autor: Izzap
Co když to řekne matce?
„Jamesi!“ zvolal Bill a valil oči, zatímco se hrabal zpod Toma. Nenáviděl, že se musí vzdát jeho doteků a objetí, ale neměl v tuhle chvíli jinou možnost. Kdyby James odhrnul tu větev o moment dřív nebo později, byli by s Tomem v háji.
Ale naštěstí se James zjevil v okamžiku, v jakém se zjevil, naštěstí tehdy, kdy jejich rty nebyly přitisknuté na ústech toho druhého.
„Jamesi, co tady děláš?“ zeptal se Bill, když se úspěšně dostal zpod dredatého chlapce, kleknul si a ignoroval vlhkou rosu na listí, která mu prosakovala skrz kalhoty.
James mírně nakrčil obočí a udělal krok vpřed, přičemž pustil větev, která se vrátila do své původní pozice. Zašustění listí na větvi byl jediný zvuk, jenž byl slyšet, tři chlapci zůstávali nehnutě na svých místech.
„Slyšel jsem hluk,“ vysvětlil James jednoduše a střílel pohledem z Billa na Toma a zase zpět.
Na čele se mu vytvořila zmatená vráska, kterou způsobila rudá barva ve tvářích jeho společníků. Vypadali provinile, ale kvůli čemu? „Co zde děláte vy dva?“ zopakoval poněkud neomaleným tónem.
Tom si klekl a otřel si dlaně o džíny. Ukradl si jeden pohled na Billa. Klečeli kousek od sebe a oba vypadali jako zloději přistižení při činu, s vykulenýma očima, které křičely nic jiného než „vinen!“ Oba se jenom modlili, aby byl James tak naivní, jak vypadal.
Bill polkl a roztřeseně odpověděl: „Já jsem upadl-„
„My jsme se spolu prali-“ začal Tom v tu samou chvíli jako on a dvě odlišné historky se přímo před jejich očima smíchaly v jeden blábol. Oba otočili hlavu, aby se na sebe podívali s šokem vyvalenýma očima.
„My jsme se spolu prali-“ přehodnotil Bill svou historku ve prospěch Tomovy, což by bylo skvělé, kdyby se o to samé v ten samý okamžik nepokusil také Tom.
„On upadl-“ vyhrkl dredáč.
Bill na moment zavřel oči a kousl se do rtu, aby nezačal křičet nebo brečet a tím se úplně nevzdal. Pak znovu víčka otevřel, aby se zpříma podíval do očí svému mladšímu bratrovi. Ten tam stál se stále zmateně nakrčeným čelem a jeho rty se zkřivily do ustaraného úšklebku.
Tom se podíval na Billa a zjistil, že ten není schopný nic dělat, takže promluvil sám. „My jsme… se spolu prali,“ řekl tiše a doufal, že si pod tím v téhle době umí lidé něco představit, „a já… Bill spadl…“ Podíval se na zem, když dokončil třesoucím se hlasem svou řeč, bál se pohlédnout na malého kluka, k němuž mluvil. Ačkoliv proč by se měl bát Jamese – vždyť mu bylo sotva osm.
Uplynula dobrá minuta, kdy mezi třemi chlapci nebylo víc než ticho. Nic neříkali a lehký větřík kolem nich vál a pohrával si s listy, aby to ticho vyplnil.
„Víš, že matka nemá ráda, když se chováme násilně,“ prohlásil James otevřeně a spojil si ruce za zády, zatímco se podíval na svého staršího bratra. On a Bill se spolu nikdy doopravdy nervali, matka je vždycky zarazila, než se vůbec dostali třeba na zem při jakékoliv hloupé hádce, kterou spolu v ten moment vedli. A jako malý bratr teď skočil po příležitosti vyplísnit svého staršího sourozence za nepěkné chování. Nebylo nic víc potěšujícího než způsobit, že se váš bratr bude cítit vinný a bude se stydět.
Bill vděčně vydechl a vsál si spodní ret, zatímco vzhlédl k Jamesovi.
