autor: Saline A.
Jste úžasní, boží, dokonalí! Všem vám děkuji za komentáře, které mi dělají radost, ačkoliv jich nejsou desítky nebo stovky. Nevadí, hlavy vám trhat nebudu. Děkuji vám ale za to, že alespoň pár z vás se ozve se svými postřehy, nápady. Těší mě, že nad tím přemýšlíte, plánujete – kolikrát je mi to i inspirací. 🙂
Máme devatenáctou kapitolu a já v ději nejsem ještě ani v půlce, kde bych chtěla být. Vypadá to tedy, že tu spolu budeme ještě dlouho!
Ještě jednou děkuji a přeji krásné počtení
Saline A.
Když se Bill vzbudil podruhé, byl sám ve své posteli, až po nos zachumlaný v peřinách. Nijak si nevybavoval, že by tam šel, takže předpokládal, že ho nejspíš odnesl Bushido. Hlava mu stále třeštila, ale při mírném pohnutí zjistil, že žaludek už se dal víceméně do normálu. Úlevně vydechl.
Z kuchyně k němu doléhaly tiché hlasy. Zvažoval, jestli má opustit pohodlí postele, nebo zůstat zachumlaný, ale nakonec se přeci jen opatrně vysoukal. Měl na sobě jen boxerky a něčí mikinu, z čehož usoudil, že s největší pravděpodobností ho Andy obléknul. V danou chvíli by mu ale bylo i jedno, kdyby ho oblékal Bushido. Se zoufalým zíváním si promnul oči, míře do kuchyně.
Bushido s Andreasem byli uprostřed živé konverzace, když Bill, mírně zmatený, vstoupil. „Neměl jsem na tý komodě vázu od Trudy?“
„Měl,“ přikývl Bushido jednoduše. „V noci jsi jí rozbil.“
„Oh,“ Bill si provinile skousl ret, pohlédl na Andyho. „Jak ti je?“
Andreas se s pokrčením ramen zasmál. „Dobře. To jenom ty nic nevydržíš. Musíš se naučit pít všechno, ne jen ty tvoje míchaný sajrajty.“
„Jsou to velice dobré a kvalitní koktejly, Andreasi. Samozřejmě se to nerovná těm z místních barů, ale pořád je to lepší, než se s vámi opíjet na rumu, vodce, nebo fuj, absinthu,“ nakrčil znechuceně nos. Žaludek zaprotestoval při zmínce o alkoholu.
„Piješ jako ženská.“
„Ale nikdy mi nebývá takhle špatně,“ zafňukal. Čelem se opřel o stůl a pažemi objal břicho.
Bushido k němu přešel, jemně mu stiskl rameno. „Na, vypij to. Zaručeně ti to pomůže,“ podával mu sklenici brčálově zeleného nápoje.
Bill se okamžitě odtáhl. „Smrdí to jako zvratky!“
„A taky to tak chutná,“ rozesmál se Bushido. „Raději si to vezmi na záchod, ale slibuju, že ti to pomůže. Je to mámin zázračnej recept.“
„Ale já nechci zvracet,“ zoufale k Bushidovi vzhlédl.
Bushido se pousmál. „Třeba nebudeš,“ pomohl mu vstát. „Každopádně ti to fakt pomůže, stojí za to přetrpět tu chuť a smrad.“
Bill nespokojeně zafňukal, ale skleničku si přeci jen vzal a s tichým zamumláním poděkování se odebral na pospas svému osudu.
Asi nikdy v životě ještě tolik nebrečel, jako po vypití příšerného dryáku od Bushida. Všechny vnitřnosti se mu úplně zbláznily a on v křečích ležel u záchodu, neschopný ničeho kromě pláče. Naštěstí, když ho po pár minutách přišel Bushido zkontrolovat, všechno už se uklidnilo a on se mohl znovu nadechnout.
„Jsi v pořádku?“ starostlivě pohlédl na roztřeseného chlapce před zrcadlem, jemuž se v očích ještě stále leskly slzy.
„Myslel jsem, že umírám,“ přiznal tiše. „Ale už mi je líp. Děkuju.“
„Jo, no, za to se omlouvám. Je to sice zázračný, ale každý na to reaguje jinak. Ale hlavně, že ti to zabralo,“ prstem Billovi otřel osamělou slzu.
Bill nejistě zamrkal. „Proč jsi tak milý?“
Bushido se zarazil. Měl by chlapci říct o jejich krátké rozmluvě v jeho opilosti, kdy mu v podstatě řekl, že je do něj zamilovaný? „Jen nemám rád, když je někomu špatně a taky kvůli tomu… incidentu.“
„Tomu nevěřím. Ani jednomu, ani druhému. To bych poznal,“ zamumlal.
„Zbytečně nepřemýšlej, maličký,“ s úsměvem přejel palcem po chlapcově líci. Bill ho nejistě pozoroval, ale do dotyku se opřel. Pořád mu nevěřil tolik jako před tím incidentem, ale teď mu pomohl a za to si, alespoň trochu, odpuštění zasloužil.
