autor: mohanrocks
Tom si svlékl tričko a cítil bolavá místa na hrudi a břiše, zatímco Bill jej pozorně sledoval a polknul. „Něco opravdu bolestivého?“ Zeptal se Bill s obavami.
„Upřímně… Není to tak špatné. Bolí mě hlava a nějaké ty modřiny a tohle,“ ukázal Tom na svůj natržený ret, „ale už jsem měl i mnohem horší. Nemůžu uvěřit, že jsme to takhle zvládli,“ Tom se pousmál. „A co ty?“
„Cítím se fajn. Jen trochu bolavý a namožený, to je všechno… Taky tomu nemůžu uvěřit. Jsem zatraceně svobodný,“ Bill se rozesmál a poté se zarazil a zamračil, když si vzpomněl, že Tom stále ještě nebyl.
„Hej…“ Tom si všiml jeho rozrušení. „Taky se dostanu ven, ty víš, že ano,“ přikývl a olízl si zaschlou krev na rtu. „Víš, co by nám oběma pomohlo, abychom se cítili lépe?“
„Čokoláda?“ Promluvil Bill dřív, než zapřemýšlel a rozpačitě zčervenal.
Na Tomových rtech se pomalu rozšířil úšklebek. „Promiň, neuvědomil jsem si, že je tenhle tvůj čas v měsíci,“ mrkl a uchechtl se.
„Zmlkni, nemusím být holka ve své periodě, abych měl rád čokoládu…“ Bill si na něj zíral a zkřížil si ruce na hrudi.
„Ne, to nemusíš, ale myslet si, že čokoláda spraví tuhle situaci… Jo, musíš být,“ Tom zavrtěl hlavou s úsměvem. „Chtěl jsem říct horká koupel.“
„Okay… Víš, to je taky docela holčičí,“ odpověděl Bill s úšklebkem.
„Ale ty víš, že ti to zní úžasně, nebo ne?“ Tom zvedl obočí a pokynul Billovi prstem.
Bill opravdu nemohl nesouhlasit s tímto plánem.
—
Seděli ve vaně proti sobě, s nohama zkříženýma pod vodou tak, že se jejich kolena dotýkala. Horká voda vsakovala do jejich bolavých svalů a odnášela pryč napětí z jejich paží a zad.
Tom navlhčil a vyždímal žínku, než s ní jemně setřel krev, kterou měl Bill zaschlou na čele. Bill se kousl do rtu s tím štiplavým pocitem a poslušně se naklonil tělem směrem k němu. Tom dál opatrně čistil krev, dokud neodhalil malou ranku.
„Z nějakého důvodu zranění obočí vždycky krvácí jako blázen, i když jsou malá,“ vysvětlil Tom hlasem, který Billa uklidňoval. „Ale nechtěl jsem tě praštit tak silně, omlouvám se.“
„Kromě pár modřin sem a tam si myslím, že to je jediná bitevní značka, kterou budu mít,“ usmál se lehce Bill a otevřel oči. „Neomlouvej se. Vedl sis tak dobře, Tome.“
„Ne, to ty,“ přikývl Tom, zatímco pohlédl na Billa. „Byl jsi tak přesvědčivý, že jsem měl několikrát pocit, jako bys mě opravdu nenáviděl.“
„Soustředil jsem se na svůj vztek na Bushida,“ zasmál se Bill pokorně. „Bylo to docela efektivní.“
„To bych řekl,“ souhlasil Tom. „Dav z tebe šílel. Ale, chci říct, podívej se na sebe… Jak by nemohli?“ Zamumlal Tom a položil žínku na okraj vany.
„Pšt, jsem si jistý, že můj make-up je právě teď rozmazaný a vypadám příšerně,“ Bill nakrčil nos.
Tom svraštil rty a natáhl se pro čistou žínku.
„Ty víš, že tě mám stejně radši bez všech těch věcí,“ ponořil žínku do vody a jemně otíral Billův make-up pryč, dokud jeho tvář nebyla čistá. „Teď tě můžu vidět,“ usmál se Tom.
Bill si promnul své vlhké rty a plaše se usmál, očima cestoval přes Tomovu tvář. „Nevím, jak je to fér, že tě zmlátím, a nakonec se ty staráš o mě,“ zvedl ruku a přejel jemně palcem přes Tomův spodní ret, až se jeho rty pootevřely. „Bolí to?“ Zeptal se Bill, když se naklonil a jeho dech ovanul Tomovy rty.
