autor: Catherine
Na posteli ležela Ashley, měla na sobě jen sněhově bílé spodní krajkové prádlo. Na polštáři, který byl povlečen v červeném saténovém povlaku, měla kolem hlavy rozprostřené vlasy. Tom ji pozoroval, hladil ji po boku a líbnul na rameno. Ačkoliv byly čtyři hodiny, spala jako nemluvně. Sám pro sebe se usmál a zakroutil hlavou. Ještě aby nespala, když ji v noci nenechal. Bylo jasné, že to přijde takhle přes den. Jemně ji políbil na rameno a natáhnul se přes ni na mobil, který měl položený na jejím nočním stolečku. Nepřála si, aby ho měl u sebe – chtěla, aby se věnoval jen jí a ne práci. Jakmile měl Tom mobil v ruce, lehl si na záda a zívl si. Byl také celkem unavený, ale byla tady ještě jedna věc. Bill řekl, že se mu ozve.
Tom se podíval na displej a nakrčil nos. Žádná zpráva, nic. Přitom slyšel, co mu Bill řekl. Jasně mu to slíbil a doteď se neozval. Tomův mozek pracoval na plné obrátky. Má se ozvat sám, nebo ještě čekat? Nechtěl Billa nijak uhánět, ale přál si ho vidět, alespoň na chvíli. Navíc teď měl skvělou příležitost, jeho manželka spala. A jelikož usnula tak před hodinou, věděl, že bude spát ještě dost dlouho a on si nebude muset vymýšlet, že má pracovní večeři a podobné hlouposti.
Rozhodl se to nechat být. Billa sice chtěl moc vidět, ale nechtěl ho tlačit do něčeho, co by si on nepřál. Otevřel tedy konverzaci a četl si zprávy, které si doposud napsali. Nebylo jich sice moc, ale aspoň něco. Nechápal to. Když se viděli poprvé, tak mu Bill napsal, že se těší na příště a najednou dělal mrtvého brouka. Nedávalo to žádný smysl. Skousnul si ret. Co když se černovláskovi něco stalo? Nebo také mohl ztratit mobil, prostě cokoliv. Zakroutil hlavou a hodil telefon na noční stolek. Rozhodně nic se z toho stát nemohlo, jen on si to bláhově namlouval.
„Kurva!“ zanadával Tom potichu. Absolutně netušil, co se s ním děje. Vedle něj ležela krásná žena, kterou mu všichni mohli závidět, a on myslel na kluka? Tohle se mu v životě nestalo, tak proč teď? Bylo to snad nějaké znamení nebo tak něco? Rychle se posadil na posteli. Pamatoval si, kde Bill bydlí, tím pádem… Zakroutil hlavou a opřel si lokty o kolena. Hlavu si položil obličejem do dlaní a trochu si ho promnul.
„Idiote, nemůžeš si tam jen tak nakráčet a říct ‚tak jsem tady‘. To se prostě nehodí,“ zamumlal si jen tak pro sebe. Byl si jistý, že jeho nápad je absolutně pitomý, ale co jiného měl dělat? Pokud opravdu ztratil ten telefon… „Jo, ztratil telefon a teď se mi nemůže nijak ozvat. Je na mně, abych jednal,“ povzbudil se a z postele se zvednul. Tichými kroky šel ke skříni a vybíral si, v čem půjde, aby udělal dobrý dojem
*
Bill stál u kuchyňské linky a dával do mísy již odvážené suroviny na přípravu bábovky. Alice, jeho adoptivní maminka, se opírala vedle a pozorovala svého syna. Usmívala se, jelikož vzpomínala na černovláskovo dětství. Jakmile se Bill naučil chodit, chtěl jí v kuchyni pomáhat. A zůstalo mu to dodnes, akorát s tím rozdílem, že teď už vše zvládal na jedničku i bez její pomoci. Povzdechla si. Byl už tak velký, a přitom stále malý. Její malý chlapeček…
„Mami?“ podíval se černovlásek na ženu vedle sebe. Vytrhl ji z jejího zamyšlení, až sebou cukla.
