autor: Janule
Wolmirstedt – sobota 1. února
„Hej, lidi!“ zakřičel Bill do temného hlučícího a zakouřeného klubu. „Jak to dneska večer jde?“ zařval z plných plic a chvilku musel počkat, než se uklidní poměrně početný dav. Byl překvapený, kolik lidí na ně do zdejšího klubu přišlo, a taky o to nervóznější. V davu pod ním nebyly žádné ječící fanatické holky, což pro něj bylo celkem osvěžující, poprvé za dlouhá léta viděl víc kluků než holek. „Devils jsou zpátky, tak jdeme na to!“ zařval, div si nevyplivl hlasivky a namířil svůj mikrofon na Toma, který na jeho znamení hrábl do strun, vzápětí ho následoval Georg a jako třetí spustil svůj rytmus Gustav. Bill kýval hlavou do rytmu, čekal na svůj nástup a adrenalin v jeho žilách proudil úplně stejně jako při každém vystoupení, které kdy zažil.
Klub byl po celou dobu našlapaný až po strop, randál takový, že nebylo slyšet vlastního slova, kvůli kouři ani nic moc vidět, ale všichni se dobře bavili. Nakonec večer proběhl celkem dobře, a ačkoliv Billovi často vypadával text, nikomu to nevadilo. Dokonce několikrát zpíval anglicky cokoliv, co jej v tu chvíli napadlo, ale všiml si toho akorát Tom, který Billovi při zpěvu pomáhal druhým hlasem, když bylo potřeba.
~*~
„Tak jsme to zvládli,“ praštil sebou v šatně do křesla vyčerpaný Georg, když ve dvě ráno skončili svou produkci. „Po noční a čtyřech extrakcích celkem záhul,“ zhluboka se napil piva. Včerejší noc strávil neplánovaně za nemocného kolegu na zubní pohotovosti a dopoledne ve své ordinaci, takže měl dost.
„Jo, dobrý to bylo,“ přidal se Gustav. „Lidi vypadali spokojený.“ Sundal si propocené triko, vydrbal si hlavu ručníkem a posadil se vedle basáka.
„Já taky myslím, že dobrý,“ usmál se Tom povzbudivě na Billa, zatímco pečlivě utíral struny a uklízel kytaru do kufru. „Příště můžeme třeba zkusit něco novýho,“ dodal. Bill jen unaveně přikývl, zhroutil se vedle Gustava, opřel si hlavu o jeho ručníkem zakryté rameno a zavřel oči. Měl pocit, že snad okamžitě usne. Byla to pro něj daleko větší námaha, než čekal. Chyběly mu ty svaly, na které si zvykl poslední dobou, asi by měl vážně začít trochu cvičit. Užíval si jeviště na plné pecky, lítal od Toma ke Georgovi a zpátky, skákal, tancoval, byl prostě šťastný, ale teď šíleně utahaný. Dlouho už si takhle nezařádil. Těšil se, až se vrátí na pódium, ale ani ve snu by ho nenapadlo, že to bude ve Wolmirstedtu s kapelou Devils a naprosto neznámými písničkami.
Tomův slib, že příště zkusí zahrát něco nového, nebral Bill příliš vážně. Byl zklamaný, když jejich největší hit označili ostatní členové kapely za „popík“. Snažil se jim vysvětlit, že to tak jen vypadá na první pohled, že ten song má jemný a klidný začátek, ale postupně se pomocí kytar a bicích rozvine do celkem svižného rocku, jenže dokud Tomovi přesně neřekne, jak to mají hrát, což se ukázalo být těžší, než to původně vypadalo, neuvěří mu. Mohl tak akorát v duchu nadávat sám sobě za to, že se nikdy nezdržoval skládáním hudby s Tomem a Georgem. Sice se účastnil jejich sezení, ale odborné výrazy, kterými se ti dva mezi sebou dorozumívali, pouštěl jedním uchem tam a druhým ven. Billovi se strašně těžko slovy vysvětlovalo, jak tu písničku v hlavě slyší, druhý a třetí hlas na konci, který dodával songu tu správnou barevnost a rockovost, se bez příslušné techniky napodobit nedal, takže z toho ve výsledku vylezlo něco úplně jiného.