„Já vím,“ odpověděl tiše. „Ale nemusí se to dozvědět, že ne, Jamesi?“
James se znovu zamračil a kousl se do spodního rtu. „Předpokládám, že ne, ale až mě příště při něčem nachytáš ty, doufám, že také udržíš jazyk za zuby. Dobře?“
„To je fér,“ souhlasil Bill s úsměvem.
„Dobře,“ řekl mladší z chlapců a začal se pohupovat tam a zpátky na chodidlech, přičemž stále sledoval svého bratra se zvědavostí v očích. Mohl by se jednoduše otočit a odejít, ale místo toho tady pořád stál, jako by měl ještě co říct. Po chvilce naklonil hlavu na stranu, stále mírně zamračený, a zeptal se: „Ale proč máš na sobě toto?“
Chlapec s havraními vlasy kvůli této otázce zrudl a rychle sklonil hlavu, aby to skryl.
Nikdy nenáviděl bratrovu zvědavost tak jako právě teď.
„Byl zvědavý,“ promluvil Tom, čímž všechny překvapil.
„Zvědavý?“ zopakoval James a sledoval dredatého kluka, jehož kalhoty byly ošklivě nasáklé rosou a špinavé, jak se postavil. Malý chlapec si nemohl pomoct, zrudl a uhnul pohledem, jakmile si Tom stoupl. Tomu vykukoval z džínů lem boxerek a do půl těla byl nahý. „Jak zvědavý?“ ptal se James dál a snažil se odvrátit pozornost od toho, jak je mu trapně.
„No,“ prohlásil Tom a přešel k Billovi, než pokračoval. „Jsem si jistý, že moje oblečení je považované za… oh, jaké to používáte slovo, kluci? Otřesné?“
„Ano, otřesné,“ souhlasil Bill a sledoval, jak k němu Tom míří, nespustil oči z toho dredatého teenagera.
Tom se mírně usmál.
„Jo, je otřesné, pro vás všechny. A Bill byl prostě zvědavý, jak by vypadalo na něm, takže jsem-„
„Prostě jsi ho nechal si ho vyzkoušet?“ zeptal se James trochu nevěřícně a skepticky nadzdvihl obočí.
Dredáč pokrčil rameny a jednoduše odpověděl: „Ano, je to snad nějakej problém?“
James otevřel pusu k odpovědi, ale pak se zarazil. „Já… Já myslím, že ne,“ řekl nakonec trochu ustaraně.
Bill ztěžka vydechl a konečně se z kleku postavil, oprášil si listí, jež ulpělo na kalhotách a Tomově tričku. „Dobře, a je to uzavřené,“ začal, aby si získal bratrovu pozornost. „Matce ani slovo, dobře?“
James si dál koncentrovaně žvýkal ret a těkal pohledem z jednoho chlapce na druhého, se zvědavostí, která zacházela dál, než by těm dvěma bylo milé. James nebyl hloupý, mohl říct, že se tu něco děje. Ale bylo mu osm a byl rok 1908, měl velmi ochranitelskou matku a jeho mladické uši nikdy neslyšely o možnosti, že by dva lidé stejného pohlaví spolu mohli provádět nějaké intimnosti. Nikdy neslyšel, že by se to stalo a připadalo mu to v podstatě nemožné.
Ačkoliv když se dostal na tohle skryté místo v lese a našel ty dva tak blízko u sebe, jak se drží způsobem, o němž zatím jenom slyšel, nemohl si pomoct, zajímal se. Připomnělo mu to příběh, jenž zaslechl od jednoho ze starších chlapců ze školy. Byl o tom, jak ten kluk vešel do místnosti ve chvíli, kdy jeho starší bratr a jeho dívka byli uprostřed něčeho. Ale způsob, jakým to popisoval, zněl dost podobně tomu, jakým se Bill a Tom objímali.
A jejich obličeje… k sobě měly dost blízko, hlavně jejich ústa. A proč byly jejich rty tak nateklé? Kdyby James nic nevěděl, na první pohled by řekl, že se líbali. Ale vždyť jsou to oba kluci! křičel v mysli předpokládaje, že tahle skutečnost všechno osvětlí a dodá potřebné odpovědi na otázky.
„Jamesi?“ oslovil ho Bill a vytrhl svého mladšího bratra z přemýšlení.