„Ano?“ Alice se podívala na Billa a vlídně se usmála. „Potřebuješ s něčím pomoct, zlato?“
„Ne, ne. To vůbec,“ zakroutil Bill hlavou. „Víš, že tohle zvládám levou zadní,“ trochu se zasmál a vzal do ruky měchačku, aby promíchal těsto. „Já se jenom chci na něco… zeptat,“ skousnul si ret. Přestože se mu nechtělo do takového rozhovoru s mamkou, tak si dodal odvahu. Nemusel přeci říct úplně všechno a nebude tak nadržená na sex jako Gustav, takže mu odpoví určitě lépe.
„Povídej, zlatíčko,“ žena pohladila Billa po zádech, aby mu dodala alespoň trochu odvahu. Cítila, že to nebude něco jen tak, jako třeba jaké boty si má koupit. Ne, na tenhle tón hlasu a výraz ve tváři nebyla u svého syna zvyklá.
„Víš, mami…“ Bill si skousnul ret a zhluboka se nadechl. Bylo to pro něj mnohem těžší, než si představoval. „Já někoho poznal a nevím, co si myslet. On navíc-…“ nemohl ani doříct větu, protože ho matka přerušila. Nadšením vykřikla a přitáhla si ho do náruče, aby ho mohla obejmout.
„Opravdu, zlatíčko? To je přeci skvělé, ne? Jsem šťastná i za tebe. Moc bych si přála, abys měl konečně někoho stálého. Je ten chlapec hodný? Protože… To je moc důležité. Nechci, aby ti někdo ubližoval.“
„Mami, jo… Asi je hodný,“ Bill se trochu zasmál a zakroutil hlavou. Alice věděla, že je Bill gay. V šestnácti se jí svěřil s tím, že se mu nejspíš líbí kluci a ne holky jako ostatním. Navíc si občas domů někoho dovedl, a když ráno odcházel, tak se potkali. Bill neměl co skrývat, rodiče tohle všechno brali pozitivně, za nic svému synovi nenadávali. Nechtěli mu do jeho sexuálního života příliš mluvit, nechávali ho, ať si všechno zjistí sám. Byli rádi, že je alespoň doma a nechodí někam pryč, kde by nad tím klukem neměli žádnou kontrolu a on by mohl jejich chlapečkovi ublížit.
„Tak to je moc důležité,“ jemně líbla Billa do vlasů a pohladila ho po zádech. Ten už nic neříkal. Původně chtěl říct, že je ženatý. Nic o adopci a podobně, ale aspoň jeho stav. Neměl ale to srdce, aby to teď vyslovil. Maminka byla šťastná a on byl rád.
V domě se rozezvonil zvonek. Oba dva si vyměnili pohled, nikoho nečekali. Když zvonek zazvonil podruhé, tak si Bill sundal zástěru a položil ji na kuchyňskou linku. Občas se stalo, že ho přišel Gustav otravovat bez ohlášení.
„Já tam zajdu, určitě to bude Gustav,“ usmál se Bill a šel ke dveřím. Otevřel je a zůstal nevěřícně stát. Vytáhl obočí. Zdálo se mu to, nebo před brankou stál opravdu Tom? Co tady sakra dělal?! Vzal z věšáku bundu a podíval se do zrcadla.
„Sakra!“ zanadával, když se spatřil. Vlasy neměl vyžehlené, vypadaly hrozně a nepomáhal ani jeho nový blonďatý melír. A co hůř. Nebyl ani trošičku namalovaný! „Kurva, kurva, kurva,“ nadával dál a obul si pantofle. Nechtěl, aby ho Tom takhle viděl. Co se ale dalo dělat, už otevřel.
Bill šel rychle k brance a odemkl ji. Podíval se na Toma a trochu se usmál, ve snaze vylepšit svůj obličej alespoň úsměvem. Tom si ho prohlížel, nemohl si nevšimnout, že vypadá úplně jinak.
