autor: Muckátko :o)
Vzkaz pro komentátorku u minulého dílu, která zmiňovala v komentáři film ‚Misery nechce zemřít‘.
Drahá B., film jsem si ze zvědavosti stáhla a pustila a musím říct, že nic odstrašujícího jsem v životě neviděla. Já být na místě toho spisovatele, už dávno bych se sama zabila, protože ta ženská byla šílená a na konci to dokonce vypadalo, že i nesmrtelná. Děsivé. Díky tomu filmu si teď opravdu dokážu představit strach celebrit, co všechno by jim někteří „fanoušci“ byli schopni udělat. M. :o*
Set se vrátil od lékaře krátce po tom, co Trümperovi poobědvali. Neřekl ani slovo, když proplul kolem kuchyně. Vrátil se ke svým starým podivínským zvykům, takže bylo nejspíše vše v nejlepším pořádku.
Bill se musel malinko ušklíbnout, když zahlédl Setovu obvázanou ruku. Lékař mu ji převázal naprosto stejným způsobem, jakým to udělal Bill v noci. Takže možná ani nebylo třeba, aby se Set k lékaři obtěžoval.
„Už se chystáte?“ nakoukl Bill do pootevřené ložnice.
„Za půl hodiny tam máme být,“ přikývla Simone a oblékla si tenký svetr na knoflíky.
„Jedete autem?“
„Těch pár metrů? To zvládneme pěšky,“ brumlal Gordon.
„Chceš jít s námi?“ doufala Simone, že se k ní syn přidá.
„Radši ne, ať nevypadáme jako nějaká delegace. Navíc tam budou mít určitě jen 2 židle na sezení,“ ušklíbl se Bill.
Vždycky to tak bylo. Ať doprovázel rodiče na jakýkoli úřad, vždycky stál stranou jako na hanbě, protože u stolu byly přisunuty jen dvě židle, takže si to po čase velmi rychle rozmyslel, protože si přišel jako páté kolo u vozu.
„Ty taky s těmi židlemi pořád. Tak bys chvilku postál, no. Jsi mladý a máš mladé nohy, tak co,“ pokrčil Gordon rameny.
„A aby dlouho mladé zůstaly, tak je nechci zbytečně přepínat. Proč je namáhat, když to není potřeba?“ zaculil se Bill. Gordon zakoulel očima a raději si upravil košili.
„Nemusel bys dovnitř. Mohl bys počkat třeba před kanceláří. Na chodbě určitě židle mít budou,“ navrhla Simone.
„Nepřemluvíš mě,“ zavrtěl Bill hlavou. „Nešel bych, ani kdybys na ten úřad tu židli odsud z domu odtáhla na zádech,“ zamítl.
„Mě z tebe jednou…“
„…zešediví vlasy? To nebude ze mě,“ rozchechtal se.
„Klepne! Jednou mě z tebe klepne a vůbec! Víš co? Raději mi přines z kuchyně ten černý skřipec do vlasů. Zapomněla jsem ho tam,“ vyhnala Billa z ložnice, aby přestal se svými rozumy, které občas hraničily s drzostí.
Bill si zmučeně povzdychl a vydal se na cestu. Naštěstí skřipec ležel uprostřed stolu, takže nemusel na matku řvát, že jej nemůže najít, ať si pro něj jde sama. Daleko víc než plastová věc do vlasů jej zaujal lísteček, který ležel na lince. Přečetl si obsah a protočil oči. Otočil se na patě a mířil zase zpátky.
„Vypadá to, že od teď si budeme dopisovat,“ poznamenal Bill a se skřipcem podal matce i vzkaz, který v kuchyni našel.
„Odjel jsem do nemocnice na pravidelnou prohlídku. Vrátím se k večeři,“ přečetla Simone znění a podívala se na syna a manžela.
„Alespoň bude klid,“ zamumlal Bill.
