autor: Janule
L. A. 2. února 2015 ráno
Bill ležel v posteli a pozoroval svého spícího bratra. Když spal, vypadal úplně stejně jako jeho starý Tom doma v Loitsche. Samozřejmě, že pár rozdílů tu bylo. Neměl dredy, na paži a prstech měl tetování, v uších díry jako do tunelu, ale to teď nebylo důležité. Měl ve tváři stejně spokojený výraz jako po milování… Ne, samozřejmě, že to se včera večer nestalo, až tak odvážný Bill zatím nebyl. Za ten měsíc v L. A. se toho stihl dozvědět spoustu o názorech svého staršího dvojčete a pochopil, že tak snadné jako doma v Loitsche to s tímhle Tomem nebude. Dál než k líbání se včera večer nedostali, a i to byl dle Billova názoru vlastně zázrak. K něčemu dalšímu by toho asi oba potřebovali vypít daleko víc, ale i tak měl Bill teď pocit, že se všechno konečně pohnulo správným směrem. Usmál se, když vzpomínal na včerejšek.
Nejdřív to vypadalo celkem špatně. Andreas nebyl ten, koho očekával. Neuměl přesně definovat, co na něm bylo jiného, ale byl to spíš pocit než cokoliv konkrétního, co by se dalo pojmenovat. Neměli na sebe ještě tolik času, aby si mohli o samotě promluvit, a Bill doufal, že to nakonec nebude tak špatné, jak se mu to jevilo při prvním setkání. Pak ta večerní epizoda s ping pongem, ta Billovi taky nepřidala. Připadal si jako idiot, že se po něm chce, aby uměl něco, co neumí. Prostě to neuměl, no a co? Zboří se snad svět? Proč by se měl cítit provinilý kvůli nějakému pitomému pinkání míčkem? A proč se tak, doprčic, opravdu cítil? Protože chtěl tak moc udělat Tomovi radost… jenže to se zase nepovedlo. Tomův smutný pohled byl dostatečně výmluvný a Billa úplně rozhodil. Radši by snad dostal vynadáno, než sledoval to zklamání v bratrových očích. Tak rád by mu udělal radost alespoň v něčem, ale nevěděl jak.
A pak, když už to Bill začínal vzdávat, kdy na něj padl splín a psychicky téměř podlehl beznaději, se všechno otočilo vzhůru nohama. Bylo to tak náhlé, že si s tím chvíli nevěděl rady. Snažil se přece, aby Tom odešel a nechal ho o samotě, doslova ho vyhazoval, ale ten se nenechal, naopak, lehl si vedle něj a objal ho. V tu chvíli Bill překvapením úplně ztuhl. To absolutně nečekal. Už si tak nějak zvykl, že se ho tenhle Tom nikdy moc nedotýkal, ačkoliv dost dobře nechápal proč. Co bylo tak strašně špatného na tom, dotýkat se svého dvojčete? Proč byl Tom takový? A najednou, když už se mu to všechno zdálo naprosto beznadějné, když už to po měsíci snažení vlastně vzdal, Tom udělal tohle… byl z toho v šoku. Chvilku mu trvalo, než si rozmyslel, co dělat, ale pak se rozhodl. Otočil se k Tomovi a objal ho. Říkal si v tu chvíli, že musí využít chvilkové slabosti svého dvojčete, a chtěl si užít aspoň to málo, co mohl dostat. Jenže Tom neuhnul ani před jeho pohledem, když k němu po chvíli zvedl oči, a Bill si nebyl jistý, kdo z nich dvou udělal první pohyb vpřed, aby se jejich rty potkaly. Jako by měli na rtech přitahující se magnety. V každém případě to bylo naprosto úžasné, a on by se byl rozbrečel štěstím, kdyby neměl moc práce s líbáním Toma. Bylo to tak skvělé… po měsíci snahy o cokoliv to bylo jako výhra v loterii, do níž už si léta kupujete losy, přestože jste už přestali věřit, že někdy můžete vyhrát. A najednou bum! Los je vítězný.