„Ahoj, co tady děláš?“ vytáhl černovlásek obočí. Neznělo to moc přátelsky, ale co měl říct jiného?
„Taky tě rád vidím,“ zasmál se Tom a zakroutil hlavou. „Mně jenom napadlo… Nestalo se ti něco s telefonem? Včera jsi mi slíbil, že se ozveš a nic. Tak jsem se radši přišel zeptat.“
Bill si v duchu nadával, použil snad všechny nadávky, které znal. Jasně, že Tom mohl přijít až sem, když se nechal doprovodit. Nepopíral, že se mu líbí, zvlášť když to tak nějak naznačil před chvílí i mamince. Ale nemohl si sem přeci chodit tak, jak chtěl. To prostě nešlo.
„Ne, já jenom… Zapomněl jsem, omlouvám se,“ vydechl Bill a omluvně se usmál. Ve skutečnosti to tak vážně nebylo. Nezapomněl, jen prostě chtěl vědět, jestli se mu Tom ozve sám od sebe. A on se ozval. Sice po svém způsobu, ale ozval se.
„V pořádku,“ zakroutil Tom hlavou. „Takže neodmítneš mé pozvání… na procházku?“ usmál se a podíval se Billovi do očí. Ten si nervózně skousnul ret. Nemohl teď Toma odmítnout. Ne, když přišel až sem za ním. Podíval se ale za něj, kde sála černá Audi.
„Myslíš autem?“ zasmál se a trochu vytáhl obočí.
„No, myslel jsem, že to bych tu mohl nechat,“ pokrčil Tom rameny. „Ale pokud chceš svézt, žádný problém.“
„Ne, projdeme se. Kousek odsud je pěkný park, jen mi dej chvilku, nachystám se,“ usmál se černovlásek a nechal Toma stát venku. Zmizel dovnitř a šel do kuchyně za matkou. Začal se smát. Opravdu stála před oknem a dívala se ven? Byla neuvěřitelná.
„To je ten kluk… jak jsi o něm před chvílí mluvil?“ usmála se Alice a otočila se na Billa. Snažila se vzpomenout si, jestli ho už náhodou neviděla. Po chvíli to ale vzdala. Byla si jistá, že ho rozhodně nikdy neviděla. Takového člověka by si pamatovala.
„Jo, to je on,“ Bill se také usmál a přikývl. „A jdu s ním ven, tak… doděláš prosím tu bábovku? Potřebuju se sebou něco udělat a tak…“ skousnul si ret. Potřeboval si alespoň vyžehlit vlasy. Nejraději by se i namaloval, ale zas tak moc zdržovat nechtěl.
„Co bych pro svého syna neudělala. Samozřejmě, že to tady dodělám. A ty si to užij,“ žena pohladila Billa po tváři a jemně ho políbila na tvář. Ten se vděčně usmál a kývl.
„Děkuju.“
Tomovi přišlo, že už čeká celou věčnost. Stál opřený o své drahé auto a hypnotizoval vchodové dveře domu. Doufal, že si to Bill celé nerozmyslel a nakonec ho tu nechá čekat a bude se jen smát zpoza záclony. Neznal ho, ale tak nějak tušil, že tohle nebyl jeho styl. Nesedělo mu to k němu. Kdyby se rozhodl, že už nikam nechce, určitě by mu to přišel říct, ne? I kdyby měl jen zavolat z okna. Po dalších pár minutách čekání už Tom nevydržel. Vyndal z kapsy mobil a Billovi napsal.
„KDE SAKRA VEZIS?“
Zpráva se odeslala, zrovna když se dveře otevřely a Bill z nich vyšel. Tom nasucho polknul a zůstal koukat. Bill měl vyžehlené vlasy, splývaly mu podél obličeje. Měl na nich posazenou černou čepici. Blonďatý melír je perfektně doplňoval. Když k němu přišel blíž, prohlédl si detailně obličej. Neviděl ani kapku makeupu. Nervózně si skousnul ret. Vypadal teď tak křehce a zranitelně, nevěděl, co má říct. Cítil, že má na čele kapky potu. Bill na něj jen koukal, měl povytažené obočí a zakroutil hlavou.
