autor: Catherine
Čas Billova telefonu ukazoval jasně. Bylo za pět minut sedm. Vstal z lavičky, čekal nedalekém parku už půl hodiny. Samotného ho překvapilo, že přišel tak včas. Bože, jak on byl nervózní! Když byl v autobuse, kterým jel domů z dětského domova, řidiče div nepopoháněl, aby jel rychleji. Jakmile vystoupil, téměř běžel. Chtěl mít co nejvíc času na přípravu a chtěl vypadat skvěle, když už se měl s Tomem sejít. Samozřejmě, že všechno považoval jen za pracovní schůzku, i když tak zatím nevypadala. Nic jiného si ale raději nenamlouval, říkal si, že není co. Přesto se oblékl tak, jak nejlépe uměl, když už byl pozván na večeři do takové restaurace. Měl upnuté černé kalhoty, které skvěle obepínaly jeho štíhlé nohy. K tomu měl opět bílou košili. Ach ano… Bílou košili. Doufal, že tentokrát se mu nestane nic trapného jako posledně, protože teď by nebylo tak jednoduché převléknout se. Na krku měl pár mohutných řetězů, byl nalíčený a vlasy měl typicky vyžehlené. K tomu všemu měl šedivý kabát a v ruce ani ne malou, ani ne velkou černou kabelku psaníčkového typu, jen v pánské verzi. Když se prohlížel v zrcadle, musel sám uznat, že mu to moc sluší.
Bill vešel do drahé restaurace. Rozhlédl se kolem sebe, už v chodbě to bylo tak krásné a tak… Luxusní!
„Dobrý den, dovolíte?“ k Billovi přistoupil muž, který byl oblečen v kvádru. Natahoval se pro jeho kabát, aby mu ho pověsil na věšák.
„Dobrý den, oh… Samozřejmě,“ pokýval a usmál se. Z kabátu se vysvlékl a muži ho podal. „Máme tady rezervaci na jméno Tom Trümper.“
„Dobře, pan Trümper tady už je, pověsím váš kabát k jeho. Budete odcházet společně?“
„No…“ vytáhl Bill obočí. Nevěděl, jestli budou odcházet spolu, ale myslel si, že asi ano. Doufal v to. „Asi ano, budeme.“
„Dobře, kolega vás odvede ke stolu,“ pokynul ke svému kolegovi, který stál u vysokého stolu obaleného bílým ubrusem.
„Tak tady je váš stůl, přeji pěkný večer,“ popřál číšník, odsunul Billovi židli a ten se posadil.
„Děkuji,“ kývnul Bill a posadil se, podíval se na Toma. „Ahoj, Tome,“ pozdravil ho, usmál se a odložil si kabelku do klína. Dal si za ucho pramen vlasů, který mu spadl do obličeje. Tom si ho prohlížel. Bill vypadal tak nebezpečně krásně.
„Ahoj, uh… Hodně ti to sluší, opravdu,“ usmál se Tom. Byl oblečen podobně jako Bill, protože šel rovnou z práce. Vedle stolu stála jeho aktovka, ve které měl dokumenty, kterými se chtěl probrat ještě doma. Ashley řekl, že má pracovní večeři. Ta se ničemu nedivila, protože občas takové večeře Tom měl. Jednou ji navštívila s ním, a když zjistila, jaká je tam, nuda, tak se zařekla, že už to nikdy nebude absolvovat znovu.
„Děkuju, taky ti to sluší,“ naklonil Bill trochu hlavu a Toma si prohlédl. Vypadal jako příkladný manžel.
„Asi tušíš, proč jsem tě sem pozval, viď?“
„Upřímně?“ vytáhl černovlásek obočí. „Ne. Nevím, co je tak tajného na Lauře, že si nepřeješ, aby u toho byla tvoje žena.“
„Oh, bože, ne,“ promnul si Tom kořen nosu. Momentálně nechtěl o Lauře slyšet ani slovo. Teda… Ne, že by se na ni netěšil, ale doma toho měl víc než dost. Ashley se do ní zamilovala takovým způsobem, že nemluvila snad o ničem jiném, už chtěla vymalovat i pokojíček narůžovo, přestože nevěděla, jestli jim adopce vyjde. To jí naštěstí Tom ale vymluvil a přesvědčil ji, že je ještě určitě dost času.