Když Tom jejich líbání přerušil, Billa v tu chvíli samozřejmě napadlo, že je opět všechno v háji. Čekal, co Tom udělá, až si uvědomí, co to právě se svým dvojčetem provedli, ale když otevřel oči, dočkal se ke své úlevě Tomova úsměvu. V jeho pohledu bylo snad všechno, co tam kdy Bill chtěl najít, nemuseli mluvit, stačilo se chvilku dívat a číst si v očích toho druhého. Vrátili se k líbání, a to už do toho Bill dával celou svou po lásce prahnoucí duši. Přestal se bát, že je to jen nějaká Tomova slabost nebo zkouška, přestal očekávat odmítnutí a začal se Toma nesměle dotýkat. Hladil jej po zádech, níž si zatím netroufl, zato jazykem se postupně probojoval hlouběji než poprvé. Tom byl zezačátku spíš pasivní, nechal se líbat, ale po chvíli se začal zapojovat a stával se uvolněnějším. Když Billa přešel počáteční šok, probralo se k životu i jeho tělo. Po měsíci půstu bylo okamžitě v pohotovosti. Raději se od Toma malinko odšoupl dál, aby ho jeho erekce nevyděsila. Pořád měl na paměti, že musí jít na všechno pomalu, postupovat zvolna, na nic netlačit, nevystrašit Toma, který na mužské tělo vedle sebe v posteli nebyl zvyklý. Opilost ho v tu chvíli opustila, měl pocit, že střízlivější snad v životě nebyl. Když se od sebe podruhé odtáhli, oba si uvědomili, jak moc se to mezi nimi za posledních pár minut změnilo. Ani jeden z nich nepromluvil, oba se báli, že by tím všechno jenom zkazili. Zůstali ležet v objetí, a když se Pumbovi konečně podařilo přelézt Billovo tělo a nacpat se mezi ně, oba se usmáli a společně štěně hladili.
„Zůstaneš tu s námi?“ zeptal se tichounce Bill, když malý Pumba pod jejich pečlivýma rukama po chvíli usnul a začal pochrupovat. Tom jen mlčky přikývl, a aniž by se obtěžoval se svlékáním, přetáhl přes ně Billovu peřinu.
Teď se Tom ze spánku lehce usmíval, a když ho Bill zlehka líbnul na čelo, pomalu otevřel oči.
„Dobré ráno,“ usmál se Bill. Na tváři jeho staršího dvojčete byl chvíli patrný zmatek, bylo vidět, že neví, kde je a co se s ním děje, ale jen do chvíle, než si uvědomil včerejší události.
„Dobré,“ zachraptěl Tom rozespalým hlasem a protřel si oči. „Kolik je hodin?“ zeptal se, zatímco mu hlavou běžela rekapitulace včerejšího večera. Co dělá v Billově pokoji? Dokonce v jeho posteli? Přece včera nebyl tak opilý, aby si neuvědomoval, co dělá. Skoro už ho začala chytat panika, když si vzpomněl na naléhavý svíravý pocit v hrudi, který ho dostal do téhle situace, a uklidnil se. Všechno bylo v pořádku. Jen si na to bude muset zvyknout.
„Je brzy, teprve osm,“ odpověděl Bill, úsměv mu malinko povadl současně s tím, jak sledoval probíhající emoce v Tomově zmatené tváři.
Tom se ale na Billa k jeho úlevě nakonec povzbudivě usmál. Oči mladšího dvojčete už nebyly tak ubrečené jako včera, svítilo v nich něco, co už v nich Tom dlouho neviděl. Radost, spokojenost, naděje, to všechno, co dělalo Billa Billem, a co se v posledním měsíci jejich života téměř ztratilo.
