autor: mohanrocks
Bill se slepě natáhl po svém telefonu, ze kterého se ozýval vřískot alarmu, jenž pronikl až do jeho klidného spánku. Ve skutečnosti tak klidného, že zapomněl na své zranění a praštil se zápěstím o noční stolek, když vypínal ten příšerný alarm. Hlasitě zasténal a kousl se do spodního rtu. „Kurva.“
Napůl očekával, že se ve dveřích objeví Gustavova hlava s jeho typickou zvědavostí a na okamžik měl malý záchvat paniky z toho, jak vysvětlí své zápěstí. Až když se s hlubokým nádechem posadil, tak si uvědomil, že jeho spolubydlící na noc zmizel v naději, že by se Bill mohl dočkat sexu. Bill zčervenal, když si vzpomněl na intenzitu a překvapivý vývoj předešlého večera. Všechno bylo tak nečekané.
Opatrně vstal z postele a dal si tu nejobtížnější sprchu svého života. Vždycky věnoval hodně času a pozornosti péči o své vlasy a dělat svou rutinní práci jednou rukou byl téměř kouzelnický trik. Bez ohledu na tupou a pulzující bolest v zápěstí byl Bill v dobré náladě, když popadl telefon a zamířil do kuchyně pro výživnou snídani Lucky Charms (cereálie).
„Pět textových zpráv?“ Zamumlal si Bill pro sebe, když se zvědavým okem podíval na obrazovku, zatímco si do úst vložil lžíci cereálií. Byl rád, že sousto spolkl dřív, než si přečetl první zprávu od Bushida.
Telefon mu vyklouzl z ruky a s rachotem dopadl na pult, zatímco Bill seděl s očima dokořán, přízračně bílý a s pootevřenými ústy. Musel bojovat. Doopravdy musel bojovat. Nebylo to tak, že by nečekal, že tento den dřív nebo později přijde, ale myslel si, že má pořád ještě čas. Pořád potřeboval čas.
Držel paniku na uzdě a přesunul se na další zprávy v naději, že budou od Bushida, kde dává vše do pořádku s tím, že se boj konat nebude. Ale ne, další byla od Gustava s dotazem, zda je už bezpečné vrátit se domů a zbytek byl od Toma…
Bill se ani nenamáhal mu odepisovat zpátky a rovnou kliknul na tlačítko ´volat´. Srdce mu bušilo v hrudi, jak se zdálo, že vyzvánění v telefonu postupně zesiluje.
„Haló?“ Ozval se Tomův chraplavý hlas.
„Vzbudil jsem tě?“ Zamrkal Bill zmateně, protože věděl, že poslední zpráva od Toma mu přišla před necelou hodinou.
„Sakra ne, celou noc jsem nespal…“ Tom si zhluboka povzdechl a Bill se zamračil.
„Kdybych četl zprávu od Bu předtím, než jsem usnul, tak bych taky nespal.“
„No, volal mi přesně ve chvíli, kdy jsem od tebe odešel…“ Tom si trochu nepohodlně odkašlal. „Vrátil bych se, abych ti to řekl, ale věděl jsem, že si potřebuješ odpočinout a…“
Bill si nemohl pomoct, ale na rtech se mu objevil malý úsměv. „No, děkuju.“
„Jak je na tom zápěstí?“
„Je to…“ Bil našpulil rty a pokusil se pohnout zápěstím ze strany na stranu a následně jen obtížně skryl bolestné zasyčení, které to vyvolalo.
„Ne moc dobře, hádám. Sakra…“ vydechl Tom do telefonu a Bill mohl slyšet cinkání kovu, jak se Tom kousal do piercingu.
„Hej, to bude v pořádku. Prostě tomu potřebuju dát trochu času,“ přikývl Bill, čímž se účelně umístil do stavu popírání toho, jak málo času ve skutečnosti měl.
„Mohl bych Bushida zabít za to, že tě chce dát do boje tak brzy. On ví, jak málo zkušeností máš. Vše, o co se stará, jsou peníze a zkurvená show,“ zabručel Tom a Bill zavřel oči ve snaze se uklidnit. Potřeboval převzít otěže a ukázat Tomovi, že to dokáže zvládnout.
