autor: Muckátko :o*
Gordon popocházel po místnosti a zapojoval všemožné kabely od svého laptopu. Chystali se na rodinný večer, který hodlali strávit v salonku sledováním filmů.
„Nemůžu uvěřit, že nás kvůli dvěma podpisům táhl tak daleko,“ pronesla Simone už snad po sté a pohybem zápěstí donutila červené víno ve sklenici rotovat podél stěn.
„Slyšela jsi. Chtěl to s námi probrat osobně,“ zopakoval Gordon a zapojil poslední kabel. Usadil se na pohovku a začal vrchní díl laptopu naklánět tak, aby se jim v obrazovce nic nelesklo, pokud se později pohodlně opřou do pohovky.
„Poštou by celá tahle jeho akce vyšla levněji,“ vydechla Simone unaveně. Nemyslela si, že se vydrží dívat na první film až do konce, natož aby zvládla nějaký filmový maraton.
Cesta do Freiburgu a zpět plus lítání po supermarketech ji zmohlo. Doufala, že takovýchto schůzek už nebude moc, protože kdyby měly každý druhý den jezdit takovou dálku pro nic za nic, asi by se zbláznila.
„A co bylo tak důležitýho, že to nemohl vyřešit po telefonu?“ zeptal se Bill, který hledal nějaký vhodný film, žvýkajíc přitom gumové medvídky.
„Souhlas se zahájením dědického řízení a prohlášení, že přijímáme dědictví v jeho plné výši i s poplatky, které k němu náleží,“ odpověděla Simone.
„A to ty papíry nemohl poslat poštou?“
„Vypisoval do těch lejster spoustu osobních věcí a podle jeho slov se s těmito citlivými osobními údaji musí zacházet obezřetně. Nemohl je jen tak nechat poslat poštou nebo e-mailem, aniž by neriskoval, že se e-mail někam zatoulá, nebo si někdo přečte dopis. Kdyby mu tyhle věci unikly, mohl by přijít o licenci a jít do vězení nebo tak něco,“ mávla žena rukou a upila vína, které jí vůbec nepomáhalo ke klidu. Většinou si jej vychutnávala, ale dnes chutnalo nějak podivně trpce.
„Bude ti to trvat ještě dlouho, Bille?“ zeptal se Gordon, když viděl, jak se Bill přehrabuje ve filmech.
„Zatím jsem nenašel nic, co by mě zaujalo,“ zavrčel.
„No hlavně nezapomínej, že se na to nebudeš dívat jen ty, takže by to teoreticky mělo zaujmout nás všechny, ne jen tebe,“ podotkl Gordon. Bill na odpověď něco zahučel a vstal z podlahy.
„Něco mám ještě v tašce v hale, půjdu se tam mrknout.“ Gordon sebou praštil a vydechl. Takhle stihnou stěží jeden film, než Bill něco výsostně vybere. Simone odložila sklenku s vínem na stůl a též se zvedla.
„Tak já půjdu nachystat něco na zub. Jsou tam nějaké křupky a tyčinky. Budeš k tomu vínu chtít nějaký sýr?“ zeptala se Simone.
„Ne, to je dobré,“ zavrtěl Gordon hlavou a v salonku náhle osaměl.
Simone začala v kuchyni sypat do misek nějaké ty nezdravé dobroty a přece jen se rozhodla udělat alespoň pár jednohubek, protože u večeře byla stále tak rozčílená, že si ji pořádně ani nevychutnala, proto měla pocit, že večeři ani neměla. Zabralo jí to jen pár minut.
Když však otevřela skříň, aby si vzala stříbrný tác, na kterém to vše odnese, hlasitě zaklela, protože tác opět chyběl, a jelikož byly hrnce od večeře prázdné, vypadalo to, že si Set opět dělá svoji soukromou hostinu venku na tácu, který zrovna potřebovala.
Naštvaně sáhla po jednom starším z plastu a po nakrájení čtyřech rohlíků je namazala pomazánkou, ozdobila sýrem a paprikou a začala je klást na připravený tác.
