autor: Janule
L. A. 2. února 2014 večer
„Kolik že to stojí?“ zeptal se Bill užasle Toma, když stáli na prosklené střešní zahradě soukromého klubu Soho House ve West Hollywoodu a dívali se na rozsvícené město po sebou. Když sem přijížděli, měl Bill spíš pocit, že je ten moderní dům něco jako banka, ani ve snu by ho nenapadlo, že se z té prosklené budovy vyklube soukromý klub. Zajeli do garáží a speciálním výtahem se dostali rovnou do posledních dvou pater vysoké budovy, kde vyhlášený V.I.P. klub sídlil.
„Tenhle pohled je v ceně, prý je to nejhezčí výhled na Los Angeles v celém městě. Asi taky nejdražší,“ ušklíbl se Tom. „Za roční členství platíme čtrnáct set dolarů, ale můžeme do všech Soho po celém světě,“ vysvětloval užaslému dvojčeti. „Dokonce i v Berlíně.“
„Ježišmarjá, to je peněz,“ málem se pokřižoval Bill, když si v hlavě přepočítal, kolik je to zhruba Euro. Mluvili německy, což tady nebylo tak úplně normální.
„Ne tak nahlas,“ mírnil ho Tom. „To je cena za soukromí. Až nám bude sedmadvacet, nebudeme mít slevu a budeme platit plnou cenu, tak si to užívej,“ zašklebil se Tom na zděšeného Billa. „Ale za ty prachy máme jistotu, že nás tu nikdy nikdo nevyfotí, když se ožereme jako čuňata,“ usmál se. „Chodí sem jen samí slavní,“ mávl rukou kolem sebe, na pohodlných židlích sedělo sem tam pár lidí, jedli nebo se jen bavili se skleničkami v rukou, ale nikdo z nich Billovi známý nepřipadal.
„Aha, proto nám ten chlápek zabavil mobily?“ pochopil Bill.
„Nezabavil, dobrovolně jsme je odevzdali,“ usmál se Tom, když si vzpomněl, jak se Bill cukal, když měl dát svůj nový milovaný iPhone do místního trezoru. „Od té doby, co má každý mobil foťák, se to tak dělá. Mají tu členství skoro všechny hollywoodský celebrity. Když chceš být členem, musíš mít doporučení od dvou z nich.“
„Wow,“ vyjádřil se Bill anglicky, na tenhle výraz už si dokonale zvykl, ale dál pokračoval v němčině. „A to když si zaplatíš, tak už je tu pak všechno zadarmo?“ zeptal se, za tu cenu mu to přišlo logické. S Tomem v patách se procházel po střešní zahradě, obdivoval stromy, o nichž si nebyl jistý, jestli nejsou umělé, kousek dál si všiml rybníčku, v němž se proháněly ryby, byl z toho u vytržení.
„Ne, drinky a jídlo se platí, zrovna tak obsluha, pokud si tu uspořádáš soukromý večírek. Kulečník a kino jsou v ceně. To jsou olivovníky,“ vysvětlil Tom, když si všiml Billova zvědavého pohledu na všudypřítomné stromy.
„Tady je někde kino?“ podivil se zase trochu víc nahlas Bill a Tom zvedl oči v sloup.
„Jo, malý, ale útulný. Je dole, podíváme se tam později. Netuším, co je dneska na programu, ale dá se tam i krásně schrupnout, když tě film nebaví. Dostaneš polštář a přikrývku, aby ti při koukání nebyla zima,“ popisoval Tom luxusní klub pobaveně. „Tohle je to, co dostaneš, když jsi slavný. Pojď, jdeme radši dolů, lidi na nás začínají zírat.“
Když sešli po dlouhých schodech, prošli kolem kulečníkového stolu, kde dva starší gentlemani hráli pool, a po chvíli chůze se ocitli v chodbě, jejíž stěny byly doslova zaplavené fotografiemi.