„Za jak dlouho myslíš, že můžu začít zase dávat údery?“
„Uhh… To všechno závisí na tom, jak se cítíš, Bille,“ odpověděl Tom pomalu.
„K čertu s tím, jak se cítím. Za jak dlouho je pro mě bezpečné zase dávat údery?“ Přeformuloval otázku Bill.
Na druhé straně linky byla krátká odmlka. „Myslím, že minimálně pět dní. Pokud se o to zápěstí opravdu dobře postaráš…“
„Tak dobře, pět dní,“ zamumlal Bill. „Do té doby, co můžeme udělat pro to, abych se připravil, bez použití pravé ruky?“ Tak by zůstaly jen dva dny před bojem, kdy může dávat rány, ale aspoň něco.
„Můžeme pracovat na blokování a práci nohou,“ zdálo se, že v Tomově hlase roste sebejistota. „Jo, a můžeme si projít detaily o tvém protivníkovi a podobné blbosti.“
Bill s úlevou dopověděl: „Uděláme všechno, co je v našich silách. Nejsem úplně nepoužitelný a léčím se opravdu rychle. Moje máma mi říkávala, jak nemotorný jsem byl, když jsem byl malý, neustále zraněný, ale vždy připravený druhý den opět vyrazit. Jednou jsem si dokonce roztřískal hlavu na chodníku.“
„Počkej, ty ses praštil do hlavy jako malé dítě? To hodně vysvětluje,“ dobíral si ho Tom a Bill se uvolnil. Pokud Tom vtipkoval, pak to znamenalo, že tato situace není tak hrozivá, jak si myslel.
„Jo, a jaká je tvoje výmluva?“ Odsekl Bill hravě a získal za to od Toma malé uchechtnutí.
„Alespoň jsi neztratil svou kuráž,“ povzdechl si Tom tiše a Bill ho slyšel polknout. Z nějakého důvodu u něj ten zvuk vyvolal mrazení v zádech.
„Nad čím přemýšlíš?“ Bill nebyl schopný tu otázku potlačit.
„Jen jak je mi líto, že ses zapletl do těchto sraček…“ Tomova odpověď Billa překvapila.
„Vůbec to není tvoje vina, Tome. Já jsem dostal sám sebe do téhle šlamastyky, souhlasil jsem s tím, že budu bojovat a…“
„A kdybys mě nikdy nepotkal, kdybys mě tu noc nepoznal, když jsi mě viděl bojovat, nikdy by ses nesetkal s Bushidem. Nebyl bys právě teď tady,“ řekl Tom nevrle.
Bill se zhluboka nadechl. „Možná, že to není ideální, možná mi to přerůstá přes hlavu, ale nelituju toho, že jsem se s tebou setkal. Možná bych opravdu měl, ale nelituju. Pokud musím tohle všechno zvládnout jen proto, abych měl šanci tě poznat, tak myslím, že udělám, co bude v mých silách.“
Bill očekával, že Tom bude vyšilovat z toho sentimentu, ale jeho hlas ani nezaváhal, když odpověděl: „My uděláme, co bude v našich silách.“
„My?“ Billovy rty se zkroutily nahoru.
„Jo, my,“ odpověděl Tom rezolutně.
Plán byl setkat se ten večer a projít si informace o Billově soupeři. Mezitím Bill dělal všechno možné, kromě užívání si nedělního odpoledne. Psaní jednou rukou se ukázalo jako velmi náročné a trvalo mu téměř hodinu, než napsal svůj jednostránkový úkol. Pondělí se blížilo příliš rychle, a ačkoliv se Billovi stále dařilo zůstat na vrcholu se školními pracemi i s trénováním, věděl, že se ta bilance v určitém okamžiku zlomí.