„A-ano?“
„Neřekneš to matce, že ne?“ pídil se černovlásek a udělal pár kroků k Jamesovi. Všiml si starosti a zmatení v jeho očích. Místo aby se dál vyptával, nakonec James odehnal svoje myšlenky a postavil se zpříma, zatímco zavrtěl hlavou.
„Ne. Matka se to nedozví. Nic neřeknu,“ prohlásil téměř robotickým hlasem.
Bill se srdečně usmál, ale jeho úsměv povadl, když uviděl, jak jeho bratr střelil dalším pohledem po něm i Tomovi a jeho čelo se zakabonilo ještě víc než předtím.
„Ještě něco, Jamesi?“ zeptal se tiše a udělal dalších několik kroků k bratrovi.
James rychle párkrát zamrkal, snažil se tak odehnat svoje zmatení. Otevřel pusu, aby promluvil, ale nakonec si to rozmyslel. Tu samou akci několikrát zopakoval, než opět našel svůj hlas. „Jen… já… Ne,“ řekl nakonec. „Ne, nic.“ Přinutil se ke křečovitému úsměvu.
Než mohl Bill zareagovat, otočil se James na podpatku a zamířil pryč, razil si cestu přes roští, odstrkoval větve a nechával za sebou zvuk šustění listí.
Černovlásek sledoval bratrova záda mizející za stromy a ztěžka vydechl, načež se otočil k Tomovi.
„Oh, můj bože,“ dostal ze sebe roztřeseně. Vrátil se ke svému společníkovi a chystal se ho obejmout, ale ten ho zarazil.
„Dej mu chvilku,“ vysvětlil Tom tiše a čekal, dokud neodezní šustění. Jakmile se cítil dostatečně v bezpečí, omotal paže kolem Billova těla v úlevném objetí. „To bylo těsný.“
„Příliš těsné,“ zamumlal Bill a zabořil tvář do ohbí Tomova krku.
„Hmmm,“ zareagoval dredáč a upevnil svoje sevření.
Trochu se odtáhl a přidržel si Billa za paže, aby stál přímo proti němu. Tiše se zeptal: „Myslíš, že ví?“
Bill si povzdychl a mírně naklonil hlavu. Pak jí sotva viditelně zavrtěl. „Ne,“ odpověděl měkce.
***
„Ne?“ zaslechl Tomovu otázku. Sledoval, jak Bill znovu zavrtěl hlavou a chytil si spodní ret mezi zuby, jako to dělal vždycky, když si nebyl úplně jistý odpovědí. „Ne, je příliš naivní,“ slyšel, jak říká jeho starší bratr. Jeho hlas zněl spíš nadějeplně než jistě.
„Jsi si jistý?“ tázal se Tom, jemuž se chvěl hlas.
Bill zvedl hlavu, aby se na něj podíval. Vypadalo to, jako že se mu třese čelist, ale na takovou vzdálenost to bylo těžké říct. A pak zatřepal hlavou.
James polkl a sledoval ze své skrčené pozice kousek od toho místa v lese, o němž si dva teenageři mysleli, že je schované. Zul si boty a držel je v ruce, což mu umožňovalo pohybovat se o dost tišeji, listí nevydávalo to hlasité šustění. Zadržel dech, zatímco se díval, jak se Tom nahnul a lehce políbil Billa na čelo. Jeho bratr zavřel oči a pod tím dotekem se uvolnil.
Dredáč to celé zopakoval a Bill otevřel víčka a trochu vyděšeně k němu vzhlédl. Kdyby měl James lepší výhled, spatřil by Billův třesoucí se spodní ret, znak toho, že se chlapec snaží zadržet slzy. Černovlásek znovu sklonil hlavu a vztáhl pravou ruku, aby položil dlaně na Tomův odhalený hrudník. James se zajíkl. Sledoval, jak jeho starší bratr přejížděl prsty přes nahou polovinu dredáčova těla, jako by kreslil na plátno. Dělal na odhalené kůži malé kruhy a soustředil se na svoje ruce víc než na cokoliv jiného. „Co když to řekne matce?“ James musel napínat uši, aby zaznamenal Billova slova.
Pohyby Billových rukou na Tomově těle se zastavily a chlapec čekal na odpověď.
