autor: Muckátko :o*
Ahoj těm z vás, kteří zůstáváte povídce věrni a stále komentujete, bez ohledu na to, jestli vás popoháním, nebo ne. Těm, jejichž jméno se neustále objevuje pod každým dílem, za což jsem nepředstavitelně vděčná, bych tento díl ráda věnovala a také doufám, že Mischulka, Zuzu, Zuzana, Kirsten, Karin, Rin a Lexi budou mít krásné Vánoce a následující díl si užijí. Děkuji vám moc, že vám já a moje povídka stojíme za to, abyste dali dohromady pár vět, které by zhodnotily můj výkon. Mějte krásné svátky! M. :o*
Lampička na nočním stolku Billovi sice poskytovala alespoň malé množství světla ke čtení, ale bohužel s jeho kvalitou nesouhlasily oči. Bill cítil, jak jej pálí a řežou, ale ponořil se do čtení takovým způsobem, kdy nebylo lehké se od textu odtrhnout. Vždycky si řekl, že dokončí zápis z určitého dne a pak půjde spát, ale pak nahlédl do dalšího zápisu pod záminkou, že jen zjistí, co jej bude čekat ráno, ale skončil tak, že dočetl celý odstavec a ponořil se do dalšího.
Takhle už to praktikoval hodinu a půl.
Dostal se přes zápisy o prvním zvednutí hlavičky přes plazení se na bříšku, batolení, první krůčky, až po Tomovo první slovo, které bylo Tom. Jeho vlastní jméno, což Billovi přišlo legrační, protože většina dětí pojmenuje svoje rodiče nebo oblíbenou hračku. Toma zřejmě zajímalo jen jeho já, aniž by to Bill myslel zle.
Prokousával se obdobími, kdy jsou změny, pokroky a úspěchy na dítěti nejvíce viditelné, až se dostal k prvním Vánocům, u kterých dokonce uronil i několik slz, když pročítal detailní popis celého dne a pak okamžik, kdy Tom spatřil nazdobený stromeček a pod ním dárky. Byly to první Vánoce, ze kterých měl rozum a věděl, co znamená zlaté prasátko, dárky, ježíšek a vše, co k těmto svátkům patří. Kromě hraček, plyšáků a oblečení dostal i knihy a učebnice, které sloužily, jak se později ukázalo, k jeho výuce a rozvoji. Knihy byly v mnoha věcech jediný zdroj, z kterého se Tom mohl dovědět, co jak vypadá, co jak funguje a podobně, když tyto věci prozatím nemohl vidět a pocítit na vlastní kůži.
Billa malinko rozesmutnilo, že musel malý Tom poznat kostel, poštu, nebo obchod pouze na obrázku, i když měl opravdové a skutečné budovy jen kousek od domu, což bylo hlavním obsahem dalšího zápisu.
15. květen 1997
sobota
Tom roste jako z vody. Před očima se nám mění tak rychle, že jsme sotva schopni si každou změnu užít, než ji vystřídá nová. Je čiperný, živý a zvídavý. Dům, ač tak rozlehlý, mu pomalu začíná být malý. Už několikrát se stalo, že nám utekl do zahrady, kde obdivoval motýly, bral do rukou kdejakého brouka či žížalu, až nakonec natrhal všemožné květiny, které v zahradě rostly, a přišel s nimi za mnou do knihovny, abych mu pověděla, jak se jmenuje ta žlutá nebo fialová květinka. Udělalo se mi mdlo, když jsem si uvědomila, že se dostal ven, aniž by o tom očividně někdo věděl. Po tom, co jsem uspokojila jeho touhu znát všechna jména kvítků na desce stolu, jsem si jej posadila na klín, abych mu pověděla, že se nesmí toulat sám venku. Okamžitě se mi dostalo jeho oblíbené otázky „A proooooč?“, na což jsem nejdřív neměla odpověď.
Pravdu by ve svém věku nepochopil, proto jsem musela vymyslet něco, co jeho hlavička pochopí a přijme.
Zeptala jsem se, jestli si pamatuje, jak jsme si posledně četli o vlcích. Zběsile přikyvoval hlavou a chrlil ze sebe jednu informaci za druhou. Že vrčí jako psi, vyjí na měsíc a že mají ostré zuby. Pochválila jsem jej, jak si to všechno pěkně zapamatoval, a přidala jsem informaci, že vlci žijí v lesích a jsou moc moc nebezpeční a mohli by Toma sníst ke svačině. Zeptal se mě, jestli by mu pomohl pan myslivec, který by vlkovi rozpáral bříško a pomohl mu ven, stejně jako pomohl babičce a Karkulce.