„A o čem chceš teda mluvit?“ Bill si skousnul ret. Tak přeci to neměl být čistě pracovní rozhovor.
„Bille, já… Určitě sis všiml, jak na tebe koukám, však ses mě na to i ptal. Opravdu mi připomínáš mého tátu, který umřel při autonehodě. Mně jenom napadlo, jestli náhodou neznáš alespoň svého tátu?“
Bill nasucho polknul a zakroutil hlavou. Tom si opravdu myslel, že jsou sourozenci? Vždyť to je šílené, nebyli si vůbec podobní! Oči měl prostě hnědé, náhodou stejně hnědé jako jeho táta. A co mělo být? Spousta lidí má hnědé oči a nejsou příbuzní.
„Neznám. Biologičtí rodiče mě dali k adopci hned, jak jsem se narodil. Nikdy jsem je nepoznal, nikdy za mnou nepřišli. A když jsem z dětského domova odešel, tak jsem nepátral po tom, co se stalo a proč. Myslím si, že někdo, kdo už dítě nosí v sobě, není normální, když ho dá jen tak pryč. Chápeš, jak to myslím, ne?“
Tom kývnul hlavou. Billův příběh byl opravdu silný. A s jakým klidem o tom mluvil… Navíc s cizím člověkem. Byl si jist, že on by to nezvládl.
„Nechápeš, proč s tebou o tom mluvím, viď? Když se vlastně vůbec neznáme… A nic takového.“
„Přesně tak, já bych se nezvládl takhle někomu otevřít.“
„Víš, postupem času si na to zvykneš. A když se tě na to každý ptá, říkáš to jako normální věc, jako třeba svůj věk. Beru to jako součást sebe a nestydím se za to. Já nejsem ten, kdo se za to stydí, protože jsem si nevybral, komu se narodím.“
„Bille, nemusíš o tom mluvit, ano? Sice říkáš, že tobě to nevadí, ale mně se to neposlouchá moc dobře, protože… Prostě mi z toho není příjemně,“ zakroutil Tom hlavou. Jakej měl vlastně důvod, že to nechtěl slyšet? Sám nevěděl, ale nebylo mu z toho příjemně uvnitř těla.
„Dobře, změníme téma. Kolik ti je let?“
„21. Tobě?“
„Taky mi je 21!“ zasmál se Bill. „Jsem ve třeťáku bakalářského studia.“
„Opravdu? Tak… To je pěkné,“ Tom si prohlédl Billa pozorněji a usmál se. Něco se mu na něm hodně líbilo a šíleně ho to přitahovalo. Děsilo ho to o to víc, že nebyl na kluky. Vždycky byl jenom na holky a nechtěl na tom nic měnit. Ale teď… Olízl si rty a zakroutil hlavou. Ani teď, měl doma manželku, kterou miloval.
*
„Pane Trümpere, děkujeme za vaši návštěvu a budeme se těšit zase příště,“ usmál se číšník a podal mu jeho a Billův kabát.
„Také děkujeme,“ kývnul Tom a nasoukal se do svého kabátu. Vzal Billův a přidržel mu ho, aby se oblékl.
„Děkuju,“ usmál se černovlásek a podíval se Tomovi zpříma do očí. Kabát si zapnul.
„Za málo,“ zakroutil hlavou Tom a ještě Billovi podržel dveře. Přišlo mu slušné, aby se k Billovi choval hezky, obzvlášť, když si spolu tak hezky popovídali. Přál si, aby ho mohl doprovodit, ale netušil, jak se na to zeptat. Za normálních okolností by mu nabídl odvoz autem, ale jelikož spolu vypili dvě lahve drahého vína, na auto mohl zapomenout. Ledaže by objednal taxi.