Tom se na něj stále díval, hlavu skloněnou. „Řekl, že ne,“ zaslechl James tichou reakci.
Následoval moment naprostého ticha následovaný podrážděným povzdechem.
James se zvědavě díval, jak Bill pomalu zvedl hlavu, přičemž vypadal jako vyděšené dítě čelící nejhoršímu nepříteli. Jeho tvář se ustaraně stáhla a jeho oči se upínaly na dredatého kluka, který ho svíral.
„Řekl, že jí nepoví o tom, jak jsme se prali,“ vyslovil Bill s patrnými obavami nepřirozeně vysokým hlasem. Zněl, jako by měl slzy na krajíčku.
James se v rámci možností ani nepohnul, snažil se dokonce na minimum omezit i dýchání, aby si ho nikdo nevšiml, když se na místě rozhostilo ticho. Věděl, že mluví o něm, teď si tím byl přímo jistý. Jen si nebyl úplně jistý, co se kluci bojí, že prozradí.
Tu věc s oblečením? Nemyslel si, že by se o to matka nějak zvlášť starala, takže tohle to být nemohlo. A to praní se, nu, ano, z toho by matka byla zklamaná. Ale ani jedno nebyl důvod k tomu, aby se Bill skoro rozplakal.
Musí v tom být něco víc, pomyslel si James. Vlastně, věděl, že je v tom něco víc. To něco, o čem uvažoval před pár minutami, když tam stál s těmi dvěma. Ten samý důvod, který ho přinutil schovat se a všechno sledovat.
„Oč si teda děláš starosti, že jí poví?“ zeptal se Tom tiše, jeho ruce stále svíraly Billovy paže, aby druhého chlapce jistily. „Jak by to mohl vědět? Nepřišel tak brzy, aby viděl, jak se líbáme,“ vysvětlil šeptem.
James ztuhnul a všechny funkce v jeho těle se náhle jakoby zastavily. Dech se mu zadrhl v hrdle, srdce přestalo bušit a jeho oči vyvaleně sledovaly dva teenagery před sebou.
Líbáme? Zakřičel v mysli.
„Ale vypadalo to, že to ví,“ zaslechl James Billovu odpověď pronesenou třesoucím se hlasem. Černovlásek znovu zvedl hlavu, aby mohl čelit Tomovi. „Věděl, že se něco děje, Tomi, to mohu říct. Měl takový ten pohled a díval se na nás, jako by věděl, co se stalo.“
„Ale je mu osm!“
„Já vím, já vím,“ vydechl Bill, zatřepal hlavou a zamumlal něco nesrozumitelného, než se zeptal: „Co když to řekne?“
Tom zůstal na moment tiše a pak řekl: „Kdo by mu věřil?“
Bill se té otázce usmál, pozdvihl koutky úst. Dokonce se krátce zahihňal jako malé dítě. Ale pak se uklidnil a dodal: „James je někdy velmi přesvědčivý.“
Tom zavzdychal a přál si, aby se s tímhle mohli vyrovnávat někdy jindy. Věci šly tak dobře a pak je James musel vyrušit. Kluk, který stěží může něco vědět, ale který mezi ně teď postavil bariéru. Tom zavřel oči a klidně se otázal: „Myslíš, že to řekne?“
„Já-já nevím,“ odpověděl rozklepaný černovlásek popravdě.
James sledoval, jak se Bill vyprostil z Tomova sevření a pak se k dredatému klukovi přitiskl a omotal paže kolem jeho zad. Vypadalo to, že se ho drží zuby nehty. James svého bratra už hodně dlouho neviděl někoho takhle objímat, naposled když byl o spoustu let mladší.
Bill se začal třást, slzy a vzlyky ovládly jeho tělo a on Toma svíral jako obrovského plyšového medvěda. Ale na rozdíl od plyšáka mu Tom objetí vracel, ruce měl omotané kolem spodní části Billových zad a svou tvář tiskl na Billovu hlavu.
Černovlásek mezi vzlyky cosi mumlal, ale slova byla pro Jamese příliš nesrozumitelná. Malý chlapec ovšem pozorně poslouchal, dokud nerozluštil význam opakující se věty.