„To jsou fotky členů,“ vysvětloval Tom, „fotěj se tady v tý foto budce,“ ukázal na červené dveře obklopené obrázky. „Někde jsme tady taky, ale je toho tu tolik, že už nevím, kam jsme to připíchli,“ chvilku se rozhlížel po zdech. „Čím horší ksicht vyrobíš, tím líp,“ zasmál se.
„Jé, tohohle znám,“ ukázal Bill na jednu z fotografií vousatého chlápka.
„Jo, to je Spielberg,“ kývl Tom. „Ten režisér,“ dodal, když Bill nic neříkal. „E.T. znáš, ne?“ ujistil se.
„Jo, znám,“ usmál se Bill. „Mají tu taky někde něco jako záchody?“ trochu ztišil hlas. „Chce se mi na malou,“ vysvětlil bratrovi.
„Vždyť jsi byl, než jsme jeli,“ zakroutil hlavou Tom, taxík na ně kvůli Billovi deset minut čekal, „ukážu ti to, pojď,“ vzal Billa za loket a vydali se k toaletám. „Tady,“ kývl hlavou ke dveřím, na kterých k Billovu údivu nebyl žádný čůrající panáček ani nápis. „Všichni to tu znají, není potřeba psát, co je za kterými dveřmi,“ vysvětlil Tom. „Tvař se pokud možno normálně, nediv se tak všemu, personál nás zná a ví, že sem chodíme léta,“ dodal a postrčil Billa do dveří. „Počkám venku.“
„Ne, pojď se mnou, Tomi,“ zatáhl Bill své dvojče za tričko do dveří a zavřel za nimi. Okamžitě nahmátl klíč a otočil jím, aniž by se nějak zvlášť rozhlížel po místnosti. Ostatně byla luxusní jako všechno v tomhle snobském klubu.
„Co blbneš, bojíš se sám čůrat?“ zasmál se Tom, ale než se stihl rozhlídnout kolem sebe, byl přitlačen na dveře a na rty se mu přisály ty Billovy. Trochu šok to pro něj samozřejmě byl, nečekal, že ho jeho mladší dvojče takhle obehraje, ale když otevřel oči a rychle proskenoval místnost, aby se ujistil, že nemají nezvaného svědka, který se předtím zapomněl zamknout, uklidnil se a poddal se Billovým rtům.
„Nemohl jsem to už vydržet,“ vydechl Bill, když polibek po chvíli přerušil. „Pořád mám za zadkem Andyho, už aby se sebral a odjel zpátky do Německa,“ drmolil, zatímco hypnotizoval Tomovy načervenalé rty.
„Vždyť ses na něj tak těšil,“ uchechtl se Tom, ještě trochu udýchaný z nenadálého přepadení.
„Jo, to jsem ale nevěděl, že budu moct dělat tohle,“ olízl si Bill rty a znovu se přisál na své starší dvojče, jazykem si probíjel cestu dovnitř. Při té příležitosti se trochu víc přitiskl rozkrokem na Tomův, ne tak úplně bez úmyslu, a Toma to podle jeho očekávání malinko rozrušilo. Až doteď se spolu jen líbali, a protože kvůli Andreasovi opravdu neměli moc příležitostí být sami, zatím tu sexuální stránku věci Tom neřešil. Teď měl ovšem důvod začít.
„Co?“ naivně se zeptal Bill, když ho Tom chytil za boky a mírně ho od sebe odtáhl. „Tlačím tě?“ usmál se s ďáblíky v očích, bylo mu jasné, že je z jeho chování Tom trochu nervní.
„Ne, ale ještě chvíli a budeš,“ vydechl Tom, „Andy nás za chvíli začne hledat,“ nenašel lepší výmluvu, jak tuhle záchodovou seanci ukončit, protože mu bylo jasné, že ještě chvilku se na něj bude Bill tímhle způsobem tlačit, líbat ho při tom a vzdychat mu do ucha, a bude muset řešit velice tvrdý problém. Kde jsou ty časy, kdy by ho lehce skryl v obrovských kalhotách.