„STOJIM PŘED TEBOU. PRESTAN NA ME TAKHLE ZIRAT.“ Bill odepsal na smsku a trochu se zasmál, když Tom telefon vytáhl.
„Haha, hrozně vtipný,“ zasmál se Tom a zakroutil hlavou. Konečně byl alespoň schopný promluvit, i když to bylo nic moc.
„Ne? To vypadám tak hrozně?“ zasmál se Bill a zakroutil hlavou.
„To rozhodně ne. Právě naopak, strašně ti to sluší, tak… Promiň,“ Tom párkrát polkl, měl v krku tak sucho, až ho tam pálilo. Snažil se na Billa nedívat, ale nešlo to. Jeho oči měly na věc jiný názor.
„Umh, děkuju,“ skousnul si černovlásek ret a sklopil pohled do země. Cítil, jak se mu do tváří hrne krev, měl pocit, že je rudý až na zadku. Tomův kompliment ho vážně potěšil. Sám si myslel, že vypadá naprosto nemožně, proto byl rád, že se už pomalu stmívá.
„Za málo. Tak půjdeme?“ usmál se Tom a chytl Billa za bradu. „A nedívej se do země. Myslel jsem to vážně. Myslel jsem, že někdo jako ty je na komplimenty zvyklý,“ vytáhl obočí a zakroutil hlavou. Zdálo se mu to, nebo se Bill snad červenal? Kdyby ho neviděl bavit se v klubu, tak by i věřil tomu, že se může stydět. Ale takhle mu to přišlo vážně zvláštní.
„Jasný, to jsem, ale lidé mi je většinou neskládají, když vypadám takhle… Normálně,“ usmál se Bill a zakroutil hlavou. „Půjdeme, o tomhle se nebudeme bavit, hm?“
„Proč se o tom nebudeme bavit?“ zasmál se Tom a dal se společně s Billem do kroku.
„Protože na to téma nemám třeba co říct?“
„Bille… Ty nemusíš říkat vůbec nic, vážně,“ Tom se podíval na chlapce vedle sebe. „Spíš se nauč, že já ti to budu říkat pokaždé, protože… Vypadáš úplně jinak. Myslel jsem, že bez makeupu a toho všeho budeš úplně obyčejný, třeba jako já. Ale ty jsi pořád… Pořád jsi krásný. Akorát teď jinak. Vypadáš strašně křehce. Jako porcelánová panenka,“ dostal ze sebe vše, co si myslel. Nechtěl před krásným černovláskem skrývat své myšlenky. „Myslím si, že bys měl… Měl bys zkusit něco jiného než práci vychovatele, například modeling. Byl bys určitě ideální. Jsi zajímavý, hubený, vysoký…“
„Dost,“ zakroutil černovlásek hlavou a usmál se. Lichotky byly příjemné, to samozřejmě ano, ale bylo jich víc než dost na to, že se viděli teprve chvilku. Tak dokonale zase nevypadal. „Já jsem takhle spokojený… Chci tu práci dělat. A už nechci slyšet žádné poznámky na můj vzhled, nebo si budu připadat opravdu blbě,“ zasmál se. Tom chtěl ještě něco namítnout, ale on zvedl dlaň proti němu, aby ho zastavil. Svoje slova myslel opravdu vážně.
Chlapci došli bok po boku do parku, který Bill zmiňoval. Tom se rozhlédl kolem sebe. S Ashley nechodili moc na procházky, společný čas trávili doma, v obchodním centru nebo šli do nějakého podniku. Marně si vzpomínal, kdy viděl takovou krásu. Chodníky byly zasypány barevnými listy, všude byl klid. Žádný hluk, moc lidí, nic takového. Pohladil Billa po zádech.
