Autumn Leaves 3.

Tom s Ashley se usadili na pohovku, Amy před ně postavila hrníčky s horkou kávou. Všechny děti je obletovaly, ptaly se jich na různé věci, chtěly si hrát. Manželé ale měli zájem jen o jedinou holčičku – o Lauru. Již se tak domluvili doma, oba uchvátila na první pohled. Měli zájem o ni, ale přáli si ji ještě trochu poznat, než vyřknou své definitivní rozhodnutí. Ať se rozhlíželi kolem sebelépe, nikde ji neviděli.

„Lásko, myslíš, že je pryč?“ zeptala se brunetka svého partnera potichu. Napadaly ji ty nejhorší myšlenky a to, že si Lauru odvedl někdo jiný. Tom zakroutil hlavou.

„Určitě ne. Říkala jsi, že ses na ni ptala, jak se má a tak… Řekli by ti, kdyby tady už nebyla,“ Tom Ashley líbnul na tvář. Nepřál si, aby byla tady z toho nešťastná. Chtěl, aby si dnešek pořádně užila a byl pro to ochoten udělat cokoliv.

„To máš pravdu, ale… Nikde ji nevidím.“

Amy se na pár dívala. Odtušila, že se baví o blonďaté holčičce. Spokojeně se usmála – poslat Billa pryč byl skvělý nápad! Doufala, že dnešní návštěva dopadne lépe než ta předchozí a Laura si s nimi bude hrát, když ji nebude nikdo jiný rozptylovat.

„Jestli vám můžu skočit do řeči… Bavíte se o Lauře, že? Schovává se, naštvala se, když šel Bill domů. Je na něm strašně závislá,“ protočila vychovatelka oči a zvedla se ze svého místa.

„Proč šel domů?“ vyhrkl Tom nevědomky. Otázku si uvědomil, až když byla venku. Okamžitě se v duchu profackoval. Jak mu to, sakra, mohlo utéct?!

„Protože jste si s manželkou přáli, aby tady nebyl. Vaše paní mi říkala do telefonu, že si přejete být s Laurou bez něj, aby se vám více otevřela,“ Amy vytáhla obočí a zakroutila hlavou. Slyšela v telefonu jasně, to si byla jistá. Tak proč najednou taková změna?

„Ne, to…“ podíval se nesouhlasně na Ashley. Opravdu si to přáli? Pokud ano, on o tom nevěděl. Je možné, že mu to Ashley neřekla? Rozhodně ne, říkala mu všechno. Třeba to jen zapomněl. A vůbec. Proč mu to takhle vadilo?! Nemělo mu to vadit, měl být rád!

„Bude to lepší,“ usmála se brunetka a Toma pohladila po paži. Natáhla se pro hrníček s kávou a trochu upila.

„Ano, asi ano. Asi máš pravdu,“ kývl Tom souhlasně a také ze svého hrníčku upil.

„Takže je všechno v pořádku?“

„V naprostém. Teď bychom byli moc rádi, kdybychom mohli vidět Lauru,“ Tom se vychovatelce podíval zpříma do očí. Nechtěl ztrácet čas zbytečnýma řečma, chtěl vidět malou holčičku.

Amy šla ke křeslu, kam zaběhla malá slečna, když odcházel Bill. Nevylákala ji ven, takže tušila, že tam ještě pořád bude. A opravdu! Podívala se tam a malý andílek měl nohy přitažené u těla a hlavu položenou na dětských kolínkách. Trucovala.

„Lauro, pojď ven, máš tady návštěvu, hm?“

„Já chci strejdu Billa. Moc chci strejdu Billa,“ zakroutila nesouhlasně hlavou.

„Strejda Bill přijde zase v pondělí, vždyť ti to říkal,“ Amy si k Lauře klekla. Ačkoliv měla s dětmi bohaté zkušenosti, paličatost ji nikdy nepřestávala udivovat.

„A proč tady není teď? Ještě není tma. Odchází vždycky, když je tma.“

Amy si povzdechla a Lauru pohladila. Absolutně ji nenapadalo, co na tohle říct. Na svůj věk byla Laura moc chytrá. Přemýšlela, aby co nejrychleji vymyslela nějakou výmluvu. Nic ji nenapadalo, tak se rozhodla dotaz jednoduše přejít. Nebylo by to poprvé, ale ani naposled, co tak udělala.

„Pojď, pan a paní Trümperovi mají o tebe zájem. Tak si s nima pojď hrát, než si vyberou někoho jiného.“

Znělo to, jako by to bylo tak jednoduché. Jako by bylo stejné vybrat si dítě jako zboží v obchodě. Lauru to ale obměkčilo. Zvedla se, upravila si svoji princeznovskou sukýnku, kterou jí oblékl Bill, a šla k pohovce, na které seděli oba zmínění.