„Ahoj,“ řekl Tom, jako by chtěl začít úplně znovu. Usmál se na Billa ještě o trochu víc a natáhl k němu ruku. Pohladil ho po tváři, aby zahnal ten plíživý strach, jehož si v bratrových očích všiml. „Jak se ti spalo?“
„Krásně,“ vzal Bill jeho ruku do svých a líbnul Toma do dlaně, která ho hladila. „A tobě?“
V tu chvíli se zezdola ozvalo bouchnutí domovních dveří a přerušilo jejich spojení očí. Oba sebou překvapeně trhli, v domě s nimi poslední dobou nikdo další nebyl, ale oddychli si, když slyšeli Andreasův hlas, jak se snaží krotit Barona, který už se dobýval do jejich dveří.
„Sorry, Bille, ale nedal si říct, cítí, že jsi vzhůru a-“ zarazil se uprostřed věty Andy, když strčil hlavu do dveří ložnice mladšího dvojčete a vpustil dovnitř psa. Chvilku překvapeně zíral na oblečeného Toma v Billově posteli, to bylo rozhodně něco, co nečekal. Nepamatoval si, kdy naposledy viděl Toma v pokoji svého dvojčete, jestli vůbec někdy, natož v posteli. Ještěže byli oba oblečení, jinak by ho snad začaly napadat ty samé nesmysly jako jejich bláznivé fanynky. „Byl jsem ho vyvenčit,“ řekl a kývl hlavou k Baronovi, který se už už cpal mezi dvojčata, aby se s nimi po ránu přivítal.
„Díkes,“ posadil se Tom na posteli, zatímco nenápadně vytáhl svou ruku z Billova sevření, aby si toho Andy nevšiml. Díky Baronovi snad ani neměl šanci. „Bill se včera opil, musel jsem ho sem donést na zádech a nakonec jsem tu usnul,“ pokrčil omluvně Tom rameny, zatímco se hrabal z postele ven. Cítil potřebu nějak svůj pobyt tady zdůvodnit, když viděl v Andyho očích otázku.
„Kecá, zas tak opilej jsem nebyl,“ trochu uraženě namítl Bill, rozhodně si pamatoval, že šel po schodech nahoru sám, ale chápal, o co Tomovi jde. „Zase přeháníš,“ hodil po bratrovi polštář. Tom na ránu polštářem do zad nereagoval, byl vděčný Andymu za vyrušení. Zachránil ho nejspíš před rozhovorem, o kterém sice věděl, že tak jako tak musí přijít, ale na nějž ještě opravdu nebyl připravený. Bill bude mít určitě spoustu otázek, na které prozatím neměl odpověď.
„Mám hlad jako herec, chlapi,“ ozval se Andy u dveří, aby trochu uvolnil zvláštní napjatou atmosféru, kterou dle svého mínění způsobil příchodem do něčeho, co mu nebylo zcela jasné, „zajedem někam na snídani?“
„Udělám vafle,“ vyskočil z postele Bill, „můžeš zatím odnést Pumbiho na zahradu? Určitě se za chvíli počůrá,“ strčil své štěně kamarádovi do náruče. „Ale nejdřív si dám sprchu,“ rozhodl se. „Smrdím jako skunk,“ prohlásil se znechuceným šklebem, ačkoliv bylo jasné, že přehání jako vždycky. Než stihli Andy s Tomem odejít z jeho pokoje, byl už jen v boxerkách a zavíraly se za ním dveře koupelny. Andy se na Toma udiveně podíval.
„Takovej je teď pořád?“ Narážel na Billovu náhlou absenci studu, o kterém oba dobře věděli.
„Jo,“ pokrčil Tom rameny. „A tos ještě neviděl všechno.“
~*~
„Kde je Ria?“ zeptal se Andy u snídaně, když si uvědomil, že ji tu nikde neviděl ani včera.