Byl zklamaný. Asi neměl začínat Monzunem, měl vzít nějakou tvrdší vypalovačku, třeba Schrei, tam do toho basák s kytaristou za zvuků sirény šlápnou hned od první chvíle, to by se jim určitě líbilo. Jenže potíž je v tom, že křičet proti zkažené konzumní společnosti v šestnácti, nebo v pětadvaceti je setsakramentský rozdíl. Tenkrát to bylo něco úžasného, že takhle mladí zpívali „křič, jak nejvíc dokážeš“ proti všemu, byla to zpověď mladé generace, které se nelíbí vývoj společnosti. Každému to přišlo jako skvělý nápad, ve vydavatelství dokonce prosadili, že se podle toho bude jmenovat celá deska, aby měla nějakou duši, nějaké poselství, ale dneska? Doba se neuvěřitelně změnila. Tenkrát ještě neexistovala jediná sociální síť, internet ani neměl každý, mobily většiny z nich měly ještě černobílé malé displeje, barevné teprve začínaly, čím menší byl mobil, tím lepší, a největší móda byla na nich skládat pískavé melodie a měnit barevné kryty. Teď je už úplně jiná doba. Když začnou křičet v tomhle věku proti konzumní společnosti, nikomu to nebude připadat cool. Spíš si budou lidi ťukat na čelo, co to ti staří pardálové zkoušejí za triky.
Bill si povzdychl. Musí být trpělivý. Nemůže chtít všechno hned, je tu teprve měsíc. No jo… dneska je to měsíc, co se na pódiu probudil s boulí na hlavě. Měl na sobě úplně to samé co dnes, protože jak zjistil, je to jeho jediný koncertní kostým. Černá kůže a spousta stříbrných cetek, co se jen jako stříbro tváří. K jeho vlastnímu překvapení mu to ani moc nevadilo. Na začátku jejich kariéry taky strávil celý koncert před dvanácti tisíci fanoušky v Oberhausenu v jedněch džínách a tričku a nepřišlo mu to divné. Když si začal česat dikobraza, jak jeho účesu fanynky tehdy říkaly, už začal během koncertu měnit kostýmy. Aby si při převlékání nepoškodil účes, musela mu švadlena všechna trička upravit vzadu na zip. Ještě jich má plnou krabici někde v L.A., usmál se v duchu. To až pak s ním sláva a peníze provedly všechny ty kotrmelce, začal dostávat od sponzorů oblečení zdarma, a čím šílenější, tím se mu líbilo víc. Najednou se všichni návrháři prali o to, kdo mu nabídne model pro rozhovor, a on neodolal.
Teď už si uvědomoval, že se vlastně stal jejich kořistí, ačkoliv dobrovolně. Chtěl lidi šokovat, protože měl dojem, že jen tak si udrží jejich pozornost. Jen zpěv a krásná tvářička už nestačily, ne jemu. Začal se nudit v obyčejných džínách a tričku, ani doplňky už nepomáhaly, až skončil na Humanoid tour s neuvěřitelně bláznivými kostýmy, o kterých pak fans na internetu psaly, že připomínaly vysavač a podobné domácí přístroje. Ano… bylo to praštěné, ale odpovídalo to názvu a obsahu alba, tak si to nakonec v kapele prosadil. Bylo trochu zvláštní, že v těch kostýmech vystupoval jen on sám, ostatní se ukecat nenechali, takže byli oblečeni normálně, ale jemu to nevadilo. Líbilo se mu být výstřední, nosit všechny ty drahé kousky od návrhářů světových značek, užíval si pozornost.