„Myslíš, že měl něco s tou rukou?“
„To ne. Nejspíš opravdu jen pravidelná prohlídka. V jeho věku se není čemu divit. Starší lidé chodí k doktorovi v takovém věku častěji. Možná si toho ten místní doktor všiml, a když už přišel, tak jej poslal do nemocnice, ať to má oběhané všechno najednou,“ zauvažoval Gordon.
„Já jen, aby to třeba nebral jako pracovní úraz, protože když se to vezme kolem a kolem, jsme prakticky jeho zaměstnavatelé.“
„To sice ano, ale je to založeno na domluvě, takže by s tím u úřadů stejně nepochodil,“ zavrtěl Gordon hlavou.
„No nic. Pojďme, ať nepřijdeme pozdě,“ utnula Simone veškerou konverzaci a vrátil lístek Billovi do dlaně. „Stavíme se cestou pro menší nákup, tak kdyby něco, volej.“
„Možná tak z okna, protože jsem ještě nenašel místo, kde by byl slušný signál,“ ušklíbl se Bill.
„Tak jak to, že nám se právník a lidi z práce dovolají?“
„Protože to jsou příchozí hovory, ne odchozí, ale to je fuk. Budu v pohodě. Jsem teď pánem domu,“ roztáhl Bill paže, aby názorně pojal celý prostor domu.
„Tak hlavně to tu udrž v bezpečí, ty pane domu,“ podíval se na Billa Gordon významně.
„Leda, že bych si pozval na párty zajíce, veverky a srny. Jak dlouho tohle bude ještě trvat?“
„Bille, o tomhle už jsme mluvili. Jsme na začátku. Tohle je teprve druhá úřední schůzka.“
„No joooo. Fajn. Tak se bavte,“ zabručel, když se rodiče přesunuli k východu.
„Dávej na sebe pozor. Ahoj.“
„Čau!“
Dveře se zavřely, cvakly klíče v zámku a bylo ticho.
Bill si povzdychl, otočil se zády ke dveřím a vydal se do svého pokoje. Pro jednou byl rád, že se nádobí umylo hned po obědě, protože teď by na to neměl náladu. Nechal dveře otevřené, když byl v domě sám, a sedl si na postel. Bylo tu tak ticho a mrtvo.
Natáhl se k nočnímu stolku a sevřel v prstech Alindin deník. Věděl o pasážích, které by si rád přečetl ještě jednou, protože mu vyvolávaly na rtech úsměv. Lekl se, když deník vytahoval a něco spadlo s cinknutím na podlahu. Sehnul se ke svým nohám a zvedl ukradený a zatajený klíč od západního křídla, který poté sevřel v dlani.
Vybavil si svůj tajný výlet a přemýšlel, v kterém z pokojů, které jen tak letmo prolítl, Tom bydlel. Vstal z matrace a vyšel z pokoje, strkajíc klíč prozatím do kapsy, než si jím odemkne zapovězené dveře. Teď když znal historii toho křídla, mohl se na některé věci dívat s větším pochopením, než se na ně díval poprvé. Po přečtení deníku už mu nepřijdou tak cizí jako předtím. Nyní už věděl, že na některé z postelí Tom spával, že na jedné ze skříní možná stála váza, kterou neposedný rošťák Tom rozbil, chodil po stejné podlaze, díval se z okna ven a přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby se nemusel skrývat.
Bill měl pocit jako by něco z Toma v křídle nyní cítil. Jako by tam z něj něco zůstalo, a kdyby se mohl přenést v čase, možná by kolem něj v tu chvíli zrovna Tom prošel.
Vzpomněl si na pokoj, kde našel velké množství ohořelých svíček. Možná právě ten pokoj, ve kterém upadl kvůli koberci, byl pokojem, ve kterém Tom přebýval a kde trávil veškerý svůj čas. Za těch 9 let co byl pryč a co západní křídlo osiřelo, všechno pokryl prach a vzduch se stal těžkým a obtížně dýchatelným.