„Ne, nebolí to…“ Zašeptal Tom a zavřel oči, když se jejich rty spojily v pomalém a jemném polibku, jejich rty se rozcházely a setkávaly a jejich jazyky se líně hladily.
Voda se kolem nich pohybovala, když Bill vklouzl rukama kolem Tomova krku, až se Tom opřel zády o konec vany a ruce omotal kolem Billova pasu, zatímco se dál líbali.
„Bože, Bille…“ zasténal Tom a vyjel rukou po Billově páteři, až ji zabořil do jeho vlasů a těžce dýchal, když šířil polibky přes Billův krk a rameno, kde jej jemně kousl.
„Zatraceně jsi mi chyběl…“ Přiznal Bill roztřeseným hlasem a zabořil obličej do Tomova krku.
„Omlouvám se… Omlouvám se, že jsem takhle reagoval, když jsi mi řekl o své práci,“ zamumlal Tom a přitiskl Billa pevněji k sobě.
„Omlouvám se, že jsem ti to neřekl hned…“ odpověděl Bill a přejel prsty přes Tomovu hlavu mezi jeho copánky. „Vůbec se ti nedivím, že jsi jednal takhle.“
„Já prostě nejsem zvyklý být v pozici, kde by mi někdo mohl ublížit. Uvědomil jsem si, že jsem nechal své ochranné zdi dole a zatraceně jsem zpanikařil…“ Tom si povzdechl a pevně zavřel oči.
„Teď už je všechno v pořádku…“ Bill proti němu přikývl a přitiskl své vlhké rty na Tomovu tvář. „Už ti nebudu způsobovat žádné problémy s Bushidem a… Vymyslíme, jak tě z toho dostat.“
„Já opravdu netuším jak, Bille…“ Přiznal Tom tiše s bradou na Billově rameni a sevřel rty. „Teď, když tě ztratil, bude Bu ještě pevněji viset na mně,“ Tom nepřítomně zíral na kachlovou zeď.
„Nemluv takhle, okay?“ Bill pohnul hlavou a vyhledal Tomovy oči. „Už se do toho nebudu míchat, takže budu schopný myslet jasněji a můžu dostat náhlý nápad a-„
Bill byl přerušen, když jej Tom začal líbat. Bill odpověděl na polibek, a i když věděl, že mu tím v podstatě bylo řečeno, aby byl zticha, bylo mu to zatraceně jedno. Líbali se několik okamžiků, než intenzita odezněla s několika malými polibky.
„Děkuju ti, že se o mě takhle staráš… Navzdory pravděpodobnosti mám pocit, že to bude okay. Já prostě…“ Tom se kousl do rtu a zčervenaly mu tváře. „Mám opravdu otřepané vysvětlení, proč stále cítím naději, takže si nemyslím, že se o něj chci podělit.“
„No, teď se o něj budeš muset podělit, jinak se nepřestanu ptát. No tak, vždyť mě znáš,“ Bill se pousmál a narazil nosem lehce do Tomova.
Tom zahučel a pohladil Billův bok, zatímco se na něj díval. „Prostě si nemyslím, že je to náhoda, že jsme se potkali a že jsme se stále setkávali… Myslím, že máš v mém životě nějaký smysl. Nejen abys do něj přinesl nějaké štěstí a přinutil mě cítit věci, o kterých jsem si nemyslel, že by byly možné, ale taky mě probudil do skutečnosti, do čeho jsem se to dostal. Kvůli tobě se z toho vlastně chci dostat a už jsem rezignoval na myšlenku, že tenhle život je všechno, co můžu mít. Mám pocit, že bych mohl mít opravdu šanci i mimo tohle,“ vydechl Tom a Billovi se rozbušilo srdce. „A teď tady je ta opravdu kýčovitá část… Tak trochu si myslím, že jsi byl poslán, abys mi pomohl… Jako anděl nebo tak něco.“
Normálně by se Bill nad takovou větou ošil, ale od Toma to bylo tak upřímné a Bill věděl, že to nebylo něco, co by řekl, pokud by to nemyslel opravdu vážně. „Není to otřepané, Tome…
Vůbec ne.“
„Věříš v takový druh věcí?“ Zeptal se Tom jemně. „Protože jsem si nemyslel, že bych v něco takového věřil. Vedl jsem život, který ze mě udělal cynika bez víry. Ale nevím, možná nějak přes to všechno na mě moje máma stále dohlíží… Myslíš, že je možné, že věděla, že bys mohl změnit můj život, a to byl důvod, proč jsi tenkrát v tu noc skončil v obchodě mého otce?“
Bill opravdu nevěděl, v co věřil, ale v tu chvíli, když poslouchal, jak Tom odkrývá svou duši, to vše nějak dávalo smysl. „Jo, myslím, že je to možné,“ přikývl Bill s něžným výrazem ve tváři. „V tuhle chvíli si myslím, že je možné všechno.“
„Vlastně… Stejně tak já,“ zašeptal Tom a políbil Billovy rty. „Měníš mě v zatraceného měkouše, víš,“ zamumlal proti Billovým rtům, a tím jej rozesmál.