Bill seděl na zemi v hale a přehrabovat se v tašce, kterou stejně později vysypal na podlahu, protože se mu v tak malém prostoru filmy míchaly a poslední kapkou bylo, když vzal do prstů už potřetí stejné DVD. Vybral 3 filmy, které dlouho neviděl a ve kterých byly jeho oblíbené scény, a zbytek plastových obalů naházel zpět do tašky. Zapřel se dlaní o hranu skříňky, aby mohl za její pomoci vstát, protože z dlouhého sezení si na nohách se mu do dolních končetin nahnali mravenci a nohy jej brněly a šimraly, takže hrozilo, že vstane a jak je měl na chvíli odkrvené, tak spadne zase zpět a narazí si zadek, což by k tomu pohmožděnému zápěstí bylo další zranění.
Možná to bylo právě to bolavé zápěstí, které se na hraně skříňky smýklo, a Bill dopadl zpět na zem.
„Do prdele,“ zaklel, když viděl, jak se vyřezávaný ozdobný okraj ulomil a skončil na podlaze vedle Billa. „No nazdar! Doufám, že to nebylo moc cenné,“ mumlal tiše. Vzal do rukou dřevěný úlomek a snažil se ho vrátit zpět, alespoň na oko, než najde nějaké lepidlo a pokusí se svoji nešikovnost skrýt. Okamžitě si klekl na kolena a začal kousek dřeva rvát na to samé místo, kde byl původně.
Nešlo to.
Pořád tomu něco překáželo a Bill jej nemohl strčit až dozadu.
Znovu tiše zanadával a podíval se, jestli se tam nezpříčila nějaká tříska, když dřevo vylomil.
Zamžoural do tmavé škvíry, která se po vyjmutí kusu nábytku vytvořila. Byla dostatečně široká, takže když do ní Bill sáhnul, měl ještě dost místa na to, rukou pohybovat do všech směrů.
Bill ruku ve škvíře zkroutil, jak se snažil dosáhnout až na samý konec, a když dlaň sevřel a kloubky ze hřbetu na jeho ruce vystoupily, zapřely se o horní část skříňky, která se pohnula směrem nahoru.
Bill se podíval nahoru a zamračil se. Nemohl tu skříň rozbít až takovým způsobem. Vytáhl ruku ze skuliny a v prstech sevřel horní díl, který se zdál být také vylomený. Záhy ale zjistil, že je kousek plátu na pantech, takže se dá shora zvednout. Odklopil uvolněný kus a podíval se dolů do skříně. Nebyla to tříska, která zabraňovala rychlé nápravě. Byla to nějaká kniha zabalená v novinových listech, která na Billa vykoukla. Bill po ní sáhl, zaklapl horní díl skříně, který ten poklad odkryl a znovu si sedl na zem. Teď měla přednost ta zničená skříň.
Předpokládal, že když už zevnitř zmizela ona překážka, úlomek půjde dovnitř vsunout jako nic. Jeho obočí vylétlo téměř až k hraně vlasů, když kousek cvakl na původní místo a ani se nehnul. Žádné zmínky po ulomení, nebo viklání. Vypadalo to, že tahle tajná schránka tam byla vytvořena schválně. Bill okraj neulomil, jen jej nevědomky otevřel. Možná trochu násilněji, než bylo třeba, ale skříň zůstala zachována.
Bill vstal z podlahy a zadíval se na knihu ve svých rukách. Papír byl zaprášený a na několika místech dokonce roztržený, ale jelikož byla kniha zabalená do třech vrstev, poškození té nejsvrchnější jí nemohlo ublížit.
Bill z knihy postupně sundal noviny a zmačkal je do hrubé kuličky, aby nenadělaly nepořádek. Zadíval se na modrou knížečku zhruba tři centimetry tlustou s černým hřbetem, z čehož Bill odvodil, že se mohlo jednat asi o 300 až 350 stran textu, pokud byly listy popsané všechny.
Chystal se knihu zvědavě otevřít, aby zjistil, co v ní je, a tím pádem důvod, proč byla schovaná na takovém místě, kam se normálně nechodí. V tom okamžiku se však na chodbě těsně u vstupu do haly objevil Set. V rukách držel tác s nádobím od večeře a díval se do haly, kde stál Bill napůl zády k němu.
Viděl, že drží v rukách nějakou knížku a zvědavě si ji prohlíží.
Lekl se.
„Co to tam máš?“ zeptal se hlasitě a vešel dovnitř. Bill sebou cukl.