„Vypadá to tady moc hezky…“
„Jo, já vím. Chodím sem rád,“ usmál se. „Je to tady vážně klidné. Učím se tady, čtu si… nebo jen prostě koukám kolem sebe. Je zajímavé dívat se, jak se příroda kolem tebe mění. Tady si to skvěle uvědomíš,“ Bill se zasnil. Park opravdu miloval. Na jaře, když na stromech rostlo zelené listí, v létě, kdy se tu ukrýval před sluncem, na podzim, když bylo vše kolem barevné i v zimě, kdy mu pod nohama křupal sníh.
„Já nechodím moc často ven,“ přiznal Tom a sklonil se. Vzal mezi prsty pár barevných lupenů a užasle na ně hleděl. „Jsou opravdu krásné…“
„To jsou,“ přikývl černovlásek a nabral si listí do obou rukou. Hodil je do vzduchu a začal se smát. „Je to, jako kdyby padaly na nás, viď?“ podíval se na Toma, který se smál a dělal to samé co on.
„To teda ano,“ přikývl na souhlas. „Posadíme se? Můžeme spolu pozorovat okolí, jak jsi říkal…“ ukázal na lavičku, která byla jen pár kroků od nich.
„Můžeme,“ přitakal Bill a na lavičku se posadil. Tom si k němu hned přisedl. Nesedl si těsně vedle něj, ale ani ne nijak daleko. Černovlásek se na něj podíval. „Nemyslíš si, že je škoda, že moc nechodíš do přírody?“
„No…“ nakrčil Tom nos. Co má asi tak odpovědět? „Asi na to nemám moc čas. Víš, práce a tak.“ Hloupější odpověď si vymyslet opravdu nemohl.
„Aha,“ kývl Bill a vytáhl obočí. Zakroutil hlavou a dál to nekomentoval. Opravdu to nebyla moc dobrá odpověď.
Dost dobře věděl, že kdyby Tom chtěl, čas by si našel.
„Rozuměli jste si včera s Laurou? Vypadala nadšeně, když jste odcházeli,“ Bill změnil téma rozhovoru. Když Tom s Ashley odešli, Laura se nechtěla bavit o ničem jiném. Pořád opakovala, že je teta Ashley moc hodná, protože jí půjčila svoje malovátko na pusu a tak.
„Jo, hlavně Ashley,“ zakroutil Tom hlavou. „Je do ní opravdu zblázněná. Kdyby to šlo, tak ji už má doma,“ trochu se zasmál. Bill nakrčil nos, proč Tom mluvil jen o ní a ne i o sobě? Také chtěl adopci.
„Ty do ní snad nejsi zblázněný?“ naklonil hlavu.
„Jo, uh…“ Toma otázka zaskočila. „Samozřejmě, že se mi líbí, mám jí rád, ale… Ashley tohle všechno prožívá víc. Vlastně včera… Chtěl jsem tam kvůli tobě. Ne kvůli Lauře,“ podíval se Billovi zpříma do očí a skousnul si ret. Vypadalo to, jako kdyby hrál nějakou hru na upřímnost.
„Neměl bys říkat takové věci.“
„Bille, musím je říkat, když to tak je,“ Tom zvedl ruku, chtěl se Billa alespoň dotknout. Ten se ale rychlostí blesku zvednul a šel zpátky na chodník.
„Pojď, chci ti ještě něco ukázat.“ Bill dělal, že poslední Tomovu větu vůbec neslyšel. Bylo mu z toho pěkně, ale zároveň úzko. Věděl, že to není správné. Dost dobře si to uvědomoval. Měl Toma ignorovat, nechat ho na pokoji. Ne s ním chodit do parku a povídat si o takových věcech.
Tom zakroutil hlavou a šel k Billovi. Nechápal, proč je Bill takový. On je k němu plně upřímný a on se chová… Nechtěl slyšet, že mu to sluší, o tomhle taky ne. Ale proč?