„Jsi dokonalá kombinace drsného a jemného. Vždycky jsi byl, jen ti chvilku trvalo ukázat mi tu sentimentální stránku,“ Bill se ušklíbl a opřel si čelo o Tomovo, neschopný zabránit zívnutí.
„Jsi unavený?“ Zeptal se Tom, jeho prsty hladily Billovy paže.
„Vyčerpaný… Včera jsem spal naprosto na hovno a pak, no, dnešní večer byl docela náročný,“ Bill znovu zívnul a políbil Tomovy rty. „Můžeme jít do postele?“
Tom jemně zamrkal a našpulil rty. „Můžeš se mě na to zeptat ještě jednou?“
„Můžeme jít do postele?“ Bill naklonil hlavu s úsměvem. „Vezmi mě do postele.“
„To se mi líbí,“ zamumlal Tom, popadl ručník a podal ho Billovi, než vylezl ven a vytáhl si další, který si omotal kolem pasu. Bill si vzal chvilku, aby ocenil Tomovo tělo, jako pokaždé.
Tom obrátil oči v sloup a znovu si k sobě Billa přitáhl, aby jej políbil na rty. „Vždycky se na mě díváš, jako bys mě viděl nahého poprvé v životě.“
„Protože, upřímně, vypadáš tak dobře,“ přikývl Bill pohotově a lehce Toma kousl do čelisti.
Vydali se do ložnice a převlékli do spodního prádla, než se zhroutili do postele. Už dříve si vzali prášky proti bolesti jako preventivní opatření a žádné závazky na druhý den znamenaly, že mohli spát tak dlouho, jak chtěli.
„Snaž se mě dnes v noci nekopat, hm?“ Šťouchl Tom Billa do boku a Bill zasténal.
„Tak to bolí a já nekopu,“ odpověděl rozhořčeně.
Tom široce zívl, olízl si rty a přitáhl si Billa k hrudi. „Jo, jo… Hej, miluju tě.“
„Miluju tě,“ odpověděl Bill spokojeně, nadšený tím, jak snadno se vrátili k tomu, jak to bylo předtím.
Tom začal líbat Billovo rameno, ale zarazil se, když mu začal zvonit telefon na nočním stolku. Zamrkal a přimhouřil oči nad jasným světlem obrazovky, když spatřil Bushidovo jméno. „Kurva. Co, sakra, chce,“ řekl stroze. „Omlouvám se, musím to vzít, jinak víš, že se tady ukáže…“
Bill přikývl a opřel se o loket s nervózním a nepříjemným pocitem v žaludku.
„Haló?“ Zeptal se Tom naštvaným tónem. Bill dokázal rozeznat Bushidova slova na druhém konci.
„Musíš balit, Strikere. Opouštíme město,“ Bushidův hlas byl plný paniky.
„O čem to, kurva, mluvíš…?“ Tom se na posteli posadil a podíval se na Billa, sdíleli spolu ustaraný pohled.
„Zasraný Bleak, chlape. Byl na boji a já vím, že je tady proto, aby mi udělal ze života peklo… Musím utéct.“
Bill vytřeštil oči, když si uvědomil, že Bleak byl ten muž, na kterého Gustav viděl Bushida zírat. Položil ruku na Tomovu a kousl se do rtu.
„No a? Tak uteč. Já nikam nemusím,“ řekl Tom příkře.