„U Katie a Lexe, pracují tam na nějakých fotkách, dělá jim modelku,“ odpověděl Tom, aniž by řekl plnou pravdu. Nesvěřil se Andymu do telefonu s jejím odchodem, nechtělo se mu nic vysvětlovat, bylo toho už tak dost kolem Billa. Neřekl mu ani o silvestrovské žádosti o ruku, ve víru událostí to zůstalo jen mezi ním, Riou a jeho dvojčetem. Vlastně to neřekl ani mámě a Gordonovi… nebylo to oficiální, uvědomil si Tom. Tím, že se Ria odstěhovala, jako by mu prstýnek hodila zpátky na hlavu, jako by mu i přes své prvotní ano řekla ne. Neměl potřebu se s tím před nikým „vytahovat“.
„Tak co podnikem, chlapi? Půjdem někam večer pařit?“ zajímal se Andy, zatímco se cpal čerstvě upečenými vaflemi. „Je to moct dobrý, Bille,“ uznale pochválil kuchaře.
„No, už jsme dlouho nikde nebyli,“ pokrčil rameny Tom, „možná by to chtělo trochu zapařit, uvolnit se. Co ty na to, Bille?“ zvedl oči ke svému dvojčeti. Bill jen pokrčil rameny, jako že proti tomu nic nemá. „Brnknem Alexovi, ten bude mít přehled, co se kde koná, jsme teď s Billem úplně mimo dění,“ vysvětlil Andymu Tom.
„A už je to dobrý? Myslím zdravotně,“ ukázal si Andy názorně na hlavu, aby bylo jasno, na co se ptá.
„Jo, jizva se hojí dobře, viď, Bille?“ mluvil za oba Tom, jako by bylo jeho dvojče němé. Vzhledem k tomu, že před chvilkou padlo jméno Ria, celkem jeho zamlklost chápal. Nebylo to nic nového. „Nesmí s tím na slunce, aby se nespálil, ale jinak už může všechno.“
„A co práce, pokračujete?“ vyptával se dál Andy. Byl tak trochu jako velká voda, která rozvířila klid v domě, což Tomovi naprosto vyhovovalo.
„Já na tom průběžně makám a Bill se zatím učí starý věci,“ informoval ho. „Až přijedou Géčka, začneme pomalu zkoušet, aby se do toho Bill dostal. Budeme potřebovat nový stránky.“
„Jasně, už mám nějaký návrhy s tím novým logem, pak na to mrkneme,“ kývl Andy k Tomovi. „Co angličtina, Bille?“ zeptal se přímo mladšího dvojčete, aby ho donutil odpovědět. Na jeho vkus byl divně zamlklý, starého Billa v něm člověk musel hledat.
„Ale jo, Lex mě učí, ale teď má moc práce s novou kolekcí, tak máme chvíli pauzu,“ odpověděl konečně Bill. „Moc mi to nejde,“ dodal trochu otráveně.
„Protože nemluvíš, říkám ti to pořád,“ vmísil se do toho Tom. „Lex říkal, že se spolu máme bavit anglicky, ale je to s ním těžký,“ povzdychl si. „Od tý doby, co má Pumbu, se se mnou nebaví už vůbec, všechno říká jemu, ale německy. Zkus to ty, třeba na tebe dá,“ vyzval Andrease, z nich tří byl na tom s angličtinou vždycky nejlíp. Tedy dokud se dvojčata nepřestěhovala, pak už se to celkem vyrovnalo.
„No, uvidíme,“ zašklebil se Andy, zapil poslední vafli pomerančovým džusem a pohladil si břicho. „Teda to byl luxus, pánové, už dávno jsem se takhle nepřežral.“
~*~
Hned po snídani Andy rozhodl, že se s Billem zajedou podívat, co je nového v obchodech na Rodeo Drive a přilehlém okolí. Když se ho Bill zeptal, co potřebuje koupit, chvilku na něj překvapeně zíral a pak odvětil, že to je snad přece jedno, hlavní je, že se podívají, co je nového, a pak se uvidí. Bill zavrtěl hlavou, nechápal, co to má za význam, když má nahoře plnou šatnu hadrů, které nikdy nemůže unosit, ale rozhodl se neprotestovat. Sice by si daleko radši popovídal s Tomem, ale to teď muselo počkat. Andy byl návštěva a té se bylo třeba věnovat.