Vysvětlila jsem mu, že to bylo možné jen v té pohádce. Opravdoví vlci jsou zlí, před panem myslivcem by utekli a Toma si v bříšku nechali. Díval se na mě z pootevřenou pusinkou, ale po chvilce naléhání, aby sám z domu neodcházel, mi slíbil, že z domu opravdu sám neodejde.
Na nějakou dobu budou vlci v lesích za domem snad fungovat.
17. červenec 2001
úterý
Další knihy, další informace a další znalosti Toma posouvaly neuvěřitelně rychle dopředu. Co jej dosud dokázalo udržet v domě, mu teď bylo pro smích a dožadoval se jiného vysvětlení, proč nemůže jít na zahradu za dům, aniž bych u toho musela být já, Set, Birgit nebo Elenor. Ještě jsem nebyla připravená mu vše popravdě vysvětlit. Potřebovala jsem čas, nějaký plán, jak vhodně volit slova, aby dokázal pochopit nepochopitelné. Ač nerada, musela jsem nastalou situaci řešit zákazy. Tom se vztekal, nadával a vyhrožoval, že uteče, ale nakonec poslechl. Hádky s ním mě vyčerpávaly. Dokázal být vytrvalý a neústupný, což mi bralo energii. Jeho mládí bylo příliš velkým oříškem pro moje stáří.
Poslední hádku, kterou jsme spolu vedli, mu však ukázala, že já na něj už nestačím a že je zbabělé soupeřit s někým, kdo už nemá dostatek sil na odpor, ale ani na obranu.
Vyrušil mě uprostřed dne v knihovně, kde jsem sepisovala další záznam do kroniky. Výraz v jeho tváři mi jasně řekl, o co půjde.
Nemýlila jsem se.
Přišel se zeptat, zda může do vesnice.
Předem musel vědět, že konečná odpověď bude ‚ne‘ stejně jako dosud a možná i proto přišel. Nikdy jsem mu něco neodmítla, aniž bych mu své stanovisko nevysvětlila, ale tentokrát mi skočil do řeči a nenechal se odbýt. Tvrdil, že se v domě dusí, že nezná nic jiného než zdi tohoto domu a že nemá žádné kamarády. Proto chtěl do vesnice. Aby se seznámil s kluky ve svém věku a nebyl tak sám.
Copak jsem mu mohla říct, že žádné chlapce jeho věku ve vesnici nenajde? Že jediné osoby, se kterými se mohl přátelit, byly dívky, ke kterým Tom zatím neměl žádný bližší vztah? Nepochopil by to.
Křičel na mě a dožadoval se jediného – mého svolení. Byl zarputilý a ochotný na tom místě stát, dokud ze mě to povolení nedostane. Vstala jsem od stolu, abych mu ráznost vrátila, když to nešlo po dobrém, ale prudký pohyb zamával s mým tlakem a zatočila se mi hlava. Podklesla jsem v kolenou a očekávala pád, ale Tom mě včas zachytil a pomohl zpět do křesla.
Bojovnost v jeho tváři nahradila starost. Unaveným a tichým hlasem jsem mu slíbila, že mu brzy dám odpovědi na všechny jeho otázky, ale prozatím musí respektovat mé rozhodnutí, jelikož je dělám jen pro jeho dobro.
Bill vzhlédl s kamennou tváří.
Chápal to.
Ani jeden z nich to neměl lehké, ale on by – být na Alindině místě – Tomovi dávno pověděl pravdu. Možná by dokonce…
Jeho myšlenku přerušily zvuky vycházející z domu. Podle hlasitosti ale nebyl Bill schopný odhadnout, ze které místnosti jdou. Spíš jako by se šířily skrz zdi, které propojovaly celý dům v jeden komplex.
Ten známý svíravý pocit se přelil přes Billův hrudník a pevně jej sevřel. Donutil stažené hrdlo polknout přebytečné množství slin v ústech a tiše seskočil z postele na podlahu. Provizorně schoval deník za skříň, protože závěsy byly díky pokročilé noční hodině zatažené. Vzal si jen mobil, aby si mohl svítit na cestu. V mysli si neustále opakoval, že hluk dělá Set a Bill jej chce přistihnout při činu. To Set by se měl bát, ne Bill.