„Vlastně ano, musíš,“ zavrčel Bushido. „Potřebuju tě, abys mi vydělával peníze.“
„Víš co? Naser si. Dnes večer jsi mě přinutil bojovat proti člověku, kterého miluju, jo, řekl jsem to, miluju, a ty teď chceš, abych prostě opustil jeho i svůj život? To neudělám,“ řekl Tom naštvaně.
Bill sroloval rty, ohromen a polichocen Tomovými slovy, ale neuvěřitelně znepokojen Bushidovým dalším tahem. Propletl dohromady jejich prsty a čekal na Bushidovu odpověď.
„Jestli nepůjdeš, tak řeknu tvému fotříkovi, kde jsi a budeš v jeho rukou. Ty víš, že mám své způsoby, jak ti vydrancovat bankovní konto a budeš v prdeli,“ odpověděl Bushido samolibě.
„Já stejně nepotřebuju tvoje zasrané peníze. Taky mám místa, kam můžu jít, abych se vyhnul svému otci,“ zahučel Tom frustrovaně.
„Jo, jako třeba vězení? Protože mám v úmyslu mu říct všechno a ty víš, jak rád by viděl tvůj zadek hnít ve vězení,“ promluvil Bushido vážně a Tom ztichl.
Bill se musel opravdu držet, aby nepopadl telefon z Tomovy ruky a Bushida osobně neproklel, ale věděl, že by to v tomto okamžiku vůbec nebylo přínosné.
„Ty… Ty bys to neudělal. Řekl bych policajtům všechno o tobě a svinstvech, která jsi udělal. A byl bys v prdeli taky,“ vykoktal Tom a zavrtěl hlavou, Bill se snažil věnovat mu uklidňující stisknutí, ale Tom svou ruku odtáhl a Bill se zašklebil.
„Už bych byl v té chvíli dávno pryč a ty bys neměl tušení, kde mě najít,“ odpověděl Bushido jednoduše.
„Ty jsi ten největší kus hovna,“ vyštěkl Tom a položil si ruku na tvář. „Takže co chceš, abych šel s tebou a jen spolupracoval a byl tvoje malá děvka po zbytek tvého bídného života?“
„Podívej… Já jen musím přijít na způsob, jak tomu chlapovi zaplatit, aby mě nechal na pokoji. Jsem si jistý, že chce jen peníze, ale nechci mu dát šanci, aby mě zahnal do kouta. Potřebuju, abys mi pomohl.“
„Podívej… Já jen musím přijít na způsob, jak tomu chlapovi zaplatit, aby mě nechal na pokoji. Jsem si jistý, že chce jen peníze, ale nechci mu dát šanci, aby mě zahnal do kouta. Potřebuju, abys mi pomohl.“
„Proč nebojuješ sám a nepřestaneš nutit mě, abych za tebe dělal tvou špinavou práci?“ Tom si odkopal přikrývku z nohou a zavřel oči.
„Protože víš, že takhle věci nefungují a nikdy nefungovaly… Ty ses upsal tomuhle životu a otroctví. Nemůžeš obviňovat nikoho jiného, jen sám sebe. Takže pokud nechceš jít do vězení a mít za zády otce, sbal si věci. Odjíždíme zítra večer,“ Bushido zavěsil.
Tom mlčel a nechal telefon dopadnout na postel, zatímco Bill bojoval se slzami, které se zoufale snažily dostat ven.
„Já…“ Tom zavrtěl hlavou. „Nemůžu tomu uvěřit…“
Billovi se zachvěl spodní ret a on do něj kousl, aby jej uklidnil, než si odkašlal. „Máš nějaké další možnosti, než ty dvě, které ti dal…?“
„Nemám, a on to zatraceně dobře ví, že nemám,“ Tom padl zpátky na postel a přitiskl si dlaně na oči. „Měl jsem vědět, že se něco takového stane.“
„Víš co?“ Bill si položil ruku na Tomovu hruď a snažil se udržet své emoce na uzdě, aby mohl myslet logicky. „Dohodni se s ním, že mu pomůžeš získat jeho peníze a potom tě nechá jít.“
„V případě, že sis toho nevšiml, on není ten typ, aby uzavíral dohody, ze kterých nemá užitek,“ Tom stiskl pěsti a zasténal nad nepříjemnými pocity v kloubech.