„Jsme tu zamčení,“ ušklíbl se Bill, „a krom toho se Andymu líbila ta zrzka u baru, pokud vím, ten si na nás ani nevzpomene,“ dodal. „To byla nějaká herečka?“
„Co já vím, sem chodí lidí,“ vydechl Tom nervózně, zatímco ho Bill dál lehounce líbal na krk. Byl téměř vyděšený z toho, jak jeho tělo na Billovy útoky reaguje, jako by se tím včerejším večerem zbourala nějaká neviditelná zeď, kterou si před deseti lety proti vlivu svého mladšího dvojčete postavil, a teď se všechno to napětí uvolňovalo s raketovou rychlostí, tak trochu jako když vybouchne sopka. Cítil, že každý Billův dotyk ho dělá vzrušenějším, což zrovna tady nebylo moc vhodné.
„Bille, jestli toho hned nenecháš, budeme v průšvihu,“ zasyčel do bratrova ucha.
„Jo?“ olízl mu Bill krk. „Proč?“
„Neptej se tak blbě,“ chytil ho Tom za bradu a zvedl mu hlavu, aby se mu Bill musel podívat do očí. „Nehraj to na mě, moc dobře vím, o co se snažíš.“
„Strašně mi chybíš,“ zakňučel zklamaně Bill. „Hele jak,“ nahmátl Tomovu ruku a přitiskl si ji na svůj napjatý rozkrok. „Nejsem ze dřeva, Tomi,“ provokoval.
„Proboha,“ vydechl Tom, ruku poplašeně stáhl. „To mi to musíš ukazovat zrovna tady? Nepočká to na doma?“ Zachvátila ho téměř panika z toho, jak se Bill za jeden den dokázal změnit. Tohle byla stránka jeho malého bratra, kterou dosud nepoznal, a malinko ho děsila.
„Když já tě už strašně dlouho strašně chci,“ kňoural Bill jako malý rozmazlený spratek, div si nedupl, což Toma rozesmálo. Aspoň trochu to uvolnilo atmosféru.
„Já vím, říkáš mi to už od Silvestra,“ přikývl a odtáhl Billa ještě dál. „Vybral sis ale naprosto nevhodnou chvíli,“ ukončil záchodové hrátky Tom. „Musíme ven, jinak si někdo všimne, že jsme tady dlouho a hlavně spolu. Spláchni a jdeme.“
Když přicházeli k baru, kde se Andy viditelně úspěšně družil se zrzavou slečnou, byli už oba v klidu. Ještě chvilku si prohlíželi fotografie v chodbě a hledali tu svou, aby hlavně Bill nešel do baru vzrušený. Neměl totiž po ruce nic, čím by tuhle nepřístojnost zakryl.
„No konečně, to jsou ty moje celebrity,“ poznamenal Andreas k zrzce, když se dvojčata přiblížila. Byl totiž v klubu jako jejich host, protože platit si členství mu přišlo zbytečné, když sem stejně chodil jen s nimi.
„Tohle je Stacey, fotografka,“ představil klukům slečnu, „a tohle jsou bratři Kaulitzovi, hudebníci z Německa.“
„Těší mě,“ kývla na ně Stacey. „Hudebníci?“ zvedla trochu obočí. „Měla bych vás znát?“ zeptala se víceméně ze slušnosti, nikdy tyhle dva v klubu neviděla.
„Ne, my se přišli do L. A. schovat, nechceme, aby nás tu všichni znali,“ odpověděl Tom, zatímco Bill mlčel, protože nepochytil, co přesně slečna povídala. „Já jsem Tom a tohle je Bill,“ představil je oba. „Nebudeme vás ale rušit, určitě si máte co povídat, jdeme zatím támhle,“ ukázal Andymu v dálce stůl s několika židlemi, kam se hodlali usadit. Byl to jeho oblíbený stůl s výborným výhledem po okolí. Vzhledem k Billově angličtině nepředpokládal, že by se dávali do řeči s někým cizím, šlo jen o to, aby se trochu pobavili a neseděli pořád doma.