Nakonec nákupní dopoledne dopadlo nad očekávání dobře, Andy se vybavil novými kalhotami, Bill si pořídil úžasný stříbrný náramek, a oba byli spokojení. Celou dobu si povídali o všem možném a Bill zjišťoval, že k jeho úlevě zase tak moc jiný Andy není, jen má odlišné životní zkušenosti. Nechal si od Billa vyprávět o jeho starém životě v Loitsche, poslouchal a nebyl tak odmítavý jako zezačátku Tom. Samozřejmě Bill po zkušenostech s Tomovou reakcí vynechal cokoliv o jejich intimním vztahu, koneckonců ani jeho starý Andy o tom oficiálně nevěděl. Na oplátku mu Andreas vyprávěl své zážitky z dob největší slávy Tokio Hotel, kdy je doprovázel na každém kroku.
Bill poprvé v životě použil svou vlastní zlatou kartu a byl pro něj zážitek, když si uvědomil, s jakou úctou se k němu chovali v obchodě, když s ní náramek platil. Vzpomněl si přitom na Julii Roberts, jak ve filmu Pretty Woman chodila po těch samých luxusních obchodech a nechtěli ji obsloužit a jak si pak užívala, když s ní šel Richard Gere a všechno platil nejspíš podobnou zlatou kartou, jakou měl teď on. Cítil se tak trochu jako ta Julia, jen tady nikdo netušil, že se pod slupkou draze oblečeného slavného zpěváka skrývá chudý chlapec z Loitsche, který něco podobného v životě nezažil. Když byli nakupovat s Tomem, všechno platil on, teď poprvé si něco musel zaplatit sám a zjišťoval, že je to docela fajn zábava. Když pak zašli ještě s Andym do Steakhousu na oběd, byl na vrcholu blaha. Jak se ukázalo, Andymu bylo vegetariánství dvojčat proti srsti, tudíž když zjistil, že je Bill ochoten si dát maso, okamžitě toho využil. Dávali pozor, jestli je někdo nepozoruje, jak Bill slíbil Tomovi, a talíře se steaky ukryli za obrovskou mísu plnou zeleninového salátu. Skvěle si pochutnali. Nakonec už Billovi tenhle Andy nepřišel tak špatný, jak se obával, a vrátil se domů sice trochu uchozený, ale ve skvělé náladě.
~*~
Tom si mezitím objednal k obědu vege pizzu, zkoušel pracovat, ale myšlenky mu od hudby utíkaly stále znovu a znovu k Billovi. Pořád se snažil vyřešit, co je to za sílu, která ho k jeho dvojčeti tak táhne, co je ten nový pocit, jestli je to láska nebo něco jiného… nakonec se na hudbu vykašlal a naprosto proti svému přesvědčení udělal to, čemu se celá léta tak urputně bránil. Zadal do vyhledávače slovo twincest. Záměrně neklikl na obrázky, ačkoliv mu jich Google pár nabídl, a díval se jen na odkazy. Momentálně ho nezajímalo, jak si je dva spolu představují fanynky, věděl, co dělají za montáže, nešlo se jim v průběhu let úplně vyhnout, ale chtěl se dozvědět, co si o tom lidé myslí a proč se jim něco takového líbí. A pak narazil na něco zvláštního. Kupodivu to nemělo vůbec nic společného s nimi dvěma, šlo o úplně jiná dvojčata. Začetl se do příběhu dvou bratrů, kteří řešili, jestli o svém dlouholetém intimním vztahu říct své rodině, nebo ne. Nemohl tomu uvěřit. Myslel si, že je to něco, co vymyslely jejich fans, ale teď bylo jasné, že to není jen o nich. Děje se to i jiným dvojčatům, z čehož byl upřímně ohromený. Nikdy ho nenapadlo o tom takhle přemýšlet. Myslel si, že to, co se jim stalo, když jim bylo patnáct, bylo ojedinělé a divné a že udělal dobře, když Billa odmítl. Teď už si tím ale nebyl tak jistý.