„Co mi chceš ukázat?“ pousmál se a strčil ruce do kapes u bundy. Potřeboval je schovat, aby pořád neměl takové nutkání dotýkat se Billa. Měl ho tak jako tak, ale pro jeho ruce bylo těžší dostat se k černovláskovi. A kdyby je vyndával, mozek by vyslal jasný rozkaz. Snad.
„Něco moc hezkého, bude se ti to líbit,“ usmál se Bill tajemně. „Budeš si myslet, že jsme úplně někde jinde. Tam, kam tě dovedu, to mám úplně nejradši z celého parku.“
„Tak to jsem zvědavý,“ pokýval hlavou Tom a usmál se. „Tady je to moc pěkný, nedokážu si představit ještě něco hezčího…“
„Tohle je proti tomu místu nic,“ zakroutil Bill hlavou. „Věř mi.“
Po pár minutách chůze se chlapci dostali k řece, kolem které byl plot. Byla už tma, jen lampy uměle svítily. Kromě plotu řeku lemovaly jak jinak než stromy. Tom užasle vydechl. Musel uznat, že má Bill pravdu. Vypadalo to tady kouzelně, romanticky, úžasně!
„To je…“
„Nádhera, viď?“ dokončil větu černovlásek a opřel se o plot. Díval se do dálky před sebe. „Když jsem byl malý, krmil jsem tady s rodiči kachny.“
„To jsem nikdy nedělal,“ zakroutil hlavou Tom a opřel se vedle Billa. „Neměli na mě moc času, hlídaly mě chůvy a tak,“ z jeho hlasu byla cítit bolest. Bill se na něj podíval a zakroutil hlavou. Tom to také neměl jednoduché, stejně jako on. Skousnul si ret a opatrně ho pohladil po hřbetu dlaně.
„Nemluv o tom,“ řekl potichu. „Cítím, že to není pro tebe jednoduché.“
„Všechno se změnilo, když mi bylo třináct. Táta měl autonehodu a máma si uvědomila, že už má jenom mě,“ opatrně Billa za ruku chytl a stiskl mu ji. Podíval se před sebe. „A… tvoje oči mi hrozně připomínají ty tátovy. Je to opravdu neuvěřitelné, ale opravdu to tak je. Díváš se úplně stejně jako on.“
Mezi dvojicí bylo ticho. Bill se nechával držet za ruku, nesnažil se ji z Tomova sevření dostat. Myslel na to, jak to musel mít těžké. Měl sice oba rodiče biologické, ale nevěnovali se mu tolik, kolik by jako malý kluk potřeboval. Představoval si, jak ho učí mluvit chůvy, jak si s ním hrajou tety a do očí se mu draly slzy. Byl na tom úplně stejně jako on. Polknul a párkrát rychle zamrkal. Nechtěl před Tomem plakat. Ale už bylo pozdě, Tom se na něj díval.
„Bille, proč pláčeš?“ řekl potichu a znovu mu ruku stiskl.
„Já…“ zakroutil hlavou. „To nic, vážně,“ trochu se pousmál a zakroutil hlavou. „Půjdeme?“
„Půjdeme, jenom…“ Tom si Billa k sobě otočil tak, aby k sobě stáli čelem. „Dovol mi, prosím, dát ti pusu. Malou,“ podíval se mu do očí a přitiskl své rty na Billovo čelo.
Bill vydechl a přivřel oči. Dost dobře věděl, že to není správné vůči Ashley a tak, proto se také na lavičce odtáhl. Ale šel s ním sem, na zatraceně romantické místo. Jako by si jeho podvědomí tohle přálo. Neznatelně kývl a na Toma se podíval.
„Ale jenom jednu, malou. Víš, že to není správné. Víš to stejně dobře jako já,“ zašeptal a trochu našpulil rty. Tom Billa pohladil hřbetem dlaně po tváři.