„Tak je to herečka?“ zeptal se Bill, když dosedli na pohodlnou sedačku. Každý stůl tady měl úplně jiný nábytek, což Billovi připadalo legrační. Snažili se zřejmě, aby to tu vypadalo spíš jako doma než v restauraci, ale na Billa to působilo trochu neuspořádaně. Pohodlné to ale bylo, k tomu nemohl mít jedinou námitku.
„Ne, fotografka,“ odpověděl Tom. „Co si dáš k pití?“ zeptal se svého dvojčete.
„Já nevím, cokoliv,“ pokrčil rameny Bill. „Třeba pivo.“
„Ok,“ kývl Tom a odešel k baru pro drinky.
Bill se uvnitř tetelil štěstím. Byl velký risk zatáhnout Toma na tu toaletu, ale odpoledne je jako vždycky z intimní chvilky ve studiu vyrušil Andy, když se přišel zeptat, jestli nemá před sprchou radši ještě dojít se psy, což nakonec dopadlo tak, že se s nimi vydali ven všichni tři. Naštěstí ho Tom zaslechl včas, jak se štrachá po schodech dolů, tudíž Billa stihl téměř shodit z klína, na kterém mu v tu chvíli polo seděl, polo ležel. I tak měli pocit, že se Andreas divně díval, když vešel dovnitř, jako by tušil, že se mezi dvojčaty děje něco divného.
Bill proto neměl zatím vůbec šanci Toma aspoň trošinku provokovat, ačkoliv se včera v duchu svatosvatě dušoval, že na něj půjde pomalinku a opatrně. Jenže sexuální vyprahlost, jíž už minimálně tři týdny trpěl, byla nepříjemná. Byl zvyklý na pravidelný sex a od patnácti se mu ještě nestalo, aby byl tak dlouho na suchu. Ne, že by si to neuměl udělat sám, ale přišlo mu to strašně chudé a nedůstojné. Potřeboval k tomu prostě Toma.
„Cheers,“ přiťukla si dvojčata, když se Tom vrátil s pivem pro Billa a whisky pro sebe. „Až to vypijem, tak se půjdeme mrknout na to kino,“ mrkl na Billa. Dnes večer tu nebyla jiná zábava, žádná párty se nekonala, ale Tom byl nakonec rád. Uvědomil si totiž, že kdyby odpoledne zavolal Lexovi, jak měl původně v úmyslu, ten by jejich záměr vyslepičil Rie a mohli by se potkat na stejné párty, čemuž chtěl Tom zabránit. Nechtěl ji teď vidět, a hlavně nechtěl, aby se potkali s Billem, bůh ví, co by se semlelo. Tady byla jistota, že ji nepotkají, protože sem směla pouze v jejich doprovodu stejně jako Andy. Rozhodl se tedy svému dvojčeti ukázat místo, kam spolu vždycky rádi chodili.
~*~
„Jé, tady je to útulný,“ rozzářil se Bill, když vstoupili do malého promítacího sálu. Sametová červená křesílka s lampičkami dělala dojem erotického kina, ale jak Tom už dříve zjistil, promítali tady všechno možné, jen to porno ne. Párkrát už tu skončil, když to nahoře s pitím trochu přehnal, měli tu totiž i pohodlná lehátka pro naprosté lenochy. „Můžeme si sem lehnout?“ neomylně k nim zamířil Bill, byly hned v první řadě.
„Jasně,“ rozhlédl se Tom po liduprázdné promítací místnosti, „skočím se zeptat, jestli nám pustí něco mimo program,“ rozhodl se. „Zatím se tady uveleb,“ usmál se na Billa, který už se rozvaloval na lehátku a hledal co nejpohodlnější polohu.