„Kreténe, vůbec jsi mi neodepsal!“ Gustav nohou zavřel s prásknutím vchodové dveře s velkými krabicemi s pizzou v rukách. „Myslím, že určitě stále ještě nešukáš. Já vím, že nemáš výdrž. Obvykle usneš poté, co si ho jednou vyhodíš.“
Bill vzhlédl z pohovky s nevěřícným výrazem ve tváři. „Jak tohle k čertu víš?“
„Hm, sdílím s tebou jednu stěnu. Proč myslíš, že jsem tady minulou noc nechtěl být? Pokud sténáš tak nahlas, když jsi sám, dokážu si jen představit, jaké by to bylo s někým jiným.“ Gustav zahýbal obočím, položil pizzu na pult, opřel se o lokty a bradu si vložil do dlaní, zatímco nadšeně mrkal jako malá holčička.
„Takže Bille, řekni mi všechno! Byl prostě pohádkový a tak romantický? Můj bože, držel tě za ruku?“ Gustavův dívčí hlas byl až děsivě realistický.
„Neměli jsme sex,“ Bill se zamračil, ale nemohl si pomoct, aby se nerozesmál nad tím, jak hloupě jeho kamarád vypadal. „Jen jsme si trochu povídali,“ pokrčil Bill rameny a podíval se do svého notebooku. Přál si, aby se Gustav odplížil pryč, zhltnul celou svou pizzu a upadl do potravinového komatu.
„V žádném případě. V tom případě bys mi odepsal, kdyby to bylo takhle,“ Gustav se svalil na pohovku vedle něj a Bill nenuceně skryl zápěstí pod polštářem vedle sebe. „Hádám, že sotva odešel.“
„Opravdu,“ Bill se na něj vážně podíval. „Žádný sex, žádné zůstávání přes noc. Neodepsal jsem ti, protože jsem toho měl dnes hodně na mysli. Však víš, škola a další všední věci mého života. Jako obvykle,“ lhal Bill lehce.
Gustav mu to nesežral. Bill dokázal vždy říct, když mu Gustav nevěřil, protože jeho oči se proměnily v malé, přimhouřené štěrbiny za jeho brýlemi a nosní dírky se mu lehce rozšířily. „Kdo je vlastně ten chlap?“
„Jen někdo ze třídy, ve které jsem,“ odpověděl Bill až příliš rychle a Gustavovy oči se staly až neskutečně malými.
„Vole… obvykle mi takhle nelžeš, s výjimkou tenkrát, když jsi snědl mé poptarts.“
„Já jsem ti kurva nesnědl tvé poptarts!“ Odsekl Bill uraženě.
„Snědl jsi je! Bože, proč o tom stále ještě lžeš? Našel jsem zmačkané obaly na zemi ve tvé ložnici,“ odpověděl Gustav hořce.
„Říkal jsem ti, že Georg tu noc omdlel na mé podlaze a dostal hlad uprostřed noci a…“ Bill se rozzlobil. „Víš co? Nejdu do toho zpátky. Pointa je, že ti teď nelžu. Jo, neříkám ti celou pravdu, ale nechci zakřiknout něco tak nového.“
Gustav o tom na chvíli přemýšlel, a když se jeho oči vrátily do původní velikosti, Bill věděl, že je vše v pořádku. „Dobře, fajn, fajn.“ Gustav jej poplácal po zádech. „Ale zanedlouho se s ním chci setkat, okay?“ Vstal a zvedl polštář, který zakrýval Billovo zápěstí, a máchl mu s ním kolem hlavy, než zamrkal, když spatřil zavázané zranění.
„To nic není,“ bránil se Bill dříve, než byla vyřčena nějaká slova a přidržel si zápěstí u hrudi.
„To není nic… Co to, ublížil ti? Bille, raději mi právě teď řekni, kurva, pravdu.“ Gustav byl málokdy vážný, pokud nešlo o jídlo nebo o sex. Bill věděl, že jeho spolubydlícímu na něm opravdu hodně záleželo a udělal by pro něj cokoliv, ale poslat ho za Tomem, kde by skončil s nakopaným zadkem, nebyla věc, kterou by chtěl, aby se stala.
