autor: Muckátko :o*
Ahojte všichni, viděla jsem, že moje úvodní řeč u posledního dílu vyvolala všelijaké reakce, takže jsem se k tomu ještě chtěla vyjádřit, ale zároveň nespamovat prostor pod povídkou.
Takže 1. Věrným komentátorům, teď mluvím především k Tobě, Rin, bych chtěla jen vzkázat, že si vůbec nemusejí dělat hlavu z toho, že vynechali komentář pod nějakým dílem. Vím, že ne každý má čas celý den vysedávat u PC a zabývat se povídkami, protože na to sama čas nemám, takže se ohledně toho nemusíte vůbec cítit špatně, když někde nestihnete zanechat komentář, zvlášť když třeba povídku čtete někde „za pochodu“ na mobilu nebo tabletu.
2. Vítám nové „tváře“, které se pod povídkou objevily – především DunkelLiebe, a které se hned nenechaly odradit mým úvodním proslovem. Doufám, že si povídku užijete a pokud se zakousnete do některých povídek, které jsou už dokončené, přeji mnoho zábavy.
3. Krátký nástin Billova plánu A pro komentátorku B. 😀 – Ten spočíval v tom, že měli s Tomem přesně nacvičené věty ve vzájemném rozhovoru, kdy Bill hrál Seta a Tom sám sebe. V rámci účelně mířených otázek se měli dostat k té Setově otázce „Co tady děláš?“, jenže tím, že Set na Toma vychrlil ten svůj proslov, tak se Tom ke slovu vůbec nedostal, proto plán A selhal a asi nemusím říkat, jak moc to Billa mrzelo, protože všichni dobře víme, jaké zlato vypouští z úst, když je otevře. 😀
Teď už mnoho zábavy u čtení následujícího dílu a nezapomeňte na mé snad ne tolik pobuřující přání najít pod dílem vaše názory. M. :o*
Dalšího dne se Tom probouzel do velmi brzkého rána. Ještě stále se po každém probuzení v novém pokoji cítil nesvůj. Chlad, který ráno obvykle naplňoval jeho starý pokojík, vystřídalo příjemné teplo, díky kterému si mohl dovolit oblékat se na noc přece jen méně, než byl zvyklý. Když otevřel oči, nezahlédl světlo, které pronikalo dovnitř úzkým oknem. Teď měl z postele výhled na skříně, konferenční stolek a antickou sochu, která našla domov v jeho pokoji, protože u Billa příliš nepochodila.
Tom se posadil na matraci a ušklíbl se, když v jeho bedrech luplo, jak záda ohnul. Dokonce i matrace se mu zdála tvrdší, než na jaké tolik let spával. Nejspíš i proto si jeho tělo ještě stále stěžuje a křupe, kdykoli pohne nějakým kloubem.
Spát už nechtěl. Ne teď, když mohl dělat tolik jiných věcí. Vyhrabal se z peřin a do koupelny si došel umýt ospalý obličej. Převlékl se ze spacího úboru do domácího oblečení, stáhl vlasy do culíku, jak byl zvyklý a vydal se z pokoje ven na chodbu.
Měl v plánu pro všechny dnes připravit snídani, aby alespoň nějak ulehčil svému svědomí, že se na něčem v této nestandardní domácnosti podílí. Doufal, že by mu mohl být Bill nápomocen, proto jemně ťukl na dveře jeho pokoje a opatrně vzal za kliku. Naštěstí bylo odemknuto. Pousmál se, když už ode dveří viděl Billovo na první pohled mrtvé tělo. Ležel na břiše, pravou ruku složenou pod hlavou, levou položenou vedle těla a pravá noha mu od poloviny lýtka dolů čouhala zpod přikrývky. Jeho ústa byla mírně pootevřená, proto jeho oddychování byl Tom schopen zaslechnout až ke dveřím. Nemyslel si, že je Billovo tělo v nejbližší době připraveno čelit nějakému probuzení. Ať už samovolnému, nebo s pomocí další osoby.