„Děkuju,“ zašeptal a pomalu se k němu naklonil. Jemně se svými rty otřel o Billovy a spokojeně vydechl. Olízl si rty a na Billa se podíval. „Můžu víc?“ řekl potichu. Znovu chytl Billovu ruku a stiskl mu jí. Nedostal slovní souhlas, jen malé přikývnutí. Tom Billa párkrát políbil a ten mu vše ochotně vrátil, než se odtáhl.
„Pojď, měli bychom jít,“ řekl černovlásek potichu a pohladil Toma po tváři stejně tak, jako on hladil před chvílí jeho.
„Pojďme,“ přitakal Tom a chytil Billa kolem pasu stejně, jako když šli spolu z večeře.
autor: Catherine
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Tohle byl naprosto kouzelný díl. :3 ale stejně musím dodat, že Tomovi sms mě vždycky dostávají 😀 ťulpa 😛
To bylo skvělé, jak si Tom za Billem sám došel 🙂 Zatím mě vždycky rozčiloval tou svojí sebejistou arogancí ale dneska se ukàzal, že mu na Billovi opravdu zaleží. No jen tak dál. Teď ještě vypakovat Ashley a bude to… 🙂
Díky moc za kapitolu
Tom je vážně roztomilý 😀 Ale stejně mi pořád nesedí, jak se k Billovi chová.. ./
Strašne mi vadí, že si Tom doma užíva s manželkou a len čo po milovaní zaspí, tak bez výčitiek svedomia ide baliť Billa. Je to zvláštny spôsob. Keby sa do Billa zamiloval a o Ashley by stratil záujem, tak to beriem, to sa stáva, ale takto sa správa odporne ako obyčajný sukničkár:(
Dneska si to Tom u mě malinko vyžehlil tím, jak si pro Billa sám došel a jak se k němu krásně choval.. Ale vůbec nechci přemýšlet nad tím, jak celá tahle situace může dopadnout!
Krásna kapitolka ale mám obavy že Tom od ženy neodejde a Bill na to doplatí.
Síce sa mi páči, ako Tom došiel za Billom, vytiahol ho na prechádzku a na konci aj pobozkal 🙂 Ale napriek týmto aspektom som dnes mala z Toma divný pocit. Najskôr si užíva s manželkou a len čo tá zaspí, tak ide baliť Billa. A aj keď vie, že to správne nie je, tak mám pocit, že si to úplne neuvedomuje. Hlavne, keď nechápe, ako sa Bill cíti, keď ho takto balí a pritom má Ashley.
Som fakt zvedavá, ako sa toto bude ďalej vyvíjať. Ďakujem za časť.
Ja teda nevim, ale nelibi se mi, ze Tom si uziva se svou zenou, usoulozi ji ke spanku a jde za nekym jinym. Pro mne je Tom tak trochu bastard. Silna slova, ale chlap co to hraje na dve strany si nic jineho nezaslouzi. Zacina me fakt stvat. Bill je roztomily, mily kluk a (och ja vim, je to twincest a Toma fakt miluju, ale tenhle Tom…) rozhodne si zaslouzi nekoho lepsiho. Doufam, ze Tomuv charakter se jeste utvori. Nicmene prochazka parkem byla krasna, nadherne vykreslena a ta pusa na konci, perfektni 🙂 doufam, ze u Toma nebude platit to "zahne jednou, zahne i podruhe". Ja jsem dneska negativista, to je hnus velebnosti 😀
Dekuji za hezkou kapitolu 🙂
Ten Tom kolem Billa ale krouží.. 😀 Myslím, že už je načase, aby si ujasnil, co vlastně chce a koho vlastně chce, jestli Billa nebo Ashley.. Každopádně myslím, že to bude ještě hodně zajímavé a samozřejmě doufám, že se Tom rozhodne pro Billa.. 🙂 Těším se na další díl.. 🙂
No, jsem z Toma pekelně zmatená! 😀