„Bille?“
„Ano?“ otočil se tázaný za hlasem, víc se zachumlal do kabátu. Netušil, kolik je hodin, ale venku byla pořádná tma a hlavně zima.
„Nechceš si jít ještě někam sednout? Určitě ještě není tolik hodin, abys musel do postele,“ zasmál se Tom a podíval se na hodinky. Vytáhl obočí. Opravdu už byla… Půlnoc? Nepřišlo mu, že by tam seděli tak zatraceně dlouho. Byl totálně v prdeli. Ashley si o něj už dělala určitě starosti, takhle pozdě domů nechodil. No nic, byl rozhodnutý, že jí zalže. Řekne jí, že zapomněl telefon v práci na stole. Už se to párkrát stalo, nebude na tom nic divného.
„Ne, musím ráno na praxi, ale děkuju za pozvání,“ usmál se Bill a zakroutil hlavou. Bylo mu zatraceně příjemně z Tomovy pozornosti. Vážně, hrozně si to všechno užíval, byl středem jeho pozornosti. Tom se o Ashley za celý večer ani nezmínil, věnoval se jen jemu. Přišlo mu to pěkné, ale zároveň hrozně nefér vůči ní. Kdyby byl na jejím místě… Kdyby byl na jejím místě, nebyl by tady. Byl rád, že není na jejím místě, ale na svém. Na svém tady s Tomem.
„Dobře, nevadí, tak třeba příště. Můžu tě ještě doprovodit, prosím?“
„Tome, měl bys jít domů za manželkou, určitě se na tebe moc těší, hm? Neviděli jste se celý den.“
„Ne,“ zakroutil Tom hlavou. „Chci doprovodit tebe a ujistit se, že dojdeš domů v pořádku. Jak jsem říkal, strašně moc ti to sluší a nějakej úchyl se určitě třese na to, jak…“
„Nech toho!“ zasmál se Bill a zakroutil hlavou, do tváří se mu nahrnula červeň. Od Toma získal za jeden večer tolik lichotek, jako snad za celý život nedostal dohromady.
„Čeho mám nechat?“ naklonil Tom hlavu a prohlédl si ho zezadu. Skousnul si ret, tak rád by se ho dotknul. Alespoň trochu. Dostal nápad. Bill se klepal zimou, ne? Může ho perfektně zahřát. Dal mu ruku kolem pasu a přitáhl si ho ke svému boku.
„Co to…?“ černovlásek se nechápavě podíval. Tomova ruka na jeho boku byla příjemná, ale nebylo to správné. Ovšem nesundal ji, dal ji tam přeci on, ne? Neprosil se o to, takže on je v tom vlastně nevinně.
„Klepeš se zimou, nevezmu si na svědomí, že kvůli jednomu večeru se mnou se nachladíš, hm? Tak to nech být,“ pohladil Billa po boku. Ještě radši by ho pohladil pod tou jeho bílou košilí.
„Dobře, tak… Děkuju.“
„Neděkuj a dej mi taky ruku kolem pasu, ať se nám jde lépe,“ pousmál se Tom a Billa tak vyzval, aby udělal další krok. V tom klubu mu nepřišel tak nesmělý. Samozřejmě, že ho celý večer pozoroval. Tím pádem si jednoduše všiml, že odcházel s nějakým klukem. Ani trochu se mu to nelíbilo, snad žárlil? To si nechtěl připustit, nemohl přeci žárlit.
Bill to beze slov udělal a Toma pohladil, stejně tak, jako on hladil jeho. V jednom měl Tom pravdu, bylo mu o trochu tepleji. Podíval se na něj a skousnul si ret, byl by z nich… dokonalý pár. Určitě by jim to takhle spolu slušelo.
Celou cestu, co šli k domu, kde bydlel Bill, ani jeden nepromluvili. Užívali si chladný listopadový večer a i přítomnost toho druhého. Nevypadali jako přátelé, to rozhodně ne. A Tom se jako kamarád ani cítit nechtěl. Alespoň chvíli, než se vrátí do svého stereotypu.