„Můžeš přinést popcorn?“ zavolal ještě na staršího bratra, když si vzpomněl, bez čeho v kině nemůže být. Když šli jednou za půl roku s Tomem v Magdeburku do multikina, vždycky museli koupit velký kyblík popcornu a colu, bez toho to prostě v kině nebylo to pravé. Bill to vždycky považoval tak trochu za svátek, protože vstupné pro dva s popcornem a colou byl celkem zásah do jejich skromného rozpočtu, ale už si začínal pomalu zvykat, že peníze vůbec řešit nemusí. Bylo to zvláštní. Pomalu se začínal smiřovat s tím, že všechno, co předtím zažil, je jeho okolím považováno za vymyšlené, a někdy měl pocit, jestli by pro něj nebylo jednodušší, kdyby na to zapomněl. Možná by bylo lepší nevědět vůbec nic, než mít vzpomínky, které bolí. Každý večer před spaním vzpomínal na svého Toma, přemýšlel, co teď asi dělá a jestli vůbec existuje. Možná jednoho dne dokonce uvěří, že si ho prostě jen vymyslel, jak tvrdí Tom. Zdejší Tom.
„Popcorn bohužel nemají,“ vyrušil ho ze zadumání bratr, ale zato šoupl svému dvojčeti na břicho talíř s pizzou. „Vzal jsem ti aspoň margheritu, dělají tu fakt božskou,“ usmál se. „Promítání začne za půl hodiny, tak jsem poprosil, aby nám pustili aspoň nějaký klipy,“ zazubil se, zatímco se položil na pohovku vedle Billa. Měli mezi sebou sice plyšovou zábranu, ale aspoň bylo kam položit ruce. V sále se trochu víc setmělo a na plátně se objevil první klip. Bill se zarazil, když uviděl sám sebe v patnácti letech. Dlouhá černá ofina mu zakrývala oko, když uprostřed pole zpíval dětským hlasem o monzunu. Už tenhle klip několikrát viděl v rámci povinného vzdělávání, a přesto se pořád nemohl vypořádat s tím, že si z toho vůbec nic nepamatuje.
„Jo, to je holt Soho,“ zasmál se Tom, když si všiml zaraženě hledícího Billa. „Oni vždycky vědí, jak člověka potěšit.“ Bill jen přikývl a s nostalgií sledoval na plátně svého Toma s dredy a kytarou, což bylo to jediné, na co se v tomhle klipu dokázal soustředit. Vypadal úplně stejně, jak si ho Bill pamatoval ze svého starého života. Po chvíli, když dojedl výbornou pizzu, nahmátl bílou deku, přikryl sebe i Toma tak, aby zakryl i plyšovou zábranu mezi nimi, a schoval tak jejich spojené ruce. Zrovna v tu chvíli se na plátně vrhal z vysoké budovy berlínských garáží, zatímco sám sobě zpíval, ať to nedělá. Tohle vážně nebyla špatná písnička, uvažoval v duchu. A ten kožený kabát, co měl na sobě, se mu fakt hodně líbil. Zítra se bude muset doma podívat, jestli ho ještě někde vzadu v šatníku nemá schovaný, moc by se mu hodil.
autor: Janule
betaread: Allka
No teda, ta exkurze do klubu Soho se mi silene libila! Fakt to tam maji tak brutalne uzasny? Chci tam 🙁 ale teda ta zachodova chvilka-perfektni! Bill vystrkuje ruzky :))) a Tomi konecne nedela prudase a taky se druzi s Billem. Mam z nich velkou radost 🙂
Dekuji za dil ^^
Jééé, tak tenhle díl mě strašně těšil! Nejen, že se Tom stále nechá líbat bez jakýchkoli řečí :-D, ale ještě to vypadá, že se ani s Riou setkat nechce. Mohla bych mít větší radost? Patrně jo, ale to přijde až ve chvíli, kdy se Tom s Riou nadobro rozejde a bude už jen a jen s Billem.