Začnu ale napřed tím hezkým! 🙂 Moc se mi líbí, jak se k Billovi chová hezky. Jde vidět, že mu Bill není ani trošku lhostejný a že se mu Bill doopravdy moc líbí. Navíc mám ráda upřímné lidi, takže se mi dnešní ´zpověď´ líbila. Mám ráda, když lidi jednají přímo. A ta procházka byla krásně romantická! Viděla jsem všechno krásně živě před očima a užívala si s nimi tu přírodu okolo. Vážně to byla dokonalá idylka! 🙂
Ovšem co mi značně kazí celý dojem je Tomova manželka. Proti Ashley celkově naprosto nic nemám, protože ona chudina naprosto za nic nemůže. Vypadá na strašně fajn holku, ale štve mě Tom a jeho vztah k ní. Nechápu, opravdu nedokážu pochopit, jak se k ní může chovat takhle láskyplně a pak jen co usne, se sbalí a jde flirtovat za Billem?!?! Nad tím mi prostě rozum jenom stojí, nějak nechápu, co má Tom v hlavě. Jak už tady někdo napsal, kdyby Tom ztratil zájem o Ashley, tak ok. Pochopila bych to, ale to jeho hraní na obě strany mě děsně štve!!!
Strašně moc doufám, že Tom Billovi akorát nezlomí srdčíko, protože to by si Bill vůbec nezasloužil. Moc bych si přála, aby i Bill našel svůj šťastný konec a měl výborný a funkční vztah. Nerada bych, aby Bill zažil v životě ještě další zklamání, ale nejsem si jistá, co jednou provede tenhle Tom…:-(
Moc děkuji za další díl! 🙂
Jáj, tento Tom, to je hotová katastrofa. To je akoby úplne ignoroval čokoľvek, čo sa akokoľvek vymyká jeho momentálnym potrebám. S manželkou má skvelý vzťah, chcú si adoptovať dieťa a tak sa úplne rozhodol odignorovať fakt, že k Billovi sa vlastne vôbec nechová ako ku kamarátovi, ale ako k niekomu omnoho bližšiemu. Akoby bol v nejakej bubline, ktorá mu bráni pripustiť si akúkoľvek možnosť, že by svojim chovaním mohol niekomu ublížiť. Niekto by mu mal konečne otvoriť oči! Ale zdá sa, že Bill to nebude, pretože sám vlastne nevie, na čom je a tak sa rozhodol všetko ostatné zatiaľ ignorovať. No, podarená dvojica. Ale aj tak sa mi poviedka stále páči a ďakujem za každú ďalšiu časť, :-p
Ten park byl vazne kouzelny. :3 Alice je strasne mila a Ashley… :/ chudacek. Ja to nechapu. Jak Tom muze byt s Ashley jako ten nejlepsi manzel na svet3 a pak jit za Billem skemrat o polibek?! Nechapu to. 🙁 To je az tak spatnej? Pac… to co dela je spatne. Kdyby Ashley nemiloval, myslim… kdyby to nehral na dve strany… tak co vlastne chce? Chce Billa, nebo Ashley? Stoji vubec o tu adopci? :O jsem zmatena. 😀 -_-
Navic… nevim, jestli je pritazlive, kdyz ma kluk ovi jakehokoliv clena rodiny… 😀 To neni prilis sexy :DDD Ale Tom ma pravdu, Bill je od prirody krasnej, klidne by mohl uvazovat o modelingu, ale chapu, ze chce byt vychovatel. Ja bych nemohla byt vychovatelka 😀 zaprve jsem mocne nemehlo 😀 Pak nedavam pozor, jsem vecne mimo a nakonec… brrr, bylo by mi tech deti lito a ruzne… asi bych na to nemela kulicky :DDD
Takze Bill je takova hodna dusicka, ne ze ja bych byla kruta jezibabka Grizelda nebo tak :O
Jsem zvedava, jak budou Podzimni odchody pokracovat 😀 Doufam, ze jsem si to prelozila dobre :O