Pokoj za sebou zamknul a tichými kočičími kroky minul ložnici rodičů, dokud se nedostal do haly, odkud měl v plánu zamířit do kuchyně, ve které byla však tma.
Svými neopatrnými pohyby zavadil loktem o měděnou vázu, která se na desce převrhla a vydala charakteristický zvonivý zvuk.
„Do prdele!“ zaklel Bill tiše a posvítil si na místo činu, aby se k jeho smůle ještě váza neskutálela k okraji a nedopadla na zem, kde by s řinčením dopadla na kachle. To už by nejspíš probudil celý dům.
V tom okamžiku, kdy na sebe tak nešikovně upozornil, zaslechl zvuk tříštícího se skla a tlumené hlasy. Bez dalších snah o nepozorované plížení se domem, Bill přidal do kroku a zamířil do koupelny, kterou doteď nikdo z nich nevyužíval, jelikož byly další koupelny vždy připojené k pokojům. Tato sloužila zřejmě pro hosty, kteří se zdrželi jen na jednu noc.
Set, který v koupelně zaslechl, že se k místnosti někdo blíží, úmyslně rozbil skleněnou nádobu na mýdlo a rychle si jedním z větších střepů pořezal dlaň. Krev se okamžitě začala řinout ven, když sklo zajelo možná hlouběji, než Set zamýšlel. Nádoba byla pokrytá drobnými kousky mýdla, které se se střepem dostaly Setovi do rány a začaly pekelně štípat.
„Co se tady k sakru…,“ rozrazil Bill dveře a podíval se na Setovu zakrvácenou dlaň. „Ježiši!“ vyhrkl a hodil mobil na skříňku vedle umyvadla. Všiml si, že lékárnička byla otevřená, proto se v ní rychle začal přehrabovat, aby vytáhl vše, co potřeboval. Položil si vše k ruce a bez řečí stiskl Setovo zápěstí, aby mu s rukou neutekl. Strčil mu dlaň pod tekoucí vodu, aby se zbavil přebytečné krve a zjistil, jak moc je rána hluboká. Set zasyčel a rukou cukal.
„Nejsem odborník, ale na šití to nejspíš nebude,“ zamumlal a rychle sahal po dezinfekci. „Bude to zatraceně štípat,“ upozornil muže, a když pominul fakt, že byl Set zraněný, možná v tom našel i kousek potěšení, že mu bude moct trochu ublížit za všechno, co na něj do teď zkoušel. Set zakňučel a silně zkroutil obličej, aby nevykřikl. Dezinfekce začala okamžitě plnit svoji funkci a šuměním dostávala z rány vše, co tam nepatřilo.
Kouskem toaletního papíru Bill otřel okolí rány, které bylo mokré jak od vody, tak od zbytků desinfekce. Přiložil na ránu sterilní gázu a začal ruku Setovi pomalu omotávat obvazem, aby ránu trochu stáhl a pomohl jí k rychlejšímu zatáhnutí a zhojení. Konec obvazu roztrhl v půlce a jeden z cárů omotal kolem mužova zápěstí, aby jej nahoře mohl svázat s tím druhým.
„Zítra vám to převážu a vyměním gázu, aby vám ta rána nezačala mokvat,“ pronesl a začal uklízet všechny věci, které kvůli své první pomoci roztahal po celé koupelně. Set se natáhl, aby posbíral sklo, které se válelo na zemi, v umyvadle i na něm, ale Bill jej zastavil.
„Jděte si lehnout. Já to uklidím,“ zavřel lékárničku a přidřepl si k zemi, aby střepy sesbíral. Nádoba byla z mohutnějšího skla, proto se naštěstí nerozbila na drobné střípky, ale spíše na několik málo velkých střepů. Set se mračil jako obvykle, ale přesto stejně ledovým a ostrým hlasem zamumlal tiché díky a z koupelny odešel.
Bill si nedělal naděje, že by tímto zakopali válečnou sekyru. Ani kdyby Bill Setovi zachránil život, tak by se z nich nestali minimálně dva lidé, kteří se ignorují, proto douklízel koupelnu, umyl umyvadlo od krve a střepy vyhodil do koše pod ním. Důkladně se umyl a zadíval se na sebe do zrcadla. Měl by opravdu jít spát. Bělmo mělo načervenalou barvu a pod spodními víčky se mu začaly dělat váčky.