„Ahoj,“ Bill neomaleně vlezl k Andreasovi do koupelny, zatímco si jeho přítel užíval lázně. Znali se už tak dlouho, že jim vzájemná nahota nedělala žádný problém. Bill se posadil vedle vany, opírajíc se o topení. „Jak je?“
„Bille,“ Andreas na něj se smíchem fouknul pěnu. „Nechápu, proč rovnou nejdeš k tomu, kvůli čemu jsi tady? Děláš, jako kdybychom se neznali snad celou věčnost. O co jde?“
Bill se pousmál, stírajíc si pěnu z brady. „Pamatuješ si, co se dělo v noci?“
„Jo, proč?“
„Co se dělo?“
„Nic, celou dobu jsme si jen povídali,“ Andreas nechápavě nakrčil obočí. „Proč?“
„O čem jsme se bavili? Protože Bushido je na mě nějak moc milý a nevěřím, že je to jen kvůli té šarvátce mezi námi. Musel jsem říct něco, co slyšel a kvůli tomu se ke mně tak chová. Bože Andy, o čem jsme se bavili?“
„No, my dva v podstatě o ničem. Jediný co, tak na začátku jsme si tak nějak řekli, že jsi do něj zamilovanej, tak bůh ví, jestli jsi mu to pak neřekl.“
„Co-cože že jsem do něj?“ Bill vykulil oči. Srdce mu vynechalo úder. „Já ale… To přece není… Jak vůbec… Co?“ zakňoural.
Andreas se rozesmál. „Hele, já nevím. My dva jsme se, kromě tohohle, nebavili o ničem, co by mohlo zapříčinit Bushidovu změnu chování. Na druhou stranu si zase ale nemyslím, že by nás Bushido poslouchal, takže to bude buď o tom, co jsi mu řekl, když ses k němu nastěhoval, nebo mu něco sepnulo v hlavě. A vzhledem k tomu, v jakým si byl stavu…“
„Jsem mu určitě řekl nějakou pitomost, jako třeba že si ho chci vzít nebo tak,“ zaúpěl Bill.
„No právě naopak,“ zavrtěl Andy hlavou. „Spíš mu muselo něco sepnout v hlavě.“
„Jako že…“
„Že tě asi má rád,“ přikývl souhlasně.
Bill se hlasitě rozesmál. „Okey, fajn. Takže ty jsi kompletně zešílel a já jsem jenom idiot. Dobrý, víc jsem nepotřeboval,“ nadšeně vstal, s veselým pískáním ponechávaje Andyho o samotě.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 21
Billova reakce v závěru mě pobavila. To si vážně doteď neuvědomuje, co k Bu cítí? 😀 A jsem moc ráda, že tu s námi takhle povídka ještě zůstane, mám ji moc ráda. Díky za další díl! <3
Oni jsou takovi sladci pitomecci. Prijdou mi oba trosku slepi. Nebo urcite aspon Bill. Doufam, ze mu Andy trosku otevre ta kukadla. Libilo se mi, jak byl Bu krasne mily. Takovy gentleman ♡ presne takoveho ho miluju 🙂 uz se tesim, co tomu vsemu rekne Tom. Je mi divne, ze Bill se se vsim sveril Andymu, ale ne Tomovi. Vsak je to jeho dvojcatko, mel by to rict jemu… ted uz vi, ze byla jen libacka 😀 doufam, ze kluci uz brzo prestanou premyslet. A mimochodem, ten dryak je nejaky vlastni recept? 😀 jesteze jsem abstinent, o kocovinach ctu jen v povidkach a nejak mi nechybi, ze to neznam 😀
Dekuji mnohokrat za dil 🙂
Ten konec mě pobavil povídka je povedená rada ji čtu.
U dnešního dílu jsem se Billovi musela celou dobu pochechtávat :DDD Třeba se mu konečně rozsvítí, když už se zřejmě rozsvítilo i Buovi! 😀
[1]: Je to tvrdohlavej ňouma, jemu než to dojde! 😀 Děkuji za komentář! ♥
[2]: To víš, že jsou oba slepí!
Bill to Andreasovi řekl jednak kvůli tomu, že byl trochu opilý při předchozí konverzaci, a také kvůli tomu, že se bojí, co mu na to Tom řekne. Přeci jen s tím vším od začátku nesouhlasil, a tak se Bill bojí. A taky stydí, protože ho Tom bude popichovat ;o)
Ten dryák vlastní recept určitě není, protože i když čas od času piju jako duha, kocovinou jsem trpěla jen jednou jedinkrát. 😀
Děkuji za komentář! ♥
[3]: Moc děkuji!!! 🙂
[4]: Hehe 😀 Kdo říká, že Bushidovi se rozsvítilo?
Ďakujem za ďalšiu skvelú časť a teším sa, že ešte veľa častí je pred nami
[6]: Děkuji moc!! :))