„Tak tady bydlím,“ zastavil se Bill před starším domem. Stoupnul si před Toma a podíval se mu do očí. Najednou se mu nechtělo pryč, litoval, že nepřijal pozvání ještě někam jinam.
„Škoda, že to bylo tak blízko.“
„To máš pravdu.“
„Bille, slib mi, že jsme se neviděli naposled,“ zašeptal Tom a jemně jeho bradu chytl a trochu mu zaklonil hlavu.
„Slibuju,“ odpověděl stejně tichým hlasem Bill a pomalu si olízl rty.
„Dobrou noc,“ Tom pohladil Billa po tváři a vtiskl mu malou pusu do koutku úst. Černovlásek nasucho polknul, dostal pusu? Celý se zachvěl, tohle byl skvělý závěr společného večera.
„Dobrou noc,“ odtáhnul se černovlásek a Tomovi ještě zamával, než vešel do domu. Pořád nemohl uvěřit tomu, že dostal od Toma pusu. Sice malou, ale i to se počítá.
Tom stál před domem a díval se na svého kamaráda. Pořád kolem sebe cítil jeho parfém, viděl před očima jeho pohled. Ach bože, on mu opravdu dal pusu! Neudělal to schválně, prostě… Cítil, že to má udělat, tak to udělal. Nic víc, nic míň.
„DEKUJI TI ZA PRIJEMNY VECER. DOBROU NOC A PEKNE SE VYSPI – AT MAS ZITRA DOST SILY NA TY MALY ZLOBIDLA. :-P“
Tom se rozhodl, že Billovi ještě napíše alespoň smsku. Zároveň smazal celou konverzaci a v telefonu si ho přejmenoval. Napsal si k němu ‚Horst‘. Kdyby mu náhodou přišla zpráva a viděla to Ashley, nebude si muset nic vymýšlet.
„TAKE TI DEKUJI. PO DLOUHE DOBE JSEM SE OPRAVDU SKVELE BAVIL. DOBROU NOC I TOBE. A TESIM SE NA PRISTE, TEDY… POKUD NEJAKE BUDE.
;-)“
Bill se podíval z okna, když tam viděl Toma… Napadlo ho, že by ho mohl pozvat dál. Mohli by si ještě povídat, určitě si toho měli dost co říct. Odhrnul záclonu, aby na něj zavolal. Když už měl okno otevřené, Tom se otočil a pomalu odcházel domů, ale přišla mu další zpráva.
„MYSLIM SI, ZE BUDE DOSTATECNE BRZO.“
autor: Catherine
betaread: J. :o)
Ashley začíná mít hodně vážný problém 🙂 Jsem zvědavá na další vývoj situace, protože mezi klukama se to začíná docela slušně rozjíždět a ona si musí dřív nebo později nečeho všimnout, ne ? A taky se nemůžu dočkat až kluci zjistí, že jsou bráškové, dneska už to vypadalo nadějně ale budu si muset počkat 🙂
Díky moc za kapitolu
Škoda, že Bill Toma nestihl pozvat dovnitř. Myslgm, že to mohlo být ještě o hóóódně zajímavější 😀
Já naopak doufám, že na tu svou příbuznost přijdou co nejpozději. Jinak by to mohlo zbrzdit jejich postupné sbližování jako 'kamarádi'…
Těším se na další díl!
Aj keď viem, že sú bratia, tak popravde ma trochu prekvapilo, že to náhodou len tak napadlo aj Toma – teda, že sa pýtal tie otázky a Billa to pri nich napadlo ako prvé. Čakala by som predtým minimálne nejaký väčší výskum 😀 Ale inak sa mi ich večer strašne páčil a škoda, že Bill už nestihol Toma pozvať dovnútra. Verím však, že sa opäť čoskoro stretnú a som zvedavá, ako sa to bude medzi nimi ďalej vyvíjať.
Ďakujem za časť.