Když do zmiňovaného pokoje došel, nepřekvapilo jej, že všechno bylo takové, jaké to tam posledně zanechal. Při první návštěvě jej nenapadlo se po něčem takovém dívat, ale teď jej napadlo, že tu nebylo nic, co by prozrazovalo, že tu Tom bydlel. Žádné zapomenuté věci nebo hračky z dětství. Sklep v domě nebyl a půda také ne. Věděl o dvou kumbálech v domě, kam se odkládaly věci, které se normálně schovávaly do sklepa nebo na půdu, ale ani v jednom nic zvláštního neviděl.
Jestli tu někdo záměrně mazal stopy, pak odvedl opravdu dobrou práci, protože bez deníku by nikdy neřekl, že tu někdo žil.
Zkoušel nahlédnout pod postel, odtáhl závěsy, nahlédl do všech malých skříněk, ale kromě vrstvy prachu nic nenašel. V rohu pokoje ještě stála vysoká skříň s vyřezávanými dvířky, ale ani od ní si Bill příliš nesliboval. Vzal za kulaté měděné úchytky a jednu polovinu skříně otevřel. Jeho obočí vylétlo téměř až k hranici vlasů. Otevřel i druhou polovinu a zůstal zírat do skříně plné…
„Staré kabáty?“ promluvil hlasitě, aby sám sebe přesvědčil, že opravdu vidí dobře. Skříň byla napěchovaná starými ošoupanými kabáty, které dokonce vypadaly jako by pocházely z jedné kolekce. Byly na chlup stejné, pověšené tak hustě na sebe, že skoro nebylo možné mezi dvěma kabáty utvořit prostor. Nešly od sebe roztáhnout. Bill se jimi chvíli bezcílně probíral, dokud neuslyšel dutou ránu někde vzadu ve skříni. Prvně si myslel, že z kabátu díky jeho manipulaci něco spadlo na dno skříně a věc nárazem zaduněla, ale nic nenašel. Až pak si všiml, že několik kabátů vlevo má kolem pasu provlečený tlustý pásek s velkou, masivní kovovou sponou, která visela volně dolů a hýbáním zbylého ošacení se musela zhoupnout a udeřit do dřeva na zádech nábytku.
Bill nakonec odolal nutkání kabáty prohledat, protože podle jejich stavu měl docela strach, co za poklady by našel třeba v kapsách. Navíc v levé ruce stále svíral Alindin deník, který si z nějakého důvodu vzal s sebou.
Jedno mu ale nebylo jasné.
Po vytažení jednoho náhodného kabátu se přemístil k posteli, na jejíž přehoz kus oděvu položil a rozprostřel. Očividně ty kabáty nebyly už nějakou dobu nošeny. To mohl říct s jistotou. Čeho si ale všiml, bylo, že na rozdíl od všech ostatních věcí, látek a předmětů, které se v pokoji nacházely, na kabátech neseděl téměř žádný prach. Řekl by, že ve skříních a vitrínách se práší možná ještě více než v otevřeném prostoru pokoje a přece ty kabáty nebyly pokryté vrstvou prachu.
Samozřejmě.
Byly sešlé, ošoupané, na některých místech dokonce děravé, ale nebyly zaprášené.
Buď z nich někdo prach pravidelně stíral, což Bill nevěděl proč a kdo, nebo je někdo pečlivě pral, což Bill pochyboval, anebo je někdo neustále přeskládával, aby prach neměl šanci na oblečení sednout, což už vůbec nešlo Billovi do hlavy.
S klidným svědomím by se hádal, že ty příšerné kabáty patřily Setovi, protože jeden podobný, i když musel uznat, že trochu modernější, visel v chodbě na háčku a Set jej nosil, když šel na zahradu.