Tom se hřejivě usmál a dveře od pokoje znovu zavřel. Byl si jistý, že si poradí i sám. Chtěl jen, aby byl v kuchyni Bill s ním, kdyby ke snídani dorazili jeho rodiče dřív než on. Ještě se nestalo, aby se Tom ocitl v místnosti jen s Billovými rodiči, protože jejich syn se pro něj stal záchranným kruhem, když se vlny kolem začaly nebezpečně zvedat. Nikdy neměl možnost účastnit se rodinných snídaní, ale v hlavě nějakou představu přece jen měl. Proto se pustil kromě vaření vody na čaj nebo kávu, do chystání nádobí na stůl a pak samotné přípravy snídaně, kterou pojal spíše stylem ‚Berte si, na co máte chuť‘, protože veškeré suroviny roztřídil na několik větších talířků. Jeden obsahoval nakrájenou zeleninu, na druhý naskládal plátky sýra a nějaké šunky, co našel, na třetí položil ubrousek, na který pak položil opečené toasty a zbytek pečiva nechal v ošatce. Vše přichystal na jídelní stůl tak, aby ke všemu byl dobrý přístup a začal chystat hrníčky, dózu s kávou a pytlíkové čaje.
Právě v okamžiku, kdy začala konvice pískat, aby kuchaře upozornila, že voda je již uvařená, se do místnosti vpotácel unavený a rozespalý Bill, který si ještě stále mnul oči a díky tomu, že se nedíval na cestu, vrážel do všeho, co se mu připletlo pod nohy.
„Ahoj mami,“ zabručel nakřáplým hlasem a pěstmi si drtil oči, které ještě nebyly připravené fungovat.
„Ne tak úplně,“ podotkl Tom nesměle a vypadal pobaveně, když Bill trhl hlavou a zvedl bradu nahoru, když jej u snídaně uvítal někdo jiný než obvykle.
„Tome?“ ujišťoval se, že nemá nějaké vidění.
„Jsem to já. Neboj, nesníš,“ usmál se.
„Co tu děláš?“ ptal se Bill zvědavě.
„Snídani,“ odpověděl trpělivě druhý z nich.
„A co máme dobrého?“ olízl si rty a zašilhal na stůl obložený jídlem.
„Cokoli, na co budeš mít chuť. Dáš si kávu nebo čaj?“ optal se Tom, aby Billův ranní nápoj mohl rovnou zalít, když už sešel dolů.
„Čaj prosím. Děkuji. Můžu s něčím pomoct?“ nabídl se. Snad historicky poprvé se chtěl zapojit do přípravy snídaně. Za normálních okolností měl co dělat, aby u snídaně znovu neusnul a na nějakou pomoc nemohla vůbec přijít řeč. Měl dost práce sám se sebou.
„Nemusíš, díky. Už jsem hotový,“ vysvětlil mu a postavil hrníček k talířku, který ležel na místě, kde Bill sedával.
„Mmm mňami mňami mňami,“ zašvitořil Bill a natáhl se po křupavém toastu, který lehce namazal máslem a obložil sis jej sýrem, kolečkem rajčete a kousky papriky. „Ohh toastík,“ vydechl Bill labužnicky a přivřel oči. Tom se uchechtl, když Billa pozoroval. Tvářil se, jako by pozřel nějakou vybranou delikatesu, o které si obyčejný smrtelník nedovolí ani snít, natož, aby ji ochutnal.
„Nebyl jsi v minulém životě kuchař?“ popíchl Bill svého společníka.
„Jestli ano, pak si to nepamatuji.“
„Jak ses vyspal?“ zajímal se Bill, zatímco se natahoval po dalším jídle, jako by týdny nejedl. Skoro se podobal křečkovi, který si dělá zásoby na zimu.
„Zvykám si,“ odpověděl Tom nepřímo.
„Zvykáš?“
„Však víš. Na teplo, světlo a na fakt, že za zdí není prázdný pokoj, ale někdo v něm bydlí,“ usmál se. Bill zastavil své přežvykování.
„Dělal jsem v noci hluk?“ vydechl zaskočeně. Tom nejdřív nechápal, na co se Bill ptá, ale pak mu došly souvislosti.
„Ne, tak jsem to nemyslel. Asi jsme se nepochopili. Měl jsem na mysli, že je hezké vědět, že vedle v pokoji někdo bydlí a že ten pokoj není opuštěný, jako byla ta místnost v západním křídle,“ uvedl na pravou míru.
„Aha,“ kývl Bill. „Jak vidíš, nejenže mi to nemyslí pozdě večer, mám problém i brzy ráno,“ zasmál se Bill omluvně a raději si všímal své snídaně.
