sykl s despektem v hlase, jako by mluvil o nějaké služce. Najednou se v něm zvedla vlna odporu k té malé asijské čubce, ta tam byla nesmělost, s jakou do téhle honosné vily vstoupil.
„Bille,“ zadíval se mu Tom vážně do očí, „zrovna tak, jako jsem si nedělal legraci o tom, že tu žijeme, si ji ona nedělala s tím, že se budeme brát. Je to moje budoucí žena, takže ano, bydlí tu s námi. Nikdy ti to nevadilo, takže nechápu, o co jde teď. Vlastně chápu…“ zarazil se. „Je to pro tebe nové, ale kvůli tomu nezruším naše zasnoubení. Budeš si muset zvyknout,“ rozhodl se dát konečně svému zraněnému bratrovi najevo, jak se věci mají. Vina v něm sice stále ještě hlodala, ale přece teď neřekne Rie: „Promiň, miláčku, mému dvojčeti se náš nápad se svatbou nelíbil, málem se kvůli tomu zabil, takže na to zapomeň, jako když se to nikdy nestalo…“ To jí prostě nemohl udělat. Krom toho, jeho bratr si stejně nic nepamatoval.
Bill po téhle bratrově reakci seděl jako zkoprnělý, a ačkoliv se moc snažil, aby se to nestalo, začaly se mu oči plnit slzami. Takže je to přece pravda. Nejenže se mu potvrdila nejhorší noční můra jeho života, ale ještě se k němu Tom chová jako k cizímu. Jako by vůbec nic, co se mezi nimi dělo posledních deset let, neexistovalo. Ne, tohle přece nemůže být pravda. To mu Tom nemůže udělat. Oženit se s nějakou starou cuchtou. Má přece jeho. Billa. Milují se, jsou spolu a tohle je nefér. První slza stekla po jeho tváři, když se k němu Tom, který něco zkoumal v lednici, konečně otočil.
„Bille, co se stalo?“ vylekaně zíral na plačícího bratra. Naposledy ho viděl brečet, ještě když byli děti. „Já… nechtěl jsem tě…“ nevěděl, jak to přesně formulovat, „vylekat nebo tak něco…“
„Můžu si jít lehnout, prosím?“ zašeptal jen poraženecky Bill, najednou ho přešla chuť cokoliv teď řešit. Byl ze všeho strašně unavený, bolela ho hlava, a nejradši by šel spát, aby se tohle všechno ukázalo jako sen, až se znovu probudí.
„Jistě, jistě,“ zavřel Tom lednici, ve které hledal, co by si mohli dát k obědu, a obešel barpult. Vina v něm se vrátila v plné síle. Podepřel Billa v podpaždí, pomohl mu dolů ze stoličky a zamířil s ním ke schodům do prvního patra. Bill se nebránil, šel jako beránek.
Psi se automaticky zvedli, aby doprovodili svoje páníčky do prvního patra, kde byly tři ložnice. Jedna Billova, druhá jejich rodičů, a třetí Toma s Riou. Každá měla svou samostatnou koupelnu, velkou šatnu a balkón. Dole v domě byl ještě jeden pokoj pro hosty, kde většinou bydlel buď Andreas, nebo kluci z kapely. Teď byl dům tichý a prázdný.
„Pomůžu ti s tím,“ nabídl se automaticky Tom, když se Bill bezradně zastavil před postelí, do které by nejraději upadl tak, jak byl. Luxusně se lesknoucí tmavě modré saténové povlečení v něm ale vzbudilo téměř úctu a on se začal nemotorně svlékat. Tom hned pohotově přiskočil, pomohl mu svléknout oblečení, dokonce i boty a ponožky Billovi stáhl, když bylo oběma jasné, že s bolavými žebry to sám nezvládne. Hned jak se Bill položil na postel, psi se k němu přidali, obklopili ho, jak byli zvyklí, a on se jen udiveně usmíval.