„Nic,“ odsekl a položil na knihu DVD nosiče, které měl přichystané, že si je odnese.
„Dej sem tu knížku. Okamžitě!“ poručil Billovi a odložil tác bokem, aby Billovi knihu mohl popřípadě vyrvat z rukou.
„Jak prosím? Všechno, co tady mám, je moje a vy si ty svoje příkazy laskavě nechte,“ řekl Bill.
„Myslím to zatraceně vážně. Dej mi tu knihu,“ cedil naštvaně přes zuby a přibližoval se k Billovi. Ten si knihu přitiskl k hrudi tak, aby na ni Set neviděl, a bránil ji svýma rukama.
„Co si to dovolujete?“ mračil se Bill, ale pomalu ustupoval stranou, protože Set vypadal hrozivě.
„Dej to sem, nebo si to vezmu sám a nebude to hezké,“ zavrčel očima, hypnotizujíc hloupá DVD, která mu znemožňovala si knihu lépe prohlédnout.
„Nic vám nedám!“ zamítl Bill a v tu chvíli se dal na útěk do salonu, protože Set udělal rychlý výpad vpřed a natáhl k Billovi obě ruce.
Bill doběhl do salonu, kde už čekali oba rodiče. Filmy mu cestou popadaly, zatímco knihu úmyslně hodil na zem a nohou zašoupl pod pohovku, na které seděl Gordon se Simone. Stoupl si ke stolku za pohovkou a čekal, dokud se v salonku neobjeví s menším zpožděním Set. Někdo tam nahoře zřejmě chtěl, aby z tohoto sporu vyklouzl Bill jako vítěz, protože si všiml, že na stolku před ním leží velmi podobná kniha. Simonina kniha. Čapl ji do dlaní a přitiskl k hrudi jako předtím tu původní knihu.
Set se objevil v místnosti a mračil se ještě víc, když se ten kluk nacházel ve stejné místnosti jako jeho rodiče. Vypadalo to skoro, jako by se Bill schovával za svými rodiči jako malý vystrašený kluk.
„Nechte mě na pokoji!“ obořil se na něj Bill.
„Co se tady děje?“ podíval se Gordon na oba.
„Jo, tak to by mě taky zajímalo, ale tady pan Set vlítl do haly a málem po mně skočil, když jsem mu nechtěl dát knížku.“
„Je to moje knížka!“ bránil se Set lží.
„Vážně?“ povytáhl Bill obočí. „Dejme tomu, že je to vaše knížka, o čem je?“ zeptal se Bill chytře, aby mohl knihu otevřít a zjistit, jaký má název. Střípky lásky. To nemohla být Setova kniha ani z legrace.
„Ještě jsem ji nečetl, ale byl to dárek, takže ji chci hned zpátky!“
„Dej mi tu knížku, Bille,“ řekla Simone a natáhl ruku za sebe. Sevřela v ní publikaci a podívala se na název. Hned na to se podívala na Seta.
„Ta knížka je moje,“ pronesla.
„Není.“
„To tedy je, protože ještě před půl hodinou jsem v ní listovala a dočítala kapitolu.“ Set stiskl rty do úzké linky a došel k Simone, která mu knihu nabízela, aby se sám přesvědčil, že mluvila pravdu. Set ji otevřel a rychle prolistoval až na konec.
Vrátil knihu ženě a zadíval se na Billa. Tvářil se jako vítěz a přece v jeho pohledu Set rozeznal drobounký strach. Něco v Setovi mu říkalo, že tohle není ta kniha, kterou držel předtím v hale, jenže jistý si nebyl. Nestihl zaregistrovat pořádně barvu ani tloušťku, takže neměl svá tvrzení ničím podložená.
„Snad abyste nás omluvil, chtěli jsme si udělat rodinný večer, než jste začal s tímhle,“ založil si Bill ruce na hrudi a ladným krokem přešel k pohovce, aby si na ni sednul. V přímém očním kontaktu se uvelebil a bezstarostně se začal ládovat zbytkem gumáčků.