„Podívej, používá všechny tyhle výhružky, protože tě potřebuje. Bez tebe by byl v hajzlu a on to ví. Tak mu řekni, jak to bude. Chci říct, je přece otec, proboha. Nemůže mu pořád všechno procházet tím, že bude lidem neustále takhle vyhrožovat…“ zabručel Bill.
„To se ti snadno řekne, protože už jsi od něj pryč, Bille,“ Tom na něj pohlédl s pokrčením ramen. „Už s tebou nemůže manipulovat, ale stále má tu moc kompletně rozhodit můj život.“
„Ne, právě si začínám uvědomovat víc a víc, že není opravdu tak silný, jak tvrdí, že je… Plus, podívej se, jak se bojí Bleaka. Chystá se zmizet z města jen proto, že ho viděl, Tome. Ani s tím chlápkem nemluvil. Takže… využij toho. Máte mezi sebou s Bleakem zlou krev?“
Tom pomalu zavrtěl hlavou. „Chci říct, možná mě nemá až tak rád, protože bojuju za Bushida, ale byli jsme spolu celkem v pohodě.“
„Takže, možná si tady můžeš vytvořit nějaké spojení a vyhrožovat, že Bleakovi řekneš, kde Bu je, aby tě Bushido nechal jít,“ Bill zvedl obočí a přikývl. „Sakra, ani s Bleakem vlastně mluvit nemusíš, stačí jen, aby Bushido věřil, že jsi s ním mluvil.“
„Myslím… To by možná šlo,“ Tom nasál svůj horní ret a přemýšlel. „Ale, Bille… Stejně nejdřív budu muset jít s Bushidem…“
Bill svraštil obočí. „Počkej… Proč?“
Protože když mu budu vyhrožovat, že o něm povím Bleakovi, tak Bu zmizí a zavolá mému otci… Já budu ve vězení a Bu na svobodě a nikdo nebude vědět, kde je… A pořád se budu bát toho, že Bushido jednou zkurví můj život, když s ním teď nebudu spolupracovat.“
„Oh,“ Bill otevřel ústa. „Kurva, máš pravdu.“
„Takže s ním budu muset jít a dohodnout se s ním, že mu pomůžu vydělat peníze a poté mě nechá jít. Když řekne ne, potom budu vyhrožovat tím, že to řeknu Bleakovi,“ Tom stiskl rty a zpracovával svá slova s pokrčením ramen.
„A co když, až to uděláš, tak řekne, že zavolá tvému otci?“ Zeptal se Bill.
„V tu chvíli tenhle byt už nebude můj domov. Budu kdekoliv, kde bude Bu, takže prostě odejdu a on mě nedokáže najít. Plus, Bu bude příliš posraný na to, aby se vrátil do města, protože by tady mohl být Bleak. Jo, to by mohlo fungovat,“ souhlasil Tom.
„Takže tohle všechno vyjde… Já vím, že ano,“ Bill našpulil rty. „Ale… Pořád musíš odejít…“ Pohlédl si do klína a pohrával si s prsty. „A kdo ví, na jak dlouho…“
„Nedopustím, aby to byla dlouhá doba, Bille. Jestli to začne natahovat, tak začnu s tím plánem dřív. Já jen… Musím si být opravdu jistý, že se ho zbavím. Pokud nezůstanu dost dlouho kolem, dokud nebude mít dost peněz, tak si vymyslí způsob, jak mě přinutí zůstat. Já vím, že by to udělal,“ postěžoval si Tom a přejel prsty po Billově boku.
Bill přikývl a položil se na postel čelem k Tomovi, jejich nohy se propletly dohromady. „Co tady bez tebe budu dělat?“ Pronesl smutně.
„Dokončíš semestr bez rozptylování a odpromuješ a budeš se svými přáteli a už se nebudeš muset obávat žádných bojů…“ Tom vzal Billovu tvář a dal mu pusu na rty. „A já se k tobě vrátím a oba dva začneme znovu.“
Jedna slza sklouzla po Billově tváři a Tom ji setřel svým palcem a zamračil se. „Ne… Nebreč. Tohle není konec. Ještě jsme ani neměli skutečný začátek, Bille.“
Bill roztřeseně vydechl a přitiskl své rty na Tomovy ve sladkém polibku. „Jen mi budeš strašně moc chybět, Tome…“
„Taky mi budeš chybět,“ zašeptal Tom, pevně omotal paže kolem Billova pasu a položil si jeho hlavu na hruď. „Ale jen si to představ, budeš mít hotovou školu a já s tímhle vším skončím. Můžu si najít skutečnou práci a vydělat poctivé peníze a ty můžeš chystat večeři na stůl každý večer přesně v sedm hodin,“ rozesmál se Tom, když jej Bill praštil loktem. „Dělám si srandu, dělám si srandu… Nejsem si jistý, jestli bych měl věřit tvému vaření,“ škádlil jej a Bill byl vděčný za to zlehčení nálady.