Když pak pročítal komentáře pod článkem s jejich společnou fotkou z roku 2008, kde se na sebe s Billem usmívali, zjistil, jak nadšené z toho tehdy ty holky byly, jak úžasná jim láska mezi dvojčaty přišla. Ponořil se do tématu tak moc, až se nakonec dopracoval ke čtení jedné z mnoha povídek, na něž při svém pátrání narazil. Bůhvíproč se trefil zrovna do tak smutné, ale byla krátká a měla spoustu komentářů, tak si řekl, že si ji přečte. Když dočetl poslední slovo, utíral si slzy z tváře. Při představě, že by se jim s Billem stalo to, co autorka povídky napsala, se mu udělalo fyzicky zle. Svíralo se mu srdce, když četl, jak mu Bill umírá po dlouhé nemoci v náručí. Ale co bylo ze všeho nejúžasnější, byla ta obrovská láska, která z jejich vztahu přímo sálala. Když to četl, cítil Tom znovu ten svíravý pocit v hrudi a už nepotřeboval vysvětlit, co to je. Už to věděl. Byla to určitě láska, nemohlo to být nic jiného.
„Ahoj, Tomi,“ ozvalo se mu znenadání za hlavou, ani si v zamyšlení nevšiml, že někdo otevřel dveře. „Už jsme doma,“ slyšel v Billově hlase dobrou náladu.
„Ahoj, jak jste se měli?“ odpověděl od počítače a stáhl povídku na lištu. Nechtěl, aby zrovna tuhle Bill viděl, kdo by rád četl o své vlastní smrti.
„Skvěle. Koupil jsem si nový náramek, podívej, ani nebyl tak drahý,“ chlubil se Bill, zatímco došel až k Tomovi. O návštěvě Steakhousu se radši nezmiňoval. „Co děláš?“ zeptal se, když viděl prázdnou obrazovku počítače.
„Ale nic moc, něco jsem si četl,“ vydechl Tom a otočil se ke svému dvojčeti. „Kde je Andy?“ zeptal se a zaznamenal v Billově výrazu změnu.
„Šel se vysprchovat a trochu si schrupnout před tou párty,“ odpověděl Bill, zatímco si pozorně prohlížel Tomovu tvář. „Něco se ti stalo?“ zeptal se váhavě. Přece jen to bylo poprvé od rána, kdy spolu mluvili o samotě, a Bill si nebyl jistý, co může čekat.
„Ne, proč?“ usmál se Tom, vstal a zavřel dveře od studia.
„Vypadáš, jako bys brečel,“ téměř šeptl Bill, když sledoval, jak si Tom zpátky sedá na židli k počítači.
„Ne, to se ti jenom zdá,“ mávl rukou starší z bratrů, „pojď ke mně,“ natáhl ruku k Billovi, a když sevřel jeho dlaň, přitáhl si ho k sobě. Bill se zlehka posadil svému dvojčeti na klín. Aniž by Tom cokoliv dalšího řekl, objal své dvojče kolem pasu a položil mu svou hlavu na hruď. Chvilku tak spolu seděli, Tom poslouchal rychle bijící Billovo srdce, a když po chvilce zvedl hlavu, zahleděl se mu do očí. Oba v tu chvíli věděli, že není třeba žádných slov. Stačilo číst si vzájemně v očích, tam bylo naprosto všechno.