„Smějí spát se mnou v posteli…“ spíš konstatoval, než by se ptal, a drbal za ouškem mazlivou fenku. „Jak se jmenuješ, holka?“
„To je Riina Pretty, pořídila si ji, když Lady umřela, máte ji spolu tak nějak napůl,“ odpověděl za ni Tom, zatímco bratra přikrýval. Když ale Bill na zprávu o smrti své milované fenky nijak nereagoval, došlo mu, že nejspíš netuší, kdo vlastně Lady byla. To by ale znamenalo, že se jeho amnézie nevztahuje pouze na dobu, kdy byli v Americe, ale mnohem mnohem dál. Podle všeho neznal ani Riu, se kterou byl Tom čtyři roky. Lady ale bylo šest, když umřela… sakra. To je divné. Ale teď to stejně nevyřeší, doktor říkal, že na Billa nemá tlačit. „Pokousal ji kojot, dlouho jsme ji léčili, ale nakonec to nebylo nic platné,“ dodal a kývl směrem k fotce jezevčice s růžovým šátečkem na obojku, kterou si Bill jako vzpomínku pověsil na zeď. Potvrzením Tomovy teorie byl jeho naprosto prázdný pohled. Opravdu Lady neznal.
„A kde je Scotty?“ stočil od fotografie Bill oči zpátky k Tomovi. Jeho pohled mu ale bohužel řekl vše.
„Už byl starý…“ pokrčil smutně rameny Tom, „bylo mu čtrnáct a měl rakovinu, umřel loni v květnu. Jeho fotku tu ještě nemáš, nemohl ses pořád rozhodnout, která je nejlepší,“ dodal, když si všiml bratrova pátravého pohledu. Tom se cítil naprosto zoufale. Tohle byla opravdová noční můra. Teď ale vážně nebyla ta správná chvíle zjišťovat, co jeho dvojče všechno neví, bylo na něm vidět, jak moc je po cestě unavený.
„Aha,“ přikývl Bill a zavřel oči. Nechtěl brečet, ale slzy se mu tlačily do očí samy, aniž by si to přál. Miloval Scottyho a tohle bylo pro něj zvlášť bolestivé.
„Tak jo,“ usoudil Tom, že už tu není nic platný, když Bill zavřel oči. „Kdybys cokoliv potřeboval, stačí zavolat, budu dole. K obědu si pak něco objednáme jako vždycky,“ otočil se k odchodu.
„Děkuju,“ zašeptal Bill, únava na něj v tu chvíli padla tak těžce, že už Toma sotva vnímal. Oba psi jen zvedli hlavy, když Tom mizel ve dveřích, ale pak se zase pohodlně vrátili do pohodlí Billova objetí a usnuli s ním.
~*~
Tom seděl v přízemí v koženém křesle, nohy v botách vyložené na drahém mahagonovém stole a nevědomky houpal skleničkou zlatavé tekutiny, v níž plavala osamělá kostka ledu. Přemýšlel. Whisky mu sice pomohla se na chvíli uvolnit, ale neměla takovou moc, aby dokázal úplně vypnout, pokud by jí nevypil celou láhev. V téhle situaci to prostě nešlo. Připadalo mu, jako by tím zjištěním znovu přišel o bratra. Ztráta paměti v takovém rozsahu, jak se teď najednou rýsovala, je od sebe oddělovala ještě víc, než si dovedl představit. Až se Bill probudí, bude muset zjistit víc.
Trhl sebou, když bouchly vchodové dveře. Ria. No konečně. Rychle shodil nohy ze stolu, jeho budoucí manželka tyhle jejich hvězdné manýry nesnášela, a položil skleničku s whisky. Zvedl se a vyšel jí vstříc. Zarazil se, když se jejich pohledy setkaly. Ten její nevypadal nijak zvlášť láskyplně, musel být opatrný v tom, co řekne. Ria ho předběhla.
„Už jste doma?“ zeptala se překvapeně. Nejspíš v domě ještě nikoho nečekala.