Styl, jakým Tom občas mluvil, jej nutil připadat si, jako by mluvil v jednom kuse sprostě. Muž vedle něj mluvil spisovně, tu a tam použil slovní obraty, které mu i odborná literatura mohla závidět, nebo slova, která by nepoužili ani ti nejlepší spisovatelé. Když byl s Billem, chvílemi se dokázal zapomenout, ale brzy se zase vracel do toho podivného módu vybraných způsobů, které dnes už existují jen v učebnicích.
„Ty jsi spal dobře?“ oplatil Tom Billovi jeho zájem.
„Nejspíš jo. Ani nevím. Padl jsem do postele a hned jsem byl v bezvědomí, takže asi jo,“ uchechtl se Bill.
„Co tě vlastně probudilo? Ještě před patnácti minutami jsi vypadal, že máš půlnoc.“
„Byl jsi u mě v pokoji?“ povytáhl Bill obočí.
„Jen jsem nakoukl,“ ujišťoval jej.
„Oh no jo. Asi jsem večer zapomněl zamknout, ale že mě vůbec nevzbudilo, že se otevřely dveře,“ uvažoval Bill znepokojeně. „Uhm promiň. Jaká že byla otázka?“ Tom se rozesmál.
„Rozhodně ne zásadní, ale ptal jsem se, co tě tak najednou vzbudilo,“ zopakoval mu Tom.
„Zdálo se mi, že jsem spadl z houpačky a tak silně jsem sebou cukl, až jsem se probudil,“ zavrtěl Bill hlavou.
„To se mi taky stává, ale spíš, když usínám,“ potvrdil druhý z nich. Žádná další konverzační otázka už nestihla přijít, protože se do kuchyně vloudil Gordon se Simone jen dva kroky za zády.
„Dobré ráno,“ pozdravil Tom slušně jako první a Bill jej svým ‚Čau‘ s plnou pusou toastu hned následoval.
„Dobré ráno,“ odpověděla jim Simone trochu překvapená, že přichází k hotové snídani.
„Vám taky,“ kývl Gordon a posadil se na svoji židli. „Komu se chtělo dnes tak brzy vstávat kvůli snídani?“ rozhlížel se po prostřeném stole, přemýšlejíc, z čeho uzobne jako první.
„Já myslím, že to je naprosto zbytečná otázka,“ podotkl Bill.
„Byl jsem stejně vzhůru, tak jsem chtěl ten čas využít nějak efektivně,“ přihlásil se Tom ke svým skutkům.
„Udělal jsi dobrou práci. Děkujeme,“ poděkoval Gordon nepřímo za ně za všechny a vykouzlil tím na Tomově tváři široký a především spokojený úsměv. Každého člověka potěší, když se mu za jeho úsilí ve prospěch ostatních dostane několik slov díků a uznání.
„Není zač,“ odvětil Tom rozechvěle a raději schoval ústa i s nosem do hrníčku s čajem, když se rozhodl skrýt své rozpaky pitím.
Bill, který měl oči všude, však dobře zaznamenal Tomovu reakci na Gordonovo poděkování. Kdyby mu to nebylo hloupé, možná by se Tom dokonce začal i červenat, ale to byla nejspíš jen Billova specialita. Přišlo mu to na jednu stranu neskutečně roztomilé, že má Tom radost z takové věci, kterou by normální člověk v běžném hovoru úplně přeslechl, ani by na ni neodpověděl. Tom to bral jako poctu a vstřícný krok, co se jeho a Billových rodičů týče.
„Tak když se Tom ujal snídaně, co kdybys, Bille, uvařil oběd?“ navrhl Gordon s potutelným úsměvem.
„Kde je tady nejbližší pizzerie?“ zeptal se Bill naprosto vážně a málem vstal od stolu, aby si mohl dojít pro mobil a vytočit číslo. On a jeho kuchařské umění, to byl vztah velmi podobný vztahu zajíce a vlka v pohádce ‚Jen počkej, zajíci‘, nebo Toma a Jerryho. Někdy měl pocit, že se jej kuchyně snaží zahubit.
Všichni se celé situaci společně zasmáli, ale dál si Billa už nedobírali.