Všechny kabáty do jednoho byly stejně dlouhé, takže bylo z dálky krásně vidět celé dno skříně. Nic tam nebylo. Žádné šuplíky, krabice, nebo jiné věci. Pusto prázdno. Avšak to Billa neodradilo. Vyskládal postupně asi polovinu kabátů a bez ladu a skladu je naházel na postel k tomu prvnímu, který vyndal. Po stranách ani na zádech nenašel vevnitř žádnou skulinku, páku, ani nic podobného, čím by otevřel nějakou tajnou schránku. Odsunul kabáty ještě na druhou stranu s jistotou, že ani tam nic zajímavého nenajde, ale když mu oblečení přestalo bránit ve výhledu, všiml si malého černého otvoru na zadní stěně nábytku. Mohl mít v průměru maximálně dva centimetry, a když do něj Bill jen zkušebně strčil ukazováček, dal by ruku do ohně za to, že byl vyřezaný právě pro tento prst. Ohnul první článek prstu tak, aby mohl zatlačit.
Až teprve nyní si všiml, že dole vespod je drážka, ve které bylo zasazeno dřevo. Zadní část skříně se pohnula a s typickým zvukem šoupání začalo dřevo za pomoci Billovy mechanické síly odjíždět někam doleva a pomalu odkrývalo to, co bylo schované za ním.
Kdyby Billa více zajímalo to, kam dřevo odjíždělo, než to, co ukrývalo, viděl by, že roh skříně, který byl blíž ke zdi, byl dost nešikovně uštípnut a záda skříně tak jednoduše vyjížděla ven.
Jestli Bill čekal poklad, truhlici plnou zlata a drahého kamení, nebo pytle naplněné penězi, mýlil se.
A pohled na to, co skrýš odhalila, jej musel pořádně zklamat.
Co myslíte? Co dalšího, co se týká Toma, Bill najde teď? Budou to ty fotky, o kterých Bill přemýšlel? Nebo možná věci z dětství, které po něm v domě zůstaly a které Alinda neměla to srdce vyhodit? Další díl o Tomovi možná prozradí více, když budete komentovat
😉
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 27
Ja som si myslela, že tam objavil vchod do nejakej tajnej časti domu, kde býva Tom. Tak som strašne zvedavá čo tam vlastne je:) Ďakujem za kapitolu.
Když se Bill vydal opět do západního křídla, tetelila jsem se blahem! Tak moc jsem doufala, že už konečně Bill něco najde! On tedy pravděpodobně něco našel, ale my se to nejspíš dozvíme až v dalším díle, takže zase nejsem o nic chytřejší. 😀
Každopádně já si myslím, že by to klidně mohla být tajná skrýš, kde se skrývá Tomův pokoj. Alinda přece v deníku psala, že Tomův pokoj byl šikovně schován, kdyby náhodou. Nemám tušení, zda vy vytvářeli takový tajný vchod, ale možné to je. Doba, do které se Tom narodil, byla šílená, takže bych se vlastně ani nedivila, kdyby musel být jeho pokoj takhle schován. Možná se ale mýlím a je to jen malá, tajná skrýš s Tomovými věcmi, ale moc bych si přála, kdyby to byl Tomův pokoj. Ať už tam Tom bude nebo ne, věřím, že nalezení jeho pokoje by nám jej zase o něco více příblížilo. Také stále uvažuju nad tím, jestli Tom v domě ještě je nebo ne, ale myslím si, že ano. V domě se děje tolik podivných věcí, které by Set sám nezvládl, ačkoli je na to podivín dost velký. Nemůžu se dočkat momentu, až budu vědět naprosto VŠECHNO! 🙂
Moc děkuji za další díl!! ♥
Já taky doufám, že našel Tomův tajný pokoj, ale z toho by přece nebyl zklamaný, ne? Nic jiného mě opravdu nenapadá, co by tam mohlo být. A znepokojuje mě ten Setův odjezd k doktorovi. Doufám, že se Tomovi nestalo nic vážného a že k tomu doktorovi nemusel on. I když on vlastně nemá ty doklady…
Moc se opět těším na další díl!