Otřel si mokré ruce do ručníku a vyšel z koupelny. Teď už si na cestu posvítil. Nebylo třeba se tajně plížit domem po tmě.
Byl jen pár kroků od svého pokoje, když zaslechl bouchnutí dveří.
Nebo možná okna.
Nebyl si jistý.
Byl něco mezitím dokončit pohyb nohou a odebrat se zpět do pokoje a stáhnout nohu zpět a vydat se jiným směrem k zadním dveřím, které vedly na dvorek. Zvažoval své možnosti a opravdu se mu nechtělo zjišťovat, co se kde děje podivného, ale v jednu chvíli se přistihl, že jeho tělo konalo nezávisle na jeho rozhodnutí a nohy každým novým krokem zdolávaly chladnou chodbu až ke dveřím. Otočil klíčem v zámku, ale odemknout se mu nepodařilo. Škubl klíčkem v zámku, pomáhal si dokonce oběma rukama, ale klíček nechtěl povolit. Až potom Billa napadlo zkusit vzít za kliku. Jeho výraz v obličeji se zasekl někde mezi totálním překvapením, že dveře nebyly na noc zamknuté, a pohoršením, že jej to nenapadlo dřív. Klidně mohl klíček v zámku zalomit.
Obezřetně vykoukl na dvorek, kde byla stejná tma jako všude kolem, ale žádný pohyb nezaznamenal, ani když si jeho oči přivykly tmě. Sáhl ještě po vypínači, aby nad dveřmi rozsvítil světlo, které stěží ozářilo celý dvorek, ale nic divného se nekonalo. Stůl i židle, truhlíky a zahradní ozdoby byly na svém obvyklém místě.
Bill zamlel ústy a chtěl zalézt zpět do domu, když si u dřevěného truhlíku v jednom z výklenků ve zdi všiml malého bílého čtverečku, který díky své barvě zářil do tmy. Bill vylezl ven, otřásl se zimou a došel až k truhlíku, aby se na předmět podíval zblízka. Byl to kousek gázy z části potřísněný krví, kterou před chvílí použil na Setovo zranění. Rozhlédl se kolem, protože si byl jistý, že Seta slyšel zacházet do jeho ložnice.
Ačkoli se mu příčilo nechávat kolem domu nepořádek, nakonec zkrvavenou gázu ze země nezdvihl. Nevěděl proč, ale měl zafixováno, že dotýkat se něčeho, co je celé od krve, není tak úplně chytré. Věděl, že krev patřila Setovi.
Musela.
Koho jiného by byla, když jeho rodiče spí a on zraněný nebyl?
Set nejspíš něco vyváděl venku, pořezal se a rychle se na to snažil něco přiložit, než se dostal do koupelny. Tam si to chtěl ošetřit, ale shodil přitom nádobu na mýdlo, a pak už přišel Bill, aby mu pomohl.
Žádné jiné vysvětlení se nenabízelo.
Ne tak pozdě v noci.
***
A těm, kteří díly pokaždé rychle zhltnou a pádí pryč, aby se nemuseli obtěžovat s komentářem, bych jen ráda řekla, že „spisovatelská“ trpělivost v čekání na nějakou zpětnou vazbu v podobě komentářů není bezedná. Zamyslete se nad tím prosím. Jednoho krásného dne by se mohlo stát, že se další díl na blogu už neobjeví. M :o*
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Pořád čekám, kdy Billovi dojde, že ty zápisky v deníku o Tomovi v domě nejsou tak úplně minulost a že tam ten Tom někde zřejmě pořád může být. Vlastně se divím, že ho to pořád nenapadlo, navíc po tom všem, co se v domě děje. Jak znám sama sebe, tak bych hned nakoukla na konec deníku, takže bych uź o Tomovi věděla…
A Tomovi se něco stalo, že to Set maskoval svou krví? Doufám, źe mu neublížil právě Set!
Už aby se s ním Bill setkal, abychom se dozvěděli více!