Tady byl zase obyčejný rocker. Ačkoliv si to nerad připouštěl, svým způsobem to byla úleva. Samozřejmě, že kdyby za ním teď přišel někdo s leopardími legínami od Givenchy, hned by si je natáhl, ale… zdejší publikum by ho v nich nejspíš vypískalo. Ony by nakonec stačily ty Givenchy vymazlený botičky, co si koupil těsně před Silvestrem, neváhal by ani vteřinu a okamžitě by si je obul, protože ty křusky, co měl na nohách, byly tak akorát pro ostudu, začínal se na nich dělat žralok. Jenomže od Givenchy nějak nikdo nešel…
„Hej, bando, nechrápejte, musíme sbalit a jet domů,“ trhl s ním hlas jeho dvojčete. Jako jediný neodpočíval a balil si kytaru, zatímco Georg usnul s hlavou zvrácenou na opěradle pohovky, Gustavovi pomalu padala hlava dopředu a zavíraly se mu oči a Bill je měl na jeho rameni zavřené od začátku. Museli vypadat jako partička totálně ožralých hudebníků. „No tak, zubař, vstávat,“ zacloumal Tom s Georgovým ramenem, aby ho probral z kómatu. „Dneska řídím já, ty bys to s náma ještě narval někam do sloupu,“ mluvil spíš sám k sobě. „Gustave, že ti sbalím bubny sám,“ začal vyhrožovat, aby je konečně vzbudil.
„To se opovaž,“ povedlo se mu to alespoň u Gustava, který nesnášel, když se někdo dotýkal jeho nástroje. „Jsem po tom měsíčním flákání zmoženej,“ vzdychl si, a když Bill zvedl hlavu z jeho ramene, pomalu se sebral a šel na pódium balit. Ještěže je zítra neděle a budou moct všichni spát klidně až do oběda.
~*~
Nakonec Georg kytaristu k volantu nepustil s poznámkou, že Tom řídí jako prase, protože umí buď toho starýho fichtla, jak opovržlivě nazýval jeho motorku, nebo traktor, ale nic mezi. „Tohle je fajnovej motor, žádnej kombajn, ty ptáku,“ třísknul Tomovi dveřmi u řidiče před nosem, aby se mu tam necpal. „Těch pár kiláků k vám do prdelákova ještě zvládnu,“ nazval nelichotivě Loitsche, kam dvojčata vezl, než to otočí zpět do Magdeburku. „Nic jste tam nenechali?“ houknul dozadu na Gustava a Billa, Tom se nacpal alespoň vedle něj, aby ho hlídal, jak pod fousy poznamenal, uražen, že mu nebylo umožněno řídit dodávku. Zkoušel to zatím jen dvakrát, víc mu Geo nedovolil, tak kde se měl naučit řídit auto, že jo? Gordon měl starou rachotinu, o kterou se taky bál, bylo to těžké. Aspoň že měl svoji motorku, lepší než nic.
„Máme všechno,“ sborem se ozvali bubeník se zpěvákem, když se rozjížděli směrem k domovu.
Chvilku bylo v kabině dodávky ticho. Únava visela ve vzduchu, tak Tom zapnul rádio, aby Georga nepostihl mikrospánek, jak se obával. Unavený zubař byl nebezpečná věc. Už jednou byl takhle po noční a málem se rozsekali, když jim do cesty vběhla srna. Jen tak tak to Geo stihl zadupnout, když Tom zařval. Od té doby na něj dával pozor, kamkoliv takhle v noci jeli. Lepší než rádio byl samozřejmě rozhovor, ale o čem pořád mluvit, když se vidíte téměř každý den…
„Tak co doma?“ začal Tom otráveně po dvou písničkách, když si všiml, jak se basákovi klíží víčka. Vlastně ani nechtěl vědět, jak to má Geo s manželkou, ale lepší téma ho v tuhle chvíli nenapadlo.
„Dobrý,“ kývl basák, až se mu dlouhé vlasy rozhoupaly a mrkl do zpětného zrcátka, aby zkontroloval podřimujícího Gustava a Billa, který si potichu broukal s písničkou v rádiu. „Žena chce sviště,“ poznamenal jen tak zlehka do éteru, ale na rozdíl od ostatních, s Billem na zadním sedadle ta informace trhla.