autor: Janule
betaread: Allka
Moc moc moc se mi líbilo, jak Tomovi fanoušci twincestu pomohli pochopit a přijmout jeho lásku k Billovi. Kdoví, třeba se nám něco takového opravdu povedlo 🙂
Díky za skvělý díl
Aww jak jsou sladcí 😀 opravdu jsem neskutečně ráda, že kluci se sbližují a Tom si konečně uvědomuje, že je zamilovaný do svého krásného dvojčátka. Pobavila mě návštěva steakhouseu, to by kruté 😀 schovávat pořádný flák hovězího za salátem 😀 😀 ale chápu, že by to mohlo vyvolat příliš mnoho debat a Bill není zrovna připravený čelit jakýmkoliv střetům se svou slávou. Z těch polibků jsem naprosto, naprosto nadšená. Jako malé děcko na pouti, fakt 🙂 a taky se mi hrozně líbila ta část s Tomovým hledáním na netu. Jistěže twincest je i o jiných dvojčatech! Snad to Tomovi pomůže i do budoucna, aby dokázal Riu kopnout do prdelky a odstěhovat jí na věky věků, nejlépe na Mars… nebo možná bude stačit na Měsíc.
Prostě jsem happy, happy, happy 🙂 moc krásná kapitolka, děkuji! 🙂
Skvělé, skvělé, skvělé, lépe už to snad dopadnout nemohlo. Je sice pravda, že kousek na tom mají podíl i fanoušci, ale Tomm to stejně už věděl. Teď jen možná na vše nebude koukat tak skepticky. Oběma držím palce.
Krásna kapitolka je dobře že si Tom konečně uvědomil co cítí k Billovi.
Já se dneska po celou dobu klepala strachy, kdy Tom začne vyšilovat a stáhne se a on si místo toho začne na netu vyhledávat twincest 😀 Tak tohle je rozhodně lepší varianta, s touhle naprosto souhlasím ! 😀
I za Billa jsem opravdu moc ráda, alespoň by měl o jednu věc méně, které by se musel obávat, když pořád ještě nechápe, co se to vlastně stalo.
Andy je nakonec docela fajn. Snad se v tom vztahu dvojčat nebude moc šťourat a pokud jo, tak snad jen v dobrém 🙂
Těším se na další dílek! 🙂
Neskutočne som sa bála toho rána po. Ale Tom bol skvelý 🙂 a kto vie čo by sa ešte dialo, keby sa nedovalil Andy. Potešilo ma aj, že sa Bill s Andym zblížili a má svojho Andreasa takmer späť. A hlavne ma potešilo, že sa Tom rozhodol pochopiť čo sa to deje a hlavne, že tomu uveril a nebol tvrdohlavý aby to odmietal len preto, že by to malo byť správne.
Celá kapitola bola samých dobrých a krásnych vecí:) Ešte aj ten steak musel byť skvelý:)Ďakujem za kapitolu.
Tom, co čte twincestní povídky, … <3
Nic lepšího už snad být nemohlo. Tohle byl naprosto nádherný díl, a díky některým okolnostem v mém vlastním životě mě dojal víc, než kdy jindy.
Je zvláštní užívat si každý díl a zároveň se těšit na konec, aby člověk věděl všechny detaily o tom, jak to dopadlo.
Každopádně děkuji : )
Minulej díl z LA jsem si chtěla vzít za muže a tenhle… Tenhle adoptuju jako svoje dítě 😀
Ty víš, Janule, jak moc tu povídku mám ráda. A neumím si vůbec představit, že skončí 🙂
Díky moc vám všem za komentáře :-), holky, děláte mi každou sobotu a neděli radost. 🙂
Pomalu se k závěru blížíme, ačkoliv neumím přesně říct, kolik ještě zbývá dílů. Každopádně je to čím dál těžší psát tak rychle, abych stíhala pravidelné soboty, když musím pořád čekat na tu zatracenou inspiraci. Například Tomovo twincestní pátrání mě napadlo až na poslední chvíli, než jsem to poslala Allce na betaread. Není to holt jednoduchý. 🙂 Snad se dokopu k psaní tak, abych dodržela až do konce pravidelný soboty. 🙂
[8]: Doufám, Allko, že mě na tu svatbu pozveš. Dělá se i nějaká hostina při adopci? 😀 Docela bych si dala svatební a adopční koláčky 😀
Teda Janule, nezklamala jsi 😀 ted jsem se do Já nejsem já vrhla a během jednoho dne se docetla az sem. Kdybych věděla, ze me tvoje povídka tak chytne, četla bych ji už od začátku, ale nejak se mi do toho nechtělo, protože me poslední dobou povídky zaujmou jenom těžko a navíc nemám dost času.