„Já-já tě nechci ztratit,“ zaslechl James konečně mezi Billovým vzlykáním.
Díval se, jak Tom lehce a citlivě políbil Billa do vlasů a sevřel ho způsobem, jehož nebyl James nikdy předtím svědkem.
Tom se po chvilce od Billa odtáhl, aby se mu mohl dívat do očí, zatímco mluvil.
„Neztratíš mě,“ řekl Jamesovu bratrovi hlasem plným jistoty.
Navzdory tomu Bill dál brečel a kousal se do spodního rtu, aby se ovládl – v čemž selhal.
„Bille… Bille,“ oslovil ho měkce dredáč a setřel palcem několik slz, rozetřel slanou tekutinu po Billově tváři. James sledoval náklonnost, kterou ti dva sdíleli. Otevřel pusu a tiše zíral. Díval se na výraz odhodlání v Tomově tváři. A s tímhle výrazem Tom otevřel pusu a pevně prohlásil: „Bille, ty mě nikdy neztratíš. Nikdy, jasné? Nikdy.“
Billovi se zachvěl spodní ret. Vzhlédl s nadějí ke svému společníkovi a tiše se zeptal: „Nikdy?“
Tomův výraz změkl a jeho ústa se roztáhla do upřímného úsměvu. Zavrtěl hlavou a jistě zopakoval: „Nikdy.“
Toto prohlášení Billa i přes slzy rozesmálo. Vzlykání se změnilo v zubení, s nímž se na Toma zadíval. Dredáč mu úsměv oplatil a se spokojeným výrazem se sehnul, aby mohl své rty přitisknout na Billovy a věnovat jim opojný polibek.
Jamesovy oči dosáhly velikosti tenisáků, zatímco chlapec sledoval, jak dva kluci sdílejí polibek. Začal znovu dýchat, nadechoval se a vydechoval mělce a trhaně. Jeho srdce se znovu rozbušilo, tentokrát přímo zběsilým tempem, běželo neexistující závod a bušilo příliš prudce v tom malém tělíčku. James se dál díval, sledoval svého bratra, který se uvolnil do polibku, jenž si vyměňoval s jiným klukem. Vypadal šťastně, extrémně šťastně. Vypadal zamilovaně a uvolnil se do polibku stejným způsobem jako jeho a Jamesova matka při jednom ze vzácných polibků s otcem, kterého byl James svědkem.
Sledoval, jak se polibek prohlubuje a pohyby chlapců se stávaly potřebnými. Ponořili se do líbání a natahovali se pro víc, až nebylo možné se víc přiblížit. James viděl, jak jejich těla splynula v jedno v perfektní shodě. Sledoval, jak se snažili zrušit jakoukoliv vzdálenost mezi nimi a tiskli se na sebe tak dlouho, až by mezi nimi neprošel ani vzduch.
Sledoval s vykulenýma očima, jak se jejich rty oddělily jen na milisekundu, aby se vzápětí mohly opět spojit ještě silněji.
A James viděl, jak jeho bratr omotal paže kolem dredáčova krku a spojil rty, aby si přitáhl Tomovu hlavu níž pro pevnější polibek. Pohledem klouzal po tělech dvou chlapců a valil oči nad způsobem, jakým Tomovy ruce svíraly boky kluka s havraními vlasy a přitahovaly si jeho tělo.
K Jamesovým uším dolehl hluboký sten plný potěšení. Jeho oči nemohly být větší a pak chlapec najednou pevně sevřel víčka, tak pevně, že nemohl vidět nic víc než černotu.
Toto je špatné, pomyslel si.
Zaslechl další sten. Využil toho hluku, narovnal se a sprintoval mezi stromy do bezpečí. Ti dva byli tak ponoření do své činnosti, že jejich uši snadno ignorovaly zvuk šustícího listí. Malý chlapec utíkal ze svého úkrytu pryč z lesíku.
Zatímco sprintoval přes pozemek do bezpečí svého domova, udělal si jasno, že neřekne živé duši o tom, co právě viděl. Věděl, že matka by to nepochopila. A uvědomil si, že kdyby jí to prozradil, pak by Tom nikdy nemohl splnit slib, jenž Billovi dal.