„Je to… Já…“ Bill se snažil přijít s adekvátní výmluvou. Lhaní ho začínalo unavovat a v okamžiku stresu mu začaly rudnout tváře.
„Počkej… ty se červenáš?“ Gus nadzvedl obočí a poté vybuchl smíchy, čímž Billa naprosto překvapil. „Do prdele, ty sis vymknul zápěstí, zatímco sis ho honil, nebo tak něco?“
Bill otevřel pusu k rozhořčené odpovědi, ale zarazil se, když si uvědomil, že je to jeho jediná možnost. Hanba bude bolet, ale bylo to lepší, než riskovat Gustava nebo Toma. „Ehm… jo. Přesně tak. Zkoušel jsem něco nového,“ zamumlal a sklopil pohled ke svému klínu, zatímco se jeho spolubydlící hlasitě smál.
„Člověče, je mi líto, že sis ublížil, ale zatraceně, to je tak, kurva, vtipné!“ Gustav zavrtěl hlavou a šel si pro svou pizzu. „Ty skutečně potřebuješ sex. Opravdu ano,“ zakašlal skrz svůj smích při pohledu zpět na Billa. „Nechám ti kousek, protože se cítím špatně pro tebe a tvé masturbační zranění.“ Gustav se na něj zašklebil a vzal si zbytek pizzy do svého pokoje, kde se stále chechtal na celé kolo.
Bill se na něj zamračil a poté zabořil tvář do ramene pohovky. Skvělé, na tohle Gustav nikdy nezapomene. Bude navždy známý jako chlap, který si posral zápěstí při onanování a mohl si za to sám. Tyhle lži nemohou pokračovat donekonečna, jen doufal, že tato ostudná lahůdka udrží Gustava dostatečně v klidu, dokud nebude mít alespoň po boji.
Nikdo by neměl vypadat tak dobře v tílku a obnošených džínách, ale to bylo vše, na co Bill dokázal myslet, když ten večer vešel do skladiště a našel tam Toma sedět na bedně s lokty na kolenou, jak prohlíží papíry, které měl v rukách.
„Hej,“ Bill se vřele usmál a zamával prsty na své zdravé ruce.
Tom přitáhl další bednu na místo před sebou a gestem Billa s lehkým úsměvem vyzval, aby si na ni sednul. „Hej, vidím, žes to sem zvládnul, aniž by sis ublížil, nešiko.“
„Už nejsem nešika,“ rozzlobil se Bill a sedl si, šťouchl do Toma svou nohou, než ji stáhl nazpět.
„Ne, jen tvrdohlavý.“ Tom se usmál a po chvilce stiskl Billovo koleno. „Uklidni se… Nechci vzít nazpět nic z toho, co jsem řekl včera večer, nebo dnes ráno,“ Tom se mu podíval upřímně do očí a Billovi vyschlo v krku.
„To je dobře, protože…“ Bill si olízl rty a lehce se kousl do toho spodního, „ani já ne.“
Tomův pohled se obrátil dolů, ale jeho ruka prodlévala na Billově koleni, než se pomalu stáhla k papírům. „Dobře, mám tady všechny informace, které jsem dokázal shromáždit o tvém soupeři. Jeho jméno je Sneaky (Záludný).“
Bill nakrčil obočí a promnul si rty. „Ehm… je to jeden ze sedmi trpaslíků nebo co?“
Tom protočil oči a ušklíbl se. „Podívej, jména jsou jen částí celé té věci. Vím, že některá z nich jsou zatraceně praštěná, ale to je to, co máme a jsou tady tím nejméně důležitým aspektem. Ale jestli ho chceš vidět jako trpaslíka jako součást tvé techniky pro minimalizaci nebezpečí, pak beze všeho, jdi do toho.“
Bill rychle zavrtěl hlavou. „Ne, ne, promiň. Už se budu soustředit.“
„Wow, to je poprvé,“ řekl Tom bez obalu.
„Hej, polib si,“ Bill klepnul do spodní strany papírů.
„Hej, ty víš, k čemu tenhle druh hovoru vede…“ Tom si olízl koutek rtů a Bill potlačil zasténání nad tím pohledem.