„Ráno ho pustili, je nahoře a spí,“ přikývl opatrně Tom, slyšel v jejím hlase tón, který používala při hádkách. Byla zřejmě odhodlaná pokračovat tam, kde v nemocnici skončili.
„Nezdržím se dlouho,“ informovala Toma, když kolem něj procházela do obýváku.
„Jak to?“
„Stěhuju se,“ otočila se a zapíchla pohled do Tomových překvapených očí. „Na čas. S ním,“ pohodila hlavou směrem k prvnímu patru, „tu bydlet nebudu.“
„Ale Riuš…“
„Neříkej mi Riuš, víš, že to nesnáším!“
„Promiň, lásko.“
„Budu bydlet u Katie, než se to tady trochu uklidní, pak se uvidí,“ nedávala Tomovi šanci odporovat.
„Ale to přece… požádal jsem tě o ruku,“ bezradně zvedl ruce Tom. „Tohle přece nemůžeš udělat… Potřebuju tě.“
„K čemu? Potřebuješ vyprat? Uvařit? Ať ti uvaří tvůj drahý bratr, když mě tak nenávidí,“ prskla. „Nebo ho tady snad necháš a půjdeš se mnou?“ Tom stál jako opařený. Takhle ji neznal. Dávala mu skutečně vybrat? Měl volit mezi ní a svým dvojčetem? To nemohla myslet vážně… „Tak vidíš,“ potvrdila si, co jí bylo jasné od prvního okamžiku, a vyběhla do prvního patra.
Neměla z toho ultimáta dobrý pocit, věděla, do jak těžké pozice tím Toma staví, ale nemohla si pomoct. Tak uražená snad ještě v životě nebyla. Bill, ten milý usměvavý chlapec, kterého kdysi poznala, když se s dvojčaty seznámila, zůstal zřejmě někde na hotelových schodech. To individuum, které na ni prskalo jedovaté sliny v nemocnici, nebyl on. Tom si to nepřipustí, to jí bylo jasné. Nemělo cenu s Billem bojovat. Tom by své dvojče nikdy neopustil, ale ona tu s nimi teď nemohla zůstat. Nechtěla se znovu setkat s někým, kdo ji s takovou nenávistí v očích nazval starou ošklivou courou, která mu chce ukrást bratra. Vytáhla kufry a začala balit. U Katie jí bude nějakou dobu líp. Pomůže jí s obchodem, nafotí pro jejich značku nějaká trička, jak se už delší dobu domlouvaly, a odpočine si, dokud se to monstrum, co spí vedle v pokoji, neprobere ze své ztráty paměti. Tomova žádost o ruku ji sice těšila, ale představa, že by měla žít ve společné domácnosti i s jeho dvojčetem, byla teď nemyslitelná.
Tom jen bezradně čekal, až Ria sejde dolů. Věděl, že kdyby za ní teď běžel, pohádali by se a vzbudili Billa. Nechtěl se hádat. Nesnášel to. Většinou se radši sebral a utekl někam, kde mohl být sám, ale teď utíkala ona. Balila kufry, to mu bylo jasné. Poté, co ji požádal o ruku. Nechápal to. Jak ji mohla taková prkotina přimět ho opustit? Přehlídl snad něco v jejich vztahu? Myslel si, že ho miluje, ani ve snu by ho nenapadlo, že pro ni bude tak lehké se sebrat a jít… po tolika společných letech. Bill jí sice řekl, co řekl, ale přece musí pochopit, že… co by vlastně měla chápat? Že ji Bill nenávidí, protože miluje svoje dvojče a ona mu ho bere? Že to v sobě nejspíš celá ta léta dusil a až ztráta paměti ukázala jeho pravou tvář? Vlastně se jí nemohl divit. Billův tón, s jakým o „ní“ mluvil, byl jednoznačný. Jejich další setkání by byla nejspíš opět katastrofa. Nemohl po Rie chtít, aby mu s nemocným Billem pomáhala, ale bylo mu to celé líto. Proč zrovna on se dostal do takovéhle idiotské situace? Všechno předtím bylo tak krásně jednoduché…
Po dvaceti minutách vyšel pomalu schody do prvního patra. Nakoukl opatrně do Billovy ložnice, aby se přesvědčil, že bratr stále spí, a až pak se vydal za Riou. Měla téměř sbaleno. Posadil se mlčky na měkkou postel a čekal, jestli něco řekne. Sice po něm hodila dva tři pohledy, ale dál balila a evidentně nechtěla mluvit. Chtěl zůstat klidný, nesměl dopustit hádku, která by mohla zavinit, že se jejich dlouholetý vztah rozpadne.