Uf, tam to ale iskrí ako keby búchal ohňostroj na Nový rok:)
Tom je úplne v… a Bill sa veľmi nebráni:) Ashley by si mala rýchlo niekoho nájsť, lebo Tom je už zrejme niekde inde:) Aj keď mi dosť vadí, že ju Tom klame, som rada, že ho Bill tak veľmi priťahuje. Prekvapilo ma ako rýchlo Tom vydedukoval, že by mohli mať spoločného otca:)
Ďakujem za kapitolu, je skvelá:)
Pěkně to mezi nimi jiskři jsem zvědavá jak to bude dál.
Takže kluci nakonec fakt budou bráškové? 😀 Já už jsem fakt mimo! Všechny povídky mi začínají děsně splývat do jednoho a pak jsem totálně mimo. 😀 Přes Vánoce budu mít ale konečně trochu času, tak si musím tuhle povídku přečíst celou od znova, protože mi unikají naprosto podstatné věci. 😀 Takže se omlouvám za moje zmatení ohledně bratrství, ale já momentálně fakt nevím! 😀
Jinak kluci si užili hezký večer až mě bylo líto, že to už končí. 😀 Začíná se to mezi nimi hezky rozjíždět a já jsem rozhodně zvědavá na další vývoj povídky! 🙂 Ashley mi začíná být pomalu a jistě líto, protože když si představím, že bych byla najejím místě…tak brrr, je to fakt hrozný pocit! I přes to, že se mezi klukama zatím nic extra podstatného nestalo, tak mě osobně by vadily ty smsky, Tomovy narážky a i ta obyčejná pusa! 😀 Ashley je opravdu chudina, hlavně když vím, jak hodná je a jak moc Toma miluje (nebo to tak alespoň vypadá).
Moc děkuji za díl! 🙂
At ho pozve dal, at ho pozve dal, at ho pozve dal, AT HO POZVE DAL! 😀 :3 Horst? :O 😀 No nadherna prezdivka, ale chytrej kluk, me by to nenapadlo 😀 urcite uz ma s podvadenim manzelek skusenosti 😀
Myslim, ze nejsou sourozenci… VzdyT, jaky smysl je v tom, dat jedno ze dvou deti pryc? Okey, nekdo by mozna rad jedinacka, ale kdyz uz ceka dvojcatka, tak si je logicky necha obe, ne? :O nebo nein? :O To sou dneska lidi…. Ja i kdybych treba mela malo penez, necham si obe a budu se snazit ze vsech sil je uzivit. Nebo bych se v nejhorsim pripade vzdala obou, ale to jen kdybych byla bezdomovkyne 😀 coz neni vtipne 🙁 pac… Co jsou oenize? Divne papirky… Tak bychom asi drzeli dietu, ale byli bychom pohromade… Ale mozna ze jsou dvojcata a jejich rodice meli hodne vazdej duvod, mozna jsou ob adoptovani :O to uz by mi davalo vetsi smysl. No pockam si na dalsi dily a na rozlusteni zahady 😀 Lauru by mel mit Tom a Bill 🙁 :3 Stejne je ta Tomova naklonnost k Billovi zajimava 😀 Je hetero,ma zenu, kterou miluje a touzi po Billovi, kterej je btw chlap 😀 I kdyz tak asi nevypada 😀
No neeein :O on mu dal pusu 😀 :3 a to jejich zahrivani :3
No… Tak to dopada, kdyz je nekdo nemocnej a snazi se dat ohromady smysluplnej koment 😀 Zadnej smysl nedava 😀
Dekuju za dil a moc se tesim na pokracovani :3 At ho pusti dal!!! :O Tom by Ashley mohl rict, ze zaspal v praci 😀 Nebo ze pozval na veceri atraktivniho muze, kterY je mozna jeho bratr a stara se o deti v DD, i o Lauru, jmenuje se Bill, je mu 21, pokecal si u nich kosili a ma oci jeho mrtveho taty…. A pak ho doprovodil domu, pac mu s nim bylo lip nez s ni a pak jej pozval Bill k sobe a provadeli neplechu 😀 A rano neplecha konecne po pate ukoncena a tak se vratil domu… No… To se ale asi nestane :D… Ale to s tou neplechou 3:D :Dto by mohlo byt :3 😀