„Fajn, fajn. Prostě… mluv,“ Bill promluvil napjatým hlasem a podíval se dolů, zatímco Tom se uchechtl.
„Počkej…“ Zamumlal Tom a Bill ucítil drsnou ruku, jak jemně zachytila jeho bradu a teplý dech na svých rtech. Odvážil se podívat na Tomovu tvář, jen milimetry vzdálené od té jeho, když v tom jej Tom lehce políbil. Bill měl sotva šanci reagovat na polibek, než se Tom odtáhl. „Promiň, já… Nemyslím si, že bych se mohl pořádně soustředit, dokud bych tohle neudělal,“ odkašlal si Tom.
Ve snaze být cool, Bill držel jazyk za zuby. Byla tady 100% šance, že by v tu chvíli vyšlo z jeho úst něco trapného a kýčovitého. Místo toho pomalu přešel prsty přes Tomovo předloktí a poslal mu jemný úsměv.
„Nemáš co říct?“ Tom zvedl obočí. „Počkej, můj polibek tě umlčel? To bylo vše, co k tomu bylo třeba? Kurva, to si definitivně budu pamatovat. Snažil jsem se vymyslet způsob, jak to udělat, už několik týdnů,“ ušklíbl se Tom a jeho ramena se otřásala tichým smíchem.
„Jo, jo, nějaký namyšlený,“ Bill jej lehce strčil do ramene a ukázal zpátky na papíry, aby skryl svůj vnitřní povznášející pocit, že jej Tom dobrovolně a tak jednoduše políbil. „Takže, v čem je Sneaky dobrý?“
Tom něco zahučel a zuby stiskl svůj piercing, zatímco pročítal své poznámky. „Jeho jméno je docela samo vysvětlující. Je opravdu nenápadný a rychlý. Nicméně, postrádá sílu. Spoléhá především na to, že uhýbá všem ranám svých soupeřů a poté je udeří do žaludku nebo do hrudní kosti, aby jim vyrazil dech.“
Bill nikdy nebyl příliš dobrý s anatomií. „Do hrudní kosti?“
Tom se na něj podíval s náznakem škádlivého překvapení, než zvedl ruku a přitiskl ji do středu Billovy hrudi, kde jej jemně třel palcem a zamumlal, „tady…“
Bill zadržel dech, jako by jej tam skutečně někdo právě praštil a těžce polknul. „Vidím… to by bolelo,“ zašeptal.
Tom pomalu přikývl a jeho oči neopouštěly ty Billovy, zatímco jeho ruka sklouzla pomalu k jeho prsním svalům a prsty mu přejel přes bradavku, skrz látku jeho trička. „To je piercing?“ Zamumlal s mírným úžasem v hlase.
„Jo… to je,“ odpověděl tupě Bill, stěží schopen vůbec odpovědět.
„Wow, nikdy jsem nepotkal člověka s tímhle,“ Tom se kousl do rtu, pohledem cestoval k Billovým rtům a prstem zvědavě kroužil dál kolem piercingu.
Bill se viditelně zachvěl, rukou sevřel Tomovu paži a přitiskl k sobě jejich čela. „Buď opatrný…“
„Co se stane, když nepřestanu?“ Zeptal se Tom tichým a chraplavým hlasem a jeho rty lehce přejely přes Billovy, když prsty zatahal za piercing.
Z Billových rtů uniklo zasténání a on pevně zavřel oči. „To… hodně mě to vzrušuje.“
„Další věc k zapamatování…“ zamumlal Tom předtím, než tvrdě přitiskl rty na Billovy, který překvapeně poskočil a omotal ruce kolem Tomova krku, aby z bedny rovnou nespadl. Pootevřel rty a Tom pochopil a vklouzl jazykem dovnitř jeho teplých a čekajících úst. Jejich jazyky se jemně otíraly a kroutily, jak se jejich rty setkávaly s proměnlivým tlakem.