„Musím si projít ještě skrz trochu více, jo,“ souhlasil Bill nešťastně. „Ale ty to máš o moc horší než já… Kéž bych ti mohl pomoct.“
„Pomůžeš mi tím, že zůstaneš tady a já budu vědět, že jsi v bezpečí,“ Tom si opřel bradu o vrchol Billovy hlavy. „Já budu v pořádku. Nechám se od tebe každý večer zkontrolovat, abys věděl, že jsem taky v bezpečí.“
Bill široce zívl a najednou si vzpomněl, jak vyčerpaný je. „Nechci dnes večer přemýšlet o tom, jak budeme rozdělení. Můžeme ještě na chvíli nechat celý svět tam venku?“
„Jo, můžeme…“ Tom se pousmál a přejel polibkem přes Billovu hlavu.
„A zítra ti pomůžu zabalit a… Můžeme být prostě spolu, okay?“ Zamumlal Bill a olíbal Tomovu hruď.
„To zní přesně jako to, co chci já… Bille, tohle bude pro nás dobré. Až se vrátím, najdu si nové místo a můžeme chodit na rande a já ti koupím všechnu zatracenou čokoládu, kterou budeš chtít,“ zašeptal Tom ospale.
„Chceš říct, že… budeš jako můj přítel?“ Bill nedokázal zabránit úsměvu, který se rozšířil na jeho rtech.
„Budu tvůj přítel,“ souhlasil Tom a chytil Billa pevněji, zatímco oba upadli do tolik potřebného spánku a drželi myšlenky na nadcházející den a blízkou budoucnost mimo jejich hlavy.
autor: mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Jà tohle tak nesnáším, když už to vypadá, že všechno bude v pořàdku a pak se něco stane a je to zase v háji…
Bylo tak krásně romantické, když Tom, ten rváč, který vždycky skrýval svoje pocity, najednou mluvil o tom, že je Bill jeho anděl, který byl poslán, aby mu pomohl…ach 🙂
A pak si do toho klidně vletí Bushido, se svými výhružkami a vydíráním a zase je atmosféra plnà beznaděje a zoufalství…tedy, ne tak úplně, pokud má v plánu se z toho všeho dostat a definitivně zůstat s Billem. Ta představa Billa, jak Tomovi každej den vaří večeři je tak sladká… 🙂
Ale momentálně je Tom pořád v háji, vydaný na pospas Bushidovi a až s ním odjede, nebude mít nablízku Billa ani nikoho jiného, kdo by mu pomohl, kdyby to potřeboval. To mě vážně znepokojuje a mám o Toma strach. A o Billa taky, jak se s tím bude srovnávat. BUSHIDO, TY HAJZLE!!!
Díky za překlad
A ja som sa tak tešila, že sa vrátil ten Black, že Bushida zmláti tak, že sa z neho stane hnusná odporná troska:( nemyslela som si, že si vezme Toma preč ako rukojemníka:( je mi to tak strašne ľúto. Ale Tomov nápad je celkom dobrý, dúfam, že to bude tak ako povedal a nebude to trvať nejako strašne dlho…
Ďakujem za kapitolu.
Ach, konecne si chlapci opet zopakovali, ze se miluji a konecne je jasne, ze spolu zustat chteji a jiste zustanou. Moc se mi mi líbilo jejich koupani 🙂 a pak to vypadalo na sladky spanek a zavolal Bu. On si umi vybrat chvilku… ale dostava me, ze se tak moc boji Bleaka. Checht, dostane jednou pres hubu, ze se sotva zvedne a hned je z toho dozivotni hruza. Nicmene verim, ze klukum se plan podari a Tom bude volny. Pak spolu muzou spokojene zit.
Moc dekuji za preklad 😉
Tááákže… Krásná atmosféra mezi klukama… A pak zase ten zmrd Bů… Už mě fakt štve. Já bych se asi neudržela, domluvila bych se s Bleakem hned a zabila ho, nebo fakt nevim… Proč s ním musí Tom vůbec někam jezdit???