„Dobrý den,“ pozdravila slušně.

„Ahoj, princezno. Říkej nám taky ahoj, ano?“ pousmála se Ashley a opatrně pohladila Lauru po ruce. Hodně se bála toho, jak holčička zareaguje na takový dotek. Překvapilo ji, že si to nechala líbit a necukla sebou. Možná vše bylo na dobré cestě.

„Ahoj, teto Ashley a strejdo Tome,“ opravila se Laura.

Tom i Ashley na sebe nevěřícně pohlédli. Opravdu si pamatovala jejich jména? To bylo ale úžasné. Měli z toho vážně upřímnou radost, za celý týden je nepotěšilo nic jiného víc než tohle. Oba to zahřálo u srdce.

*

Hudba v klubu hrála opravdu nahlas, nebylo slyšet ani vlastního slova. S přibývajícím časem přicházelo i více lidí, jelikož ti, kteří zdejší klub znali, věděli, že nemá cenu chodit na začátek akce, kde se to hemží opilýma dětma, které po dvou hodinách odpadnou a půjdou domů. Před vstupními dveřmi stál vyhazovač, vybíral vstupné a všem, kteří zaplatili, nasadil na zápěstí oranžový papírový náramek. Jedním z těch, kdo právě vešel do klubu, byl i Bill. S Gustavem byli domluvení, že se sejdou až tady, nikde ho ale neviděl. Skousnul si ret a vyndal mobil.

„KDE SAKRA VEZIS?“ napsal Bill smsku.

„VYDRZ, UZ SE RITIM. 😀 ZATIM SI DEJ NĚCO NA BARU, ZVU TE.“ Odepsal Gustav.

Bill protočil oči. Bylo vůbec možné, aby byl někdo s dochvilností na tom ještě hůř jak on? Odpověděl si sám – bylo to možné. Například takový Gustav. Většinou přicházel tak o hodinu déle než v domluvený čas. Bill to nechápal. Gustav se nijak neupravoval a i tak nestíhal. Bylo to vážně nepochopitelné.

Rozhodl se to dál neřešit a dal na kamarádovu radu. Posadil se na bar a objednal si vodku s redbullem. Momentálně jedno z jeho nejoblíbenějších pití. Chutě se mu velmi často měnily – mělo na ně vliv nejen roční období, ale také rozpoložení, ve kterém momentálně byl. Například v létě měl rád sladké koktejly, zatímco v zimě nejraději popíjel whisky s colou. Nebylo to ale pravidlem, když měl chuť, klidně si dal koktejl i v létě.

Bill upil ze své skleničky a rozhlédl se kolem. Neviděl nikoho ze svých známých. Trochu ho to naštvalo. Kdyby tady někdo takový byl, přisedl by si a zabil by čas, než přijde ten, na koho čeká. V duchu se modlil, aby si nepřivedl tu svoji nádheru z minulého týdne. Už tak to bylo dost divné. Gustav se s nikým nescházel víckrát než jednou. Párkrát to udělal, to když byla holka opravdu dobrá. Nikdy to ale nemělo delšího trvání, maximálně tak dva tři týdny, než Gustav šel zase za jinou. Rozhlédl se znovu kolem sebe. Když už neviděl nikoho známého, chtěl vidět alespoň někoho přitažlivého, s kým by mohl strávit dnešní noc. Nakrčil nos, zatím to byla bída. Bill v duchu doufal, že až se party pořádně rozjede, tak přijdou i další lidé a mezi nimi nějaký zatraceně sexy kluk, který ho dostane na kolena. Ano, Bill byl gay. Byl gay a nestyděl se za to – byl na to náležitě hrdý a neskrýval to. Dával to najevo nejen svým téměř dívčím vzhledem, ale také stylem oblékání a líčením.

Černovlásek si objednával už třetí drink, když se vedle něj konečně posadil jeho kamarád. Vytáhl pobaveně obočí, vzal si od barmana skleničku a trochu upil.

„No konečně. To jsi cestou potkal kostru dinosaura, nebo kde jsi byl tak dlouho?“

„Mluvíš jako žárlivá přítelkyně,“ zasmál se Gustav a zakroutil hlavou. „Snažil jsem se té zrzce vysvětlit, že sem s ní opravdu jít nechci. Byla tak neodbytná, Bille!“

„Divíš se? Spal jsi s ní dvakrát, slibovala si toho víc.“

„Jo, bylo by toho třeba víc, kdyby nebyla v posteli tak… strašná.“

„Strašná? Gustave, vyspal ses s ní znovu, nemohla být strašná,“ zasmál se Bill a zakroutil hlavou. Někdy svému kamarádovi opravdu nerozuměl. Jako například teď.