„Cože?“ chytil se za Georgovo opěradlo a strčil hlavu mezi něho a Toma. „To jako dítě?“ byl zděšený. To by zhatilo všechny jeho plány na proslavení kapely. Už viděl, jak Georg jezdí šňůry s manželkou a dítětem na krku.
„Jo, prý už je na to nejvyšší čas, vysadila prášky,“ přikývl basák a mrkl na Billa do zrcátka. „Co je?“ trochu se zarazil, když si všiml Billova divného pohledu.
„Nic, jen… nejste na to trochu mladý?“
„Prosim tě, bude mi sedmadvacet, Beatrice taky, to není žádný třeskutý mládí. Ta tvoje měla děti ještě dřív, ne?“ obrátil se s otázkou na Toma. K Billovu naprostému údivu. Jaká ta tvoje? Co to mělo znamenat, proboha?
„Co?“ reagoval Tom stejně zmateně jako v duchu Bill.
„V kolika letech ta tvoje sexy panička měla děti, se ptám,“ zopakoval trpělivě Georg.
„Copak já vím?“ mávl rukou Tom, jako že ho takové prkotiny nezajímají a spiklenecky mrkl dozadu na Billa. Ten ale seděl jako zařezaný, pusu dokořán, zíral na Toma, jako by spadl z višně a evidentně nechápal, o čem je řeč. Georg ale pokračoval.
„Jak nevíš? Seš něco jako jejich nevlastní otec, ne?“ chechtal se basák a praštil do volantu, jak sám sebe touhle ptákovinou pobavil.
„Prosim tě, v životě mě neviděly,“ otočil se Tom zpátky k řidiči, zatímco mu v hlavě šrotovalo, jestli Billovi o téhle jejich krycí záležitosti řekl, nebo ne. Bill vypadal, jako když o tom slyší prvně, a taky se podle toho tvářil. „Maj svýho fotříka, já jen píchám jejich máti,“ dodal zcela v duchu svého krycího image, ačkoliv skoro slyšel, jak Bill vzadu skřípe zuby. „Děti jsou otravný,“ dodal ještě a podíval se na Billa, snažil se mu očima nějak sdělit, že to všechno je vymyšlená hovadina, ale zpěvák evidentně nechápal. „Hele, ale když budeš mít sviště, to už tě nebude pouštět hrát, že jo?“ došlo Tomovi to samé, co před chvílí Billovi. „Budeš totálně pod pantoflem.“
„Ale prd, nějak si to zařídím,“ reagoval basák. „S mým povoláním budu doma stejně minimálně. Bea chce zůstat dva roky na mateřský, takže toho budu muset zvládnout sám dvakrát tolik,“ přemýšlel nahlas. „No… uvidíme. Stejně pořád řveš, že neumím hrát, tak si aspoň najdete někoho lepšího,“ šťouchl Toma pobaveně do ramene, protože věděl, že i přes tyhle kecy je to to poslední, co by kdokoliv z nich chtěl. Pořád byli kamarádi, a to se počítalo.
„Blbe,“ vrátil mu šťouchanec Tom, „radši čum na cestu, ty inseminátore.“ To už se ale blížili k Loitsche, a vzhledem k tomu, že vzadu bylo totální ticho, které by se dle Tomova názoru dalo krájet, bál se chvíle, kdy basák zastaví před jejich domkem.
„Hej, co ho kouslo?“ reagoval Gustav rozespale, když ho vzbudilo prásknutí dveří dodávky, kterými vylítl Bill, jakmile auto zastavilo na štěrku u autobusové zastávky.
„Nevím,“ pokrčil Tom rameny, zatímco rychle vytahoval zezadu kytaru a kufřík s Billovým mikrofonem, ačkoliv moc dobře věděl, co se s bratrem děje. Musel rychle za ním. „Hele, kluci, díky za svezení, uvidíme se ve středu na zkoušce,“ mávl na oba spoluhráče, kteří zůstali v dodávce, zabouchl zadní dveře a téměř se rozeběhl za Billem.