Grrrr… Doufám, že další díl tady bude dřív, než mi z tý prekérní situace praskne hlava 😛
Děkuju moc za překlad 🙂
Ten Bushido dokáže opravdu zkazit každou nádhrnou chvilku. Má děsné načasování a ještě horší nápady! Tak mě štve, ten chlap!!!!! :-/ Opravdu jsem doufala, že než k něčemu stačí dojít, tak Bleak Bushida pořádně zmlátí a Bushido bude nucet se vším seknout, takže nechá i Toma. 😀 Achjo, jak bláhová jsem zase byla! 😀 Nejvíc mě ale prostě štve to, že si Bushido může diktovat podmínky a Tom prostě udělá, co mu řekne, protože ví, že mumůže posrat celý život. K čertu s Bushidem, už aby se jej Tom zbavil! Na to všechno je Tomův plán super, tak budu doufat, že prostě vyjde a podaří se mu brzy vrátit zpět za Billem a nebude se muset chudák bát o svoji budoucnost. Nevěřila jsem, že po tom všem bude moci Bushido zase klucy rozdělit a ono přece! Fakt, nevím, kde chodí na tak blbé nápady! :-/
Jinak Bill s Tomem! ♥ Oooh, tak to byly nádherné části! Budu se zase opakovat, ale jsem ráda, že Tom konečně nechal svoje city vyplout a vrátil se k Billovi, protože oni k sobě patří! Ta jejich láska je naprosto nepopsatelná a každé jejich slůvko a doteky jsou úžasné! Líbí se mi, jak moc se Tom dokázal za tu dobu otevřít a jak před ním nemá problém o čemkoli mluvit! Vždycky si ty chvilky mezi nima užívám a pak je tak musí překazit Bushido! :-/
No, upřímně se mi vůbec nelíbí, že budou kluci zase od sebe a daleko, ale prostě se nedá nic dělat. 🙁 Budu doufat, žese do té doby třeba ještě něco stane a Tom tak nebude muset odjet a nebo to jejich odloučení nebude zas tak dlouhé a Tom se vrátí a pak už budou mít jen společnou, nádhernou budoucnost! ♥ Oba dva si to zaslouží, tak doufám, že to nakonec dobře dopadne! 🙂
Děkuji za překlad, Zuzu! ♥♥
Věděla jsem že Bu toho nenechá já Byt Billem tak jdu najít Bleaka a vše mu povím snad by jim pomohl.
Mám nějak moc emocí teď na pochodu 😀 🙁 Všechno bylo tak ňuňu, prostě bylo po všem, Bill byl venku a Tom na cestě ven, teda nejspíš, něco chtěli vymyslet a tak, pak ten proslov o andělích a o tom, že byl Bill seslán, což je něco strašně ňuňu, jakože fakt! Prostě z toho by se nejedna puberťačka jako třeba já rozbrečela, vážně cítím, jak mi vlhnou… OČI, OČI, vy úchyláci! :O Každopádně pak to Bu zase všechno posral. chce utéct? SRAB! cO jeho dcera, nechá ji na pospas Bleakovi? Páč je možné, aby ji něco udělal ne? Ať si sakra řeší své problémy sám jako chlap a nekňourá Tomovi do telefonu! On má svůj život a on by ho Bu poslal do vězení za něco, co mu živilo zadek a rodinu? Dělá si ze mě káču? Blbec! Plivla bych si před něj, ale to je těžší v realitě než-li v mé hlavě, kde bych si do něj klidně i kopla! Ono je to tak zajímavé, jak v každé povídce může být Bill, Tom, Bu… kdokoliv úplně jiný, prostě zajímavé, páš třeba v povídkách od Saline mám Bushida ráda, Bushida jako Bushida v reálu poslouchám, ale nějak zvlášť neřeším, prozatím, ale tady bych ho uškrtila, to je výhoda povídek, prostě… chápeme se 😀 ne? Každopádně doufám, že tohle vše dobře dopadne, páč Mohanrocks by přece nenechala Toma někde ve scheissovinách…, že ne? Děkuju za překlad a už abych se vrhla na další díl, že? 😀 Jsem to ale pozadu, výhoda tohodle je, že nemusím na nic čekat 😀