*
Po obědě se oba rodiče usadili do salonku ke svým laptopům a přes e-maily, skype a mobily komunikovali s nadřízenými, kolegy i podřízenými ohledně práce. Bill seděl zkroucený v jednom z křesel a pohazoval si svým mobilem v ruce. Gordon zrovna něco zapáleně vysvětloval do sluchátka a musel si k tomu dokonce stoupnout a pochodovat po místnosti, jak do toho byl zabraný. Bill jen co chvíli protočil očima, nebo je naopak stočil k otevřeným dveřím, které vedly na chodbu.
„Neměl bych dojít pro Toma?“ zeptal se Bill, a jelikož Gordon otázku slyšet ani vnímat nemohl, musela synovi odpovědět Simone.
„Proč bys pro něj chodil?“
„Aby přišel za námi a nebyl nahoře sám?“
„A nemyslíš, že kdyby za námi chtěl přijít, tak přijde, aniž bys ho musel vyzvedávat?“
„To si právě nemyslím. Má z tebe vítr a to tě vůbec nezná,“ obvinil mámu nepřímo.
„Co tím myslíš?“ odklonila upřený pohled od dat v laptopu a podívala se na svého znuděného syna.
„Že se k němu chováš, jako by byl na obtíž. V tom lepším případě předstíráš, že je neviditelný a Toma to docela trápí. Stačí, že si sám myslí, že tady jen moří vzduch a všechno nám ztěžuje. To, že se s ním vůbec nebavíš, nepodíváš se na něj, ani mu nedovolíš, aby ti s něčím pomohl, tomu moc nepřidáváš,“ pověděl jí narovinu.
„Samozřejmě! Tobě nic nekomplikuje. Ty v něm hledáš kamaráda, ale my ho musíme živit a později to budeme nejspíš my, kdo mu bude muset pomoct, aby se postavil na vlastní nohy. Můžeš být rád, že pro něj chceme udělat už tohle. Taky jsme ho mohli vyhnat, aby si poradil sám, takže si myslím, že na sebe bereme už dostatek zodpovědnosti, zvlášť když jde o naprosto cizího člověka.“
„Fajn, ale nemusíš mu to dávat sežrat takovým způsobem. Dokonce i Gordon se k němu chová líp než ty a to bych spíš počítal, že ty budeš ta, která s ním bude soucítit. Nějaké mateřské pudy, nebo tak něco a zatím se chováš tak, že se Tom očividně bojí vystrčit nos ze dveří, aby ti náhodou nelezl na nervy,“ sykl Bill naštvaně.
„Bille, kroť se laskavě. Takhle se s mámou nemluví,“ usadil jej Gordon, který vyslechl větší část závěru jejich rozhovoru.
„A jak jinak bych to měl říct, když přesně takhle to je?“ založil si Bill ruce na hrudi. Nehodlal ustoupit. Ani Gordonovi ne.
„Může to být, jak chce, ale ty by sis měl uvědomit, s kým mluvíš,“ upozornil jej Gordon a přesunul se zpět ke stolku.
„Jestli jste po mně vždycky něco chtěli, tak to byla upřímnost, tak ji tady máte.“
„Upřímnost je na místě, ale způsob, jakým ji předkládáš své mámě, už je špatně.“
„Já kolem nikoho chodit po špičkách nebudu. To není můj styl, a když se mi něco nelíbí, tak to řeknu a nebudu čekat. Zvlášť když vím, že mám pravdu, a co mě štve nejvíc, je fakt, že ty to moc dobře víš, a navíc máš na věc stejný názor, ale stejně se zastáváš mámy,“ obvinil Gordona.
„Nikdy jsem neřekl, že s tebou nesouhlasím.“
„Ale stojíš na její straně, protože sis dobře vypočítal, že je lepší to mít rozházený u mě než u mámy. Nemyslete si! Včera jsem vás moc dobře slyšel mluvit, když jsem se v noci vracel z kuchyně,“ vytáhl své eso z rukávu.
„Bille, nech těch výstupů,“ napomenula jej Simone.
„Tohle ještě žádný výstup není. Jsem naprosto klidný, jen se vám tu snažím dokázat, že se se mnou hádáte o tom, jak vám sděluji svůj nesouhlas, místo toho, abyste se zaměřili na obsah mého nesouhlasu.“
„Nemůžu se soustředit na to, co mi chceš říct, když se mnou mluvíš jako s někým podřadným,“ zamračila se Simone. Bill si odfrkl.
„Tohle fakt nemá cenu. Jdu za Tomem,“ shodil skrčené nohy z křesla na podlahu a se vztyčenou bradou vypochodoval z místnosti ke dveřím.