„Jsou divný,“ poznamenal ještě Geo, než znovu nastartoval, vyhodil blinkr a zacouval, aby se otočil do směru, ze kterého přijeli. „Tyhle dva stejně niky nepochopím,“ vzdychl si, když vyjel na silnici a přidal rychlost. Gustav už se k řečenému ani nevyjádřil, protože opět usnul.
Bill nechtěl, aby si ostatní všimli slz, které se mu během konverzace kytaristů tlačily do očí. Tak Tom má nějakou sexy paničku, a on si bláhově myslel, že je tenhle Tom lepší než ten v Los Angeles. Evidentně není, akorát že tenhle k té své vdané paničce navíc píchá ještě svého pitomého mladšího bratra, nadával v duchu vztekle, zatímco rázným krokem mířil k domu. Ani se neohlídl, nerozloučil a za dveřmi se zhroutil nadšeně vítajícímu Scottymu rovnou do kožichu, aby si o něj utřel slzy, které mu pomalu ale jistě rozmazávaly linky a černé stíny. Tohle byla hnusná zrada! Jak mu to mohl Tom udělat? Hlavně, že mu vykládal, co všechno spolu zažili, ale zmínit se o nějaké sexy paničce, kterou chodí potají šoustat, to ne. To si nechal pro sebe.
„Bille!“ slyšel zvenku, jak jeho dvojče volá, protože svýma dlouhatánskýma nohama vkleče blokoval dveře zevnitř. Nechtěl ho pustit dovnitř, ať si tam zmrzne, podvodník jeden. Prej „já jim jen píchám máti“, s jakou lehkostí to řekl, ani se nezačervenal, zřejmě o tom takhle s basákem běžně mluvili… a doma na něj hraje milujícího bratříčka. A dokonce mu lhal! Ptal se ho přece, jestli měl někdy někoho jiného, a on jasně řekl, že neměl. Parchant jeden!
„Táhni!“ otočil hlavu ze Scottyho kožichu a zařval za sebe směrem k Tomovi. „Zrádče hnusnej!“ přidal ještě. Scotty z něj byl naprosto zmatený a začal váhavě kňučet. Byl šťastný, že páníčka zase vidí, druhého cítil za dveřmi, rád by ho taky přivítal pořádným olíznutím, ale tahle celá situace byla strašně nepřehledná.
„Bille, otevři, to je celý strašnej omyl, vysvětlím ti to!“ snažil se Tom nekřičet na celou vesnici, tak strčil hlavu co nejblíž ke dveřím. Sousedi určitě dávno spali, zase by si vyslechl, jak je v noci budili svým řvaním, stačilo, že před domem zastavila a pak znovu startovala dodávka. Neměla zrovna nejtišší motor.
„Lžeš!“ odpověděl uplakaným hlasem Bill. „Říkal jsi, že nikoho jinýho nemáš!“
„Nelžu, Bille, miláčku, pusť mě domů, já ti to vysvětlím. To je celý jen pro kluky, není to pravda,“ snažil se zároveň křičet a šeptat v jedné chvíli do škvíry ve dveřích. „Musel jsem si něco vymyslet, když se kluci začali ptát, proč nemám žádnou holku. Miluju jenom tebe, Billi, lásko, to je celý jeden velkej omyl, zapomněl jsem ti o tom říct…“ Vtom se dveře prudce otevřely, hubená ruka ho popadla za límec a vtáhla ho do předsíně. Dveře se zabouchly a kytara i mikrofon zůstaly trčet na mrazu.
„Přísahej,“ zahučel mu Bill do ucha, když se mu vrhl kolem krku, Scottyho ke svému dvojčeti ani nepustil.