Zacvakla třetí kufr a otočila se na něj.
„Kde je Pretty?“
„S Billem. Spí…“
„Dobře, ale zítra mi ji přivezeš,“ oznámila mu úsečně.
„Lásko, ale…“ zmohl se ještě Tom na pokus, který byl však okamžitě přerušen.
„Odvezeš mě?“
Už jen mlčky přikývl.
autor: Janule
betaread: Allka
V tomhle díle je mi L.A. Billa dost lito:/ Bill v Loitsche má precejen tu výhodu, ze vi, co se stalo, ale tenhle chudák nepa páru o tom, která bije…
Jo, a musela jsem se smát te Tomove myšlence o zrušení zasnoubeni:)
No, tesim se na další dva díly, ty jsou totiž oba moje oblibene:)
Souhlasím z (1) tenhle Bill je na tom hůř moc se těším na další díl.
Tenhle Bill je na tom asi ze všech zůčastněných úplně nejhůř 🙁 Je mi ho opravdu moc líto. Pořád vlstně ještě vůbec nic neví, zřejmě ještě ani netuší o své nové image, když má pořád ovázanou hlavu…atd atd…
A tenhle Tom…mě začíná docela štvát. I když za to asi nemůže. To opravdu netušil, že k němu Bill celé ty roky pořád něco cítil? A co on? Jemu je Bill úplně volný, když má tu svou Riuš a pořád si ji chce tak moc vzít? Možná to bude právě ona, která tomuhle zabedněnému Tomovi pomůže, aby se mu rozsvítilo. K mé velké nelibosti je mi tahle Ria bohužel docela sympatická a vypadá celkem rozumně…alespoň zatím, když se mezi kluky neplete 😀
Opravdu se moc těším, až se začne alespoň malinko blýskat na lepší časy, jak tady v LA, tak v Loitsche….
Moc díky a těším se na další dílek!
Teda tenhle Tom mě ale se*e… Jeho bratr se kvůli němu málem zabil ale on vůbec nepřemýšlí nad tím, proč Bill takhle reagoval a nebere na něj vůbec ohled. Chudák Bill 🙁 Jsem moc zvědavá, jak se to bude vyvíjet…
Chudák Bill. 🙁 Tohto Billa je mi strašne ľúto. Vôbec netuší, čo sa okolo neho deje, kde sa ocitol a má si myslieť, že celý jeho doterajší život (teda posledných 10 rokov, či koľko to je) bol len jeho predstavou? Fakt som zvedavá, ako máš v pláne toto ďalej riešiť, dúfam však, že sa tento Bill nebude veľmi trápiť.
Tom ma dnes pekne štval. Správal sa ako kretén a v tej kuchyni, keď na Billa vybehol, že Ria tam proste s nimi žije, že sa budú brať a že sa s tým má Bill zmieriť, lebo s tým aj tak nič nenarobí! Vôbec nehľadel na jeho city!
A Ria mi dnes prišla celkom sympatická (čo sa mi píše dosť zle, lebo ju nemám ktovieako rada :D), ale dnes sa správala dosť rozumne a hlavne som rada, že vyčistila pole a nebude sa teraz chalanom pliesť do cesty 😀
Ďakujem za kapitolku.