Zahnul za roh, že se vydá k Tomovu pokoji, ale přímo proti němu se na chodbě zjevil Set. Ve tváři měl strnulý výraz a nekompromisním krokem se blížil přímo proti Billovi. Vypadal, že mu nedá nejmenší šanci jej obejít, protože ráznou chůzí procházel prostředkem široké chodby. Rychlost s jakou se k němu blížil, Billa donutila udělat dva kroky zpět a s bojácným výrazem zacouvat zpět do salonku. Pajdal pozadu, zakopávajíc o nábytek, nespouštějíc oči z děsivého výrazu v Setově obličeji.
V momentě, kdy se muž ocitl mezi futry, se Bill zastavil o opěrku křesla, za které se schoval. Set stál ve dveřích jako bůh pomsty. Bill se opatrně posadil na opěradlo pohovky a čekal, co bude.
Set bez slova udělal dva kroky do místnosti, máchl dveřmi a ty se s třísknutím zavřely.
Všichni tři sebou v tom zvuku cukli a Bill se modlil, aby Set v ruce, kterou měl podivně schovanou za zády, nedržel sekyru nebo jinou zbraň.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Tom je prostě zlatíčko! Tak rád by se zapojil do chodu rodiny, ale Simone mu zatím moc šancí nedává. Je prostě obezřetná, nemůžeme se jí divit, nezná Toma jako Bill a my. Myslím, že je správné, že Bill vyjádřil svůj názor. Dobře upozornil, že se debata nevede o podstatě jeho myšlenky. Simoně se prostě nechce uznat chyba. neví proč, ale mám pocit,že Simone jako matku uznává, ale větší váhu má Gordon. Miluji to jejich slovní hašteření. Díky za dnešní díl, jako vždy skvělá pohoda!
Awww! Díky za vysvětlení! 😀 A co se dnešního dílu týče, tak.. wow! Musím říct, že mi docela vyrazil dech. Toma mám čím dál raději, vážně. Líbí se mi, jak jeho zvláštní vychování lehce probleskuje jeho chování, ale není to nic násilného a do očí bijícího. Je mi ho taky líto, protože si vůbec nedokážu představit, co asi musí prožívat v téhle situaci, co s ním bude dál.. A miluju to Tomovo a Billovo postupné sbližování. Jak se jen oťukávají, poznávají, žádná kaboom láska na první pohled a vášnivý sex nejpozději za dva díly, to by nebylo reálné a dost by to znehodnotilo i celé vyznění povídky. Takhle je to naprosto uvěřitelné a přirozenější, tak, jak to mám osobně nejradši. 🙂
No, a musím říct, že mě trochu zaskočil způsob Billova jednání se Simone.. nemůžu si pomoct, ale dneska jsem byla na její straně a dost obdivuju, jak se k Billovu výstupu postavila. Bill mi tady přišel jako malé umanuté dítě. Copak si opravdu neuvědomuje, že je tahle situace pro Simone s Gordonem minimálně stejně těžká jako pro Toma?!
Nejdříve bych ti chtěla poděokovat za milé "přivítání". Musím ti říct, že jsem četla všechny tvé povídky, které tu na blogu máš, už dřív – ale četla jsem je zpětně, tak jsem se skoro nevyjadřovala, spíš vůbec. Ale i tak, každž tvá povídka má své osobité kouzlo s já jsem vděčná, že jsem si je mohla přečíst. Máš velký dar popisu a vtáhnutí čtrnáře do děje. K dnešnímu dílu mohu jen říci – dokonalé. Milé, vtipné…Bill je zlatíčko, a tak nějak věřím, že by takový mohl být "doopravdy". 🙂 Už se těším až se nám kluci skutečně sblíží. Děkuji Ti. DL
Vidím, že mám čo doháňať. 😀 Tak sa do toho idem aj hneď pustiť a potom snáď napisem
aj zmysluplný komentár k obsahu. 🙂 a to rozdelenie komentu – blbne mi mobil 😀
Tom je takovy sladky mazlicek :))) Ja bych ho tedy svymi materskymi pudy absokutne umackala 😀 a libi se mi, jak spisovne mluvi, vypada tak uzasne vzdelane 😀 Bill je taky broucek, ovsem u nej clovek nikdy nevi, co za ptakovinu v pristi chvili provede. Docela jsem cucela, ze se tak pustil do sve mamky. Pro ni asi neni lehke to vsechno zvladnout, to musime chapat. Momentalne mi ale nejvetsi starost dela Set. Co ten spinavy pes chysta? Mam obavu, co si pro Billa a jeho rodice vymyslel za pomstu. Ale zbran to snad nebude 🙂
Moc dekuji za dalsi dil 😉
V dnešním díle se mi moc líbil Tom, jak udělal snídani a jak se pořád snaží a je milý. A taky jak se pořád obrací k Billovi jako ke své záchraně 🙂
Zato Bilĺ…já s ním souhlasím, měl pravdu, ale opravdu to přehnal. Tohle všechno se dá řešit v klidu a ne takhle vyjet na mámu a urážet se jako malé dítě. Ale zase se mi líbí, jak se Toma zastával 🙂
Ale ten Set mi teda nahnal hrůzu stejně jako Billovi. Doufám, že se Bill netrefil a opravdu za těmi zády neschovává tu sekyrku či něco podobného. Já vlastně pořád nevím, co sí o Setovi mám myslet. Jestli je to jen starý mrzout a nebo by vážně mohl být nebezpečný…
Moc se těším na další díl!