***
„Bille?“ zavolal James skrz malou škvíru mezi dveřmi Billovy ložnice a futry.
„Pojď dál.“
Malý chlapec otevřel dveře a vešel do pokoje svého staršího bratra. Tiše našlapoval. Zavřel za sebou a dveře lehce klaply.
Bill se ohlédl přes rameno a mírně se natočil ze své pozice za stolem, aby se podíval na svého hosta. Přátelsky se usmál, když se na Jamese zadíval, a zavřel knihu, aby mohl bratrovi věnovat plnou pozornost. Otočil si židli, aby mu byl tváří v tvář. Nemohl si pomoct, všiml si známého výrazu v bratrově obličeji. Byla to stejná zvědavost, kterou značily jeho rysy před šesti dny, kdy James vniknul do jejich skrytého útočiště a načapal jeho a Toma v ne zrovna nevinné pozici.
„Děje se něco?“ zeptal se. Věděl, že se za tímhle zamyšleným výrazem skrývá moře otázek.
James nakrčil čelo, ale pak zavrtěl hlavou. „Ne, jenom mám na tebe jednu otázku,“ odpověděl a sedl si ze strany na kraj Billovy postele.
„Dobře, čeho se týká?“
„Hm, Florence,“ začal James, zněl mírně nervózně a hlas se mu trochu chvěl.
Bill ztuhnul, jakmile zaznamenal její jméno, ale snažil se dělat jakoby nic. Zavrtěl se na židli a čekal, až bude bratr pokračovat.
Bill ztuhnul, jakmile zaznamenal její jméno, ale snažil se dělat jakoby nic. Zavrtěl se na židli a čekal, až bude bratr pokračovat.
„Ty… líbí se ti?“ vyhrkl James po chvilce. Sledoval, jak sebou Bill trhl.
„Nu, samozřejmě, líbí se mi, je to milá dívka,“ odpověděl upřímně černovlásek, přičemž použil slovo ´líbit´v tom nejširším slova smyslu.
„Oh, dobře,“ zareagoval tiše James a podíval se do země, než vyslovil další otázku. „Ale plánuješ si ji… vzít?“ zeptal se zvědavě.
Bill ztěžka vydechl a nad tím dotazem zakoulel očima. „Poslala tě matka, aby ses vyptával?“
James se zasmál a zatřepal hlavou. „Ne, neposlala. Jsem jenom zvědavý. Takže?“
Starší z chlapců se strojeně usmál a vydechl nosem, mírně roztáhl nozdry. Nesnášel, když někdo vytáhnul celou tu záležitost se sňatkem, bylo to, jako by se musel rozhodnout právě teď a tady. Když řekne ne, budou lidé příliš zvědaví na to, proč, a když řekne ano, zničí si život. „Nevím.“
„Nevíš?“ zopakoval James a naklonil hlavu na stranu. Snažil se vypadat mírně zaujatý touhle konverzací.
Jeho starší bratr si opět povzdechl a začal si nervózně hrát s rukama. Řekl: „Ne, ještě nevím. Neznám ji tak dobře, abych na tuto otázku mohl jasně odpovědět.“
Jeho starší bratr si opět povzdechl a začal si nervózně hrát s rukama. Řekl: „Ne, ještě nevím. Neznám ji tak dobře, abych na tuto otázku mohl jasně odpovědět.“
„Oh, dobře, myslím, že to chápu,“ odpověděl tiše James. Rozhostilo se ticho.
Dva bratři pár minut tiše seděli, oba zaměstnaní svými myšlenkami a zaobírající se vlastními otázkami.
„Miluješ ji?“ otázal se mladší z chlapců po chvíli.
Bill kvůli té otázce nenadskočil, dokonce se vůbec nepohnul. Setrvával ztuhle na židli s roztaženýma nohama a pažemi zkříženými na hrudi a jeho oči nesoustředěně těkaly po dřevěné podlaze. „Ne,“ odpověděl. Konec konců, znal ji jen pár měsíců. Nemohl se tak rychle zamilovat. Ačkoliv nebylo jeho přáním někdy si s tou mladou dámou cokoliv začít, aby se zbavil podezření, dodal tiše: „Alespoň zatím ne.“
James na srozuměnou kývl, ale jeho gesto zůstalo bez povšimnutí, Bill zíral kamsi do dáli. Nepřál si oženit se, zvlášť s jakoukoliv dívkou, kterou mu vybrala jeho matka.