A tobě, Muckátko, přeju taky krásné Vánoce, spoustu inspirace k dalšímu psaní a hlavně nekonečné množství komentářů! 🙂
V první řadě bych moc chtěla poděkovat autorce, že jsem byla jedna z mála, kterým byla povídka věnována.. 🙂 Je to poprvé, co mi autor věnoval nějaký díl povídky a těší mě to o to víc, že jsi to byla právě ty, Muckátko, jelikož ses rychle vypracovala mezi mé nejoblíbenější autory a tvé povídky čtu velice ráda a i ráda se k nim vracím.. Platí to i o této povídce Lost to be found, vždycky s napětím očekávám každý nový díl. 🙂 Za sebe ti také přeji co nejkrásnější Vánoce a aby sis je co nejvíce užila.. 🙂 A teď k dnešnímu dílu.. jsem velice ráda, že jsme se opět mohli něco dozvědět něco nového z deníku o Tomovi, Alindin popis toho, jak byl malý, se mi moc líbil.. 🙂 Pak jsem byla trochu smutná z toho, že Tom musel být pořád zavřený v domě a nemohl vůbec vyjít ven, na jeho místě bych se taky dusila a chtěla aspoň jednou zdi domu opustit.. Takže jsem moc zvědavá, jak je to s Tomem teď a z jakého důvodu pořád zůstává v domě.. Scéna se Setem mi přišla moc zvláštní a jeho chování ještě víc.. 😀 Je jasné, že tím úmyslným poraněním chtěl něco skrýt, myslím, že tuším co, uvidím, jestli se mi v dalších dílech má teorie potvrdí.. 🙂 A ještě jsem moc ráda za Billovu odvahu, která je díl od dílu větší a větší.. Doufám, že nebude trvat moc dlouho a Bill celé tajemství odhalí.. 🙂 Děkuji za krásný díl, ještě jednou i za věnování a moc se těším na další.. 🙂
Už aby sa Bill stretol s Tomom 🙂
Inak skvelý diel, tak ako vždy! 🙂
Úžasně napínavé jako vždy, tahle povídka mě vážně moc baví. To, jak kolem sebe Tom s Billem krouží.. nemůžu se dočkat, až se konečně setkají! Vždycky si říkám, jo, už v tomhle díle, Bill je tak blízko.. a pak.. hm.. 😀 Ty víš, jak nás napínat, Muckátko! Hodně vtipné by bylo, kdyby třeba v příštím díle Bill odjel domů a povídka skončila.. 😀 Asi bychom všechny lezly vzteky po zdi.. 😀
Som strašne zvedavá kedy sa už Bill s Tomom stretne. Myslela som si, že ho už nájde. Asi najskôr dočíta denník a pôjde ho hľadať?
Ďakujem za kapitolu a prajem krásne Vianoce 🙂
Jsem zvědava kdy se setkají a co bude dal.
Musim rict, ze mne Bill stale prekvapuje svou odvahou. Chodit po velkem dome sam, po tme, za divnymi zvuky… uf. Nicmene mam takovy dojem, ze ta gaza a krev na ni nebyly Setovo. Co vse je schopny ten magor udelat, aby Toma ukryl? Proc se Tom proste nesebere a neodejde? Mnoho otazek a mnoho tajemna :)) ale ty zapisky, och, Tom mi tak strasne pripomina toho meho sycaka! Je naprosto sladky, ackoliv se vztekal a chtel ven (coz je pro dite prirozene), tak se mi zda velice inteligentni a k zulibani 😀 ale to je do dneska, ze.. 😀
Moc dekuji za prani, i Tobe preji krasne Vanoce 🙂 mrzi me, ze se ti nedostava adekvatni odmeny v podobe komentaru, ta vyhruzka je asi nezbytna, ale mrzelo by me, kdyby ses rozhodla uz dal nezverejnovat povidky. Nuti me to premyslet nad tim, jak ti zajistit komentare, ale kazdy je tu sam za sebe, pokud nikoho nepresvedci tva slova, asi je vse marne. Chjo…
V prvom rade ďakujem za venovanie a tiež ti prajem krásne Vianoce, veľa inšpirácie a chuti do písania a komentujúcich čitateľov, pretože by ma strašne mrzelo, kebyže sa tu naraz už poviedka nezjaví.
A k dnešnej časti… Zápisky o Tomovom detstve sú zlaté – aký bol zvedavý a aktívny 🙂 Len ma tiež mrzí, že musel byť neustále zatvorený v dome, pričom mu nikto na to nedokázal dať poriadny dôvod.
Nemôžem sa dočkať toho, kedy Billovi dôjde, že Tom je v dome stále a konečne sa s ním stretne 😀
No a to zranenie – Set to opäť dobre zakamufloval, ale som zvedavá, čo sa stalo Tomovi, keďže podľa tej gázy na dvore predpokladám, že on je zranený tiež.