Taky mám strach o Billa :/… Tomi mu ale když tak, určitě pomůže, že? Třeba se potom VÍCE sblíží, jak už bylo řečeno výše 😉
A to já se rozhodně musím zastat Billa, protože mi jeho konverzace s mamkou nepřišla vůbec přestřelená. Mě když se nelíbí, jak se mamka chová, a vím, že mám pravdu, tak jsem na ni stejně ostrá jako Bill. Ano, také pak vždycky dostanu nadáno, že se takhle s mamkou nemluví a tak, ale když ono to na některé mamky ani jinak nejde. 😀 Navíc mě upřímně moc nepřišlo, že by byl Bill hnusný. Možná byl maličko ostřejší, ale žádnou extrémní drzost jsem v tom neviděla, po pravdě mě ani při čtení nenapadlo, že by to tak někdo mohl vidět. To až to čtení komentářů. 😀 Možná bych se nad sebou měla zamyslet i já. 😀 No, každopádně musím říct, že jak jsem celou dobu Simonino chování chápala a tak, tak už to u mě začíná polevovat. Možná to beru až moc ze svého stanoviska, protože já bych se na jejím místě chovala naprosto jinak, ale už mě začíná trošku štvát, jak je proti Tomovi zaměřená a nemá pro něj žádné vlídné slovíčko. Ano, stále chápu, že to pro ni musel být šok a ano, je to pro ně práce navíc, i když to zní pěkně ošklivě. Chápu, že to bude mít těžké i ona, ale když mně přijde, že ona se Toma ani nesnaží poznat a nesnaží se celou věc udělat jednodušší. Podle mě je to velká škoda!
Jinak Toma mám čím dál raději. Moc se mi líbí ta jeho slušnost a celkově ta jeho skromná povaha. 🙂 Jde vidět, že Alinda odvedla skvělou práci při výchově, protože z Toma vyrostl úchvatný, mladý muž. Jen je škoda, že byl ochuzen o tolik věcí, ale tak s tím už asi nikdo nic nenadělá. Já jsem jen ráda za to, že má u sebe Billa, který mu bude ochoten ukázat a seznámit jej naprosto s čímkoli a věřím, že si při všem ještě užijí skvělou zábavu! 🙂
No, a teď jsem jen napnutá, co Set chystá? Jejda, snad tam opravdu nenakráčel s něčím, čím by je chtěl všechny vyvraždit, že ne? Ne, to si myslím, že snad ne, ale toho, co bude, se trošku obávám. Začínám si myslet, že Set není moc v pořádku. 😀 A to jsem se jej ještě pár dílů zpět tak zastávala. 😀 Než abych přemýšlela nad šílenými scénáři, raději si počkám na další díl! Moc se na něj už těším a za tenhle díl jako vždycky moc děkuji! ♥
Tom je vážně zlatíčko :3 Simone na jednu stranu chápu, tohle není věc, která vás normálně potká, ale na druhou stranu je mi to líto, protože Tom se snaží, je milý, zdvořilý, pozorný, a hlavně za to vůbec nemůže, je z toho ještě víc vyděšený než Simone 🙁 Bill měl naprostou pravdu, mateřský pudy asi někde pozapomněla :\ Ten konec mě docela vyděsil, doufám, že to bude jenom kanadský žertík 😉 Těším se na další díl, tak doufám, že bude pozitivní 🙂
Simone by se měla vcítit trochu do Toma a aspoň trochu sním komunikovat.