Chudák Bill.. co teprve až zjistí o svém životě víc.. o slávě, pronásledování.. jsem vážně zvědavá, jak se s něčím takovým bude vyrovnávat 🙁 Každopádně, úplně úžasný námět, napínavá a dechberoucí povídka! Díky moc 🙂
Tak harpie je pryc 😀 o jednu starost min. Tak to vypada, drahy Tome, ze pro Riu hold neni problem sbalit si 2/3 kufry a odkracet s nafrnenim nosem proto, ze ji nekdo vpalil pravdu do oci 😀 Okey… ted v klidu. CC, SAY, CC! 😀 Takze… okey, popravde Rii mi lito neni a nema proc. Chova se jako husa a nechape, co si musi Bill prozivat, kdyz "ztratil pamet" takze ja nechapu jeji duvody, to je fer! 😉
Billa mi je lito odjakziva, ztratil Toma, ztratil svuj zivot, tenhle mozna bude lepsi, alespon barak maji dobrej:D Jenze on vubec nevi o co kurva go, a ja bych stoho zblaznila, takze Billy, bud silnej a treba najdes odpovedi, jestli narazis na ten denik. Mozna ti to pak docvakne 😀 A Tome… zapomen na tu megeru! :O Bill je lepsi :3
Nebalil by kufry pro nic za nic! :}
Dekuju za dilaa tesim se na pokracko! :3
Doufam, ze Ria se uklidi az do konce povidky 😀 tenhle Bill je opravdu chudak, ale bude muset bojovat… jinak prijde o Toma. On to ma tezsi nez druhy Bill, vi jake to je byt s Tomem jako s partnerem. No, jsem opravdu zvedava, jak se toto bude vyvijet.
Moc dekuji za kapitolu 🙂
Já jsem se u tohoto dílu přistihla, že už mě ani nenapadá, jak by tohle mohlo pokračovat dál. Vždycky si dočtu několik dílů, které mi utekly, a pak jenom vždycky sedím a vůbec z toho nejsem moudrá. Nějak se mi nedostavují žádné hypotézy. Jen si myslím, že Bill z LA se bude chtít dostat okamžitě zpátky do svého starého života, kde může být s Tomem, a naopak Bill z Loitsche se bude návratu do LA bránit zuby nehty, protože v novém životě má šanci se s Tomem sblížit. Leda, že by Bill v LA zapracoval, vystrnadil Riu a připravil tak svému druhému já lepší startovní podmínky pro získání Tomova srdce. Dokonce myslím, že se svým dosavadním chováním, kdy Ria začíná Toma stavět před rozhodnutí ona nebo jeho bratr, se to stane velmi rychle. 😀 Děkuji za díl.
Óooch, tak pro Toma to bylo předtím všechno tak krásně jednoduché! A co chudáček Bill? Ten se celé ty roky trápil!
A teď se zase trápí Bill číslo 2. Je mi ho tady opravdu hrozně líto, má sice znenadání slávu a peníze a krásný dům, ale přišel o Toma. A o Scottyho 🙁 A navíc, narozdíl od Billa číslo 1, tenhle ani neví, co se vlastně stalo. Zatím věří tomu, že zapomněl několik let, ale co až se Toma zeptá, kolik je mu let a on odpoví, že 25… a Bill si uvědomí, že přesně tolik mu přece bylo i předtíma že tím pádem nenůže mít ztrátu paměti?
Krucinál, to je situace 😀 Děkuju za kapitolu, a jsem zvědavá, jak to vyřešíš 😀
Já už doopravdy nevím, co napsat, protože se mi chce zase Billa jenom litovat. Mohla bych o tom napsat celý dlouhý odstavec, ale nechci být jen negativní a pořád dokola psát jedno a to samé. Ano, opět mi bylo všechno líto, ale zkusím pro tentokrát vypíchnout to pěkné.