Set postával na místě a nervózně se ošíval. Hlodal v něm červíček pochybností, ale zároveň neměl žádný důkaz. Otočil se a pomalým neochotným krokem z místnosti odešel, nechávajíc trojici o samotě. Došel do haly, kde nechal tác od večeře a přešel na místo, kde našel stát toho kluka. Na zemi byla jen jeho taška. Jinak všechno vypadalo, že bylo na svém místě. Nic nechybělo, nic nebylo posunuté nebo pootevřené.
Možná to přeci jen byla jen obyčejná bezvýznamná knížka.
Udělal krok vzad, když přišlápl něco měkkého. Podíval se pod nohy a zvedl zmuchlanou splasklou kuličku novin. Něco nesrozumitelného zamumlal a strčil noviny do kapsy.
V kuchyni uklidil nádobí a opatrně začal noviny rozmotávat, dokud před ním neležely 3 pomačkané strany. Pocházely ze starých novin, které se daly v okolí koupit naprosto všude, takže mu nijak nenapověděly, co v nich bylo zabaleno. Hodil je proto do koše a s neklidnými myšlenkami odešel do své ložnice, aby vymyslel, jak se ujistit, že ten kluk mluvil pravdu a nesehrál na něj nějaké vychytralé divadlo.
Gordon vkládal první z filmů do laptopu.
„Normálně jsem myslel, že mě kvůli té knížce zabije,“ pověděl Bill.
„Stejně je mi záhadou, jak se dostala do haly, když jsem ji četla tady a jsem si jistá, že jsem ji nechávala na stolku támhle,“ ukázala na kus nábytku. Bill vykulil oči. Teď to musel zachránit.
„No, to je moje vina,“ vyhrkl rychle.
„Jak to?“
„To ti nemůžu říct,“ zavrtěl Bill hlavou. Získával čas si něco vymyslet.
„Proč mi to nemůžeš říct?“
„Protože by ses zlobila?“
„Ven s tím, Bille,“ rozkázala Simone. Bill si frustrovaně povzdychl. Musel s ‚pravdou‘ ven.
„Zabil jsem tím v hale velkého pavouka,“ špitl a sklopil hlavu k zemi.
„Mojí knížkou?“
„Uhm jo.“
„No máš štěstí, že tam nic nezůstalo,“ zabručela Simone a po zkontrolování, že na knížce není žádný krvavý flek, ji odložila stranou.
Kolem jedné hodiny ráno, právě když se na laptopu objevily závěrečné titulky, se Bill protáhl a protřel si oči. Simone už nějakou dobu klimbala a Gordon byl jediný, kdo zvládl udržet pozornost a film vnímat. Bill se nenápadně sehnul dolů pod pohovku, jakože si vsedě protahuje záda a nahmatal knížku, kterou tam večer zakopl.
„Půjdu už spát,“ oznámil a nahlas si zívl. Únavu nepředstíral. Měl vážně dost.
„My už taky půjdeme. Ukliď ta DVD, ať to tu nezůstane roztažené,“ ukázal na sbírku filmů Gordon a začal se věnovat vypínání laptopu. Bill vděčně přikývl a skryl knihu v náruči mezi plastové obaly od filmů. Hodil vše do tašky, kterou si přehodil přes rameno. Po přání dobré noci se odebral do svého pokoje, kde se hned na to zamkl. Nechal tašku ležet na posteli a nejdříve si dopřál rychlou sprchu. Nechtěl, aby se pod tekoucí vodou příliš probral. Pak by jen těžko usínal.
Připravený do postele, odklidil tašku stranou a vytáhl z ní svůj dnešní tajný úlovek. Vklouzl pod přikrývku, zakryl se až do poloviny hrudníku a s ujištěním, že jsou dveře zavřené a závěsy zatáhnuté, knihu rozevřel na první stránce, která byla z většiny prázdná až na několik pro Billa zatím nepodstatných slov v pravém dolním rohu.
Deník Alindy Kaulitzové
nar. 16. dubna 1922
***
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 20
Naprosto zažraná do čtení jsem posunula stránku nahoru, když se mi ukázal kousek obrázku. Tak jsem to nadšeně posunula s očekáváním, že je to ukázka té první stránky deníku…. no, zírala jsem na to nechápavě docela dlouho, neź mi došlo, že to nejsou první slova z deníku, ale že po nás chceš komentáře :DDD
Ve chvíli, kdy Bill vytáhl knihu z té skříně, jsem se začala příšerně bát, že se tam někde zjeví Set. A taky že jo. Normálně jsem na chvíli úplně přestala dýchat, fakt jsem se bála, že Billovi tu knihu nakonec nějak sebere. Naštěstí je Bill liřka podšitá 🙂
Už se nemůžu dočkat, co se tam Bill dočte a doufám, že to stihne přečíst dříve, než mu na to Set opravdu přijde!