Jsem rada, ze si Billa konečně přestala trápit a už se moc tesim na další díl 🙂
Ach, to byl tak krásný díl!!!! 🙂 Úplně jsem hltala každé písmenko, ostatně… Jako vždy! 🙂 Miluju takového něžného Toma, který se k Billovi chová moc hezky. Představa toho, jak si vyhledává twincest na internetu mě opravdu rozesmála! 😀 Úplně živě jsem si ho představila, jak sedí u počítače, nalepenej na obrazovce a čte si povídky. Kdo ví, třeba si je čtou spolu před spaním, no ne? 😛
Děkuji za tak něhou protkaný díl a moc se těším na další! ♥
Jééé, ten závěr dílu! ♥
Nemáš ani ponětí, jak šťastná jsem díky tomuhle dílu! Tom konečně dostal rozum a dokázal si přiznat, že to, co cítí k bráškovi, je láska! Nic víc jsem si nepřála! 🙂 Tom mi udělal takovou radost! No hnedka jej mám raději! 😀
Stejně jako holky jsem se tohohle dílu trošku obávala, protože jsem měla strach, že si Tom ráno uvědomí, co udělal a zase se stáhne zpátky. Ale on kupodivu vůbec nevyšiloval a naopak šel a hledal si twincest na internetu! To musel být pohled jej vidět, jak si čte twincestní povídky! 😛 Navíc se mi velice zalíbila myšlenka Catherine, že by si ty povídky kluci mohli klidně číst před spaním! 😀 😀 Úžasnééé! 🙂
Navíc mám radost i za Billa, že je takový šťastnější. K Andymu se mu povedlo najít nějak cestu, tak sna to bude už jen lepší a jak je vidno, zatím se Billovi celkem daří. Snad se mu bude dařit i dále! Moc mu to s Tomem přeju, tak snad už bude Ria brzy minulostí! 🙂
Co mě trošku zaskočilo, byla ale Tvá zmínka o tom, že se pomalu blížíme do cíle. To snad nééé, nebo? Ach jo. 😀 Já jsem čekala, že bude mít povídka minimálně 90 dílů! 😀 No nevadí, třeba Tě během psaní chytne ještě taková múza, že se toho nakonec opravdu dočkáme. 😉 Ze sobeckých důvodů Ti přeji ohromně moc múzy! 🙂
A děkuji za tak krásně optimistický díl! ♥
Zase jedna pěkná povídka od tebe, to jen prima. 🙂
Když jsem teď v jednom kuse vdechla ty dva paralelní světy, musím konstatovat, že Bill, který je právě teď v L.A., to má mnohem těžší, než Bill v Německu. Musí mít pocit, že se zbláznil, zatímco ten druhý aspoň ví, o co jde. Na druhou stranu má zase mnohem těžší startovací pozici.
Jsem zvědavá, kam to oba dotáhnou a co s nimi uděláš. Necháš je tam, kde jsou, nebo se vrátí? Fak jsem napnutá. 😀
Díky, těším se na pokračování.
ty mi dáváš. nejdřív sekaná, teď wafle, nakonec steakhouse. 😀 teče mi slina. 😀
jsem přešťastná z toho, jak Tom postupně taje. taky si říkám, proč vlastně prohloubení jejich vztahu tolik odmítal. věřím tomu, že Bill by se dokázal spokojit jen s čistou láskou a nákloností. přeci to není ani tak o touze propadnout jeden druhému tělem. ale o spojení jejich duší a srdcí. dobře, že dal Bill trochu zpátečku, i když chápu, že se mu to nedělalo lehko. už byl zvyklý na určitou fázi jejich vztahu. ale při troše trpělivosti se k ní zase dostanou.