Cítit Toma takhle, tak opravdově a bez zábran, bylo něco nového. Nebylo tam žádné napětí v Tomově čelisti, když přes ni Bill přejel prsty, a způsob, jakým se jeho jazyk pohyboval, ukazoval zkušenosti a potřebu. Tom se tentokrát nechystal odtáhnout.
S tímto poznáním se Bill odvážně postavil, aniž by rozpojil jejich rty a opatrně obkročmo dosedl na Tomův klín, kde se k němu okamžitě pevně přitisknul, jak jej jeho ruce chytily pevně za boky. Tom proti jeho rtům zavrčel a nadzvedl boky a Bill se nad tím náhlým kontaktem silně zachvěl.
Tomova ruka začala právě zkoumat křivky Billova zadku, když se ozvalo známé zavrzání posuvných dveří. Bill se okamžitě stáhl z Tomova klína zpět na svou bednu a srdce mu prudce bušilo v hrudi, zatímco se snažil ujistit, že vypadá dostatečně reprezentativně. Tom byl nervózní a frustrovaný, když si uhlazoval své copánky a přerovnával pytlovité džíny ve svém rozkroku, aby zakryl vzrušení, což způsobovalo, že se Bill červenal jen při té myšlence.
„Kdo to, kurva, je?“ Zavolal Tom silným hlasem, až byl Bill překvapený, že se na něj zmohl.
„Tvůj taťka,“ zachechtal se Bushido a přicházel se samolibým úsměvem. „Chybělo mi, jak jsem z tebe mohl vymlátit duši.“
„Jdi do hajzlu, chlape,“ rozesmál se Tom slabě, ale nemělo to ani blízko ke skutečnému smíchu. „Co se děje?“ Bill sledoval, jak se Tom celý napjal při zmínce o jeho otci a nad Bushidovou přítomností.
„Oh, však víš, jen jsem přišel zkontrolovat tady našeho malého chráněnce,“ Bushido přistoupil a položil ruku na Billovo rameno, přičemž ho zmáčkl víc, než bylo nutné. „Proč nejsi zpocený a nemlátíš do něčeho?“
„My jsme byli jen…“ Bill pohlédl bezmocně na Toma, zatímco se snažil co nejlépe skrýt své zápěstí.
„Jen jsme si procházeli nějakými informacemi na Sneakyho a vymýšleli nejlepší postup, aby byl Bi… Priss připravený,“ Tom viditelně polkl, postavil se vedle Bushida a prohlížel si jeho ruku na Billově rameni.
„Chytrá volba, ale chci vidět toho kluka dát ránu. Je to už nějaká doba,“ Bushido položil volnou ruku na Billovo druhé rameno a přitáhl jej do stoje, čelem k němu.
Bill začal panikařit a Tom to cítil. „Už dnes večer rozdal dost úderů, nechceme ho vyčerpat…“
Bushido se na Toma nevěřícně podíval. „Od kdy nechceš někoho vidět, jak rozdává údery, Strikere? Neříkej mi, že jsi celý změknul. No tak, dokonce tě nechám, abys praštil mě, Prissi.“
S hlubokým povzdechem Bill zvedl zraněné zápěstí. „Nemůžu udeřit, protože musím počkat, než se to vyléčí…“
Tom zavrtěl hlavou s výrazem lítosti ve tváři, když Bushido zvedl hlas. „Co sis, kurva, myslel, nechat ho takhle se zranit? Neuvědomuješ si, o jak moc jde v tomhle boji? Bože, možná jsi k ničemu,“ Bu plivl na zem, zíral na Toma a hrubě jej strčil do paže.
„A ty, možná musím něco udělat, abys to začal brát víc vážně…“ Bushido pomalu přinutil Billa zacouvat, až klopýtl přes bedny.