Ďakujem za časť. 🙂
V první řadě omluva, ano jsem jedna z těch co tvojí povídku začaly číst a komentář nenapsaly. Když se zde objevil tvůj první díl této povídky, nějak mne to nevzalo a povídku jsem dál nečetla. Asi před dvěma díly jsem se k povídce znovu vrátila a zde se musím autorce znovu omluvit, zhltla jsem ji celou. Povídka je vážně moc zajímavá, napínavá a tajuplná. Takže se prosím nedej odradit, že je zde málo komentářů, protože ti co čtou tuto povídku si ji určitě zamilovali. Díky
Alindiny zápisky ohledně Tomova dětství a toho, jaký byl jako malé dítě, si užívám plnými doušky! ♥ Jsem z malých dětí totálně unešená a ještě k tomu když se pomocí toho něco dozvídáme o našem Tomovi, to jsem pak neuvěřitelně šťastná! 🙂 Tom mi přijde jako neuvěřitelné milé a perfektně zvídavé dítě! Až se mi v částech, kdy se chtěl tak zoufale dostat ven, chtělo brečet. Nejhorší je, že takové malé dítě naprosto nepochopí žádný důvod, proč musí být zavřeno doma a nemůže poznat kostel a poštu na vlastní oči. Je mi to tak líto! Něco takového bych rozhodně nikdy nikomu nepřála.
Což mě přivádí zase k milionu nových otázek. Jsem strašně zvědavá, jaký člověk je Tom teď, protože jeho dětství se na něm určitě muselo nějak podepsat. Nemám tušení, v jakém stavu jej někdy Bill najde. Jestli náhodou Tom není šílený, protože být celý život zavřený jen v domě…já bych z toho asi zešílela. I když jestli nikdy nepoznal svobodu, tak je to těžko. Jsem na Toma strašně moc natěšená, ale zároveň se opravdu bojím toho, jaký bude člověk. Taky by mě zajímalo, jak moc dobře vycházel s Alindou a jestli jej její smrt nějak zasáhla. No a hlavně jak dobře vychází se Setem?! Povídají si spolu, jsou kamarádi a nebo se o něj Set stará jen z nutnosti a Toma to vycítil už jako malé dítě a nevychází spolu? No a pak je tu spousta otázek co už mám strašně dlouho a to především ty, proč je Tom ještě pořád v domě. Strašně moc mě celý Tom zajímá, už hlavně proto, že oněm nic nevím.
Jinak jsem strašně zvědavá, kdy Bill přijde na to, že Tom je pořád ještě v domě a nikdy neodešel pryč. Upřímně, já se nedivím, že jej to zatím nenapadlo. Já bych si totiž propočítala, kolik by teď bylo Tomovi let a hnedka jako první by mě nepadlo, že jen co bylo Tomovi 18 let, sbalil se a prostě odešel pryč. Jsem zvědavá, zda na přítomnost Toma Bill přijde až díky deníku, kdy bude číst dál a dál a nebo na Toma někdy náhodně narazí? Ufff…už se na to jejich setkání strašně moc těším! ♥ Ať už to jejich seznámení dopadne jakkoli, těším se na to jako malá! 🙂
A zároveň sdílím Billovo nadšení ohledně čtení deníku! Přijde mi to jako úžasný nápad, že jsi to napsala takhle. Je to něco jiného a mě se to strašně líbí, že pomocí tohohle Toma pomaloučku poznáváme. Vůbec se nedivím, že se Bill od těch stránek nemůže odtrhnout, já bych pravděpodobně celou noc nespala a četla a četla a četla. Stejně jako tuhle povídku bych nejraději od rána dovečera jen četla, četla a četla! Jsem tak zvědavá, jak to všechno bude!!!!! 🙂
A poslední záhada, která mě zajímá, je ta, co Set skrýval?! To, že se sám pořezal mi jasně ukazuje, že se snaží něco krýt a já jsem strašně zvědavá co! Že by se Tomovi něco stalo? No, snad tu bude další díl brzy, aby se mohla zase něco maličko dozvědět! 🙂
Moc děkuji za další báječný díl a zároveň Ti chci Muckátko popřát nádherné a klidně prožité Vánoce! ♥ Snad budeš mít krásný čas! ♥
Tešila som sa, že dnes sa konečnej stretneme s Tomom… A nič. A Billovi stale nič nedošlo… Kruté. Ale našťastie sme už na najlepšej ceste a to je dobre. Teším sa na pokracko, :-p