Už byl zamilovaný, i když do člověka, s nímž nemůže oficiálně být, alespoň ne dnes a v tomhle věku.
„Bille?“
„Bille?“
„Ano, Jamesi?“
„Je možné, aby se do sebe zamilovali dva lidé stejného pohlaví?“
autor: Izzap
překlad: Allka
betaread: J. :o)
original
To je síla…James má teď v podstatě v rukou Billův život, jestli někomu řekne co ví, tak to bude hodně špatné. Ale vypadá, že by to snad mohl pochopit. Alespoň doufám…
"Je možné, aby se do sebe zamilovali dva lidé stejného pohlaví?" Tak přesně po téhle větě jsem nahlas vykřikla: "Doprdele, a je to tady!!" 😀
Jestli ten prcek jenom cekne, tak si ho najdu a stáhnu ho kůže jako hada! 😀 Přesně proto nemám ráda děti, nedá se jim věřit 😀
Držím těm dvěma zamilovancům palce :3
Vypadá to, že Jamesovi je jasné, že něco takového matce říct nemůže, ale jak se s tím srovná on sám, to je otázka. Navíc má asi morální problém s tím, že se má Bill ženit.
Čím víc lidí ovšem o tajemství ví, tím je pravděpodobnější, že se to proflákne. James je ještě malý, může se prořeknout, nakonec se může prořeknout i Bill. Jak je vidět, nikdy nevíme, kdo poslouchá.
Díky, těším se na pokračování.
James je na svoj vek až príliš inteligentný a prefíkaný, mám z neho trochu strach. Ale keď pozoroval Billa s Tomom, nevyzeral znechutený alebo naštvaný, tak snáď bude na Billovej strane. Dúfam, že má svojho brata rád a keď má toľko rozumu aby pochopil čo sa tam dialo, tak chápe aj čo by sa stalo keby Billa prezradil. Veľmi, veľmi dúfam, že to neurobí…
James je liška podšitá, to se dělá, takhle špehovat staršího bráchu?! 😀 Až je mi docela líto, že já žádného staršího sourozence nemám…jen dva mladší 😀
Držím Billovi palce, ať se mu z toho výslechu podaří nějak šikovné vykroutil! 🙂
Díky za překlad!
Doufám že se James nepřeřekne a jsem zvědava co mu Bill odpoví na to co se ptal.
Jsem dost překvapená, jak je James inteligentní a chytrý. A ještě k tomu vychytralý! 😀 Ani mě by pomalu nenapadlo takhle špehovat a jej to napadne. 😀 😀 Já prostě jen doufám, že se James někdy nepřeřekne a nebo se nakonec nerozhodne rodičům říct pravdu. Přece jen je to ještě malé dítě a to může udělat cokoli. Opravdu se bojím, ačkoli je pravda, že jsem připravená na to, že pravda o Billovi jednou vyjde najevo, protože si ještě pamatuju na slova Tomovy matky, kdy říkala, že si jen pamatuje, že Bill zmizel, ale udělal ostudu celé rodině. Samozřejmě že to mohlo být něco jiného, ale tak nějak si myslím, že to bude mít co dočinění s Billovou orientací.
Budu klukům moc držet palečky!
Mockrát děkuji za skvělýp překlad! ♥
James je chytry chlapec. Taky ma rad sveho bratra, takze bych nerekla, yze bude zalovat. Nicmene je to zapeklita situace. Chudak James musel mit malem infarkt. Doufam, ze na jeho otazku Bill odpovi popravdě a nebude si hrat na moralistu tehdejsi doby. Ale intimnosti mezi Billem a Tomem zacinaji nabirat na sile. Hehe, James muze byt rad, ze videl jen "nevinne" libani 😀
Moc dekuji za preklad 😉
Děkuji za překlad!:D
Tohle je skutečně hodně povedená povídka. Situace se začíná pěkně vyhrocovat, a já stejně jako všichni ostatní doufám, že to Billovi a Tomovi klapne.:)