Bill spatřil, jak se Tom vydal směrem k nim, ale rychle zavrtěl hlavou. Nechtěl Toma dnes večer dostat do ještě větších problémů. Rysy v jeho obličeji ztvrdly a odtlačil Bushida nazpět svou zdravou rukou. „Já vím, jak vážné to je, díky. Byla to zasraná náhoda. Za týden se to vyléčí a pak budu připravený nakopat svému soupeři zadek a poté ten tvůj, v případě, že budeš potřebovat další důkaz, že to myslím vážně.“
Bushido zamrkal a pak zvedl své husté obočí a na tváři mu vzrostl lehce potěšený, ale hořký úsměv. „Budu předstírat, že jsem tu sračku neviděl. Dělej, co musíš dělat, ale boj neodvoláme, i kdyby tvé zápěstí bylo stále v prdeli. Tohle není hra, kluku. V sázce je mnohem více, než si uvědomuješ.“
Tom se díval k zemi a zatínal pěsti, když Bushido odešel, a Bill nevěděl, co má dělat. Chtěl jej pevně obejmout za všechny ty příšerné věci, které mu Bushido řekl, ale nějak cítil, že tohle není pro to ta správná chvíle.
„Já se tak těším na den, kdy budu moct tomu chlapovi znovu nakopat zadek,“ Bill si odkašlal a pokračoval. „Takže, ukaž mi, jak mám blokovat.“
Tomův pohled se pomalu zvedl vzhůru s náznakem ohromeného úsměvu na rtech. „Dobře.“
Bill se lehce usmál nazpět, olízl si rty a zhluboka se nadechl, aby ze sebe vyhnal všechnu negativní energii, kterou s sebou Bu přinesl. „Slibuju, že tě nezklamu.“
„Já vím, že ne…“ Tom jemně přikývl a jeho hluboké hnědé oči zůstaly na Billově tváři.
„Hele, já jsem přemýšlel…“ Tom vyfoukl tváře a sám nad sebou protočil oči, než promluvil. „Možná, že zítra večer, po tréninku, bys mohl přijít ke mně. Víš, abychom si mohli promluvit více o boji.“
„K-k tobě?“ Bill nedokázal skrýt své překvapení. Už skoro zapomněl, že Tom vlastně někde bydlí. Prostě se zdálo, že se jen tak zjevuje na různých místech a motá Billovi hlavu dobrými i špatnými způsoby.
„Ano, ke mně. Bydlím sám, takže žádný vyptávající se spolubydlící a…“ Tom se odmlčel, jeho výraz začínal být trochu nervózní a nejistý.
„To zní skvěle. Pojďme to udělat,“ Bill rychle přikývl, položil si ruce na čelo a zašklebil se. „Myslím tím, ne to, to není to, co jsem myslel. Nemusíme to dělat, samozřejmě, jen jsem myslel, že…“ Bill začal blábolit a Tom se tiše rozesmál.
„Uklidni se, jo? Já vím, co jsi myslel. Bože, ty jsi jeden velký chaos,“ blýskl po něm Tom širokým úsměvem a Bill si nemohl pomoct, aby se na něj neusmál nazpět.
„Dobře, dobře. Pojďme udělat tohle svinstvo,“ zahučel Bill, zvedl paže nahoru a připravil své tělo do bojového postoje. „Zkus mě praštit.“
„Jsi si jistý, že dokážeš zvládnout to, co já?“ Tom si protáhl pěsti a na rtech mu hrál úšklebek.
Bill opravdu, kurva, doufal, že dokáže.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 20
Ta povídka je čím dál tím lepší! Ale stejně mám strach, že ten první boj Bill prohraje.. 🙁 Každopádně se moc těším na další díl, díky za překlad! 🙂
Já se taky těším, až Bill nakope Bushidovi zadek ! Ten chlap je neskutečné hovado… Je super, že se to mezi klukama tak rozjelo a už si dokonce domlouvají rande. Jsem opravdu zvědavá, copak má asi Tom s Billem v plánu, když už si ho zve domů 🙂 A Gustav to zas dneska zabil, s tím zápěstím vymknutým při honění… 🙂
Díky moc za kapitolu
Krásna kapitolka doufám že Bill boj vyhraje.