„Přísahám,“ usmál se Tom na Billa s uplakaným obličejem, zatímco rukou drbal neodbytného psa za ušima. Bill vypadal legračně, jak si utíral slzy a rozmazal si tak černou linku až na bradu. „Přísahám na všechno, co miluju, Billi. A miluju jen tebe,“ přitiskl si ho do náruče. „Tohle jsem vážně nechtěl, ale musíš mi věřit, žádná panička neexistuje, jsi jen… ty,“ doříkával už do Billovy pusy, která se přitiskla na jeho rty. Byla ještě slaná od slz, jež dvojče kvůli němu prolilo, a přesto to byla ta nejsladší pusa na světě.
autor: Janule
betaread: Allka
Chudak Bill, musel si poplakat aby zjistil, ze Tom mu nelhal a nema zadnou pitomou paničku s blbyma detma. Heh, ale Billuv styling v 25ti, moc bych ho chtela videt 😀 taky se mi libi Geo-zubar. Ale teda pekne chce Billimu zavarit. Decko mu do budovani slavy nepomuze. Ovsem co si budeme povidat, vsichni ctyri maji nejvyssi cas poridit si potomky…
Moc dekuji za super dilek 😉
Nechci malovat čerta na zeď, ale řekla bych, že žádnou velkou slávu už Devils nezažijí…Muzika se kterou prorazili, se v kapele nechytla a chci vidět, jak bude Georg při práci a rodině stíhat ještě kapelu…Možnà se prostě Bill bude muset smìřit s tím, co má, což popravdě řečeno není zas tak špatné. Mà Toma, to je hlavní. A kdyby zatnul zuby a dodělal si školu, tak by nemusel být do smrti jen domàcì hospodyňka na vesnici. Daleko horší by mi připadalo, kdyby se Bill v L.A. musel smířit s tím, že má slávu ale Toma prostě ne. Ale oni oba určitě ještě něco vymyslí… 😀
Ta scéna na konci byla skvělá, pro Billa to musel teda být strašný šok…Jak nechtěla Toma ani pustit do baráku… 😀 Ale jsem si jistá, že mu to pak Tomi vynahradil… 😀 A Georg to zabil, prý: "Jsou divný" :DDD
Díky za skvělý díl
Och, zostalo mi Billa tak veľmi ľúto:) chudáčik, už toho vytrpel toľko, že utiekol preč zo svojho zabehnutého života a teraz dostal takýto šok. Ešteže to netrvalo dlho a Tomovi hneď uveril:)Som strašne zvedavá ako sa chlapci presadia, keď nebudú hrať tie ich prvé hity:)
Ďakujem za kapitolu:)
Jejdá! Chudák Bill! Mě jej bylo tak líto v tom autě, když musel poslouchat o tom, jak jeho milovaný bráška má nějakou ženskou s dětma a ještě o tom tak v pohodě mluví. A chudák Bill nic nevěděl. 😀 Teď mi celá ta situace přijde maličko komická, ale ve chvíli, kdy jsem to četla, jsem jen trnula, co Bill udělá. Trošku jsem se bála, že udělá Tomovi scénu hnedka v autě, protože se neudrží a nebo bude Geovi tvrdit, že on o žádné ženské neví. 😀 No, naštěstí i v tak hloupé situaci se Bill dokázal udržet a vylil si city až doma, kde mohl. Štěstí, že se nakonec všechno vyřešilo a Bill Tomovi uvěřil a není podezíravý. Jsem ráda, že má Bill konečně Tomovu lásku! 🙂
A trošku se začínám bát, že Billovi ta sláva nakonec vůbec nevyjde. 😀 Já jsem mu celkem věřila, protože přece jen, ať je to Bill v jakémkoli světe, tak má pořád dost silný charakter a je okouzlující, tak jsem trochu čekala, že když Bill zatne zuby, bude makat, tak že to dokáže. Ale jelikož se nikomu DDM nelíbilo a Geo chce ještě k tomu dítě, noo..tak tou slávou si už tak jistá vážně nejsem! 😀
Každopádně jsem rozhodně zvědavá, co sisna tyhle dva přichystala! 🙂 Moc děkuji za další úžasný díl! 🙂
Ještě že to s tou ženskou není pravda.