Opravdu mne uchvacuje, jak detailně a napínavě dokážeš psát o prohledávání staré skříně. To je prostě neuvěřitelné! 😀 Čím blíž Bill je, tím zvědavější a napnutější jsem.. Tom je určitě někde v domě, musí být. A do té nemocnice musel určitě on. Copak se mu asi stalo? Těším sem, až nám to prozradíš. 🙂 Ve skříni by možná mohl být nějaký plán nebo klíč nebo cokoliv, co by prozrazovalo víc o Tomově úkrytu. 🙂
A k Misery… vidět/číst a pochopit to poselství, které přináší bych doporučila všem fanynkám Tokio Hotel, které mají Billovi a Tomovi za zlé stěhování (útěk) do Ameriky. Protože kam až může fanatické fanouškovství zajít..?
Me tedy taky napadlo, ze to bude Tomuv pokoj. Skryty aby ho nikdo nenasel. Pravdepodobne resil Set stejne Tomovo zraneni a ne svoje… ale u tehle povidky clovek nikdy nevi 😀
Hrozne se mi libi, jak je Bill drzy 😀 jeho prupovidky jsou uzasne, pokazde me rozesmeje. Jen doufam, ze nebudu muset byt nekdy mama takhle chytryho ditete xD asi bych si hodila masli.
Jsem tak zvedava, jestli uz konecne poodhalis trochu z Toma nebo ne… Bill je jim tak moc zaujaty, ze to snad ani neni normalni. Ovsem, kdyby to bylo normalni, neni to twincest 😀
Chapu spravne, ze pokracovani povidky zavisi na komentarich? Pokud ano, tak koukejte komentovat lidicky, kvuli vam budeme napnuti jako struny az rupnem…
Dekuji pekne za dnesni dil 🙂
[5]: Já myslím, že každé zveřejňování povídky závisí na komentářích. Každý autor, když vidí, že se komentáře pomalu začínají ztrácet, přestává mít, dle mého názoru, chuť dál psát 🙂
Bill byl dnes naprosto uzasny, ta jeho roztomila drzost, jak se bavi s rodici, me porad dostava.. 😀 Jsem rada, ze zustal v dome zase sam a mohl tak oprt zkoumat.. Ze dnes nebyl v dile Set, mi vubec nevadilo, toho chlapa proste rada nemam.. 😀 Pri kazdem novem dilu doufam, ze uz se konecne Tom objevi, ze ho Bill najde a pokazde jsem hrozne zklamana, ze jeste nic.. 😀 O to vic jsem pak ale napnuta a nedockava, jak to bude dal, ted treba proto, co Bill nasel za skrini.. Dekuji za dalsi uzasny dil a tesim se na dalsi.. 🙂
Tak zase tam nebude Tom jsem zvědava co tam objevil.
Ať přemýšlím jak chci, nemůžu přijít na to co Bill ve skříni mohl objevit, že ho to zklamalo. Ta nemocnice je dost zvláštní, mám pocit, že to není bezvýznamná indicie. Bill se mi v této povídce moc líbí, je to pěkný rošťák. Tak doufám, že Toma brzy najde a ukáže mu jak vypadá život.
Ta Setova prehliadka v nemocnici.. ako Gordon mal pravdu, že u starších ľudí sú také prehliadky častejšie, takže dúfam, že to vážne Setova prehliadka a nie niečo vážnejšie. Ako napríklad že by bolo niečo s Tomom.
Strašne ma potešilo, že sa Bill opäť vydal skúmať západné krídlo. Dúfam, že čoskoro sa mu podarí nájsť niečo zaujímavé. A tá skriňa… popravde ma nenapadá, čo také mohol objaviť, že ho to sklamalo, ale fakt by ma pobavilo, kebyže neobjaví nič – teda že skriňou bude len stena izby 😀
Ďakujem za časť.