Dômyselná skrýša! Ale keď ju Bill objavil, tak mi bolo jasné, že v nej bude ten hľadaný denník a vtedy som mala poriadnu radosť, že ho Bill našiel.
Set sa tam samozrejme zjaviť musel, predsa len by to nemohol Bill nájsť len tak :D, ale Bill je super výmyselník a krásne zo všetkého vykĺzol. Teraz si len treba na Seta dávať ešte väčší pozor ako doteraz, lebo ten sa bude určite o niečo pokúšať.
Ďakujem za časť a som veľmi zvedavá, čo sa Bill v denníku dočíta.
Tak Bill ten deník našel jsem zvědava co se dozví.
Jako musím říct, že Bill me baví. Je naprosto úžasný, ačkoliv možná malinko rozmazlený. Hlavně má ale z prdelky kliku. Kdo by hledal deník na takovém místě? Alinda musela napsat nějakou úžasnou tajnost. Fakt se nemůžu dočkat az se Bill začte.
Ten obrázek je super, ale měla jsem to stejně jako Zuzu, už jsem doufala v první kapitolu deníku. Děkuji za další bezva díl :))
Tak sa teraz už možno dozvieme kto sa skrýva v dome a prečo:) Som rada, že Bill ten denník našiel, mala som zomomriavky keď ho Seth naháňal, bolo to smiešne a zároveň desivé. Bill Setha poriadne previezol, ale verím, že ten tak celkom nenaletel a Bill bude ešte viac pod kontrolou.
Ďakujem za kapitolu.
Cim dele povidka trva, tim vic me Set sere. 😀 Jsem strasne rada, ze to Bill zaonacil tak, ze di knizku mohl nechat.. Predstava Seta, jak cte knihu Stripky lasky me opravdu dostala. 😀 Myslim ale, ze Set se urcite nevzda a bude chtit zjistit, jestli Bill knizky nevymenil, tak doufam, ze Bill denik nejak sikovne schova, aby Set nic nevycmuchal. 😀 A hrozne doufam, ze uz v dalsi kapitolce se neco dozvime, ze se Bill hned pusti do cteni. Neco mi rika, ze to bude jeste hodne husty, tak co nejdriv novy dil. 🙂 Uzasna povidka. 🙂
Hm, takže teraz to vyzerá tak, že Bill nenájde tajomného obyvateľa panstva vďaka svojej zvedavosti a záľube v čítaní. No vsak už bolo načase. Teším sa na ich prvé stretnutie, :-p
Já mám takovou radost, že Bill náhodou našel Alindin deník! Strašně moc se třepu na to, co se v něm Bill dočte, protože když to Set tak zoufale hledal, musí tam být něco, co Billovi prozradí, že v domě někoho schovávají! Možná se o tom člověku i díky deníku dozvíme více! A rozhodně jsem zvědavá, co se Bill rozhodne s dočtenými informacemi udělat! Zda to řekne rodičům a nebo začne pátrat na vlastní pěst? Prostě se už nemůžu dočkat!!!! 🙂
V dnešním díle byl Set pěkně děsivý. Na Billově místě bych se klepala strachy, protože Set vypadal, že půjde pomalu přes mrtvoly, jen aby objevil, zda to není náhodou ten inkriminovaný deník. Snad si teď bude dávat Bill pořádně pozor, protože si myslím, že Set bude teď Billa pořádně hlídat a hlavně bude možná i čmuchat v jeho pokoji, aby tu záhadnou knihu našel a přesvědčil se, že si Bill nic nepřečte a nedozví se tak něco, co by neměl.
Nemůžu slovy ani popsat, jak MOC se těším na další díl! Začíná to vypadat, že se konečně blížíme k části, kde se alespoň něco o neznámém členu domu dozvíme. Děkuji za tenhle díl a snad tu další přibude velice brzy! ♥