Gustav dnes opäť raz bodoval! Tá jeho teória o zranenom zápästí 😀 a chudák Bill ju musel potvrdiť, aby sa zbavil podozrenia 😀
Strašne sa mi páči, že sa to pomaly medzi chalanmi čoraz viac zahrieva! Ja som vedela, že spoločné tréninky už nebudú prebiehať tak ľahko – pri ešte väčšom rozptýlení ako doteraz.
A Bushido je iný magor… fakt mu prajem, aby sa stalo niečo, čo mu zrazí to jeho ego!! Dúfam, že sa Billovi to zápästie do zápasu vylieči.
Ďakujem za preklad a teším sa na Billovu návštevu u Toma, ktorý žije sám – teda bez spolubývajúceho 😀
Strašne sa mi páči, že sa Bill a Tom prestali brániť citom ale zamrazilo ma keď práve v tej najkrajšej chvíli prišiel ten kretén. Dúfam, že ho niekto odkrágluje alebo aspoň ho zavrú na tak dlho až tam zostarne:(
Mám o Billa strach, a strašne sa teším na Billovu návštevu u Toma doma, kde nie sú spolubývajúci a tak… 😀
Gustav zacina byt mym hrdinou 😀 😀 naprosto perfektni konverzace tech dvpu, to o zraneni pri onanovani me bavilo. Gustav je fajn kamarad, chce Billa chranit a to se ceni. Jen je vtipne, ze Bill je v tomto ohledu daleko schopnejsi nez on 😀
Bushidova navsteva asi nebyla pro kluky prijemna… ale ja ho mam rada, takze je fajn, ze se nam opet ukazal. A jak si Tom chtel Billa strazit a nelibe nesl ten dotyk na rameni… chmmm 😀 opravdu uzasne. Billuv prerek byl naprosto nejlepsim zakoncenim dilu. Jsem zvedava, jestli opravdu u Toma v byte k necemu dojde. Vsak jak rika Gustav, Bill potrebuje sex xD
Moc dekuji za preklad!
Gustav mě díl od dílu baví víc a víc! 😀 On a Georg jsou naprosto úžasní v téhle povídce, protože mě dokáží rozesmát, i když v téhle povídce nic moc k smíchu není díky tomu, do čeho se zapletl Bill.
Bushido je fakt děsný! Vyrušit kluky zrovna v takové chvilce, to fakt umí jen on! Navíc se mi nelíbilo, jak vyjel na kluky kvůli Billově ruce. Vím, že je to dost blbé, že má Bill zraněnou ruku, ale takhle vyjíždět na Toma nemusel. Krom násilí totiž nemám ráda ani křik a hádky! 😀 I když občas je to třeba, ale zrovna v tomhle případě bych Bushidovi něco udělala. Už jsem se bála, že tohle pro něj bude znamení, aby Toma odvolal a Billa začal trénovat někdo jiný. Ještě, že se tak nestalo! Ovšem Bushida nemám ráda a ani jej nezačnu mít ráda a plně souhlasím se Zuzkou a jejími teoriemi odstranění Bushida! 😀 Doufám, že se jedno z toho opravdu stane, protože ten chlap si nezaslouží nic dobrého!
No a na závěr dílu byl Bill rozkošně rozhozený! 🙂 Nemůžu se dočkat dalšího dílu a opět moc děkuji za báječný překlad! 🙂
A hele, tak Gustav mám taky potravinový kóma – stejně jako Bill ve Work Out 😀 Miluju jeho postavu, je to takovej správňák, vždycky se těším na to, až se objeví na scéně 🙂
No, a Bill s Tomem <3 Dneska to bylo fakt hot :)) A příště v Tomově bytě??? Ohohoooou 🙂
Nemůžu se dočkat dalšího dílu 🙂 Díky za překlad!
Gustav bol dnes perfektý,rozosmial ma s tými svojími hláškami:)teším sa na ich stretnutie,dúfam že túto Billovu "nehodu" Tomovi bonzne:-)
Iskrenie medzi Tomom a Billom naberá na intenzite a v Tomovom byte pri bozkoch určite neostane,takže sa teším na pokračovanie…….
Masturbační zranění? 🤣🤣🤣🔝