„Když byla opilá, tak byla skvělá, dělali jsme to snad všude,“ olízl si Gustav rty. „Ale za střízliva… Kdybych šukal prkno, užil bych si to víc.“

Bill se začal upřímně a hlasitě smát. Kamarád ho opravdu pobavil. Už od něj slyšel spoustu přirovnání, ale tohle snad ani jednou. Zakroutil hlavou a položil skleničku, aby se nepolil.

„Přesně proto jsem teplej.“

„Zlatíčko, možná tě zklamu, ale i chlap může stát v posteli za hovno.“

„Vážně? Znáš to z vlastní zkušenosti?“ naklonil černovlásek hlavu. Chtěl svého kamaráda provokovat.

„Idiote,“ zasmál se Gustav. „Kdybych byl zasranej gay, tak už bych ti ho dávno strčil do toho tvého zadku a ty bys neříkal takové hloupé řeči.“

„Děkuju, nechám si zajít chuť,“ zakroutil Bill hlavou. Gustava měl rád, ale opravdu to bylo jen čistě přátelské. Nepřitahoval ho jako potencionální sexuální partner.

V takovém duchu chlapci diskutovali ještě pár minut, než se Bill zvedl s tím, že si musí odskočit a že je hned zpátky. Gustav kývl a nechal tak kamaráda jít. Ten se zvedl a snažil se prorazit si cestu lidmi. Ani si nevšiml, kdy se to tady tak zaplnilo. Jistý byl ale fakt, že tady nebylo absolutně k hnutí. Míjel boxy, které byly plně obsazené. Ani se nedíval, kdo tam sedí. Mělo to důvod – teď měl jen jednu starost a to nikoho neshodit nebo tak.

To, že se Bill nedíval po lidech v boxech, neznamenalo, že se oni nedívali po něm. Většinou si ho prohlíželi muži, pohled jim utkvěl na malém zadku, který se kroutil v upnutých černých kalhotách. Jedním z těch mužů byl i Tom. Tom, který šel na pár piv a panáků s kamarádem Andreasem a manželku nechal doma se seriály. Jakmile si Billa všiml, nebyl schopen žádného slova. Jen prostě zíral. Tak tohle byl ten vychovatel? Vypadal tak jinak! Teď nevypadal tak nevinně. Teď byl jeho vzhled dráždivý, nebezpečný… Olízl si rty. Chtěl s ním mluvit. Potřeboval, aby na něj alespoň promluvil. Říkal si, že se s ním třeba ani nebude chtít bavit. Tím by to bylo vyřešené, Tom by na něj zapomněl a byl by zase poslušný manžel, který myslí jen na svoji ženu.

„Na chvilku mě omluv,“ zvedl se Tom od stolu a rychle spěchal za černovláskem. Andreas na něj jen nechápavě koukal.

Bill vešel na pánské záchody. Nejdříve se na sebe podíval do zrcadla – byl spokojený. Všechna líčidla byla zatím na svém místě. Otočil se, když vešel další muž. Vytáhl obočí. Byl mu povědomý. Spal s ním? Znal ho z fakulty? Ne… Oh! To byl ten muž, který má zájem o Lauru.

„Dobrý den,“ usmál se Bill. „Užili jste si dnešek s Laurou?“ zeptal se slušně.

„Jo, uhm… Užili, děkuju. Dokonce byla i otevřenější,“ pokýval hlavou Tom na důkaz svých slov.

„Opravdu? To je skvělé, víte… Ona to neměla moc jednoduché, proto je taková, jaká je. Prý moc lidem nevěří, všechny překvapilo, že si mě hned tak oblíbila. Určitě to tak ale bude i u vás, věřím tomu. Vy… i vaše žena vypadáte moc mile,“ pokračoval černovlásek ve zdvořilé konverzaci.

„Vážně? Děkuju i za ni,“ pokýval Tom. „Když Lauru takhle znáte… Myslíte, že by byl velký problém, kdybych vás pozval k nám a vy nám o ní něco řekl?“

„Já… Já nevím,“ zamrkal Bill. Ačkoliv byl opilý, byl při smyslech. A nebyl si tak úplně jistý, jestli se tohle může.

„Prosím, nikomu se nezmíníme. Myslím si, že to pomůže jak nám, tak Lauře.“

„Dobře, ale… Raději se domluvte s manželkou, hm? A pak se mi ozvěte,“ Bill nadiktoval své telefonní číslo a šel k toaletám. Už opravdu potřeboval.

„Děkuju, nashledanou!“ zavolal Tom a spokojeně odcházel. Sáhl na mobil v kapse a usmál se. Měl číslo toho záhadného kluka. A konečně tak mohl zjistit, co je zač a proč mu tak nedá spát.

autor: Catherine