Při pohledu na fotky z klubu mi jen přechází zrak! Tak nádherné a luxusní! Hlavně ten první obrázek mě učaroval. Září z toho krásná atmosféra. Úplně to klukům závidím! 🙂
A Billa mi zase zabylo na chvilku líto. Když uvažoval nad ´svým´ Tomem a o tom, jak jsou pro něj vzpomínky bolestné, chtělo se mi až brečet. Strašně moc doufám, že jej bude tenhle ´nový´ Tom milovat tak moc, až Bill nebude smutnit a bude si jen užívat krásného života! 🙂
Moc děkuji za další, krásný díl! 🙂
Teda tam by se mi také líbilo Bill začíná pěkně provokovat.
Páni, hned bych se tam jela podívat… Hádám, že všechny informace jsou určitě pravdivé, takže vážně závidím!!!
Moc se mi líbí Tomova náhlá změna myšlení. Stačí jedna Billova pusa a ani Riu vidět nechce 😀 Schvaluju, jen tak dál! Jen s tím zacházením dál by měl Bill asi trochu zpomalit, protože to Toma evidentně trochu děsí 😀
Jinak ohledně Billa souhlasím do puntíku s Mischulkou, je mi ho pořád líto, ale teď, když už to vypadá, že získal i Toma, tak už by snad mohl být šťastný. Moc mu to přeju! 🙂
Moc díky za dílek 🙂
Ten klub vyzerá vážne luxusne a zároveň tak príjemne, vôbec sa mi to nezdá snobské. Asi, keď si sem tie obrázky dala, tak sú z naozajsného Soho, že?
Som veľmi šťastná, že sa Tom prestáva brániť. ale aj tak mi je Billa strašne ľúto, keď spomína na "svojho" Tomiho. Či vôbec existuje a čo vlastne robí. Myslím, že by som veľmi chcela, aby sa tieto dva svety spojili a obaja Tomovia a Billovia získali rovnaké spomienky na oba svety, alebo aspoň nech sa Bill vráti tam odkiaľ prišiel…
Ja poviedky od Teba Janule prežívam veľmi silno, pretože Ty to píšeš tak naozajstne, že počas čítania zabudnem, že je to len príbeh…
OK. O takovém klubu si můžu nechat jen zdát. 😀 Jen doufám, že tam nepotkají někoho "známého", protože Bill má evidentně ještě problémy komunikovat v ájině. A taky pro něho musí být podivné sledovat sám sebe a svou kariéru, kterou vlastně nezažil. Vážně schýza. 😀
Díky, těším se na pokračování.
Jak jinak, než parádní díl!!! 🙂
Líbilo se mi, že Tom vzal Billa a exkurzi do jejich oblíbeného kubu. To, jak jsi díl prokládala fotkama to ještě krásně dokreslilo, takže děkuju! Vypadá to tam opravdu krásně.
Jsem moc ráda, že Tom nemá choutky na Riu, ale nechává se líbat svým bráškou. Záchodová scéna se mi líbila, ale myslím si, že jde na to Bill moc hopem, aby Toma spíše nevyděsil!! 😀 Ale jsou sladcí, oba dva. Billa mi bylo hrozně líto, když vzpomíal na svého starého Toma a jestli vůbec existuje… Musí to být pro něj opravdu těžké, když z chudého kluka je teď oblíbený boháč, nemusí se ohlížet na peníze a tak. A když viděl svoje klipy? Muselo mu být hrozně ouzko, zvlášť, když poznal Toma, ale sebe ne.
Děkuji za díl a moc se těším na další! ♥
Janule detailistka. 😀 popravdě si neumím představit, jak ty dvě strašidla chodí do takového klubu. obzvlášť zarostlej santus Tom. 😀
asi jsem byla sakra naivní, když jsem Billovi věřila, že to s tou zpátečkou vydrží. tím by si Toma získal nejvíc, jenže Bill je Bill a tlačení na pilu je jeho celoživotní job. 😀 ještě že se to nesetkalo s takovým odporem, jaký bych od nového Toma čekala.
popravdě se ještě divím, že Bill nezačal trpět nějakou schizofrenií. tělem a duší žije v naprosto odlišných světech. drží se statečně.