Tak například se mi velice líbilo to Tomovo přemýšlení o zrušení svatby. 😀 Sice vím, že to udělat nechce a je mu to proti srsti, ale už jen to, že jej to napadlo, o něčem svědčí. Myšlenkou to totiž začíná a já pevně doufám, že to nakonec bude končit taky činy a že Tom Riu pěkně vypakuje. Ikdyž je mi Ria stále pořád sympatická a vlastně bych proti ní nic ani neměla, i tak mě těší myšlenka toho, že si sbalila kufry a jde pryč. Ikdyž si myslím, že je její reakce až příliš přehnaná, ale je mi to jedno, protože alespoň na chvíli mizí ze scény a já tak nějak doufám, že její náhlé zmizení donutí Toma přijít k přesvědčení toho, že mu vlastně ani nechybí a že s ní byl už jen ze zvyku! 😀
Opravdu stále nemám ponětí, jak bude tohle pokračovat, protože sis na nás mohla vymyslet opravdu cokoli! Rozhodně ale doufám, že se brzy budeme blížit do té krásnější části, kde se nebudou trápit ani kluci, ani já. 🙂
Moc děkuji za další skvělý díl! 🙂
Súhlasím so všetkými, ktorým je tohto Billa ľúto. Prežiť 10 rokov s niekým, koho milujete a potom zrazu zistiť, že všetko je inak… Ale Ria mi nieje sympatická ani trochu. Zvlášť v tejto časti. Najprv sice pôsobila chápavo, ale to čo predviedla teraz… Ako, chápem, že sú všetci nadšený, že vypadla a dosť som sa zasmiala, ked povedala, že mu má Bill variť, keďže tento Bill to aj ( predpokladam ) robiť bude, ale. Chápem, že sa hnevá na Billa a chce sa mu na nejaký čas vyhnúť. Ale prečo sa tak osolenej správa k Tomovi? On jej čo urobil? Pokiaľ viem, tak nič. Tak prečo sa k nemu správa, akoby to bol on, kto ju pourazal? Nieee. Myslite si, čo chcete, ale mne sa týmto naopak riadne sprotivila. Ps: kdeže skončila tá záhadná knizocka, ktora by mohla minimálne tomuto Billovi vysvetliť, ako sa veci majú?
Ospravedlňujem sa za moje nekomentovanie, bola som chorá a k počítaču som sa nedoplazila, ale už je to dobré a som späť.
No… a len čo sa sem dostanem, už sa aj rozplačem. Bolo mi Billa tak ľúto, že som neudržala slzy. Chúďatko, on si to vôbec nezaslúžil, najhoršie je to ako o ničom nevie.
Ale som strašne rada, že Ria tú situáciu vyriešila tak pekne:D Tom ma prekvapil, on si naozaj neuvedomoval ako ho jeho brat celý čas miluje??? To je taký slepý a necitlivý? Ale má obrovské plus, že si vybral Billa a nie tú fiflenu:)
Ďakujem za kapitolu 🙂 aj za to, že je Ria preč.
nečakala som že Tom Riu tak ľahko pustí preč a dá prednosť Billovi a dúfam že nevymyslí nejaký iný spôsob aby zostal s tou starou ošklivou courou:-)
Pre Billa to bude teraz určite ťažké ak mu Tom bude vyčítať odchod snúbenky,som zvedavá ako to Bill ustojí….
Pri cteni pasaze s pejskama jsem plakala. Prislo mi to na Billika moc spatnekch udalosti najednou.
Ale hned pokracovani me potesilo. Takze Ria odejde ke kamatadce, hmmm. To se mi libi aleapon bude mit Bill nejaky prilezitosti…
Kdyz jsem tuhle povidku zacinala cist, tak jsem byla zvedava na Billa co je ted v Loitche. Ale cimdal vice me bavi tenhle v LA – jeho osud je zajimavejsi a zatim mi prijde ze lip jedna. Zatimco Bill v Loitche je ze vseho vyplasenej a kazdej Tomuv pokus odmita, prijde mi ze si zatim niceho nevazi.a vlastne i kdyz byl jeste v LA tak nechal Toma aby si nasel Riu… No uvidim co mi daldi dily prinesou za novinky.
Zajimava povidka, dost o ni premyslim. 🙂