Som zvedavá čo plánuje Seth urobiť. Nakráčal do salónu ako boh pomsty:) dúfam, že nebude intrigovať proti Tomovi. Tom je strašne zlatý. Veľmi mu prajem aby ho Simone začala brať na vedomie a snažila sa mu jeho ťažký údel nejakým spôsobom spríjemniť. Bill mal pravdu keď jej to vytýkal a nemyslím, že bol drzí, naozaj iba povedal pravdu.
Ďakujem za kapitolu a netrpezlivo čakám na to čo sa tam stane.
Ta Simone mi začíná lézt na nervy…chudáček Tom se tak snaží a ona se pořád chová tak divně:/ jsem ráda že se ho konečně Bill zastal a řekl, jak to je. Už se strašně bojím, co ten Set provede, docela mě to teď vyděsilo. Děkuju noc za díl, byl zase úžasný ♥ :O :* 🙂
To som zvedavá prečo bol Set tak nahnevaný…Inak Bill to rodičom povedal dobre, tá Simon by sa mohla k Tomovi chovať menej odmerane/viac priateľsky
Moc ti děkuji za vyjádření, Muckátko, jsem za něj moc ráda.. 🙂 I za to, že máš pochopení k tomu, že nestihnu napsat komentář ke každému dílu.. V každém případ se budu snažit, aby pod každým dílem komentář byl, protože když se mi povídka moc líbí, tak jako ta tvoje, chci se vyjádřit pomocí komentáře ke každému dílu povídky.. 🙂 Teď k tomuto dílu: Moc se mi tu líbil Tom, opravdu, čím více se v povídce objevuje, tím více ho mám ráda.. Právě proto mi už začíná trochu vadit Simone, která se k Tomovi moc pěkně nechová.. Souhlasím s názorem, že je to pro všechny neobvyklá situace, ale myslím, že pro Toma, navíc vzhledem k tomu, co prožil, je to ještě těžší než pro Simone a Gordona.. Proto s Billem souhlasím, i když se opravdu choval trošku jako malé dítě.. 😀 Ale dal to najevo a to je důležité.. 🙂 Ale takhle useknutej konec, to se nedělá, Muckátko.. 😀 Teď se opravdu jen modlím, aby si Set chtěl jen promluvit a že mu neruplo v bedně a opravdu si nepřinesl sekyru.. 😀 Tak co nejdřív nový díl moc se na něj těším a moc děkuji za tento díl.. 🙂
Ani mne sa nezdalo, že by bol Bill na mamu príliš zlý. Až ma prekvapilo, keď sa naňho Gordon kvôli tomu nahneval. Zato Simone sa mi páči stále menej. Ako chápem, že s Tomom ešte bude veľa práce, ale veď on za to nemôže! Ba práve naopak, snaží sa byť čo najmenej na obtiaž. U Simone mám ale pocit, že by bola najradšej, keby sa Tom nenápadne zbalil a zmizol jej zo života. Hádam sa skoro spamätá.
Tom je zlatíčko, ako pre všetkých pripravil raňajky. Dúfala som, že aspoň to by mohlo pomôcť Simone, aby sa k nemu začala správať trošku krajšie, ale očividne nepomohlo. Tu sa mi páčilo, ako Bill vyjadril svoj názor, že Simone nemusí Toma tak okato odmietať, lebo mu tým len ubližuje. Ale ako vidno, tak Simone jeho názor do úvahy neberie. Tiež mám pocit, že by najradšej bola, keby Tom vôbec neexistoval! Hádam sa to čoskoro zmení.
A ten záver.. som poriadne zvedavá, čo Set vymyslel za pomstu, lebo to pôsobilo dosť strašidelne. Aj keď na druhej strane si myslím, že to nebude niečo príliš nebezpečné, keď je pri Tom aj Simone s Gordonom. Keby zachytil Billa samého a vtedy sa mu chcel pomstiť, tak by som sa bála viac.
Ďakujem za všetky časti, ktoré som doteraz zanedbávala a teším sa na ďalšiu 🙂