Stejně jako holky, jsem až doteď byla přesvědčená, že Bill je prostě Bill a ten musí být slavný ve všech možných i nemožných dimenzích, protože to prostě jinak nejde… No, ale začínám mít pocit, že to asi jde, protože tady to s tou slávou vůbec nevidím růžově. Tak kdo ví, třeba bude stačit jen nepřiživovat se na něčem, co napsal před deseti lety, ale trošku zapracovat a napsat nějaký nový super hit, který je vyšvihne do výšin… 😀
Taky mi ho v tom autě bylo líto, jak jej ta informce o té Tomově údajné žensé sebrala. Mě vůbec nedošlo, že to ještě neví. Tenkrát na to Tom vlastně jen myslel, že si ji vymysleli, ale s Billem o tom nemluvil. Ještě že si to tak rychle vysvětlili a už je zase dobře. Jen aby se Georg moc nešťoural v tom, proč jsou divní 😀
Jsem zvědavá, jak to vyřeší s tím Georgovým případným potomkem. Ne, že bych mu ho nepřála, věk už na to opravdu má, jen si to prostě neumím představit. Ale co, spousta slavných má děti a taky to zvládají 😀
Moc díky za super díl a těším se do LA na praštěného Billa s Pumbim 😀
Ach, jak to děláš, že i zdánlivě vážné věci dokážeš napsat vtipně?! 😀 Další skvělej díl, jak jinak.
Pobavil mě Tom, když Georgovi vyprávěl o "svojí" paničce, za kterou chodí. Je fajn, že mu to žere a nemá teda důvod myslet si něco špatného o dvojčatech. Nicméně, bylo mi Billa opravdu líto, protože to, co Tom řekl rozhodně nemohl čekat, když o tom nevěděl. Docela jsem i čekala, jestli mu náhodou neztropí scénu už v dodávce, ale on se statečně držel! 🙂
Bill a jeho módní kreace… Je mi jasný, že tady musí trpět, když se musí spokojit s naprosto obyčejnýma věcma! 😀 Myslím si ale, že v téhle realitě slávu už nezažije. Přeci jen, nejsou nejmladší, Geo si plánuje pořídit dítě… No, nevim nevim 😀
Každopádně děkuji za nádherný díl a moc se těším na další. ♥ ♥
Pevně věřím v Billa! Ač působí křehce, je to silná osobnost, možná silnější než všichni tři z Devils!!!
Tak jsem si zpříjemnila polední přestávku a zase nemám do soboty co číst 🙂 Vypadá to, že Billův plán proslavit se nebude úplně realizovatelný, nejspíš jim už "ujel vlak", a i když se své naděje ještě nevzdal, začíná si uvědomovat, že to nepůjde tak hladce, jak si představoval. A Georg tomu nasadil korunu svými manželskými plány 🙂
Tak já jdu zase pracovat na otázkách pro ředitele Kofoly (hrozně se mi chce) a budu se těšit na další LA story 🙂
to by mě nenapadlo, co všechno bude Billovi komplikovat cestu za slávou. děti, to není jen tak. jak znám ale cílevědomého Billa, tak ten se s tím jen tak nesmíří, bude to chtít alespoň zkusit, buď a nebo. život jim utíká mezi prsty.
závěrečná udobřovačka byla skvělá. Tom už nemůže být větší světec. 🙂
Chudak Billy takovy trapeni ma s Tomem, prislo mi vtipny a zaroven utny jak Bill nadaval Tomovi a nenechal si to vysvetlit. Pripelo mi to scenu z telenovel 😀 :D.
Takze klukum se monsun nelibi? Kdyby jen vedeli. Ale Bill ma pravdu ze Schrei se uz v 25 nehodí… Mozna by mohl vyzkouset neco ze Zimru, hmmmm mu tady davam rady jako, kdyby stal vedle me. 😀
Povidka me strasne bavi, jen mam malo casu ted na cteni – mam zapoctovej tejden. Tak se ucim.
Moc bych tomuhle Billovi prala aby byl slavnej a zaroven s Tomem. 🙂